15. 1. 2006, [Právní zpravodaj]

K rozsahu působnosti nového správního řádu

Nový procesní kodex upravující výkon působnosti orgánů veřejné správy (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád), který nabyl účinnosti 1. 1. 2006, vykazuje ve srovnání s předchozí právní úpravou obsaženou v zákoně č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) řadu systémových odlišností.

JOSEF VEDRAL

předseda komise pro veřejné právo Legislativní rady vlády

K nejdůležitějším patří mnohem širší rozsah jeho působnosti, a to jak z hlediska rozsahu veřejné správy, jejíž výkon se bude novým správním řádem řídit, tak z hlediska okruhu orgánů, resp. subjektů veřejné správy, které budou podle něj postupovat.

Nový správní řád upravuje podle § 1 odst. 1 postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.¹ Předchozí zákon o správním řízení se naproti tomu podle svého § 1 odst. 1 vztahoval jen na řízení, v němž o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací rozhodují v oblasti státní správy národní výbory, ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy, orgány Slovenské národní rady a jiné orgány státní správy. Výčet orgánů veřejné správy obsažený v tomto ustanovení se stal postupem času, zejména po r. 1990, prakticky zcela obsoletní, neboť byl nepřímo novelizován řadou zákonů upravujících postavení a působnost nově konstituovaných orgánů veřejné správy a řízení před nimi.² Na rozhodování jiných orgánů veřejné správy v oblasti státní správy než které jsou v § 1 odst. 1 předchozího správního řádu uvedeny, resp. na rozhodování orgánů veřejné správy v oblasti územní nebo zájmové, resp. profesní samosprávy, se předchozí správní řád vztahoval jen v případě, kdy tak výslovně stanovil jiný zákon. Pro lepší srovnání rozsahu působnosti předchozího a nového správního řádu bude proto dobré zrekapitulovat nejdříve stručně rozsah působnosti předchozího zákona.

1. Působnost předchozího správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.)

První výrazný nepřímý zásah do jeho působnosti přišel v r. 1990 prostřednictvím zákona o obcích, resp. zákona o hlavním městě Praze, které vztáhly správní řád na rozhodování orgánů obcí o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací v přenesené působnosti³ a také na některá rozhodování v působnosti samostatné.⁴ Ze stejného modelu vychází i stávající zákon o obcích a zákon o hl. m. Praze z r. 2000 a rovněž ve stejném roce vydaný zákon o krajích.⁵ Podle správního řádu rozhodují orgány obcí (a po r. 2000 též krajů) v samostatné působnosti též v některých otázkách sociální péče.⁶

Další rozšíření působnosti správního řádu znamenal zákon č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, který vztáhl správní řád na řízení vedená orgány zdravotních pojišťoven⁷ ve věcech týkajících se placení pojistného, pokut a přirážek k pojistnému.⁸ Rozsah působnosti předchozího správního řádu nepřímo rozšířily rovněž zákony upravující postavení subjektů profesní samosprávy, tzn. profesních komor,⁹ a to např. zákon o advokacii,¹⁰ zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě,¹¹ zákon o auditorech¹² nebo zákon o patentových zástupcích.¹³ Řada zákonů upravujících právní postavení profesních komor naopak vztah ke správnímu řádu nijak neupravuje a předchozí správní řád se tak na rozhodování podle těchto zákonů sám o sobě nevztahoval (např. zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, zákon č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky, zákon č. 358/1992 Sb․, o notářích a jejich činnosti (notářský řád) či zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů). Změnu tohoto stavu proto s účinností od 1. 1. 2006 přinesl až nový správní řád prostřednictvím svého § 1 a přechodných ustanovení (zejm. § 180).

Dalším typem právnické osoby vykonávající veřejnou správu, na kterou byl předchozí správní řád vztažen, se vedle zdravotních pojišťoven a profesních komor stala burza cenných papírů.¹⁴ Předchozí správní řád se na základě zvláštních zákonů vztahoval i na rozhodování některých státních fondů.¹⁵ Jeho působnost byla dále rozšířena na fyzické osoby vykonávající na základě zvláštních zákonů státní správu, a to především tzv. veřejné stráže – stráž ochrany přírody¹⁶, mysliveckou stráž¹⁷, lesní stráž¹⁸ a rybářskou stráž¹⁹. Specifickým typem fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy, jejíž veřejnoprávní činnost se také řídila předchozím správním řádem, se stal finanční arbitr jakožto osoba rozhodující některé spory mezi účastníky finančního trhu.²⁰

Zásah do rozsahu působnosti předchozího správního řádu, tentokrát naopak ve smyslu zúžení jeho věcné působnosti, znamenal zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, obsahující s účinností od 1. 1. 1993 samostatnou a na správním řádu zcela nezávislou²¹ úpravu řízení v oblasti správy daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně a také postup při vybírání a vymáhání peněžitých plnění uložených správními rozhodnutími, resp. vyplývajících přímo ze zákona.²²

2. Působnost nového správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.)

2.1 Institucionální vymezení působnosti zákona č. 500/2004 Sb.

Pokud jde o institucionální vymezení, vztahuje se nový správní řád podle svého § 1 odst. 1 na prvním místě obecně na orgány moci výkonné. Těmi jsou ministerstva,²³ „další ústřední orgány státní správy, v jejichž čele není člen vlády“, tedy správní úřady s celostátní působností nepodřízené žádnému ministerstvu²⁴ a další správní úřady s celostátní působností podřízené některému ministerstvu²⁵ a územní správní úřady.²⁶ Orgány moci výkonné jsou sice též prezident republiky a vláda,²⁷ na výkon jejich působnosti se však správní řád s ohledem na jejich postavení v rámci výkonné moci dané Ústavou, resp. charakter jejich působnosti stanovený typicky rovněž primárně Ústavou a také s ohledem na charakter pravidel obsažených ve správním řádu, zásadně nevztahuje²⁸, neboť funkce vlády v moderním státě spočívá nikoliv v rozhodování konkrétních záležitostí v oboru výkonné moci,²⁹ ale v politickém vedení správy a ve spolupůsobení při utváření vnitřních směrů politiky a vnějších vztahů státu orientovaných na budoucnost.³⁰ Na výkon kompetencí prezidenta republiky se správní řád nebude vztahovat z obdobných důvodů, jaké platí v případě vlády, když se dále vychází z toho, že výkon pravomocí prezidenta republiky je navíc spíše výkonem moci vládní než moci výkonné, jakkoliv nynější Ústava tohoto rozlišování neužívá³¹ a prezident republiky by tedy měl být takovému rozhodování v oblasti výkonné moci, které je regulováno správním řádem, vzdálen ještě více.

