309/1991 Sb. znění účinné od 3. 4. 2000 do 31. 5. 2002
309
ZÁKON
ze dne 9. července 1991
o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší)
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Č Á S T P R V N Í OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1-5)
§ 1 Předmět úpravy Zákon upravuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně vnějšího ovzduší (dále jen "ovzduší") před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a způsob omezování příčin a zmírňování následků znečišťování.
§ 2 Znečišťující látky Znečišťujícími látkami pro účely tohoto zákona jsou tuhé, kapalné a plynné látky, které přímo anebo po chemické nebo fyzikální změně v ovzduší nebo po spolupůsobení s jinou látkou nepříznivě ovlivňuj ovzduší a tím ohrožují a poškozují zdraví lidí nebo ostatních organismů, zhoršují jejich životní prostředí, nadměrně je obtěžují nebo poškozují majetek.
§ 3 Zdroje znečišťování (1) Zdroji znečišťování ovzduší (dále jen "zdroje znečišťování") podle tohoto zákona jsou:
a) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv, zařízení technologických procesů, uhelné lomy a jiné plochy s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek nebo plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, sklady a skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a jiné stavby, zařízení a činnosti, pro které bylo vydáno kolaudační nebo jiné obdobné rozhodnutí, na jehož základě lze zdroj zněčišťování provozovat. V pochybnostech rozhodne o vymezení zdroje znečišťování stavební úřad nebo jiný příslušný orgán státní správy, a to na návrh orgánu ochrany ovzduší,
b) pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla (dále jen "mobilní zdroje znečišťování"); podrobnosti stanoví zvláštní předpis.
(2) Zdroje znečišťování uvedené v odstavci 1 písm. a) se člení podle tepelného výkonu, míry vlivu technologického procesu na ovzduší nebo rozsahu znečišťování na:
a) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů (dále jen "velké zdroje znečišťování"),
b) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek (dále jen "střední zdroje znečišťování"),
c) technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší (dále jen "malé zdroje znečišťování").
§ 4 Pro účely tohoto zákona je
a) provozovatelem zdroje znečišťování právnická nebo fyzická osoba, která má právo nebo faktickou možnost provozovat tento zdroj,
b) investorem zdroje znečišťování právnická nebo fyzická osoba, z jejichž prostředků se výstavba tohoto zdroje financuje,
c) projektantem zdroje znečišťování právnická nebo fyzická osoba oprávněná k projektové činnosti podle zvláštních předpisů, která tento zdroj projektuje
d) výrobcem právnická nebo fyzická osoba, která vyrábí zařízení, materiály nebo výrobky, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší,
e) dovozcem právnická nebo fyzická osoba, která dováží zařízení nebo výrobky pro vnitřní trh, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší,
f) stávajícím zdrojem znečišťování je zdroj, který byl v souladu s platnými předpisy uveden do provozu do 30․ září 1991, nebo zdroj, pro jehož zřízení bylo do tohoto termínu vydáno stavební nebo jiné obdobné povolení a který bude uveden do provozu do 31. prosince 1994,
g) novým zdrojem znečišťování je zdroj, pro jehož zřízení bylo vydáno stavební nebo jiné obdobné povolení po 1. říjnu 1991, a nebo zdroj uvedený do provozu po 31. prosinci 1994 bez ohledu na den vydání stavebního nebo jiného obdobného povolení,
h) měřením emisí silničních motorových vozidel ověření, zda silniční motorové vozidlo v provozu splňuje limity emisí, stanovené zvláštním předpisem.
§ 5 Limity znečišťování a přípustná tmavost kouře (1) Emisní limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování vyjádřené jako hmotnostní nebo objemová koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnostní množství znečišťující látky vztažené na jednotku produkce.
(2) Imisní limit je nejvýše přípustná hmotnostní koncentrace znečišťující látky obsažená v ovzduší.
(3) Depoziční limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky usazené po dopadu na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času.
(4) Přípustná tmavost kouře je nejvýše přípustný stupeň znečištění ovzduší při spalování palivy vyjádřený zbarvením kouřové vlečky.
(5) Seznam znečišťujících látek, kategorizaci zdrojů znečišťování a limity znečišťování pro zdroje uvedené v § 3 odst. 2 písm. a) až c) a přípustnou tmavost kouře vyhlásí Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Imisní limity a způsob jejich kontroly vyhlásí Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví po vzájemné dohodě.
