Čekejte, prosím...
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
7/1962 Sb. znění účinné od 1. 2. 1962 do 30. 4. 1965

7

 

VYHLÁŠKA

Ústřední rady odborů, ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu

sociálního zabezpečení ze dne 9. ledna 1962, kterou se provádějí některá

ustanovení zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání

 

Ústřední rada odborů, ministerstvo zdravotnictví a Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány stanoví podle § 12 odst. 1 a § 30 odst. 1 a 2 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání (dále jen „zákon“):

O d d í l p r v n í

Výkon zaměstnání a přímá souvislost s ním

(K § 1 zákona) (§ 1)

§ 1

(1)

Výkonem zaměstnání je výkon práce, který vyplývá z obsahu pracovního závazku pracovníka. Výkonem zaměstnání je také jiná činnost, konaná pro podnik, zejména činnost vykonávaná na příkaz podniku, na podnět společenské organizace v závodě, na podnět spolupracovníků, popřípadě i činnost vykonávaná z vlastní iniciativy, pokud k ní pracovník nepotřebuje zvláštního oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu podniku. Výkonem zaměstnání na pracovní cestě je taková činnost, která je předmětem pracovní cesty nebo která svým druhem a zaměřením souvisí s předmětem a účelem pracovní cesty anebo je konána ve prospěch podniku. Pracovní cestou je cesta konaná na příkaz podniku z místa pravidelného pracoviště pracovníka nebo jeho bydliště do místa, které není jeho pravidelným pracovištěm, a zpět.

(2)

V přímé souvislosti s výkonem zaměstnání je příprava k výkonu práce a všechny úkony potřebné k výkonu páce anebo obvyklé během práce (například svačiny), jakož i nutné úkony po skončení práce, například umývání v umývárně, oblékání v šatně, cesta do místa hromadného závodního stravování v prostorách podniku a stravování v něm. Je-li toto místo mimo prostor podniku, platí to obdobně, pokud jde o stravování v rámci pracovníkovy pracovní doby. V přímé souvislosti s výkonem zaměstnání není však cesta z bydliště k místo vstupu do podniku a zpět, v zemědělských závodech cesta z bydliště na určené pracoviště nebo určené shromaždiště.

(3)

V přímé souvislosti s výkonem zaměstnání je i výkon činnosti, která napomáhá k plnění politických, hospodářských a sociálních úkolů podniku, například výkon funkce člena orgánu základní organizace Revolučního odborového hnutí. Za těchto podmínek je v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání i školení organizované vedením podniku nebo společenskou organizací v podniku, popřípadě nadřízeným orgánem podniku nebo školení pro funkcionáře společenské organizace v podniku, organizované vyšším orgánem této organizace, kterým se sleduje zvyšování politické a odborné připravenosti pracovníků, jakož i cesta na takové školení a zpět.

O d d í l d r u h ý

Náhrada ušlého výdělku a náhrada pozůstalým (§ 2-24)

§ 2

Původní výdělek

(1)

Při výpočtu náhrady ušlého výdělku podle dalších ustanovení této vyhlášky se vychází z čistého výdělku, kterého poškozený dosahoval před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „původní výdělek“). Původní výdělek se vypočte tak, že se z hrubého výdělku zúčtovaného za posledních 12 kalendářních měsíců před úrazem zjistí průměrný měsíční hrubý výdělek a odečte se od něho daň ze mzdy podle sazby příslušné pro pracovníka ve mzdovém období, v němž vznikla pracovní neschopnost z důvodů pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „pracovní úraz“). K jednorázovým odměnám se přitom nepřihlíží. Pokud je původní výdělek základem pro výpočet náhrady ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti, nepřihlíží se u pracovníků konajících v době pracovního úrazu práce zařazené podle předpisů o sociálním zabezpečení do I. pracovní kategorie k částce přesahující 2200 Kčs měsíčně, u pracovníků konajících práce zařazené do II. pracovní kategorie k částce přesahující 1800 Kčs měsíčně a u pracovníků konajících práce zařazené do III. pracovní kategorie k částce přesahující 1600 Kčs měsíčně.

(2)

Netrval-li pracovní poměr poškozeného v den pracovního úrazu celou uvedenou dobu, vypočte se původní výdělek z hrubého výdělku zúčtovaného v době ode dne vzniku pracovního poměru do konce kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v němž pracovník byl uznán neschopným práce z důvodů pracovního úrazu. Netrvalo-li zaměstnání ještě celý kalendářní měsíc, bere se za základ výpočtu původního výdělku průměrný hrubý výdělek, jehož dosáhli v době 3 kalendářních měsíců před pracovním úrazem pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem.

(3)

Došlo-li v době uvedené v předchozích odstavcích k trvalé změně základní mzdy pracovníka, přihlíží se při výpočtu původního výdělku jen k době po této změně; přitom se použije obdobně ustanovení odstavce 2.

(4)

U pracovníka, který část doby uvedené v předchozích odstavcích nepracoval proto, že byl na dovolené nebo pro důležité překážky v práci, se při výpočtu původního výdělku nepřihlíží k době, v níž z uvedených důvodů nepracoval, ani k náhradám mzdy, které mu byly za uvedenou dobu vyplaceny.

(5)

Jestliže pracovník byl v době pracovního úrazu se souhlasem podniku, v němž má své hlavní zaměstnání, alespoň 6 měsíců ve vedlejším zaměstnání nebo po tuto dobu pracoval v jednotném zemědělském družstvu, zahrnuje se do původního výdělku i průměrný čistý výdělek z takové činnosti.

(6)

Utrpěl-li pracovník pracovní úraz ve vedlejší činnosti, zahrnuje se do původního výdělku i průměrný čistý výdělek z hlavního zaměstnání.

§ 3

Výpočet náhrady ušlého výdělku po dobu pracovní neschopnosti

(K § 5 zákona)

Při výpočtu náhrady ušlého výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se vychází z rozdílu mezi původním výdělkem a nemocenským, které mu podle zákona náleží․

§ 4

Umísťování poškozeného pracovníka

(L § 6 zákona)

(1)

Povinnost podniku postarat se o umístění poškozeného trvá až do doby, kdy pracovníku byl přiznán invalidní nebo starobní důchod.

(2)

Povinnost postarat se o umístění poškozeného má podnik i v případě, kdy poškozenému byl odňat invalidní důchod, který pobíral následkem pracovního úrazu, nebo tento důchod byl pozměněn na částečný invalidní důchod při pracovním úrazu. Tuto povinnost má též k poživateli starobního důchodu, který utrpěl pracovní úraz po přiznání starobního důchodu, nejdéle však do 70 let jeho věku.

(3)

Jestliže poškozený pro zhoršení svého zdravotního stavu následkem pracovního úrazu nemůže nadále zastávat místo, které mu podnik odpovídající za toto ublížení na zdraví opatřil, je tento podnik povinen opatřit mu jiné místo odpovídající podmínkám uvedeným v § 6 zákona.

Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti (K § 7 a 8 zákona)

§ 5

Výpočet náhrady ušlého výdělku

(1)

Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti ( § 7 zákona) činí rozdíl mezi původním výdělkem pracovníka a jeho čistým výdělkem po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu (dále jen „výdělek po pracovním úrazu“) s připočtením případného částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu. Náhrada spolu s výdělkem poškozeného a s případným částečným invalidním důchodem při pracovním úrazu nesmí však činit více, než by činil invalidní důchod pracovníka v nejvyšší výměře podle předpisů o sociálním zabezpečení (zaopatření), určený ke dni pracovního úrazu; toto omezení neplatí, jestliže původní výdělek je alespoň o 10 % vyšší než invalidní důchod v nejvyšší výměře. 1 Ke snížení důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení se nepřihlíží.

(2)

Byl-li pracovník pro ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou práci a nemoc z povolání byla zjištěna teprve po tomto převedení, je rozhodujícím dnem pro stanovení náhrady podle odstavce 1 den tohoto převedení, je-li to pro pracovníka výhodnější.

(3)

Ode dne, kdy poškozenému po pracovním úrazu byl přiznán starobní nebo invalidní důchod, náleží mu náhrada ve výši odpovídající průměrně vyplácené náhradě ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti za posledních 12 kalendářních měsíců před tímto dnem a byla-li vyplácena jen po kratší dobu, za tuto dobu; náhrada však nepřísluší, jestliže průměrný roční výdělek, který je podle předpisů o sociálním zabezpečení (zaopatření) základem pro stanovení výše starobního nebo invalidního důchodu, je stejný nebo vyšší než hrubý výdělek, který byl základem pro výpočet původního výdělku poškozeného pracovníka ( § 2). 2

(4)

Nemůže-li podnik sám zjistit průměrný roční výdělek pracovníka podle předpisů o sociálním zabezpečení, požádá o jeho sdělení Státní úřad sociálního zabezpečení.

§ 6

Výdělek po pracovním úrazu

(1)

Výdělek poškozeného po pracovním úrazu se stanoví průměrnou částkou zjištěnou z čisté mzdy poškozeného za 3 kalendářní měsíce po skončení pracovní neschopnosti pro úraz; přitom se nepřihlíží k jednorázovým odměnám. Dojde-li později ke změně výdělku poškozeného, stanoví se na návrh podniku nebo poškozeného výdělek po pracovním úrazu znovu, jestliže průměrná částka za poslední 3 kalendářní měsíce se od předchozí liší alespoň o 5 %.

(2)

Jestliže podnik, který je povinen náhradu poskytovat, prokáže, že poškozený svou vinou dosahuje v zaměstnání nižší výdělek než jakého dosahují průměrně pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem, vychází se při výpočtu náhrady ušlého výdělku z výdělku, kterého tito pracovníci průměrně dosahují.

(3)

Sníží-li se poškozenému jeho výdělek po pracovním úrazu z důvodů, které nesouvisí s jeho zdravotním stavem následkem pracovního úrazu (například při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, změně místa z rodinných důvodů, změně mzdových podmínek), nepřihlíží se při výpočtu náhrady ušlého výdělku k tomuto snížení a vychází se z čistého výdělku, kterého poškozený dosahoval v posledních 3 kalendářních měsících před touto změnou.

§ 7

Invalidní důchod

Invalidní důchod podle § 8 zákona vyměří orgán sociálního zabezpečení na základě dokladu o odpovědnosti podniku za pracovní úraz, kterým je prohlášení podniku o uznání této odpovědnosti, dohoda mezi podnikem a poškozeným nebo pravomocné rozhodnutí rozhodčího orgánu nebo soudu.

