Čekejte, prosím...
A A A
[Právní rozhledy 23-24/2019, s. 825]
Jméno člověka jako ochranná známka

Zápis ochranné známky tvořené zcela nebo z části jménem člověka je poměrně běžnou praxí. S ohledem na specifika právní úpravy jména člověka v občanském zákoníku a zákoně o ochranných známkách je však nutné práva k takovému označení, resp. jménu, posuzovat samostatně a vždy s přihlédnutím k individuálním okolnostem. V případě kolize práv je potřeba upřednostnit ochranu osobnostních práv před právy majetkovými.

Mgr. Martina Kopcová, Olomouc*

I. Úvod

Použití osobního jména při podnikání je poměrně standardní záležitostí. Typicky tato situace nastává u tvůrčích profesí, jako jsou návrháři nebo designéři, a dále u sportovců nebo jiných celebrit propagujících tak své výrobky nebo služby. Příkladem lze uvést slovní ochrannou známku „JIŘINA BOHDALOVÁ“,1 „TIGER WOODS“2 nebo „VICTORIA BECKHAM“.3

Ochranné známky, pod nimiž jsou v rámci podnikatelské činnosti jejich vlastníka (tj. konkrétní fyzické osoby nebo společnosti) výrobky či služby nabízeny veřejnosti, se mohou stát hlavním aktivem jeho podnikání. Pokud pak má dojít k převodu nebo přechodu takové známky na třetí subjekt, může její nabyvatel požadovat, aby se dosavadní vlastník ochranné známky smluvně zavázal nadále své jméno v obchodním styku neužívat. V opačném případě hrozí, že se původní vlastník známky užitím svého jména v rámci kontinuálního podnikání dostane do konfliktu s právy nového nabyvatele známky.

Problematická může být naopak i situace, kdy se podnikatel rozhodne užívat své jméno a příjmení pro výrobky nebo služby, pro které je již registrováno shodné či podobné označení jako ochranná známka. Za určitých okolností se totiž může užití vlastního jména pro výrobky a služby totožné s těmi, pro které je zapsána předmětná ochranná známka, rovnat zásahu do práv z ní plynoucích a zakládat tak jejímu vlastníku některé zákonné nároky.

II. Zařazení jména v systému práva

Spolu s právem na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst patří jméno k osobnostním právům, která tvoří určitou ucelenou kapitolu v rámci široce chápaného práva na soukromí.4

Jméno člověka se v rámci české právní úpravy objevuje hned v několika předpisech.5 Dle hierarchie právních norem je předně potřeba poukázat na čl. 10 Listiny základních práv a svobod („Listina“), v souladu s nímž má každý právo, aby jeho jméno bylo chráněno.

 

1. Ochrana jména dle ustanovení občanského zákoníku

 

Na zákonné úrovni je jméno člověka upraveno primárně v občanském zákoníku, který v § 77 odst. 1 stanoví, že

„jménem člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí“.6

Jméno člověka má v soukromoprávním styku dvojí úlohu. Jednak je lze považovat za jeden z projevů lidství (přirozenoprávní povaha jména) a vedle toho také pravidelné označení konkrétního člověka (statusová povaha jména).7 Osobnostní ochrana jména člověka je pro svá specifika oproti ostatním složkám osobnosti vyčleněna mimo rámec ochrany osobnosti zakotvené jinak v § 81 a násl. ObčZ.8

Ochranu osobnosti člověka v souvislosti s užitím jména je v kontextu výše uvedeného členění potřeba rozlišovat na ochranu původem přirozenoprávní (tj. např. ochrana důstojnosti, cti či vážnosti při užití jména) a ochranu původem statusovou (tj. např. neoprávněný zásah do jména). Je tedy třeba oddělit případy, kdy je nositeli jména poskytována „pouze“ statusová ochrana ve smyslu § 78 ObčZ, a případy, kdy užitím jména (třetí osobou) dochází současně k zásahu do dalších stránek osobnosti člověka ve smyslu § 81 ObčZ.9 Specifikem jména je, že není přirozenou součástí osobnosti, nýbrž důsledkem společenského vývoje. Protože se tedy člověk se jménem nerodí, nejedná se o hodnotu vrozenou, ale o statek osobnostní (nemajetkové) povahy. Zásahem do samotného jména tedy bez dalšího nevzniká újma na přirozeném právu člověka, ale může vzniknout jiná újma nemajetkové (osobnostní) povahy.10