(6) Vyhlášené emisní limity lze zpřísnit nejdříve za pět let od jejich účinnosti a zpřísnění musí být vyhlášeno nejpozději tři roky přede dnem stanoveným jako den nabytí účinnosti zpřísněného limitu. Emisní limity pro znečišťující látky nebo zdroje znečišťování, které dosud nebyly stanoveny, musí být vyhlášeny nejméně tři roky přede dnem stanoveným jako den nabytí jejich účinnosti.
(7) Emisní limity pro mobilní zdroje znečišťování uvedené v § 3 odst. 1 písm. b) stanoví Ministerstvo dopravy obecně závazným právním předpisem.
(8) Množství vypouštěných znečišťujících látek ze zdroje se zjišťuje měřením, nebo se stanoví bilančním výpočtem. Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází k dalšímu čištění nebo ředění vypouštěných plynů. Podrobnosti o místě a způsobu měření stanoví zvláštní předpis.
Č Á S T D R U H Á POVINNOSTI PRÁVNICKÝCH A FYZICKÝCH OSOB (§ 6-16)
§ 6 Všeobecné povinnosti (1) Při výrobě, dovozu, přepravě a prodeji zařízení, výrobků a materiálů, které při užívání, ve spotřebě nebo při ukládání znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší, je každý výrobce, dovozce, přepravce a prodávající povinen volit takové řešení, které zajišťuje ochranu ovzduší.
(2) Výrobci a dovozci jsou povinni vyrábět a dovážet pro vnitřní trh pouze takové mobilní zdroje, které splňují podmínky pro provoz a emisní limity. Mobilní zdroje se spalovacími motory podléhají pravidelným kontrolám množství vypouštěných znečišťujících látek. Podmínky pravidelných kontrol stanoví zvláštní předpisy.
(3) Výrobci, dovozci a prodejci paliv jsou povinni vyrábět, dovážet a prodávat paliva v souladu s požadavky na kvalitu stanovenou zvláštním předpisem ( § 20 písm. d)).
(4) V zařízeních ke spalování paliv se nesmí spalovat jiná paliva, než určená výrobcem zařízení, popřípadě uvedená v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdrojů znečišťování ( § 7 odst. 2).
(5) Při výstavbě nových zařízení, která mohou být zdrojem znečišťování ovzduší, nebo při modernizaci stávajících zařízení, musí být voleny nejlepší dostupné technologie s přihlédnutím k přiměřenosti výdajů na jejich pořízení a činěna opatření k postupnému snižování emisí.
§ 7 Povinnosti provozovatelů velkých a středních zdrojů znečišťování (1) Provozovatelé velkých a středních zdrojů znečišťování jsou povinni
a) uvádět do provozu a provozovat zdroje znečišťování v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení a v souladu s podmínkami stanovenými orgánem ochrany ovzduší podle § 11 odst. 1,
b) dodržovat stanovené emisní limity ( § 5 odst. 5 až 7) a přípustnou tmavost kouře ( § 5 odst. 4 a 5),
c) plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy ( § 12 odst. 1),
d) vést vlastní provozní evidenci o zdrojích a zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek způsobem stanoveným zvláštním předpisem,
e) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje stanovené právním předpisem a další údaje potřebné ke zjištění stavu ovzduší,
f) bezodkladně odstraňovat v provozu zdrojů znečišťování nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit včas potřebná opatření k předcházení havárií,
g) vypracovat pro účely regulace emisí za situací uvedených v § 16 regulační řády pro provoz zdrojů znečišťování a předložit ho orgánu státní správy ochrany ovzduší ke schválení,
h) při vážném a bezprostředním ohrožení nebo zhoršení kvality ovzduší bezodkladně zastavit nebo omezit provoz zdroje znečišťování, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení nebo zhoršení kvality ovzduší, a plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy ( § 12 odst. 1); současně vhodným způsobem informovat veřejnost,
i) zajistit technické prostředky pro monitorování emisí látek znečišťujících ovzduší, stanoví-li tak zvláštní předpis,
j) umožnit pracovníkům orgánů ochrany ovzduší nebo těmito orgány pověřeným osobám přístup ke zdrojům znečišťování za účelem zjištění množství znečišťujících látek a kontroly zdroje znečišťování a jeho provozu,
k) informovat veřejnost o znečištění ovzduší ze zdroje znečišťování a o opatřeních prováděných k omezení tohoto znečištění.
