LUBOŠ CHALUPA

advokát v Praze

V případech, kdy čs.stát v tzv. rozhodném období od 25. 2. 1948 – 1. 1. 1990 podle tehdejších předpisů vlastnické právo po právu skutečně nabyl, může čs. státu prostřednictvím svých restitučních zákonů stanovit jakékoli podmínky pro jeho navrácení původním majitelům bez ohledu na státní občanství či právní formu.

Restituční právní předpisy (především zákon č. 403/1990 Sb., zákon č. 87/1991 Sb. a zákon č. 229/1991 Sb.) byly zajisté inspirovány poválečnými restitučními předpisy zahrnujícími dekret č. 5/1945 Sb. a zákon č. 128/1946 Sb., avšak tyto právní předpisy nijak nepodmiňovaly uplatnění nároku státním občanstvím či formou vlastnictví mezi právnickými a fyzickými osobami.

Restituční nárok tzv. oprávněných osob v případě převzetí věci bez právního důvodu, na základě absolutně neplatných smluv či na základě od počátku zrušených odsuzujících výroků o propadnutí majetku, propadnutí věci či zabrání věci má charakter časově a věcně podmíněného vlastnického nároku (žaloby), který zanikl jeho včasným a řádným neuplatněním; z tohoto důvodu – možnosti uplatnění vlastnického práva zvláštní zákonnou formou – je právní názor soudů o ztrátě pravého vlastnického práva tzv. oprávněných osob jeho řádným neuplatněním legitimní.

Nově ustálená soudní judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR o „předpokladu“ zániku pravého vlastnického práva tzv. neoprávněných osob ve prospěch jejich držitele (detentora) restitučními právními předpisy zákona č. 87/1991 Sb. a zákona č. 229/1991 Sb. má v případě převzetí věci čs․státem bez právního důvodu, absolutně neplatných smluv, na základě od počátku zrušených výroků o propadnutí majetku, propadnutí věci či zabrání věci, charakter nepřípustné konfiskace majetku mimo zákon a bez zavinění a je nelegitimní.

1. Konfiskace majetku zákonnou domněnkou se zpětnou účinností v rozporu s kogentním ustanovením zákona

Mimo konfiskaci majetku cizích státních příslušníků a právnických osob jako tzv. neoprávněných osob, který ani podle tehdejších právních předpisů na čs.stát nikdy nepřešel, mimo zákon a bez viny jen ustálenou soudní judikaturou, stojí za povšimnutí právně teoretická anomálie konfiskace majetku tzv. neoprávněných osob ustanovením § 32 odst. 2 zákona č. 183/1993 Sb. novelizujícího s účinností od 1. července 1993 zákon č. 229/1991 Sb., o půdě zákonnou domněnkou nabytí vlastnictví čs. státem fyzickým převzetím v dávné minulosti v rozporu s tehdy platným kogentním ustanovením § 26 a § 29 zákona č. 326/1920 Sb., náhradový zákon.¹

Konfiskace majetku cizích státních občanů jako tzv. neoprávněných osob ustanovením § 32 odst. 2 zákona č. 183/1993 Sb.² účinného dnem 1. 7. 1993, tj. až po přijetí Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod zaručujícího právo na pokojné užívání majetku bez zavinění a v rozporu s čl. 11 odst. 1,4 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. ve prospěch majetkových zájmů čs. státu, který se tohoto majetku bez náhrady zmocnil a tento majetek v rozporu s ustanovením § 26 i § 29 zákona č. 326/1920 Sb., náhradový zákon ke dni 1. 1. 1990 i ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. držel a neoprávněně vystupoval jako jejich vlastník, Českou republikou jako demokratickým právním státem je v nejpříkřejším rozporu se základními principy mezinárodních úmluv, kterými je Česká republika vázána.

Z důvodu, že ustanovení § 9 zákona č. 326/1920 Sb.³ výslovně a jednoznačně stanoví, že poznámka zamýšleného převzetí má ve smyslu zákona č. 142/1947 Sb. právní následky jen jako poznámka zamýšleného odepsání nemovitosti a naopak ustanovení § 26 i § 29 zákona č. 326/1920 Sb. výslovně a jednoznačně stanoví, že vlastnické právo s držbou jako věcná práva přechází na čs.stát až dnem vkladu práva vlastnického, když ustanovení § 32 odst. 2,3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů nabyla účinnosti až po uplynutí prekluzívních lhůt k vydání majetku, nelze legitimně vykládat, že čs.stát se v rozporu s jednoznačným zněním kogentním ustanovením zákona stal vlastníkem zápisem samotné poznámky zamýšleného převzetí.

Stejně jako v případě znárodnění vykonaného do 25. 2. 1948 bez vyplacení náhrady legalizované po roce 2003 ustálenou soudní judikaturou Nejvyššího soudu ČR ve shodě s Ústavním soudem ČR, mělo nedokončení řízení o revizi pozemkové reformy jen ten účel, aby se čs.stát zmocnil rozsáhlého soukromého majetku v řádu miliard korun bez vyplacení jakékoli náhrady (nedokončení znárodnění – nevyplacení náhrady; nedokončení pozemkové revize – nevyplacení tržní náhrady⁴; ačkoli čs.stát převážnou část pozemkového vlastnictví tzv. neoprávněných osob v rozporu s tehdy platnými předpisy držel, později je povětšinu sám rozprodal, výtěžek si ponechal a majetek vlastníků ustanovením § 32 odst. 2 zákona č. 183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů zkonfiskoval.

