ZVLÁŠTNÍ POVINNOSTI V DOBĚ KORONAVIRU A OTÁZKA KONCERNOVÝCH POKYNŮ

V minulé části jsme si připomněli základní principy výkonu funkce statutárního orgánu, ze kterých by veškeré kroky statutárního orgánu měly vycházet. Nyní si představíme specifické povinnosti v kontextu aktuální mimořádné situace a zaměříme se na praktické otázky, které mohou být v současné době významné. Navážeme především na povinnost loajality, kterou jsme uvedli v minulém díle. Níže se dočtete o možnosti odstoupení z funkce, povinnosti svolat valnou hromadu a o otázce koncernových pokynů.

Pro velmi vytížené manažery jsme opět připravili krátké shrnutí tučně, nicméně důrazně doporučujeme projít si celý text:

Stávající krizové období mohlo spustit některé specifické povinnosti statutárního orgánu, které nesmí přehlížet (svolání valné hromady, vytvoření příslušných krizových opatření, povinnost setrvat ve funkci apod.);

může častěji docházet k udělování pokynů do obchodního vedení statutárního orgánu v rámci koncernu a statutární orgán může být za splnění některých podmínek tímto pokynem vázán;

při jednání v souladu s koncernovým pokynem není statutární orgán zbaven povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, za určitých okolností se však může zprostit odpovědnosti k náhradě újmy způsobené společnosti daným pokynem․

POVINNOSTI KORONAVIROVÉ A LOAJÁLNÍ JEDNÁNÍ

Nástup pandemie koronaviru jakožto výzvy, se kterou se statutární orgány v tuzemských poměrech ještě nesetkaly, může svou výjimečností působit vznik i dalších povinností, které by členové statutárního orgánu neměli přehlédnout. Zákonodárce při stanovení různých povinností pracuje mj. často s pojmy jako „nevhodná doba“ či „důležité / vážné důvody“. Světová pandemie přitom může tyto pojmy často naplňovat.

V minulé části této série jsme hovořili o tzv. povinnosti loajality člena statutárního orgánu. Tato povinnost má různé podoby a některá její ztvárnění nabývají na důležitosti právě v tomto období. Zákon tak například zakazuje členovi orgánu obchodní korporace odstoupit ze své funkce v době, která je pro obchodní korporaci nevhodná. Domníváme se, že nouzový stav a celková nejistota na většině trhů všech obchodních odvětví jsou situacemi, které zpravidla bude možné považovat za dobu nevhodnou k opuštění funkce člena statutárního orgánu. Samozřejmě i tento případ je však nutné posuzovat u každé obchodní společnosti individuálně.

MÁM SVOLAT VALNOU HROMADU?

Zákon dále ukládá statutárnimu orgánu povinnost svolat valnou hromadu v situaci, kdy společnosti hrozí úpadek, nebo nastaly jiné vážné důvody, zejména je-li ohrožen cíl sledovaný společností. I v tomto případě se domníváme, že současná krize bude tyto podmínky zásadně naplňovat. Pravděpodobně pro velkou většinu společností lze stávající situaci považovat za vážný důvod společnost ohrožující. Dá se totiž uvažovat, že pro společnost budou takovými vážnými důvody pro svolání valné hromady například neschopnost hradit její pohledávky ze strany důležitého obchodního partnera, neschopnost dostát významné části jejích závazků z důvodu omezení výroby, významný pokles tržeb nebo třeba silný zásah celého průmyslového sektoru, ve kterém se společnost pohybuje. Již jen z důvodu ochrany statutárních orgánů lze svolání valné hromady skutečně doporučit zvážit (zejména s důrazem na konkrétní situaci dané společnosti).

Samotným svoláním valné hromady se přitom povinnost člena statutárního orgánu nevyčerpává. Na této valné hromadě musí statutární orgán buď navrhnout (v krajním případě) zrušení společnosti, nebo jiné vhodné opatření. Podoba vhodného opatření se bude odvíjet typicky od vážnosti stavu, do kterého se společnost v důsledku krize dostala. Tato opatření tak budou zahrnovat vše od předložení záchranného plánu, který společníkům vysvětlí, jak společnost toto těžké období překoná, až po plnění povinností dané především insolvenčním zákonem (typicky podání insolvenčního návrhu, nezvýhodňování věřitelů apod.).