Pokud v důsledku neoprávněného užití jména dojde ke snížení důstojnosti jeho nositele nebo zásahu do jeho soukromí, bude se jednat o neoprávněný zásah do absolutního osobnostního práva člověka, resp. jeho přirozených práv.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že povinnost k náhradě nemajetkové újmy poskytnutím přiměřeného zadostiučinění vzniká pouze pro případ újmy na přirozených právech člověka, nikoli však pro jiné případy nemajetkové újmy,11 byť osobnostní povahy.12

 

2. Ochrana jména dle ustanovení zákona o ochranných známkách

 

Zvláštní ochrana jména je zakotvena v zákoně č. 441/2003 Sb․, o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů („OchrZn“).

V souladu s § 1a OchrZn se označení, tvořené zcela nebo z části osobním jménem, může stát ochrannou známkou. Předpokladem je, že je způsobilé a) odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby, a b) být vyjádřeno v rejstříku ochranných známek („Rejstřík“) způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožní jasně a přesně určit předmět ochrany poskytnuté vlastníku ochranné známky.

III. Jméno jako relativní důvod zápisné nezpůsobilosti

Jedním z cílů novely zákona o ochranných známkách, která do českého právního řádu transponuje směrnici, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách („Směrnice“),13 a která nabyla účinnosti k 1. 1. 2019, bylo mj. upřesnit úpravu ochrany vlastního jména ve vztahu k ochranné známce.14 Ustanovení § 7 odst. 1 písm. f) OchrZn15 tak dává možnost fyzické osobě, jejíž právo na ochranu osobnosti, zejména právo na jméno, může být dotčeno přihlašovaným označením, aby podala námitky proti jeho zápisu do Rejstříku u Úřadu průmyslového vlastnictví („Úřad“). Námitky může podat rovněž osoba, která je oprávněna tato práva uplatňovat. Uvedené tak reflektuje čl. 5 odst. 4 písm. b) bod i) Směrnice.

IV. Limitace výkonu práv vlastníka ochranné známky

Jméno a příjmení však zaujímá významnou roli také v § 10 odst. 1 písm. a) OchrZn, který vymezuje limity účinků plynoucích z již zapsané ochranné známky. Stanoví, že práva plynoucí z ochranné známky by neměla jejího vlastníka opravňovat k tomu, aby třetím osobám zakázal užívání jejich jména a příjmení, jedná-li se o fyzické osoby, je-li užívání v souladu s poctivými obchodními zvyklostmi a zásadami poctivého obchodního styku (slovy Směrnice: zvyklostmi v daném odvětví16). Toto ustanovení je tedy potřeba vzít v úvahu za situace, kdy by se vlastník zapsané ochranné známky chtěl domáhat, aby se třetí osoba zdržela užívání svého jména a příjmení, pokud by se vlastník známky cítil být (takovým užitím) dotčen na svých právech.

V. Judikatura Soudního dvora EU

Na unijní úrovni neexistují žádná konkrétní pravidla, která by měla být zohledňována při posuzování pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti mezi dvěma kolidujícími označeními, která jsou tvořena jménem. Nicméně, s ohledem na rozdílnou povahu jména a příjmení bude potřeba zejména zvážit, zda je předmětné jméno a/nebo příjmení běžné, či naopak rozšířené, a to i ve vazbě na území, pro které má být známka zapsána.17

 

1. Nichols

 

Soudní dvůr se v rámci své rozhodovací činnosti v souvislosti se jménem fyzické osoby zabýval mj. otázkou posouzení existence či neexistence rozlišovací způsobilosti ochranné známky tvořené příjmením.18 V posuzovaném případě Úřad pro zápis ochranných známek Spojeného království odmítl zapsat jako ochrannou známku označení tvořené příjmením, neboť dospěl k závěru, že příjmení „Nichols“ je ve Spojeném království s ohledem na početnost svého výskytu v londýnském telefonním seznamu rozšířené. Úřad rozvedl, že

„čím více je jméno rozšířeno, tím méně je úřad nakloněn k jeho zápisu, pokud není prokázáno, že toto jméno skutečně nabylo rozlišovací způsobilosti. Zmíněný úřad bere v úvahu také počet zboží a služeb, jakož i počet osob, se stejným nebo podobným jménem, které mohou být tímto zápisem dotčeny.“19

