Mgr. Marie Janšová, LEGALITÉ advokátní kancelář, Praha

Ještě na začátku letošního března si při vyslovení termínu překážky v práci většina zaměstnavatelů i zaměstnanců představila situaci dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, dobu jeho ošetření u lékaře a cesty na toto ošetření, či situaci, kdy zaměstnanec nepracuje na základě požadavku zaměstnavatele po dobu běžící výpovědní doby. Od 10. března 2020, kdy bylo vydáno jedno z prvních mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví ČR omezující výkon určitých činností a zakazující shromažďování nad 100 osob,¹ se však téma právního posouzení překážek v práci a jejich následků, zejména pokud jde o výši náhrady mzdy, stalo jedním z nejvíce exponovaných pracovněprávních témat dnešních dní. Jeho význam pak vzrostl ještě více, když byl vyhlášen a vládou schválen Cílený program podpory nezaměstnanosti, tzv. program Antivirus. Tento program, definitivně spuštěný dne 6. dubna 2020, totiž za stanovených podmínek zaměstnavatelům z tzv. soukromé sféry² formou poskytnutí finančního příspěvku kompenzuje mzdové náklady, či jejich části, v podobě náhrad mezd náležejících jejich zaměstnancům za dobu překážek v práci vyvolaných karanténou, mimořádnými opatřeními a krizovými opatřeními souvisejícími se šířením nákazy COVID-19 jak v České republice, tak v zahraničí.³

Vyjma karantény,⁴ která je z pohledu pracovního práva překážkou v práci na straně zaměstnance, a to i přesto, že prvních 14 dnů této karantény platí zaměstnanci náhradu mzdy v souladu s § 192 ZPr zaměstnavatel (stejně jako v případě dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance), dopadá podpora podle programu Antivirus již jen na překážky v práci na straně zaměstnavatele․⁵

Překážky v práci na straně zaměstnavatele – aktuální časté situace

Překážkou v práci je obecně situace, kdy zaměstnanec nemůže z právem předvídaných a uznaných důvodů konat práci, a to ať už v celém rozsahu své pracovní doby či z části. Pokud je to zaměstnavatel, který nepřiděluje (či nemůže přidělovat) zaměstnanci z nejrůznějších důvodů práci, pak se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Právní úprava překážek v práci na straně zaměstnavatele je upravena v části osmé, hlavě III ZPr. Za dobu trvání překážek v práci na straně zaměstnavatele náleží zaměstnanci náhrady mzdy nebo platu.

Jaké překážky v práci na straně zaměstnavatele tedy v souvislosti s aktuální situací, resp. šířením nákazy COVID-19 nejčastěji vznikají?

Nemůže-li zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práci z důvodu uzavření či omezení svého provozu, jde nepochybně o důvod, který neleží na straně zaměstnance, ale na straně zaměstnavatele. Pro posouzení toho, o kterou překážku v práce na straně zaměstnavatele se jedná, je nezbytné se ptát, proč k uzavření nebo omezení provozu zaměstnavatele došlo.

Pokud se tak stalo z důvodu krizových opatření přijatých vládou nebo mimořádných opatření nařízených Ministerstvem zdravotnictví či jiným orgánem ochrany veřejného zdraví (např. Krajská hygienická stanice) v souvislosti s COVID-19, pak se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 ZPr. Zaměstnanci v takovém případě náleží za dobu „nepráce“ z důvodu této překážky náhrady mzdy (platu) ve výši 100 % jeho průměrného výdělku. Zaměstnavatel není oprávněn tuto náhradu mzdy (platu) snížit, a to ani po dohodě s odborovou organizací.

Z pohledu pracovního práva pak má zcela stejné následky i situace, kdy se zaměstnavatel rozhodl svůj provoz uzavřít či omezit dobrovolně, např. preventivně, a to, aniž by mu to bylo ze strany státu „nařízeno“ či by nastalo jiné omezení v jeho provozu či poptávce (viz dále). I v tomto případě se jedná o překážku v práci podle § 208 ZPr a zaměstnanec má nárok na 100% náhradu mzdy (platu).

Pokud však musel zaměstnavatel svůj provoz uzavřít či omezit, protože má v důsledku nastalé epidemiologické krize přechodný nedostatek surovin či jiných vstupů (např. proto, že jeho dodavatelé přestali vyrábět), a nemůže tedy z tohoto důvodu přidělovat zaměstnanci práci, pak se jedná o tzv. prostoj podle § 207 písm. a) ZPr. Nebyl-li za této situace zaměstnanec převeden na jinou práci, pak mu za dobu „nepráce“ z důvodu prostoje náleží náhrada mzdy (platu) nejméně ve výši 80 % průměrného výdělku. Prostojem je podle § 207 písm. a) ZPr nemožnost zaměstnance konat praci pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami.