(2) Provozovatelé velkých zdrojů znečišťování jsou povinni vypracovat, jako závaznou součást místních provozních předpisů, soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdrojů znečišťování, včetně opatření ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu s podmínkami ochrany ovzduší a předkládat jejich návrhy i změny ke schválení orgánu ochrany ovzduší ( § 11 odst. 1).
§ 8 Povinnosti provozovatelů malých zdrojů znečišťování (1) Provozovatelé malých zdrojů znečišťování jsou povinni:
a) uvádět do provozu a provozovat zdroje znečišťování v souladu s podmínkami pro provoz těchto zařízení, které stanoví výrobci nebo orgány ochrany ovzduší, pokud zpřísní podmínky stanovené pro provoz těchto zařízení výrobci,
b) umožnit pracovníkům orgánů ochrany ovzduší nebo těmito orgány pověřeným osobám přístup ke zdrojům znečišťování za účelem zjištění množství znečišťujících látek a kontroly zdroje znečišťování a jeho provozu a předkládat jim k tomu potřebné podklady; podrobnosti o zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek ze zdroje znečišťování a stupně znečišťování ovzduší stanoví zvláštní předpisy,
c) plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy (§ 12 odst. 1),
d) dodržovat přípustnou tmavost kouře.
(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. b) se nevztahují na provozovatele malých zdrojů znečišťování (lokální topeniště), které jsou umístěny v bytech v obytných domech, v rodinných domcích a ve stavbách pro individuální rekreaci.
§ 9 Základní povinnosti provozovatelů mobilních zdrojů znečišťování (1) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni provozovat a udržovat tyto zdroje v souladu s podmínkami stanovenými výrobci těchto zařízení a v souladu s emisními limity.
(2) V oblastech vyžadujících zvláštní ochranu ovzduší jsou provozovatelé mobilních zdrojů, nejde-li o železniční kolejová vozidla, povinni dodržovat vyhlášená regulační opatření orgánů ochrany ovzduší podle zvláštního předpisu. Při regulaci provozu mobilních zdrojů orgány ochrany ovzduší spolupracují s orgány Policie České republiky.
§ 10 Orgány ochrany ovzduší Orgány ochrany ovzduší se rozumějí orgány, u nichž působnost k výkonu státní správy na tomto úseku stanoví zákon České národní rady .
§ 11 Souhlas orgánu ochrany ovzduší (1) Souhlas orgánu státní správy ochrany ovzduší České republiky (dále jen "orgán ochrany ovzduší") obsahující podmínky ochrany ovzduší se vyžaduje
a) k umísťování a povolování staveb velkých a středních zdrojů znečišťování včetně jejich změn a k jejich uvedení do provozu,
b) k návrhům typových podkladů a vzorových projektů staveb zdrojů znečišťování,
c) k projektům na zavedení nových výrob a technologií u velkých a středních zdrojů znečišťování,
d) k výběru výrobků navrhovaných k posuzování shody podle zvláštního zákona, pokud tyto výrobky mohou mít vliv na ochranu ovzduší,
e) k návrhům územně plánovací dokumentace,
f) k umísťováni a povolování staveb malých zdrojů znečišťováni, jejichž dokumentace nebyla schválena jako typový podklad nebo vzorový projekt a nejedná-li se o zdroje stanovené k posuzovaní shody podle zvláštního zákona, pokud nařízení vlády, vydané k jeho provedení, nestanoví jinak,
g) ke změnám používaných paliv a surovin a ke změnám využívání technologických zařízení velkých a středních zdrojů znečišťování; v rámci souhlasu ke změnám využívání technologických zařízení může orgán ochrany ovzduší stanovit s ohledem na charakter změny další emisní limity, popřípadě zpřísnit emisní limity pro technologická zařízení. Na stanovení těchto limitů se nevztahují omezení stanovená v § 5 odst. 6.
h) k výrobě, dovozu a přepravě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší,
i) k vydání a změnám souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření podle § 7 odst. 2.
(2) Návrhy, projekty, opatření a žádosti s dopadem na ovzduší (dále jen "žádosti") o souhlas podle odstavce 1 předkládají podle povahy věci provozovatelé, investoři, projektanti, výrobci nebo dovozci příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Žádosti musí obsahovat zdůvodnění řešení nejvýhodnějšího z hlediska ochrany ovzduší ( § 6 odst. 5) a v případech uvedených v odstavci 1 písm. a), c), f), g), h) odborný posudek.
(3) K podávání odborných posudků podle odstavce 2 je třeba odborné způsobilosti ověřené orgánem ochrany ovzduší. Podmínky pro ověřování odborné způsobilosti stanoví zvláštní předpisy.
