Čekejte, prosím...
A A A
131/1867 Ř. z. znění účinné od 19. 11. 1867 do 31. 7. 1950

131.

 

Zákon z 15. listopadu 1867. kterým se mění některá ustanovení obecního trestního zákoníků a jiná s ním související nařízení.

 

Platný pro Čechy, Dalmácii, Halič, Rakousko pod a nad Enží, Salcburk, Štýrskou marku, Korutany, Kraňsko, Bukovinu, Moravu, Slezsko, Tyrolsko s Vorarlberskem, Gorici a Gradišku, Istrii a město Terst s jeho územím.

 

Se souhlasem obou komor Říšské rady shledávám pro v nadpisu uvedená království a země se zřetelem k osobám, jež podléhají pravomoci civilních trestních soudů, naříditi následující:

§ 1.

Dnem zveřejnění tohoto zákona se tělesný trest jako trest hlavní i jako náhradní trest k trestu vězení, jakož i jako vedlejší nebo zostřující či disciplinární trest bezpodmínečně a bezvýhradně zrušuje.

§ 2.

Pokud dosavadní zákonné předpisy nařizují tělesný trest jako trest hlavní, je od nynějška tímto třeba rozumět trest vězení, avšak v těch případech, kdy dosud hrozí jako zostření trestu zbavení svobody nebo jako samostatný disciplinární trest, pak jeden z ostatních způsobů zostření trestu vězení a popřípadě trestu disciplinárního připuštěných zákonem.

§ 3.

Rovněž tak počínaje dnem zveřejnění tohoto zákona zrušuje se věznění osob odsouzených k trestu těžkého žaláře s železy (trest s řetězy) a do budoucna musí soudy při odsouzení k těžkému žaláři za trestná jednání, která byla spáchána až po zveřejnění tohoto zákona (§ 10, písm. c), namísto želez (řetězů) odsouditi k přidání jednoho nebo více zákonem připuštěných způsobů zostření trestu žaláře.

§ 4.

Spoutání osob v trestu a ve vyšetřovací vazbě jako disciplinární trest smí se v budoucnu použiti pouze u mimořádně vzpurných, násilných nebo jiných pobuřujících chování, jakož i kvůli pokusu nebo přípravě útěku dočasně a nikoli po delší dobu, jak to vyžaduje nevyšší potřeba.

Se zřetelem ke způsobu provedení tohoto spoutání zůstává při dosavadních předpisech.

§ 5.

V budoucnu nemá již žádné trestněprávní odsouzení míti za následek ztrátu nebo omezení občanské právní způsobilosti odsouzeného, a tudíž nařízení obsažené v § 27, písm. b) trestního zákona z 27. května 1852, Říšský zákoník č. 117, jakož i k tomuto se vztahující ustanovení obecného občanského zákoníku (§§ 61, 574 a 868) a manželského zákona pro katolíky z 8. října 1856, Říšský zákoník č. 185, § 12 Dodatku I., tímto pozbývají účinnosti.

§§ 191, 254 a 281 obecného zákoníku občanského se mění tak, že o otázce, zda trestněprávní odsouzení způsobuje odsouzenému ztrátu poručenství a zákonného opatrovnictví a jeho nezpůsobilost k převzetí takového úřadu, má rozhodnouti poručnický nebo opatrovnický soud v každém jednotlivém případě podle svého uvážení.

§ 6.

Ode dne zveřejnění tohoto zákona má nadále podle trestního zákona z 27. května 1852, Říšský zákoník, č. 117, nebo jiných zákonných předpisů ztráta šlechtictví, řádů a vyznamenání, veřejných titulů, akademických stupňů a hodností, státních a jiných veřejných zemských nebo obecních úřadů a služeb, advokacie, notariátu, veřejných zastoupení nebo zastupování stran před veřejnými úřady, členství v zastupitelství obcí nebo jiných zastupování povolaných k obstarávání veřejných záležitostí, a důchodů, provizí, příspěvků na výchovu nebo jiných obnosů spojená s odsouzením k trestu nastati již pouze při odsouzení k trestu za zločin nebo kvůli provinění krádeže, zpronevěry, účasti na nich nebo podvodu (§§ 460, 461, 463 a 464 trestního zákona).

Nezpůsobilost k nabytí výše zmíněných vyznamenání a oprávnění při odsouzení k trestu kvůli některému zločinů uvedených v následujících ustanovení, totiž:

1.

§ 54 trestního zákona, písm. b) a c), článek I zákona z 17. prosince 1862, Říšský zákoník z roku 1863, č. 8;

2.

§§ 60 a 61 trestního zákona, pokud se tyto nevztahují na jednání na případ § 58, písm. a), a Ministerského nařízení z 27. dubna 1854, Říšský zákoník č. 107;

3.

§ 65 trestního zákona, pokud se tento nevztahuje na zločin na osobě císaře, a článek II shora uvedeného zákona z 17. prosince 1862;

4.

§ 66 trestního zákona;

5.

§§ 68, 68, 73 a 81 trestního zákona, pokud v nich zmíněné zločiny spočívají na motivech politických;

6.

§§ 76, 78 a 80;

7.

§ 143, věta 2, a § 157, věta 2;

8.

§§ 158, 163 a 164 a

9.

§ 212, 214 217, pokud zde označené zločiny přípravného jednání byly spáchány ve vztahu k některému z v 1 až 8 uvedených zločinů, a

10.

§ 220 trestního zákona

má pro příště zaniknouti s koncem trestu.

