Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

110/1895 Ř. z. znění účinné od 23. 9. 1895 do 31. 12. 1950

110

 

Zákon z 1. srpna 1895

týkající se zavedení zákona o výkonu moci soudní a příslušnosti řádných soudů v občanských věcech (jurisdikční normy)

 

Se souhlasem obou komor Říšské rady shledávám naříditi následující:

Článek I.

Zákon o výkonu moci soudní a příslušnosti řádných soudů v občanských věcech (jurisdikční norma) nabývá účinnosti v Říšské radě zastoupených královstvích a zemích současně se zákonem o soudním řízení v občanských právních sporech (civilní procesní řád).

Stejným dnem pozbývají své účinnosti, pokud tento zákon nebo jurisdikční norma neobsahuje výjimku, všechny v ostatních zákonných předpisech obsažená ustanovení o věcech, které jsou upraveny v jurisdikční normě.

Článek II.

Své účinnosti pozbývají zejména:

1.

předpisy §§ 200282 obecného zákoníku občanského, pokud se jedná o soudní příslušnost pro právní spory ze správy soudně nařízené;

2.

předpisy §§ 10 a 11 zákona z 20. května 1869, Ř. z. č. 78, týkající se působnosti vojenských soudů.

Článek III.

Úřadu nejvyššího dvorního maršálka zůstává zachován výkon soudní moci:

1.

nad členy císařského domu;

3.

nad osobami, na něž se soudní moc úřadu nejvyššího dvorního maršálka vztahovala nebo do budoucna vztahuje;

3.

nad osobami, jimž přináleží exteritorialita, pokud se soudní moci úřadu nejvyššího dvorního maršálka podrobí.

Nadto zůstává zachován dosavadní okruh působnosti úřadu nejvyššího dvorního maršálka pokud se týká doručování soudních výnosům osobám exteritoriálním a pokud se týká výkonu jiných soudních úředních úkonů proti takovým osobám.

Dvorský dekret z 14․ října 1785, Sb. z. soud. č. 481, o pořadu instancí učiněná ustanovení, jakož i předpisy pro řízení v právních věcech náležejících do soudní moci úřadu nejvyššího dvorního maršálka zůstávají nedotčeny.

Článek IV.

Předpisy zákona z 30. srpna 1891, Ř. z. č. 136, jímž byla vydána ustanovení o výkonu konzulární soudní moci, zůstávají v účinnosti.

Na řízení v občanských soudních sporech před konzuláty, pověřenými výkonem civilního soudnictví, se předpisy civilního procesního řádu až na další nepoužijí.

Pokud tuzemské soudy v záležitostech konzulární soudnictví jsou povolány k rozhodnutí ve druhé a třetí instanci, mají přitom, pokud není nařízeno nic jiného, postupovati toliko podle dosud platných zákonných předpisů o soudní příslušnosti a o soudním řízení ve sporných a exekučních věcech.

Rozhodčí nálezy vzniklé podle § 17 ministerského nařízení z 31. března 1855, Ř. z. č. 58, mají moc tuzemského exekučního titulu.

Článek V.

Práva jednotlivým společnostem, ústavům a spolkům na základě jejich zákonem stanovených nebo státem schválených stanov ve vztahu k soudní příslušnosti a soudnímu řízení jakožto výjimečné výhody zřízené zůstávají nedotčena.

Článek VI.

Nedotčeny zůstávají:

1.

předpisy o pravomoci Říšského soudu a o rozhodování kompetenčních spor mezi Správním dvorem soudním a řádnými soudy;

2.

předpisy § 3 zákona z 5. března 1869, Ř. z. č. 27, týkající se odpovědnosti železničních podniků za poranění na těle nebo zabití lidí příhodami na železnicích přivozená;

3.

předpisy o soudnictví ve věcech labské plavby a zejména předpisy prezidiálního dekretu dvorní komory z 2. prosince 1845, Sb. z. soud. č. 912, a výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 9. srpna 1868, č. 9132, vyhlášeného vyhláškou vrchního zemského soudu v Čechách ze 31. srpna 1868, č. 26694 (z. z. pro Čechy 1868, č. 24);

4.

předpisy §§ 8 a 17 zákona z 12. června 1872, Ř. z. č. 112 týkající se úpravy žalobního práva stran pro porušení způsobená práva soudními úředníky ve výkonu jejich úřední působnosti;

5.

předpisy články 315 obchodního zákoníku o soudní příslušnosti pro žaloby na prodej zadržených věcí;

6.

předpisy výnosu ministerstva spravedlnosti z 21. srpna 1856, Ř. z. č. 150, o soudní příslušnosti nemanželských dětí a nalezenců po jejich odchodu ze zaopatření veřejným ústavem. Pro děti, které budou předány do péče osobám žijícím v cizině, zůstává však soud, v jehož obvodu de nachází nalezinec, příslušný ke stanovení poručníka a k obsatrání všech úkonů opatrovnického úřadu.