Jak bylo uvedeno v předchozím dílu, povinnost loajality se ztělesňuje i v základním pravidlu, kdy člen statutárního orgánu musí dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka. I tato povinnost by se do navržených opatření (stejně jako do všech jednání statutárního orgánu) měla promítnout a jistě by se tak nemělo jednat primárně o sanační plán ve vztahu ke společníkům, či dokonce výhradně k vlastní osobě.

MÁ SE STATUTÁRNÍ ORGÁN ŘÍDIT POKYNY?

V některých případech se však povinnost loajality může modifikovat, a může dojít dokonce k přesunu loajality ke společnosti na loajalitu ke koncernu. Typicky se tak stává u provádění tzv. koncernových pokynů. Obecně platí, že nikdo není bez dalšího oprávněn udělit statutárnímu orgánu pokyny týkající se obchodního vedení. To je výlučně v rukou statutárního orgánu. Statutární orgán sice může požádat o udělení takového pokynu valnou hromadu, ani v takovém případě se však nezbaví své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Žádost o pokyn je nástroj pro výběr nejvhodnější varianty z několika alternativ. S výběrem sice mohou pomoci společníci, nicméně statutární orgán jim musí představit konkrétní varianty řešení, pečlivě připravené s péčí řádného hospodáře.

Ve vztahu k udělování pokynů je situace odlišná v případě koncernových uskupení. Orgán řídící osoby totiž může udělovat orgánům řízené osoby pokyny týkající se i obchodního vedení, pokud jsou takové pokyny v zájmu řídící osoby anebo jiné osoby, která je rovněž součástí koncernu. Statutární orgán řízené společnosti není zbaven povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, za určitých okolností se však může zprostit odpovědnosti za újmu způsobenou společnosti. Jedná se o situace, kdy statutární orgán prokáže, že mohl rozumně předpokládat, že újma způsobená společnosti vznikla v důsledku vlivu řídící osoby v zájmu koncernu a bude vyrovnána v přiměřené době v rámci koncernu protiplněním anebo jinými prokazatelnými výhodami plynoucími řízené společnosti z členství v koncernu. Tyto koncernové výhody mohou využívat pouze členové přiznaného koncernu. Člen seskupení totiž musí uveřejnit na svých internetových stránkách existenci koncernu, jinak výše popsaným způsobem postupovat nelze.

V tomto ohledu tak lze poskytnout jednoduchý postup statutárního orgánu při přijetí koncernového pokynu a posouzení, zdali takový pokyn může být proveden, či nikoliv. Jednotlivé kroky na sebe navazují, platí však, že při každém kroku musí být daná podmínka posouzena s péčí řádného hospodáře (zároveň upozorňujeme, že každá situace může být individuálně odlišná, a nelze tak považovat níže uvedený nákres za univerzální řešení všech takových situací).

Upozorňujeme také, že v případě některých pokynů mohou být do celého procesu zapojeny i další orgány společnosti, které by měly plnit kontrolní funkci (typicky dozorčí rada). Rovněž upozorňujeme, že povinna k náhradě způsobené újmy může být i osoba řídící, která se však této své povinnosti může za splnění určitých podmínek rovněž zprostit.

Věříme, že toto stručné shrnutí bude členům statutárních orgánů nápomocné při vytváření rámcové představy nových povinností. Tímto výčtem však tyto povinnosti nemusí být vyčerpány.

V tomto díle jsme se snažili přiblížit vliv povinnosti loajality v době koronavirové. V příští části se pak zaměříme především na distribuci vlastního kapitálu (především zisku) ze společnosti, která s péčí řádného hospodáře taktéž velice úzce souvisí.

Náš korporátní tým je nadále plně připraven Vám kdykoliv a jakékoliv konkrétní situaci pomoci tak, abychom tuto krizi zvládli společně.