V příčině toho, čeho má zapotřebí ten, kdo chce dojíti církevních úřadův a prebend, pravidlem jsou zákonové státní a nařízení církevní ve mezech těchto zákonů platnost mající a v případě zvláštních listiny zakládající.

Stát žádá na tom, kdo chce dojíti nějakého církevního úřadu neb prebendy:

· aby byl /rakouským/ československým občanem státním,

· aby byl co mravnosti a státního občanství se týče, bezúhonného chování a

· aby měl onu zvláštní způsobilost, kteréž jest k dosažení jistých církevních úřadův a prebend podle zákonů státních potřebí.

Týchž vlastností vyhledává se také na duchovních, kteří se povolávají k zastupování těchto úřadův, k jich dočasnému spravování aneb pomáhání při nich.

Stolice arcibiskupské a biskupské, též místa kanovnická na veškerých kapitolách budou se obsazovati a biskupští generální vikáři budou se jmenovati týmž způsobem jako posavade.

Nezakládá-li se obsazení některého místa na císařském jmenování aneb na volbě kanonické císařem stvrzené, tedy budiž osoba pro některý z jmenovaných úřadů církevních určená oznámena státní správě záležitostí duchovních.

Učiní-li tato správa odpor (§ 2), nemůže se místo obsaditi nebo osoba jmenovati.

V příčině církevních úřadů a prebend, jichž propůjčovati přísluší biskupům diecesánským, zůstavuje se právo ze zvláštních titulů moci státní nebo někomu jinému příslušející, pojmenovati osobu, kteréž se má úřadu církevního aneb prebendy církevní proůjčiti.

Církevní úřady a prebendy tohoto způsobu, ježto nejsou postaveny pod patronátem soukromým a jsou nadány zcela nebo z větší části z pokladnice státní, z náboženského fondu nebo z jiných důchodů veřejných, propůjčiti se mohou jedině po presentaci mocí státní vykonané.

Kterými orgány se toto právo presentační čili podací v každém případě má vykonávati, ustanoví se způsobem nařízení.

K obsazení uprázdněných míst kanovnických a prebend duchovenstva světského, s nimiž spojena jest správa duchovní, rozepsán buď konkurs.

Zevrunější ustanovení o tomto konkursu vydají se způsobem nařizovacím po vyslyšení biskupů.

Propůjčuje-li biskup nějakého místa volně aneb má-li presentaci někdo jiný nežli /císař/ nebo některý úřad císařský, anebo zřizuje-li se zástupce nějaké vtělené prebendy farní, povinen jest biskup oznámiti osobu k tomu místu určenou řízení zemskému.

Tomuto řízení přísluší oznámiti biskupovi své námitky, uvedouc zároveň příčiny (§ 2).

Neučiní-li řízení zemské ve 30 dnech, když mu byla osoba oznámena, žádných námitek proti ní, může se osoba dotčená bez závady ustanoviti nebo prebenda vtělena býti․

Z námitek od řízení zemského učiněných může se biskup odvolati k ministru záležitostí duchovních.

Nedá-li ministr odvolání místa, nemůže se duchovní ustaviti ani prebenda obsaditi.

Dosazovati osoby k církevním úřadům a prebendám jmenované v práva duchovní čili spirituální s těmito úřady a prebendami spojené, náleží příslušným vrchním církvím

Uváděti je v příjmy s těmito úřady a prebendami spojené náleží státní správě záležitostí duchovních za účastenství biskupů a osad farních, a pokud jsou tyto úřady a prebendy postaveny pod patronátem soukromým, také za účastenství církevních patronů.

Způsob tohoto účastenství ustanoví se nařízením zvláštním po vyslyšení biskupů.

Pozbyl-li některý majetník církevního úřadu nebo církevní prebendy /rakouského/ československého občanství aneb byl-li vinen nalezen nějakým zločinem vůbec nebo nějakým činem trestným, pošlým ze zištnosti, urážejícím mravopočestnost aneb dávajícím veřejné pohoršení, tedy má státní správa záležitostí duchovních žádati, aby byl od prebendy odstraněn.

Dopustil-li by se některý duchovní správce něčeho takového, vidělo-li by se býti veřejnému řádu na škodu, kdyby byl déle v úřadě církevním ponechán, tedy může státní správa záležitostí duchovních žádati, aby byl od vykonávání úřadu církevního odstraněn.

Co výše ustanoveno, vztahuje se také k oněm duchovním, kteří se povolají k zastupování těchto úřadů neb k dočasnému jich spravování nebo k pomáhání při nich.