Dalšími orgány veřejné správy, na které se nový správní řád vztahuje, jsou orgány územních samosprávných celků, tedy krajů a orgány obcí (včetně orgánů městských částí a městských obvodů statutárních měst a městských částí hlavního města Prahy)³², především tedy obecní a krajské úřady, které vykonávají rozhodující část státní správy (přenesené působnosti) svěřené územním samosprávným celkům³³. Správní řád se vztahuje i na rozhodování dalších orgánů územních samosprávných celků³⁴, v případě přenesené působnosti tedy především zvláštních orgánů³⁵, resp. komisí rad obcí pověřených výkonem státní správy³⁶, v případě samostatné působnosti pak tak jako dnes zejména na rozhodování obecních rad o pokutách za správní delikty³⁷, nově též např. na rozhodování o přidělování popisných čísel.³⁸

V § 1 odst. 1 správního řádu jsou mezi orgány veřejné správy dále uvedeny „jiné orgány“. Do této kategorie lze zařadit tzv. nezávislé správní orgány,³⁹ mezi které bývají zařazovány např. Nejvyšší kontrolní úřad⁴⁰, Úřad pro ochranu osobních údajů⁴¹, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání⁴² a zřejmě i příslušný orgán České národní banky, vykonává-li tato funkci správního úřadu⁴³. Mezi „jiné orgány“ lze řadit též orgány profesních komor jako veřejnoprávních korporací.⁴⁴ Správní řád se konečně vztahuje i na fyzické a právnické osoby vykonávající působnost v oblasti veřejné správy,⁴⁵ kdy lze víceméně odkázat na výše uvedený výklad stručně popisující nepřímé novely § 1 odst. 1 stávajícího správního řádu.⁴⁶

2.2 Věcný rozsah působnosti zákona č. 500/2004 Sb.

Rozsah věcné působnosti předchozího správního řádu doznal sice díky řadě nepřímých novel poměrně zásadní proměny, nedotčena však zůstala obecná zásada, podle níž se tento zákon vztahoval jen na (správní) řízení, v němž se rozhodovalo o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti státní správy, resp. (územní a zájmové) samosprávy, tedy na správní řízení v užším smyslu, jehož výsledkem je vydání (konstitutivního) správního rozhodnutí [kromě toho obsahoval již jen ustanovení vztahující se na výkon rozhodnutí (exekuci)]. Z takto pojaté působnosti předchozího správního řádu se tak vymykal jen jeho § 3 odst. 5, podle kterého se ustanovení o základních pravidlech řízení použila přiměřeně též při vydávání osvědčení, posudků, vyjádření, doporučení a jiných podobných opatření. Nový správní řád se však podle § 1 odst. 1 vztahuje na postup správních orgánů, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy, jeho věcná působnost je tedy mnohem širší než jen „správní řízení, v němž se rozhoduje o právech a povinnostech“. Správní řád se nicméně nevztahuje na veškerou veřejnou správu svěřenou správním orgánům,⁴⁷ ale jen na veřejnou správu, která je výkonem veřejné moci⁴⁸, nevztahuje se tedy na „soukromoprávní“, resp. soukromoprávními prostředky vykonávanou veřejnou správu,⁴⁹ tedy na případy, kdy správní orgány vystupují při výkonu jim svěřené působnosti jako vykonavatelé tzv. nevrchnostenské (fiskální) veřejné správy.⁵⁰ To potvrzuje i § 1 odst. 3, podle kterého se správní řád nepoužije pro občanskoprávní, obchodněprávní a pracovněprávní úkony prováděné správními orgány. Správní řád se nepoužije, s výjimkou případů, kdy tak sám stanoví, ⁵¹ ani na vzájemné vztahy nadřízených a podřízených správních orgánů (tedy na vnitřní vztahy v rámci veřejné správy), neboť jeho účelem je procesní regulace výkonu působnosti orgánů veřejné správy, tedy takové činnosti, která směřuje navenek vůči adresátům veřejné správy⁵². Podle § 1 odst. 2 správního řádu se tohoto zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení použije tehdy, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup; zvláštní zákon upravující výkon veřejné správy musí proto (aby mohl být označen za lex specialis) obsahovat buď komplexní nebo alespoň (ve vztahu ke správnímu řádu) speciální procesní úpravu,⁵³ aby se tak pokud možno předešlo případům, kdy by zvláštní zákon upravující (vrchnostenskou) působnost orgánů veřejné správy pouze stanovil, že se správní řád nepoužije a sám adekvátní procesní úpravu neobsahoval.⁵⁴

Zcela jiný obsah dostaly také základní zásady správního řádu. Zatímco předchozí zákon obsahoval jen základní pravidla řízení (§ 3 a 4 zákona č. 71/1967 Sb.), přičemž podle § 3 odst. 5 se ustanovení o základních pravidlech řízení přiměřeně použijí též při vydávání osvědčení, posudků, vyjádření, doporučení a jiných podobných opatření, základní principy nového správního řádu jsou označeny jako „Základní zásady činnosti správních orgánů“; nejde tedy jen o principy vztahující se pouze na správní řízení v užším smyslu (tedy na rozhodování o právech a povinnostech), ale o principy regulující veškerou (veřejnoprávní) činnost orgánů veřejné správy, na které (a na kterou) se nový správní řád vztahuje. Podle § 177 odst. 1 se pak základní zásady činnosti správních orgánů použijí při výkonu (vrchnostenské) veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje.⁵⁵

Stěžejní část zákona tvoří ustanovení o správním řízení, podle § 9 tedy postupu správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí⁵⁶, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, včetně ustanovení o řádných a mimořádných opravných prostředcích a exekuci⁵⁷ o ochraně před nečinností⁵⁸ a nově též např. o nicotnosti rozhodnutí⁵⁹ a uspokojení účastníka soudního řízení po podání žaloby ve správním soudnictví.⁶⁰ Správní řízení je upraveno v části druhé (§ 9–129) věnované obecným ustanovením o správním řízení, která svým záběrem víceméně odpovídá dnešnímu správnímu řádu, a v části třetí (§ 130–153) upravující zvláštní ustanovení o správním řízení, tedy ustanovení, která sice jsou, resp. mohou být, součástí správního řízení, předpokládá se však, že nepůjde o součásti zcela obvyklé, ale spíše o instituty, které budou charakteristické jen pro některá speciální správní řízení, resp. některé druhy správních řízení. Součástí části druhé správního řádu jsou i ustanovení o výkonu rozhodnutí (hlava XI druhé části správního řádu). Tak jako podle dosavadní úpravy se rozlišuje exekuce na peněžitá a nepeněžitá plnění. Zatímco u exekucí na peněžitá plnění stanoví správní řád pouze věcnou příslušnost správních orgánů (§ 106 zákona) a z hlediska procesního odkazuje na postup podle zákona o správě daní a poplatků,⁶¹ u exekucí na nepeněžitá plnění obsahuje nejen úpravu věcné příslušnosti správních orgánů k výkonu rozhodnutí a smírů ukládajících nepeněžitá plnění, ale i procesní úpravu jejich postupu (§ 107–129).

