Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

[Trestněprávní revue 10/2019, s. 199]
Soudnictví ve věcech mládeže optikou poslední implementační novely

prof. JUDr. Helena Válková, CSc., Praha1

I. Úvodem

Není tomu tak dávno, co jsme se radovali z přijetí nové, speciální právní úpravy, která byla parlamentem schválena s cílem lépe a účinněji regulovat jak reakci na kriminalitu páchanou mladistvými pachateli, tak na činy jinak trestné spáchané dětmi mladšími patnácti let. Byl to zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže nebo též ZSM), který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, tedy před 15 lety. Doba, která uplynula od jeho přijetí, nám nabízí dobrou příležitost k bilancování toho, co se podařilo z jeho cílů a v jakém rozsahu naplnit a co nikoliv. Skutečnou efektivitu tohoto zákona by ovšem mohl odhalit pouze nezávislý kriminologický výzkum, který bohužel zatím realizován nebyl. Oficiální statistiky, které máme k dispozici, je třeba interpretovat opatrně a při vědomí jejich značných limitů, a proto nám objektivní odpověď na naši otázku mohou jen těžko nabídnout, byť určité závěry lze i z nich dovodit.2 Cum grano salis lze například konstatovat, že v posledních patnácti letech dochází k postupnému poklesu jak registrované trestné činnosti mladistvých, tak i činnosti jinak trestné u dětí mladších patnácti let, a to nejen v absolutních číslech, ale i pokud jde o relativní zastoupení delikventní mládeže na celkovém počtu dospívajících příslušných věkových kategorií․ Zda lze tento dlouhodobý, nepochybně příznivý trend přičítat nové právní úpravě z roku 2003 nebo se na tomto potěšujícím výsledku podílejí výrazněji jiné skutečnosti, například zvýšená latence současných podob kriminality (počítačové trestné činy, kyberšikana aj.), nebo zde hrají roli i změny makrosociálního významu, kterými naše společnost počátkem 21. století prochází, je obtížné určit. I zde se projevuje citelná absence doprovodného výzkumu monitorujícího vybrané skutečnosti i potenciálně ovlivňující současný rozsah, strukturu a intenzitu kriminality mládeže.3

II. Novelizace ZSM v uplynulých patnácti letech

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže od svého přijetí do současné doby nedoznal podstatných změn (byť již byl, včetně poslední implementační novely, celkem dvacetkrát novelizován), které by výrazněji změnily jeho základní zásady, původní systematiku nebo zakotvily nové instituty odporující jeho původním filozofickým východiskům opírajícím se o principy restorativní justice a tím vice versa systémově pozměnily, popřípadě dokonce ovlivnily kriminalitu páchanou dětmi a mladistvými. Lze tedy předpokládat, že prostřednictvím zákona o soudnictví ve věcech mládeže aplikovaná trestní politika zůstala, minimálně pokud jde o její legislativní rovinu, v období posledních 15 let stabilní. Samozřejmě že změny, které přineslo přijetí nového trestního zákoníku č. 45/2009 Sb., se musely nutně projevit i na aplikaci speciální právní úpravy určené mladistvým pachatelům, nicméně se nedotkly toho nejpodstatnějšího, tj. jiné filozofie trestání, respektive důsledně preferované, výchovné reakce na delikvenci dospívající mládeže. V dobách neustálých legislativních změn a experimentů, a tudíž i obecně nestabilní právní úpravy, je již toto samo o sobě možné hodnotit pozitivně a svědčí to kromě jiného i o zdařilém díle tehdejšího zákonodárce.

Pokusů o výrazné zásahy do nastavení trestní odpovědnosti a s ní úzce související trestněprávní reakce na kriminalitu mladistvých byla přitom celá řada a jejich společným jmenovatelem byla vždy snaha rychle (populisticky) zareagovat na konkrétní, závažný případ (zpravidla úmyslné usmrcení), jehož hlavním aktérem bylo dítě do patnácti let nebo mladistvý. Ať již šlo o snahy snížit věkové hranice trestní odpovědnosti, nebo zvýšit příslušné trestní sazby za zvlášť závažná provinění (zpravidla vraždy a znásilnění), nepodařilo se navrhovatelům v minulosti dosud takovou změnu legislativně dovést až do úspěšného konce, tj. přijetí odpovídající novely ZSM, která by jeho původní koncepci výrazně prolomila ve prospěch represivněji laděné trestní politiky.4 I z toho lze usuzovat, že původně přijatá právní úprava byla nastavena ve svých základních parametrech správným způsobem.

