§ 10 zní:

"Výše starobního důchodu

(1) Základní výměra starobního důchodu ( § 9 odst. 1) zaměstnance I. pracovní kategorie činí 60 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 55 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 50 % průměrného ročního výdělku.

(2) Byl-li zaměstnanec I. anebo II. pracovní kategorie zaměstnán do dne vzniku nároku na starobní důchod déle než 20 let a zaměstnanec III. pracovní kategorie déle než 25 let, přičítají se k základní výměře důchodu za každý další rok zaměstnání v I. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 2 %, v II. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání o 1,5 % a v III. pracovní kategorii od 26. roku zaměstnání 1 % průměrného ročního výdělku; přitom se náhradní doba péče o dítě ( § 6 odst. 2 a č. 2 písm. e)) nezapočítává do doby zaměstnání rozhodné pro výši důchodu.

(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení nároku na důchod podle odstavce 2 do prvých 20 roků (zaměstnanci III. pracovní kategorie do prvých 25 roků) zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II. a naposled doba zaměstnání v I. pracovní kategorii.

(4) Starobní důchod zaměstnance staršího 65 let, který byl zaměstnán po dobu kratší než 20 let, avšak aspoň 5 let ( § 9 odst. 2), činí poměrnou část z 50 % průměrného ročního výdělku, která odpovídá poměru doby zaměstnání k době 20 let."

§ 11 zní:

"Nároky na starobní důchod po dobu zaměstnání

Zaměstnancům, kteří vykonávají zaměstnání po splnění podmínek pro vznik nároku na starobní důchod, náleží starobní důchod, popřípadě jeho třetina nebo jiná část podle toho, ve které pracovní kategorii jsou zaměstnáni a jakého věku dosáhli․ Podrobnou úpravu těchto nároků stanoví vláda, která též určí, jak se těmto zaměstnancům jejich nároky na starobní důchod zvyšují za každý další rok zaměstnání."

§ 19 zní:

Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu

(1) Starobní a invalidní důchod zaměstnance I. pracovní kategorie činí nejvýše 90 %, starobní a invalidní důchod ostatních zaměstnanců nejvýše 85 % průměrného ročního výdělku. Starobní a invalidní důchod spolu s jakýmkoliv důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), včetně důchodů z penzijního nadlepšení, nesmí však přesahovat u zaměstnance I. pracovní kategorie částku 2200 Kčs, u zaměstnance II. pracovní kategorie částku 1800 Kčs a u zamněstnance III. pracovní kategorie částku 1600 Kčs měsíčně. Vláda může nařízením zvýšit tyto nejvyšší výměry důchodů.

(2) Starobní důchod podle § 9 odst. 1 a invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně, starobní důchod podle § 9 odst. 2 nejméně 300 Kčs měsíčně. Starobní důchod ani invalidní důchod zaměstance staršího 20 let nesmí však být vyšší než 90 % průměrného ročního výdělku."

§ 30 zní:

"Výchovné k důchodům

(1) Výchovné náleží za každé dítě ( § 24) poživatele důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního, za výsluhu let, osobního a sociálního. Výchovné nenáleží na dítě, jež má nárok na sirotčí důchod nebo na něž přísluší přídavek na děti (výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil). Výchovné rovněž nenáleží na dítě, na něž nepřísluší přídavek na děti jen proto, že zaměstnanec nesplnil stanovené podmínky.

(2) Výchovné činí měsíčně

Při více dětech se zvyšuje částka výchovného, která náleží důchodci na 5 dětí, na každé další dítě měsíčně o 260 Kčs při důchodu do 1400 Kčs a o 240 Kčs při důchodu nad 1400 Kčs.

(3) Výchovné činí měsíčně

Při více dětech se zvyšuje částka výchovného, která náleží poživateli invalidního důchodu na 5 dětí, na každé další dítě měsíčně o 260 Kčs při důchodu do 1400 Kčs a o 240 Kčs při důchodu nad 1400 Kčs.

(4) Jestliže poživatel důchodu je zároveň uživatelem zemědělské půdy ve výměře nad 0,5 ha (v pastvinářské nebo pícninářské oblasti nad 2 ha) nebo žije s takovým uživatelem půdy ve společné domácnosti jako člen rodiny, činí výchovné

měsíčně a zvyšuje se o 220 Kčs na každé další dítě. Ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, platí obdobně.

(5) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob, náleží výchovné té, která má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného té, jíž bylo dříve přiznáno. Vzniknou-li někomu nároky na výchovné na totéž dítě podle různých předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření), přizná se jen vyšší výchovné.

(6) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte a poté za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(7) Je-li dítě v zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě.

(8) Určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány výchovným, které se na ně poskytuje; do určeného výživného se výchovné nezapočítává."

§ 42 odst. 1 zní:

"(1) Vznikne-li nárok na starobní důchod v době, po kterou se vyplácí nemocenské, posuzuje se nárok zaměstnance na starobní důchod a jeho výši stejně jako nárok zaměstnance, který vykonává zaměstnání."

Kde se v tomto zákoně nebo v předpisech vydaných podle něho mluví o starobním důchodu ve výši jedné třetiny, rozumí se tímto důchodem část starobního důchodu poskytovaná na základě úpravy provedené vládou podle - 11.

Starobní a invalidní důchody z důchodového pojištění zaměstnanců, které byly přiznány podle předpisů o důchodovém pojištění platných před 1. lednem 1957 a nedosahují částky 400 Kčs měsíčně, se zvyšují na tuto částku počínajíc splátkou důchodu splatnou v dubnu 1959; toto ustanovení však neplatí, vznikl-li nárok na starobní nebo invalidní důchod po 31. prosinci 1951 a důchodové pojištění zaměstnanců netrvalo déle než 10 roků, ledaže nárok na invalidní důchod vznikl pracovním úrazem nebo před dosažením 30. roku věku zaměstnance.

Zvýšení podle odstavce 1 nenáleží důchodcům, na něž se vztahuje zákon č. 40/1958 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob, nebo ustanovení čl. III a IV zákona č. 41/1958 Sb., o některých změnách v sociálním zabezpečení.

Vláda může postupně zvyšovat důchody přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců platných před 1. lednem 1957 až na úroveň důchodů přiznávaných podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců platných od tohoto dne.

Ustanovení § 30 zákona č. 55/1956 Sb. ve znění čl. I č. 4 platí též pro výchovné, na něž vznikl nárok před 1. dubnem 1959. Výchovné se upraví počínajíc splátkou výchovného splatnou v dubnu 1959.

Vyplácené důchody, které převyšují částky uvedené v § 19 zákona č. 55/1956 Sb. ve znění čl. I č. 3, budou upraveny na tyto částky počínajíc splátkou důchodu splatnou v červnu 1959. Obdobně budou upraveny důchody pozůstalých, které byly vyměřeny z důchodů převyšujících uvedené částky.