ZDENĚK VANÍČEK
Ústav informatiky a telekomunikací Fakulty dopravní ČVUT, člen představenstva evropské asociace CABLE EUROPE
Ve 12․ implementační zprávě z 29. března 2007 (COM(2007) 155) Evropská komise konstatovala, že česká právní úprava povinnosti „must carry“ není v souladu s vymezením této povinnosti ve směrnici Evropského parlamentu aRady 2002/222/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě), neboť zejména neobsahuje jasně vymezené cíle obecného zájmu, k jejichž naplnění by mohla být povinnost „must carry“ ukládána; dále byla povinnost „must carry“ uložena přímo zákonem, ale bez stanovení možnosti pravidelného přezkumu a v rozporu s požadavkem, že dotčenou síť využívá významný počet koncových uživatelů jako hlavní prostředky pro příjem rozhlasového a televizního vysílání. Uložená povinnost „must carry“ se tak jeví jako nepřiměřená a navíc i diskriminační. O to více vzbuzují znepokojení zprávy, že se malá skupina soukromých podnikatelů snaží nesystémově zasahovat do procesu schvalování vládního návrhu na vydání zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (sněmovní tisk 262), jejž právě projednává Parlament České republiky, a usilovně lobuje za rozšíření této povinnosti na jejich ryze soukromé podnikání. Kdyby k tomu došlo, stalo by se tak na úkor jiných subjektů a poškozeni by byli jiní soukromí podnikatelé (provozovatelé převzatého vysílání).
Povinnost „must carry“ původně vyplývala pouze z § 54 zákona č. 231/2001 Sb., když provozovatel převzatého vysílání v kabelovém systému byl především povinen při vytváření nejnižší programové nabídky zajistit, aby v ní bylo zahrnuto zemské a nezakódované vysílání všech celoplošných programů provozovatelů vysílání ze zákona a všech celoplošných provozovatelů vysílání s licencí, včetně místního vysílání na kmitočtech sdílených s provozovatelem celoplošného vysílání s licencí, kromě programů vysílaných pouze digitálně. Novelou zákona č. 231/2001 Sb., provedenou zákonem č. 235/2006 Sb., který nabyl účinnosti 31. 5. 2006, došlo ke změnám, dle nichž povinnost „must carry“ nyní vyplývá jak ze zákona č. 231/2001 Sb. (ohledně provozovatelů vysílání ze zákona) tak i ze zákona č. 235/2006 Sb. (ohledně provozovatelů vysílání s licencí). Podle ustanovení § 54 zákona č. 231/2001 Sb. je provozovatel převzatého vysílání v kabelovém systému při vytváření nejnižší programové nabídky povinen zajistit, aby v ní bylo zahrnuto zemské vysílání všech programů nechráněných systémem podmíněného přístupu provozovatelů vysílání ze zákona, jež lze přijímat běžným koncovým zařízením v místě kabelového rozvodu, bez ohledu na to, zda jsou vysílány analogově nebo digitálně, po souhlasu provozovatele vysílání ze zákona. Provozovatelé vysílání ze zákona jsou přitom povinni poskytnout uvedené programy provozovateli převzatého vysílání v kabelovém systému bezplatně a provozovatel převzatého vysílání je povinen uvedené programy ve své nejnižší programové nabídce bezplatně umístit. Podle přechodných ustanovení zákona č. 235/2006 Sb. (bodu 10 článku II. části první) je provozovatel převzatého vysílání v kabelovém systému při vytváření nejnižší programové nabídky povinen zajistit, aby v ní bylo zahrnuto zemské vysílání všech plnoformátových celoplošných programů nechráněných systémem podmíněného přístupu provozovatelů vysílání s licencí, včetně místního a regionálního vysílání na sdílených kmitočtech s provozovatelem celoplošného vysílání s licencí, a to podle stavu ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona; tato povinnost se nevztahuje na programy vysílané pouze digitálně. Provozovatel celoplošného vysílání s licencí a provozovatel místního nebo regionálního vysílání na sdílených kmitočtech s provozovatelem celoplošného vysílání s licencí je povinen poskytnout uvedené programy provozovateli převzatého vysílání bezplatně a provozovatel převzatého vysílání je povinen uvedené programy ve své nejnižší programové nabídce bezplatně umístit. Povinnosti provozovatele převzatého vysílání v kabelovém systému, provozovatele celoplošného vysílání s licencí a provozovatele místního nebo regionálního vysílání na sdílených kmitočtech s provozovatelem celoplošného vysílání s licencí stanovené v tomto bodu zanikají dnem 31. prosince 2011. Podle § 5 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání stanoví programy a služby přímo související s těmito programy, které mají být povinně šířeny ve veřejném zájmu prostřednictvím sítí elektronických komunikací pro rozhlasové a televizní vysílání, přezkoumává trvání potřeby jejich povinného šíření a předkládá Českému telekomunikačnímu úřadu závazná stanoviska pro účely uložení nebo zrušení jejich povinného šíření podle zvláštního právního předpisu, tj. podle ustanovení § 72 zákona č. 127/2005 Sb. Podle současné platné právní úpravy „must carry“ existuje povinnost provozovatelů převzatého vysílání v kabelovém systému při vytváření nejnižší programové nabídky umístit do této nabídky zemské vysílání všech programů nechráněných systémem podmíněného přístupu provozovatelů vysílání ze zákona, jež lze přijímat běžným koncovým zařízením v místě kabelového rozvodu, bez ohledu na to, zda jsou vysílány analogově nebo digitálně a zemské vysílání všech plnoformátových celoplošných programů nechráněných systémem podmíněného přístupu provozovatelů vysílání s licencí, včetně místního a regionálního vysílání na sdílených kmitočtech s provozovatelem celoplošného vysílání s licencí, přičemž tato povinnost se nevztahuje na programy vysílané pouze digitálně; tyto povinnosti zanikají dnem 31. prosince 2011.
Poslanecká sněmovna schválila předmětný vládní návrh zákona 27. září 2007. Poslanci bohužel nevyslechli apel ministra vnitra, aby svými pozměňovacími návrhy nezasahovali do křehké rovnováhy vládní předlohy. Smutného primátu v tom paradoxně nabyl sám zpravodaj poslanec Petr Pleva, který svým pozměňovacím návrhem vnesl do dotčeného právního předpisu přímý rozpor s články 86 a 157 Smlouvy o založení Evropského společenství.
Rozšířením povinnosti „must carry“ citovaným zákonem, které je obecně již dávno překonané a v zjevném rozporu s acquis, by tak stát zřejmě protiústavně zasahoval nástroji práva veřejného do soukromoprávních vztahů, jednal diskriminačně, porušoval princip technologické neutrality, šikanoval jinou skupinu podnikatelů (provozovatelů převzatého vysílání), už tak současnou právní úpravou poškozované, a tím by vyvolal řadu soudních sporů a také arbitrážní řízení na ochranu vynaložených investic. Problematiku přenosu komerčního vysílání v privátních sítích totiž nelze řešit diskriminačními vrchnostenskými zásahy do soukromých obchodně právních vztahů.