 

Příklad č. 2

Pracovníku s výdělkem uvedeným v příkl. č. 1 byl přiznán částečný invalidní důchod při pracovním úrazu v částce 600 Kčs měsíčně. Po pracovním úrazu pracuje s polovičním pracovním úvazkem a vydělává si 600 Kčs čistých. Podnik mu bude doplácet měsíčně náhradu 75 Kčs (tj. rozdíl mezi částkou 1275 Kčs a součtem částečného invalidního důchodu 600 Kčs a výdělku 600 Kčs).

 

Příklad č. 3

Ženatý pracovník III. pracovní kategorie s jedním dítětem utrpěl v dubnu 1962 pracovní úraz, který způsobil trvalé snížení pracovní schopnosti. V letech 1957-1960 si vydělával průměrně 1500 Kčs měsíčně hrubých. Od 1.1.1961 byl po zvýšení kvalifikace přeřazen na jinou práci a jeho výdělek se zvýšil na 1800 Kčs měsíčně hrubých, takže jeho průměrný čistý měsíční výdělek za 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem činil 1586 Kčs (původní výdělek). Po pracovním úrazu si vydělává měsíčně 1250 Kčs čistých. Průměrný roční výdělek podle předpisů o sociálním zabezpečení v letech 1957-1961 je 18 720 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře by činil 85 %, tj. 1326 Kčs měsíčně. Původní výdělek je tedy vyšší o 19,6 % než invalidní důchod v nejvyšší výměře. Pracovníku přísluší od podniku náhrada ve výši 336 Kčs měsíčně (tj. rozdíl mezi částkami 1586 a 1250 Kčs).

§ 8

Náhrada ušlého výdělku v některých zvláštních případech

(1)

Jestliže původní výdělek pracovníka, který se stal po pracovním úrazu invalidním, je alespoň o 10 % vyšší než invalidní důchod v nejvyšší výměře, náleží pracovníkovi od podniku, který za pracovní úraz odpovídá, náhrada ve výši rozdílu mezi původním výdělkem a invalidním důchodem v nejvyšší výměře; k případnému snížení tohoto důchodu se nepřihlíží. 3

 

(2)

Stal-li se pracovník invalidním nebo částečně invalidním po pracovním úraze, který utrpěl do 5 let po skončení výchovy k povolání v učebním poměru nebo po absolvování všeobecně vzdělávací, odborné nebo vysoké školy, přísluší mu od podniku, který za pracovní úraz odpovídá, náhrada. Náhrada činí rozdíl mezi invalidním důchodem pracovníka v nejvyšší výměře, popřípadě mezi výdělkem poškozeného po pracovním úraze s připočtením případného částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu a průměrným čistým výdělkem omezeným podle § 2 odst. 1, kterého v době 3 měsíců před pracovním úrazem dosáhli pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem.

§ 9

Pracovníkovi, který pracovní úraz utrpěl v sezónním zaměstnání nebo v zaměstnání sjednaném na dobu přechodné potřeby, náleží po skončení jeho pracovní neschopnosti ode dne, kdy měl jeho pracovní poměr skončit, náhrada ušlého výdělku jen do částky odpovídající invalidnímu důchodu v nejvyšší výměře toto omezení však neplatí, lze-li podle okolností důvodně předpokládat, že by poškozený byl i dále trvale zaměstnán.

§ 10

(1)

Utrpí-li pracující poživatel starobního důchodu pracovní úraz, který nezpůsobí jeho invaliditu, bere se za základ pro stanovení výše náhrady jen jeho výdělek po přiznání starobního důchodu.

 

(2)

Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti ( § 5) se v tomto případě poskytuje, pokud poškozený sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s jeho pracovním úrazem, jinak nejdéle do 70 let jeho věku.

§ 11

Výplata náhrady ušlého výdělku

Náhradu ušlého výdělku po pracovním úrazu vyplácí podnik pravidelně jednou měsíčně.

§ 12

Náhrada škody pozůstalým

(K § 10 zákona)

(1)

Náklady pohřbu jsou zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, smuteční oznámení, jedna třetina skutečných nákladů na smuteční ošacení, dále výlohy cestovní, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravy hrobu. Nahrazují se jen náklady přiměřené; náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 5000 Kčs.

 

(2)

Podnik hradí náklady tomu, kdo je vynaložil. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se však nahrazují jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.

§ 13

Jednorázové odškodnění pozůstalým, kteří mají nárok na důchody pozůstalých ( § 10 odst. 3 zákona), poskytne podnik na základě dokladů o přiznání důchodů pozůstalých.

§ 14

(1)

Jestliže pracovník následkem pracovního úrazu zemřel, náleží osobám, pokud nemají nárok na důchody pozůstalých, náhrada toho, co jim ušlo, jestliže byly na výdělek zemřelého odkázány svou výživou a jejich výživu nelze dostatečně zabezpečit; náhrada proto nepřísluší osobám, které si mohou svou výživu zabezpečit samy ze svého pracovního příjmu.

 

(2)

Jestliže výživu pozůstalých mohou zajistit též osoby, které mají vůči nim zákonnou vyživovací povinnost, poskytne se náhrada jen do výše odpovídající částce, kterou by zemřelý byl povinen pozůstalým poskytovat.

 

(3)

Výše náhrady se určí podle počtu oprávněných osob a podle stupně jejich potřebnosti tak, aby náhrada, kterou podnik všem oprávněným poskytne, nečinila celkem více než 1600 Kčs měsíčně.

Způsob a rozsah náhrady škody ostatních osob (K § 11 a 12 zákona)

§ 15

Pro náhradu škody ostatním osobám, které na ni mají podle zákona nárok, platí odchylky uvedené v dalších ustanoveních této vyhlášky.

§ 16

Členové JZD

(1)

Při výpočtu náhrady ušlého výdělku člena jednotného zemědělského družstva a osob, které v družstvu trvale pracují a nejsou k družstvu v pracovním poměru ani jeho členy, jako např. rodinní příslušníci člena družstva apod. (dále jen „člen družstva“), vychází se při určování jeho původního výdělku i jeho výdělku po pracovním úrazu z ročního příjmu člena družstva; při výpočtu náhrady po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě se nepřihlíží k částce ročního příjmu přesahující 19 200 Kčs.

 

(2)

Původní výdělek u členů jednotných zemědělských družstev s peněžitým odměňováním se stanoví přiměřeně podle § 2. Základem pro stanovení původního výdělku u členů ostatních JZD je počet pracovních jednotek, které člen družstva odpracoval v kalendářním roce před pracovním úrazem; nepracoval-li z vážných důvodů po část této doby, je základem počet pracovních jednotek, které by byl odpracoval se zřetelem ke svým osobním schopnostem a pracovním možnostem družstva. Odměna za pracovní jednotku se stanoví každý rok ve výši odpovídající výši odměny za pracovní jednotky ostatních členů družstva. Náhrada ušlého výdělku se vyplácí do výroční členské schůze družstva zálohově, vyúčtování se provede současně s vyúčtováním odměn ostatním členům družstva.

 

(3)

Při poskytování náhrady pozůstalým členům družstva se přihlédne nejdříve k pozůstalým dětem a manželce (družce) a potom k ostatním osobám odkázaným svou výživou na zemřelého. Výše náhrady se určí podle počtu oprávněných osob tak, aby náhrada, kterou jednotné zemědělské družstvo poskytne všem oprávněným, nečinila celkem více než 1600 Kčs měsíčně.

 

(4)

Úraz, který se přihodil družstevníku při individuálním obhospodařování záhumenku nebo v přímé souvislosti s ním, není pracovním úrazem podle zákona.

§ 17

Učňové

(1)

Učňům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výchově k povolání nebo v přímé souvislosti s ní, podnik, který výchovu učně prováděl v době pracovního úrazu. Vznikl-li ublížení na zdraví v učňovské škole řízené a spravované národním výborem, odpovídá za škodu tento národní výbor.

 

(2)

Učeň, který je v přípravném období pro pracovní úraz práce neschopným, má nárok na náhradu ušlého výdělku ve výši rozdílu mezi odměnou, která mu náleží podle zvláštních předpisů (včetně hodnoty ubytování a stravování poskytnutého zcela nebo zčásti bezplatně) a nemocenským.

 

(3)

Učeň, který je v období odborného rozvoje pro pracovní úraz práce neschopným a nemůže proto v rámci odborného výcviku konat produktivní práce, má nárok na náhradu ušlého výdělku ve výši rozdílu mezi průměrným čistým měsíčním výdělkem, kterého při výkonu produktivních prací dosahují v podniku ostatní učňové téhož učebního oboru, a mezi nemocenským.

 

(4)

Ode dne, kdy měla skončit výchova k povolání v učebním poměru, provede se nový výpočet náhrady ušlého výdělku uvedeného v odstavcích 2 a 3. Původním výdělkem je průměrný čistý výdělek, kterého dosáhli za dobu 3 kalendářních měsíců přede dnem, kdy měla skončit výchova učně k povolání, pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, pro kterou byl učeň vychováván.

 

(5)

Učeň, který následkem pracovního úrazu pobírá invalidní důchod při pracovním úrazu nebo částečný invalidní důchod při pracovním úrazu, má nárok ode dne, kdy by skončila jeho výchova k povolání v učebním poměru, na náhradu od podniku, který za pracovní úraz nebo nemoc z povolání odpovídá. Náhrada se poskytuje od výše původního výdělku stanoveného podle odstavce 4. Přitom se však nepřihlíží k výdělku přesahujícímu částky uvedené v § 2, odst. 1.

§ 18

Studenti vysokých škol, žáci základních devítiletých škol a

středních škol

(1)

Studentům a žákům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při vyučování, při práci ve školní dílně nebo na školním pozemku nebo v přímé souvislosti s tím, příslušný národní výbor nebo vysoká škola.

 

(2)

Studentům a žákům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se přihodil při práci ve výrobě nebo při provozní praxi v podniku nebo v přímé souvislosti s tím, podnik, u něhož byli v době pracovního úrazu činni.

