Čl. 1.

Za transitující územími, stojícími pod svrchovaností neb pravomocí některého ze smluvních států, pokládají se ty osoby, zavazadla, zboží, jakož i lodi, čluny, osobní i nákladní vagony a jiné dopravní prostředky, jichž přeprava přes řečená území, provedená ať s překládáním neb bez něho, s uložením do skladiště neb bez uložení, ať byl náklad složen a znovu naložen či ne, ať byl změněn způsob přepravy či ne, jest jen zlomkem přepravy celkové, která se počala a má se skončiti mimo hranice státu, jehož územím transit se děje. Přepravy toho druhu označují se v tomto Statutu jménem "přepravy transitní".

Čl. 2.

S výhradou jinakých ustanovení tohoto Statutu budou upravovací a prováděcí opatření učiněná smluvními státy stran převozů dějících se územími, stojícími pod jejich svrchovaností neb jejich pravomocí, usnadňovati svobodný transit, ať po železnici, ať po vodě, na používaných cestách vhodných pro mezinárodní transit. Nebudiž činěno rozdílu pro státní občanství osob, ani pro vlajku lodí neb člunů, ani z důvodu místa původu, příchodu, vstupu, výstupu neb určení, ani s ohledem na vlastnictví zboží, lodí, člunů, osobních a nákladních vagonů neb jiných dopravních prostředků. Aby se zabezpečilo provedení tohoto článku, smluvní státy povolí transit svými vnitrozemskými vodami za obvyklých podmínek a výhrad.

Čl. 3.

Transitní přepravy nejsou podrobeny žádným zvláštním dávkám a poplatkům z důvodu jejich průvozu (vstup a výstup sem počítajíc). Lze však vybírati z těchto transitních přeprav dávky a poplatky určené výlučně k úhradě dozíracích a správních výloh transitem způsobených. Výše veškerých dávek a poplatků musí pokud možno odpovídati výlohám, jež mají krýti, a jest tyto dávky a poplatky ukládati jen za podmínek rovnosti, vymezených v předcházejícím článku; na určitých tratích možno však z důvodů nestejných nákladů na dozor tyto dávky a poplatky obmeziti neb docela odstraniti.

Čl. 4.

Smluvní státy se zavazují, že při transitních přepravách po dopravních cestách státem provozovaných, spravovaných neb koncesovaných, použijí, ať místo odjezdu neb určení jest jakékoliv, přiměřených tarifů, jak co do sazeb, tak co do podmínek jich použití a se zřetelem na dopravní poměry, jakož i na obchodní soutěž dopravních cest. Tyto tarify buďtež sestaveny tak, aby co možná nejvíce usnadňovaly mezinárodní provoz. Žádná odměna, výhoda neb obmezení nesmí ani přímo, ani nepřímo záviseti na státním občanství neb vlastnostech majitele lodi neb jakéhokoli jiného dopravního prostředku, jehož bylo nebo mělo býti použito na některé části celkové dopravy.

Čl. 5.

Žádný ze smluvních států nebude tímto Statutem vázán, aby provedl průvoz cestujících, jimž vstup na jeho území jest zapovězen, neb zboží takového druhu, jehož dovoz jest zakázán ať z důvodů zdravotních nebo veřejné bezpečnosti, ať z důvodu ochrany proti nemocem zvířecím neb rostlinným. Každý smluvní stát má právo učiniti nutná opatření, aby se přesvědčil, zda osoby, zavazadla, zboží a jmenovitě zboží monopolu podléhající, lodi, čluny, osobní a nákladní vagony a jiné dopravní prostředky skutečně transitují, jakož i zda projíždějící cestující jsou s to, aby skončili svou cestu, a aby zamezil ohrožení bezpečnosti dopravních cest a prostředků. V Statutu tomto žádné ustanovení nikterak nebrání opatřením, která kterýkoli ze smluvních států byl neb bude nucen učiniti podle všeobecných mezinárodních úmluv, v nichž je stranou, neb jež později budou snad uzavřeny, zejména opatřením podle úmluv sjednaných pod záštitou Společnosti národů o transitu, vývozu neb dovozu zvláštního druhu zboží, jako opia neb jiných škodlivých drogů, zbraní neb rybářských úlovků, nebo podle všeobecných úmluv, jež mají za účel ochranu práv z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, aneb úmluv týkajících se falešných známek, nepravých označení původu neb jiných způsobů nekalého obchodu.