Článek VII.

V účinnosti zůstávají předpisy konkursního řádu o soudnictví v konkursu a zejména ustanovení o tom, nakolik mají býti vznášeny žaloby u konkursního soudu, pokud příslušnost konkursního soudu jest výlučnou, a v jakých případech zahájené řízení přerušené zahájením konkursu má pokračovati u konkursního soudu opět.

Článek VIII.

Stejně zůstávají nedotčeny:

1.

Německému rytířskému řádu patentem z 28. června 1840, Sb. z. soud. č. 451, propůjčené právo projednati volný vlastní majetek velmistra, řádových rytířů a řádových kněží;

2.

předpisy císařského nařízení z 21. prosince 1855, Ř. z. č. 2 z 1856 o pravomoci obchodních soudů ve Vídni a Terstu k projednávání pozůstalostí po protokolovaných obchodnících a továrnících, jakož i k zaopatření poručenských a opatrovnických úkonů nad dětmi takových osob; od počátku účinnosti jurisdikční normy náleží obchodnímu soudu v Praze stejná pravomoc v právních věcech nesporných;

3.

předpisy o soudní moci tuzemských soudů se zřetelem k pozůstalostem cizinců, zejména předpisy §§ 22 až 25 a 140 až 144 císařského patentu z 9. srpna 1854, Ř. z. č. 208, dále ta ustanovení o příslušnosti v poručenských a opatrovnických záležitostech cizinců v § 183 císařského patentu z 9. srpna 1854, Ř. z. č. 208, a obsažená v dalších předpisech, jakož ustanovení obsažená ve státních smlouvách o pozůstalostech a opatrovnictví;

4.

předpisy zákona z 18. února 1878, Ř. z. č. 30, o příslušnosti soudů v případech vyvlastnění za účelem zřízení a provozu železnic;

5.

předpisy o vedení obchodních a společenských rejtříků;

6.

předpisy o sepisování směnečných protestů a o spolupráci soudů ve věcech notářství;

7.

předpisy zákona z 16. února 1883, Ř. z. č. 20, o příslušnosti pro řízení za účelem prohlášení za mrtvého nebo provedení důkazu smrti.

Článek IX.

Předpisy jurisdikční normy se mají použiti rovněž na občanské právní věci, které jsou státními smlouvami nebo dle zásad mezinárodního práva podřízeny tuzemskému soudnictví a nejsou zákonnými předpisy soudní odňaty soudnictví řádných soudů.

Tuzemské soudnictví se vztahuje i na osoby, jež podle zásad mezinárodního práva požívají exteritoriality, když a pokud se podrobí dobrovolně tuzemským soudům, nebo právní věc má ze předmět jejich v tuzemsku ležící nemovitosti nebo jejich věcná práva na tuzemské nemovitosti jiných osob.

Je-li sporné, zda tuzemské soudnictví nad exteritoriální osobou jest založena nebo zda exteritorialita ve prospěch nějaké osoby má býti uznána, má si soud o tomto vyžádati prohlášení ministerstva spravedlnosti. Toto prohlášení je pro soud při posouzení příslušnosti závazné.

Článek X.

Za tuzemsko ve smyslu jurisdikční normy se pokládá území na Říšské radě zastoupených království a zemí. Osoby, jež na tomto území nepožívají státního občanství, jest pokládati se zřetelem k předpisům jurisdikční normy za cizince.

Článek XI.

Nejvyšší soudní dvůr až do nabytí účinnosti nových zákonných ustanovení o jeho pravomoci, o složení senátů a o vnitřním vyřizování má vykonávati soudnictví v občanských právních věcech podle předpisů císařského patentu z 7. srpna 1850, Ř. z. č. 325, jestliže v jurisdikční normě nebo v civilním procesním řádu a v exekučním řádu něco jiného není nařízeno.

Článek XII.

Exekutoři jsou soudními úředníky ve smyslu zákona z 12. července 1872, Ř. z. č. 112.

Předpisy nezbytné k uvedení exekutorů, k úpravě jejich platů a k zřízení jejich služby vydají se v podobě nařízení.

Článek XIII.

Řádné soud mají živnostenským a rozhodčím soudům, jakož i rozhodců jmenovaných k rozhodování jednotlivých právních sporů na žádost poskytnouti právní pomoc, pokud je žádost zákonem odůvodněna, prováděný úřední úkon zákonem připuštěn a dožádaný soud jest k témuž příslušný (§ 37, odstavec 2 a 3 jurisdikční normy). K takovým žádostem o právní pomoc použijí se navíc přiměřeně ustanovení § 40 jurisdikční normy.

Článek XIV.