 

(3)

Ode dne, kdy mělo skončit studium nebo školní docházka poškozeného žáka nebo studenta, má poškozený nárok na náhradu ušlého výdělku. Nárok na náhradu má v případě, že se stal následkem pracovního úrazu invalidním nebo částečně invalidním. Původní výdělek je průměrný čistý výdělek, kterého dosahují kvalifikovaní pracovníci v povolání, pro které se student nebo žák připravoval. U žáků základních devítiletých škol a středních všeobecně vzdělávacích škol se přihlédne k výsledkům studia, k duševním a tělesným možnostem žáka před pracovním úrazem; uváží se, v jakém povolání by se žák mohl uplatnit po skončení školní docházky, a vyjde se z čistého výdělku, kterého průměrně dosahují pracovníci tohoto povolání. Původní výdělek, pokud je základem pro výpočet náhrady ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti žáka nebo studenta nebo při invaliditě, nesmí přesahovat částku 1600 Kčs měsíčně.

§ 19

Učitelé

Učitelům, kteří vykonávají při organizovaném zvyšování své kvalifikace v podnicích výrobní praxi nebo se zúčastní výkonu odborné práce v podniku, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem tento podnik.

§ 20

Členové výrobních družstev

Členům výrobních družstev odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při plnění členských povinností nebo v přímé souvislosti s tím, družstvo, jehož jsou členy.

§ 21

Příslušníci ozbrojených sil

(1)

Příslušníkům československé lidové armády odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ní, ministerstvo národní obrany, příslušníkům vojsk ministerstva vnitra a bezpečnostních sborů ministerstva vnitra odpovídá ministerstvo vnitra.

 

(2)

Základem výpočtu původního výdělku osob povolaných k službě v ozbrojených silách, jejichž pracovní poměr nebo členský poměr k družstvu trvá nebo výjimečně skončil v ochranné době, je průměrný čistý výdělek, kterého dosáhli pracovníci konající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu jako poškozený pracovník, a to za dobu 3 kalendářních měsíců přede dnem pracovního úrazu.

 

(3)

Při výpočtu náhrady ušlého výdělku u osob povolaných k službě v ozbrojených silách po skončení učebního poměru, postupuje se obdobně jako u učňů a u osob, které byly povolány k službě v ozbrojených silách po skončení studia, obdobně jako u studentů. Těmto osobám přísluší při invaliditě též náhrada poskytovaná učňům a studentům ( § 17 odst. 5, § 18 odst. 3).

§ 22

Funkcionáři národních výborů a společenských organizací, soudci a

členové advokátních poraden

(1)

Občanům, plnícím veřejné funkce pro národní výbory, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ním, příslušný národní výbor, funkcionářům společenské organizace, pokud nepůjde o případ § 1 odst. 3, tato organizace, soudcům místních lidových soudů zřízených na pracovišti, příslušný podnik, soudcům ostatních místních lidových soudů místní národní výbor, ostatním soudcům příslušný soud a členům advokátní poradny advokátní poradna, jejíž jsou členy.

 

(2)

U občanů, kteří plní veřejnou funkci a nejsou z tohoto ani z jiného důvodu účastni důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), je průměrným ročním výdělkem pro stanovení důchodu částka 9600 Kčs.

§ 23

Brigádníci

(1)

Brigádníkem je pracovník, který dobrovolně, v rámci organizované akce, vypomáhá při plnění důležitých úkolů v obecném zájmu, aniž přitom jde o jeho obvyklé zaměstnání. Brigádníkem je také pracovník, který dočasně pomáhá v jednotném zemědělském družstvu s jeho vědomím.

 

(2)

Brigádníkům odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu brigády nebo v přímé souvislosti s ním, organizace, pro kterou brigádník v době pracovního úrazu pracoval. Dobrovolná výpomoc (brigáda) organizovaná podnikem, závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí nebo orgánem jiné společenské organizace v podniku v rámci patronátní činnosti se však považuje za výkon zaměstnání; za škodu v tomto případě odpovídá podnik.

§ 24

Jiní pracovníci, kteří jsou činni pro socialistické organizace

(1)

Nárok na náhradu škody podle zákona mají všichni pracovníci, kteří jsou činni pro socialistické organizace v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik pracovního poměru (například chybí souhlas závodního výboru). Za škodu jim v těchto případech odpovídá socialistická organizace, pro kterou byli v době pracovního úrazu činni.

 

(2)

Nárok na náhradu škody podle zákona mají také příslušníci veřejných nebo závodních dobrovolných jednotek požární ochrany, kteří utrpí úraz při výkonu požární služby, jakož i osoby, které na výzvu místního národního výboru nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů popř. s jeho vědomím osobně pomáhají při zásahu nebo při cvičení jednotky požární ochrany a přitom utrpí úraz. Příslušníkům závodních dobrovolných jednotek požární ochrany odpovídá v těchto případech podnik, u něhož je jednotka zřízena, příslušníkům ostatních dobrovolných jednotek požární ochrany příslušný místní národní výbor.

 

(3)

Nárok na náhradu škody podle zákona mají dále i dobrovolní příslušníci civilní obrany, zdravotníci ČsČK, dárci krve, členové Horské služby, účastníci přípravy k obraně Československé socialistické republiky, pomocníci Veřejné bezpečnosti a Pohraniční stráže, dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby sociálního zabezpečení, jestliže utrpěli úraz při plnění úkolů souvisících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za škodu jim odpovídá socialistická organizace, pro kterou byli v době pracovního úrazu činni.

O d d í l t ř e t í

Jednorázové úrazové odškodnění

(K § 9 zákona) (§ 25-33)

§ 25

(1)

Jednorázové úrazové odškodnění se poskytuje pracovníku při pracovním úrazu jednak za vytrpěnou bolest (dále jen „bolestné“), jednak za ztížení společenského uplatnění.

 

(2)

Lékař posoudí, zda jsou tu z hlediska anatomických nebo funkčních změn v organismu poškozeného předpoklady k poskytnutí jednorázového úrazového odškodnění a ohodnotí jednotlivé jeho složky počtem bodů podle tabulek připojených k této vyhlášce. Není-li uvedeno posuzované zranění nebo jeho následky v tabulkách, použije lékař sazeb na zranění (následky), s nimiž je lze v posuzovaných směrech nejspíše srovnávat.

 

(3)

Jednorázovým úrazovým odškodněním se nehodnotí újmy na výdělku ani na výdělečné schopnosti.

Bolestné

§ 26

(1)

Bolestné náleží, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné změny, které byly vyvolány úrazem a působí bolest při úrazu, při jeho léčení nebo při odstraňování jeho následků. Bolestné musí být přiměřené povaze zranění nebo u nemocí z povolání povaze poškození (dále jen „zranění“) a průběhu jejich léčení.

 

(2)

Bolestným se nehodnotí:

a)

jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu; hodnotí se však útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí,

b)

změny v organismu, které jsou tak krátkodobé, že je nelze léčit, popřípadě ani objektivně zjistit,

c)

bolest budoucí (následná) a bolest vznikající ze změn již trvalých.

§ 27

Došlo-li po skončeném léčení k operaci, která má svou příčinu v původním zranění, náleží za tuto operaci nové bolestné jako za zranění, s kterým lze tuto operaci nejspíše srovnávat. Nejvyšší částky stanovené v § 31 nesmí však být ani z tohoto důvodu překročeny.

Náhrada za ztížení společenského uplatnění

§ 28

(1)

Ztížení společenského uplatnění se odškodňuje, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné trvalé změny (anatomické nebo funkční), které mají nepříznivé důsledky pro běžné životní úkony poškozeného a pro uspokojení jeho obvyklých společenských potřeb. Náhrada za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřená povaze trvalých následků, a to v rozsahu, v jakém omezuje možnosti pracovníka uplatnit se v životě a ve společnosti.

 

(2)

Náhradou za ztížení společenského uplatnění se nehodnotí:

a)

poškození přechodného rázu, která vedou jen k dočasnému ztížení společenského uplatnění,

b)

menší jizvy, drobné kosmetické vady a chorobné změny lehčího rázu, které nemohou vést k výraznějšímu omezení společenského uplatnění.

§ 29

(1)

Ztížení společenského uplatnění ohodnotí lékař základním počtem bodů.

 

(2)

Jestliže následky úrazu, které ztěžují společenské uplatnění poškozeného, je možno napravit nebo zlepšit jednoduchým a běžným lékařským zákrokem, který není nebezpečný ani příliš bolestivý, upozorní lékař poškozeného na vhodnost tohoto lékařského zákroku. Může tak učinit jen, je-li vhodnost lékařského zákroku potvrzena odborným oddělením příslušného lékařského oboru. V tomto případě uvede také lékař v posudku, jakému základnímu počtu bodů by pravděpodobně odpovídal stav poškozeného po provedeném zákroku.

§ 30

(1)

Náhrada za ztížení společenského uplatnění se přiměřeně zvýší až do dvojnásobku částky odpovídající základnímu počtu bodů zjištěnému lékařem, a to podle předpokladů, které poškozený měl pro uplatnění v životě a ve společnosti a které jsou pro následky úrazu omezeny nebo ztraceny.

 

(2)

Předpoklady podle odstavce 1 se rozumí zejména újma na možnostech volby povolání nebo dalšího sebevzdělání, újma na uplatnění v životě politickém, kulturním, sportovním a rodinném; přitom se hledí k tomu, zda jde o muže nebo ženu a v jakém věku byl pracovník postižen úrazem.

 

(3)

Při projednávání výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je podnik povinen zjistit, zda jsou splněny předpoklady uvedené v odstavci 2 a po projednání se závodním (místním) výborem základní organizace ROH (dále jen „závodní výbor“) určí, jaké zvýšení základního počtu bodů považuje za přiměřené; přitom přihlédne též k případnému upozornění lékaře podle § 29 odst. 2.

§ 31

jednorázové úrazové odškodnění se hodnotí peněžitou částkou 10 Kčs za jeden bod. Celková výše jednorázového úrazového odškodnění poskytnutého poškozenému z jednoho úrazu nesmí přesáhnout 40 000 Kčs; z toho částka poskytovaná jako bolestné nesmí přesáhnout částku 12 000 Kčs, a to ani v případech uvedených v § 27. V případech zcela výjimečných, hodných mimořádného zřetele, může rozhodčí orgán nebo soud jednorázové úrazové odškodnění přiměřeně zvýšit, a to i nad uvedené nejvyšší výměry odškodnění.