Ustálená soudní judikatura o narušení právní jistoty k majetku ve vlastnictví tzv. neoprávněných osob, který čs.stát ještě ke dni účinnosti restitučních právních předpisů v rozporu se zákonem jako nevlastník sám držel a nevyplatil, nenarušují právní jistotu kohokoli, nýbrž posloužily jen k legalizaci jeho rozprodeje a ponechání si výtěžku z něho bez jakékoli kompenzace jeho pravým vlastníkům.

Ustanovením § 32 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů účinného dnem 1. července 1993 – stejně jako u náhrad za znárodnění vykonaného do 25. 2. 1948 ustálenou soudní judikaturou mimo zákon a bez viny – tak došlo v neprospěch tzv. neoprávněných osob k rozsáhlejší konfiskaci soukromého majetku ve prospěch čs.státu než za celé období od května 1945 do 31. 12. 1989.

Ustanovení § 32 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů lze legitimně vykládat jen tak, že nárok oprávněné osoby je z hlediska dodržení rozhodné doby převzetí věci čs.státem zachován.

2. Právní význam opravy chyb katastru

Institut opravy chyb ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. se jednoznačně vztahuje i na případy, kdy v očividném rozporu s ustanovením § 10 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb. i ustanovením § 4 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 23/1964 Sb. bylo na místo převzetí (přepisu) zápisu poznámky v pozemkové knize o omezení vlastnického práva vlastníka nemovitosti na základě vkladné listiny chybně zapsáno „vlastnické“ právo čs.státu v rozporu s vkladnou listinou, která zakládá toliko omezení vlastnictví a nikoli jeho ztrátu; tím nejsou dotčeny zápisy v evidenci nemovitostí a posléze i v katastru nemovitostí o změnách vlastnických práv vyznačených v pozemkových knihách v souladu s vkladnými listinami do účinnosti zákona č. 22/1964 Sb., tj. 1. dubna 1964.

V případě, že v rozporu s ustanovením § 10 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb. i ustanovením § 4 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 23/1964 Sb. bylo při vedení evidence nemovitostí chybně použito zápisů v dosavadních pozemkových knihách tím, že na místo zápisu o omezení vlastnického práva bylo v očividném rozporu s vkladnou listinou chybně zapsáno „vlastnické“ právo ve prospěch čs.státu bez jakékoli vkladné listiny, kterýžto nesprávný zápis převzal i katastr nemovitostí, je na místě tento chybný zápis opravit.

Pro účely opravy chyby při vedení a obnově katastru ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. je rozhodující jen srovnání obsahu vkladné listiny uložené ve sbírce listin katastrálního úřadu s aktuálním zápisem práva v katastru nemovitostí; je-li dán očividný rozpor (rozdíl) mezi obsahem vkladné listiny a na jejím základě provedeném zápisu – například z důvodu neoprávněného dopsání dalších nemovitostí jen v návrhu bez změny samotné vkladné listiny – je na místě oprava zřejmé nesprávnosti.

Oprava chyb v katastrálním operátu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. o nesprávnosti evidence aktuálního zápisu vlastnického práva je dána i v případě očividného rozporu mezi vkladnou listinou a návrhem na zápis práva na základě takovéto listiny, například v důsledku dopsání dalších nemovitostí jen v návrhu na zápis práva bez jakéhokoli podkladu ve vlastní vkladné listině.

Zápis duplicitního vlastnictví ve prospěch čs.státu je vyloučen tehdy, pokud je v řízení o opravu chyb vlastnického práva v katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. prokázáno, že čs.stát byl do katastru nemovitostí (dříve evidence nemovitostí, pozemkové knihy) zapsán zřejmým omylem tím, že nemovitosti byly zapsány na čs. stát v očividném rozporu s obsahem vkladné listiny „dopsáním“ další vložky pozemkové knihy bez jakéhokoli hmotně právního podkladu; vlastnictví čs.státu vylučuje samotný obsah vkladné listiny a zřejmý omyl je zjevný v neoprávněném dopsání dalších nemovitostí jen do návrhu na zápis vlastnického práva.

Oprava chyb v katastrálním operátu, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. se týká jen nápravy zjevných nesprávností v evidenci nemovitostí v katastru nemovitostí vzniklých v důsledku zřejmého omylu při očividném rozporu mezi aktuálním zápisem v katastru nemovitostí s obsahem „nabývacího“ titulu osob zapsaných v katastru nemovitostí v neprospěch jiné osoby, jemuž podle listiny založené ve sbírce listin naopak vlastnictví svědčí; nejčastěji se jedná o situaci, kdy v „nabývacím“ titulu, který sloužil jako podklad pro zápis do katastru nemovitostí (evidenci nemovitostí), byla zjevně neoprávněně připsána jiná nemovitost, např.v důsledku očividného rozporu mezi obsahem vkladné listiny s návrhem na zápis do katastru nemovitostí (dříve evidence nemovitostí, pozemkové knihy).

Pro účely opravy chyb v katastrálním operátu o vlastnickém právu, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., je rozhodný jen očividný rozpor mezi aktuálním zápisem v katastru nemovitostí s obsahem vkladné listiny-nabývacího titulu uložené ve sbírce listin katastrálního úřadu a nikoli vlastnické právo nezakládajícího oznámení o změně správy nemovitostí ve prospěch organizačních jednotek státu, např. národního výboru, pozemkového fondu apod.

Je třeba odmítnout antagonistický výklad právních předpisů ve prospěch čs.státu, kdy za totožné jednání je fyzická osoba trestně stíhána a odsuzována pro trestný čin podvodu či krádeže a naopak jednání ve prospěch majetkových zájmů čs.státu je eufemisticky nazýváno jako „převzetí bez právního důvodu“ s právními následky přechodu vlastnictví fyzickým převzetím – konfiskací – ustanovením zákona se zpětnou účinností a v rozporu s mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána, a bez viny.