ALENA WINTEROVÁ
profesorka Právnické fakulty UK v Praze
Účinnost novely OSŘ je stanovena na počátek šestého měsíce po vyhlášení zákona. Můžeme tedy předpokládat, že bude-li schválena nabude účinnosti 1. června nebo 1. července 2009, některá ustanovení však nabudou účinnosti již patnáct dnů po vyhlášení, což se týká jednak omezení, resp. zrušení povinnosti odůvodňovat některá usnesení (srov. § 169 odst. 2 a § 243c odst. 2 OSŘ v novelizovaném znění) a jednak zavedení Evropského platebního rozkazu (srov. § 174b OSŘ v novelizovaném znění).
Novela OSŘ obsahuje 142 novelizačních bodů, různě obsáhlých a různě významných. Jejich počet sám stačí, abychom mohli hovořit o další „velké novele“ OSŘ, po zákonu č. 30/2000 Sb., který si toto označení vysloužil, a byla tak také označena ministrem spravedlnosti při projednávání v Parlamentu.
Vedle občanského soudního řádu se změny dotýkají 22 souvisejících zákonů. Z nich je namístě zmínit alespoň změnu notářského řádu (zavádí se Centrální evidence manželských smluv, podrobně se upravuje kárné provinění notáře a kárné řízení), změnu zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů (změna se týká evidence adresy, na kterou mají být doručovány písemnosti, což souvisí s novou úpravou doručování: o tom viz dále), změnu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (změna se týká rovněž doručování) aj.
Změny v civilním soudním řízení se promítají do všech částí občanského soudního řádu․ Má-li být uveden nějaký jejich jednotící prvek, pak je to znovu – již vícekrát deklarovaná – snaha o zrychlení a zefektivnění civilního soudního řízení, a to zejména v těch jeho „neuralgických bodech“, kde ke zdržení nejvíce dochází. Tak je především nově upraveno doručování, dále příprava a průběh jednání spolu s prvky koncentrace řízení (což jinak řečeno znamená větší nároky na účastníky), další změny se týkají odůvodňování písemných vyhotovení soudních rozhodnutí. Zavádí se Evropský platební rozkaz, dílčí změny se týkají některých řízení nesporné povahy, opravných prostředků, zejména dovolání a jiné dílčí změny se dotýkají vykonávacího řízení. Zejména na těchto dílčích změnách je patrné, že jsou výsledkem poznatků praxe a závěrů judikatury, což, jak známo, někdy sice je, ale většinou není ku prospěchu kvality zákona. Zde můžeme přinést informace jen o základních věcných změnách, kterými zákonodárce realizuje svůj záměr: s tím se vždy „svezou“ i drobné změny, různá „upravování“ a „zpřesňování“ textu, kazuistika, což vše obecným normám nesvědčí. Ale pro rozbor této stránky novely zde místo není (ač by si to zasloužila). Věnujeme se tedy dále jen nové úpravě doručování (I), přípravnému jednání (II) a některým dalším vybraným změnám (III).
I.
Doručování soudních písemností. Novela OSŘ upravuje doručování nově a opět jako celek. To je správné: složitost celé procedury neumožňuje pouhé dílčí zásahy do textu.
Poslední úprava doručování se uskutečnila zákonem č. 555/2004 Sb., s účinností od 1. ledna 2005. Po čtyřech a půl roce nastává tedy změna, která z čistě kvantitativního hlediska představuje mírný obrat k lepšímu. Jestliže jsme v r. 2005 sečetli v zákoně 29 nikoli stručných ustanovení upravujících doručování (oproti šesti stručnějším paragrafům v původním znění OSŘ z r. 1963 a oproti osmnácti paragrafům ve znění před novelou provedenou zákonem č. 555/2004 Sb.) a označila jsem to za nepřiměřené, pak nyní jsme na číslovce 21 a již tento obrat znamená plus pro zákonodárce. Skutečně se nová úprava zdá být o něco přehlednější. Důležitější než rozsah je však samozřejmě obsah. V čem je tedy změna?