3. Nové právní instituty zákona č. 500/2004 Sb.

Nad rámec rozsahu věcné působnosti předchozího správního řádu jdou ustanovení části čtvrté, páté a šesté nového správního řádu, obsahující základní pravidla pro vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení správními orgány (část čtvrtá), úpravu veřejnoprávních smluv (část pátá) a pravidla pro vydávání opatření obecné povahy (část šestá). Část čtvrtá správního řádu (§ 154–158) pojednávající o vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení se vztahuje na takové úkony správních orgánů, jejichž prostřednictvím správní orgány sice plní úkoly veřejné správy, avšak tyto úkony přímo nezasahují do ničích práv.⁶² Půjde zejména o vydávání osvědčení, posudků, stanovisek a vyjádření, budou sem patřit i závazná stanoviska vydávaná podle § 149 správního řádu. Do režimu části čtvrté budou patřit i úkony správních orgánů prováděné podle částí druhé a třetí, pro jejichž vydávání, resp. nápravu nemá zákon speciální pravidla (např. předběžná informace podle § 139). Část čtvrtá je rovněž obecným základem pro veškeré další formy veřejnoprávní správní činnosti orgánů veřejné správy, což vyplývá jednak z § 158 odst. 1, podle kterého se ustanovení této části obdobně použijí i v případě, provádí-li správní orgán jiné úkony, které nejsou upraveny v části první, třetí, páté nebo šesté anebo v této, tedy čtvrté, části a jednak z § 177 odst. 2, podle kterého se v případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahují části druhá a třetí správního řádu postupuje obdobně podle části čtvrté.⁶³ Část čtvrtá se naopak nepoužije tehdy, pokud zvláštní zákony obsahují vlastní samostatnou úpravu těchto jiných úkonů správních orgánů.⁶⁴ Část čtvrtá se nevztahuje na tzv. faktické pokyny a donucovací úkony prováděné správními orgány,⁶⁵ pro které je charakteristická naprostá neformálnost neznamenající pochopitelně absenci zákonného základu.⁶⁶

Část pátá (§ 159–170) obsahuje obecná pravidla pro uzavírání veřejnoprávních smluv a vyplňuje tak dosud existující mezeru v právním řádu⁶⁷. Veřejnoprávní smlouvy⁶⁸ jsou v novém správním řádu definovány jako dvoustranné nebo vícestranné právní úkony, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.⁶⁹ Správní řád rozlišuje veřejnoprávní smlouvy koordinační (§ 160)⁷⁰, subordinační (§ 161)⁷¹ a veřejnoprávní smlouvy o převodu nebo způsobu výkonu práv nebo povinností uzavírané mezi (potenciálními) účastníky řízení (§ 162)⁷². Podle § 182 odst. 1 se ustanoveními správního řádu řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti⁷³ s tím, že vznik těchto smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti správního řádu se budou posuzovat podle dosavadních právních předpisů.

Posledním zcela novým obecným institutem správního řádu je opatření obecné povahy (§ 171–174) jakožto (slovy důvodové zprávy) „zvláštní typ úkonu správního orgánu vůči neurčitému počtu dotčených osob, který leží na pomezí mezi rozhodnutím a právním předpisem“, kdy účelem právní úpravy je, aby „dotčené osoby měly garantována minimální procesní práva i pro ten případ, že se úkon správního orgánu týká jejich zájmů, byť nelze jmenovitě určit účastníky“. Institut opatření obecné povahy je částečně inspirován zahraničními zkušenostmi, jeho zařazení do správního řádu vychází však především z toho, že mnohotvárnost činností veřejné správy dnes již nevystačí s klasickými modely správních aktů, jakými jsou typicky správní akty individuální a normativní.⁷⁴ Ukazuje se, že v některých případech⁷⁵ není vhodná ani forma individuálního (adresáty správního aktu tvoří velké množství individuálně neurčených osob) ani forma normativního správního aktu (předmět správního aktu je natolik konkrétní, že vylučuje vydání právního předpisu, který by se měl vztahovat na neurčitý počet případů, které v budoucnu nastanou), účelem opatření obecné povahy je proto vytvořit takový obecný institut, který by mohl tuto mezeru vyplnit.⁷⁶

Poznámky pod čarou:

Srov. k tomuto vymezení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, podle kterého soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy a který tak prostřednictvím obdobného okruhu orgánů (subjektů) veřejné správy vymezuje pravomoc soudů ve správním soudnictví.

Z původního výčtu odpovídajícímu stále stavu z r. 1967 zbyly dnes v podstatě jen ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy a jiné orgány státní správy, slovy čl. 79 odst. 1 Ústavy tedy „správní úřady“ – tento pojem nahradil někdejší „orgány státní správy“ (srov. Hendrych, D./Svoboda, C. a kolektiv. Ústava České republiky, C. H. Beck, komentář, Praha 1997, s. 124).

V § 64 písm. b) zákona o obcích bylo stanoveno, že se obecné předpisy o správním řízení vztahují na rozhodování orgánů obce o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací na úseku přenesené působnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Srov. též § 31 písm. b) zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze.

V § 64 písm. a) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) bylo stanoveno, že se správní řád použije při rozhodování orgánů obce o ukládání pokut za správní delikty, jejichž skutkové podstaty vymezoval sám zákon o obcích, tedy na autoritativní – vrchnostenské – rozhodování o právech a povinnostech jiných osob. Srov. též § 31 písm. a) zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze.

Srov. § 147 odst. 1 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), § 94 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a § 119 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, pokud jde o rozhodování v samostatné působnosti a § 147 odst. 1 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) a § 119 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, pokud jde o rozhodování v působnosti přenesené.

Srov. § 126 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a § 3 odst. 2 písm. b), § 15 odst. 1, § 32 odst. 1, § 37 odst. 1 a § 54 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti sociálního zabezpečení.

Právní postavení zdravotních pojišťoven bylo upraveno zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, resp. zákonem č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, podle nichž jsou Všeobecná zdravotní pojišťovna a zaměstnanecké pojišťovny právnickými osobami, tedy právnickými osobami, kterým zákon svěřil působnost v oblasti veřejné (státní) správy, jejíž výkon se z hlediska procesního řídil a řídí ustanoveními správního řádu.

V § 18 zákona č. 550/1991 Sb. bylo stanoveno, že v těchto věcech rozhodují zdravotní pojišťovny platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních s tím, že na rozhodování zdravotních pojišťoven se vztahují obecné předpisy o správním řízení, o odvolání proti nim rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny zřízený podle zvláštních předpisů a pravomocná rozhodnutí zdravotních pojišťoven jsou přezkoumatelná soudem podle zvláštních předpisů. Rovněž podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který s účinností od 1. 4. 1997 nahradil zákon č. 550/1991 Sb., se na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak.

V této souvislosti lze odkázat obecně na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2003 (SJS 90/2004, 28 Ca 152/2001-58), kde se uvádí, že „profesní komora je veřejnoprávní korporací vykonávající veřejnou správu a další činnosti. Vykonává-li veřejnou správu, může ji vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky). Povinnosti pak mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).“.

Podle § 40 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii vykonává Česká advokátní komora veřejnou správu na úseku advokacie a postupuje při výkonu této veřejné správy podle zákona o advokacii a podle správního řádu, konkrétní rozsah použití správního řádu na řízení podle zákona o advokacii stanoví § 55 odst. 1 tohoto zákona.