Jestliže by církevní vrchní neučinili žádost vlády v přiměřené lhůtě zadost, pokládány buďte úřad nebo prebenda, co se státu týče, za uprázdněné, a vláda přihlížej k tomu, aby práce, zákony státními na řádného správce duchovního vznešené, byly vedeny někým jiným od ní ustanoveným dotud, až bude dotčený úřad církevní způsobem od státu uznaným znovu obsazen.

Taktéž se může předsejíti, kdyby řádný správce duchovní z nějaké jiné příčiny prací výše připomenutých nevykonával.

Stane-li se samostatný světský správce duchovní ke službě neschopným, rozhodnuto buď po umluvení příslušného úřadu státního i církevního, má-li se zříditi provisor (administrátor), nebo se mu přidati kněz na pomoc, anebo má-li se správce duchovní ke službě neschopný prebendy vzdáti a vzíti se mezi duchovní ochuravělé.

Nemůže-li některý duchovní hodnostář kromě případu v § 9 uvedeného pro nějakou překážku úřadu svho spravovati, má příslušný církevní vrchní v čas náležité opatření učiniti.

Má-li se z příčiny takového opatření na nějakém fondu veřejném nebo pod veřejnou správou postaveném žádati nějaké pomoci, anebo jde-li o trvalé obtížení prebendy, potřebí k tomu opatření státního přivolení.

K provisorům (administrátorům) některého církevního úřadu (komendy atd.) stále ustanoveným vztahuje se to, co vyměřeno v §§ 6 a 8.

Kdykoliv se některý úřad nebo některá prebenda církevní uprázdní, oznámeno to buď ihned řízení zemskému.

Každý uprázdněný úřad církevní a každá uprázdněná prebenda obsaditi se má vůbec do roka, ode dne uprázdnění počítajíc.

V případnostech zvláštních může se tato lhůta s přivolením řízení zemského prodloužiti.

Smlouvy soukromé o sukcesi čili posloupnost v nějaký církevní úřad nebo prebendu jsou neplatné.

Arcibiskupové, biskupové a vikáři biskupští spravovati mají vnitřní záležitosti církevní svých diecésí dle nařízení církevních, pokud ta nařízení neodporují zákonům státním.

Bez újmy práva biskupův, udělovati posvěcení, propůjčí se titulu stolního z náboženského fondu jenom takovým duchovním, kteří jsou způsobilí nabýti úřadův církevních (§ 2).

Biskupové jsou povinni, poslati svá vynešení (nařízení, instrukce, listy pastýřské atp.), když je vyhlašují, zároveň politickému řízení zemskému, aby je vzalo u vědomost.

Shledala-li by vláda, že jsou některému nařízení církevnímu, týkajícímu se veřejných služeb Božích, příčiny veřejné na odpor, má ta nařízení zakázati.

Církevní moci úřední užíti se může jediné proti osobám k církvi příslušejícím, a nemůže se jí užívati k tomu konci, aby se někomu překáželo, zachovávati zákony a úřední nařízení nebo užívati volně práv státoobčanských.

Při vykonávání církevní moci úřední nelze užívati zevnitřního donucování.

Ku zřizování nových diecésí a osad farních, ku změně v hranicích diecésí a farních osad již zřízených, též ku zřizování rozdělování nebo ku spojení prebend potřebí jest státního schválení.

Přeloží-li se osadníci farní do jiné fary, pozbude posavadní farář práva ku všelikým dávkám, kteréž byli povinni jako osadníci vybývati, pokud tomu nejsou na odpor důvody z práva soukromého odvedené anebo pokud při přeložení do jiné fary nebylo nic jiného umluveno.

Stalo-li se posud někde takové přeložení do jiné fary a bylo-li právo k takovým dávkám zůstaveno předešlému faráři, tedy budiž toto právo, nejsou-li tu výjimky výš dotčené, na nového faráře přenešeno, však bez újmy osobního práva nynějšího faráře k týmž dávkám.

Státní správa záležitostí duchovních může po vyslyšení ordinariátu učiniti změnu v dotaci úřadů správy duchovní, když se tím některý fond veřejný zprostí nějakého břemena bez újmy řádné kongruy a beze změny nařízení fundačního. Však taková opatření mají se kromě zvláštních případů činiti jen tehda, když se stane změna v osobě správce duchovního.

K dobývání dávek nebo ku konání jiných povinností k úkolům církevním, ježto příslušníkům církevním s přivolením vlády byly uloženy, povoluje se exekuce politická.