V případě, že by na splavných cestách pro transit používaných zřízeny byly

monopolní vlečné služby, musí býti tyto tak upraveny, aby transitu lodí a člunů nečinily

obtíže.

Čl. 6.

Tento Statut neukládá žádnému ze smluvních států nového závazku povoliti na základě těchto ustanovení svobodný transit pro příslušníky a jich zavazadla nebo pro vlajku některého mimosmluvního státu, aniž pro zboží, vagony osobní i nákladní neb jiné dopravní prostředky, jejichž státem příchodu, vstupu, výstupu neb určení jest některý stát mimosmluvní, vyjímaje případy, že by kterýkoli z ostatních zúčastněných států smluvních dovolal se závažných důvodů ve prospěch takového transitu. Předpokládá se však, že zboží, transitující bez překládání pod vlajkou některého ze smluvních států, požívá výhod přiznaných této vlajce.

Čl. 7.

Výjimečně a na dobu co možno nejkratší mohou býti učiněna zvláštní neb všeobecná opatření, odporující ustanovením předcházejících článků, k nimž by kterýkoli ze smluvních států byl nucen v případě vážných událostí ohrožujících bezpečnost států neb životní zájmy země, za předpokladu, že jest zásadu svobody transitu vždy zachovati pokud jen možno.

Čl. 8.

Tento Statut nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních v době válečné. Nicméně zůstane v platnosti v čase války v míře s těmito právy a povinnostmi slučitelné.

Čl. 9.

Tento Statut neukládá žádnému ze smluvních států závazku, který by se příčil jeho právům a povinnostem jako člena Společnosti národů.

Čl. 10.

Smlouvy, úmluvy neb dohody o transitu, sjednané smluvními státy před 1. květnem 1921, se nezrušují tím, že tento Statut nabude působnosti. Vzhledem k tomuto zachování v platnosti oněch dohod zavazují se smluvní státy, že buď jakmile tyto dohody vyprší, neb jakmile okolnosti to dovolí, pozmění ony takto v platnosti zachované dohody, které by se příčily ustanovením tohoto Statutu, tak, aby je uvedly s nimi v soulad, pokud to dovolí zeměpisné, hospodářské neb technické poměry zemí neb krajin, na něž se tyto dohody vztahují. Smluvní státy se dále zavazují, že napříště neuzavrou smluv, úmluv ani dohod, které by odporovaly ustanovením tohoto Statutu a jež by nebyly ospravedlněny zeměpisnými, hospodářskými neb technickými příčinami, odůvodňujícími výjimečné úchylky. Smluvní státy mohou ostatně uzavírati krajinské dohody o transitu v souhlase se zásadami tohoto Statutu.

Čl. 11.

Tento Statut nestanoví nikterak odnětí výhod větších než jsou ony, které vyplývají z jeho ustanovení a jež byly poskytnuty za podmínek souhlasných s jeho zásadami pro přepravy transitující územím, stojícím pod svrchovaností neb pravomocí některého ze smluvních států. Rovněž neobsahuje zákazu skýtati podobné výhody v budoucnosti.

Čl. 12.

Každý smluvní stát, který se bude moci platně dovolávati proti použití některého z ustanovení tohoto Statutu na celém svém území neb jeho části těžkých hospodářských poměrů, přivoděných zpustošením způsobeným na jeho půdě průběhem války 1914-1918, bude podle článku 23 e) Úmluvy o Společnosti národů pokládán za dočasně osvobozena od závazků plynoucích z použití ustanovení statutu za předpokladu, že zásadu svobody transitu jest pokud to jen možno zachovati.