Podle § 21 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě platí, že nestanoví-li tento zákon nebo vnitřní předpisy České komory architektů, resp. České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě něco jiného nebo nevyplývá-li něco jiného z povahy věci (sic!), použijí se v disciplinárním řízení ustanovení správního řádu.

Podle § 39 zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem, tedy i v řízeních vedených orgány Komory auditorů České republiky, postupuje podle správního řádu, pokud zákon o auditorech nestanoví jinak.

Podle § 66 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, kterým se zřizuje Komora patentových zástupců České republiky, se na správní řízení vedená podle tohoto zákona (tedy i na řízení vedená před orgány komory) vztahuje správní řád, pokud zákon o patentových zástupcích nestanoví jinak.

Podle § 49 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu se rozhodnutí o nepřijetí cenného papíru k obchodování na oficiálním trhu, o pozastavení obchodování s cenným papírem na oficiálním trhu nebo o vyloučení cenného papíru z obchodování na oficiálním trhu vydávají ve správním řízení podle správního řádu. Srov. též § 1 odst. 4 zákona č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů a nález Ústavního soudu I. ÚS 41/98, Sb.n.u.US, svazek č. 12, nález č. 147, s. 363.

Podle § 11 odst. 2 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu má tento fond při rozhodování o poskytování dotací postavení orgánu veřejné správy a podle § 13a tohoto zákona se na rozhodování podle něj vztahuje správní řád, nestanoví-li zákon jinak. V § 31 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství je stanoveno, že Vinařský fond, který je právnickou osobou zřízenou tímto zákonem, má při rozhodování o povinnosti zaplatit odvod podle tohoto zákona nebo o žádostech o poskytnutí podpor z prostředků fondu postavení orgánu veřejné moci, přičemž na rozhodování fondu o podporách se použije přiměřeně (sic!) správní řád.

Podle § 81 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ustanovují krajské úřady a správy národních parků a chráněných krajinných oblastí stráž přírody a podle § 81 odst. 8 písm. b) mohou strážci ukládat a vybírat blokové pokuty za přestupky na úseku ochrany přírody a postupují přitom podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a jeho prostřednictvím pak správní řád.

Srov. § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Srov. § 38 až 39a zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).

Srov. § 14 až 18 zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství).

Podle § 24 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle správního řádu, nestanoví-li zákon o finančním arbitrovi jinak. K pochybnostem o právní povaze tohoto řízení jako řízení správního nicméně srov. Smolík, P. Finanční arbitr: rozhodčí nebo správní řízení? In Pocta Jiřímu Švestkovi k 75. narozeninám, Praha, ASPI, a.s., 2005, s. 265 a násl.

Viz § 99 tohoto zákona, který stanoví, že pro daňové řízení se správní řád nepoužije.

Srov. § 1 zákona č. 337/1992 Sb.

Srov. § 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Srov. § 2 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Např. Státní energetická inspekce [§ 92 až 95 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)], Generální ředitelství cel (§ 1 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky) nebo Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský [§ 1 zákona č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském)]. Srov. též Sládeček V. Správní úřady s celostátní působností, in Výkonná moc v ústavním systému České republiky (eds. Hloušek V., Šimíček V.), Brno 2005, s. 195 a násl.

Např. úřady práce (§ 7 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), státní oblastní archivy (§ 47 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě), obvodní báňské úřady (§ 38 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě) nebo krajské hygienické stanice (§ 82 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví).

Viz čl. 54 odst. 1 a čl. 67 odst. 1 Ústavy ČR.

Srov. nicméně § 136 odst. 6 správního řádu upravující řešení rozporů mezi správními orgány, které jsou součástí výkonné moci, kde sám správní řád stanoví vládě určitou působnost.

Správní řád nicméně nemůže zabránit takovým anomáliím, kdy speciální zákony vládě výkon konkrétní správní agendy svěří, jako je tomu v případě § 43 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., podle kterého povoluje vláda svým rozhodnutím výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. V takových případech se pak správní řád na rozhodování vlády zřejmě obecně vztahovat bude, jakkoliv bude při tom třeba přihlížet k jeho zcela specifickému charakteru (rozhodování kolektivního orgánu politické povahy, absence nadřízeného orgánu a z toho plynoucí neexistence opravných prostředků atd.). Srov. též kritiku tohoto ustanovení viz Průchová. I. Poznámka k nové koncepci udělování výjimek podle § 43 zákona č. 114/1992 Sb., in Přístup k soudům při ochraně životního prostředí (sborník z 1. dne konference Přístup ke spravedlnosti při ochraně lidských práva veřejných zájmů), Praha 2004, s. 131 a násl.

Hendrych, D. a kol. Správní právo, obecná část, Praha 2003, s. 10; srov. též § 81 ústavní listiny Československé republiky; srov. též Svatoň, J. Vládní orgán moderního státu, Brno 1997, zejm. s. 89 a násl., resp. s. 126 a násl.

Srov. hlava třetí ústavní listiny Československé republiky z r. 1920 (viz zákon č. 121/1920 Sb. z. a n.) nazvaná „Moc vládní a výkonná“, kam byli systematicky zařazeni president republiky, vláda a ministerstva a nižší správní úřady.

Srov. § 5 zákona o obcích, § 1 odst. 3 zákona o krajích a § 1 odst. 4 a § 4 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze a rovněž § 130 odst. 1 správního řádu.

Srov. § 109 odst. 3 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., § 67 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb. a § 81 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb.

Srov. k tomu § 130 odst. 1 správního řádu, podle kterého stanoví-li zákon, že řízení provádí územní samosprávný celek, aniž by určoval, který jeho orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem v případě kraje krajský úřad a v případě obce obecní úřad.

Srov. obecně § 106 zákona o obcích, konkrétně např. § 53 odst. 3 věta první zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kde se předpokládá možnost zřízení komise pro projednávání přestupků jako zvláštního orgánu obce

Srov. obecně § 122 odst. 2 a § 103 odst. 4 písm. c) zákona o obcích, konkrétně např. § 53 odst. 3 věta druhá zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích předpokládající svěření výkonu státní správy spočívajícího v projednávání přestupků komisí rady obce.

Srov. § 102 odst. 2 písm. k) zákona o obcích.

Srov. § 14 zákona č. 131/2000 Sb. a § 31 zákona č. 128/2000 Sb. V tomto případě existuje poněkud paradoxní situace, neboť zákon o obcích v § 31 odst. 5 věta poslední pro tyto případy správní řád vylučuje, zatímco § 14 zákona o hl. m. Praze nikoliv, ačkoliv jde o naprosto stejnou agendu (na základě svého § 180 však i tady bude platit správní řád).

K tzv. nezávislým správním orgánům (úřadům) srov. Mikule, V. Nezávislé správní úřady?, in Český stát a vzdělanost – sborník příspěvků z konference „Role státu v transformující se české společnosti“, Praha 2002, s. 251 a násl.; Ježek, T. Nezávislé správní orgány – žádoucí směr inovace Ústavy, in Deset let Ústavy České republiky – východiska, stav, perspektivy (eds. J. Kysela), Praha 2003, s. 247 a násl.; Vopálka, V. Nezávislé správní orgány, in Ve službách práva – sborník příspěvků k 10. výročí založení pobočky nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003, s. 87 a násl.