To platí také o stálých poplatcích za církevní ohlášky, oddavky a pohřby (o štole), jakož i za písemnosti od farního úřadu zdělané. Ti, kdož požívají práva chudých, jsou těchto poplatků zproštěni.

Vláda má právo změniti církevní řád štolní, vyslyševši biskupy

Proto, že někdo štoly nezapravil, nemůže se mu krom zvláštních případů výkonu úřadu farního odepříti

Toliko, když se žádá za nějaký výkon v takové způsobě, že za něj jest vyměřen vyšší poplatek nežli jest štola nejnižší (např. za asistenci více kněží při pohřbu), má se poplatek vyšší za to vycházející k požádání zaplatiti napřed.

Jde-li o zdělání nějaké písemnosti se strany farního úřadu, může se žádati, aby žádající zpravil napřed, co činí kolek, jestli ho potřebí.

Přestoupil-li by kdo řád štolní, potrestán bude od úřadu správního po vyslyšení ordinariátu pokutou peněžitou až do 100 zl., ač nehodí-li se ten případ k řízení soudu trestního.

Zároveň s pokutou vyřkne se, jakou náhradu vinník má dáti, kterýžto výrok o náhradě může se exekucí ve skutek uvésti.

Dopustil-li by se některý duchovní takového přestupku znovu, může státní správa záležitostí duchovních žádati, aby byl odstraněn od vykonávání svého církevního úřadu. (§ 8).

Kromě případu uvedeného v § 23 propůjčí se k uvedení ve skutek církevních nařízení a rozhodnutí pomoci státní v případech níže položených a jen tímto způsobem:

Osoby, které nenáležejí k duchovenstvu katolickému, vyslýchati může jedině úřad státní.

Byl-li opatřením některého vrchního církevního porušen nějaký zákon státní, může ten, kdo se má ve svém právě za zkrácena, obrátiti se k úřadu správnímu, kterýž, nenáleží-li věc k pořadu práva civilního nebo trestního, má pomoc opatřiti; náleží-li věc k pořadu práva, může učiniti dočasné opatření.

Zavede-li soud na některého katolického duchovního vyšetřování pro nějaký zločin, přečin nebo přestupek, má to oznámiti vrchnímu církevnímu, který nad tímto duchovním vykonává kázeň církevní.

Témuž vrchnímu má se také poslati rozsudek vynešení i s příčinami rozhodujícími.

Při zatčení duchovních katolických a jich držení ve vazbě šetřeno buď všeho toho, čeho vyhledává vážnost jich stavu náležející.

Jak mají býti zřízeny fakulty katolicko-theologické, ustanoví se zvláštním zákonem.

Tymž způsobem se ustanoví, pokud stát předepisuje v příčině kandidátů stavu duchovního zvláštní způsob vzdělávání.

Co se dotýče zevnitřních právních poměrů společenstev klášterních v církvi katolické, mají platnost nařízení zvláštní v příčině takových společenstev vůbec vydaná.

Poměry patronátní uspořádají se zvláštním zákonem. Až do té doby zachovají v příčině těchto poměrů platnost nařízení posavadní.

Při uvažování však každého případu spravovati se jest povždy pravidlem, že břemena patronátní vztahují se toliko k jistému kostelu a k jisté prebendě pod patronátem postavené, a že se nemohou zvětšiti, kdyby se rozmnožily duchovní potřeby osady k tomuto kostelu neb k této prebendě příslušející.

Vzešla-li by rozepře o to, jestli některý kostel nebo některá prebenda postavena pod patronátem, aneb má-li biskup právo sám prebendu obsazovati, má v příčině tohoto řádným postupem instancí rozhodnouti státní správa záležitostí duchovních, slyševši prve úřady církevní. Jde-li však jen o to, komu přísluší patronát kostela nebo prebendy, rozhodne o tom soudce.

V příčině rozepří, vzešlých o nějaké dávky neb jiné povinnosti, jichž žádá z příčiny patronátu, přísluší pořadem instancí rozhodovati úřadům, spravujícím záležitosti duchovní.

Toliko kdyby patron dovozoval, že jest dávek neb jiných povinností zcela neb z části zproštěn ze zvláštních důvodů soukromého práva, má se předsejíti pořadem práva, a úřadům správním přísluší toliko učiniti opatření prozatím, jestli toho třeba (§ 56).

Všichni katolíci téhož obřadu, bydlící v jednom okrsku farním, činí dohromady farní osadu.