Nadto je tato právní úprava plně kompatibilní s evropskými standardy prosazovanými tradičně Radou Evropy,5 v posledních cca 10 letech paralelně i předpisy Evropské unie. Porovnáním s právními úpravami jiných členských zemí EU dojdeme dokonce k závěru, že česká právní úprava patří, pokud jde o rozsah práv garantovaných mladistvým pachatelům trestných činů a systém sankcí, které lze u nich uplatnit, k velmi zdařilým. To již bohužel nelze konstatovat ohledně jejího dostatečného využívání všemi zúčastněnými orgány a institucemi v praxi, kde jsou ještě patrné značné rezervy.6

III. Poslední implementační novela z roku 2019

Právní úprava ZSM je sice z hlediska své celkové koncepce a systematiky srovnatelná, jak bylo výše uvedeno, s požadavky evropských předpisů, nicméně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2016/800 ze dne 11. 5. 2016 (dále Směrnice) rozšířila a zpřesnila s účinností od 10. 6. 2016 požadavky na procesní záruky pro trestně odpovědné děti do 18 let, které jsou podezřelé nebo obviněné v trestním řízení, případně zatčené na základě evropského zatýkacího rozkazu. Směrnice se tedy na děti trestně neodpovědné nevztahuje. Členským státům byla uložena povinnost provést odpovídající změny v národní právní úpravě do 11. 6. 2019. Česká republika sice těsně tento termín nestihla dodržet, nicméně v červenci 2019 byl Senátem návrh novely schválen jako senátní tisk č. 109 ve znění sněmovního tisku č. 299, který již měsíc předtím schválila Poslanecká sněmovna. Novela ZSM byla publikována ve Sbírce zákonů v srpnu 2019 pod č. 203/2019 Sb. a nabyla účinnosti dne 1. září 2019.

Shrneme-li stručně hlavní změny, ke kterým v trestním právu mládeže implementací Směrnice z roku 2016 došlo, vidíme, že jich sice co do počtu není mnoho, avšak co do jejich obsahu se rozhodně nejedná o změny marginální povahy. Jejich praktické uplatňování v trestním řízení vedeném proti mladistvému by v budoucnu mohlo významně přispět k vyšší efektivitě soudnictví ve věcech mládeže.

Konkrétně se jedná o tyto novelizační body:

zakotvení pravidla, podle kterého se osoba, u které není jisté, zda dosáhla věku 18 let, považuje za mladistvou;

rozšíření a konkretizace katalogu informací o právech a možnostech jejich uplatnění, které musí být mladistvému zprostředkovány srozumitelnou formou odpovídající jeho věku, duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu, a to se zaměřením na probíhající stadium trestního řízení;

rozšíření důvodů pro nutnou obhajobu do doby, než mladistvý dovrší 21 let, a to od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle ZSM nebo provedeny úkony podle trestního řadu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za vhodné s přihlédnutím k dosaženému stupni rozumové a mravní vyspělosti mladistvého a okolnostem případu;

rozšíření poučovací povinnosti orgánů činných podle ZSM o právech, která náleží mladistvému v trestním řízení, na zákonného zástupce nebo mladistvým navrženého opatrovníka; pokud mladistvý nikoho jako svého opatrovníka nenavrhne nebo navrhne někoho, u koho lze důvodně předpokládat, že nebude řádně hájit jeho zájmy, ustanoví předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce někoho jiného, přičemž takovou vhodnou osobou může být zejména někdo mladistvému blízký, zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže nebo advokát;

doplnění povinnosti zjistit individuální poměry mladistvého „bez zbytečného odkladu“, jinak řečeno v co nejranější vhodné fázi, pokud možno před samotným podáním obžaloby; zároveň je třeba zajistit aktualizaci individuálního posouzení mladistvého, pokud došlo k podstatné změně jeho poměrů, a to jak v přípravném, tak v hlavním líčení; orgán sociálně-právní ochrany dítěte a/nebo Probační a mediační služba zde mají nově pro případ, že je to vhodné, zapojit do zjišťování poměrů mladistvého i do vypracování příslušné zprávy o jeho osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní situaci, jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka;

zákonné zakotvení preference obrazového a zvukového záznamu výslechu mladistvého, je-li to vzhledem k okolnostem případu a osobě mladistvého vhodné a technicky možné;

zákonné zakotvení povinnosti oddělení mladistvého od dospělých ve výkonu vazby i poté, co dosáhne 18 let, odůvodňují-li to jeho osobní poměry a zároveň to není v rozporu se zájmy ostatních společně umístěných mladistvých.

