Ustanovení tohoto zákona platí, pokud z dalších jeho předpisů neplyne nic jiného, pro pracovní poměr osob:

Ustanovení tohoto zákona nevztahují se však na pracovní poměr osob, které konají jen výjimečně nebo přechodně služby uvedené v odstavci 1, jsouce zjednány smlouvou k pracím převážně podřadným, nebo které konají služby uvedené v odstavci 1 jen jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.

Pro posouzení otázky, zda zaměstnanec je podroben tomuto zákonu, jest rozhodující pouze skutečná povaha jeho prací.

Zaměstnanci státu nebo jiných veřejnoprávních korporací, veřejných ústavů, vyjímajíc veřejné ústavy uvedené v § 1, odst. 1, písm. d), č. 2, veřejných fondů, jakož i ústavů a fondů jim náležejících nebo jimi spravovaných jsou podrobeni tomuto zákonu, jen pokud tak určí vláda nařízením.

Zaměstnanci podniků a závodů, náležejících osobám uvedeným v odstavci 1 nebo jimi spravovaných, jsou za podmínek stanovených v § 1 podrobeni tomuto zákonu, spočívá-li jejich pracovní poměr na soukromoprávní smlouvě; výjimky určí vláda nařízením.

Druh, způsob a rozsah prací a plat za ně jakož i podrobné pracovní podmínky mohou býti ujednány smlouvou ať písemnou, ať ústní.

Náleží-li smluvní strany ke sdružením zaměstnavatelů a zaměstnanců, která uzavřela smlouvu hromadnou, jsou podmínky určené touto hromadnou smlouvou, pokud není ujednáno něco jiného, obsahem smlouvy jednotlivé.

Není-li o tom ani v jednotlivé, ani v hromadné smlouvě ustanovení, určují se druh, způsob a rozsah prací a plat za ně místním zvykem platným pro podnik, ve kterém zaměstnanec pracuje; není-li ani místních zvyklostí, jest konati práce přiměřené poměrům a rozsahu podniku a za ně dáti též takový plat․

Zaměstnavatel vydá zaměstnanci do čtrnácti dnů po nastoupení do práce potvrzení o podstatných právech a povinnostech, plynoucích z ujednané smlouvy o práci; potvrzení musí obsahovati alespoň ustanovení o výši platu (§ 9), o výpovědní lhůtě a o zaměstnání.

Nevyhoví-li zaměstnavatel v ustanovené lhůtě této povinnosti, může se zaměstnanec kdykoliv na něj obrátiti, aby mu potvrzení bylo vydáno.

Potvrzení podepsané jen zaměstnavatelem je prosto kolkových poplatků. Tím se však nemění ustanovení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 295 Sb. z. a n., o poplatku ze služebních smluv.

Bylo-li výslovně jako podmínka smluveno, že zaměstnanec nastoupí v den přesně stanovený anebo do dne takto stanoveného, může zaměstnavatel odstoupiti od smlouvy, nenastoupí-li zaměstnanec z jakéhokoliv důvodu v tento den anebo do tohoto dne. Připadá-li na tento den neděle, svátek nebo památný den zákonem uznaný, nastoupí zaměstnanec následujícího dne všedního.

Jinak může zaměstnavatel odstoupiti od smlouvy, nenastoupí-li zaměstnanec ve smluvený den, nejsa zdržen nezaviněnou a neodvratnou překážkou, nebo zpozdí-li se pro takovou překážku nastoupení o více než o čtrnáct dnů. Zaměstnance je však povinen oznámiti bez zbytečného odkladu takovou překážku zaměstnavateli, jinak smlouva zaniká.

Zaměstnavatel může i před nastoupením zaměstnance do práce kdykoliv odstoupiti od smlouvy, doví-li se dodatečně o důvodu, který ho opravňuje rozvázati pracovní poměr bez výpovědi.

Zaměstnanec může odstoupiti od smlouvy dříve, než nastoupil práci, doví-li se dodatečně o důvodu, který ho opravňuje rozvázati pracovní poměr bez výpovědi. Dále může odstoupiti, zpozdí-li se nastoupení práce zaměstnavatelovým zaviněním anebo pro událost postihnuvší zaměstnavatele o více než o čtrnáct dnů.

Kdo odstoupí od smlouvy, musí to oznámiti, udávaje důvod, druhé straně nejdéle do pěti dnů od doby, jejíž uplynutí opravňuje k odstoupení, nebo od nabytí vědomosti o události, která ho opravňuje odstoupiti, ale každým způsobem dříve, než zaměstnanec skutečně nastoupí, jinak nemůže již z tohoto důvodu odstoupiti.

