Zletilosti se dosahuje dovršením osmnáctého roku věku.

Nezletilec se stane zletilým také uzavřením manželství; zletilosti nepozbývá ani zánikem manželství, ani bude-li manželství prohlášeno za neplatné.

Osobě, která je nezletilé anebo stižena duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutá, povoluje uzavření manželství soud po slyšení rodičů nebo jiných zákonných zástupců.

Osobám v přímém pokolení sešvagřeným povoluje uzavření manželství okresní národní výbor. Okresní národní výbor povoluje také, aby prohlášení snoubence, že vstupuje v manželství, učinil jeho zmocněnec.

Místní národní výbor pověřený vést matriky pro obvod, v němž má jeden ze snoubenců bydliště, může povolit uzavření manželství před jiným místním národním výborem pověřeným vést matriky.

Osvojenec a jeho potomci a osvojitel a jeho příbuzní dědí navzájem podle dědických skupin jako příbuzní. Osvojenec nedělí v původní rodině a původní rodina osvojeného nedědí po něm.

Zrušením osvojeneckého poměru vznikají znovu dědická práva v původní rodině osvojencově, stejně jako rodičovská moc osvojencových rodičů.

Je-li aspoň jeden ze snoubenců československým občanem, lze uzavřít manželství v cizině též před přednostou československého zastupitelského úřadu k tomu zmocněným. Přednosta úřadu může tímto úkolem pověřit některého úředníka svého úřadu.

Uzavírá-li se manželství podle předchozího odstavce, neplatí ustanovení § 1, odst. 2 zákona ze dne 7. prosince 1949, č. 265 Sb., o právu rodinném.

Cizinec, který zamýšlí v Československé republice uzavřít manželství, je povinen předložit vysvědčení příslušného úřadu svého domovského státu, že nejsou známy okolnosti, které by uzavření zamýšleného manželství vylučovaly. Povinnosti vysvědčení předložit může z důležitých důvodů cizince zprostit okresní národní výbor.

Nezletilému cizinci staršímu než šestnáct let, který zamýšlí uzavřít manželství v Československé republice a nemůže se prokázat povolením potřebným se zřetelem k jeho věku podle zákonů státu, jehož je příslušníkem, může povolit uzavření manželství československý soud. Pro toto řízení se nezletilému ustanoví opatrovník, nemá-li tu svého zákonného zástupce.

Ve sporném řízení rozhoduje soud o žalobách:

V ostatních věcech uvedených v zákoně o právu rodinném rozhoduje soud v řízení nesporném.

Kde předpisy o soudní příslušnosti mluví o rozluce manželství, je tím rozumět rozvod manželství podle zákona o právu rodinném.

Pro příslušnost k vyslovení neplatnosti manželství v řízení nesporném se užije přiměřeně předpisů o soudní příslušnosti pro spory o neplatnost manželství; vyslovuje-li se však neplatnost manželství z úřední povinnosti a manželé neměli společné bydliště v Československé republice, je příslušný obecný soud kteréhokoli manžela.

Výlučná příslušnost podle odstavců 1 a 2 nebrání tomu, aby rozhodnutí cizího soudu nebo úřadu o rozvo du, o neplatnosti manželství nebo o určení, zda mezi stranami je nebo není manželství (dále jen manželské věci), bylo uznáno, nebyl-li v době rozhodnutí některý z manželů československým občanem nebo neměl-li na území Československé republiky své bydliště (obvyklý pobyt).

V manželských sporech platí obecné předpisy o řízení s těmito odchylkami:

V manželských sporech nelze uplatňovat jiné nároky než nároky na úhradu osobních potřeb manželů.

Účastníky řízení o neplatnost manželství jsou manželé, a jde-li o neplatnost, jež se vysloví z úřední povinnosti, též prokurátor.

Ustanovení § 11, odst. 1, písm. h) platí v tomto řízení obdobně.

Obnova řízení, které skončilo rozhodnutím vyslovujícím rozvod nebo neplatnost manželství, je přípustna jen v otázce viny nebo dobré víry. Obnova řízení o žalobě, že manželství mezi stranami je nebo není, je přípustna jen tehdy, bylo-li soudem vysloveno, že manželství mezi stranami je.