Zastavme se nyní u těch z výše uvedených změn, které lze pokládat co do svého obsahu za nejvýznamnější.

IV. Fikce mladistvého věku a rozšířený katalog práv mladistvého

Věk podezřelého, respektive stíhaného pachatele hraje při posuzování jeho trestní odpovědnosti vždy kruciální roli, podle které se posuzuje nejen hmotněprávní kvalifikace jeho jednání, ale má své bezprostřední procesní důsledky, jako je u dětí mladších patnácti let odložení nebo zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřípustnosti pro nedostatek věku, u mladistvých speciální trestní postupy podle hlavy II. ZSM a u dospělých procesní postup podle trestního řádu.

Nově zavedená právní fikce, kdy se má podle § 2 odst. 1 písm. c) ZSM za to, že mladistvým je i ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok věku, ale u něhož není možné bez důvodné pochybnosti určit, že v době spáchání provinění překročil osmnáctý rok věku, uvádí naši právní úpravu nejen do souladu s požadavkem Směrnice, ale u nejmladší věkové kategorie pachatelů tímto způsobem uvádí do praxe i princip in dubio pro reo. V praxi se sice s tímto případem zřejmě často setkávat nebudeme, neboť na základě vyšetření vycházejícího z posledních poznatků lékařské vědy by stanovení věku konkrétního jedince nemělo činit problémy, pokud by však k tomu z jakýchkoliv důvodů došlo, bude se posuzovat pachatel za mladistvého, a to samozřejmě se všemi z toho vyplývajícími hmotněprávními i procesními důsledky.

V této souvislosti dlužno konstatovat, že původní vládní návrh zákona obsahoval tuto právní fikci i ohledně kategorie dětí mladších 15 let, tzn., že i u ní měla – nad rámec požadavků Směrnice, nicméně konsekventně ve smyslu principu in dubio pro reo – platit fikce nedovršení věku patnácti let u dítěte, ohledně kterého by se nepodařilo pochybnosti o jeho skutečném věku odstranit ani provedeným lékařským vyšetřením či jakýmkoliv jiným způsobem. S ohledem na obavy z možného zneužití této fikce nedosažení věku nutného pro vyvození trestní odpovědnosti dítěte v České republice, které v průběhu projednávání návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou vyjádřili poslanci politických stran prosazujících protiimigrační politiku, byl nakonec tento návrh se souhlasem předkladatele (Ministerstva spravedlnosti) v zájmu schválení implementační novely stažen. Fikce nedosažení věku tak nakonec zůstala omezena jen na případ pochybností ohledně věku 18 let, tj. na mladistvého, který ač již trestně odpovědný, se oproti dospělému nachází podle ZSM v privilegovaném postavení.

Druhou významnou změnu představuje rozšířený katalog práv mladistvého, nově upravený v § 42 ZSM. První odstavec původního znění tohoto ustanovení sice zůstal beze změny (mladistvý má právo na zacházení přiměřené jeho věku, duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu) a druhý odstavec převzal znění první věty původního třetího odstavce (všechny orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny vždy mladistvého poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění), hlavní změna je však provedena novým třetím odstavcem. Ten zavádí povinnost poučit mladistvého také o:

a)

stadiích trestního řízení a úloze orgánů činných podle tohoto zákona během těchto stadií,

b)

právu zákonného zástupce nebo opatrovníka mladistvého být poučen o právech, která mladistvému náleží,

c)

právu zákonného zástupce nebo opatrovníka mladistvého zúčastnit se těch úkonů, kterých se může podle zákona zúčastnit mladistvý,

d)

ochraně jeho soukromí v trestním řízení,

e)

povinnosti orgánů činných podle tohoto zákona se zvláštní pečlivostí objasňovat a dokazovat příčiny jeho provinění a skutečnosti významné pro posouzení jeho osobních, rodinných i jiných poměrů a

f)

nutnosti konat hlavní líčení a veřejné zasedání v jeho přítomnosti, nejde-li o řízení proti uprchlému.

