| 2. | Ve zbývající části se návrh zamítá. Nálezem Ústavního soudu byla zrušena zejména ustanovení ZASČD, která upravují vznik obchodní společnosti České dráhy, a. s. jako jednoho z právních nástupců zanikající státní organizace České dráhy. Na první pohled tak jako důsledek přijetí nálezu Ústavního soudu vznikla situace, která proces transformace Českých drah, a zejména založení a vznik společnosti České dráhy, a. s., zpochybňuje. Domníváme se, že s níže uvedenou výjimkou nebude mít zrušení některých ustanovení ZASČD k 31. říjnu 2003 na postavení společnosti České dráhy, a. s. žádný vliv a že nebude ani nutné za účelem dokončení transformace ZASČD novelizovat. Naše závěry vycházejí z následujících úvah. Zrušení části věty za středníkem v § 4 odst. 1 ZASČD, která zní: „vláda při vyslovení souhlasu určí den, ke kterému se stanoví účetní hodnota nepeněžitého vkladu do akciové společnosti České dráhy (dále jen „stanovený den“)“, nemůže mít pro společnost České dráhy, a. s. žádné právní důsledky, neboť vláda již rozhodný – stanovený – den určila a k tomuto dni již byla stanovena účetní hodnota nepeněžitého vkladu. Společnost České dráhy, a. s. tak k 1. 1. 2003 platně a v souladu se zákonem vznikla. Stále účinné ustanovení § 4 odst. 1 ZASČD je podle našeho názoru již obsoletní, neboť bylo fakticky konzumováno vznikem společnosti České dráhy, a. s. k 1. 1. 2003. Podle ustanovení § 68a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), který je aplikovatelný i na právní postavení společnosti České dráhy, a. s., nelze po vzniku společnosti zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku (to však v daném případě není důležité, neboť společnost České dráhy, a. s. nevznikla zápisem do obchodního rejstříku), a nelze se domáhat určení, že společnost nevznikla. Nelze vyslovit ani neplatnost společnosti České dráhy, a. s., neboť zde není dán žádný z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 68a odst. 2 obchodního zákoníku. Současně nelze ani zrušit společnost České dráhy, a. s. rozhodnutím soudu podle ustanovení § 68 odst. 6 písm. c) obchodního zákoníku, tedy z důvodu zániku předpokladů pro vznik společnosti, neboť v daném případě by nezanikly předpoklady pro vznik společnosti, ale změnil by se pouze zákon, který stanovuje předpoklady pro vznik společnosti České dráhy, a. s. Tato změna však nemůže mít retroaktivní účinek (nemůže být účinná zpětně), aniž by tak výslovně stanovil zákon. V tomto ohledu navíc citovaná právní úprava obsažená v § 68a obchodního zákoníku plně respektuje požadavek čl. 11 První směrnice Rady ES č. 68/151/EHS, o koordinaci ustanovení k ochraně zájmů společníků a třetích osob. Jediným důsledkem zrušení ustanovení § 4 odst. 1 ZASČD by tedy byla skutečnost, že by se zrušila legislativní zkratka „stanovený den“, na kterou se ZASČD odvolává i v některých nezrušených ustanoveních (viz ustanovení § 4 odst. 2 a 3, § 5 odst. 2, § 39 ZASČD). Nicméně i tato ustanovení budou již k 31. 10. 2003 obsoletní, neboť se budou týkat toho, co již v minulosti nastalo. Zrušení věty druhé v § 4 odst. 4 ZASČD, která zní: „Pro zakladatelskou listinu se nevyžaduje forma notářského zápisu.“, nemůže mít pro společnost České dráhy, a. s. žádné právní důsledky, neboť zakladatelská listina byla již vyhotovena a společnost České dráhy, a. s. platně k 1. 1. 2003 vznikla. Zdůvodnění je zde stejné jako ve výše popsaném případě zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 ZASČD. Obdobně zrušení části věty za středníkem v § 5 odst. 1 ZASČD, která zní: „ocenění nepeněžitého vkladu znalci se nevyžaduje“, nemůže rovněž mít pro společnost České dráhy, a. s. žádné právní důsledky, neboť společnost již vznikla. Zdůvodnění je zde opět stejné jako ve výše popsaném případě zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 ZASČD. Navíc nebylo zrušeno ustanovení první věty § 5 odst. 2 ZASČD, které vyžaduje, aby zakladatelská listina společnosti České dráhy, a. s. obsahovala účetní hodnotu nepeněžitého vkladu, nikoliv jeho hodnotu podle posudku znalce. Ustanovení věty první § 5 odst. 2 ZASČD tedy i nadále bude obsahovat výjimku z povinnosti ocenit nepeněžitý vklad posudkem znalce, neboť jde o odchylku od § 59 odst. 2 obchodního zákoníku. Ten totiž vyžaduje, aby hodnota nepeněžitého vkladu byla obsažena v zakladatelské listině podle posudku znalce jmenovaného soudem, zatímco ustanovení § 5 odst. 2 ZASČD vyžaduje uvedení účetní hodnoty majetku. Ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 ZASČD je tedy na tuto skutečnost související se založením a vznikem akciové společnosti České dráhy nutno aplikovat speciální ustanovení § 5 odst. 3 ZASČD a nepoužít obecné ustanovení § 59 odst. 3 obchodního zákoníku. Zrušení ustanovení § 8 odst. 4 ZASČD, který zní:“(4) K provozování železniční dopravy a železniční dopravní cesty akciovou společností České dráhy se do dne vstupu smlouvy o přistoupení České republiky do Evropské unie v platnost nevyžaduje udělení licence a udělení úředního povolení podle zvláštního právního předpisu.“, nebude mít žádný vliv na povinný předmět podnikání společnosti České dráhy, a. s. vymezený v ustanovení § 8 odst. 1 ZASČD. Společnost České dráhy, a. s. má, jak výše uvedeno, povinný předmět podnikání vymezený přímo zákonem (ZASČD), a podnikatelské oprávnění jí tedy vzniklo přímo ze zákona. K tomu, aby příslušné podnikatelské oprávnění společnosti zaniklo, musela by podle našeho názoru nastat právní skutečnost, s níž je spojen zánik příslušného podnikatelského oprávnění. K tomu však podle našeho názoru nedošlo. Podle § 24 odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 266/1994 Sb.“), může provozovat drážní dopravu na dráze právnická nebo fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku na základě platné licence, platného osvědčení dopravce, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak, a uzavřené smlouvy o provozování drážní dopravy, není-li provozovatel dráhy a dopravce jedna osoba. Podle § 11 odst. 1 zák. č. 266/1994 Sb. může provozovat dráhu právnická nebo fyzická osoba na základě úředního povolení, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, je-li zapsána v obchodním rejstříku. Poznámky pod čárou k ustanovením, které se odvolávají na zvláštní právní předpis, uvádějí, že jde o zákon č. 9/1993 Sb., o Českých dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 9/1993 Sb.“). Tento zákon však byl již zrušen ke dni 1. 1. 2003, a to dle ustanovení § 42 odst. 2 ZASČD. V § 3 odst. 1 zákona č. 9/1993 Sb. se stanovilo, že základním předmětem činnosti Českých drah, a. s. je přeprava osob a věcí na celostátních dráhách a provoz celostátních drah, aniž by se výslovně uvádělo, že není zapotřebí licence nebo zvláštního povolení. Obdobně se dnes v ustanovení § 8 odst. 1 ZASČD stanoví, co je předmětem podnikání akciové společnosti České dráhy, aniž by se zde uvádělo, že tuto činnost je společnost České dráhy, a. s. oprávněna provádět pouze za podmínek stanovených zvláštním zákonem, jako je tomu u ostatní podnikatelské činnosti společnosti České dráhy, a. s. specifikované v ustanovení § 8 odst. 3 ZASČD. Podle § 8 odst. 3 ZASČD může akciová společnost České dráhy podnikat a vykonávat jiné činnosti, pokud to souvisí s předmětem podnikání podle odstavce 1, podle podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Vzhledem k ustanovení § 11 a 24 zák. č. 266/1994 Sb., které nevyžadují ani úřední povolení, ani licence v případech, kdy tak stanoví zvláštní předpis, a vzhledem k tomu, že v ustanovení § 8 odst. 1 ZASČD se na rozdíl od ustanovení § 8 odst. 3 ZASČD nestanoví, že tam uvedený předmět podnikání lze provozovat jen za podmínek stanovených zvláštním předpisem, lze dovozovat, že ZASČD je ve vztahu k zák. č. 266/1994 Sb. nadále oním zvláštním zákonem, na nějž se odvolávají ustanovení § 11 a 24 zák. č. 266/1994 Sb. Z výše uvedeného rozboru plyne, že zrušené ustanovení § 8 odst. 4 bylo v ZASČD nadbytečné a naopak, aby mohlo splnit svou zamýšlenou regulatorní funkci uvedenou v důvodové zprávě, mělo správně znít tak, že ode dne vstupu smlouvy o přistoupení České republiky do Evropské unie v platnost se i k provozování železniční dopravy a železniční dopravní cesty akciovou společností České dráhy vyžaduje udělení licence a udělení úředního povolení podle zvláštního právního předpisu. Nelze však vyloučit, že účelový (teleologický) výklad zákona převáží v daném případě nad jeho výkladem jazykovým. V důvodové zprávě k § 7 a 11 ZASČD se uvádí, že na přechodnou dobu do vstupu České republiky do Evropské unie se navrhuje, aby akciová společnost České dráhy provozovala železniční dopravní cestu a železniční dopravu na železniční dopravní cestě přímo ze zákona bez úředního povolení a bez licence, tedy za stejných podmínek, za kterých provozuje