Nastoupí-li zaměstnanec práci přes to, že se zpozdilo její nastoupení zaměstnavatelovým zaviněním nebo pro událost postihnuvší zaměstnavatele, náleží mu plat (§ 9) ode dne, kterého měl podle smlouvy nastoupiti.

Odstoupí-li však zaměstnavatel od smlouvy dříve, než zaměstnanec nastoupí práci, nemaje zákonného důvodu, nebo dá-li svým zaviněným chováním zaměstnanci důležitý důvod, aby před nastoupením práce od smlouvy odstoupil, je povinen nahraditi zaměstnanci:

Ustanovením odstavce 2 a 3 nejsou omezeny nároky na náhradu další škody snad povstalé, musí si však zaměstnanec do této náhrady dáti započítati plat, kterého nabyl jiným zaměstnáním nebo nabýti úmyslně zameškal.

Nenastoupil-li zaměstnanec nebo odstoupil-li od smlouvy nemaje zákonného důvodu, anebo dal-li svým zaviněným chováním důležitý důvod zaměstnavateli, že odstoupil od smlouvy, příslušejí zaměstnavateli obdobně tatáž práva a nároky jako v případě § 36.

Jestliže obě strany zavinily, že byla smlouva zrušena, rozhodne soud, hledě k jakosti a stupni zavinění každé z nich, podle volného uvážení, zda přísluší náhrada a v jaké výši.

Nároky na náhradu zanikají, jestliže nebyly výslovně uznány nebo soudně vymáhány do šesti měsíců ode dne, kdy měla býti služba nastoupena.

Platem podle tohoto zákona jest úhrn zaměstnancových požitků, kterými mohou býti pevné peněžité služné, provise, podíl na zisku, zvláštní odměna (§ 16) nebo jiné peněžité nebo naturální požitky.

Nároky na požitky zaměstnancovy uvedené v odstavce 1 se promlčují, pokud podle jiných ustanovení nezaniknou dříve, ve třech letech ode dne splatnosti.

Bylo-li umluveno, že zaměstnanec obdrží provisi nebo jinou podobnou odměnu za obchody, které zprostředkuje nebo ujedná, přísluší mu, není-li vyjednáno něco jiného, provise nebo odměna obvyklá pro toto odvětví v místě závodu, pro který je činný.

Za obchod ujednaný za zaměstnavatele zaměstnancem pověřeným jen zprostředkovati obchody nepřísluší provise, ledaže zaměstnavatel obchod schválil buď výslovně nebo tím, že jej neodmítl ihned, jak mu byl zaměstnancem řádně ohlášen, anebo že ujednání plní.

Není-li jinak umluveno, přísluší zaměstnanci provise také z obchodů, které byly za jeho pracovního poměru ujednány bez jeho přímé součinnosti mezi zákazníkem jemu přiděleným anebo jím získaným a zaměstnavatelem.

Byl-li zaměstnanec ustanoven výslovně za jediného zaměstnavatelova zástupce pro určitý obvod (obvodový zástupce), přísluší mu, není-li jinak vyjednáno, provise také z obchodů, které byly v tomto obvodu za jeho pracovního poměru ujednány bez jeho přímé součinnosti.

Nebyl-li obchod zaměstnancem ujednaný nebo zprostředkovaný proveden, nebo nebylo-li druhou smluvní stranou plněno zcela nebo částečně pro zaměstnavatelovo chování, pro které nebyly důležité důvody z osoby druhé smluvní strany, může zaměstnanec požadovati plnou provisi podle předchozích ustanovení.

Není-li jinak ujednáno, nabude zaměstnanec práva na provisi při prodejích, dodávkách a pracích, jakmile zakázka byla zaměstnavatelem správně vyřízena a druhou stranou bez oprávněných námitek přijata; při jiných obchodech, jakmile byly právoplatně uzavřeny.

Při výpočtu provise hledí se k slevě poskytnuté zaměstnavatelem z ujednané ceny jen tehdy, je-li v tomto odvětví nebo podle všeobecných zaměstnavatelových podmínek obvyklá nebo zavdal-li zaměstnanec sám důvod ke slevě.

Provise jsou splatné a zúčtují se, není-li jinak ujednáno, koncem každého kalendářního čtvrtletí. Při zúčtování v období delším než jeden měsíc je zaměstnanci poskytnouti na vydělanou provisi přiměřené měsíční zálohy. Skončí-li se pracovní poměr před dobou zúčtování, je provise, na kterou zaměstnanec nabyl podle odstavce 1 práva, splatná dnem, kdy se poměr skončí, další se pak zúčtují podle vzniku nároku koncem každého kalendářního čtvrtletí. Náleží-li provise ze smluv sjednaných s postupným plněním, je po skončení pracovního poměru splatná po každém plnění z této smlouvy vždy v kalendářních lhůtách čtvrtletních.