Ze závěrů Soudního dvora však vyplynulo, že stejně jako výraz běžného jazyka může i rozšířené příjmení plnit funkci označení původu ochranné známky, a tudíž rozlišit dotčené výrobky nebo služby. Posouzení existence či neexistence rozlišovací způsobilosti ochranné známky tvořené příjmením, a to dokonce rozšířeným, musí být provedeno v konkrétním případě podle kritérií použitelných na jakákoli označení, která mohou tvořit ochrannou známku.20

 

2. Elizabeth Emanuel

 

Módní návrhářka, E. F. Emanuel, založila podnik pod názvem Elizabeth Emanuel, který vložila do jí založené společnosti s názvem Elizabeth Emanuel Plc. Společnost následně převedla svůj závod společně s klientelou a zapsanou ochrannou známkou na společnost Frostprint Ltd, která se v důsledku transakce přejmenovala na Elizabeth Emanuel International Ltd („EEI“). S touto společností však návrhářka ukončila další spolupráci a EEI převedla zapsanou ochrannou známku na třetí společnost, která následně podala přihlášku k zápisu nové ochranné známky ve znění „ELIZABETH EMANUEL“.

Předmětem řízení bylo zjištění podmínek, za kterých může být zápis ochranné známky zamítnut z důvodu, že by mohla klamat veřejnost, pokud byla klientela spojená s touto ochrannou známkou převedena společně s podnikem vyrábějícím zboží, na které se ochranná známka vztahuje, a pokud uvedená ochranná známka, která odpovídá jménu tvůrce a prvního výrobce uvedeného zboží, byla původně zapsána v jiné grafické podobě.

Soudní dvůr dospěl v posuzovaném případu k závěru, že k tomu,

„aby mohla ochranná známka plnit úlohu základního prvku systému nenarušené soutěže, musí představovat záruku, že všechny výrobky a služby, které označuje, byly vyrobeny nebo poskytnuty pod kontrolou jediného podniku, kterému lze připsat odpovědnost za jejich jakost“.21

Ochranná známka „ELIZABETH EMANUEL“ může plnit funkci rozlišení zboží vyrobeného určitým podnikem, zejména když uvedená ochranná známka byla na tento podnik převedena a tento podnik vyrábí stejný druh zboží. Nicméně, pokud jde o ochrannou známku odpovídající jménu osoby, důvod veřejného pořádku, který odůvodňuje zákaz zapsat ochrannou známku způsobilou klamat veřejnost, a to ochrana spotřebitele, musí vést k otázce ohledně nebezpečí záměny, které by taková ochranná známka mohla vyvolat u průměrného spotřebitele, zejména když osoba, jejímuž jménu odpovídá ochranná známka, původně zosobňovala původ zboží nesoucího tuto ochrannou známku.

Ačkoli tedy Soudní dvůr dovodil, že průměrný spotřebitel by mohl být ovlivněn při koupi oděvu nesoucího ochrannou známku „ELIZABETH EMANUEL“ tím, že by si představoval, že se návrhářka podílí na jeho tvorbě, vlastnosti a jakost takového oděvu zůstávají zaručeny podnikem, který je majitelem ochranné známky. Samotné jméno návrhářky (jakožto tvůrkyně a první výrobkyně), které tvoří přihlášené označení, tedy samo o sobě nemůže klamat veřejnost o povaze, jakosti nebo původu zboží, které označuje.

Uvedené závěry Soudního dvora převzal v souvislosti s řízením o návrhu na zrušení ochranné známky ve svém rozhodnutí i Nejvyšší správní soud, který konstatoval:

„Důvody pro zrušení slovní ochranné známky pro její klamavost podle § 31 odst. 1 písm. c) OchrZn nejsou dány, jestliže ochranná známka byla převedena na nového nabyvatele v souladu se zákonem a nadále je používána ve spojení se stejným druhem zboží. S ohledem na zájem na ochraně spotřebitele je ovšem třeba posoudit, zda taková ochranná známka nemůže vyvolat u průměrného spotřebitele nebezpečí záměny. Jsou-li vlastnosti a jakost zboží označovaného převáděnou slovní ochrannou známkou zaručeny osobou, která je novým majitelem této ochranné známky, nelze samotný převod ochranné známky na tento subjekt považovat za takovou skutečnost, která by sama o sobě mohla klamat veřejnost o povaze, jakosti nebo původu zboží, které označuje.“22