Podle čl. 97 odst. 1 Ústavy ČR je NKÚ nezávislým orgánem, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.

Podle § 28 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů je Úřad pro ochranu osobních údajů nezávislým orgánem, který ve své činnosti postupuje nezávisle a řídí se pouze zákony a jinými právními předpisy.

Srov. § 4 a násl. zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.

Srov. § 9 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, podle kterého Česká národní banka a bankovní rada při plnění hlavního cíle České národní banky a při výkonu dalších činností nesmějí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu.

Srov. k tomu § 130 odst. 2 správního řádu, podle něhož stanoví-li zákon, že řízení provádí jiná veřejnoprávní korporace (tedy jiná veřejnoprávní korporace než územní samosprávný celek – viz odst. 1 tohoto ustanovení), aniž by určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, provádí řízení její výkonný orgán s všeobecnou působností.

Srov. § 130 odst. 2 a 3 správního řádu. Nově se správní řád bude vztahovat např. na postupy odborových organizací podle § 22 a § 136 zákoníku práce, neboť i v tomto případě jde o výkon veřejné správy státem delegované na právnické osoby, tedy o správní řízení.

K výkonu státní správy „nestátními subjekty“ srov. též Mates P. K některým otázkám výkonu státní správy na základě propůjčení, in Výkonná moc v ústavním systému České republiky (eds. V. Hloušek, V. Šimíček), Brno 2005, s. 181 a násl.

Již důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona uváděla, že se tímto zákonem „upravuje postup správních orgánů při výkonu veřejné správy, čímž je myšlena veškerá veřejnoprávní činnost správních orgánů směřující navenek, která není upravena jiným právním předpisem“.

Podle judikatury Ústavního soudu se veřejnou mocí rozumí taková moc, která „autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně“, přičemž „subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu“ (srov. usnesení II. ÚS 75/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, s. 201).

Správní řád se ovšem i nadále bude vztahovat na rozhodování orgánů veřejné správy o právech a povinnostech v oblasti soukromého práva [např. § 16 odst. 4 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, § 78 odst. 6 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů nebo § 17 odst. 8 písm. a) a b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)].

Hendrych, D. a kol. Správní právo – obecná část, Praha 2003, s.13 a 14; srov. též heslo Fiskus, Havelka, J. in Slovník veřejného práva československého, Brno 1929, s. 660 a násl.

Srov. např. § 13 odst. 3, § 131 odst. 1 až 3, § 148 odst. 3, § 149 odst. 4, § 153 odst. 2, § 160 odst. 5 správního řádu ve spojení s jeho § 178.

Srov. též Vopálka,V. Nový správní řád – rozsah působnosti a vztahy k jiným právním předpisům, Právní rozhledy č. 21/2004, s. 787.

Příkladem samostatné komplexní procesní úpravy je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 99 tohoto zákona), příkladem speciální úpravy např. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 140 tohoto zákona).

Srov. nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 3/1997 Sb., kde Ústavní soud konstatoval, že prosté vyloučení použití obecných předpisů o správním řízení zakládá absenci jak zákonného podkladu, tak mezí a způsobů uplatňování státní moci a je vzhledem k nedostatku jiné právní úpravy v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy i čl. 2 odst. 2 Listiny a že vyloučením použití obecných předpisů o správním řízení při neexistenci jiných je současně založen i rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny, který upravuje právo každého na stanovený postup při domáhání se svých práv. Na tento a další obdobné nálezy Ústavního soudu reaguje v novém správním řádu ustanovení § 180 odst. 1, které jako lex posterior nepřímo novelizuje všechny ty dosavadní zákony, které správní řád pro některá správní řízení bez náhrady vylučovaly.

Jde opět o reakci na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu publikovaném pod č. 3/1997 Sb. Lze samozřejmě z ryze pozitivistických pozic namítnout, že stanoví-li zvláštní zákon, správní řád se nepoužije, pak se nepoužije ani jeho § 177 odst. 1; základní zásady činnosti správních orgánů podle nového správního řádu však vycházejí z obecných principů obsažených již v ústavním, resp. mezinárodním a komunitárním právu, které proto žádné zákonné ustanovení nemůže eliminovat.

Srov. též § 67 odst. 1, kde je stanoveno, že rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.

Viz § 103 až 129 správního řádu.

Viz § 80 správního řádu.

Viz § 77 a 78 správního řádu.

Viz § 153 správního řádu ve spojení s § 62 soudního řádu správního.

Viz § 106 odst. 3 správního řádu, podle něhož se pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění uplatní postup pro správu daní.

Srov. Hendrych, D. a kol. Správní právo, obecná část, Praha 2003, s. 183 a násl.

V případě těchto úkonů bude možná ochrana proti nečinnosti (srov. § 6 odst. 1 správního řádu), resp. ochrana před účinky takových nezákonných úkonů (srov. § 156 odst. 2 správního řádu).

Např. v případě ověření zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady, v případě sdělení (informačních úkonů) např. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

Srov. Hendrych, D. a kol. Správní právo, obecná část, Praha 2003, s. 175 a násl.

Neformálnost provádění faktických pokynů a donucovacích úkonů neznamená a priori vyloučení soudního přezkumu (srov. § 82 a násl. soudního řádu správního).

Srov. Kadečka, S. Veřejnoprávní smlouvy a nový správní řád, Parlamentní zpravodaj č. 12/2001 Sb., s. 22–23.

Srov. např. Hendrych, D. a kol. Správní právo, obecná část, Praha 2003, s. 160 a násl.

Vymezení pojmu veřejnoprávní smlouvy je třeba chápat v souvislosti s § 1 správního řádu, z něhož plyne, že se správní řád vztahuje jen na vrchnostenskou veřejnou správu; ne všechny dvou či vícestranné úkony mezi subjekty veřejné správy v oblasti veřejného práva budou mít proto povahu veřejnoprávní smlouvy podle nového správního řádu.

Srov. např. § 63, § 66a a § 66c až 66e zákona č. 128/2000 Sb., o obcích; viz též Vedral, J. Veřejnoprávní smlouvy o výkonu státní správy podle zákona o obcích, Správní právo č. 2-3/2003, s. 73 a násl.

Srov. např. § 39 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny umožňující pro evropsky významné lokality prohlásit území za chráněné nebo strom za památný na základě písemné smlouvy uzavřené mezi vlastníkem dotčeného pozemku a orgánem, který je oprávněn k jejich vyhlášení, a to namísto vyhlášení národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace, přírodní památky nebo památného stromu, včetně jejich ochranných pásem, pokud již nejsou zvláště chráněny podle tohoto zákona.