Zaměstnavatel je povinen vydati na žádost zaměstnance výpis z obchodních knih o všech obchodech jím ujednaných nebo zprostředkovaných, ale jen potud, pokud zaměstnanec výpisu potřebuje pro vyúčtování provise; tím nejsou dotčeny jiné zákonné předpisy, podle kterých se může zaměstnanec domáhati předložení obchodních knih.

Zaměstnanec, jemuž zaměstnavatel svěřil ujednávati nebo zprostředkovávati obchody, nesmí bez zaměstnavatelova svolení od jiné osoby pro sebe nebo pro jiného si dáti slíbiti nebo přijmouti provisi nebo jakoukoli odměnu za to, že obchod ujedná nebo zprostředkuje nebo že jej neujedná nebo nezprostředkuje.

Zaměstnavatel může se domáhati, aby mu zaměstnanec vydal provisi nebo odměnu neprávem přijatou, nepozbývaje tím nároku na náhradu skutečné škody, která mu snad kromě toho povstala.

Tento nárok zanikne, nevymáhá-li jej zaměstnavatel soudně do šesti měsíců po tom, kdy se dověděl o zaměstnancově jednání, nejpozději však ve třech letech po tom, kdy provise nebo odměna byla zaměstnanci dána.

Záleží-li zaměstnancův plat podle smlouvy zcela nebo částečně v podílu na zisku ze všech nebo z určitých obchodů nebo má-li býti jinak podle smlouvy rozhodným pro výši platu zisk z provozování podniku nebo závodu, zúčtuje se za uplynulý rok podle účetní uzávěrky, není-li jinak ujednáno. Zaměstnavatel je povinen podíl na zisku vyúčtovati zaměstnanci bez průtahu po schválení nebo vyhotovení účetní uzávěrky za obchodní rok, a není-li jinak umluveno, vyplatiti mu podíl na zisku.

Netrval-li pracovní poměr po celý rok, přísluší zaměstnanci při jeho skončení poměrná částka podle doby, po kterou pracovní poměr trval.

Zaměstnanec má právo nahlédnouti do obchodních knih, pokud je toho třeba, aby mohl zkoumati správnost vyúčtování.

Vládním nařízením může býti po slyšení příslušných zájmových organisací zaměstnavatelů a zaměstnanců zapověděno pro podniky určitého druhu nebo pro určitá místa nebo pro určité obvody, aby byly zaměstnancům poskytovány na srážku platu obytné místnosti, strava nebo prostředky spotřeby.

Poskytuje-li zaměstnavatel byt nebo stravu jako naturální požitky, je povinen to činiti tak, aby vyhovovaly zdraví, mravnosti a náboženskému přesvědčení zaměstnance.

Naturální požitky buťež poskytovány v obdobích v místě obvyklých a okolnostem přiměřených.

Není-li jinak umluveno, počítá se pro náhradu hodnota bytu a jiných naturálních požitků podle průměrných místních cen.

Nemůže-li zaměstnanec konati práce pro nemoc nebo pro úraz, kterých si nezpůsobil ani úmyslně ani hrubou nedbalostí, podrží právo na plat až do šesti neděl.

Tato lhůta se prodlužuje u zaměstnance, jehož pracovní poměr v témž podniku, třebas v různých zaměstnáních ve smyslu tohoto zákona, v den onemocnění trval už nepřetržitě deset let, o čtrnáct dnů, a za každých následujících pak pět let o jeden týden.

Právo podle odstavce 1 přísluší ženám v případě porodu, byly-li v témž podniku alespoň dva roky nepřetržitě zaměstnány ve smyslu tohoto zákona.

Zaměstnanec je povinen co možná bez zbytečného odkladu oznámiti nebo dáti oznámiti zaměstnavateli, nemůže-li konati práce pro nemoc nebo pro úraz, a žádá-li to zaměstnavatel, předložiti mu podle možnosti lékařské potvrzení příslušné nemocenské pojišťovny, po kterou asi dobu bude k práci nezpůsobilý. Zaměstnavatel může v přiměřených obdobích žádati opětně tento průkaz.

Zaměstnavatel jest oprávněn vyžádati si od nemocného zaměstnance nebo od jeho zástupce předměty, které zaměstnanci svěřil.

Zaměstnanec podrží po čtrnáctidenním zaměstnání právo na plat, je-li mu bez jeho zavinění nemožno konati práce pro důležité soukromé překážky, týkající se jeho osoby, po čas podle povahy překážky poměrně krátký.

Nemohl-li zaměstnanec konati práce přes tři dny, může mu zaměstnavatel odpočítati z platu částku připadající na dobu přes tři dny.