Je-li podle ustanovení odstavce 1 vyloučena obnova řízení, není přípustna ani stížnost generálního prokurátora pro zachování zákona.

Nejde-li o dítě, jehož se týká domněnka § 42 zákona o právu rodinném, je soud povinen vyslechnout matku dítěte o tom, koho označuje za otce.

Nebylo-li již otcovství uznáno před orgánem pověřeným vést matriky, vyslechne soud toho, kdo je za otce označen, o tom, zda otcovství uznává a zda chce dobrovolně plnit rodičovské povinnosti.

Uznání otcovství před soudem se zaznamená do soudního zápisu.

Není-li otcovství uznáno, ustanoví soud nezletilému dítěti opatrovníka, kterému udělí zmocnění k vedení rozepře.

Zemře-li žalobce za sporu o zjištění otcovství, řízení se přeruší. Ve sporu může pokračovat druhý k žalobě oprávněný. Po smrti dítěte mohou do šesti měsíců ode dne úmrtí žalovat na určení otcovství též jeho potomci, prokáží-li právní zájem na tomto určení; za týchž podmínek a v téže lhůtě mohou potomci dítěte navrhnout, aby se v přerušeném sporu pokračovalo.

Řízení se také přeruší, zemře-li za sporu žalovaný. Ve sporu lze pak pokračovat proti opatrovníku, kterého procesní soud žalovanému ustanoví.

Ve sporech o zjištění a popření otcovství platí ustanovení § 11, odst. 1, písm. a) až g) přiměřeně. Ve sporu o zjištění otcovství lze uplatnit i nárok na plnění vyživovací povinnosti vůči dítěti.

Uzná-li ve sporu o zjištění otcovství žalovaný své otcovství, vyslechne soud matku, nežaluje-li sama, zda s uznáním souhlasí; souhlasí-li, soud řízení zastaví a na návrh rozhodne o náhradě nákladů.

Nařídí-li soud důkaz zkouškou krevní nebo dědičně biologickou, jsou povinni jak dítě, o jehož původ jde, tak jeho matka a muž, jehož otcovství se zjišťuje nebo který otcovství popírá, nebo i osoby jiné podrobit se zkoušce. Zdráhá-li se některá z těchto osob podrobit se zkoušce, rozhodne o důvodnosti zdráhání soud. Proti usnesení soudu prvé stolice, kterým se zdráhání prohlásí za bezdůvodné, může podat rekurs ten, kdo má být vyšetřen. Proti usnesení téhož soudu, kterým se uzná zdráhání za důvodné, může podat rekurs každá strana. Po právní moci rozhodnutí, kterým bylo uznáno zdráhání za bezdůvodné, může soud, je-li třeba, osobu, o kterou jde, dát ke znalci předvést a použít i jiných donucovacích prostředků přípustných podle předpisů o exekučním řízení. Nebude-li možno ani potom důkaz provést, posoudí tuto okolnost soud.

Nedohodnou-li se rodiče mezi sebou o výkonu rodičovské moci, rozhodne soud, přihlížeje k zájmu dítěte, jakým způsobem má být rodičovská moc vykonávána, zejména který z rodičů má nezletilce zastupovat.

Rodiče jako zákonní zástupci nezletilého mohou si ustanovit jen jediného zmocněnce.

Dříve než soud rozhodne o osvojení, vyslechne podle možnosti osobně osvojitele, zákonné zástupce osvojence, orgán veřejné péče o mládež, po případě i osvojence, je-li tento s to posoudit dosah osvojení.

Je-li jeden z rodičů zbaven svéprávnosti nebo je-li jeho pobyt jeden rok neznám, může nahradit jeho svolení soud. V takovém případě je však třeba vyslechnout zákonného zástupce rodiče nebo zástupce, který se tomuto rodiči ustanoví. To platí přiměřeně, je-li některý z rodičů zbaven rodičovské moci. Svolení jiného zástupce osvojence může nahradit soud.

Opis výroku o osvojení se založí do sbírky listin.

Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro řízení o zrušení osvojeneckého poměru.

Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, rozhodne soud na návrh o tom, komu má být dítě svěřeno do výchovy a jakou částkou má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. Rozhodnutí může být nahrazeno dohodou rodičů; taková dohoda však vyžaduje souhlas soudu.

