14/1974 Sb. znění účinné od 19. 2. 1974

ČSFR je vázána smlouvou s Belgií od 29.12.1970, s Francií do 10.2.1971, se Švýcarskem od 13.4.1971, s Německem od 6.5.1971, s Itálií od 5.6.1972, s Rakouskem od 4.7.1972, se Švédskem od 2.10.1972, s Finskem od 16.10.1972, s Norskem od 11.10.1972 a s Dánskem od 29.11.1972.

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 10. prosince 1973

o Úmluvě o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem

Dne 15. dubna 1958 byla v Haagu sjednána Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem.

Listina o přístupu Československé socialistické republiky k Úmluvě byla uložena dne 24. září 1970 u nizozemského ministerstva zahraničních věcí, depozitáře Úmluvy.

Ve smyslu ustanovení svého článku 17 vstoupila Úmluva v platnost mezi Československou socialistickou republikou a dále uvedenými státy:

Belgie dne 29. prosince 1970

Francie dne 10. února 1971

Švýcarsko dne 13. dubna 1971

Německá spolková republika dne 6. května 1971

Itálie dne 5. června 1972

Rakousko dne 4. července 1972

Švédsko dne 2. října 1972

Finsko dne 16. října 1972

Norsko dne 11. října 1972

Dánsko dne 29. listopadu 1972

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.

Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.

ÚMLUVA

o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem (čl. 1-19)

Signatární státy této úmluvy

vedeny snahou o přijetí společných ustanovení upravujících uznání a vykonatelnost rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem,

rozhodly se uzavřít k tomu účelu úmluvu a dohodly se na následujících ustanoveních:

Č l á n e k 1

Účelem této úmluvy je zajistit ve vztazích mezi smluvními státy vzájemné uznání a výkon rozhodnutí o žalobách mezinárodní nebo vnitrostátní povahy, jejichž předmětem je nárok manželského, nemanželského nebo osvojeného dítěte na výživné, pokud toto dítě neuzavřelo manželství a nedosáhlo věku 21 let․

Obsahuje-li rozhodnutí ustanovení, týkající se jiné věci než vyživovací povinnosti, omezuje se účinnost této úmluvy na vyživovací povinnost.

Tato úmluva se nevztahuje na rozhodnutí o výživném mezi příbuznými v pobočné linii.

Č l á n e k 2

Rozhodnutí o výživném vydaná v jednom ze smluvních států se uznávají a prohlašují za vykonatelná v ostatních smluvních státech bez věčného přezkoumání, jestliže:

1.	orgán, který vydal rozhodnutí, byl podle této úmluvy příslušným;
2.	žalovaná strana byla podle práva státu, jehož orgán o věci rozhodl, řádně předvolána nebo zastoupena; uznání a vykonatelnost je však možno odepřít, jde-li o rozhodnutí, vydaná pro zmeškání, jestliže orgán vykonávající rozhodnutí dojde s přihlédnutím ke všem okolnostem případu k názoru, že zmeškavší strana bez svého zavinění o řízení nevěděla nebo se v něm nemohla hájit;
3.	ve státě, kde bylo vydáno, rozhodnutí nabylo právní moci; předběžně vykonatelná rozhodnutí a prozatímní opatření budou však orgánem výkonu rozhodnutí prohlášena za vykonatelná, i když je možno proti nim podat opravný prostředek, jestliže obdobná rozhodnutí mohou být vydávána a vykonávána ve státě, jehož orgán rozhodnutí vydal;
4.	rozhodnutí neodporuje jinému rozhodnutí, které bylo vydáno v téže věci a mezi týmiž stranami ve státě, kde je nárok uplatňován; uznání a výkon mohou být odepřeny, jestliže před vydáním rozhodnutí bylo ve státě, v němž je nárok uplatňován, zahájeno řízení v téže věci;
5.	rozhodnutí zjevně neodporuje veřejnému pořádku státu, v němž je nárok uplatňován.