Zaměstnanec je však povinen oznámiti zaměstnavateli předem nebo bez zbytečného odkladu nastalou překážku.

Nekonal-li zaměstnanec z takových důvodů práci přes čtrnáct dnů v kalendářním roce, může mu zaměstnavatel započítati dobu přesahující čtrnáct dnů do nejbližší dovolené; nekonal-li práci z takovýchto důvodů v kalendářním roce přes třicet dnů, může zaměstnavatel pracovní poměr ihned zrušiti.

Nemůže-li zaměstnanec konati práce po čas poměrně krátký, plně veřejnoprávní povinnosti, které podle zákonných předpisů nemůže odmítnouti (zejména jako svědek nebo porotce), podrží svůj plat.

Zaměstnanec je však povinen oznámiti zaměstnavateli předem nebo bez zbytečného odkladu nastalou překážku a udati, je-li to možno, dobu, po kterou bude trvati.

Pro takovou překážku v práci nemůže býti pracovní poměr zrušen bez výpovědi.

Nemůže-li zaměstnanec konati práce pro plnění své branné povinnosti, kromě presenční služby a jiné činné služby trvající přes šest měsíců, podrží své peněžité požitky po jeden měsíc, trval-li pracovní poměr podle tohoto zákona v témže podniku nepřetržitě alespoň rok.

Jinak platí ustanovení zákona ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb. z. a n., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních).

Trvá-li pracovní poměr podle tohoto zákona v témž podniku nepřetržitě alespoň šest měsíců, náleží zaměstnanci každého kalendářního roku dovolená pro zotavenou, za které mu příslušejí všechny peněžité požitky, a je-li ujednáno, i naturální, pokud jich může užívati. Za stravu a jiné zaopatření, jichž nemohl užíti, s výjimkou bytu, světla a otopu, náleží mu na požádání náhrada v penězích (§ 17, odst. 4).

Dovolená činí, trvá-li pracovní poměr zaměstnance v témže podniku, třebas v různých zaměstnáních ve smyslu tohoto zákona, ne více než pět let, dva týdny, trvá-li přes pět let, tři týdny, a trvá-li přes patnáct let, čtyři týdny.

Do této dovolené nezapočítává se doba, po kterou zaměstnanec nemohl konati práce pro nemoc, úraz, veřejnoprávní překážky a brannou povinnost a po kterou nepozbývá práva na plat, jakož i čtrnáctidenní doba podle § 22, odst. 4.

Dovolená budiž pokud možno nepřetržitá. Není-li v podniku více zaměstnanců, na které se vztahuje tento zákon, než tři, nebo vyžaduje-li to nerušené provozování, může býti dovolená poskytnuta po vzájemné dohodě ve dvou obdobích přibližně stejných. Dovolená budiž včas určena, při čemž sluší pokud možno přihlížeti k zaměstnancovým potřebám i k tomu, aby dovolená připadla na dobu vhodnou podle provozovacích poměrů podniku.

Dá-li zaměstnanec sám před nastoupením dovolené výpověď, má právo na poměrnou část dovolené, odpovídající trvání pracovního poměru v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje.

Dostane-li zaměstnanec před nastoupením dovolené výpověď, má právo na celou dovolenou, byl-li v kalendářním roce alespoň půl roku v pracovním poměru. Trval-li pracovní poměr v kalendářním roce méně než šest měsíců, přísluší zaměstnanci za každý měsíc poměrný díl dovolené, odpovídající jedné dvanáctině.

Zruší-li zaměstnanec před nastoupením dovolené pracovní poměr z důležitého důvodu, má právo na náhradu v penězích za dobu dovolené, která by mu příslušela, vzhledem k trvání pracovního poměru, podle odstavce předcházejícího. Zruší-li zaměstnavatel pracovní poměr z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, nemá zaměstnanec právo na dovolenou ani na náhradu v penězích.

Zruší-li zaměstnanec pracovní poměr po využití dovolené před uplynutím kalendářního roku, za který se dovolená poskytuje, nemaje k tomu důležitého důvodu, nebo je-li propuštěn z důležitého důvodu, může zaměstnavatel požadovati náhradu v penězích za poměrnou část dovolené, připadající na zbývající část roku. Zaměstnanec je povinen dáti si započítati tuto částku na poslední výplatu služného.

Nevyužil-li zaměstnanec dovolené v příslušném kalendářním roce nebo před skončením pracovního poměru, pozbývá na ni práva. Nevyužil-li však dovolené na žádost zaměstnavatele, přísluší mu náhradní dovolená téhož trvání v pozdější době téhož roku anebo náhrada v penězích.

