Aby ve skutek uveden byl článek 15 základního zákona státního, daného dne 21. prosince 1867 (č. 144 zák. říš.), zřizuje se pro království a země radou říšskou zastoupené správní soud ve Vídni.

Správnímu soudu přísluší nalézti v každém případě, když kdo praví, mu bylo protizákonným rozhodnutím nebo opatřením některého úřadu správního v právích jeho ublíženo.

Úřadové správní, na jichž rozhodnutí neb opatření se může u správního soudu stížnost vésti, jsou jak orgánové správy státní, tak i orgánové správy zemské, okresní a obecní.

Ke správnímu soudu nepříslušejí:

Správní soud má ku své příslušnosti z povinnost úřadu přihlížeti.

Učiní-li se námitka proti příslušnosti, má správní soud vůbec sám o ni rozhodovati ( § 9)․

Správní soud má předsejíti jediné, když za to strany požádají.

Stížnost může se k správnímu soudu podati teprv tehda, když věc jest spůsobem administrativním vyřízena.

Byl-li běh instancí administrativních zameškán, nemá stížnost u správního soudu místa.

Správní soud má vůbec rozeznávati podlé příběhu skutečného, jejž poslední instance administrativní měla za pravý.

Shledá-li však správní soud, že příběh skutečný byl proti spisům přijat za pravý, aneb že má v podstatných punktech zapotřebí doplnění, anebo že byly podstatné formy řízení administrativního pominuty, tedy má popírané rozhodnutí nebo opatření z příčiny nedostatečného řízení zrušiti a poslati věc nazpět úřadu správnímu, kterýž má nedostatky zdvihnouti a nové rozhodnutí nebo opatření učiniti.

Shledá-li správní soud, že stížnost jest důvodná, má popírané rozhodnutí nebo opatření jakožto zákonu odporující zrušiti a příčiny toho uvésti.

Úřadové správní jsou povinni, u věci další opatření učiniti, spravujíce se při tom míněním právním, na kterém správní soud nález svůj založil.

Co se týče práva, zkoumati platnost zákonů a nařízení, roven jest správní soud řádným soudům.

V příčině rozhodování rozepří o kompetenci, které vzejdou mezi správním soudem a řádnými soudy, též mezi správním soudem a soudem říšským, vydán bude zvláštní zákon.

Správní soud skládá se z presidenta a tolika presidentů senátních a radních, kolik bude potřebí. Služba u správního soudu jest placený úřad státní a nemůže býti spojena s jiným úřadem veřejným.

President, presidenti senátní a radní správního soudu postaveni jsou, co hodnosti a příjmů se týče, na roveň presidentovi, senátům presidentním a radním nejvyššího soudu.

Členy správního soudu pojmenuje k návrhu rady ministerské císař.

Nejméně polovice těchto členů má míti kvalifikaci k úřadu soudcovskému.

V příčině členů správního soudu mají vůbec platnost nařízení, vydaná v příčině úředníků soudcovských.

Zvláště se k nim vztahuje to, co ustanoveno v článku 6 základního zákona státního o moci soudcovské a v zákoně ze dne 21. května 1868 (č. 46 zák. říš.), za příčinou provedení dotčeného zákona státního vydaném.

Funkce v tomto druhém zákoně soudu disciplinárnímu přikázané vykonávati bude, co se týče členů správního soudu, tento soud sám.

Pokud dotčený zákon jinak se vztahuje k členům správního soudu, ustanoví se spůsobem nařízení.

Širší předpisy o služebním postavení členů správního soudu obsahovati bude v sobě nařízení o vnitřním zařízení správního soudu ( § 46).

Správní soud má jednati a rozhodovati pravidelně v senátech, složených ze čtyř radních a z předsedajícího.

K vyřizování věcí daně a poplatků se týkajících zřízeny budou stálé senáty správního soudu.

O platnosti nějakého nařízení rozhodovati se může toliko v senátech, složených se šesti radních a z předsedajícího.

Přípravná opatření a rozhodnutí ineidenční činiti se mohou také v senátech, složených ze dvou radních a z předsedajícího.

Nejméně polovice radních ke každému senátu přivzatých má míti kvalifikaci k úřadu soudcovskému.

V řadě jednacím ( § 46) bude ustanoveno, pokud president správního soudu má právo nebo jest povinen učiniti v některém případě, aby rozhodnuto bylo plným shromážděním správního soudu.

Stížnosti podány buďte ke správnímu soudu v 60 dnech od dodání rozhodnutí neb opatření v poslední instanci učiněného ( § 5). Den dodání buď ve stížnosti uveden.

Ve lhůtu v předešlém paragrafu vyměřenou nepočítají se dni, po které stížnost jde po poště.

Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo na svátek, končí se lhůta teprv všedního dne nejprvé příštího.