Oprávnění a povinnosti orgánu ochrany ovzduší
§ 12 (1) Provozovateli velkého, středního nebo malého zdroje znečišťování, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy, upravujícími povinnosti při ochraně ovzduší, orgán ochrany ovzduší uloží zjednání nápravy.
(2) Orgán ochrany ovzduší nařídí omezení nebo zastavení provozu zdroje znečišťování pokud provozovatel velkého nebo středního zdroje znečišťování
a) nesplní při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality ovzduší povinnosti podle § 7 odst. 1 písm. h),
b) překračuje emisní limit nebo přípustnou tmavost kouře a nezjednal nápravu uloženou orgány ochrany ovzduší k odstraněni znečišťování ovzduší podle odstavce 1 nebo podle § 7 odst. 1 písm. b) a c),
c) opětovně poruší povinnosti za jejichž porušeni mu již byla uložena pokuta podle § 18 odst. 7.
(3) Orgán ochrany ovzduší nařídí omezení nebo zastavení provozu zdroje znečisťování při vyhlášení varovného a regulačního opatření podle § 16 odst. 2.
§ 13 Orgány ochrany ovzduší jsou povinny zpřístupňovat včasné a úplné informace o kvalitě ovzduší a podílu jednotlivých zdrojů na jeho znečišťování. Vždy jsou povinny informovat veřejnost v případě smogové situace ( § 16).
§ 14 Přípustná úroveň znečišťování ovzduší (1) Přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují emisní, imisní a depoziční limity pro jednotlivé znečišťující látky a přípustnou tmavost kouře.
(2) Emisní limity ( § 5 odst. 5) stanovené pro nové zdroje znečišťování musí dosahovat hodnoty odpovídající nejlepším dosažitelným prostředkům ( § 6 odst. 4).
(3) Emisní limity stanovené pro stávající zdroje znečišťování vycházejí z nejnižších dosažitelných emisí na daných technických zařízeních při dodržení podmínek stanovených pro jejich provoz. Orgány ochrany ovzduší stanoví tyto limity do 31. prosince 1994 a současně stanoví, do kdy musí být dosažena hodnota emisního limitu stanoveného pro nové zdroje znečišťování. Tato doba musí být stanovena s ohledem na používané technologie a musí skončit nejpozději do 31. prosince 1998. Podrobnosti stanoví zvláštní předpis.
(4) Pro účely smogových varovných a regulačních systémů pro dobu nepříznivých meteorologických podmínek a zvýšeného znečištění ovzduší stanoví Ministerstva životního prostředí obecně závazným právním předpisem zvláštní imisní limity [ § 5 odst. 4 písm. b)].
(5) Kontrolu dodržování emisních, imisních depozičních limitů a tmavosti kouře upraví zákon České národní rady .
§ 15 Zvláštní ochrana ovzduší Zvláštní předpisy vymezí oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a upraví opatření k omezení znečišťování ovzduší; těmito předpisy může být pro příslušné oblasti zřízen též smogový varovný a regulační systém pro ochranu před silně znečištěným ovzduším (dále jen "smogový regulační systém") a stanoven režim jeho provozování.
§ 16 Smogová situace (1) Smogová situace je mimořádně znečištěné ovzduší, kdy úroveň znečištění překročí zvláštní imisní limit ( § 14 odst. 4).
(2) Je-li předpovězen orgánem ochrany ovzduší vznik smogové situace, vyhlásí tento orgán varovné opatření.
(3) Vznikne-li smogová situace, vyhlásí neprodleně orgán ochrany ovzduší regulační opatření k omezování emisí ze zdrojů znečišťování, které se na znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.
(4) Provozovatelé zdrojů znečišťování jsou povinni dodržovat varovná a regulační opatření po celou dobu jejich vyhlášení.
(5) Zákon České národní rady upraví způsob informování veřejnosti v případě smogové situace (odstavec 1).
Č Á S T T Ř E T Í POPLATKY A POKUTY ZA ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ (§ 17-18)
§ 17 Poplatky (1) Za znečišťování ovzduší jsou povinni provozovatelé zdrojů znečišťování platit poplatky podle množství a druhu vypouštěných znečišťujících látek. Výši poplatků, jejich výpočet a způsob placení stanoví zákon České národní rady .
(2) Povinnost platit poplatky se nevztahuje na fyzické osoby provozující malé zdroje znečišťování o tepelném výkonu do 50 kW, pokud takovýto zdroj není užíván k výkonu podnikatelské činnosti.
