VRCHNÍ SOUD V PRAZE: Povinnost podat protest v případě, kdy je společník současně jednatelem, a tzv. generální protest
§ 192 odst. 2 ZOK
Společník společnosti, jenž je zároveň jednatelem této společnosti, aby se mohl úspěšně dovolat neplatnosti usnesení valné hromady, musí jako ostatní společníci proti napadeným rozhodnutím valné hromady protestovat. Oprávnění nepodat protest dle odvolacího soudu dopadá toliko na osoby, jež jsou výlučně v postavení jednatele, člena dozorčí rady, či likvidátora. Opačný výklad by vedl k nedůvodné diskriminaci ostatních společníků, jimž postavení uvedených osob nesvědčí.
Pouze určitý a srozumitelný protest společníku otevírá možnost podat (z protestovaného důvodu) návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 426 s.). Generální blíže neodůvodněný protest představuje neurčité, tudíž zdánlivé právní jednání, nevyvolávající žádné právní účinky (srov. § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 14 Cmo 42/2017
K věci: Soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti A.P.E. s. r. o. konané dne 25. 11. 2014, jež rozhodla o odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
– | účastnice je obchodní společnost mající základní kapitál ve výši 150 000 Kč, jenž je tvořen vklady dvou společníků, a to navrhovatele s podílem 50 % a A. S. rovněž s podílem o velikosti 50 %; v obchodním rejstříku jedinou zapsanou jednatelkou je A. S., navrhovatel byl jako jednatel z obchodního rejstříku vymazán dne 17. 12. 2014 s datem zániku funkce 25. 11. 2014, |
– | valná hromada společnosti konaná dne 25. 11. 2014 za 100% přítomnosti všech hlasů (mimo jiné) rozhodla o odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti nejen z důvodu, že navrhovatel v rozporu s § 199 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“), je jediným jednatelem a společníkem společnosti E. s. r. o. podnikající v obdobném oboru, ale i z důvodu, že společnosti svou činností způsobil škodu ve výši 150 000 Kč tím, že jako jednatel převedl uvedenou částku z bankovního účtu společnosti na účet svého právního zástupce (JUDr. T. P.), použil ji tak pro jiné účely než pro krytí (účelných) výdajů společnosti. |
Způsobilost valné hromady k hlasování byla dána, neboť bylo přítomno 100 % hlasů oprávněných na valné hromadě hlasovat; pro přijetí usnesení se vyslovilo 75 hlasů, a to hlasů společnice A. S., tedy 100 % všech hlasů oprávněných hlasovat, což odpovídá čl. X. odst. 10. 7. společenské smlouvy.
Navrhovatel s počtem 75 hlasů nebyl s odkazem na § 173 odst. 1 písm. c) ZOK k hlasování připuštěn.
Zástupce navrhovatele podal protest odůvodněný tím, že „společnost E․ s. r. o. fakticky nepodniká, nejsou tak naplněny podmínky pro odvolání a pro překážku výkonu hlasovacího práva“. Namítl neurčitost a neprojednatelnost tohoto bodu, neboť je „neurčitý v odkazech na zákonná ustanovení a neobsahuje úplné odůvodnění, které je zmatečné. Jednatelka není schopna prokázat, že by společnosti E. s. r. o. provozovala předmětnou činnost. Společnost má i jiné předměty podnikání, které nevykonává. Dle komentářů musí být jednoznačně prokázáno, že jsou splněny podmínky pro sistaci hlasovacího práva. Tvrzení obsažené v neúplném odůvodnění bodu programu č. 4 jsou zcela účelová a vzhledem k nemožnosti prokázat skutečnosti v tomto bodu tvrzené nemůže být případné omezení hlasovacího práva společníka vykládáno v jeho neprospěch“.
Pozvánka na valnou hromadu společnosti obsahovala pořad jednání valné hromady mající (mimo jiné) rozhodovat o odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti toliko z důvodu hrubého porušování povinnosti při výkonu funkce jednatele, když v rozporu s § 199 odst. 1 písm. a), b) a c) ZOK je jediným společníkem ve společnosti E. s. r. o. podnikající v obdobném oboru; jiný důvod pro odvolání jednatele v pozvánce uveden nebyl.
Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel je jakožto společník společnosti věcně aktivně legitimován, jím podaný návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je včasný, podaný v tříměsíční lhůtě. Zabýval se tedy meritem sporu a dospěl k závěru, že důvody pro vyhovění návrhu dány nejsou.
V řízení bylo prokázáno, že první důvod pro odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti – tedy porušení zákazu konkurence – naplněn nebyl, druhý důvod – porušení povinnosti jednatele konat s péčí řádného hospodáře – naplněn byl, navrhovatel však tento důvod svého nesouhlasu v protestu neuplatnil, soud tak již nemá možnost tento důvod přezkoumávat.
Zabývaje se podrobně prvním vymezeným důvodem pro odvolání z funkce jednatele spočívající v porušení zákazu konkurence dospěl soud prvního stupně k závěru, že tento bod byl obsahem protestu navrhovatele proti usnesení valné hromady, tudíž se jím blíže zabýval. S odkazem na komentářovou literaturu měl za to, že formální znaky naplnění takového konkurenčního jednání naplněny byly, neboť navrhovatel je jednatelem společnosti (E. s. r. o.) mající formálně obdobný předmět činnosti, jako je činnost společnosti, nedošlo však k naplnění materiálního znaku konkurenčního jednání, neboť společnost E. s. r. o. ke dni konání předmětné valné hromady fakticky žádnou činnost nevykonávala, natož pak činnost konkurenční. Tento důvod pro odvolání navrhovatele z funkce jednatele tak naplněn nebyl.
Odlišný závěr soud prvního stupně učinil ve vztahu k druhému důvodu, pro nějž valná hromada navrhovatele z funkce jednatele odvolala. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. 56 Cm 249/2014-69, a rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. 6 Cmo 321/2015-96, uzavřel, že bylo prokázáno, že navrhovatel svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře porušil, když z prostředků společnosti uhradil JUDr. T. P. částku ve výši 150 000 Kč, jež nebyla určena ke krytí účelných výdajů společnosti. Rozvedený důvod pro odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti tak dán byl. Takové zjištění však s ohledem na provedené dokazování a obsah protestu nebylo podstatným, neboť navrhovatel tento důvod v protestu neuplatnil, a soud jej tak již dle komentářové literatury přezkoumávat nemůže. Tvrzení navrhovatele o tzv. generálním protestu prokázáno nebylo, neboť jeho protest odůvodněn byl, a to právě jen nesouhlasem s prvním důvodem jeho odvolání z funkce jednatele. Neodůvodněný generální protest dle § 192 odst. 2 ZOK nelze za protest považovat.
Důvodnou neshledal námitku navrhovatele, že tento druhý důvod pro odvolání z funkce jednatele nebyl uveden v pozvánce na valnou hromadu, neboť přestože pozvánka tento druhý důvod neobsahovala, obsahové náležitosti pozvánky dle § 184 odst. 1 ZOK – uvedení termínu valné hromady, pořad jednání a text návrhu usnesení, jež mají být přijaty – naplněny byly. Jednání valné hromady oproti pořadu uvedenému v pozvánce rozšířeno nebylo. Za podstatnou nepovažoval otázku angažovanosti druhé společnice a jednatelky, proto se hodnocením skutkových zjištění blíže nezabýval, shodně tak hodnotil předestřenou problematiku vyhrocených vztahů mezi společníky.
Proti rozsudku podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu navrhovatele v plném rozsahu vyhoví a vysloví neplatnost usnesení valné hromady společnosti konané dne 25. 11. 2014.
Odůvodnění: Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.
Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, správné je i jeho právní posouzení. Odvolací soud tak na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná na www.nsoud.cz). Konstrukce odvolatele, kterou argumentuje v podaném odvolání, není případná.
Soud prvního stupně správně uzavřel, že návrh byl podán osobou oprávněnou (společníkem společnosti) a byl podán ve lhůtě, ostatně o těchto skutečnostech nebylo mezi účastníky sporu.
Odvoláním předestřenou otázkou je, zda navrhovatel jakožto společník společnosti, jenž byl současně jednatelem této společnosti, byl povinen podat na valné hromadě společnosti ve smyslu § 192 odst. 2 ZOK protest, či nikoli.