stávající státní organizace České dráhy celostátní železniční dopravní cestu a železniční dopravu na ní. Předpokládá se, uvádí se dále v důvodové zprávě, že během této doby se stabilizuje hospodaření akciové společnosti tak, aby mohla naplnit požadavky ustanovení zákona o dráhách, zejména finanční způsobilost k podnikání, a zajistit pojištění odpovědnosti z železniční dopravy. Z důvodové zprávy k ZASČD by bylo možno dovozovat, že zákonodárce již nechápal ustanovení § 8 odst. 1 ZASČD jako výjimku podle § 11 a 24 zák. č. 266/1994 Sb. a že tato výjimka byla dána pouze ustanovením § 8 odst. 4 ZASČD, takže ode dne zrušení této výjimky musí mít i společnost České dráhy, a. s. licenci a úřední povolení. V takovém případě by tedy podle našeho názoru měla společnost České dráhy, a. s. ihned požádat o vydání licence a úředního povolení, neboť stávající úprava uvádí, že úřední povolení a licence se nevyžaduje, nikoliv, že je nelze vydat. Na vydání úředního povolení i licence by však podle našeho názoru měla společnost České dráhy, a. s. právní nárok, neboť ustanovení § 8 odst. 1 ZASČD nevyžaduje k podnikání v tam uvedených oblastech splňování žádných dalších podmínek a ve vymezených oblastech společnost České dráhy, a. s. ze zákona podnikat musí. Dále nelze vyloučit ani takový výklad ustanovení souvisejících se zrušeným ustanovením § 8 odst. 4 ZASČD, že v případě, kdy společnosti České dráhy, a. s. vzniklo právo podnikat přímo exlege, muselo by toto oprávnění být, aby zaniklo, zákonem také zrušeno. K tomu však zatím nedošlo. Podle tohoto výkladu by až do zrušení podnikatelských oprávnění (získaných společností exlege) výslovným ustanovením zákona mohla společnost České dráhy, a. s. pokračovat v podnikání i bez licence a úředního povolení. Zrušení odstavce 3 v § 38 ZASČD, který zní: „(3) Ve sporných otázkách rozhodne ministerstvo. Akciová společnost České dráhy a státní organizace Správa železniční dopravní cesty jsou rozhodnutím ministerstva vázány. Podání opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.“, bude mít pouze ten následek, že na rozhodování těchto sporů se bude vztahovat obecná právní úprava. Zrušení přílohy 1, která vymezuje majetek, který tvoří železniční dopravní cestu, nemůže mít pro společnost České dráhy, a. s. žádný důsledek. Majetek, který tvoří železniční dopravní cestu, přešel podle ustanovení § 20 odst. 1 na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a dále majetek podle ustanovení § 4 odst. 1 ve vazbě na § 4 odst. 2 ZASČD na společnost České dráhy, a. s. dnem jejich vzniku, a to včetně nemovitého majetku. Majetek, který přešel na společnost České dráhy, a. s., byl vymezen v zakladatelské listině (v příloze č. 3), jak to vyžadoval § 5 odst. 2 ZASČD, a to v souladu s přílohou č. 1. Bude-li tedy později příloha č. 1 ZASČD zrušena, nic to nezmění na skutečnosti, že dnem 1. 1. 2003 přešel na společnost České dráhy, a.s. majetek tvořící železniční dopravní cestu, tak, jak byl vymezen v zakladatelské listině v souladu s tehdy platnou a účinnou přílohou č. 1 k ZASČD. Zdůvodnění je zde stejné jako ve výše popsaném případě zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 ZASČD. Navíc jakýkoliv jiný výklad by byl v rozporu s ústavním principem zákazu zásahů do nabytých práv a zákazu retroaktivity (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 401/97, sp. zn. III. ÚS 232/96, sp. zn. III. ÚS 611/01 a další), podle kterých není možné posuzovat právní skutečnosti, jež se uskutečnily dříve, než právní norma nabyla/pozbyla účinnosti. Zbavení společnosti České dráhy, a. s. jednou nabytého majetku by bylo v souladu s ústavním pořádkem České republiky možné provést pouze cestou vyvlastnění realizovaného v souladu s platnými právními předpisy. Závěr Z výše uvedeného je dle našeho názoru zjevné, že nálezem Ústavního soudu ve věci zrušení některých ustanovení ZASČD došlo ke zrušení ustanovení dotčeného právního předpisu, která se již realizovala. Zrušení těchto ustanovení by nemělo mít žádný vliv na skutečnosti, které již v době platnosti právního předpisu nastaly, a to nejen s ohledem na zajištění ochrany práv nabytých třetími osobami v dobré víře, ale také z důvodu právní jistoty regulovaných subjektů jako takových. Zrušení některých shora uvedených ustanovení ZASČD Ústavním soudem České republiky k 31. 10. 2003 nevyžaduje podle našeho názoru nezbytně přijetí novely ZASČD. |