§ 18 Pokuty právnickým a fyzickým osobám oprávněným k podnikání (1) Pokutu ve výši od 30000 do 10000000 Kč orgán ochrany ovzduší uloží:
a) provozovateli velkého zdroje znečišťování, poruší-li povinnosti stanovené v § 6 odst. 4, § 7 odst. 1 písm. a), c), d), f), h), i) a § 7 odst. 2,
b) výrobci, dovozci a prodejci paliv, poruší-li povinnosti stanovené v § 6 odst. 3.
(2) Pokutu ve výši od 10000 do 1000000 Kč orgán ochrany ovzduší uloží
a) provozovateli velkého zdroje znečišťování, který nesplnil včas nebo vůbec povinnosti stanovené v § 7 odst. 1 písm. e), g), j), k),
b) výrobci nebo dovozci mobilních zdrojů za porušení povinností stanovených v § 6 odst. 2.
(3) Pokutu ve výši od 5000 do 1000000 Kč orgán ochrany ovzduší uloží provozovateli středního zdroje znečišťování, poruší-li povinnosti stanovené v § 6 odst. 4 a § 7 odst. 1.
(4) Pokutu ve výši od 500 do 100000 Kč orgán ochrany ovzduší uloží provozovateli malého zdroje znečišťování, poruší-li povinnosti stanovené v § 6 odst. 4, § 8 a § 11 odst. 2.
(5) Pokutu ve výši od 5000 do 5000000 Kč orgán ochrany ovzduší uloží provozovateli zdroje znečišťování, který nesplnil opatření orgánu ochrany ovzduší vyplývající ze smogového regulačního systému ( § 16 odst. 2).
(6) Pokutu ve výši od 10000 do 10000000 Kč orgán ochrany ovzduší uloží provozovateli velkého nebo středního zdroje znečišťování, který
a) porušil povinnosti stanovené v § 7 odst. 1 písm. b),
b) nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší podle § 12 odst. 1.
(7) Dojde-li v době do uplynutí jednoho roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uloženi pokuty k opětovnému porušení povinností, za které byla uložena pokuta podle odstavců 1 až 6, a provozovatel nesplnil ve lhůtě pokyny ke zjednání nápravy stanovené orgánem ochrany ovzduší podle tohoto zákona, orgán ochrany ovzduší uloží pokutu až do výše dvojnásobku částek stanovených v odstavcích 1 až 6 a může nařídit odstavení zdroje znečišťování nebo omezení jeho provozu.
(8) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinností, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k překročení emisního limitu nebo porušení povinností došlo. Při stanovení výše pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k množství a obsahu emitovaného znečištění ovzduší a závažnosti porušení povinností.
Č Á S T Č T V R T Á SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 19-24)
§ 19 Rozsah údajů, které jsou provozovatelé zdrojů znečišťování povinni poskytovat Český statistický úřad, stanoví zvláštní předpis.
§ 20 Zákon České národní rady určí příslušný ústřední orgán státní správy republiky, který upraví zvláštním předpisem
a) požadavky na vedení provozní evidence velkých a středních zdrojů znečišťování [ § 7 odst. 1 písm. d)],
b) rozsah dalších údajů, které jsou provozovatelé zdrojů znečišťování povinni poskytovat orgánu ochrany ovzduší [ § 7 odst. 1 písm. e)],
c) kvalifikační požadavky na pracovníky obsluhující velké a střední zdroje znečišťování,
d) požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv,
e) oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a zvláštní opatření na omezení znečišťování ovzduší,
f) zásady vytváření a provozu smogových regulačních systémů ( § 15),
g) kvalifikační požadavky pro pracovníky provádějící kontrolu velkých, středních a malých zdrojů znečišťování podle § 7 a 8.
§ 21 Ochrana ovzduší související s provozem jaderných zařízení upravuje zvláštní předpis.
§ 22 Pokud není věc, která je předmětem souhlasu orgánu ochrany ovzduší podle tohoto zákona, součástí správního řízení vedeného jiným správním orgánem, vztahují se na vydání souhlasu předpisy o správním řízení, s výjimkou souhlasu udělovaného podle § 11 odst. 1 písm. b), d) a e).
§ 23 Zrušuje se zákon č. 35/1967 Sb. , o opatřeních proti znečišťování ovzduší, ve znění zákona České národní rady č. 146/1971 Sb. a zákona Slovenské národní rady č. 159/1971 Sb.
§ 24 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1991.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