Nový čtvrtý odstavec pak stanoví, že ve vhodných případech je třeba mladistvého poučit i o:

a)

tom, že může být vzat do vazby jedině tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak, že rozhodnutí o vzetí do vazby musí být řádně odůvodněno, dále o trvání vazby, o přezkoumávání důvodů vazby a o možnostech nahrazení vazby jiným opatřením a

b)

podmínkách pro podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání nebo odstoupení od trestního stíhání.

Ani tyto, na první pohled neproblematické změny, při projednávání v Poslanecké sněmovně neprošly zcela hladce, když někteří poslanci vyjadřovali obavy z příliš vysokých nároků kladených na orgány činné v trestním řízení, respektive podle ZSM, které údajně již nyní mají problém vypořádat se s nutností vysvětlovat účastníkům průběh trestního řízení. Nakonec však byl i tento požadavek Směrnice ohledně poskytování informací v širším rozsahu a hlavně pro mladistvého srozumitelným způsobem naplněn a příslušná změna se stala součástí schválené novely.

Význam tohoto ustanovení nelze podceňovat, neboť jsou to právě mladiství, kteří jsou oproti dospělým v mnoha ohledech ovlivnitelnější a u nichž lze již samotnou formou vysvětlení podanou pro ně pochopitelným způsobem docílit výchovného efektu, zejména pak pochopení toho, proč se ocitli v pozici obviněných, respektive obžalovaných, a jaké procesní důsledky z toho pro ně vyplývají.

V souvislosti s touto novelizací ZSM byl upraven i trestní řád, který nově v § 33 doplňuje v odstavci 5 ve vztahu ke všem obviněným, tedy bez ohledu na jejich věk, povinnost poučit je o jejich právech konkrétně, tj. se zaměřením na právě probíhající stadium trestního řízení.

Potřebě respektovat specifika dospívajících a eliminovat možnost prohloubení sociální stigmatizace mladistvého pachatele vychází vstříc i další změna, která v § 57 vkládá nový odstavec 2 požadující po orgánech činných podle ZSM, aby – je-li to vzhledem k okolnostem případu a osobě mladistvého vhodné a technicky možné – pořídily o výslechu mladistvého obrazový a zvukový záznam, a nebylo tak například nutné jej v pozdějším stadiu trestního řízení opakovat. Byť se takový postup v aplikační praxi již nikoliv výjimečně uplatňuje, bylo třeba jeho preferenci zakotvit i v zákonné úpravě.

Ostatní změny již byly výše stručně vysvětleny a není jim třeba s ohledem na jejich dopad do praxe věnovat zvláštní pozornost.

V. Závěrem

Celkově lze hodnotit novelizaci ZSM provedenou zákonem č. 203/2019 Sb. v souladu s požadavky implementační Směrnice za krok správným směrem, který odpovídá i současnému celoevropskému trendu posilovat práva dětí v soudním řízení. V této souvislosti jsou to především dokumenty Rady Evropy (RE), jako například Pokyny Výboru ministrů RE o justici vstřícné k dětem,7 které mají sice pouze doporučující charakter, nicméně představují významný politický apel na všechny členské státy, a to i proto, že vycházejí z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a rovněž z Úmluvy OSN o právech dítěte.

Parlamentní shromáždění RE přijalo dále v červnu 2014 Usnesení o soudním systému pro mladistvé vstřícnému k dětem, kde zdůrazňuje nutnost zacházet s dětmi, které se dostaly do konfliktu se zákonem, na základě jejich práv a s respektem k jejich potřebám.

Na úrovni Evropské unie (EU) je to pak především čl. 24 Listiny základních práv EU vyžadující respektování zájmu dítěte ve všech případech, kdy se uplatňuje jakékoliv ustanovení právních aktů EU.8

Na národní úrovni lze přivítat především zavedení možnosti, aby si mladistvý sám navrhl opatrovníka, kterému důvěřuje, a korespondující povinnost příslušného orgánu k jeho návrhu přihlédnout, a pokud tomu nebrání vážné překážky upřednostnit takovou osobu před zaměstnancem OSPODu nebo advokátem.

Nikoliv bezvýznamné může být i srozumitelněji prováděné vysvětlování průběhu trestního procesu mladistvému, aby lépe pochopil jeho smysl. Neméně důležitou roli pro volbu vhodného postupu, případně opatření, které bude soud, respektive státní zástupce, zvažovat, může sehrát i povinnost aktualizace zprávy (informace) o životní situaci mladistvého, která se může v průběhu řízení měnit, a vyžadovat tak i operativní reakci ze strany orgánů činných podle ZSM.9

Konečně i rozšíření věkové kategorie mladistvých, u kterých je obligatorní nutná obhajoba o případy mladých dospělých do dovršení 21 let jejich věku v případech, kdy to soud, popřípadě státní zástupce, uznají za vhodné, lze samozřejmě rovněž přivítat, protože u mladistvých dovršením 18 let nedochází automaticky k prohloubení jejich rozumových schopností tak, aby byli, zejména v komplikovanějších a delší dobu trvajících trestních věcech, s to se dostatečně hájit a využít k tomu všech svých procesních práv. I v tomto ohledu jde tudíž o změnu žádoucí, která se zřejmě v aplikační praxi setká s příznivou odezvou.



Poznámky pod čarou:

Autorka je profesorkou na Vysoké škole podnikání a práva v Praze a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Blíže srov. Hulmáková, J. Trestání mládeže v České republice patnáct let po reformě trestního práva. Sborník z odborné konference VŠPP a ČKS „Zákon o soudnictví ve věcech mládeže je již patnáctiletý“. Praha: VŠPP, 2019.

Blíže srov. Válková, H., Kuchta, J., Hulmáková, J. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 277–310.

Válková, H. Trestní politika v měnící se společnosti optikou poslaneckých návrhů novel trestněprávních a souvisejících předpisů. In: Gřivna, T. (ed.) Pocta Pavlu Šámalovi k 65. narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 333–343.

Srov. Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb.), na kterou navazuje v oblasti justice v trestních věcech mládeže řada dalších, významných doporučení RE.

Analogické závěry srov. Hulmáková, J., op. cit. sub 2.

Srov. Guidelines of the Committee of Ministers of the Council of Europe on child-friendly justice přijaté Výborem ministrů Rady Evropy dne 17. 11. 2010.

Srov. přehled dokumentů přijatých na úrovni RE a EU k ochraně dětí do 18 let, respektive mladých dospělých do 21 let, v oblasti justice – Válková, H., Kuchta, J., Hulmáková, J. a kol., op. cit. sub 3, s. 283, odkaz č. 30.

Srov. K tomu blíže Žatecká, E., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015.

Poznámky pod čarou:
1

Autorka je profesorkou na Vysoké škole podnikání a práva v Praze a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

2

Blíže srov. Hulmáková, J. Trestání mládeže v České republice patnáct let po reformě trestního práva. Sborník z odborné konference VŠPP a ČKS „Zákon o soudnictví ve věcech mládeže je již patnáctiletý“. Praha: VŠPP, 2019.

3

Blíže srov. Válková, H., Kuchta, J., Hulmáková, J. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 277–310.

4

Válková, H. Trestní politika v měnící se společnosti optikou poslaneckých návrhů novel trestněprávních a souvisejících předpisů. In: Gřivna, T. (ed.) Pocta Pavlu Šámalovi k 65. narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 333–343.

5

Srov. Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb.), na kterou navazuje v oblasti justice v trestních věcech mládeže řada dalších, významných doporučení RE.

6

Analogické závěry srov. Hulmáková, J., op. cit. sub 2.

7

Srov. Guidelines of the Committee of Ministers of the Council of Europe on child-friendly justice přijaté Výborem ministrů Rady Evropy dne 17. 11. 2010.

8

Srov. přehled dokumentů přijatých na úrovni RE a EU k ochraně dětí do 18 let, respektive mladých dospělých do 21 let, v oblasti justice – Válková, H., Kuchta, J., Hulmáková, J. a kol., op. cit. sub 3, s. 283, odkaz č. 30.

9

Srov. K tomu blíže Žatecká, E., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015.