§ 32

(1)

O lékařské posouzení výše jednorázového úrazového odškodnění může žádat podnik, poškozený nebo závodní výbor; posudek vydaný v takové žádosti je bezplatný.

 

(2)

Jednorázové úrazové odškodnění posuzují lékaři ústavů národního zdraví (příslušný dílenský nebo obvodní lékař), popřípadě jiných zdravotnických zařízení (ústavů železničního zdravotnictví, zařízení ministerstev vnitra a národní obrany), v nichž byl poškozený léčen; v závažných případech uvedených v tabulkách musí být posudek potvrzen odborným oddělením zdravotnického zařízení.

 

(3)

Je-li poškozený léčen v nemocnici nebo jiném lůžkovém zařízení ještě v době, kdy došla žádost o posudek, anebo byl-li léčen jen v takovém zařízení, podává posudek lékař nemocnice nebo jiného lůžkového zařízení. Při nemocech z povolání posuzuje jednorázové úrazové odškodnění výhradně lékař oddělení popřípadě kliniky nemocí z povolání příslušného ústavu národního zdraví.

 

(4)

Zdravotnická zařízení, jež se podílela na léčení zraněného, jsou povinna posuzujícímu orgánu dodat potřebnou zdravotnickou dokumentaci a poskytnout potřebná vysvětlení.

§ 33

Posudek se vydává písemně. V posudku se uvede kromě osobních údajů o poškozeném též podrobně, jak se dospělo k závěru hodnocení. Opis posudku se připojí ke zdravotnické dokumentaci.

O d d í l č t v r t ý

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná (§ 34-38)

§ 34

Součinnost závodních výborů při provádění zákona vykonávají u členů výrobních družstev komise péče o pracující, u členů jednotných zemědělských družstev komise pro otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, popřípadě sociální komise.

§ 35

(1)

Ustanovení této vyhlášky platí i o nárocích na náhradu škody vzniklých v době od 1. ledna 1957 do 31. ledna 1962, pokud před 1. únorem 1962 nebylo o nich pravomocně rozhodnuto soudem nebo rozhodčím orgánem anebo pokud nedošlo k dohodě.

 

(2)

Nedotčeny jsou předpisy, podle nichž Státní pojišťovna dává posuzovat náhradu škod při ublížení na zdraví nebo usmrcení jiným orgánům, než které jsou uvedeny v § 32. 4

§ 36

(1)

Výdělkem po pracovním úrazu se v případech uvedených v § 31 odst. 2 zákona rozumí průměrný měsíční čistý výdělek pracovníka bez přídavků na děti, vypočtený z výdělku za kalendářní rok 1961. Skončila-li však pracovní neschopnost pro pracovní úraz během roku 1961, vypočte se průměrný měsíční čistý výdělek jen z výdělku pracovníka ode dne skončení pracovní neschopnosti pro úraz do konce roku 1961.

 

(2)

Podle průměrného měsíčního čistého výdělku zjištěného způsobem uvedeným v odstavci 1 budou vypláceny pracovníkovi dávky na úhradu budoucně ucházejícího výdělku až do 31. ledna 1963. V lednu 1963 a v lednu každého dalšího kalendářního roku bude prováděn nový přepočet těchto dávek, a to vždy na základě průměrného měsíčního čistého výdělku vypočteného z výdělku za předcházející kalendářní rok.

§ 37

Zrušují se směrnice Ústřední rady odborů č. 11/1957 Ú. l. pro projednávání pracovních úrazů a nároků na jejich odškodnění a vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 208/1958 Ú. l., o posuzování odůvodněnosti a přiměřenosti bolestného. 5

§ 38

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 1962.

Předseda Ústřední rady odborů:

Zupka v.r.

 

Ministr zdravotnictví:

Plojhar v.r.

 

Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení:

Erban v.r.

Příloha k vyhlášce č. 7/1962 Sb.

Tabulka č. 1

 

POSUZOVÁNÍ BOLESTNÉHO

A. Zásady

 

1. Bolestné náleží, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné změny, které byly vyvolány úrazem a působí bolest při úrazu, při jeho léčení nebo při odstraňování jeho následků.

 

2. V rámci bolestného se nehodnotí:

 

a)

újmy, které jsou předmětem jiných složek náhrady škody, např. újma na výdělku se odškodňuje v rámci ušlého výdělku; bolest budoucí (následná) a bolest vznikající ze změn již trvalých se odškodňují jako ztížení společenského uplatnění, pokud mají takový vliv;

b)

jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu, např. zármutek nad vlastním úrazem nebo úrazem jiné osoby, strach, úlek, obavy, děsivé sny; hodnotí se však útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí;

c)

krátkodobé změny v organismu, které nevyžadují léčení, popř. nejsou objektivně zjistitelné.

 

3. Bolestné musí být přiměřené povaze zranění nebo u nemocí z povolání povaze poškození (dále jen „zranění“) a průběhu jeho léčení. Tyto okolnosti je třeba pečlivě zjistit ve zdravotnické dokumentaci. Obě tato měřítka mají vyjádřit i rozdílnost bolesti podle osoby poškozeného; proto v rozmezí mezi dolní a horní hranicí sazby stanovené v tabulkách se přihlédne k celkovému stavu organismu v době zranění a v době léčení, k fyzickým útrapám a strastem z omezení pohybu, z bezmocnosti nebo z poruchy nervového ústrojí. Při komplikacích ztěžujících léčení a při jiných okolnostech zvyšujících bolestivost, zvyšuje se bolestné podle podmínek stanovených v odstavci 6 a 9.

 

4. Podle této tabulky se posuzuje bolestné také u nemocí z povolání a u akutních a subakutních otrav, které nezanechaly trvalé změny. V těchto případech hodnotí bolestné včetně závažnosti a celkového trvání bolesti v souvislosti s klinickým průběhem onemocnění lékař oddělení (ordinariátu, kliniky) nemoci z povolání. Při lehčím a kratším průběhu onemocnění stanoví lékař výši bolestného při dolní hranici rozmezí uvedeného v oddílu B, při těžším a delším průběhu při horní hranici.

 

5. Nevyskytuje-li se posuzované zranění v oddílu B, použije se sazby na zranění, s níž je lze po stránce bolesti nejspíše srovnat. Bolest do výše 10 bodů se nehodnotí.

 

6. Bolestné stanovené podle předchozích odstavců se zvyšuje:

 

a)

až o polovinu, jestliže došlo k rané infekci (s výjimkou tetanu),

b)

až o polovinu, jestliže jde o dislokovanou zlomeninu, u které bylo provedeno napravení (repozice) v celkovém nebo místním znecitlivění. Toto zvýšení lze uplatnit pouze jednou,

c)

o jednu polovinu, jestliže povaha zrnění si vyžádala bezprostřední chirurgický výkon. Za chirurgický výkon se nepokládají injekce, punkce kloubů, hrudníku a hlíz,

d)

až na dvojnásobek, jestliže průběh (komplikace) léčení si vyžádá pozdější operační výkon.

 

7. Bolestné stanovené podle odstavců 1-5 se snižuje u zlomenin na polovinu sazby stanovené v tabulce, jde-li o neúplné zlomeniny.

 

8. Utrpěl-li poškozený jedno zranění uvedené v tabulce, nebo hodnocené podle odstavce 5 zásad, provede se ohodnocení plnou sazbou.

 

Utrpěl-li poškozený současně více zranění uvedených v tabulce nebo hodnocených podle odstavce 5 zásad, počítá se zranění, ohodnocené nejvyšším počtem bodů, plnou sazbou a součet sazeb za ostatní zranění se přičítá 3/4. Jde-li však o další zranění, které podle tabulky je zahrnuto v pojmu základního zranění, nehodnotí se toto zrnění zvláště.

 

9. Posuzující lékař je oprávněn s ohledem na zvláštní okolnosti, jako jsou opětované transfuse a infuse, nebo na komplikace, jako jsou záněty žil, proleženiny, záněty plic apod., odchýlit se nejvýše o +20 % od hodnocení vypočítaného podle předchozích odstavců.

 

10. Dojde-li až po skončení léčení k operaci, která má příčinu v původním zranění, např. ke korekční operaci, posoudí lékař po stránce bolesti tuto operaci jako zranění, jemuž svou povahou odpovídá tato operace.

 

11. Posudek, kterým se bolestné hodnotí více než 300 body, nebo se zvyšuje podle ustanovení odstavce 6, lze vydat pouze, byl-li potvrzen odborným oddělením příslušného lékařského oboru. Totéž platí, jde-li o vnitřní zranění, např. krvácení do mozku nebo do míchy, poranění plic, ledvin.

 

12. Posudek o bolestném se vydává písemně na zavedeném tiskopisu. Jeho opis se přiloží ke zdravotnické dokumentaci postiženého. V posudku je nutno uvést kromě jména a osobních údajů postiženého stručný nález, způsob, jímž lékař dospěl k celkovému počtu bodů - jednotlivé diagnózy pokud možno bez použití latinských názvů a stručné hodnocení nálezu, dále zda zraněný je vyléčen zcela nebo zda má následky.

 

B. Sazby pro hodnocení

 

Hlava

 

1.

Zlomenina spodiny lební podle rozsahu a lokalizace 140-230

2.

Zlomenina kostí klenby lební (čelní, temenní, týlní, spánková), bez průvodných stavů (otřes mozku, krvácení nitrolební) za každou kost 50

3.

Zlomenina očnice 80

4.

Zlomenina horní čelisti jednostranná 80

5.

Zlomenina Le Fort I. 120

6.

Zlomenina Le Fort II. 160

7.

Zlomenina Le Fort III. 200

8.

Zlomenina nosních kůstek nebo přepážky nosní 20

9.

Zlomenina dolní čelisti jednostranná 80

10.

Zlomenina dolní čelisti oboustranná 120

11.

Vymknutí dolní čelisti 30

12.

Vyražení 1-2 zubů 20 3-5 zubů 40 6-9 zubů 60 více než 9 zubů 80

13.

Uvolnění zubů s pevnou nesnímatelnou fixací (viz položka 12)

14.

Oděrky pohmožděním a následnými krevními výroby v obličeji nebo ve vlasaté části hlavy 15-20

15.

Otřes mozku I. stupně 35 II. stupně 55-85 III. stupně 85-120

16.

Pohmoždění mozku podle závažnosti 55-190

17.