Byl-li skončen pracovní poměr dříve, než zaměstnanec využil náhradní dovolené, náleží mu za ni náhrada v penězích.

Náhrada v penězích se rovná peněžitým požitkům připadajícím na dobu dovolené.

Zaměstnavatel je povinen svým nákladem opatřiti, zaříditi a udržovati pracovní místnosti a nářadí potřebné pro výkon práce tak, aby zaměstnancův život a jeho zdraví byly chráněny, jak to vyžaduje a umožňuje způsob provozování.

Zejména má zaměstnavatel o to pečovati, aby pracovní místnosti, pokud to dopouští způsob provozování podniku a zaměstnání, byly po pracovní dobu světlé, čisté a prosté prachu, aby byly přiměřeně vytápěny a aby bylo dosti sedadel pro zaměstnance v pracovních přestávkách.

Zaměstnavatel je také povinen učiniti vhodná opatření, aby netrpěla mravnost zaměstnanců, zejména se zřetelem k jejich věku a pohlaví.

Zaměstnanec nesmí bez svolení zaměstnavatele vykonávati jiné zaměstnání nebo býti jakkoliv činný pro jiný podnik nebo na cizí účet. Rovněž nesmí bez svolení zaměstnavatele zúčastniti se zároveň se zaměstnavatelem téže soutěže.

Přestoupí-li zaměstnanec tento předpis, může se zaměstnavatel domáhati náhrady způsobné škody nebo místo ní aby na obchody ujednané zaměstnancem na vlastní účet bylo hleděno jako na obchody ujednané na účet zaměstnavatele a aby zaměstnanec při obchodech ujednaných na cizí účet vydal mu náhradu nebo mu postoupil nárok na ni.

Zaměstnavatelovy nároky zaniknou po třech měsících ode dne, kdy se dověděl o ujednaném obchodě nebo o tom, že zaměstnanec provozuje jiné zaměstnání nebo samostatný podnik anebo se jiného podniku nebo soutěží účastní, každým způsobem však ve třech letech po ujednání obchodu nebo po skončení soutěže.

Byl-li pracovní poměr ujednán na určitý čas, skončí se jeho uplynutím.

Pracovní poměr umluvený na zkoušku může býti oběma stranami kdykoliv zrušen v prvním měsíci zkušební doby. Byla-li zkušební doba jednou ujednána, nesmí býti prodloužena.

Pracovní poměr ujednaný na čas přechodné potřeby může býti v prvním měsíci zrušen oběma stranami kdykoliv, do konce třetího měsíce pak výpovědí alespoň čtrnáctidenní. Trval-li poměr již tři měsíce, hledí se na něj, jako by byl ujednán bez určení času.

Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí ujednané doby v pracovním poměru se zaměstnavatelovým vědomím, nastává poměr ujednaný na neurčitý čas.

Byl-li pracovní poměr ujednán bez určení času nebo je-li po zákonu prodloužen na neurčitý čas, může býti zrušen výpovědí podle ustanovení dalších odstavců.

Výpověď může být dána:

Úmluvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může býti ujednáno, že pracovní poměr, který v den výpovědi nebude trvati déle než pět let, možno vypověděti na šest neděl ke konci kalendářního měsíce. Stejně lze ujednati, že výpovědní lhůta tříměsíční podle odstavce 2, písm. b) bude končiti vždy koncem kalendář. měsíce.

Výpovědní lhůta musí býti pro obě strany stejná. Byly-li ujednány nestejné lhůty, platí pro obě strany výpovědní lhůta delší.

Pracovní poměry, umluvené na čas života některé osoby nebo na čas delší než pět let, může zaměstnanec vypověděti po uplynutí pěti let, zachovávaje šestiměsíční výpovědní lhůtu.

stane-li se neschopným konati práce nebo nemůže-li je dále konati bez újmy pro své zdraví nebo mravnost;

zadržuje-li mu zaměstnavatel neprávem plat nebo jiné požitky mu příslušející anebo zkracuje-li ho v nich, zejména poskytuje-li mu nedostatečnou nebo nezdravou stravu nebo nezdravý byt, jsou-li takové požitky smluveny, nebo porušuje-li jiná podstatná ustanovení smlouvy;

zdráhá-li se zaměstnavatel vyhověti zákonným povinnostem na ochranu života, zdraví nebo mravnosti zaměstnance;

ublíží-li zaměstnavatel jemu nebo příslušníkům jeho rodiny skutkem, poruší-li vůči nim mravnost, dopustí-li se hrubé urážky proti nim anebo odepře-li chrániti zaměstnance proti takovým jednáním příslušníka své rodiny nebo jiného svého zaměstnance.

