Dnem zveřejnění tohoto zákona se tělesný trest jako trest hlavní i jako náhradní trest k trestu vězení, jakož i jako vedlejší nebo zostřující či disciplinární trest bezpodmínečně a bezvýhradně zrušuje.

Pokud dosavadní zákonné předpisy nařizují tělesný trest jako trest hlavní, je od nynějška tímto třeba rozumět trest vězení, avšak v těch případech, kdy dosud hrozí jako zostření trestu zbavení svobody nebo jako samostatný disciplinární trest, pak jeden z ostatních způsobů zostření trestu vězení a popřípadě trestu disciplinárního připuštěných zákonem.

Rovněž tak počínaje dnem zveřejnění tohoto zákona zrušuje se věznění osob odsouzených k trestu těžkého žaláře s železy (trest s řetězy) a do budoucna musí soudy při odsouzení k těžkému žaláři za trestná jednání, která byla spáchána až po zveřejnění tohoto zákona (§ 10, písm․ c), namísto želez (řetězů) odsouditi k přidání jednoho nebo více zákonem připuštěných způsobů zostření trestu žaláře.

Spoutání osob v trestu a ve vyšetřovací vazbě jako disciplinární trest smí se v budoucnu použiti pouze u mimořádně vzpurných, násilných nebo jiných pobuřujících chování, jakož i kvůli pokusu nebo přípravě útěku dočasně a nikoli po delší dobu, jak to vyžaduje nevyšší potřeba.

Se zřetelem ke způsobu provedení tohoto spoutání zůstává při dosavadních předpisech.

V budoucnu nemá již žádné trestněprávní odsouzení míti za následek ztrátu nebo omezení občanské právní způsobilosti odsouzeného, a tudíž nařízení obsažené v § 27, písm. b) trestního zákona z 27. května 1852, Říšský zákoník č. 117, jakož i k tomuto se vztahující ustanovení obecného občanského zákoníku (§§ 61, 574 a 868) a manželského zákona pro katolíky z 8. října 1856, Říšský zákoník č. 185, § 12 Dodatku I., tímto pozbývají účinnosti.

§§ 191, 254 a 281 obecného zákoníku občanského se mění tak, že o otázce, zda trestněprávní odsouzení způsobuje odsouzenému ztrátu poručenství a zákonného opatrovnictví a jeho nezpůsobilost k převzetí takového úřadu, má rozhodnouti poručnický nebo opatrovnický soud v každém jednotlivém případě podle svého uvážení.

Ode dne zveřejnění tohoto zákona má nadále podle trestního zákona z 27. května 1852, Říšský zákoník, č. 117, nebo jiných zákonných předpisů ztráta šlechtictví, řádů a vyznamenání, veřejných titulů, akademických stupňů a hodností, státních a jiných veřejných zemských nebo obecních úřadů a služeb, advokacie, notariátu, veřejných zastoupení nebo zastupování stran před veřejnými úřady, členství v zastupitelství obcí nebo jiných zastupování povolaných k obstarávání veřejných záležitostí, a důchodů, provizí, příspěvků na výchovu nebo jiných obnosů spojená s odsouzením k trestu nastati již pouze při odsouzení k trestu za zločin nebo kvůli provinění krádeže, zpronevěry, účasti na nich nebo podvodu (§§ 460, 461, 463 a 464 trestního zákona).

Nezpůsobilost k nabytí výše zmíněných vyznamenání a oprávnění při odsouzení k trestu kvůli některému zločinů uvedených v následujících ustanovení, totiž:

má pro příště zaniknouti s koncem trestu.

Naproti tomu ostatní nepříznivé následky, jež kromě hlavního a vedlejšího trestu a kromě propadnutí kauce stanovené tiskovým zákonem z 17. prosince 1862, Říšský zákoník z roku 1863, č. 6, jsou již podle trestního zákona nebo na základě jiného zákonného předpisu ještě spojené s trestním rozhodnutím, a potud proto tyto zvláště soudcem nemusejí být ukládány, do budoucna při shora vypočtených zločinech, jakož i při proviněních a přestupcích kromě případů shora vyhlášených §§ 460, 461, 463 a 464 trestního zákona, nemají již nastati.

Při odsouzení k trestu za jiný zločin než popsaný ve druhém odstavci tohoto paragrafu nezpůsobilost k nabytí vyznamenání a oprávnění uvedených v prvním odstavci tohoto paragrafu, jakož i ostatní ve třetím odstavci tohoto paragrafu vzpomenuté nepříznivé následky končí uplynutím deseti let, když byl viník k nejméně pětiletému trestu žaláře, a krom toho uplynutím pěti let při odsouzení kvůli shora uvedeným přestupkům (§§ 460, 461, 463 a 464 trestního zákona), ovšem uplynutím tří let po konci trestu.

Proto všechny zákony a nařízení, podle kterých nezpůsobilost k nabytí v předchozím paragrafu popsaných vyznamenání a oprávnění, jakož i ostatní tamtéž vzpomenuté nepříznivé následky mající dosud trvat doživotně, nebo rovněž s odsouzeními za jiná trestná jednání než těmi uvedenými ve zmíněném paragrafu nebo i s takovými rozhodnutími, nálezy nebo usneseními, jimiž se trestní řízení vyřizuje, aniž by obviněný byl prohlášen vinným, byla spojena, tímto pozbývají účinnosti.

V § 6 uvedená vyznamenání a oprávnění, pokud se podle tohoto paragrafu ztrácejí rovněž pro budoucnost důsledkem trestněprávního odsouzení se znovu nenabývají s koncem trestu, ani uplynutím období uvedeného ve zmíněném paragrafu, odstavci 4.

Ustanovení obsažená v §§ 1 až 8 včetně působí zpětně také na trestní procesy ještě trvající při nabytí jejich účinnosti a na trestní jednání spáchaná před tímto okamžikem, jakož i na všechny dříve vydané rozsudky, nálezy a usnesení, pokud tyto ještě zcela nebyly vykonány a ještě trvají s nimi spojené nepříznivé následky.

Proto mají:

Chce-li si někdo na to, že na něm v § 10 písm. d) zmíněné nepříznivé následky nebo tamtéž písm. e) zmíněná nezpůsobilost již více neulpívají, opatřiti úřední osvědčení, přísluší mu o vyhotovení téhož žádati u toho soudu, který o trestním případu rozhodl v první instanci nebo který nastoupil na jeho místo, když mu bylo tímto odmítnuto, u nadřízeného zemského soudu, a když mu také tímto soudem nebude poskytnut, u nejvyššího soudního dvora.

Ustanovení volebního řádu zemského sněmu a základního zákona pro říšské zastupitelstvo o aktivním a pasivním volebním oprávnění a o ztrátě těchto nejsou tímto zákonem dotčena, nýbrž zůstávají vyhrazeny změně cestou ústavněprávní.

Provedením tohoto zákona jsou pověřeni můj ministr spravedlnosti a ti z mých ministrů, do jejichž okruhu působnosti spadá.

Vídeň, 15. listopadu 1867