Příslušným výstrojem se rozumí u motorového vozidla nářadí a náčiní, kterého je třeba k nutným opravám vozidla (i pneumatik); u nákladních automobilů patří k tomu i plachty. Veškerý výstroj (i osvětlení) musí býti v řádném stavu.

Obvyklými náhradními součástkami třeba rozuměti u motorového vozidla, které je opatřeno pneumatikou, jeden náhradní, pro celou jízdu způsobilý plášť a jednu náhradní duši. Z ostatních obvyklých náhradních součástek musí býti motorové vozidlo opatřeno takovými součástkami, kterými může v krátkém čase řidič motorového vozidla porouchané součástky nahraditi.

Potřebným množstvím pohonných látek se rozumí u motorového vozidla takové množství pohonných látek (směsi benzinu s lihem, koksu, automobilového oleje, konsistenčního tuku, petroleje, karbidu ap.), jakého je potřebí pro celou vyžádanou jízdu, může-li býti n a vozidle normálním způsobem uloženo.

Potřebným výstrojem a obvyklými náhradními součástkami se rozumějí u jízdního kola svítilna, hustilka a jiné nářadí, náčiní a materiál, jehož je třeba k nutným opravám kola (plášťů a duší).

O krmivo pro požadovaná zvířata a o pohonné látky pro motorová vozidla je po celou dobu, co jich bylo použito k vojenským dopravním účelům, povinen se postarati jejich držitel anebo v jeho zastoupení průvodce, kterého určil.

Saně se požadují k vojenským dopravním účelům jen tehdy, jestliže se hodí k dopravě osob nebo materiálu a jestliže se k tahu jich používá tažných zvířat.

K dopravě nákladů, které dodavatel vojenské správy je povinen dopraviti až na místo určení, nelze dopravní prostředky podle zákona požadovati.

Za okrsek posádky se považuje vždy celý obvod obce, v níž je sídlo posádky, podle okolností i okolí obce v okruhu, jehož poloměr je 6 km, počítajíc od středu posádky určeného vojenským místním velitelstvím.

Vzdálenost 5 km mimo okrsek posádky se určuje podle vzdušné čáry, počítajíc od hranic okrsku posádky․ )

Poskytnutí dopravních prostředků pro vojenské účely v míru mohou u obcí (okresních úřadů) požadovati, není-li dále jinak stanoveno, jen velitelství vojenských útvarů, a to zpravidla písemnou žádankou. Je-li toho třeba, mohou velitelství vojenských útvarů požadovati poskytnutí dopravních prostředků též telegraficky nebo telefonicky; v těch případech musí býti příslušná písemná žádanka obci (okresnímu úřadu) dodána dodatečně.

Při náhlé potřebě mohou požadovati dopravní prostředky u obcí i jednotlivé vojenské osoby, prokáží-li u obecního úřadu svou oprávněnost rozkazem anebo zmocněním podepsaným a opatřeným razítkem dotčeného velitelství vojenského útvaru.

Obec má býti o požadování dopravního prostředku zpravena zpravidla alespoň 24 hodiny napřed. Je-li nebezpečí z prodlení, může však býti požadováno poskytnutí dopravního prostředku neodkladně.

Okolními obcemi, u nichž lze dopravní prostředky požadovati přímo (bez zprostředkování okresních úřadů), se rozumějí nejen obce, které přímo sousedí s obcí, kde mají býti dopravní prostředky dodány, nýbrž i obce v nejbližším dalším okolí až do vzdálenosti 5 km od hranic obce, v níž mají býti dopravní prostředky dodány.

Na držiteli přímo nemůže velitelství vojenského útvaru nebo jednotlivé vojenské osoby dopravní prostředek požadovati, nestanoví-li jinak toto nařízení nebo zásady, o nichž je řeč k § 7, odst. 3.