je-li zaměstnanec ve službě nevěrný, dá-li si poskytnouti bez vědomí a svolení zaměstnavatele třetími osobami neoprávněné prospěchy, zvláště přijme-li proti ustanovení § 14 provisi nebo jinakou odměnu, nebo dopustí-li se jednání, pro které se jeví býti nehodným důvěry zaměstnavatelovy;

je-li zaměstnanec neschopný konati práce ke kterým je povinen (§ 4);

jedná-li zaměstnanec proti zákazům uvedeným v § 29;

nekoná-li zaměstnanec bez řádně odůvodněné překážky práce po značnou podle okolností dobu, nebo zpěčuje-li se trvale konati práce nebo podrobiti se zaměstnavatelovým rozkazům odůvodněným předmětem pracovního výkonu, nebo snaží-li se svésti jiné zaměstnance k neposlušnosti vůči zaměstnavateli; stejné právo přísluší zaměstnavateli, nevyhoví-li zaměstnanec bez náležitého důvodu, ač byl zaměstnavatelem k tomu vyzván, do tří dnů oznamovací povinnosti, uložené mu v § 20, odst. 1, nebo žádosti zaměstnavatele;

nemůže-li zaměstnanec konati práce pro nemoc nebo pro úraz po dobu delší, než jest stanoveno v § 21, nebo nekoná-li práce pro důležité soukromé překážky v kalendářním roce přes třicet dnů (§ 22, odst. 4), nebo nemůže-li konati práce pro delší trest na svobodě nebo proto, že byl povolán k vykonávání vojenské služby, přesahující zákonnou dobu cvičení ve zbrani, nebo pro nepřítomnost z jiného důvodu po značnou podle okolností dobu;

dopustí-li se zaměstnanec násilností, porušení mravnosti nebo hrubých urážek na cti na zaměstnavateli, jeho zástupci, příslušnících jejich rodin nebo na jiných zaměstnancích.

Z důvodů uvedených v § 33, č. 4 a v § 34, č. 1, 3, 4, 6 lze zrušiti pracovní poměr bez výpovědi jen do osmi dnů po tom, kdy se druhá strana dověděla o některém z těchto důvodů, jinak je po zákonu prominut.

Zaměstnavatel se však může dovolati i prominutého důvodu, jestliže se zaměstnanec zpěčuje konati práce nebo se podrobiti rozkazům podle § 34, č. 4, nebo jestliže se dopustí skutků uvedených v § 34, č. 6.

Vystoupí-li zaměstnanec předčasně z pracovního poměru nemaje důležitého důvodu, nebo zavinil-li sám své předčasné propuštění, může se na něm zaměstnavatel domáhati náhrady škody, která mu tím vznikla. Dokud se zaměstnanec nevyrovná se zaměstnavatelem, může mu zaměstnavatel zadržeti platy již dospělé nebo dospívající.

Zaměstnanci náleží přiměřený díl platu za výkony již provedené, za které plat dosud nedospěl, pokud tyto výkony nepozbyly předčasným zrušením poměru zcela nebo z větší části ceny pro zaměstnavatele.

Propustí-li zaměstnavatel nemaje důležitého důvodu předčasně zaměstnance nebo může-li mu býti přičtena vina na tom, že zaměstnanec zrušil bez výpovědi pracovní poměr, může zaměstnanec, nepozbývaje nároku na náhradu další škody, se domáhati kromě dílu platu přiměřeného dosavadním výkonům také platu přiměřeného dosavadním výkonům také platu a náhrady jiných požitků, které mu náležejí podle smlouvy za čas až do skončení pracovního poměru uplynutím smluvené doby nebo po řádné výpovědi. Přesahuje-li však tento čas jeden rok, je zaměstnavatel oprávněn si započítati, co zaměstnanec ušetřil tím, že práce nekonal, nebo čeho nabyl jiným zaměstnáním nebo nabýti úmyslně zameškal.

Plat a náhrada za jiné požitky za čas do jednoho roku dospívá zrušením pracovního poměru; za další čas vždy koncem měsíce.

Ustanovení §§ 36 a 37 platí také, byl-li pracovní poměr zrušen výpovědí nesprávně danou a nebyla-li výpověď ihned odvolána, jakmile druhá strana na to upozornila.

Žádná ze stran není povinna obnoviti pracovní poměr zrušený předčasně bez důležitého důvodu nebo výpovědí danou nesprávně druhou stranou, a nepozbývá nároků podle §§ 36 a 37, odepře-li poměr obnoviti.

Zemře-li zaměstnanec, jemuž zaměstnavatel přenechal podle smlouvy o práci služební byt, třeba byt vykliditi do jednoho měsíce, má-li zaměstnanec vlastní domácnost, jinak do čtrnácti dnů po úmrtí.