Všeliká správa nějaké církevní věci se týkající, kteráž v zákonech jsou přiřknuta obcím, příslušejí osadám farním a všeliké povinnosti toho způsobu, kteréž v zákonech uloženy jsou obcím, náležejí na osady farní. Toliko práva patronátní mohou příslušeti také některé obci místní jako obci místní.

Nemá-li některá farní osada na uhražení potřeb vlastního jmění nebo není-li tu jiných prostředků církevních, kterých by se k tomu mohlo užíti, tedy rozepsán buď na zapravení jich příplatek na farní osadníky.

Jak se mají farní osady zřizovati a zastupovati, též jak se mají záležitosti jejich spravovati, ustanoví se šíře zvláštním zákonem.

Co se týče hospodaření s jměním církevním, jest pravidlem, že jmění církevní požívá té ochrany státní, kteréž požívají nadání obecně užitečná. Státní správa záležitostí duchovních má zvláště právo, přihlížeti k tomu, aby se základní jmění kostelů a ústavů církevních zachovalo, zjednati si jistotu, zda-li toto jmění tu jest, a shledá-li by se, že něco schází, učiniti, čeho potřebí, aby se to nahradilo.

Co se toho týče, čí jest jmění zádušní a prebendní, a co se týče jiných poměrů k tomuto jmění z práva soukromého vzcházejících, jest pravidlem to, co o tom vyměřeno v obecném právě občanském; vzešla-li by o to rozepře, rozhodne o ní soud.

Jmění každého kostela a církevního ústavu budiž od jmění prebendního odděleno, zvlášť o sobě spravováno a účtováno.

Právní závazky, které leží na jmění zádušním nebo prebendním, plniti se mají nejprve z užitků, a teprv kdyby užitky nestačily, z podstaty jmění.

Jsou-li tu však kromě jmění zádušního a prebendního i jiní povinníci, tedy plněny buďte dotčené závazky jen z té části podstaty jmění, jejíchž užitků není potřebí na zapravení jdoucích potřeb kostela neb prebendy; ostatek nechť dají ostatní povinníci dle míry svého závazku.

Správa jmění kostelů a ústavů církevních při nichž zřízených (fundací a fundacím podobných) zařízena buď vůbec tak, aby v ní měl účastenství správce kostela a zastupitelstvo těch, kteří jsou povinni, kdyby jmění nestačilo, zapravovati náklady na potřeby kostelní, a kteří jsou subsidiárně právi ze závazků kostela nebo církevního ústavu.

Podle pravidla vyřknutého v § 41 spravovati mají jmění kostelů farních společně správce fary, osada farní a patron kostela.

Pravidla daná v §§ 41 a 42 provedena budou šíře zvláštním zákonem.

Správa jmění biskupského, kapitolního a klášterního řídí se bez újmy státního práva dohlédacího (§ 38) dle nařízení v té příčině ve statutech vydaných.

V mezích ustanovení výše položených zachovává se biskupům a jich náměstkům účastenství ve správě jmění církevního v jich okšlku se nacházejícího, které jim dle nařízení církevních přísluší, pokud tato nařízení nejsou zákonům státním na odpor.

Jmění prebendní spravovati náleží duchovním poživatelům prebend pod dohledem patronů a pod vrchním dohledem biskupův a státu (§ 38).

Nařízení, vydaná o povinnosti osad farních opatrovati stavení prebendní, zachovávají se v platnosti.

Nadání pouze církevní spravovati budou i příště orgánové církevní.

Vzešla-li by pochybnost, jestli některé nadání pouze církevní, rozhodne o tom v poslední instanci ministr záležitostí duchovních.

K vysvědčení právních jednání, týkajících se nějakého kostela nebo církevního ústavu, potřebí podpisu správce kostela a nejméně dvou členů zastupitelstva v § 41 jmenovaného.

Stala-li by se nějaká větší změna v podstatě jmění zádušního, prebendního nebo fundačního, oznámeno buď ihned státní správě záležitostí duchovních.

V příčině ukládání pod úroky jmění zádušního a prebendního, též jmění církevních ústavů (fundací a zřízení podobných) pravidlem jest, co se týče ukládání a výminek zjištění, to, co nařízeno ku prospěchu osob pod zvláštní ochranou zákonů postavených.

Mají-li sobě vzájemně pomáhati kostely též diecése, může se po umluvení státní správy záležitostí duchovních a ordinariátů z přičin zvláštního zřetele hodných učiniti z tohoto pravidla výminka.

