Nároky z národního důchodového pojištění zaměstnanců národních dopravních podniků, národních podniků Československé státní lesy, Československé státní statky, Ústředí pro mechanisaci zemědělství a Československá pošta a národních podniků pro hospodaření s tabákem, solí a lihem, kteří byli ke dni 31. března 1950 vyňati z národního důchodového pojištění (dále jen "zaměstnanci"), a pozůstalých po nich.

nároky z úrazového zaopatření osob, které utrpěly úraz do 31․ března 1950 a jsou pro tento úraz poživateli důchodů z úrazového zaopatření zaměstnanců národních podniků Československé dráhy nebo Československá automobilová doprava (bývalého státního podniku Československé státní dráhy), Československá pošta (bývalého státního podniku Československá pošta) nebo státního podniku Československý tabákový monopol, a pozůstalých po nich.

Zaměstnanci jsou od 1. dubna 1950 účastni národního důchodového pojištění.

Nastal-li nápad dávky po 31. březnu 1950, posuzují se nároky zaměstnanců, jejich rodinných příslušníků a pozůstalých po zaměstnancích podle předpisů o národním důchodovém pojištění s odchylkami dále stanovenými.

Starobní (invalidní) důchod náležející zaměstnanci z národního pojištění se zvyšuje o částku, o kterou by jeho odpočivné platy bez výchovného a zvláštního přídavku k výchovnému ze státního (veřejného) pensijního zaopatření, které by mu příslušely při přeložení do výslužby ke dni 31. března 1950, převyšovaly starobní (invalidní) důchod z národního pojištění, vypočtený podle § § 2, 4 a 5 k témuž dni. Ustanovení § 71 odst. 8 zákona o národním pojištění platí obdobně.

Důchody náležející z národního pojištění pozůstalým po zaměstnancích se zvyšují o polovinu zvýšení podle odstavce 1.

Nárok na zvýšení podle odstavců 1 a 2 přísluší i tehdy, vystoupí-li zaměstnanec ze služby zaměstnavatele uvedeného v § 1 před nápadem důchodu.

Nárok na zvýšení podle odstavců 1 a 2 nepřísluší, je-li zaměstnanec odsouzen ke ztrátě občanských práv nebo byl-li jeho pracovní poměr zrušen proto, že se dopustil takového jednání, že ho nelze dále považovati za státně spolehlivého.

Pro vznik a výši nároků podle § 2 se posuzuje jako doba národního důchodového pojištění.

Doba, po kterou byly vypláceny odpočivné (zaopatřovací) platy ze státního (veřejného) pensijního zaopatření, se posuzuje jako náhradní doba podle § 61 odst. 2 písm. e) zákona o národním pojištění.

Pro roční průměr vyměřovacích základů podle § 71 odst. 5 zákona o národním pojištění se za dobu od 1. ledna 1946 do 31. března 1950 počítají pravidelné služební (pracovní) příjmy, čítajíc v to i zálohu na platovou úpravu. Při tom se nehledí k částkám přesahujícím 120.000 Kčs za rok.

Pravidelnými služebními (pracovními) příjmy se ve smyslu odstavce 1 rozumějí druhy příjmů, které jsou rozhodné pro stanovení vyrovnávacího přídavku podle pracovních a mzdových řádů jednotlivých národních podniků, a to ve výši stanovené pro skupinu míst činovného A, a případné naturální příjmy.

Starobní (invalidní) důchod včetně zvýšení podle § 3 nesmí být nižší odpočivné platy (bez výchovného a zvláštního přídavku k výchovnému), na něž by měl zaměstnanec nárok, kdyby byl dne 31. března 1950 přeložen do výslužby.

Úhrn důchodů pozůstalých nesmí být nižší než úhrn obdobných zaopatřovacích platů, které by jim náležely, kdyby zaměstnanec byl zemřel dne 31. března 1950.

Od 1. dubna 1950 jsou zaměstnanci pojištěni na dávky úrazového odškodnění podle předpisů o národním pojištění. Úrazové zaopatření národních podniků Československé dráhy, Československá automobilová doprava a Československá pošta a státního podniku Československý tabákový monopol se dnem 31. března 1950 zrušuje.

Důchody napadlé z úrazového zaopatření uvedeného v odstavci 1 se považují od 1. dubna 1950 za důchody podle zákona o národním pojištění.

Důchody z úrazového zaopatření, napadlé z úrazu přihodivšího se do 31. března 1950, se změní nebo odejmou, jen pokud by to připouštěly také dosavadní předpisy o úrazovém zaopatření platné do tohoto dne. Vznikne-li však důchodci, požívajícímu důchod z úrazového zaopatření, nárok na invalidní nebo starobní důchod po 31. březnu 1950, posuzují se jeho nároky z úrazu podle předpisů o národním pojištění.

Nároky pozůstalých po důchodci, který zemřel po 31. březnu 1950 následkem úrazu utrpěného do tohoto dne, se posuzují podle předpisů o národním pojištění.

Ústřední národní pojišťovna převezme důchody z úrazového zaopatření osob, na které se vztahuje toto nařízení, způsobem a ve lhůtách, které stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem dopravy, po případě s ministerstvy pošt a financí.

Ústřední národní pojišťovna převezme potřebný počet zaměstnanců a technických zařízení orgánů dosud příslušných ve věcech úrazového zaopatření osob uvedených v odstavci 1. Podrobnosti stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

Orgány příslušné dosud ve věcech státního pensijního (provisního) a úrazového zaopatření osob uvedených v § 1, po případě zaměstnavatelé, sdělí Ústřední národní pojišťovně nebo její územní organisační složce a zaměstnanci nejpozději do 31. prosince 1951, a dojde-li k nápadu důchodu před uvedeným dnem, neprodleně okolnosti rozhodné pro přiznání a výměru dávek zaměstnanců a jejich pozůstalých, zejména o započitatelné služební době, o výši služebních příjmů rozhodných podle § 5 a o výši odpočivného (zaopatřovacího) platu, na který by měl zaměstnanec nárok dne 31. března 1950.

Podrobnosti stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.