VI. Rozhodovací praxe Úřadu

Na výše cit. judikaturu Soudního dvora často odkazuje ve svých rozhodnutích také Úřad. Příkladem lze uvést dvě rozhodnutí, ve kterých Úřad konstatoval:

„Ustanovení § 7 odst. 1 písm. h)23 koresponduje s úpravou ochrany osobnosti v občanském zákoníku. Bylo zjištěno, že příjmení namítajícího se shoduje se zněním přihlašovaného označení. Je nutno konstatovat, že nositelem shodného příjmení je celá řada dalších osob a namítající neprokázal, že by přihlašovaným označením byla dotčena konkrétně jeho osoba, neboť námitka z tohoto důvodu by mohla obstát jedině tehdy, že by se v případě namítajícího jednalo o populární osobnost, o níž je známo, že má specifický vztah k výrobkům, pro které je zápis známky uplatňován. Takové skutečnosti v řízení doloženy nebyly.“24

„Pro rozhodnutí o námitkách proti zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek z hlediska § 7 odst. 1 písm. h) je podstatné zjištění, zda přihlašovaným označením mohou být dotčena práva na jméno a na ochranu projevů osobní povahy fyzické osoby… Namítající ve svém návrhu uvedl, že jeho právo na jméno může být v budoucnu dotčeno přihlašovaným označením. Obava namítajícího je v tomto případě neoprávněná, neboť je jeho zákonnou povinností jako osoby nezapsané do obchodního rejstříku činit veškeré právní úkony pod svým jménem a příjmením.“25

VII. Konfliktní situace

Pokud bychom tedy aplikovali výše naznačená ustanovení zákona na některé praktické situace, lze dospět k následujícím závěrům:

 

1. Konflikt jména s ochrannou známkou

 

Za předpokladu, že se jméno člověka užité v obchodním styku pro určitý výrobek nebo službu dostane do konfliktu s ochrannou známkou, která je registrována pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, lze očekávat, že se její vlastník bude bránit žalobou na ochranu před zásahem do práv z takové známky a případně též žalobou na ochranu před nekalou soutěží.26 Lze však předpokládat, že pokud bylo jméno užito v souladu s obchodními zvyklostmi a zásadami poctivého obchodního styku, bude vlastník ochranné známky ve svém požadavku zakázat užití jména takové fyzické osoby limitován právě s odkazem na § 10 odst. 1 písm. a) OchrZn. Pokud totiž podnikatel nemá obchodní firmu, je v souladu s § 422 ObčZ povinen při svém podnikání právně jednat pod vlastním jménem a tato zákonná povinnost nemůže ustoupit právům vlastníka ochranné známky, který by se chtěl domáhat toho, aby třetí osoba nenabízela výrobky a služby pod svým vlastním jménem.

V opačném případě, tj. za situace kdy fyzická osoba má v úmyslu bránit se proti zápisu označení do Rejstříku, protože by tím mohlo být dotčeno právo na ochranu její osobnosti, zejména právo na jméno, je namístě uvažovat o podání námitek dle § 7 odst. 1 písm. f) OchrZn. Bude následně na Úřadu, aby vyhodnotil, zda s ohledem na okolnosti případu může být namítající zápisem ochranné známky dotčen na svém právu ke jménu. V závislosti na intenzitě zásahu neoprávněným užitím jména lze dále uvažovat o uplatnění zdržovacího a odstraňovacího nároku ve smyslu § 78 odst. 1 ObčZ, případně též nároku na náhradu nemajetkové újmy.

 

2. Převod ochranné známky tvořené zcela nebo z části jménem

 

V případě převodu ochranné známky na třetí subjekt (bez ohledu na to, zda k němu došlo samostatně nebo v rámci převodu obchodního závodu), je třeba v kontextu rozhodovací činnosti Soudního dvora připomenout, že v důsledku převodu ztrácí převodce kontrolu nad výrobky a službami (zejména pak kvalitou), které budou předmětnou ochrannou známkou, tvořenou zcela nebo z části jeho jménem, nadále označovány. Tato „ztráta kontroly“ však dle mého názoru není bezmezná, a pokud by v důsledku užití ochranné známky tvořené zcela nebo z části jménem jejího převodce došlo k jeho difamaci nebo zásahu do jiných jeho přirozených osobnostních práv, bylo by namístě podat žalobu na ochranu osobnosti ve smyslu § 82 ObčZ.