Z právní úpravy § 191 a 192 ZOK plyne, že dovolání se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady kapitálové společnosti společníkem je podmíněno podáním protestu proti usnesení valné hromady, které je napadáno. Podmíněnost oprávnění domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady protestem se vztahuje pouze na společníky, pro ostatní oprávněné osoby (tj. jednatele, člena dozorčí rady a likvidátora) neplatí (§ 192 odst. 2 ZOK).
Protest, jakožto nově zakotvený institut, jasně klade na společníky vyšší míru odpovědnosti v souvislosti s výkonem jejich práv a povinností společníka společnosti; nutí je k tomu, aby se důsledněji věnovali otázkám jednání valné hromady, opatřovali si potřebné informace a podklady, aby mohli vyhodnotit případné důsledky související s jejich ne/přijetím.
Odvolací soud má za to, že svěřuje-li oprávnění domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady kapitálové společnosti osobám výslovně uvedeným v § 191 odst. 1 ZOK, tj. společníkovi, jednateli, členovi dozorčí rady a likvidátorovi, je třeba v kontextu s § 192 odst. 2 ZOK podmínku podat protest proti usnesení valné hromady pro dovolání se vyslovení jejich neplatnosti vztáhnout na každého společníka, bez ohledu na to, zda je zároveň jednatelem (nebo členem dozorčí rady společnosti). Opačná konstrukce by znamenala nikoli důvodné zvýhodnění těchto společníků. Zakotvením institutu protestu v současné právní úpravě měl zákonodárce v úmyslu zpřísnit podmínky pro napadání usnesení valných hromad kapitálových společností, došlo tak právě k zakotvení institutu protestu jako jedné z podmínek podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady kapitálové společnosti (srov. důvodovou zprávu k § 192 odst. 2 ZOK), od jejíhož splnění se odvíjí aktivní legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu. Pokud by se povinnost podat protest nevztahovala na společníka, který je zároveň v postavení jednatele, došlo by ke zvýhodnění jeho osoby na úkor ostatních „prostých“ společníků.
Odvolací soud tak dospěl k závěru, že společník společnosti, jenž je zároveň jednatelem této společnosti, aby se mohl úspěšně dovolat neplatnosti usnesení valné hromady, musí jako ostatní společníci proti napadeným rozhodnutím valné hromady protestovat. Oprávnění nepodat protest dle odvolacího soudu dopadá toliko na osoby, jež jsou výlučně v postavení jednatele, člena dozorčí rady či likvidátora. Opačný výklad by vedl k nedůvodné diskriminaci ostatních společníků, jimž postavení uvedených osob nesvědčí (shodný závěr vyjádřen již v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2018, č. j. 14 Cmo 198/2017-236).
Podání protestu je tedy neopominutelnou podmínkou pro úspěšné dovolání se neplatnosti rozhodnutí valné hromady, v případě, že společník účastnící se valné hromady protest nepodá a (nebo) nebude-li tento protest zaznamenán do zápisu z jednání valné hromady, neboť společník o to nepožádal, nemůže být takový společník s žalobou o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady u soudu úspěšný. Další odvolatelem nastolenou otázkou je otázka obsahu takového protestu, tedy zda je možno podat tzv. generální protest.
Má-li protest plnit svůj shora popsaný účel, musí protestující určitě a srozumitelně popsat okolnosti, v nichž spatřuje důvody neplatnosti usnesení valné hromady, neboť k důvodům, které nebyly uplatněny formou protestu na valné hromadě, soud v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady není oprávněn přihlédnout, a to ani tehdy, jsou-li tyto důvody dány a zakládají-li neplatnost usnesení valné hromady. Z § 192 odst. 2 ZOK plyne, že navrhovatel zasadně nemůže namítat jiné důvody neplatnosti, než které byly uplatněny formou protestu. Jestliže by neplatnost usnesení mohla být vyslovena i z důvodů, které nebyly uplatněny formou protestu, byla by úprava protestu a omezení důvodů, jichž se společník může v návrhu podle § 191 dovolávat, zbytečná. Ke stejnému závěru ostatně dospěla i judikatura při výkladu § 242 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, jenž podmiňoval právo člena družstva dovolat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze včasným podáním námitky (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 426 s.).