Zaměstnavatel se však může domáhati, aby část bytu skládajícího se z několika místností, byla ihned vyklizena, pokud je toho třeba k ubytování nástupce a jeho zařízení.

Vystoupí-li zaměstnanec z pracovního poměru nebo byl-li tento poměr předčasně zrušen ze zaměstnancovy viny, je zaměstnanec povinen vykliditi služební byt, nemá-li vlastní domácnost, bez zbytečného odkladu; má-li však vlastní domácnost, je povinen vykliditi část bytu, skládajícího se z několika místností, potřebnou pro nástupce, bez zbytečného odkladu, ostatní pak do čtrnácti dnů.

Osoby vážně nemocné a šestinedělky nesmějí býti nuceny vykliditi byt, dokud nemohou býti přemístěny bez újmy pro své zdraví.

Je-li zaměstnanec povinen vydati účet, musí to učiniti, vystupuje ze služby, bez zbytečného odkladu, a stejně musí odevzdati zaměstnavateli veškeré jmění a věci jemu svěřené a doklady, listiny a podobné, které jsou v jeho úschově.

Zaměstnavatel má právo i za pracovního poměru kdykoliv pohledávati na zaměstnanci účet anebo věci jemu svěřené anebo je prohlédnouti nebo dáti prohlédnouti.

Aby mohl vydati účet, má zaměstnanec právo nahlédnouti do knih a dokladů, pokud se týkají jeho činnosti.

Po výpovědi a až do doby, kdy si vyhledá nové zaměstnání třeba dáti zaměstnanci na jeho žádost volný čas, aby si vyhledal nové zaměstnání, a to dva půldny v týdnu; prokážete-li zaměstnanec, že je toho mimořádně zapotřebí (např. musí-li se osobně představiti mimo své pracovní místo), má právo na prázdno přiměřeně delší. Tohoto prázdna nesmí zaměstnanec užíti k jinému účelu, jinak mu může zaměstnavatel další prázdno odepříti.

Zaměstnanec nepozbývá práva na plat za tento volný čas.

Zaměstnavatel je povinen vydati zaměstnanci při skončení pracovního poměru písemné potvrzení o době a způsobu zaměstnání. Zápisy a poznámky, které by ztížili zaměstnanci najíti nové místo, nejsou dovoleny.

Přeje-li se zaměstnanec potvrzení za pracovního poměru, anebo přeje-li si, aby mu potvrzení již vydané bylo dáno znovu, jdou náklady na jeho vrub.

Zaměstnancovy listiny, které jsou v úschově u zaměstnavatele, jest vrátiti zaměstnanci, kdykoliv si toho přeje.

Služební záruka nesmí býti složena v závodě zaměstnavatelově ani jí nesmí zaměstnavatel užíti v svém závodě.

Záruky dané v hotovosti nebo v cenných papírech musí býti na jméno zaměstnance složeny u peněžního ústavu, na kterém se obě strany dohodnou, a to takovým způsobem, že běžné úroky může vybírati zaměstnanec a že jistinu lze vydati jen se svolením zaměstnavatele i zaměstnance, nebo podle právoplatného rozhodnutí soudního. Za záruku takto složenou zaměstnavatel neodpovídá.

Skončí-li se pracovní poměr, může zaměstnavatel odepříti uvolnění záruky, je-li zaměstnanec povinen vydati účet nebo vrátiti věci jemu svěřené nebo má-li zaměstnavatel proti němu nárok na náhradu škody, a to dokud nebude vyrovnán schodek z přezkoumaného účtu, vráceny svěřené věci nebo dána náhrada škody. Domáhá-li se toho zaměstnanec, bude služební záruka mezitím na jeho útraty složena u soudu.

Záruky dané k zajištění toho, že určité práce budou náležitě provedeny, lze se domáhati zpět, není-li jinak umluveno, jakmile byly provedené práce schváleny.

Zaměstnavatel je povinen bez zbytečného odkladu přezkoumati účet a provedené práce a buď je schváliti nebo oznámiti své výtky.

Úmluva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která omezuje zaměstnance v jeho výdělečné činnosti pro dobu po skončení pracovního poměru (soutěžní doložka), není pro zaměstnance závazná:

Je-li plat při skončení pracovního poměru vyšší, je takové úmluva závazná, pokud:

Doba uvedená v odstavci 2, č. 2 může býti úmluvou rozšířena na pět let, jestliže se zaměstnavatel zaváže platiti zaměstnanci za dobu, přesahující jeden rok, až do uplynutí platnosti soutěžní doložky, plat, který zaměstnanec měl při zrušení pracovního poměru.