Pokud by nabyvatel ochranné známky tvořené zcela nebo z části jménem fyzické osoby (např. módního návrháře), která se však na produkci výrobků či jinak již nepodílí, a došlo tedy k přerušení vazby ochranné známky s osobností nositele jména, se kterým byla původně spjata, až do té míry, že další prezentace výrobků či služeb pod týž ochrannou známkou by mohla u průměrného spotřebitele vyvolat dojem, že se na jejich výrobě či jinak nositel jména nadále podílí, mohly by být splněny podmínky pro podání návrhu na zrušení takové ochranné známky z důvodu dle § 31 odst. 1 písm. c) OchrZn.

Závěrem lze doplnit, že je samozřejmě na smluvních stranách, aby si v rámci převodu ochranné známky, která je zcela nebo z části tvořena jménem fyzické osoby, upravily, zda převodce může nadále v obchodním styku užívat své jméno ve spojení s určitými výrobky a službami.

VIII. Závěr

Cílem tohoto článku bylo nastínit varianty řešení problematických situací, které vznikají při konfliktu jména člověka s ochrannou známkou a vice versa. Pozornost byla zaměřena také na případy, kdy v důsledku převodu ochranné známky tvořené zcela nebo z části jménem člověka na třetí subjekt ztrácí převodce kontrolu nad výrobky a službami, které budou předmětnou známkou označovány.

V kontextu rozhodovací praxe Soudního dvora, NSS a Úřadu bude potřeba vzít v potaz mnoho aspektů, např. zda je předmětné jméno a příjmení ve vazbě na území pro které byla nebo má být ochranná známka zapsána, běžně či široce užívané, zda má nositel jména a příjmení specifický vztah k výrobkům a službám, pro které je zápis známky uplatňován, nebo zda převod ochranné známky na subjekt odlišný od nositele jména a příjmení může být sám o sobě způsobilý klamat veřejnost o povaze, jakosti nebo původu zboží.

Český právní řád umožňuje řešit výše naznačené konfliktní situace mnoha způsoby v závislosti na postavení subjektu dotčeného na svých právech, tj. ze strany jak vlastníka ochranné známky, tak nositele osobnostního práva.

Jméno člověka je totiž chráněno před neoprávněnými zásahy jak občanským zákoníkem, tak zákonem o ochranných známkách, a může tedy docházet k souběhu ochrany jména ve smyslu relativního důvodu zápisné nezpůsobilosti označení dle zákona o ochranných známkách a ochrany poskytované dle § 78 ObčZ. Ochrana práv vlastníka ochranné známky pak plyne primárně ze zákona o ochranných známkách, nicméně vyloučena není ani aplikace ustanovení občanského zákoniku na ochranu před nekalou soutěží. Je však nutné dodat, že vlastník ochranné známky je ve výkonu svých práv (a tedy např. i v možnosti domáhat se, aby se fyzická osoba zdržela užívání svého jména pro určité výrobky a služby) limitován § 10 odst. 1 písm. a) OchrZn.

V konfliktních situacích je proto nutné vždy práva k danému označení, resp. jménu, posuzovat samostatně, a pokud mezi oběma režimy ochrany nastane kolize, je třeba upřednostnit ochranu osobnostních práv k předmětnému označení před právy majetkovými.27



Poznámky pod čarou:

Autorka je externí doktorandkou na katedře soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty UP.

Článek je dílčím výstupem grantového projektu IGA_PF_2018_ _006 „Ochranné známky v kontextu nekalé soutěže“ – Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta.

Ochranná známka č. 335556, registrovaná dne 3. 1. 2014 pro výrobky a služby ve třídách 3, 9, 14, 16, 18, 20, 21, 25, 30, 32, 33, 34, 35, 36, 39, 41 a 43.

Ochranná známka č. 1021795, registrovaná dne 15. 9. 2009 pro služby ve třídě 41.

Ochranná známka č. 18008804, registrovaná dne 22. 1. 2007 pro výrobky a služby ve třídách 3, 6, 9, 14, 16, 18, 24, 25, 26, 28 a 41.

Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 282.

Mimo výčet níže uvedených právních předpisů lze pro úplnost poukázat rovněž na zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

§ 77 odst. 1 ObčZ. Pro účely tohoto článku je termín „jméno“ užíván dále v textu jako zkratka zahrnující jak osobní jméno, tak příjmení nebo jen příjmení.

Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 366–369.

Tamtéž.

Tamtéž.