Krom zvláštních případností ( § 21) lhůta se neprodlužuje.

Navrácení v předešlý spůsob z příčiny prošlé lhůty v § 14 vyměřené nemá místa.

Žádosti za takové navrácení buďtež z povinnosti úřadu odvrženy.

Stížnost k soudu správnímu podaná nemá dle práva účinku odkladacího. Strana stížnostvedoucí má však na vůli, žádati na úřadu správním za takový odklad, a nevyhledávají-li toho veřejné příčiny, aby rozhodnutí neprodleně bylo vykonáno, a vzešla-li by tím vykonáním straně škoda nenabytná, má tento úřad ten odklad povoliti.

Ve stížnosti, která se podá správnímu soudu, má býti zevrubně vytknuto rozhodnutí nebo opatření, proti němuž stížnost směřuje, též mají v ní býti vyznačeny veškeré články stížnosti.

Ke stížnosti mají se přiložiti buď v prvopise nebo v přepise všechny pomůcky, na nichž strana stížnost svou zakládá.

V každé stížnosti má býti podepsán advokát.

Strana stížnostvedoucí může v tomto svém prvním spise stížnost svou kromě správního úřadu vztáhnouti také k osobám, jimž by zrušení administrativního rozhodnutí, za které strana stížnostvedoucí žádá, bylo na škodu.

Ke stížnosti má se pokaždé přidati stížnost a veškeré přílohy.

Jsou-li tu strany, k nimž stížnost také se vztahuje ( § 19), má stížnostvedoucí připojiti tolik předpisů stížnosti své a tolik příloh, aby se každé této straně mohl dodati exemplář.

Shledá-li se, že stížnost nějaká pro patrnou nepříslušnost soudu správního, pro obmeškání lhůty zákonem vyměřené nebo pro nedostatek formálních potřeb v zákoně ustanovených (§ § 14, 18, 20) k jednání se nehodí, budiž beze všeho řízení odvržena; totéž platí o stížnostech, jimž jest na odpor obrana věci rozhodnuté nebo obrana nedostatku legitimace k vedení stížnosti, jsou-li i tyto vady zjevné.

V případu nedostatku formálních potřeb v zákoně ustanovených (§ § 18 a 20) může však správní soud stížnost straně vrátiti a vyměřiti ji kratičkou lhůtu neprodlužitelnou, v kterémž má ty vady zdvihnouti.

O tom, má-li se některá stížnost odvrhnouti nebo vrátiti, učiní správní soud usnešení v sezení neveřejném. Stalo-li se usnešení, že se má stížnost odvrhnouti, má se o tom dáti věděti úřadu správnímu, proti jehož rozhodnutí neb opatření stížnost směřuje.

Nevidí-li se správnímu soudu stížnost k němu podanou dne § 21 z povinnosti úřadu odvrhnouti, má přepis stížnosti i s přílohami úřadu, na kterýž stížnost se vede, a jiným stranám, k nimž stížnost se vztahuje, dodati a vybídnouti je, aby ve lhůtě na níže než na 14 dní a ne výše než na 60 dní vyměřené daly odpověď na stížnost.

Co se týče počítání této lhůty, mají platnost pravidla, daná v příčině lhůty, v které se má podati stížnost (§ § 15, 16).

Odpověď budiž dvojnásobně podána a buďtež k ní připojeny přepisy příloh, jsou-li tu jaké.

Duplikát i s přepisem příloh dodán buď stížnostvedoucímu.

Vidí-li se správnímu soudu, by ústní přelíčení náležitě se připravilo, toho potřebí, může naříditi, aby se podala replika a duplika.

Lhůta k podání těchto spisů v každém případě zvláště se vyměří, nemá však činiti více než 30 dní (§ § 15, 16).

Opominula-li by ta neb ona strana podati některý ze spisů výše uvedených (§ § 22, 24), není to na překážku, aby se v přelíčení dále předsešlo.

Správní soud, čině přípravy k přelíčení, může naříditi, aby slyšeny byly strany a úřadové, jichž se týče, zvláště pak aby mu byly poslány spisy o provedeném jednání administrativním.

Úřadové slyšeni buďte spůsobem korespondence.

I když stížnost nesměřuje výslovně proti jiným stranám ( § 19), má správní soud zřetel míti k tomu, aby v řízení, které se má před ním provésti, všechny osoby, jichž věc, která se má rozhodnouti, se dotýče, byly slyšeny a mohly svých práv hájiti.

Po písemném přípravném řízení má president správního soudu, když činiti jest o nález podlé § 6, veřejné a ústní přelíčení ustanoviti a úřady i strany, jichž se týče, k němu obeslati.

Soud se může o to usnésti, aby přelíčení z příčin mravopočestnosti a veřejného pořádku nebylo veřejné.