| a) | Preferuje se – vedle přímého doručení při úkonu na místě – doručení prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta (s odkazem na zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi). Takto soud může doručovat jen se souhlasem či na žádost adresáta, pokud tento uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, nebo předložil svůj platný kvalifikovaný certifikát (§ 46 novely OSŘ). Podrobný postup elektronického doručování je stanoven v § 47 novely OSŘ, věcně se neliší od dosavadní úpravy, včetně toho, že adresát musí do 3 dnů potvrdit doručení datovou zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem. Čtenář novely OSŘ, který se již u četby ustanovení § 40b odst. 3 zaradoval, že konečně je na světě přijatelná legislativní zkratka, která se zde zavádí („uznávaný elektronický podpis“), se brzo znovu zachmuří. Tato legislativní zkratka se již nikde dále nevyskytne. Zato se vyskytne v nenovelizovaném § 42 odst. 5 (jen o dvě ustanovení dál !) tento text: „V případě podání v elektronické podobě opatřeného zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb...“. Jiný podobný strašák na nás vykoukne v § 46 odst. 2, (viz výše) dále v § 47 se požaduje zaručený elektronický podpis (bez zákonného vymezení, co jím je). Co z toho se liší a co z toho se shoduje ? Důvodová zpráva k tomu – jako obvykle – mlčí, ačkoliv nevím, co už by si více zasloužilo vysvětlení a zdůvodnění. Rozhodně nelze, myslím, realisticky počítat s masovým rozšířením tohoto způsobu doručování obyčejným dlužníkům (nejen pro složitost citovaných textů). |
| b) | Není-li doručení takto možné, pak se doručuje v listinné podobě prostřednictvím doručujícího orgánu na tzv. adresu pro doručování, kterou si může adresát vždy zvolit a soud je povinen respektovat (dlužno poznamenat, že to může učinit každý již dnes). Rozdíl je v tom, že adresa pro doručování bude napříště závazně stanovena pro různé adresáty zákonem (nezvolí-li si a nesdělí soudu jinou adresu). Adresy pro doručování jsou stanoveny v § 46b (u fyzické osoby je to především adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel podle zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel: jsou zde však upraveny i jiné varianty). |
| c) | Zavádí se možnost doručení účastníkem řízení nebo jeho zástupcem. Je vázána na potvrzení adresáta, že písemnost přijal, jinak je nutno písemnost vrátit soudu.Písemnost je tedy možno takto doručovat jen se souhlasem a spoluprací adresáta, pak však má účinky doručení (dnem uvedeným v potvrzení o doručení). |
| d) | Jako dosud rozlišuje se doručování do vlastních rukou a doručování jiné – obyčejné. Není-li adresát při doručení do vlastních rukou zastižen, písemnost se ukládá a na místě se zanechá výzva. Desetidenní lhůta uložení a fikce doručení jejím uplynutím je shodná jako dosud. Od dosavadní úpravy se nová úprava liší tím, že po marném uplynutí 10denní lhůty se písemnost vhodí do schránky adresáta (bez procesních účinků, které v každém případě nastaly uplynutím 10denní lhůty). Je-li náhradní doručení ze zákona vyloučeno (k dosavadním dvěma případům přibývají novelou OSŘ tři případy další), písemnost se vrací soudu (nevhazuje se do schránky) a soud vyvěsí sdělení o tom na úřední desce soudu (to zahrnuje i umístění na internet, vždy na dobu 30 dnů). |
| e) | Klíčovým v nové úpravě je ustanovení § 50d novely OSŘ. Tam je jádro podstatné změny, k níž dochází, totiž že účinné doručení nebude napříště závislé na tom, zda se adresát v místě doručení zdržuje. Jen na návrh účastníka bude moci soud prohlásit doručení za neúčinné, pokud se nemohl on nebo jeho zástupce z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Takový návrh bude možno podat do 15 dnů ode dne, kdy se s písemností seznámit mohl, břemeno tvrzení i břemeno důkazní je na tomto navrhovateli. Podle odstavce 4 téhož ustanovení však nemůže být omluvitelným důvodem skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (v případě podnikající fyzické osoby a v případě právnické osoby skutečnost, že se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje). Právě toto ustanovení vyvolává ve veřejnosti i v právnické veřejnosti zvýšený zájem, ať souhlasný, nebo – možná častěji – nesouhlasný. Podle mého názoru bude záležet na tom, jak přísný nebo jak benevolentní postoj soudy k výkladu neúčinnosti doručení zaujmou a jak striktně nebo volně budou vykládat „omluvitelný důvod“. Lze si ovšem představit nežádoucí důsledky rozhodnutí o neúčinnosti doručení (podle odst. 5 téhož ustanovení se bude písemnost považovat za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti doručení, takže se znovu otevřou lhůty pro podání opravných prostředků). Proto patrně nejlepším důsledkem této právní úpravy by byl odstrašující účinek na adresáty, který by způsobil, že všichni budou přijímat doručovanou poštu a ustanovení § 50d o neúčinnosti doručení nebude téměř třeba. Možná, že to právě zákonodárce sleduje. |
| f) | Jak se prokazuje doručení, je přehledně upraveno v § 50f, z nějž upozorňuji na dvě novinky. Za prvé, že doručenka (její náležitosti viz § 50g) je znovu prohlášena za veřejnou listinu. Za druhé, že doručení lze vždy prokázat též jiným způsobem, nelze-li je prokázat způsobem předepsaným. Toto ustanovení jde dál než dosavadní ustanovení § 50g (to dosud spojuje takovou možnost jen s prohlášením adresáta). Novinka, která na první pohled působí sympaticky neformálně, by se mohla v praxi ukázat ošidnou – např. při doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem. |
II.