Č l á n e k 3

Podle této úmluvy jsou k vydání rozhodnutí o výživném příslušné tyto orgány:

1.	orgány státu, na jehož území měla osoba povinná výživou svůj obvyklý pobyt v době zahájení řízení;
2.	orgány státu, na jehož území měla osoba, které přísluší nárok na výživné, svůj obvyklý pobyt v době zahájení řízení;
3.	orgán, jehož příslušnosti se osoba povinná výživou podrobila, buď výslovně, nebo tím, že se vyjádřila k podstatě, bez výhrad v otázce příslušnosti.

Č l á n e k 4

Strana, která se dovolává rozhodnutí nebo navrhuje jeho výkon, musí předložit:

1.	písemné vyhotovení rozhodnutí, které splňuje nezbytné podmínky pro důkaz jeho pravosti;
2.	listiny osvědčující vykonatelnost rozhodnutí;
3.	jde-li o rozhodnutí pro zmeškání, ověřený opis opatření, jímž bylo zahájeno řízení, jakož i listiny, osvědčující řádné doručení tohoto opatření.

Č l á n e k 5

Zkoumání orgánu provádějícího výkon rozhodnutí se omezí na podmínky uvedené v článku 2 a na listiny vypočítané v článku 4.

Č l á n e k 6

Pokud není v této úmluvě stanoveno jinak, řídí se vykonávací řízení právem státu orgánu provádějícího výkon rozhodnutí.

Každé rozhodnutí, které bylo prohlášeno za vykonatelné, má stejnou platnost a tytéž účinky, jako kdyby je vydal příslušný orgán státu, na jehož území je výkon rozhodnutí navrhován.

Č l á n e k 7

Bylo-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, nařízeno placení výživného pravidelně se opakujícími platbami, povolí se výkon rozhodnutí jak pro částky již splatné, tak i pro částky splatné v budoucnu.

Č l á n e k 8

Podmínky stanovené předchozími články pro uznání a výkon rozhodnutí podle této úmluvy, platí také pro rozhodnutí měnící odsouzení k placení výživného, vydaná některým orgánem uvedeným v článku 3.

Č l á n e k 9

Strana, které byla přiznána bezplatná právní pomoc ve státě, kde bylo rozhodnutí vydáno, bude ji požívat též v řízení o výkonu rozhodnutí.

V řízení podle této úmluvy není třeba skládat jistotu za procesní náklady.

Listiny předložené v řízení podle této úmluvy nepotřebují žádného dalšího ověření nebo legalizace.

Č l á n e k 1 0

Smluvní státy se zavazují, že usnadní převod peněžních částek, které byly přiznány na plnění vyživovací povinnosti k dětem.

Č l á n e k 1 1

Žádné ustanovení této úmluvy nemůže bránit právu osoby, jíž přísluší nárok na výživné, dovolávat se jakéhokoliv jiného ustanovení, použitelného na výkon rozhodnutí o výživném, ať již na základě vnitrostátního práva země sídla orgánu provádějícího výkon, nebo na základě ustanovení jiné úmluvy, platné mezi smluvními státy.

Č l á n e k 1 2

Tato úmluva se nevztahuje na rozhodnutí vydaná před jejím vstupem v platnost.

Č l á n e k 1 3

Každý smluvní stát oznámí nizozemské vládě, které orgány jsou příslušné vydávat rozhodnutí o výživném a prohlašovat cizí rozhodnutí za vykonatelná.

Nizozemská vláda bude o těchto oznámeních informovat ostatní smluvní státy.

Č l á n e k 1 4

Tato úmluva se vztahuje bez dalšího na metropolitní území smluvních států.

Přeje-li si smluvní stát, aby úmluva platila ve všech jiných územích nebo v těch jiných územích, jejichž mezinárodní vztahy jsou jím zajišťovány, oznámí takový svůj úmysl listinou, která bude uložena u nizozemského ministerstva zahraničních věcí. Toto zašle každému smluvnímu státu diplomatickou cestou její ověřený opis.