Právní věci přikázané okresním soudům, které podle § 79 jurisdikční normy mají býti vzneseny u soudu sborového prvního stupně, mají býti vyřízeny podle ustanovení platných pro řízené před soudy sborovými první instance. Avšak zůstávají:

1.

pro projednání a rozhodnutí bagatelních věcí (§ 448 c. ř. s.) a žalob z rušené držby (§ 454 c. ř. s.) předpisy § 448 a 460 c. ř. s. rozhodnými a tyto mají k projednání a rozhodnutí předsedou soudu předány členovi sborového dvora jako samosoudci. Strany nejsou povinny nechat se v tomto projednání zastoupiti advokátem;

2.

platební příkaz v upomínacím řízení má býti vydán předsedou senátu.

Článek XV.

Kde v zákonech a nařízeních, které nabytím účinnosti jurisdikční normy nejsou dotčeny, s ohledem na právní věci nemovitostního soudnictví, budiž na tyto vztaženy záležitosti vymezené v §§ 81, 83 a 117 jurisdikční normy.

Článek XVI.

Otcovství k nemanželskému dítěti za účelem legitimace téhož následným manželstvím (§ 161 o. z. o.) jest po smrti údajného otce určiti podle ustanovení císařského patentu z 9. srpna 1854, Ř. z. č. 208,.

To samé platí pro určení dodatečného odklizení nebo nezaviněné nevědomosti o překážkách manželství za účelem legitimace v manželství narozeného dítěte (§ 160 o. z. o.),

Článek XVII.

Příslušnost k povolení knihovních vkladů na nemovitý majetek, jakož k výkonu všech úřední úkonů vztahujících se k veřejným knihám se, pokud stran jednotlivých aktů nebo druhů řízení neexistují odchylné předpisy, určuje obecným knihovním zákonem.

Zvláštní předpisy o vedení horních a železničních knih a zejména v nich obsažená ustanovené o příslušnosti zůstávají nedotčeny.

Článek XVIII.

Přijetí soudní úschovy učiněné podle ustanovení občanského práva nemůže býti řádným soudem z důvodu nepříslušnosti odmítnuto.

Článek XIX.

Pro sporné věci již zahájené v den nabytí účinnosti jurisdikční normy, které podle ustanovení úvodního zákona k civilnímu řádu soudnímu mají pokračovati a býti ukončeny podle dosavadních procesních předpisů, zůstávají příslušnými soudy příslušné podle dosavadních zákonných předpisů až do pravomocného skončení řízení. To platí zejména také ohledně příslušnosti pro řízení ve druhé a třetí instanci.

Jestliže by v takových řízeních vydávané rozsudky nebo takových rozsudků vydaných přede dnem nabytí účinnosti civilního řádu soudního ve shodě s článkem LI úvodního zákona k civilnímu řádu soudnímu budou napadeny žaloby pro zmatečnost, budiž tato žaloba uplatněna u soudu označeném v § 532 c. ř. s.

Článek XX.

Sporné věci již zahájené v den nabytí účinnosti jurisdikční normy, které následkem ustanovení úvodního zákona k civilnímu řádu soudnímu nebo na základě dohody strany (článek XLVII až XLIX úvodního zákona k civilnímu řádu soudnímu) podle předpisů civilního řádu soudního mají býti vyřízeny, zůstávají přes to, že budou převedeny do nového řízené u soudů příslušných podle dosavadních zákonných předpisů, pakliže jim podle předpisů jurisdikční normy nechybí věcná příslušnost k projednání a rozhodnutí sporu.

Článek XXI.

Zvláštní bagetelní soudy v obchodních věcech mají své působení dnem zastaviti nabytím účinnosti jurisdikční normy; u nich zahájených právních věcech budiž předány na jejich místo nastupujícím okresním soudům a okresním soudům v obchodních věcech a těmito podle ustanovení úvodního zákona k civilnímu řádu soudního mají býti vyřízeny.

Článek XXII.

Všechna v den nabytí účinnosti jurisdikční normy již zahájena řízení věcí nesporných s výjimkou poručenství a opatrovnictví, mají býti vyřízeny soudy, jež podle dosavadních zákonných přepisů byly příslušné k vyřízení téhož. Stejně pořad instancí v těchto právních věcech má se říditi podle dosavadních zákonných předpisů.

Zahájené poručenské a opatrovnické věci mají dnem nabytí účinnosti jurisdikční normy býti z moci úřední přeneseny na soudy nadále podle této normy pro ně příslušné.

Ustanovením prvního odstavce se zřetelem k již zahájeným dědickým věcem není vyloučena delegace ve smyslu § 31 jurisdikční normy.

Článek XXIII.

Ustanovení článků XIII, XIV, XV, XVI a XVII vstupují v účinnost teprve účinností jurisdikční normy.

Článek XXIV.

Provedením tohoto zákona je pověřen ministr spravedlnosti.

Ministr tento má vydati všechna k zavedení a provedení tohoto zákona a jurisdikční normy potřebná nařízení, a sice, pokud tato do působnosti jiných ministrů spadají, ve srozumění s nimi.

 

Ischl 1. srpna 1895

František Josef m. p

 

Kielmansegg m. p.

 

Krall m. p.