Čl. 13.

V nedostatku přímé dohody mezi státy budou veškeré spory, jež snad mezi nimi vzniknou o výkladu neb použití tohoto Statutu, vzneseny na Stálý mezinárodní soudní dvůr, leč by se podle zvláštní úmluvy neb všeobecné klausule o arbitráži přikročilo k vyřízení sporu buď rozhodčím nebo jakýmkoli jiným způsobem. Odvolání se podává tak, jak ustanovuje článek 40 Řádu pro Stálý mezinárodní soudní dvůr. Aby však tyto spory řešeny byly pokud možno cestou smírnou, zavazují se smluvní státy předložiti je k dobrému zdání orgánu, jenž bude ve věcech dopravy a transitu ustanoven Společností národů jako poradní a technický orgán pro členy Společnosti, dříve než se dovolají jakékoli instance soudní a s výhradou práv a pravomoci Rady a Shromáždění. V naléhavém případě může předběžné posouzení doporučiti veškerá prozatímní opatření určená hlavně k tomu, aby svobodnému transitu navráceny byly všechny výhody, jimž těšil se před činem neb událostí zavdavší podnět ke sporu.

Čl. 14.

Vzhledem k tomu, že ve vnitrozemí neb i na hranicích některých smluvních států vyskytují se pásma a enklávy nepatrné rozlohy a řídce obydlené v poměru k řečeným územím, tvořící části od nich oddělené neb útvary náležející jiným mateřským státům, a dále, že je z důvodů správních nemožno použíti ustanovení tohoto Statutu v řečených pásmech neb enklávách, jest ujednáno, že tato ustanovení pro ně neplatí. Stejně jest tomu, jestliže některá kolonie neb država má zvláště dlouhou hranici v poměru ke své ploše, což skutečně znemožňuje celní a policejní dohled. Dotyčné státy však použijí ve výše zmíněných případech řádu, který v mezích možnosti bude dbáti zásad tohoto Statutu a usnadní transit a dopravu.

Čl. 15.

Rozumí se, že tento Statut nesmí býti vykládán tak, že by jakkoliv upravoval práva a povinnosti "inter se" území, která jsou částí neb jsou postavena pod ochranu jediného svrchovaného státu, ať tato území sama o sobě jsou členy Společnosti národů či nikoliv.

Shlédnuvše a prozkoumavše tuto Úmluvu a vědouce, že Národní shromáždění republiky Československé s ní souhlasí, prohlašujeme ji za schválenu, přijatu, potvrzenu a utvrzenu a mocí listu tohoto podepsaného naší rukou vlastní ji schvalujeme, přijímáme, potvrzujeme a utvrzujeme, slibujíce slovem svým, jménem republiky Československé, že ji pevně a neporušitelně zachováme a nedopustíme, aby proti ní jednáno bylo z jakékoli příčiny a jakýmkoli vymyšleným způsobem.

Tomu na svědomí jsme tento list vyhotoviti kázali a k němu pečeť republiky Československé přitisknouti dali.

Jenž jest dán na hradě Pražském dne 6. října 1923.

President

republiky Československé:

T. G. Masaryk v. r.

L. S.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. E. Beneš v. r.

Vyhlašuje se s tím, že československá ratifikační listina byla uložena dne 29. října 1923 a že tudíž úmluva vstupuje podle čl. 6. v mezinárodní působnost pro Československou republiku dnem 27. ledna 1924.

Úmluvu ratifikovaly dosud tyto státy: Albanie, Bulharsko, Dánsko, Velká Britanie, Finsko, Indie, Italie, Lotyšsko, Norsko, Nový Zéland a Rumunsko.

Přistoupily Siam a (s výhradou ratifikace) Kolumbie.