Zaměstnanci podniků sloužících veřejné dopravě jsou osvobozeni od povinnosti říditi dopravní prostředek, je-li jich používáno k provozu veřejných železnic anebo k jiné dopravě obstarávané podle jízdního řádu nebo s jistou pravidelností; při ostatní dopravě bude při určování takových zaměstnanců přihlíženo jen k dopravě neodkladně nutné.

Zaměstnanci podniků sloužících naléhavým zájmům veřejným jsou míněni zaměstnanci elektráren, plynáren, vodáren, kanalisací ap.

Když obec určuje průvodce (vozky, řidiče ap.) podle § 8, odst. 5, zákona, nemůže k tomu vybrati osoby, jichž je potřebí k řízení dopravních prostředků osvobozených podle § 6 zákona.

Dopravním prostředkům uvedeným v § 6, odst. 2, písm. c) a e), zákona buďte postaveny na roveň dopravní prostředky, jichž je nezbytně potřebí k zabezpečení řádného telegrafního a telefonního provozu a k udržování elektrického vedení vysokého napětí.

Byl-li určen k dopravě pro vojenské účely dopravní prostředek, jemuž přísluší osvobození podle § 6 zákona, může se jeho držitel domáhati nápravy podle § 8, odst. 4, zákona.

Státní lesy a statky a vojenské lesní podniky jsou povinny poskytovati vojenské správě své dopravní prostředky podle týchž zásad, jaké platí pro požadování dopravních prostředků nestátních.

Státní podniky uvedené v odst. 1 jsou povinny oznámiti svoje zvířata [§ 2, písm. a) a b), zákona] a vozidla pro zvířecí potah obcím, v jejichž obvodu je stanoviště (stáje ap.) těchto dopravních prostředků; obce si podle těchto oznámení doplní soupisy uvedené k § 8, odst. 1. První oznámení obcím o těchto dopravních prostředcích učiní příslušný orgán uvedených státních podniků do 31. března 1933; poté oznamuje tento orgán obcím změny týkající se dopravních prostředků vždy do jednoho měsíce po tom, co změna nastala.

Stran používání jiných státních dopravních prostředků než těch, které jsou uvedeny v odst. 1 a 2, k dopravním účelům vojenským dohodne se ministerstvo národní obrany se zúčastněnými ministerstvy na bližších zásadách, jimiž bude stanoveno zejména též, jak a kde se tyto dopravní prostředky požadují a jaké vzájemné závazky z toho vznikají pro vojenskou správu a pro dotčené odvětví státní správy, jemuž požadovaný dopravní prostředek náleží.

K určování držitelů zvířat a vozidel pro zvířecí potah použije obec soupisu, který o těchto dopravních prostředcích pořizuje podle zákona ze dne 13. května 1924, č. 117 Sb. z. a n., o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské.

K určování držitelů motorových vozidel použijí obce údajů obsažených v rejstříku motorových vozidel; bližší směrnice k provedení tohoto ustanovení vydá ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany.

Jsou-li požadována jízdní kola nebo motorová vozidla, která nejsou obsažena v rejstříku motorových vozidel, určí je obec z dopravních prostředků, o nichž je jí známo nebo o nichž vhodným šetřením zjistí, že v obci jsou; i zde však musí obec dbáti, aby se držitelé dopravních prostředků při jich poskytování co možná stejnoměrně střídali.

Podle soupisů, údajů z rejstříku motorových vozidel a šetření uvedených v předcházejících odstavcích určí obec po řadě držitele, kteří mají v jednotlivých případech dopravní prostředek poskytnouti; držitelé několika dopravních prostředků budou k tomu plnění určeni poměrně k počtu svých dopravních prostředků téhož druhu. Jestliže osoba, na jejíž dopravní prostředek mělo podle pořadí dojíti, z jakéhokoli důvodu tento dopravní prostředek neposkytne, bude k jeho poskytnutí určena při nejbližší příležitosti.