Přípravné jednání. Novela OSŘ zavádí institut přípravného jednání – srov. § 114c. Účelem přípravného jednání má být – pokud se nehodí nebo se neosvědčily jiné formy přípravy – taková společná příprava budoucího jednání ve věci, aby toto pak mohlo proběhnout bez obtíží a mohlo hned dospět k meritornímu rozhodnutí. To je sice už cílem, dokonce obligatorně stanoveným cílem dosavadní právní úpravy, ale v praxi se často nedaří tento cíl naplnit. Přípravné jednání se zásadně bude konat za účasti účastníků (jejich zástupců). Předvolání k němu má být doručeno do vlastních rukou a náhradní doručení je vyloučeno. Vzhledem k závažným důsledkům, které právní úprava spojuje s tím, že se účastník bez omluvy z důležitého důvodu nedostaví, je tento požadavek namístě.
Zákon stanoví v § 114c odst. 3 obsah přípravného jednání demonstrativním výčtem úkonů, v nichž, podle mého názoru, chybí požadavek, aby už zde byl přesně vyjasněn okruh rozhodných skutečností, které jsou mezi stranami sporu sporné a které budou tudíž předmětem dokazování (nic však nebrání soudci, aby tak, spolu s účastníky, učinil.) Cílem této nejnovější úpravy je, aby rozhodné skutečnosti a návrhy důkazů byly všechny soustředěny již v rámci přípravného jednání (nanejvýš s dodatečnou maximálně 30denní lhůtou, kterou soud může účastníkům na jejich návrh poskytnout k doplnění tvrzení a návrhů důkazů).
Myšlenku přípravného jednání samu považuji za správnou, reaguje na současný neutěšený stav dlouhotrvajících řízení a opakovaných jednání a nepředstavuje v procesu nic nového a neobvyklého. Mohla by přinést žádoucí výsledek. Je však také spojena s velmi přísnou koncentrací účastnických návrhů, což se části právnické veřejnosti nelíbí a je s obavami kritizováno.
Podle nového znění § 118b mohou účastníci zásadně uvádět rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do skončení přípravného jednání (popř. v dodatečně soudem poskytnuté lhůtě – viz výše). Tam, kde neproběhlo přípravné jednání, mohou svá tvrzení a důkazy uvádět jen do skončení prvního jednání (popř. v dodatečné soudem poskytnuté lhůtě). K později uvedeným tvrzením a návrhům již nebude soud, až na výjimky, přihlížet. Toto zhruba odpovídá současné právní úpravě a změna se tedy týká jen těch případů, kde proběhlo přípravné jednání. V tomto bodu zastávám názor, že takové řešení je obecně možné, domnívám se pouze, že by soudce měl mít více volnosti v individuálním posouzení kauzy a jejích účastníků a měl mít tudíž možnost nejen v přípravném jednání, ale i v pozdějším jednání ve věci samé v zájmu spravedlivého rozhodnutí nová tvrzení, resp. důkazy připustit.
Myslím, že vážnějším problémem nové úpravy jsou sankce, které novela OSŘ předvídá pro případy, že se žalovaný (§ 114c odst. 6) nebo žalobce (§ 114c odst. 7) nedostaví bez omluvy k přípravnému jednání. U žalovaného konstruuje zákon pro tento případ fikci, resp. domněnku, že uznává nárok, který je proti němu žalobou uplatňován a rozhodne se tedy rozsudkem pro uznání (obdobně jako u výzvy podle § 114b). Samozřejmě se to týká jen věcí sporných. Žádný následek neomluvené neúčasti žalovaného naopak není stanoven v řízeních nesporných (kritériem je zde § 120 odst. 2 ) a ve věcech,v nichž nelze uzavřít soudní smír.