Co ustanoveno v nařízeních ministeriálních, vydaných dne 20. června 1860 (č. 162 ř.z.), a dne 13. července 1860 (č. 175 ř.z.) o prodeji a zavování jmění katolických kostelů, prebend a duchovních ústavů, má i příště platnost, až na to, že k takovému prodeji neb zavazení jest potřebí schválení kurie papežské.

Až do vydání zvláštních zákonů o spravování jmění zádušního a prebendního (§§ 37 a 43), ustanoví se to, čeho k uvedení tohoto zákona ve skutek bude potřebí, způsobem nařízení.

Pomine-li některé církevní společenstvo nebo zřízení, které má své zvláštní jmění, připadne to jmění fondu náboženskému, ač není-li nějakým nařízením fundačním ustanoveno, nač se má obrátiti.

Může-li se dle toho, co z důchodů církevního jmění po mnohá léta přebude, s jistotou míti za to, že jmění k účelům církevním věnováno v plné míře nebude potřebí, tedy může státní správa záležitostí duchovních po vyslyšení ordinariátu naříditi, aby část jmění, přiměřená tomu, co v průměru roční přebytek činí, obrátila se na jiné účely církevní, k jichž uhrazení není dostatečného nadání.

Však v případě takovém má se předsejíti tak, aby žádná osoba církevní nebyla zkrácena v právě k požitkům, kteréhož již byla nabyla.

V nižádné pak případnosti nedopouští se, aby takovým nařízením porušilo se nějaké průkazné ustanovení nadacího listu.

V příčině rozepří, vzešlých o povinnost, přispívati k účelům náboženským, když se takového příspěvku na někom žádá z obecného důvodu, že přísluší k nějaké osadě církevní, rozhodují úřadové správní řádným postupem instancí, žádá-li se však tohoto příspěvku z nějakého zvláštního titulu, rozhodují o nich soudové.

Pak-li by se takového příspěvku žádalo z titulu patronátního, řídí se příslušnost, rozhodovati o tom, dle nařízení zvláštních v té příčině vydaných (§§ 33 a 34).

Kdykoli vzejde nějaká taková rozepře o příspěvek k účelům náboženským, mohou úřadové správní, vyhledává-li toho pilná potřeba správy duchovní, učiniti opatření prozatím dle posavadního pokojného držení, anebo, nebylo-li by lze tohoto držení ihned vyhledati, dle skutečných a právních poměrů sumovně vyhledaných.

Bez újmy toho, co výše ustanoveno, zachovávají se v moci své nařízení, vydaná v každém království a v každé zemi se strany zřizování a udržování katolických kostelů a stavení prebendních v dobrém způsobu též se strany opatřování kostelních paramentů, nářadí a jiných potřeb.

V záležitostech právě jmenovaných mají také budoucně úřadové správní učiniti náležitá opatření, aby výlohy potřebné přišly k zapravení, a to, má-li k nim něčím přispěti některý veřejný fond, z povinnosti úřadu, nežádá-li se však na fondu veřejném ničeho, k požádání stran.

Zvláště jestli těch, kteří jsou povinni přispívati, více, má úřad správní nařídti ústní jednání (řízení konkurenční), při kterémž se má na jisto postaviti, jestli těch výloh skutečně potřebí, a potom se má hleděti přivésti všechny účastníky k tomu, aby sde shodli, jak se mají ty výlohy zapraviti.

Není-li lze takového shodnutí přivést k místu, tedy budiž o povinnosti, o kterou jest spor, podle skutečných a právních poměrů při jednání nebo po jednání vyhledaných pravidleným pořadem instancí rozhodnuto, a to dle povahy okolností buď s konečnou platností nebo jen prozatím. (§§ 55 a 56).

Tímto zákonem nemění se nic v nařízeních o posloupnosti v dědictví ze zákona po světských duchovních.

Příjmy z uprázdněných prebend světských duchovních jdou do náboženského fondu.

Nařízení, dle nichž prebendy některých korporací světských duchovních byly z tohoto pravidla vyjmuty, zrušují se.

Státní správa záležitostí duchovních má k tomu přihlížeti, aby orgánové církevní z mezí své působnosti nevykročovali, a jak k tomuto zákonu, tak i nařízením dle něho od úřadův státních vydaným každému požádání mocí tohoto zákona od nich učiněnému dosti činili. K tomu konci mohou úřadové užíti pokut peněžitých v míře majetku přestupcovu přiměřené a jiných prostředkův donucovacích dle zákona dovolených.