Obec je povinna zavčas zpraviti držitele, jehož k poskytnutí dopravního prostředku určila, písemným poukazem o době a způsobu poskytnutí dopravního prostředku, o druhu vozidel a zvířat a má bdíti nad tím, aby tomuto závazku bylo vyhověno. Průvodce je povinen odevzdati tento poukaz vojenskému orgánu, který dopravní prostředek převzal.

Jestliže bylo od obce stran poskytnutí dopravních prostředků požadováno něco, co nelze pro nepředvídané okolnosti (živelní nehody, zvířecí nákazu atd.) buď vůbec anebo zcela splniti, oznámí to obec ihned tomu, kdo za dopravní prostředek požádal, a dá o tom zprávu též nadřízenému politickému úřadu, který učiní potřebná opatření a zpraví o tom, co zařídil, neprodleně toho, kdo za dopravní prostředek požádal.

Nelze-li při cílové jízdě použíti nejkratšího spojení pro nesjízdnost cest, vyžádá si o tom vojenský orgán potvrzení obce, od které byl dopravní prostředek požadován anebo kde cílová jízda končí.

Nebyl-li dopravní prostředek převzat vojenským orgánem do dvou hodin po čase určeném k převzetí, není jeho průvodce povinen déle čekati a učiní o tom oznámení obci.

Dopravní prostředek dodaný k cílové jízdě se propustí z použití k vojenským dopravním účelům ihned, jakmile dojede na místo určení, a je-li takových míst několik, na posledním z nich, leč by ho bylo použito i k jízdě zpáteční (k § 16, odst. 4 a 5).

Doba použití dopravního prostředku k dobové jízdě se počítá od okamžiku, kdy byl dopravní prostředek podle určeného času na stanovené místo dodán, a končí se okamžikem, kdy příslušný vojenský orgán prohlásí, že dopravní prostředek je propuštěn.

Celodenní dobová jízda nemá zpravidla překročiti dobu 15 hodin.

Pro posouzení, v kterých obcích jsou obvyklé jednospřežní vozy a které krajiny lze považovati za krajiny s nesjízdnými cestami, v nichž mohou býti požadováni jen jezdečtí koně a soumaři, je rozhodující vyhláška, kterou vydá zemský úřad po slyšení zemědělské rady a vyhlásí v Zemském věstníku.

Při dopravě osob může býti u zvířat a vozidel pro zvířecí potah vyžadován výkon do 10 km, při dopravě nákladů a břemen do 5 km za hodinu. Po cestě 25 km se poskytne uvedeným dopravním prostředkům odpočinek trvající jednu hodinu; při dopravě nákladů a břemen poskytnou se mimo to takovým dopravním prostředkům ještě podle potřeby pětiminutové až desetiminutové další oddechy.

Při dopravě osobními automobily a motocykly může býti vyžadována hodinová rychlost do 40 km, při dopravě motorovými vozidly pro hromadnou dopravu osob a při dopravě nákladů a břemen hodinová rychlost do 25 km.

Čistá váha nákladů (břemen) za normálních okolností je průměrně

mimo potřeby vozky, výstroj dopravního prostředku a krmivo.

Snížiti průměrnou váhu nákladů a břemen u dopravních prostředků uvedených v odst. 4 je dovoleno při špatné kondici zvířat, při špatných cestách, v horském terénu, je-li vozidlo chatrné nebo malé, ap. O nutnosti takového snížení si musí orgán, který dopravní prostředek požadoval, vyžádati potvrzení obce.

Dovolené zatížení motorových vozidel je dáno jejich nosností.

Pomocné dopravní prostředky k jízdě do vrchu (stoupání) mají býti zpravidla požadovány od obcí dole položených před jízdou do vrchu, jinak od obce nejblíže položené. Pomocné dopravní prostředky do vrchu lze požadovati, jen když je toho nezbytně potřebí. Jako pomůcky k zjištění takové potřeby se použije map vzdáleností. Bude-li pomocného dopravního prostředku do vrchu zapotřebí i mimo případy patrné z map vzdáleností, vyžádá si o tom vojenský orgán potvrzení příslušné obce.