Velice často se lze v dnešní době setkat také ze situací, kdy provoz zaměstnavatele nebyl uzavřen či omezen přímo rozhodnutím „státu“, ale došlo k němu v důsledku dočasného omezení poptávky po výrobcích nebo službách zaměstnavatele. Jedná se o tzv. částečnou nezaměstnanost, kdy zaměstnavatel není schopen z tohoto důvodu přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu jeho týdenní pracovní doby. V souladu s § 209 ZPr činí náhrada mzdy za dobu, kdy zaměstnavatel zaměstnanci práci z tohoto důvodu nepřiděluje, 100 % průměrného výdělku zaměstnance. Náhrada mzdy však může být snížena až na 60 %. U zaměstnavatele, kde působí odbory, musí sníženou výši náhrady mzdy upravit dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Tam, kde odbory nepůsobí, může sníženou výši náhrada mzdy určit zaměstnavatel jednostranně svým vnitřním předpisem. U zaměstnavatelů z tzv. veřejné sféry nelze právní úpravu částečné nezaměstnanosti podle § 209 ZPr využít.

Zákoník práce zná ještě jednu specifickou překážku v práci, při které je možné přiznat zaměstnanci sníženou náhradu mzdy (platu). Jedná se o překážku v práci podle § 207 písm. b) ZPr, kdy nemůže zaměstnanec konat práci v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí. V takovém případě, nebyl-li zaměstnanec převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy (platu) ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Přestože se nabízí řada logických argumentů ve prospěch aplikace této překážky na aktuální situaci, a tedy posouzení šíření koronavirové nákazy za živelnou událost,⁶ je zajímavé, že informace uveřejňované na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, ani program Antivirus tuto možnost výslovně nezmiňují.⁷

Pokud je důvodem, pro který nemůže zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práci nějaká jiná překážka na straně zaměstnavatele než některá z výše uvedených, má zaměstnanec v souladu s § 208 ZPr nárok na náhradu mzdy (platu) ve výši 100 % průměrného výdělku.

Některé současné časté omyly v souvislosti s překážkami v práci ze strany zaměstnavatele

Když zaměstnanci snížím mzdu, budu mu vyplácet nižší náhradu mzdy za překážky?

Není tomu tak. Jak bylo zmíněno výše, za dobu trvání překážky v práci náleží zaměstnanci od zaměstnavatele náhrada mzdy. Ta se odvíjí od průměrného výdělku zaměstnance. Ten se přitom zjišťuje z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí, a z odpracované doby v rozhodném období. Na výši náhrady mzdy za dobu trvání překážek v práci tedy nemá vliv případné snížení mzdy zaměstnance v měsíci, kdy překážka nastala. Vliv takového případného snížení mzdy se projeví až v průměrném výdělku, který se bude určovat v následujícím kalendářním čtvrtletí.

Výši náhrady mzdy za překážky v práci na straně zaměstnavatele můžu snížit až na 60 % náhrady mzdy.

To platí jen v případě, že nastane tzv. částečná nezaměstnanost, tedy situace, kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Ke snížení pak může dojít jen na základě dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací; nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem. V jiných případech musí zaměstnavatel hradit zaměstnanci náhradu mzdy nejméně ve výši, kterou stanoví zákon, případně kolektivní smlouva (ta může stanovit výši náhrady mzdy jen vyšší).

Když nastaly u zaměstnavatele překážky, dostáváme jen náhradu mzdy (platu), i když částečně pracujeme.

Náhrada mzdy (platu) náleží zaměstnanci jen za dobu, kde nepracuje z důvodu existence překážky v práci na straně zaměstnavatele. Pokud však část své pracovní doby pracuje, pak za dobu výkonu práce dostává svou mzdu (plat). V jednom měsíci (a dokonce i v jednom dni) pak zaměstnanec dostává za část pracovní doby, kterou odpracoval, mzdu (plat) a za část pracovní doby, kdy nepracoval pro překážku v práci na straně zaměstnavatele, náhradu mzdy (platu).

Zpracováno k: 4. 4. 2020.

Pro aktualizovaný přehled současné právní úpravy viz článek Koronavirus jako překážka v práci.

Kompletní přehled o právních důsledcích koronaviru a odkazy na další články a jiné zajímavé zdroje naleznete v našem rozcestníku.