Srov. např. § 11 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, na základě kterého může osoba, která má platné povolení k nakládání s vodami, umožnit výkon svého povolení i jinému, nestanoví-li vodoprávní úřad jinak nebo § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), na jehož základě může organizace (viz § 5a tohoto zákona) smluvně převést dobývací prostor, který jí byl stanoven rozhodnutím obvodního báňského úřadu, na jinou organizaci, a to po předchozím souhlasu obvodního báňského úřadu.

Srov. např. § 63 a 66a zákona o obcích nebo § 39 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Srov. Hendrych, D. K institutu opatření obecné povahy v novém správním řádu, Právní rozhledy č. 3/2005.

Dílčím účelem institutu opatření obecné povahy bylo též vytvořit obecné předpoklady pro novou právní úpravu územně plánovací dokumentace v novém stavebním zákoně, kdy je z dosavadní praxe zřejmé, že stávající úprava územního plánování, pokud jde o právní formy územně plánovacích dokumentů, je v mnoha ohledech diskutabilní, a to právě z důvodu nedostatku adekvátní právní formy (srov. Vedral, J. K právní úpravě územně plánovací dokumentace, Správní právo č. 5–6/2003, s. 334 a násl).

Na tomto místě je třeba též upozornit na ne zcela korektní aplikaci tohoto institutu v zákoně č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, který sice na řadě míst počítá s vydáváním opatření obecné povahy, častokrát však i tam, kde mělo z povahy věci jít o právní předpis. Součástí tohoto zákona je i novela soudního řádu správního, která do něj doplňuje zvláštní řízení o soudním přezkumu zákonnosti opatření obecné povahy, k němuž bude příslušný Nejvyšší správní soud. Srov. k tomu též rozsudek Nejvyššího správného soudu 1 A0 1/2005-98 ze dne 27. 9. 2005.