Náhrada za použité pomocné dopravní prostředky do vrchu náleží jen na vzdálenost, na kterou bylo dopravního prostředku skutečně použito, počítaje v to i jízdu pod vrch z obce, z níž byl dopravní prostředek vyžádán.

O vyžádaném počtu pomocných dopravních prostředků do vrchu a o vzdálenosti (odst. 8), na niž bylo těchto dopravních prostředků použito, vyžádá si vojenský orgán potvrzení příslušné obce.

O použití dopravních prostředků k vojenským účelům pořídí vojenský orgán, který dopravního prostředku použil, záznam podle vzoru v příl. 1. Z tohoto záznamu jsou patrna všechna data rozhodná pro posuzování právních poměrů, které z poskytnutí dopravních prostředků k vojenským účelům vznikají. K tomuto záznamu připojí vojenský orgán poukaz obce podle ustanovení k § 8, odst. 5, a k § 18, odst. 6, jakož i potvrzení obce podle ustanovení k § 10, odst. 1, k § 14, odst. 7 a 9, a k § 18, odst. 2.

Místo, kde byl dopravní prostředek pro cílovou jízdu dodán, a místo, kde byl propuštěn, lze pro větší přesnost vyznačiti nějakým objektem, budovou, pomníkem, křižovatkou komunikací, mezníkem ap. anebo směrem a vzdáleností od obce.

K zjištění projetých vzdáleností se použije pomůcek, jako jsou mapy vzdáleností nebo údaje o vzdálenostech v úředním jízdním řádě poštovních a železničních automobilních tratí. Nepostačují-li takovéto pomůcky, je rozhodným pro posouzení vzdáleností vzdálenostní výkaz vydaný okresním úřadem.

Při počítání vzdálenosti v kilometrech se zlomky menší než 0,5 km nepočítají, zlomky 0,5 km a větší se počítají za celý kilometr.

Za jízdu, kterou dopravní prostředek vykoná po svém propuštění cestou domů, se zvláštní náhrada neposkytuje; vojenská správa poskytuje náhradu za zpáteční jízdu podle § 16, odst. 2 a 3, zákona, jen když dopravního prostředku k tomuto účelu použije. Byla-li zpáteční jízda původně vyžádána, avšak z rozhodnutí vojenského orgánu pak jí nebylo použito, započítá se doba, která byla takto promarněna od skončení původní jízdy až do rozhodnutí vojenského orgánu, za čekání a přísluší za ně náhrada podle ustanovení § 16, odst. 3, zákona, třebaže ani sama o sobě, ani s ostatními čekáními nepřevyšuje dobu 2 hodin.

Dopravního prostředku, jehož bylo použito k cílové jízdě, lze použíti též k jízdě zpáteční, nepřesahuje-li čekací doba před zpátečním použitím 4 hodiny. Tato doba může býti prodloužena jen po vzájemné dohodě mezi vojenským orgánem a držitelem nebo oprávněným zástupcem (průvodcem) dopravního prostředku a jen tehdy, nepřekročí-li náhrada za dopravní prostředek takto použitý výši náhrady, která by příslušela na dopravní prostředek jiný nebo za jízdu tam.

Náhrada za čekání přísluší při cílové jízdě tehdy, jestliže všechna čekání (před nastoupením jízdy a za ní, bylo-li jízdy zpáteční použito) převyšují úhrnem dobu 2 hodin. Doba před nastoupením jízdy se pokládá za čekání od okamžiku, kdy byl dopravní prostředek podle určeného času na stanovené místo dodán, i když nebyl v tuto dobu vojenským orgánem převzat.

U dopravních prostředků pro dobovou jízdu se zvláštní náhrada za čekání neplatí; čekání se tu započítává do celkové doby použití.

Nákladní automobily nosnosti do 1500 kg třeba pokládat za lehké a nákladní automobily větší nosnosti za těžké.

