Čekejte, prosím...
A A A
395/2001 Sb. znění účinné od 1. 6. 2002

395

 

ÚSTAVNÍ ZÁKON

ze dne 18. října 2001,

kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.,

Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

 

Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:

Čl. I

Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb., se mění takto:

1.

V čl. 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“.

 

2.

Čl. 10 zní:

Čl. 10

 

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“.

 

3.

Za čl. 10 se vkládají nové články 10a a 10b, které znějí:

Čl. 10a

 

(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.

(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.

 

Čl. 10b

 

(1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl․ 10a.

(2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.

(3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.“.

 

4.

V čl. 39 odstavec 4 zní:

(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.“.

 

5.

Čl. 49 zní:

Čl. 49

 

K ratifikaci mezinárodních smluv

a)

upravujících práva a povinnosti osob,

b)

spojeneckých, mírových a jiných politických,

c)

z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,

d)

hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,

e)

o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,

je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.“.

 

6.

Čl. 52 zní:

Čl. 52

 

(1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.

(2) Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.“.

 

7.

V čl. 87 odst. 1 písmena a) a b) znějí:

a)

o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,

b)

o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,“.

 

8.

V čl. 87 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

 

9.

V čl. 88 odstavec 2 zní:

(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.“.

 

10.

V čl. 89 se doplňuje odstavec 3, který zní:

(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.“.

 

11.

Čl. 95 zní:

Čl. 95

 

(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.“.

Čl. II

Účinnost

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.