Toto prohlášení bude mít účinnost pro nemetropolitní území, jenom ve vztazích mezi státem, který toto prohlášení učinil, a státy, které prohlásily, že prohlášení přijímají. Prohlášení o přijetí bude uloženo u nizozemského ministerstva zahraničních věcí, které zašle každému smluvnímu státu diplomatickou cestou jeho ověřený opis.

Č l á n e k 1 5

Tato úmluva je otevřena k podpisu státům, jež byly zastoupeny na osmém zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém.

Podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou uloženy u nizozemského ministerstva zahraničních věcí.

O uložení každé ratifikační listiny bude vyhotoven protokol, jehož ověřený opis bude zaslán diplomatickou cestou každému ze signatárních států.

Č l á n e k 1 6

Tato úmluva vstoupí v platnost šedesátým dnem po uložení čtvrté ratifikační listiny podle článku 15.

Pro každý signatární stát, který úmluvu ratifikuje později, vstoupí tato v platnost šedesátým dnem po uložení jeho ratifikační listiny.

V případech podle článku 14 odstavce 2 této úmluvy bude tato použitelnou šedesátým dnem po datu uložení prohlášení o přijetí.

Č l á n e k 1 7

Každý stát, který nebyl zastoupen na osmém zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém, může k této úmluvě přistoupit. Stát, který si přeje přistoupit, oznámí svůj úmysl listinou, která bude uložena u nizozemského ministerstva zahraničních věcí. Toto zašle každému smluvnímu státu diplomatickou cestou její ověřený opis.

Úmluva vstoupí v platnost mezi přistupujícím státem, který prohlásil, že přístup přijímá, šedesátým dnem po datu uložení listiny o přístupu.

Přístup je účinným pouze ve vztazích mezi přistupujícím státem a smluvními státy, které prohlásily, že tento přístup přijímají. Toto prohlášení bude uloženo u nizozemského ministerstva zahraničních věcí, které zašle každému smluvnímu státu diplomatickou cestou jeho ověřený opis.

Listina o přístupu může být uložena až poté, co tato úmluva vstoupila podle článku 16 v platnost.

Č l á n e k 1 8

Každý smluvní stát může při podpisu nebo ratifikaci této úmluvy, nebo při přístupu k ní, učinit výhradu, pokud jde o uznání a výkon rozhodnutí vydaných orgány jiného smluvního státu, jehož příslušnost je dána na základě místa pobytu osoby, které přísluší nárok na výživné.

Stát, který použije této výhrady, nemůže však požadovat, aby tato úmluva byla použita na rozhodnutí vydaná jeho orgány, jejichž příslušnost je dána na základě místa pobytu osoby, které přísluší nárok na výživné.

Č l á n e k 1 9

Tato úmluva bude v platnosti pět let od data uvedeného v jejím článku 16 odstavci prvém. Tato lhůta běží od tohoto data rovněž pro ty státy, které ji ratifikují nebo k ní přistoupí později

Platnost této úmluvy se prodlužuje mlčky vždy na dalších pět let, pokud nebude vypovězena.

Výpověď je třeba oznámit nejpozději 6 měsíců před uplynutím lhůty nizozemskému ministerstvu zahraničních věcí, které o tom uvědomí ostatní smluvní státy.

Výpověď může být omezena na území nebo jen na některá území, uvedená v oznámení, učiněném podle článku 14 odstavce 2.

Výpověď je účinnou pouze pro stát, který ji oznámil. Pro ostatní smluvní státy zůstane úmluva v platnosti.

Na důkaz toho podepsaní, řádně zmocněni, podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Haagu dne 15. dubna 1958, v jediném vyhotovení, které bude uloženo v archivu vlády Nizozemí a jehož jeden ověřený opis bude předán diplomatickou cestou každému ze států, zastoupených na osmém zasedání Haagské konference mezinárodního práva soukromého, a rovněž státům, které přistoupí později