Tamtéž, s. 370–379.

Lavický, P. a kol., op. cit. sub 7, s. 370–379.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. 12. 2015.

Důvodová zpráva k novele zákona o ochranných známkách. Sněm. tisk č. 168, s. 44.

Dříve § 7 odst. 1 písm. h) OchrZn ve znění účinném do 31. 12. 2018.

Recitál 27 Směrnice.

EUIPO. Guidelines for Examination of European Union Trade Marks. Part C. Opposition. Section 2. Chapter 7. Global Assessment. Verze 1.0 ze dne 1. 10. 2017, s. 17–22. https://euipo.europa.eu/ [cit. 13. 8. 2019].

Srov. rozhodnutí SDEU z 16. 9. 2004, C-404/02.

Tamtéž, bod 12.

Tamtéž, bod 36.

Rozhodnutí SDEU z 30. 3. 2006, C-259/04, bod 44.

Rozhodnutí NSS z 26. 3. 2015, č. j. 5 As 125/2014-27.

Po účinnosti novely nově § 7 odst. 1 písm. f) OchrZn.

Rozhodnutí předsedy Úřadu z 10. 4. 2006, sp. zn. O-343218.

Rozhodnutí předsedy Úřadu z 24. 6. 2010, sp. zn. O-458967.

Za předpokladu, že bude naplněna generální klauzule nekalé soutěže ve smyslu § 2976 odst. 1 ObčZ.

Koukal, P., Charvát, R., Hejdová, S., Černý, M. Zákon o ochranných známkách. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. XXX.

Poznámky pod čarou:
*

Autorka je externí doktorandkou na katedře soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty UP.

Článek je dílčím výstupem grantového projektu IGA_PF_2018_ _006 „Ochranné známky v kontextu nekalé soutěže“ – Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta.

1

Ochranná známka č. 335556, registrovaná dne 3. 1. 2014 pro výrobky a služby ve třídách 3, 9, 14, 16, 18, 20, 21, 25, 30, 32, 33, 34, 35, 36, 39, 41 a 43.

2

Ochranná známka č. 1021795, registrovaná dne 15. 9. 2009 pro služby ve třídě 41.

3

Ochranná známka č. 18008804, registrovaná dne 22. 1. 2007 pro výrobky a služby ve třídách 3, 6, 9, 14, 16, 18, 24, 25, 26, 28 a 41.

4

Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 282.

5

Mimo výčet níže uvedených právních předpisů lze pro úplnost poukázat rovněž na zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

6

§ 77 odst. 1 ObčZ. Pro účely tohoto článku je termín „jméno“ užíván dále v textu jako zkratka zahrnující jak osobní jméno, tak příjmení nebo jen příjmení.

7

Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 366–369.

8

Tamtéž.

9

Tamtéž.

10

Tamtéž, s. 370–379.

11
12

Lavický, P. a kol., op. cit. sub 7, s. 370–379.

13

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. 12. 2015.

14

Důvodová zpráva k novele zákona o ochranných známkách. Sněm. tisk č. 168, s. 44.

15

Dříve § 7 odst. 1 písm. h) OchrZn ve znění účinném do 31. 12. 2018.

16

Recitál 27 Směrnice.

17

EUIPO. Guidelines for Examination of European Union Trade Marks. Part C. Opposition. Section 2. Chapter 7. Global Assessment. Verze 1.0 ze dne 1. 10. 2017, s. 17–22. https://euipo.europa.eu/ [cit. 13. 8. 2019].

18

Srov. rozhodnutí SDEU z 16. 9. 2004, C-404/02.

19

Tamtéž, bod 12.

20

Tamtéž, bod 36.

21

Rozhodnutí SDEU z 30. 3. 2006, C-259/04, bod 44.

22

Rozhodnutí NSS z 26. 3. 2015, č. j. 5 As 125/2014-27.

23

Po účinnosti novely nově § 7 odst. 1 písm. f) OchrZn.

24

Rozhodnutí předsedy Úřadu z 10. 4. 2006, sp. zn. O-343218.

25

Rozhodnutí předsedy Úřadu z 24. 6. 2010, sp. zn. O-458967.

26

Za předpokladu, že bude naplněna generální klauzule nekalé soutěže ve smyslu § 2976 odst. 1 ObčZ.

27

Koukal, P., Charvát, R., Hejdová, S., Černý, M. Zákon o ochranných známkách. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. XXX.