Poznámky pod čarou:
1	Srov. k tomuto vymezení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, podle kterého soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy a který tak prostřednictvím obdobného okruhu orgánů (subjektů) veřejné správy vymezuje pravomoc soudů ve správním soudnictví.
2	Z původního výčtu odpovídajícímu stále stavu z r. 1967 zbyly dnes v podstatě jen ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy a jiné orgány státní správy, slovy čl. 79 odst. 1 Ústavy tedy „správní úřady“ – tento pojem nahradil někdejší „orgány státní správy“ (srov. Hendrych, D./Svoboda, C. a kolektiv. Ústava České republiky, C. H. Beck, komentář, Praha 1997, s. 124).
3	V § 64 písm. b) zákona o obcích bylo stanoveno, že se obecné předpisy o správním řízení vztahují na rozhodování orgánů obce o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací na úseku přenesené působnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Srov. též § 31 písm. b) zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze.
4	V § 64 písm. a) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) bylo stanoveno, že se správní řád použije při rozhodování orgánů obce o ukládání pokut za správní delikty, jejichž skutkové podstaty vymezoval sám zákon o obcích, tedy na autoritativní – vrchnostenské – rozhodování o právech a povinnostech jiných osob. Srov. též § 31 písm. a) zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze.
5	Srov. § 147 odst. 1 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), § 94 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a § 119 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, pokud jde o rozhodování v samostatné působnosti a § 147 odst. 1 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) a § 119 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, pokud jde o rozhodování v působnosti přenesené.
6	Srov. § 126 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a § 3 odst. 2 písm. b), § 15 odst. 1, § 32 odst. 1, § 37 odst. 1 a § 54 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti sociálního zabezpečení.
7	Právní postavení zdravotních pojišťoven bylo upraveno zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, resp. zákonem č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, podle nichž jsou Všeobecná zdravotní pojišťovna a zaměstnanecké pojišťovny právnickými osobami, tedy právnickými osobami, kterým zákon svěřil působnost v oblasti veřejné (státní) správy, jejíž výkon se z hlediska procesního řídil a řídí ustanoveními správního řádu.
8	V § 18 zákona č. 550/1991 Sb. bylo stanoveno, že v těchto věcech rozhodují zdravotní pojišťovny platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních s tím, že na rozhodování zdravotních pojišťoven se vztahují obecné předpisy o správním řízení, o odvolání proti nim rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny zřízený podle zvláštních předpisů a pravomocná rozhodnutí zdravotních pojišťoven jsou přezkoumatelná soudem podle zvláštních předpisů. Rovněž podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který s účinností od 1. 4. 1997 nahradil zákon č. 550/1991 Sb., se na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak.
9	V této souvislosti lze odkázat obecně na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2003 (SJS 90/2004, 28 Ca 152/2001-58), kde se uvádí, že „profesní komora je veřejnoprávní korporací vykonávající veřejnou správu a další činnosti. Vykonává-li veřejnou správu, může ji vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky). Povinnosti pak mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).“.
10	Podle § 40 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii vykonává Česká advokátní komora veřejnou správu na úseku advokacie a postupuje při výkonu této veřejné správy podle zákona o advokacii a podle správního řádu, konkrétní rozsah použití správního řádu na řízení podle zákona o advokacii stanoví § 55 odst. 1 tohoto zákona.
11	Podle § 21 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě platí, že nestanoví-li tento zákon nebo vnitřní předpisy České komory architektů, resp. České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě něco jiného nebo nevyplývá-li něco jiného z povahy věci (sic!), použijí se v disciplinárním řízení ustanovení správního řádu.
12	Podle § 39 zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem, tedy i v řízeních vedených orgány Komory auditorů České republiky, postupuje podle správního řádu, pokud zákon o auditorech nestanoví jinak.
13	Podle § 66 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, kterým se zřizuje Komora patentových zástupců České republiky, se na správní řízení vedená podle tohoto zákona (tedy i na řízení vedená před orgány komory) vztahuje správní řád, pokud zákon o patentových zástupcích nestanoví jinak.
14	Podle § 49 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu se rozhodnutí o nepřijetí cenného papíru k obchodování na oficiálním trhu, o pozastavení obchodování s cenným papírem na oficiálním trhu nebo o vyloučení cenného papíru z obchodování na oficiálním trhu vydávají ve správním řízení podle správního řádu. Srov. též § 1 odst. 4 zákona č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů a nález Ústavního soudu I. ÚS 41/98, Sb.n.u.US, svazek č. 12, nález č. 147, s. 363.
15	Podle § 11 odst. 2 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu má tento fond při rozhodování o poskytování dotací postavení orgánu veřejné správy a podle § 13a tohoto zákona se na rozhodování podle něj vztahuje správní řád, nestanoví-li zákon jinak. V § 31 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství je stanoveno, že Vinařský fond, který je právnickou osobou zřízenou tímto zákonem, má při rozhodování o povinnosti zaplatit odvod podle tohoto zákona nebo o žádostech o poskytnutí podpor z prostředků fondu postavení orgánu veřejné moci, přičemž na rozhodování fondu o podporách se použije přiměřeně (sic!) správní řád.
16	Podle § 81 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ustanovují krajské úřady a správy národních parků a chráněných krajinných oblastí stráž přírody a podle § 81 odst. 8 písm. b) mohou strážci ukládat a vybírat blokové pokuty za přestupky na úseku ochrany přírody a postupují přitom podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a jeho prostřednictvím pak správní řád.
17	Srov. § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.
18	Srov. § 38 až 39a zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
19	Srov. § 14 až 18 zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství).
20	Podle § 24 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle správního řádu, nestanoví-li zákon o finančním arbitrovi jinak. K pochybnostem o právní povaze tohoto řízení jako řízení správního nicméně srov. Smolík, P. Finanční arbitr: rozhodčí nebo správní řízení? In Pocta Jiřímu Švestkovi k 75. narozeninám, Praha, ASPI, a.s., 2005, s. 265 a násl.
21	Viz § 99 tohoto zákona, který stanoví, že pro daňové řízení se správní řád nepoužije.
22	Srov. § 1 zákona č. 337/1992 Sb.
23	Srov. § 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
24	Srov. § 2 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
25	Např. Státní energetická inspekce [§ 92 až 95 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)], Generální ředitelství cel (§ 1 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky) nebo Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský [§ 1 zákona č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském)]. Srov. též Sládeček V. Správní úřady s celostátní působností, in Výkonná moc v ústavním systému České republiky (eds. Hloušek V., Šimíček V.), Brno 2005, s. 195 a násl.
26	Např. úřady práce (§ 7 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), státní oblastní archivy (§ 47 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě), obvodní báňské úřady (§ 38 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě) nebo krajské hygienické stanice (§ 82 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví).
27	Viz čl. 54 odst. 1 a čl. 67 odst. 1 Ústavy ČR.
28	Srov. nicméně § 136 odst. 6 správního řádu upravující řešení rozporů mezi správními orgány, které jsou součástí výkonné moci, kde sám správní řád stanoví vládě určitou působnost.
29	Správní řád nicméně nemůže zabránit takovým anomáliím, kdy speciální zákony vládě výkon konkrétní správní agendy svěří, jako je tomu v případě § 43 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., podle kterého povoluje vláda svým rozhodnutím výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. V takových případech se pak správní řád na rozhodování vlády zřejmě obecně vztahovat bude, jakkoliv bude při tom třeba přihlížet k jeho zcela specifickému charakteru (rozhodování kolektivního orgánu politické povahy, absence nadřízeného orgánu a z toho plynoucí neexistence opravných prostředků atd.). Srov. též kritiku tohoto ustanovení viz Průchová. I. Poznámka k nové koncepci udělování výjimek podle § 43 zákona č. 114/1992 Sb., in Přístup k soudům při ochraně životního prostředí (sborník z 1. dne konference Přístup ke spravedlnosti při ochraně lidských práva veřejných zájmů), Praha 2004, s. 131 a násl.
30	Hendrych, D. a kol. Správní právo, obecná část, Praha 2003, s. 10; srov. též § 81 ústavní listiny Československé republiky; srov. též Svatoň, J. Vládní orgán moderního státu, Brno 1997, zejm. s. 89 a násl., resp. s. 126 a násl.
31	Srov. hlava třetí ústavní listiny Československé republiky z r. 1920 (viz zákon č. 121/1920 Sb. z. a n.) nazvaná „Moc vládní a výkonná“, kam byli systematicky zařazeni president republiky, vláda a ministerstva a nižší správní úřady.
32	Srov. § 5 zákona o obcích, § 1 odst. 3 zákona o krajích a § 1 odst. 4 a § 4 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze a rovněž § 130 odst. 1 správního řádu.
33	Srov. § 109 odst. 3 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., § 67 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb. a § 81 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb.
34	Srov. k tomu § 130 odst. 1 správního řádu, podle kterého stanoví-li zákon, že řízení provádí územní samosprávný celek, aniž by určoval, který jeho orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem v případě kraje krajský úřad a v případě obce obecní úřad.