Byl-li v daném případě jménem navrhovatele na předmětné valné hromadě podán protest proti odvolání z funkce jednatele společnosti z důvodu porušení zákazu konkurence, jenž byl blíže odůvodněn – stručně vyjádřeno – tím, že společnost E. s. r. o. fakticky nepodniká, nelze než uzavřít, že neodůvodněný (generální) protest podán nebyl. Je vhodné dodat, že i pokud by bylo tvrzení o generálním, blíže neodůvodněném protestu prokázáno, jednalo by se o neurčité, tudíž zdánlivé právní jednání, nevyvolávající žádné právní účinky (srov. § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Pouze určitý a srozumitelný protest totiž společníku otevírá možnost podat (z protestovaného důvodu) návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 426 s.). Protest proti odvolání jednatele z funkce pro porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře podán navrhovatelem nebyl. Jestliže jej navrhovatel nepodal, tj. nevznesl-li proti odvolání z funkce z druhého uváděného důvodu protest, nemůže se z důvodu, který mohl uplatnit v protestu, dovolávat neplatnosti dotčeného usnesení valné hromady.
Usnesení soudu prvního stupně je tak správné. S ohledem na uvedené právní závěry již bylo bezpředmětné zabývat se další námitkou odvolatele, že druhý důvod pro odvolání z funkce jednatele nebyl uveden v pozvánce na valnou hromadu.
Poznámka: Vrchní soud v Praze v komentovaném rozhodnutí řešil dvě právní otázky, a sice zda společník, který je současně jednatelem společnosti, musí podat protest proti přijatému usnesení valné hromady, aby se mu otevřela cesta soudního přezkumu napadeného usnesení z protestovaného důvodu, a dále otázku týkající se tzv. generálního protestu.
Zatímco s právním názorem odvolacího soudu stran neurčitosti tzv. generálního protestu lze souhlasit (pouhé konstatování společníka „protestuji proti přijatému usnesení“ totiž nemůže být řádným protestem), první právní otázku dle mého soudu Vrchní soud v Praze nevyřešil správně. Je tomu tak dle mého názoru proto, že v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je třeba postavení osob aktivně legitimovaných k podání návrhu (a podmínek, za kterých se mohou tyto osoby vyslovení neplatnosti domáhat) u každé z nich posuzovat samostatně.
V uvedeném případě bylo napadeno usnesení valné hromady o odvolání jednatele, který byl rovněž společníkem společnosti. Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5352/2015) přitom platí: „Bývalý jednatel společnosti s ručením omezeným má zásadně právní zájem na vyslovení neplatnosti kteréhokoli usnesení valné hromady společnosti, jímž byl ze své funkce odvolán (a pokud byl odvolán opakovaně, pak všech takových usnesení). Shledá-li totiž soud v řízení podle § 131 ObchZ, že usnesení valné hromady o odvolání jednatele je v rozporu s právními předpisy či společenskou smlouvou, a vysloví-li z tohoto důvodu neplatnost takového usnesení, platí, že dotčenému jednateli nezanikla (v důsledku odvolání napadeným usnesením) funkce jednatele. Jinými slovy, vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady se přímo dotýká práv a povinností odvolaného jednatele.“ Odvolaný jednatel (byť byl současně společníkem) měl právní zájem na vyslovení neplatnosti daného usnesení především z titulu svého členství ve statutárním orgánu, které přijetím předmětného rozhodnutí valné hromady pozbyl, a nikoliv z pozice společníka.
Úsudek Vrchního soudu v Praze, že opačný výklad by vedl k nedůvodné diskriminaci ostatních společníků, jimž postavení uvedených osob nesvědčí, za opodstatněný považovat nelze. Právní úprava totiž s postavením společníků a členů ostatních orgánů společnosti spojuje jiná práva a povinnosti, a nelze proto (jak to činí nesprávně odvolací soud) omezení, které zákon klade na společníka, automaticky přenášet i na jeho postavení coby jednatele. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. Odvolací soud uložil jednateli povinnost, která mu ze zákona neplyne.
JUDr. VLADIMÍR JANOŠEK, Kobylí