Krvácení nad tvrdou plenou mozkovou (epidurální) 85

18. Krvácení pod tvrdou plenou mozkovou (subdurální) 85

19. Krvácení pod pavučnicí (subarachnoidální) 80-120

20. Krvácení nitromozkové 55-190

21. Ztráta boltce ušního 50

22. Natržení boltce ušního 15

23. Poranění bubínku 20

24. Poranění bubínku s následným zánětem středoušním 50

25. Tržná rána hlavy 15-25

26. Skalpace hlavy 55-80

27. Poranění vedoucí k traumatické poruše lícního nervu 30-40

28. Poranění vedoucí k traumatické neuralgii trojklanného nervu 60-180

29. Tržná rána obličeje 15-25

30. Tržná rána jazyka chirurgicky ošetřená 15-25

31. Poranění víčka 15-25

32. Popálení víčka II. a III. stupně 30-40

33. Cizí těleso uvnitř oka 35-50

34. Cizí těleso v rohovce s následnou infiltrací 20

35. Popálení rohovky 25-35

36. Rána pronikající do sklivce 60

37. Rána rohovky s proděravěním a výhřezem duhovky 85-150

38. Plazivý poúrazový vřed 55-80

39. Pohmoždění oka s nitroočním krvácením 60-75

40. Odchlípení sítnice poúrazové 80-100

41. Poranění oka vyžadující jeho vyjmutí ihned po úraze (včetně operace) 120

42. Poranění obou očí vyžadující vyjmutí ihned po úraze (včetně operace) 300

43. Oslnění elektrickým obloukem (elektrická oftalmie) 15

 

Krk a trup

 

44. Zlomenina jazylky 30

45. Perforace jícnu 100-150

46. Perforující rána hrtanu nebo průdušnice 85-110

47. Kompresivní zlomenina těla jednoho obratle se snížením přední části těla nejvýše o jednu třetinu 100

48. Kompresivní zlomenina těla jednoho obratle se snížením přední části těla více než o jednu třetinu

a zlomeniny kominutivní 150

49. Zlomenina těla každého dalšího obratle 20

50. Zlomenina kosti křížové 50

51. Zlomenina kostrče 30

53. Zlomenina trnu, oblouku nebo jednoho příčného výběžku 35

53. Zlomenina více příčných výběžků 70

54. Zlomenina kloubních výběžků 70

55. Vymknutí obratle bez neurologických příznaků 150

Zlomeniny obratlů nebo jejich částí a luxace a poškození ploténky komplikované poškozením míchy nebo

jejich kořenů se sčítají v plné hodnotě za tato poranění.

56. Poškození meziobratlové ploténky prokazatelně úrazové 50

57. Paraparesa a přechodná paraplegie podle rozsahu nebo rychlosti úpravy 200-400

58. Quadruparesa a přechodná guadruplegie podle rozsahu nebo rychlosti úpravy 250-500

59. Trvalá paraplegie 800

60. Trvalá quadruplegie 1000

61. Poranění míšních kořenů podle závažnosti neurologického nálezu 125-200

62. Zlomenina jednoho žebra 30

63. Zlomenina dvou až čtyř žeber 50

64. Zlomenina každého dalšího žebra zvyšuje poslední sazbu o 15

65. Pohmoždění stěny hrudní s příznaky zlomeniny žebra bez pozitivního rtg nálezu 30

66. Zlomenina kosti hrudní 50

67. Úrazový haemothorax 50

68. Úrazový pneumothorax 50

69. Přetlakový pneumothorax nebo podkožní emfysem 100

70. Roztržení osrdečníku 100

71. Bodná nebo střelná rána srdce 100

72. Otřes srdce 100

73. Bodná nebo řezná rána hrudníku neperforující 15-25

74. Bodná nebo řezná rána hrudníku perforující 50

75. Perforující poranění bránice 100

 

Orgány břicha a pánve

 

76. Řezná, bodná nebo střelná rána stěny břišní nepronikající 15-25

77. Řezná, bodná nebo střelná rána stěny břišní pronikající do pobřišniční dutiny 50

78. Pohmoždění stěny břišní těžšího stupně (s peritoneálními příznaky) 25-35

79. Proděravění žaludku nebo střeva 100

80. Roztržení sleziny nebo jater 100

81. Proděravění konečníku 100

 

Ústrojí urogenitální

 

82. Zhmoždění ledviny s haematurií (alespoň mikroskopickou) 35-50

83. Rozdrcení ledviny 100

84. Roztržení močového měchýře nebo močové roury 100

85. Pohmoždění pyje následkem úrazu 75

86. Poranění vedoucí ke ztrátě pyje 100

87. Pohmoždění varlat těžšího stupně 35-100

88. Poranění vedoucí ke ztrátě varlete 50

89. Poranění vedoucí ke ztrátě obou varlat 100

90. Poranění vedoucí k potratu nebo k předčasnému porodu 75-100

91. Poranění vedoucí k intrauterennímu úmrtí plodu 75-100

92. Řezná, bodná nebo tržná rána pochvy nebo zevních rodidel 15-25

 

Končetina horní

 

93. Zlomenina klíčku 30

94. Zlomenina lopatky 30

95. Zlomenina krčku kosti pažní zaklíněná 50

96. Zlomenina krčku kosti pažní nezaklíněná 75

97. Zlomenina velkého hrbolku kosti pažní 40

98. Diafyzární zlomenina kosti pažní 100

99. Suprakondylická zlomenina kosti pažní 100

100. Transkondylická zlomenina kosti pažní 100

101. Nitrokloubní zlomenina distální epifyzy pažní kosti 120

102. Odlomení epikondylu pažní kosti 30

103. Zlomenina hlavičky kosti vřetenní 40

104. Zlomenina olekranu nebo proc. coronoides 40

105. Diafyzární zlomenina kosti vřetenní 75

106. Diafyzární zlomenina kosti loketní 75

107. Diafyzární zlomenina obou kostí předloktí 100

108. Monteggiova zlomenina předloktí 100

109. Collesova zlomenina předloktí (nebo Smithova) 50

110. Zlomenina bodcového výběžku kosti vřetenní 50

111. Zlomenina kosti člunkové zápěstí 75-100

112. Zlomenina jedné záprstní kůstky dlouhých prstů 30

113. Zlomenina několika záprstních kůstek 40

114. Bennettova zlomenina 50

115. Zlomenina jednoho článku jednoho prstu 25

116. Zlomenina více článků jednoho prstu 30

117. Vymknutí ramena i s napravením 60

118. Vymknutí klíčku včetně napravení 40

119. Vymknutí lokte včetně napravení 60

120. Perilunární vymknutí ruky včetně napravení 60

121. Vymknutí kosti poloměsíčité včetně napravení 60

122. Vymknutí článků prstových včetně napravení 25

123. Pohmoždění ramenního kloubu těžšího stupně s nutnou fixací 20

124. Pohmoždění loketního kloubu těžšího stupně s nutnou fixací 10

125. Podvrtnutí zápěstí s nutnou pevnou fixací 10

126. Rozsáhlejší pohmoždění horní končetiny s většími krevními výrony 15

127. Přetržení svalu nadhřebenového částečné 40

128. Přetržení svalu nadhřebenového úplné 60

129. Přetržení dlouhé hlavy dvojhlavého svalu 40

130. Povrchní rána horní končetiny chirurgicky ošetřená 15

131. Hluboká rána horní končetiny s větším krvácením chirurgicky ošetřená 25

132. Úplné přerušení šlachy natahovače nebo ohýbače

a) na prstu 30

b) obou ohýbačů na prstu 40

c) jedné nebo více šlach v zápěstí nebo na ruce 30

d) více šlach v zápěstí nebo na ruce 60

133. Částečné přerušení hodnotí se jednou polovinou položky 132

134. Poranění velké cévy horní končetiny 15

135. Poranění vedoucí k úplného ochrnutí nervu

a) trvale 70

b) přechodně 50

136. Poranění vedoucí k částečnému ochrnutí nervu

horní končetiny

a) trvale 35

b) přechodně 25

137. Poranění vedoucí k ochrnutí pleteně pažní 200

138. Poranění vedoucí ke ztrátě paže, předloktí nebo ruky 200

139. Poranění vedoucí ke ztrátě jednoho prstu ruky 30

140. Poranění vedoucí ke ztrátě dvou prstů ruky 40

141. Poranění vedoucí ke ztrátě jednoho článku prstu 20

142. Poranění vedoucí ke ztrátě více prstů ruky 60

 

Dolní končetina

 

143. Zlomenina kosti stydké, sedací nebo kyčelní 50

144. Zlomenina pánve s porušením prstence pánevního 120

145. Zlomenina krčku kosti stehenní

a) zaklíněná 100

b) nezaklíněná 150

c) pertrochanterická 125

146. Zlomenina kosti stehenní diafyzární 125

147. Izolovaná zlomenina velkého nebo malého trochanteru 50

148. Nitrokloubní zlomenina dolního konce kosti stehenní 100

149. Zlomenina čéšky 75

150. Nitrokloubní zlomeniny horního konce kosti holenní 100

151. Diafyzární zlomenina kosti holenní 100

152. Diafyzární zlomenina kosti lýtkové bez poranění hlez. kloubu 30

153. Diafyzární zlomenina obou kostí bérce 100

154. Zlomenina bérce nad kotníky 100

155. Nitrokloubní zlomenina dolního konce kosti holenní kompresivní 125

156. Zlomenina jednoho kotníku 40

157. Zlomenina obou kotníků 60

158. Zlomenina trimalleolární 100

159. Poranění hlezenného kloubu s diastazou tibiofibulární 80-100

160. Zlomeniny kosti patní

a) výběžků 30

b) těla bez postižení kloubů 50

c) těla nitrokloubní 100

161. Zlomenina kosti hlezenné 75

162. Zlomenina jiné kosti tarsální 50

163. Zlomenina base 5. kůstky záprstní 40

164. Zlomenina jedné záprstní kosti 40

165. Zlomenina více záprstních kostí 75

166. Zlomenina jednoho článku prstu

a) palce 20

b) ostatních prstů 15

167. Zlomenina více článků

a) palce 40

b) ostatních prstů 25

168. Vymknutí kyčelního kloubu včetně napravení 100

169. Vymknutí čéšky včetně napravení 25

170. Vymknutí kolena včetně napravení (přetržení vazů nelze připočítávat) 100

171. Vymknutí v hlezenném kloubu (včetně napravení) 100

172. Vymknutí v jiných kloubech nohy (Chopart, Lisfranc, sub talo) včetně napravení 60

173. Vymknutí prstu nohy 60

174. Podvrtnutí kolenního kloubu s nutnou fixací 30

175. Podvrtnutí hlezenného kloubu bez prokazatelného porušení vazu 15-20

176. Natržení postranních vazů kolenního kloubu 30

177. Přetržení postranního vazu vnitřního nebo zevního 40

178. Přetržení zkříženého vazu 60

179. Poškození menisku 30

180. Natržení Achillovy šlachy 20

181. Přetržení Achillovy šlachy nebo úponu jiného většího svalu dolní končetiny případně vytržení kostního úponu 50

182. Přerušení šlachy ohýbače nebo natahovače

a) palce 35

b) jiného prstu 15

c) všech ostatních 35

184. Hluboká rána dolních končetin 25

185. Poranění velké cévy dolní končetiny 15

188. Poranění vedoucí k úplnému ochrnutí nervu

a) trvale 70

b) přechodně 50

187. Poranění vedoucí k částečnému přerušení nervu

a) trvale 35

b) přechodně 25

188. Poranění vedoucí ke ztrátě dolní končetiny v kterékoliv výši 200

189. Poranění vedoucí ke ztrátě

palce nohy 40

jiného prstu 20

všech prstů kromě palce 40

 