K platosti soutěžní doložky je potřebí, aby úmluva o ní byla uzavřena v písemné formě.

Úmluva o omezení výdělečné činnosti (soutěžní doložka) stane se neplatnou, zruší-li zaměstnanec pracovní poměr z důležitého důvodu zaviněného zaměstnavatelem a prohlásí-li do měsíce písemně, že nepokládá úmluvu za závaznou.

Rovněž se stane neplatnou, zruší-li zaměstnavatel předčasně pracovní poměr bez důležitého důvodu anebo vypoví-li zaměstnance, nemaje věcných důvodů ani důležitého důvodu z jeho osoby, a nezaváže-li se, že po čas omezení bude mu platiti plný plat, který měl zaměstnanec při skončení pracovního poměru, nebo neplatí-li, ač byl upomenut.

Zcizí-li zaměstnavatel svůj závod nebo propachtuje-li jej, pokračuje se nezměněně v pracovním poměru, jestliže se nabyvatel (pachtýř) se zaměstnancem jinak nedohodne. V prvním měsíci po převzetí závodu může však každá strana pracovní poměr v zákonné lhůtě vypověděti.

Dostane-li zaměstnanec podle odstavce 1 výpověď, odpovídá mu dřívější zaměstnavatel za škodu vzešlou tím, že pracovní poměr byl zrušen dříve, než by se byl skončil smluvenou výpovědí nebo uplynutím smluvené doby. Dá-li však výpověď podle odstavce 1 zaměstnanec, platí to jen tehdy, jestliže zaměstnanec odešel proto, že se změnily podstatně jeho pracovní úkony a poměry nebo že měl k tomu důležité důvody z osoby nového zaměstnavatele.

Zůstane-li zaměstnanec u nabyvatele (pachtýře), neručí mu dřívější zaměstnavatel za budoucí platy. Nabyvatel (pachtýř) je však vedle dřívějšího zaměstnavatele zavázán rukou společnou a nerozdílnou za platy dospělé v posledním roce před převzetím závodu, pokud je při převzetí závodu znal nebo znáti musil.

Zemře-li zaměstnavatel, může do měsíce po smrti zaměstnance i zaměstnavatelův dědic pracovní poměr v zákonné lhůtě vypověděti.

Byl-li pracovní poměr takto zrušen výpovědí zaměstnavatelova dědice před uplynutím doby, na kterou byl smluven anebo ve které by se byl skončil smluvenou výpovědí, může se zaměstnanec domáhati náhrady škody jemu tím vzešlé, ale musí si dáti započísti, čeho nabyl jiným zaměstnáním nebo nabýti úmyslně zameškal.

zákon ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., o služební smlouvě obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o obchodních pomocnících), ve znění císařského nařízení ze dne 10. ledna 1915, č. 8 ř. z.;

§§ 55 až 60 zák. čl. XXXVII/1875 (obchodního zákoníka platného v zemi Slovenské a Podkarpatoruské);

zákon ze dne 31. ledna 1922, č. 34 Sb. z. a n., o nároku obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na peněžité požitky a v některých případech vojenské povinnosti;

§§ 201, 202, 205, 208 obecného zákona horního, pokud se týkají osob podrobených tomuto zákonu;

ustanovení obyčejového práva platného v zemi Slovenské a Podkarpatouruské, kterým se dosud spravovaly pracovní poměry upravené tímto zákonem.

Ustanovení tohoto zákona, pokud jsou pro zaměstnance příznivější a pokud práva jimi zaměstnancům přiznaná nemohou býti smlouvou zkrácena ani zrušena, platí, s výjimkou §§ 45 a 46, i pro pracovní poměry, které trvají v den účinnosti tohoto zákona.

Bylo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona ujednáno mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, že výpověď může býti dána k jinému dni než ke konci kalendářního čtvrtletí, lze podle takové úmluvy vypověděti ke konci kalendářního měsíce pracovní poměr, u kterého může býti podle § 31, odst. 3 smluveno, že výpovědní lhůta bude končiti koncem kalendářního měsíce, ovšem s výpovědní lhůtou podle § 31, odst. 2, písm. a) nebo b).

Zaměstnancům, kterým podle dosavadních ustanovení zákonných nebo podle práva obyčejového v den účinnosti tohoto zákona přísluší delší výpovědní lhůta, než jakou ustanovuje tento zákon, zůstává, pokud trvá jejich pracovní poměr v dosavadním zaměstnání u téhož zaměstnavatele, ona delší lhůta zachována. Zaměstnavatel je povinen vydati takovému zaměstnanci do čtrnácti dnů od účinnosti tohoto zákona potvrzení o s smlouvě (§ 5) a udati v něm onu výpovědní lhůtu.