Automobily pro hromadnou dopravu osob třeba vzhledem ke konstrukci podvozku při provádění § 17 zákona klásti na roveň nákladním automobilům.

Sazby pro určení náhrad za dodání dopravního prostředku pro vojenské účely jsou stanoveny v tabulce A příl. 2 pro jízdy při požadování tažných, jezdeckých anebo nosných zvířat a vozidel pro zvířecí potah (počítajíc v to i saně) a v tabulce B příl. 2 pro jízdy při požadování motorových vozidel a jízdních kol.

Držitelům dopravních prostředků v obvodu vojenských střelnic a vojenských výcvikových středisek (táborů), kteří poskytnou dopravní prostředek v jednom kalendářním roce více než pětkrát, náleží za každé šesté a další poskytnutí dopravního prostředku náhrada stanovená podle základních sazeb zvýšených o 10 %. Dokladem o nároku je potvrzení, které obec podle svých záznamů připojí k písemnému poukazu podle § 8, odst. 4, zákona a k § 8, odst. 5, tohoto nařízení; v potvrzení uvede obec, kdy byl dopravní prostředek v běžném kalendářním roce k prvním pěti jízdám pro vojenské účely poskytnut a pro který vojenský útvar.

Vojenská správa může poskytnouti i krmivo pro zvířata za náhradu odpovídající ceně dodaného krmiva, platné v době použití, nebo ceně skutečně placené. Při onemocnění nebo zranění zvířete v době použití pro vojenské účely může vojenská správa poskytnouti veterinářské vyšetření a první nutné ošetření zdarma. Za opravu nebo obnovu podkování provedeného vojenskými orgány zaplatí držitel zvířete vojenské správě jen za spotřebovaný materiál.

Byl-li průvodce dopravního prostředku určen obcí podle ustanovení § 8, odst. 5, zákona, přísluší mu náhrada ve výši stanovené v příl. 3. Náhrada za polodenní použití mu přísluší, trval-li jeho výkon buď jen dopoledne (byl-li skončen nejpozději ve 12 hodin v poledne), anebo jen odpoledne (započal-li nejdříve ve 12 hodin v poledne). Trval-li výkon jak v hodinách dopoledních, tak i odpoledních přísluší dotčenému průvodci náhrada za celodenní použití.

Byla-li osoba určená obcí za průvodce vytržena ze svého pravidelného zaměstnání tak, že je nemohla na předcházející nebo na zbývající část dne nastoupiti, přísluší jí náhrada jako při celodenním použití.

Obec vydá průvodci, kterého podle § 8, odst. 5, zákona určila, písemný poukaz, který je pro průvodce legitimací a zároveň dokladem pro přiznání náhrady. Na poukaze poznamená vojenský orgán hodinu, v kterou se průvodce k požadovanému úkonu přihlásil a kdy byl propuštěn, jakož i místo, v kterém k svému úkonu nastoupil a v kterém byl propuštěn. Průvodce je povinen odevzdati tento poukaz vojenskému orgánu, který dopravní prostředek převzal.

Náhrady podle zákona příslušející vyplácejí hospodářské správy vojenských útvarů.

Je-li náhrada zaslána obecnímu úřadu poštovní spořitelnou, což se děje zpravidla, není třeba, aby obec posílala potvrzenku o přijetí náhrady.

Za škody na dopravních prostředcích, o kterých se zjistí, že byly tu již před dodáním dopravního prostředku na místo určení a před jeho převzetím vojenskou správou, náhrada ze státní pokladny nepřísluší.

Byla-li škoda na dopravních prostředcích způsobena zaviněním osoby, kterou obec podle § 8, odst. 5, zákona určila za průvodce (vozku, řidiče ap.), přísluší držiteli dotčeného dopravního prostředku nárok na náhradu ze státní pokladny; státu přísluší pak proti této osobě postižné právo.