Ostatní poranění

 

190. Cizí tělesa v podkožním vazivu chirurgicky odstraněná 15

191. Mnohočetná cizí tělesa v podkoží neodstraňovaná chirurgicky (broky) 15

192. Mnohočetné oděrky 15

193. Úrazový šok bez přihlédnutí k jiným poraněním

I. stupeň 25

II. stupeň 50

III. stupeň 85

194. Ranný tetanus 85-300

195. Celkové projevy úrazů elektrickým proudem 35-120

196. Místní projevy úrazu elektrickým proudem (viz položka 197-200).

 

Popáleniny, poleptání a omrzliny

 

(Tvorba keloidních jizev s následnými kontrakturami se nepokládá pro účely této tabulky za typický průběh hojení.)

197. I. stupeň

a) postihující více než 10 % povrchu těla a méně než 1/3 30

b) postihující více než 1/3, avšak méně než polovinu 50

c) postihující více než polovinu povrchu těla 85

198. II. stupeň

a) postihující povrch těla do 10 cm2 15

b) postihující méně než 10 % povrchu těla, avšak více než 10 cm2 25-50

c) postihující více než 10 % povrchu těla, ale méně než 1/3 50-120

d) postihující více net 1/3 povrchu těla, ale méně než polovinu 120-220

e) postihující více než polovinu povrchu těla 220-370

199. III. stupeň

a) postihující povrch těla do 10 cm2 15-50

b) postihující více než 10 cm2, ale méně než 10 % 50-100

c) postihující více než 10 %, ale méně než 1/3 100-250

d) postihující více než 1/3, ale méně než 1/2 250-450

e) postihující více než polovinu povrchu těla 450-750

200. IV. stupeň popálení, poleptání nebo omrzliny 80-300

201. IV. stupeň popálení, poleptání nebo omrzliny ve velkém rozsahu 300-750

202. Poleptání (kyselinou fluorovodíkovou) 50-300

 

Akutní (subakutní) otravy a jiná poškození

 

203. Otrava olovem a jeho sloučeninami 30-120

204. Otrava fosforem a jeho sloučeninami 30-80

205. Otrava fosfor. insekticidy 30-100

206. Otrava rtutí a jejími sloučeninami 30-100

207. Otrava arsénem a jeho sloučeninami 30-80

208. Otrava mangánem a jeho sloučeninami 30-100

209. Otrava sirouhlíkem 30-100

210. Otrava sirovodíkem 30-80

211. Otrava kysličníkem uhelnatým 30-80

212. Otrava kyanovodíkem a jeho sloučeninami 30-160

213. Otrava benzenem, toluenem a xylenem 20-50

214. Otrava anilinem 20-80

215. Otrava nitrobenzenem 30-80

216. Otrava dinitrobenzenem 30-120

217. Otrava nitrochlorbenzenem nebo dinitrochlorbenzenem 30-80

218. Otrava toluidinem 30-80

219. Otrava dinitrokresolem 30-80

220. Otrava odstřelovými plyny 30-100

221. Otrava trinitrotoluenem 30-100

222. Otrava chloranilinem 30-80

223. Otrava dinitrofenolem 30-80

224. Otrava trichlorethylenem 20-50

225. Otrava methylchloridem 40-100

226. Otrava methylbromidem 40-100

227. Otrava dichlorethanem 30-80

228. Otrava tetrachlormetanem 20-50

229. Otrava vinylchloridem 20-50

230. Otrava chlorovanými insekticidy 30-80

231. Otrava dinitrotglykolem nebo dinitrodiglykolem 20-100

232. Otrava fosgenem nebo difosgenem 30-100

233. Otrava yperitem nebo lewisitem 40-120

234. Otrava chlorem 30-100

235. Otrava nitrosními plyny 30-100

236. Otrava kysličníkem siřičitým nebo sírovým 30-100

237. Otrava formaldehydem 30-80

238. Ostatní akutní a subakutní otravy 20-100

239. Akutní postiradiační syndrom 40-200

240. Akutní vřed po ionisujícím záření 40-150

241. Akutní kožní zánět (primárně toxický, alergotoxický) 30-100

242. Trichofycie (akutní a subakutní formy) 20-50

243. Antrax 60-150

244. Akutní formy infekčních nemocí z povolání 30-100

245. Akutní forma kesonové nemoci 50-100

 

Tabulka č. 2

 

POSUZOVÁNÍ ZTÍŽENÍ SPOLEČENSKÉHO UPLATNĚNÍ PO ÚRAZECH

A. Zásady

 

1. Lékař posuzuje jen anatomický nebo funkční podklad toho, že se postižený v životě a ve společnosti nemůže uplatňovat tak, jako před úrazem. Hodnocení se provádí body podle oddílu B této tabulky. pokud jde o stav, který není v tabulce uveden jmenovitě, stanoví se počet bodů podle rozsahu a povahy zjištěných následků úrazů v poměru ke stavům obdobným, které jsou v tabulce uvedeny.

 

2. Jestliže došlo současně k několika škodám, které mají za následek ztížení společenského uplatnění v několika směrech, počítá posuzující orgán nejzávažnější ze škod plnou hodnotou a ostatní jednou polovinou počtu bodů v tabulce uvedených.

 

3. V rámci odškodnění za ztížení společenského uplatnění se nehodnotí:

a)

poškození přechodného rázu, která vedou jen k dočasnému ztížení společenského uplatnění;

d)

menší jizvy, drobné kosmetické defekty a chorobné změny lehčího rázu, které nemohou vésti k výraznějšímu omezení společenského uplatnění.

 

4. Posudek o ztížení společenského uplatnění se vydává písemně na předepsaném tiskopisu; jeho opis se přiloží ke zdravotnické dokumentaci zraněného. V posudku je nutno uvést kromě jména a osobních údajů zraněného, jakým způsobem dospěl lékař k celkovému počtu bodů (jednotlivé diagnózy a jejich hodnocení); v závažnějších případech, kde základní počet bodů převyšuje 300, se posudek vydá jen po potvrzení příslušným odborným oddělením. Stejně je tomu v těch případech, kde posuzující lékař pokládá příčinu, vedoucí ke ztížení společenského uplatnění za odstranitelnou a uvádí počet bodů, kterému by pravděpodobně odpovídal stav poškozeného po provedeném zákroku.

 

B. Sazby pro hodnocení.

I. Hlava.

 

1.

Úplná skalpace měkkých pokrývek lebních u muže 120 u ženy 360

2.

Částečná skalpace podle rozsahu u muže 40-100 u ženy 120-300

3.

Kostní defekt v klenbě lební do 10 cm2 150-230 přes 10 cm2do 370

4.

Stavy po úrazech mozku: a) postkomoční syndrom do 120 b) prokázaně poúrazová epilepsie Jacksonského typu do 750 typu grand mal 750-1200

5.

Poruchy mozkových nervů:

a)

anesmie po zlomenině přední jámy do 120

b)

poruchy nervu zrakového viz zrak

c)

porucha okohybných nervů s diplopií do 480

d)

poúrazová neuralgie trojklanného nervu do 480

e)

porucha lícního nervu 230-480

6.

Poškození obličeje

a)

znetvoření obličeje, budící ošklivost nebo soucit 300

b)

poškození menšího stupně např. jizvy podle rozsahu a umístění 0-200

7.

Ztráta nosu: částečná 230 úplná 300 úplná se zúžením průduchů 450

8.

Ztráta boltce ušního: jednoho 230 obou 300

9.

Zúžení otvoru ústního 230

10.

Defekt rtu se slinotokem 300

11.

Slinná píštěl 300

12.

Ztráta zubů: všech 360 poloviny 180 čtyř a více 90 méně než čtyř při možnosti pevné protézy 0 není-li možná pevná náhrada 20-90

13.

Omezené otvírání úst z poruch temporomandibulárního kloubu nebo dolní čelisti: otvírání úst na 3 cm 150 méně net 2 cm 450

14.

Těžké funkční poruchy jazyka (ztráta tkáně nebo jizvy) 300

15.

Ztráta jazyka 500

16.

Porucha řeči centrálního původu 50-200

 

II. Smyslové orgány.

 

17.