V takovém případu má každý, jehož se věc dotýče, právo žádati, aby třem osobám jeho důvěry bylo povoleno, k přelíčení přijíti.

Zástupce úřadu správního při ústním přelíčení vyšle ministerium, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje aneb v jehož obor působnosti věc náleží.

Směřuje-li stížnost proti rozhodnutí nebo opatření některého orgánu správy zemské, okresní neb obecní, vyšle zástupce tento orgán.

Strana, jíž se týče, má toho vůli,. zastupovati se v ústním přelíčení buď sama aneb se dáti zastupovati advokátem.

Úřadové, korporace a obce vykonávají právo, samy se zastupovati, skrze plnomocníky ze sebe vyslané.

Ústní přelíčení počíná se přednáškou referentovou.

Předsedící řídí přelíčení a vykonává policii při sezení. On má z povinnosti úřadu k tomu přihlížeti, aby věc úplně se rozebrala a vysvětlila.

Členové správního soudu mají právo, dávati otázky.

V příčině námitek proti řízení, též v příčině návrhů, které by se činily mezi řízení, rozhoduje správní soud usnesením.

Nepřišla-li by některá strana neb úřad aneb jejich zástupce k přelíčení, není to ani přelíčení ani rozhodnutí na překážku.

Aby se ústní přelíčení přeložilo, povoliti se může jen když obě strany jednomyslně to navrhnout aneb když tu jest nějaká nepřemožitelná překážka, pro kterou se v přelíčení nemůže předsejíti.

Když věc jest dostatečně rozebrána a vysvětlena, přelíčení se uzavře a nález se vynese.

Rokování a hlasování není veřejné.

Nálezy správního soudu činí se nadpoloviční většinou hlasů.

Předsedící dává svůj hlas naposledy.

Nález vyhlášen buď ústně s podstatnými příčinami rozhodovacími v témž sezení správního soudu, aneb nemohlo-li by to býti, s úplnými příčinami rozhodovacími v některém jiném sezení, které se má stranám ihned oznámiti.

Nález budiž vyhlášen i tehda, když by strany byly odešly nebo by k sezení k tomu ustanovenému nepřišly.

Nálezy správního soudu zdělávány buďte jménem císařovým.

Nálezy zdělané obsahuje v sobě jména všech členů správního soudu, kteří je spolu vynášeli, a podepsány buďte od předsedícího a od zapisovatele.

Nálezy zdělané dodány buďte i s příčinami rozhodovacími co nejdříve těm, jichž se týkají.

Když stížnost se odvrhne, může se v nálezu stížnostvedoucímu uložiti, aby náklady řízení před soudem správním provedeného buď všechny nebo čásť jich nahradil.

Náklady přiřknuté dobudou se spůsobem administrativním.

Správní soud má právo, uložiti stranám a dle okolností jich zástupcům, kteří proti jasnému znění zákona se prou aneb jinak zřejmě svévolným spůsobem vedou stížnosti, pokuty peněžité 5 až 1 000 zl.

Pokuty peněžité jdou do pokladnice chudých toho místa, v kterém stížnostvedoucí má své řádné bydlení.

O přelíčení sepíše se protokol, kterýž má obsahovati jména přítomných členů správního soudu, jména stran a jich zástupců, jména zástupců úřadů správních a má vysvědčiti, co důležitého se v sezení událo.

Když rokování a hlasování není veřejné, má se sepsati zvláštní protokol.

V každém protokole má se předsedící a zapisovatel podepsati.

Proti nálezu správního soudu navrácení v předešlý spůsob místa nemá.

Když v kterém koli postupu řízení před soudem správním úřad správní, na nějž stížnost se vede, prokáže, že příčina stížnosti mezi tím byla odvarována, budiž řízení po vyslyšení stížnostvedoucího usnešením soudu zastaveno. Řízení zastavené nemůže se již obnoviti.

Kde dle tohoto zákona advokáti k zastupování se připouštějí nebo jest jich potřeba, rozumí se jimi advokáti, kteří mají právo, v královstvích a zemích v radě říšské zastoupených strany zastupovati.

Jaké bude vnitřní zařízení správního soudu a které úřednictvo bude při něm ustaveno, šíře se ustanoví spůsobem nařízení.

Správní soud zdělá si sám řád jednací a předloží ho skrze radu ministerskou císaři ku schválení.

Správní soud počne úřadovati tři měsíce od tohoto dne, kterého bude tento zákon zákonníkem říšským vyhlášen.

Příslušnost správního soudu v trestních věcech policejních upravena bude zároveň s trestním zákonodárstvím policejním.

Proti rozhodnutím nebo opatřením, kteráž nabyla moci právní prvé než tento zákon vešel ve skutek, nemůže se před správním soudem odpor činiti (§ 21).

Veškerému ministerstvu uloženo jest, aby tento zákon ve skutek uvedlo.