Nedostaví-li se k přípravnému jednání bez omluvy žalobce, soud řízení zastaví. To však je rovněž vyloučeno ve věcech nesporných, kde bude v řízení pokračovat.
K popsané úpravě mohou být (a jsou) vznášeny výhrady zásadní (přílišný formalizmus, tvrdost, útěk od materiální pravdy), anebo výhrady dílčí. Ty zásadní výhrady nesdílím, řešení v principu považuji za správné. Mám však výhrady dílčí. Nepovažuji za správné a odůvodněné další rozšiřování fikce uznání, když jde podle mého soudu o typickou kontumaci a byl by proto namístě rozsudek pro zmeškání. Je přece těžko zdůvodnitelné (a důvodová zpráva to nezdůvodňuje), že zmešká-li žalovaný přípravné jednání, má to za následek rozsudek pro uznání, ale zmešká-li jednání, může být vydán na návrh žalobce rozsudek pro zmeškání. Přitom to není jen otázka názvu. Mezi oběma zvláštními rozsudky je nejméně dvojí rozdíl, vždy ve prospěch žalovaného (a ve prospěch spravedlnosti): jednak se při kontumaci berou za prokázané žalobcem tvrzené skutečnosti a ty musí soud po právní stránce posoudit (iura novit curia). Má tedy soud nad uplatněným nárokem přecejen jistou kontrolu. A za druhé, umožňuje se dodatečná omluva žalovaného (§ 153b odst. 4). Nic z toho neumožňuje nová úprava fikce uznání. Přitom připuštění dodatečné omluvy zmeškání přípravného jednání z vážných důvodů by bylo nepochybně namístě.
Pochybnost vzbuzuje i nerovnost sankčních opatření: zmešká-li přípravné jednání žalobce, řízení se zastaví a zřejmě mu bude vrácen i soudní poplatek (§ 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Žalovaný však bude – za stejný prohřešek – nejen odsouzen ke splnění uplatněného nároku, ale zajisté i k náhradě nákladů řízení. Novela OSŘ v tomto směru působí nevyváženě, ustanovení nejsou dostatečně koordinována.
Výhrad či otázek k této části novely OSŘ se nabízí více, zde však není pro ně prostor, tento článek je určen informaci, nikoli kritickému rozboru. Zbývají ještě některé další vybrané změny.
III.
Novela OSŘ dále přináší řadu drobných změn, třeba i významných, avšak dílčích a jednotlivých, takže by bylo těžko o nich referovat jinak, než výběrově.
Původně proklamovaný (či soudci požadovaný?) záměr radikálně omezit odůvodňování písemných vyhotovení rozhodnutí se naštěstí neuskutečnil.
To, co z něho v novele OSŘ zbylo, je už spíše přijatelné, i když já osobně a se mnou mnozí budeme mít vždy výhrady proti tomu, že nemusí být odůvodněno usnesení o předběžném opatření, zvláště když nedávno zvýšil zákonodárce požadavky na důvodnost jeho vydání (nemluvě o požadavku složení jistoty). V § 75c odst. 1 písm. a) totiž rozlišuje, co musí být „prokázáno“ a co musí být alespoň „osvědčeno“, aby mohlo být nařízeno předběžné opatření. S tím by se snad měl soudce v odůvodnění vypořádat. Ustanovení § 169 odst. 2 novely OSŘ uvádí další usnesení, která nemusí být odůvodněna (formulace věty prvé se ovšem nepovedla: ačkoli chce zákon zřejmě říci, že žádné z usnesení tam uvedených nemusí obsahovat odůvodnění, říká to tak, že by byl možný výklad ve smyslu některá ano a některá ne – slovo „každý“ nelze přece použít v záporném smyslu).
V novelizačních bodech 73 až 81 jsou obsaženy změny v dědickém řízení, v bodech 88 až 100 změny v opravných řízeních, v nichž se vedle zvýšení hranice přípustnosti odvolání i dovolání (ze dvou tisíc na deset tisíc korun u odvolání a ze dvaceti tisíc na padesát tisíc, v obchodních věcech z padesáti na sto tisíc korun u dovolání) mění i věcné vymezení přípustnosti dovolání, např. novým textem ustanovení § 239. V té souvislosti budou velmi důležitá přechodná opatření novely OSŘ. Konečně v novelizačních bodech 102 až 141 jsou provedeny změny ve vykonávacím řízení, které se v důsledku subsidiarity občanského soudního řádu promítnou i do exekučního řízení. Tomu však musí být postupně věnován důkladnější samostatný rozbor a zhodnocení.