Oslepnutí nebo ztráta jednoho oka při normálním visu druhého oka po snesitelné korekci 600

18. Oslepnutí nebo ztráta druhého oka 1200

19. Ztráta obou očí nebo dovršení slepoty (visus 1/60 a méně na lepším oku) 1800

20. Oslabení visu podle stupně:

 

 

21. Ztráta čočky jednoho oka (bez ohledu na visus se snesitelnou optimální korekcí, který se hodnotí

zvlášť podle čís. 20) 480

22. Ztráta čočky druhého oka nebo ztráta čoček obou očí (bez ohledu na visus při optimální snesitelné korekci,

který se hodnotí zvlášť podle čís. 20) 300

23. Obrna okohybných svalů do 480

24. Omezení zorného pole podle stupně 0-1800

25. Porušení průchodnosti slzných cest nebo chybné postavení brv apod.:

jednostranně 80

oboustranně 150

26. Ztráta sluchu jednoho ucha 230

27. Ztráta sluchu druhého ucha 450

28. Ztráta sluchu obou uší 680

29. Silná nedoslýchavost, šepot 2-4 m

jednostranná 120

oboustranná 240

30. Silná nedoslýchavost, šepot pod 2 m

jednostranná 150

oboustranná 450

31. Chronický středoušní zánět prokázaně poúrazový

jednostranný 120

oboustranný 240

32. Porucha labyrintu

jednostranná 230

oboustranná 600

 

III. Krk.

 

33. Omezení pohyblivosti hlavy a krku

lehkého stupně 225

těžkého stupně 450

34. Ztráta hlasu:

úplná 400

částečná 150

35. Trvalá tracheální kanyla po tracheotomii 750

36. Zúžení hrtanu 600

37. Větší jizvy (podle lokalizace a rozsahu) 150-225

Pokud takovéto jizvy omezují pohyblivost hlavy a krku, hodnotí se ještě výpad funkce podle č. 33.

 

IV. Hrudník.

 

38. Omezení pohyblivosti hrudníku a deformity po zlomenině více žeber nebo kosti hrudní:

lehkého stupně do 225

těžkého stupně do 450

39. Zmenšení rozpínavosti plic následkem srůstů:

lehký stupeň do 300

těžký stupeň do 600

40. Plicní hlíza, zánět kolem cizího tělesa nebo zbytková dutina po empyemu 600

41. Traumatický infarkt myokardu - viz č. 42

42. Poruchy srdečně-cévní podle stupně 150-1800

43. Větší jizvy (zejména po spáleninách) postihující krajinu zad a prsů

u mužů do 150

u žen do 225

 

V. Břicho.

 

44. Poškození stěny břišní s poruchou břišního lisu 300

45. Kýla v jizvě, prokazatelně poúrazová (kýly tříselná, pupeční, stehenní a epigastrická se nepokládají za

následek úrazu)

46. Poruchy funkce jícnu nebo břišních orgánů s prokázanou poruchou pasáže podle stupně výživy 300-900

47. Časté subileozní stavy 380

48. Zevní píštěl tenkého střeva: 1500

49. Trvalá píštěl tlustého střeva:

coecum 1050

transversum 900

sigma 750

50. Stav po resekci tenkého střeva většího rozsahu s poruchou výživy 750-1000

51. Nedomykavost svěračů řitních:

úplná 600

částečná 150

52. Výhřez konečníku 300

53. Perianální píštěl poúrazová 300

54. Ztráta sleziny 300

 

VI. Ústrojí urogenitální.

 

55. Zúžení močové roury bez komplikací 225

56. Zúžení močové roury se zánětem měchýře a residuem 450

57. Inkontinence měchýře

lehčího stupně 300

těžšího stupně 600

58. Píštěl močové roury 600

59. Píštěl močového měchýře 750

60. Ztráta jedné ledviny 450

61. Ztráta pyje:

do 45 let 1000

přes 45 let 600

62. Ztráta jednoho varlete:

do 45 let 150

přes 45 let 80

63. ztráta obou varlat:

do 45 let 1000

přes 45 let do 500

64. Píštěl rektovaginální nebo vezikovaginální po úrazu

do 45 let 1000

přes 45 let 600

 

VII. Páteř a mícha.

 

65. Omezení pohyblivosti páteře:

lehkého stupně 300

těžkého stupně 750

66. Stavy po poranění páteře s poruchami cítivosti a změnami v intenzitě reflexů (hlavně syndrom

lumboischiadický a cervikokraniální a - brachiální

lehkého stupně 300

těžkého stupně 900

67. Stavy po poranění páteře s porušením míchy

quadruplegie 2000

paraplegie 1900

 

VIII. Pánev.

 

68. Poúrazová kokcygodynie do 300

69. Stavy po zlomenině jednotlivých kostí pánevních s trvalou deformitou a poruchou statiky 530

70. Porušení souvislosti prstence pánevního ve sponě stydké nebo v kloubech sakroiliakálních 600

71. Poúrazové deformace pánve znemožňující spontánní

porod:

u žen do 45 let 1350

u žen přes 45 let 450

 

IX. Horní končetina

 

vpravo vlevo

72. Ztráta obou horních končetin 1905

73. Ztráta jedné horní končetiny:

exartikulace 1050-900

vysoká amputace 900-750

74. Amputace nad loktem 830-680

75. Amputace předloktí při zachovalém loketním kloubu 750-600

76. Ztráta ruky v zápěstí (stejně i ztráta všech prstů ruky) 750-600

77. Zastaralá nereponovaná luxace ramena 450-380

78. Habituální luxace ramena 380-300

79. Úplná ztuhlost ramena v addukci 450-380

80. Úplná ztuhlost ramena v abdukci 530-450

81. Pohyb ramena mezi addukcí a horizontálou 230-180

82. Pohyb mezi addukcí a 30o nad horizontálou 150-120

83. Pohyb mezi addukcí a 60o nad horizontálou 80-60

84. Viklavost ramena těžkého stupně po odstranění hlavice atd.) 750-600

85. Pakloub diafyzy kosti pažní 750-600

86. Úplná ztuhlost lokte v natažení 180o nebo v tupém úhlu 450-380

87. Úplná ztuhlost lokte v pravém úhlu 300-240

88. Úplná ztuhlost lokte v ostrém úhlu 450-380

89. Omezená pohyblivost lokte:

pohyb od 150o-60o 150-120

pohyb od 120o-80o 230-180

90. Viklavý kloub loketní těžkého stupně 600-500

91. Poúrazový cubitus valgus s drážděním n. ulnaris 300-240

92. Pakloub okovce 180-120

93. Pakloub obou kostí předloktí 600-500

94. Pakloub diafyzy kosti loketní 300-240

95. Pakloub diafyzy kosti vřetenní 450-380

96. Ztuhlost předloktí ve středním postavení mezi pronací a supinací 380-300

97. Ztuhlost předloktí v supinaci (plné) 600-500

98. Ztuhlost předloktí v úplné pronaci 450-380

99. Omezení pronace a supinace předloktí

lehkého stupně 150-120

těžkého stupně 300-240

100. Ztuhlost zápěstí v středním postavení 300-240

101. Ztuhlost zápěstí

v dors. flexi do 30o 230-150

v dors. flexi úplné 450-380

ve volární flexi 450-380

102. Omezení pohyblivosti zápěstí

lehkého stupně 150-120

těžkého stupně 240-180

103. Viklavý zápěstní kloub 380-300

104. Ztráta palce ruky: oba články 270-230

oba články se záprstní kostí 380-300

koncový článek 140-110

úplná ztuhlost základního nebo mezičlánkového kloubu 90-70

karpemetakarpálního kloubu 150-120

105. Ztuhlost všech kloubů, znemožňující utvoření špetky 270-230

106. Úrazy ukazováku:

ztráta celého prstu (event. i se záprstní kostí) 180-150

ztráta každého článku 60-50

ztuhlost každého z kloubů 60-50

107. Úrazy třetího až pátého prstu:

ztráta každého z těchto prstů včetně

příslušné záprstní kosti 140-110

ztráta dvou nebo tří článků 100-80

ztráta konečného článku 50-40

úplná ztuhlost všech tří kloubů 90-70

omezení funkce: hrot na 4 cm od dlaně 60-50

hrot na 2 cm od dlaně 30-20

108. Ztuhlost všech kloubů prstu, bránící funkci ostatních prstů 140-110

109. Obrna pleteně pažní úplná 900-750

horní typ 600-480

dolní typ 750-600

110. Obran nervu axilárního 450-380

111. Obran nervu vřetenního úplná 450-380

112. Obran nervu středního úplná 450-380

113. Obran nervu loketního úplná 600-450

114. Obran nervu středního a loketního 750-600

115. Obran nervu vřetenního a loketního 750-600

116. Úplná obrna všech tří nervů 900-750

117. Větší jizvy (podle lokalizace a rozsahu); náhrada za omezení funkce kloubu se přičítá podle odst. 2 zásad 20-160

 

X. Dolní končetina

 

 

118. Ztráta obou dolních končetin 1950

119. Ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny 1950

120. Ztráta jedné dolní končetiny:

exartikulace 900

amputace ve stehně 750

121. Ztráta bérce pod kolenem 680

122. Ztráta nohy v hlezenném kloubu nebo pod ním 600

123. Ztráta chodidla v Chopartově kloubu 500

124. Ztráta chodidla v Lisfrancově kloubu 450

125. Ztráta všech prstů nohy 270

126. Pakloub krčku stehenní kosti 530

127. Pakloub diafysy stehenní kosti 700

128. Ztuhnutí kyčelního kloubu

v příznivém postavení 300

v nepříznivém postavení 600

129. Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu lehkého stupně 200

těžkého stupně 300

130. Viklavost kolena lehkého stupně 300

do těžkého stupně s nutností ortopedického podpůrného aparátu 450

131. Úplná ztuhlost kolena v natažení 450

v úhlu asi 170o 300

v úhlu pod 150o 750

132. Omezení pohyblivosti kolena:

nataž. 170o-ohnutí 120o 240

180o-90o 120

133. Poškození poloměsíčité chrupavky s blokádami 230-300

134. Pakloub bérce (kosti holenní nebo obou) 680

135. Zkrácení jedné dolní končetiny

nad 2 cm 300

nad 6 cm 600

136. Stejné zkrácení obou d.k. -

137. Zlomenina bérce, zhojená s osovou úchylkou

do 15o 230

nad 15o 380

138. Ztuhlost hlezenného kloubu v pravém úhlu k bérci 380

139. Ztuhlost hlezenného kloubu v plantární flexi

do 10o 300

do 30o 450

140. Omezení pohyblivosti hlezenného kloubu

lehkého stupně 120

těžkého stupně 240

141. Plochá noha vbočená (po zlomenině kosti patní, kostí nártních nebo obou kotníků) 350

142. Úrazy palce nohy:

ztráta celého prstu 150

ztráta konečného článku 50

úplná ztuhlost obou kloubů 150

úplná ztuhlost jednoho z kloubů 70

143. Ztráta jiného prstu nohy: za každý 20

144. Porucha funkce každého z těchto prstů 10

145. Obrna sedacího nervu úplná 750

146. Obran lýtkového nervu úplná 350

147. Obran holenního nervu 500

148. Větší jizvy (podle lokalizace a rozsahu); náhrada za omezení funkce kloubu se přičítá podle odst. 2 zásad 20-160

 

Tabulka č. 3

 

TABULKA ZTÍŽENÍ SPOLEČENSKÉHO UPLATNĚNÍ PŘI NEMOCECH Z POVOLÁNÍ

A. Zásady

 

1. Jednorázové odškodnění za ztížení společenského uplatnění při nemocech z povolání zahrnuje jak odškodné za ztížení společenského uplatnění, tak i za bolest, která postiženému vznikla nebo v budoucnu vznikne.