Naproti tomu ostatní nepříznivé následky, jež kromě hlavního a vedlejšího trestu a kromě propadnutí kauce stanovené tiskovým zákonem z 17. prosince 1862, Říšský zákoník z roku 1863, č. 6, jsou již podle trestního zákona nebo na základě jiného zákonného předpisu ještě spojené s trestním rozhodnutím, a potud proto tyto zvláště soudcem nemusejí být ukládány, do budoucna při shora vypočtených zločinech, jakož i při proviněních a přestupcích kromě případů shora vyhlášených §§ 460, 461, 463 a 464 trestního zákona, nemají již nastati.

Při odsouzení k trestu za jiný zločin než popsaný ve druhém odstavci tohoto paragrafu nezpůsobilost k nabytí vyznamenání a oprávnění uvedených v prvním odstavci tohoto paragrafu, jakož i ostatní ve třetím odstavci tohoto paragrafu vzpomenuté nepříznivé následky končí uplynutím deseti let, když byl viník k nejméně pětiletému trestu žaláře, a krom toho uplynutím pěti let při odsouzení kvůli shora uvedeným přestupkům (§§ 460, 461, 463 a 464 trestního zákona), ovšem uplynutím tří let po konci trestu.

§ 7.

Proto všechny zákony a nařízení, podle kterých nezpůsobilost k nabytí v předchozím paragrafu popsaných vyznamenání a oprávnění, jakož i ostatní tamtéž vzpomenuté nepříznivé následky mající dosud trvat doživotně, nebo rovněž s odsouzeními za jiná trestná jednání než těmi uvedenými ve zmíněném paragrafu nebo i s takovými rozhodnutími, nálezy nebo usneseními, jimiž se trestní řízení vyřizuje, aniž by obviněný byl prohlášen vinným, byla spojena, tímto pozbývají účinnosti.

§ 8.

V § 6 uvedená vyznamenání a oprávnění, pokud se podle tohoto paragrafu ztrácejí rovněž pro budoucnost důsledkem trestněprávního odsouzení se znovu nenabývají s koncem trestu, ani uplynutím období uvedeného ve zmíněném paragrafu, odstavci 4.

§ 9.

Ustanovení obsažená v §§ 1 až 8 včetně působí zpětně také na trestní procesy ještě trvající při nabytí jejich účinnosti a na trestní jednání spáchaná před tímto okamžikem, jakož i na všechny dříve vydané rozsudky, nálezy a usnesení, pokud tyto ještě zcela nebyly vykonány a ještě trvají s nimi spojené nepříznivé následky.

§ 10.

Proto mají:

a)

odpadnouti výkon každého, ať již proti odsouzenému nebo vyšetřovanému, již pravomocně přisouzené tělesné tresty, aniž by za ně směly nastoupiti náhrady jiným trestem nebo jiným zostřením; rovněž nebudou

b)

již dříve k těžkému žaláři odsouzeným již více přikládány „železy na nohou“ (řetězy) s tímto trestem podle § 16 trestního zákona spojené a dosud přiložené budou odejmuty, aniž by za to byla použita náhrada; rovněž mají

c)

odpadnouti při všech odsouzeních k těžkému žaláři, která sice teprve po zveřejnění tohoto zákona, ale za trestná jednání spáchaná před tímto okamžikem budou vydána, pouze náhradu pro budoucnost nařízenou v § 3 za dosud s těžkým žalářem spojená železa; dále mají

d)

zaniknouti ty nepříznivé následky, které v přiměřenosti dosavadních zákonných předpisů byly spojeny s dříve vydanými rozsudky, nálezy a usneseními, jimiž bylo trestní řízení vyřízeno, aniž by obviněný byl prohlášen vinným, s počínající účinností tohoto zákona zcela, avšak ta, která v důsledky dříve vdaných odsouzení k trestu nastoupily, zanikají potud, když tyto podle současného zákona s takovým odsouzením spojeny nejsou, a nakolik také podle tohoto zákona nastupují, po uplynutí v § 6 určeného časového období; konečně mají se

e)

použíti ustanovení §§ 6 a 8 o ztrátě tamže zmíněných vyznamenání a oprávnění a ztrátě způsobilosti k jejich nabytí rovněž na dříve vydaná trestněprávní rozhodnutí.

§ 11.

Chce-li si někdo na to, že na něm v § 10 písm. d) zmíněné nepříznivé následky nebo tamtéž písm. e) zmíněná nezpůsobilost již více neulpívají, opatřiti úřední osvědčení, přísluší mu o vyhotovení téhož žádati u toho soudu, který o trestním případu rozhodl v první instanci nebo který nastoupil na jeho místo, když mu bylo tímto odmítnuto, u nadřízeného zemského soudu, a když mu také tímto soudem nebude poskytnut, u nejvyššího soudního dvora.

§ 12.

Ustanovení volebního řádu zemského sněmu a základního zákona pro říšské zastupitelstvo o aktivním a pasivním volebním oprávnění a o ztrátě těchto nejsou tímto zákonem dotčena, nýbrž zůstávají vyhrazeny změně cestou ústavněprávní.

§ 13.

Provedením tohoto zákona jsou pověřeni můj ministr spravedlnosti a ti z mých ministrů, do jejichž okruhu působnosti spadá.

 

Vídeň, 15. listopadu 1867

František Josef m. p.

 

Baron von Bust m. p.

 

rytíř von Hye m. p.

 

hrabě Taaffe m. p.

 

baron von Becke m. p.

 

baron von John m. p., F. M. L.

 

z nejvyššího nařízení:

Bernard rytíř von Meyer m. p.