35	Srov. obecně § 106 zákona o obcích, konkrétně např. § 53 odst. 3 věta první zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kde se předpokládá možnost zřízení komise pro projednávání přestupků jako zvláštního orgánu obce
36	Srov. obecně § 122 odst. 2 a § 103 odst. 4 písm. c) zákona o obcích, konkrétně např. § 53 odst. 3 věta druhá zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích předpokládající svěření výkonu státní správy spočívajícího v projednávání přestupků komisí rady obce.
37	Srov. § 102 odst. 2 písm. k) zákona o obcích.
38	Srov. § 14 zákona č. 131/2000 Sb. a § 31 zákona č. 128/2000 Sb. V tomto případě existuje poněkud paradoxní situace, neboť zákon o obcích v § 31 odst. 5 věta poslední pro tyto případy správní řád vylučuje, zatímco § 14 zákona o hl. m. Praze nikoliv, ačkoliv jde o naprosto stejnou agendu (na základě svého § 180 však i tady bude platit správní řád).
39	K tzv. nezávislým správním orgánům (úřadům) srov. Mikule, V. Nezávislé správní úřady?, in Český stát a vzdělanost – sborník příspěvků z konference „Role státu v transformující se české společnosti“, Praha 2002, s. 251 a násl.; Ježek, T. Nezávislé správní orgány – žádoucí směr inovace Ústavy, in Deset let Ústavy České republiky – východiska, stav, perspektivy (eds. J. Kysela), Praha 2003, s. 247 a násl.; Vopálka, V. Nezávislé správní orgány, in Ve službách práva – sborník příspěvků k 10. výročí založení pobočky nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003, s. 87 a násl.
40	Podle čl. 97 odst. 1 Ústavy ČR je NKÚ nezávislým orgánem, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
41	Podle § 28 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů je Úřad pro ochranu osobních údajů nezávislým orgánem, který ve své činnosti postupuje nezávisle a řídí se pouze zákony a jinými právními předpisy.
42	Srov. § 4 a násl. zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.
43	Srov. § 9 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, podle kterého Česká národní banka a bankovní rada při plnění hlavního cíle České národní banky a při výkonu dalších činností nesmějí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu.
44	Srov. k tomu § 130 odst. 2 správního řádu, podle něhož stanoví-li zákon, že řízení provádí jiná veřejnoprávní korporace (tedy jiná veřejnoprávní korporace než územní samosprávný celek – viz odst. 1 tohoto ustanovení), aniž by určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, provádí řízení její výkonný orgán s všeobecnou působností.
45	Srov. § 130 odst. 2 a 3 správního řádu. Nově se správní řád bude vztahovat např. na postupy odborových organizací podle § 22 a § 136 zákoníku práce, neboť i v tomto případě jde o výkon veřejné správy státem delegované na právnické osoby, tedy o správní řízení.
46	K výkonu státní správy „nestátními subjekty“ srov. též Mates P. K některým otázkám výkonu státní správy na základě propůjčení, in Výkonná moc v ústavním systému České republiky (eds. V. Hloušek, V. Šimíček), Brno 2005, s. 181 a násl.
47	Již důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona uváděla, že se tímto zákonem „upravuje postup správních orgánů při výkonu veřejné správy, čímž je myšlena veškerá veřejnoprávní činnost správních orgánů směřující navenek, která není upravena jiným právním předpisem“.
48	Podle judikatury Ústavního soudu se veřejnou mocí rozumí taková moc, která „autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně“, přičemž „subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu“ (srov. usnesení II. ÚS 75/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, s. 201).
49	Správní řád se ovšem i nadále bude vztahovat na rozhodování orgánů veřejné správy o právech a povinnostech v oblasti soukromého práva [např. § 16 odst. 4 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, § 78 odst. 6 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů nebo § 17 odst. 8 písm. a) a b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)].
50	Hendrych, D. a kol. Správní právo – obecná část, Praha 2003, s.13 a 14; srov. též heslo Fiskus, Havelka, J. in Slovník veřejného práva československého, Brno 1929, s. 660 a násl.
51	Srov. např. § 13 odst. 3, § 131 odst. 1 až 3, § 148 odst. 3, § 149 odst. 4, § 153 odst. 2, § 160 odst. 5 správního řádu ve spojení s jeho § 178.
52	Srov. též Vopálka,V. Nový správní řád – rozsah působnosti a vztahy k jiným právním předpisům, Právní rozhledy č. 21/2004, s. 787.
53	Příkladem samostatné komplexní procesní úpravy je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 99 tohoto zákona), příkladem speciální úpravy např. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 140 tohoto zákona).
54	Srov. nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 3/1997 Sb., kde Ústavní soud konstatoval, že prosté vyloučení použití obecných předpisů o správním řízení zakládá absenci jak zákonného podkladu, tak mezí a způsobů uplatňování státní moci a je vzhledem k nedostatku jiné právní úpravy v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy i čl. 2 odst. 2 Listiny a že vyloučením použití obecných předpisů o správním řízení při neexistenci jiných je současně založen i rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny, který upravuje právo každého na stanovený postup při domáhání se svých práv. Na tento a další obdobné nálezy Ústavního soudu reaguje v novém správním řádu ustanovení § 180 odst. 1, které jako lex posterior nepřímo novelizuje všechny ty dosavadní zákony, které správní řád pro některá správní řízení bez náhrady vylučovaly.
55	Jde opět o reakci na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu publikovaném pod č. 3/1997 Sb. Lze samozřejmě z ryze pozitivistických pozic namítnout, že stanoví-li zvláštní zákon, správní řád se nepoužije, pak se nepoužije ani jeho § 177 odst. 1; základní zásady činnosti správních orgánů podle nového správního řádu však vycházejí z obecných principů obsažených již v ústavním, resp. mezinárodním a komunitárním právu, které proto žádné zákonné ustanovení nemůže eliminovat.
56	Srov. též § 67 odst. 1, kde je stanoveno, že rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.
57	Viz § 103 až 129 správního řádu.
58	Viz § 80 správního řádu.
59	Viz § 77 a 78 správního řádu.
60	Viz § 153 správního řádu ve spojení s § 62 soudního řádu správního.
61	Viz § 106 odst. 3 správního řádu, podle něhož se pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění uplatní postup pro správu daní.
62	Srov. Hendrych, D. a kol. Správní právo, obecná část, Praha 2003, s. 183 a násl.
63	V případě těchto úkonů bude možná ochrana proti nečinnosti (srov. § 6 odst. 1 správního řádu), resp. ochrana před účinky takových nezákonných úkonů (srov. § 156 odst. 2 správního řádu).
64	Např. v případě ověření zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady, v případě sdělení (informačních úkonů) např. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.
65	Srov. Hendrych, D. a kol. Správní právo, obecná část, Praha 2003, s. 175 a násl.
66	Neformálnost provádění faktických pokynů a donucovacích úkonů neznamená a priori vyloučení soudního přezkumu (srov. § 82 a násl. soudního řádu správního).
67	Srov. Kadečka, S. Veřejnoprávní smlouvy a nový správní řád, Parlamentní zpravodaj č. 12/2001 Sb., s. 22–23.
68	Srov. např. Hendrych, D. a kol. Správní právo, obecná část, Praha 2003, s. 160 a násl.
69	Vymezení pojmu veřejnoprávní smlouvy je třeba chápat v souvislosti s § 1 správního řádu, z něhož plyne, že se správní řád vztahuje jen na vrchnostenskou veřejnou správu; ne všechny dvou či vícestranné úkony mezi subjekty veřejné správy v oblasti veřejného práva budou mít proto povahu veřejnoprávní smlouvy podle nového správního řádu.
70	Srov. např. § 63, § 66a a § 66c až 66e zákona č. 128/2000 Sb., o obcích; viz též Vedral, J. Veřejnoprávní smlouvy o výkonu státní správy podle zákona o obcích, Správní právo č. 2-3/2003, s. 73 a násl.
71	Srov. např. § 39 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny umožňující pro evropsky významné lokality prohlásit území za chráněné nebo strom za památný na základě písemné smlouvy uzavřené mezi vlastníkem dotčeného pozemku a orgánem, který je oprávněn k jejich vyhlášení, a to namísto vyhlášení národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace, přírodní památky nebo památného stromu, včetně jejich ochranných pásem, pokud již nejsou zvláště chráněny podle tohoto zákona.
72	Srov. např. § 11 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, na základě kterého může osoba, která má platné povolení k nakládání s vodami, umožnit výkon svého povolení i jinému, nestanoví-li vodoprávní úřad jinak nebo § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), na jehož základě může organizace (viz § 5a tohoto zákona) smluvně převést dobývací prostor, který jí byl stanoven rozhodnutím obvodního báňského úřadu, na jinou organizaci, a to po předchozím souhlasu obvodního báňského úřadu.
73	Srov. např. § 63 a 66a zákona o obcích nebo § 39 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
74	Srov. Hendrych, D. K institutu opatření obecné povahy v novém správním řádu, Právní rozhledy č. 3/2005.
75	Dílčím účelem institutu opatření obecné povahy bylo též vytvořit obecné předpoklady pro novou právní úpravu územně plánovací dokumentace v novém stavebním zákoně, kdy je z dosavadní praxe zřejmé, že stávající úprava územního plánování, pokud jde o právní formy územně plánovacích dokumentů, je v mnoha ohledech diskutabilní, a to právě z důvodu nedostatku adekvátní právní formy (srov. Vedral, J. K právní úpravě územně plánovací dokumentace, Správní právo č. 5–6/2003, s. 334 a násl).
76	Na tomto místě je třeba též upozornit na ne zcela korektní aplikaci tohoto institutu v zákoně č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, který sice na řadě míst počítá s vydáváním opatření obecné povahy, častokrát však i tam, kde mělo z povahy věci jít o právní předpis. Součástí tohoto zákona je i novela soudního řádu správního, která do něj doplňuje zvláštní řízení o soudním přezkumu zákonnosti opatření obecné povahy, k němuž bude příslušný Nejvyšší správní soud. Srov. k tomu též rozsudek Nejvyššího správného soudu 1 A0 1/2005-98 ze dne 27. 9. 2005.

Souvislosti k PZ 1/2006 s. 1

Související předpisy (2)

Poslat odkaz