 

2. Jestliže nemoc z povolání nezanechala u pracovníka trvalé změny, nepřísluší odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Přechodné, objektivně zjistitelné změny vyvolané nemocemi z povolání a působící bolest se hodnotí v rámci bolestného (příloha 1 k vyhlášce).

 

3. Lékař na základě závažnosti zjištěné nemoci z povolání a s přihlédnutím k jejímu vývoji ohodnotí ji základním počtem bodů podle oddílu B.

 

4. Jestliže poškozený onemocněl několika nemocemi z povolání, ohodnotí se nemoc z povolání, při níž je v oddílu B stanoven nejvyšší počet bodů, plným počtem bodů; ostatní nemoce z povolání u poškozeného se hodnotí polovicí bodů uvedených v oddílu B.

 

5. Posuzující lékař je oprávněn s ohledem na zvláštní okolnosti, zejména na komplikace, odchýlit se nejvýše o + 20 % od hodnocení vypočítaného podle sazeb a zásad tabulky.

 

6. Posudek o jednorázovém úrazovém odškodnění při nemoci z povolání vydává písemné lékař oddělení (ordinariátu, kliniky) nemocí z povolání na zavedeném tiskopisu; jeho opis se přiloží ke zdravotnické dokumentaci. V posudku vedle jména a osobních údaje se stručně uvede, jakým způsobem lékař stanovil počet bodů. V posudku se vyjadřuje lékař pouze ke zjištěnému zdravotnímu stavu, vzhledem k nemoci z povolání.

 

B. Sazby pro hodnocení

 

1.

Chronická otrava olovem, stav po otravě olovem 150-600

2.

Chronická otrava fosforem 150-900

3.

a) Stav po poškození fluorem (poleptání) 60-600

b)

Fluorosa 300-750

4.

Chronická otrava rtutí, stav po otravě rtutí 150-900

5.

Chronická otrava arsenem, stav po otravě arsenem 150-900

6.

Chronická otrava manganem 150-750

7.

Chronická otrava sirouhlíkem, stav po otravě sirouhlíkem 150-900

8.

Otrava sirovodíkem 150-600

9.

Chronická otrava kysličníkem uhelnatým, stav po otravě CO 150-750

10.

Otrava kyanovodíkem a jeho sloučeninami 60-450

11.

a) Chronická otrava benzenem, stav po otravě benzenem 150-1200

b)

Chronická otrava toluenem, stav po otravě toluenem 60-450

c)

Chronická otrava xylenem, stav po otravě xylenem 60-450

12.

a) Chronická otrava anilinem 150-750

b)

Papilom a rakovina močového měchýře při výrobě benzidinu 750-2000

c)

Otrava odstřelovými plyny 150-600

d)

Otrava trinitrotoluenem 150-750

13.

a) Chronická otrava trichlorethylenem 150-750

b)

Chronická otrava methylchloridem, stav po otravě 150-1200

c)

Chronická otrava methylbromidem, stav po otravě 150-1200

d)

Chronická otrava dichlorethanem, stav po ostravě 150-900

e)

Chronická otrava tetrachlormethanem, stav po otravě 150-900

f)

Chronická otrava vinylchloridem 150-600

14.

Chronická otrava dinitroglykolem nebo dinitrodiglykolem 150-900

15.

a) Otrava fosgenem nebo difosgenem, stav po otravě 150-450

b)

Otrava yperitem, lewisitem 150-750

16.

a) Rentgenová dermatitis 60-450

b)

Poškození krvetvorby ionisujícím zářením 150-1200

c)

Rakovina kůže z ionisujícího záření 450-1200

d)

Zákal čočky z ionisujícího záření 200-480

17.

Poškození elektromagnetickým zářením 150-750

18. Kožní rakovina profesionálního původu 450-1200

19. Profesionální dermatosy 60-750

20. Rakovina plic za radioaktivních látek 200

21. a) Turberkulóza plic 450-1500

b) Tubercula anatomicum 60-300

c) Ostatní mimoplicní formy tbc 300-1200

d) Hepatitis epidemica prof., stav po hepatitidě 300-1200

e) Tyfus abd, stav po tyfu (bacilonosičství) 150-900

f) Stavy po ostatních přenosných a parasitár.nemocech 150-1200

22. Tropické přenosné nemoci 150-200

23. a) M. Bang, stav po brucelose 150-1200

b) Stav po ornitose 150-900

c) M. Weil, stav po M. Weil 300-900

d) Tetanus 85-300

e) Stav po klíšťové encefalitidě 300-1200

f) Infekční hrboly dojičů 60-200

g) Itrchofycie 60-300

24. Kesonová nemoc (trvalé postižení) 300-1200

25. a) Vasaneuroza 50-300

b) Poškození šlach, svalů a kloubů otřesy 150-600

26. Aluminosa 150-450

27. Beryliosa plic 600-1800

28. a) Silikosa 600-2000

b) Silikotuberkulóza 1200-2000

29. Asbestosa 600-2000

b) Asbestosa s rakovinou plic 2000

30. Poškození dýchacích cest Thomasovou moučkou 150-450

31. a) Perforace nosní přepážky účinkem chrómu 50-200

b) Dermatosa z chrómu 150-750

c) Rakovina plic z Chrómu 2000

32. Těžká nedoslýchavost z hluku 300-700

33. Šedý zákal 300-900

34. Nystagmus horníků v těžkých a složitých tvarech 90-230

35. Otlak loketního nervu 300-750

36. Rozedma plic foukačů skla 150-500

37. Profesionální nedomykavost hlasivek a uzlíky na hlasivkách 150-450



Poznámky pod čarou:

Příklad č. 1 *Průměrný roční výdělek, z něhož se pracovníku vypočítává invalidní důchod, činí 18 000 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře činí u pracovníka III. pracovní kategorie 85 % z tohoto výdělku, tj. 1275 Kčs měsíčně. Po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu má pracovník čistý výdělek 1100 Kčs. Náhrada, kterou mu bude podnik vyplácet, činí 175 Kčs (tj. rozdíl mezi částkami 1275 a 1100 Kčs).

§ 8 zák. č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení zaměstnanců.

Příklad *Ženatý pracovník II. pracovní kategorie s dvěma dětmi utrpěl v únoru 1962 pracovní úraz, následkem něhož se stal invalidní. V letech 1957-1959 si vydělával průměrně 1600 Kčs měsíčně hrubých. Od 1. ledna 1960 byl po zvýšení kvalifikace přeřazen na jinou práci a jeho výdělek se zvýšil v průměru na 1900 Kčs měsíčně hrubých, takže jeho čistý výdělek za posledních 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem činil 1738,30 Kčs (původní výdělek). Průměrný roční výdělek podle předpisů o sociálním zabezpečení v letech 1957-1961 je 20 640 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře, který pracovníkovi byl přiznán, činí 1462 Kčs měsíčně. Poněvadž původní výdělek je vyšší o více než 10 % než jeho invalidní důchod v nejvyšší výměře, přísluší mu od podniku náhrada 276,30 Kčs měsíčně (tj. rozdíl mezi částkou 1738,30 a částkou 1462 Kčs). V případě, že podnik odpovídá jen zčásti, např. z 50 %, přísluší mu náhrada 138,15 Kčs měsíčně.

Instrukce ministerstva zdravotnictví poř. č. 27/1957 Sb. instr.

Nedotčen zůstává výnos ministerstva financí ze dne 29. 1. 1957 čj. 113158) 1957 poř. č. 6/1957 Sb. instr. a výnos pověřenectva financí ze dne 6. 2. 1957 čj. 11109) 1957, poř. č. 19/1957 Zb. inštr.

Poznámky pod čarou:
1

Příklad č. 1 *Průměrný roční výdělek, z něhož se pracovníku vypočítává invalidní důchod, činí 18 000 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře činí u pracovníka III. pracovní kategorie 85 % z tohoto výdělku, tj. 1275 Kčs měsíčně. Po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu má pracovník čistý výdělek 1100 Kčs. Náhrada, kterou mu bude podnik vyplácet, činí 175 Kčs (tj. rozdíl mezi částkami 1275 a 1100 Kčs).

2

§ 8 zák. č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení zaměstnanců.

3

Příklad *Ženatý pracovník II. pracovní kategorie s dvěma dětmi utrpěl v únoru 1962 pracovní úraz, následkem něhož se stal invalidní. V letech 1957-1959 si vydělával průměrně 1600 Kčs měsíčně hrubých. Od 1. ledna 1960 byl po zvýšení kvalifikace přeřazen na jinou práci a jeho výdělek se zvýšil v průměru na 1900 Kčs měsíčně hrubých, takže jeho čistý výdělek za posledních 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem činil 1738,30 Kčs (původní výdělek). Průměrný roční výdělek podle předpisů o sociálním zabezpečení v letech 1957-1961 je 20 640 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře, který pracovníkovi byl přiznán, činí 1462 Kčs měsíčně. Poněvadž původní výdělek je vyšší o více než 10 % než jeho invalidní důchod v nejvyšší výměře, přísluší mu od podniku náhrada 276,30 Kčs měsíčně (tj. rozdíl mezi částkou 1738,30 a částkou 1462 Kčs). V případě, že podnik odpovídá jen zčásti, např. z 50 %, přísluší mu náhrada 138,15 Kčs měsíčně.

4

Instrukce ministerstva zdravotnictví poř. č. 27/1957 Sb. instr.

5

Nedotčen zůstává výnos ministerstva financí ze dne 29. 1. 1957 čj. 113158) 1957 poř. č. 6/1957 Sb. instr. a výnos pověřenectva financí ze dne 6. 2. 1957 čj. 11109) 1957, poř. č. 19/1957 Zb. inštr.