PAVEL MATES, docent na Vysoké škole ekonomické v Praze

VLADIMÍR SMEJKAL, expert a soudní znalec v oblasti počítačového práva

Praktické využívání elektronických komunikačních prostředků poznamenalo svými důsledky podnikání, využívání volného času atd. a v různé intenzitě i řadu oblastí výkonu státní moci. Jak ukazuje praxe, mohou možnosti virtuálního světa postavit do nového světla dokonce i otázku státních symbolů.

V hmotné podobě se státní symboly již tradičně objevují na úředních listinách, průkazech a razítkách, případně na budovách státní orgánů a orgánů samosprávy․ Setkáme se s nimi v úředních místnostech – školami počínaje a soudy konče. V okamžiku většího rozšíření Internetu se ale můžeme se státními symboly – především vlajkou a velkým či malým státním znakem – potkat i na různých www stránkách. Přitom zdaleka ne všechny patří výše uvedeným oprávněným orgánům či osobám pověřeným výkonem určité funkce podle zákona.

V duchu našich tradic je výčet státních symbolů, nebo jak říká prof. Weyr, vnějších odznaků státu, obsažen v Ústavě. Její čl. 14 řadí mezi státní symboly velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajku, vlajku prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymnu. V podrobnostech, rozumí se zejména jejich podoba a použití, odkazuje Ústava České republiky na zvláštní zákon. Tím se stal zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, ve znění zákona č. 154/1998 Sb., a dále pak zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. Jak je patrné, první zákon obsahuje popis jednotlivých symbolů, a to včetně jejich oficiálního vyobrazení, druhý pak podmínky a způsoby, za nichž mohou, případně musí být státní symboly používány, včetně okruhu subjektů (veřejnoprávních i soukromých), které jsou k tomu oprávněny, resp. povinny.

Na rozdíl od předchozí právní úpravy (zákon č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky, ve znění pozdějších předpisů), zařadil zákonodárce do platné úpravy i sankční ustanovení, podle nichž lze postihnout právnické osoby a podnikající fyzické osoby při výkonu podnikatelské činnosti za tzv. smíšený správní delikt, spočívající v porušení povinností při užívání státních symbolů. Konkrétně se jedná o skutkové podstaty:

porušení povinnosti odstranit velký státní znak z budovy, která přestala sloužit jako sídlo osob oprávněných na budově tento znak užívat (tato povinnost zřejmě stíhá nového majitele budovy),

použití malého státního znaku někým, kdo k tomu není oprávněn,

použití velkého státního znaku na úředním razítku,

opomenutí vyvěsit státní vlajku na stanovených budovách u příležitosti státních svátků, při příležitostech republikového významu vyhlášených Ministerstvem vnitra nebo příležitostech místního významu, které jsou vyhlášeny krajem či obcí, a konečně

nedodržení pravidel pro vyvěšování státní vlajky.

Jak je vidět, skutkové podstaty v zákoně uvedené netvoří homogenní seznam a najdeme zde pravděpodobná opomenutí. Pokud tedy dotyčný subjekt neoprávněně použije velký státní znak, vyjímaje onoho případu budovy, nedopouští se správního deliktu podle citovaného zákona, a to na rozdíl od případu, kdy malý státní znak použije někdo, kdo k tomu není oprávněn. Proč zákonodárce volil tuto úpravu, není patrné.

Navíc sankci podléhá pouze právnická osoba, a to kdykoli, a dále podnikající fyzická osoba, ta ovšem jen při výkonu podnikatelské činnosti. Jinými slovy, pro správní delikt není postihnutelná fyzická osoba nepodnikající, která např. umístí na svém rodinném domě velký státní znak.

Speciální ochranu státním symbolům poskytuje ust. § 42 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, podle něhož se přestupku na úseku všeobecné vnitřní správy dopouští ten, kdo úmyslně poškodí, zneužije nebo hrubě zneváží státní symbol České republiky či jiný symbol chráněný zvláštním právním předpisem.

Zneužitím je třeba rozumět každé neoprávněné použití státního či jiného symbolu, které směřuje k jinému účelu, než je obohacení pachatele či jiné osoby (v takovém případě by se jednalo primárně o podvod). O hrubé znevážení půjde např. při zesměšnění státního symbolu jeho urážlivým karikováním (příkladem tu může být obdoba nedávnému případu, kdy „umělec“ dokreslil na obrázcích J. Lady zvířatům lidské genitálie), zničení symbolu nevážným způsobem nebo zabarvení státního znaku sprejem.

Právnická osoba nemůže tento přestupek spáchat nikdy, u podnikající fyzické osoby by tak přicházelo v úvahu v případě, že by se jednání dopustila mimo podnikatelskou činnost.

Žádný z uvedených zákonů ovšem nepostihuje případ, kdy někdo používá napodobeninu státního znaku, aniž by tím sledoval získání nějaké výhody nebo jej přitom hrubě znevážil. Takové napodobení lze dnes najít v elektronických médiích, kdy jistý typograf kritizuje stávající verzi státního znaku, přičemž nesprávně argumentuje jeho údajnou právní nezávazností a nabízí svou mírně historizující kresbu velkého i malého státního znaku jako freeware, kdy uvádí, že obrázky lze používat zdarma, jakkoliv a v čemkoliv (kromě fašistických stránek a tiskovin všeho druhu), a to i bez uvedení autora.

Moderní prostředky tzv. Desk Top Publishing umožňují různé změny objektu (grafiky), přičemž postupné přetváření jednoho obrázku do druhého se nazývá morfing. Bude tedy zajímavou, doposud praxí neřešenou otázkou, do kdy jde o původní státní symbol a od kterého okamžiku se v důsledku kontinuálních, velmi malých, byť diskrétních změn z původního, zákonem chráněného symbolu stane jeho napodobenina. Druhou otázkou pak bude, k jakému účelu a kým byla tato napodobenina zhotovena, resp. jaké právní důsledky budou z tohoto aktu vyvozovány.