Poškození dopravního prostředku se zjišťuje, je-li to možné, na místě samém. Za tím účelem učiní jak osoba, která dopravní prostředek poskytla, tak i vojenský orgán, kterému byl dopravní prostředek poskytnut, o poškození protokolární oznámení nejbližšímu obecnímu úřadu. V tomto oznámení se uvede jméno, hodnost a vojskové těleso vojenského orgánu, kterému se dopravní prostředek poskytl, jméno osoby, která dopravní prostředek poskytla, dále způsob, rozsah, příčina, místo a doba poškození, jakož i, je-li toho třeba, svědci a jiné důležité okolnosti, které by mohly přispěti k osvětlení věci.

Obec, jíž dojde takové oznámení, zašle je nadřízenému politickému úřadu, v jehož obvodu je místo, kde byl dopravní prostředek poskytnut; tento úřad učiní příslušné rozhodnutí, nevedl-li k cíli pokus o smírné vyřízení věci.

Najme-li velitelství vojenského útvaru nebo vojenský orgán místo nedodaného nebo vadně dodaného dopravního prostředku sám dopravní prostředek za cenu, která přesahuje náhradu příslušející podle zákona, oznámí to neprodleně obci.

Obec je povinna náhradou podle § 21, odst. 2, zákona jen tehdy, zavinila-li opožděné nebo neúplné dodání nebo nedodání dopravního prostředku, např. neurčila-li držitele dopravního prostředku, ač bylo u ní o dopravní prostředek řádně požádáno. Jestliže však vojenská správa nesplnila povinnosti uložené jí zákonem nebo předpisy vydanými podle zákona, nelze na obci uvedené náhrady požadovati.

Plavebními dopravními prostředky se rozumějí veškerá plavidla, ať samohybná nebo vlečná, určená k dopravě osob anebo nákladů, a to s celou příslušnou výzbrojí, výbavou a výstrojem, jakož i se všemi osobami patřícími k jejich normovaným posádkám, tak, aby bezpečné použití těchto plavidel bylo vždy zaručeno.

I plavidla, která mají domovský přístav v republice Československé, avšak jsou v době, kdy o ně vojenská správa požádá, mimo státní území, musí býti poskytnuta vojenské správě na místě a v době jí určené.

Plavební dopravní prostředky požaduje ministerstvo národní obrany nebo vojenské velitelství, jemuž tuto pravomoc ministerstvo národní obrany svěří, přímo od jejich držitelů. Opisem požadovacího výnosu (nařízení) zpraví o věci ministerstvo národní obrany (vojenské velitelství, které nařízení vydalo) okresní úřad, v jehož obvodu je domovský přístav dotčeného plavidla.

Obce jsou povinny vésti záznamy podle vzorce v příl. 4 o tom, jak rozvrhly požadování dopravních prostředků na jednotlivé držitele. V těchto záznamech učiní též poznámku o tom, proč jednotlivých dopravních prostředků, na něž by podle pořadí mělo dojíti, nebylo použito (např. že dopravní prostředek nebyl vyžádán vzhledem k neodkladným pracím držitelovým, k nemoci zvířat ap.).

Zájemcům se povolí na jejich žádost, aby do těchto záznamů nahlédli, a domnívají-li se, že jsou rozvržením požadovaných dopravních prostředků, jak bylo obcí provedeno, poškozeni, mohou o tom podati oznámení nadřízenému politickému úřadu, aby mohl zjednati nápravu.

K požadování dopravních prostředků pro účely četnictva při vykonávání bezpečnostní služby v míru jsou oprávněna všechna velitelství četnických útvarů (zemská četnická velitelství, velitelství četnických oddělení, okresní četnická velitelství, velitelství četnických stanic a velitelství četnických pátracích stanic) a příslušné okresní a zemské úřady.

Při náhlé potřebě mohou požadovati dopravní prostředky i jednotlivé četnické osoby a úředníci politických úřadů, řídící bezpečnostní službu četnictva, prokáží-li u obecního úřadu své oprávnění k dotčenému služebnímu výkonu.