Soud určí rozsah vyživovací povinnosti na návrh jednoho z rodičů, i když rodiče žijí spolu, jestliže jeden z nich neplní svou povinnost dobrovolně.

Poručník slibuje, že se bude řádně starat o tělesný a duševní rozvoj poručence, zejména o jeho výživu a výchovu, že bude poručence řádně zastupovat a jeho majetek spravovat s péčí řádného hospodáře a dbát při tom pokynů soudu.

Po složení slibu vydá soud poručníku listinu o jeho ustanovení. Složení slibu se na listině poznamenává.

Soud sepíše jmění poručence. V soupisu třeba jednotlivé věci popsat tak, aby nebylo pochybnosti o jejich totožnosti. Pokládá-li to soud za potřebné, dá tyto věci i odhadnout.

Hotové peníze, pokud jich není třeba v zájmu poručence použít jinak, se vhodně uloží. Movité věci, jejichž uschovávání není v zájmu poručence, lze po odhadu vhodně prodat. U nemovitostí nařídí soud poznámku nezletilosti; lze je zcizit jen z nutnosti nebo k zřejmému prospěchu poručence.

Soud může během sporu o rozvod manželství nebo o úhradu osobních potřeb manžela uložit na návrh poskytování prostředků na úhradu těchto potřeb prozatímním opatřením. Toto opatření pozbývá účinnosti pravomocným skončením sporu, nezaniklo-li již dříve.

Navrhovatel je povinen osvědčit jen potřebu úhrady a její rozsah. Není-li nebezpečí v prodlení, musí být odpůrce před rozhodnutím slyšen.

Právní následky soudních výroků, kterými již byl pravomocně vysloven rozvod od stolu a lože, zůstávají nedotčeny; nároky na úhradu osobních potřeb obou manželů řídí se však napříště ustanoveními zákona o právu rodinném.

V řízení o rozvod podle zákona o právu rodinném lze použít důkazů provedených v řízení o rozvod od stolu a lože.

Právní poměry založené osvojením před účinností tohoto zákona zůstávají nedotčeny a spravují se právními předpisy, které o nich dosud platí; jen na ně lze napříště užít také dosavadních hmotněprávních předpisů o osvojení.

V řízení o schválení osvojení pokračuje soud podle ustanovení zákona o právu rodinném. Návrh se považuje za žádost podle § 66, odst. 1 uvedeného zákona.

Narodilo-li se před účinností tohoto zákona dítě, které porodila manželka před stým osmdesátým dnem od uzavření manželství a jehož otcovství manžel na soudě popřel, nebo které porodila manželka rozvedená od stolu a lože později než deset měsíců po soudním rozvodu, a podalo-li již dítě žalobu o určení otcovství proti manželovi své matky, rozhodne soud o žalobě jako by šlo o žalobu podle § 47 zákona o právu rodinném.

Jestliže v těchto případech dítě žalobu dosud nepodalo, může podat jak dítě tak matka žalobu proti manželovi matky podle obdoby § 47 zákona o právu rodinném.

Osoby, které před účinností tohoto zákona nebudou ještě zletilé, dovršily však osmnáctý rok věku, stanou se zletilými toho dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.

Téhož dne se stane zletilým nezletilec, který uzavřel manželství před účinností tohoto zákona.

Kdo úmyslně neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného nebo se takové povinnosti vyhýbá, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let.

Tuhým vězením od tří měsíců do tří let bude viník potrestán, je-li činem uvedeným v odstavci 1 ohroženo zdraví oprávněné osoby, nebo je-li tu jiná zvlášť přitěžující okolnost.

Odsuzuje-li soud viníka pro čin uvedený v odstavci 1 k tuhému vězení na dobu delší než jeden rok, vysloví ztrátu čestných práv občanských.

Kdo z nedbalosti neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán pro přečin tuhým vězením do jednoho roku.

Tuhým vězením od tří měsíců do dvou let bude viník potrestán, je-li činem uvedeným v odstavci 1 ohroženo zdraví oprávněné osoby nebo je-li tu jiná zvlášť přitěžující okolnost.

Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zrušují se veškerá ustanovení o věcech, upravených tímto zákonem a zákonem o právu rodinném, čítajíc v to i právo obyčejové, ať již plyne z rozhodnutí soudních nebo z jiných pramenů.

Zrušuje se zejména: