Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

120/1950 Sb. znění účinné od 1. 4. 1950 do 31. 12. 1965

120

 

Vládní nařízení

 

ze dne 14. července 1950

 

o právech a povinnostech státních zaměstnanců,

o řízení ve věcech jejich pracovního poměru

a o rozhodčích komisích.

 

Vláda republiky Československé nařizuje podle § 5 odst. 3, § 10 odst. 6, § 11 odst. 3, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců (dále jen "zákon"), a podle § 1 odst. 1 zákona č. 143/1949 Sb., o změnách v organisaci veřejné správy a v působnosti jejích orgánů:

ČÁST PRVNÍ.

Práva a povinnosti. (§ 1-19)

§ 1.

Slib.

(1)

Při nastoupení práce složí zaměstnanec tento slib:

"Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu zachovávat zákony a nařízení Československé republiky, že budu své povinnosti plnit pilně, svědomitě a nestranně, zejména že budu poslušen příkazů vedoucích, že budu přísně zachovávat mlčenlivost v úředních věcech a že při veškerém svém jednání mít na zřeteli jen zájmy služby a prospěch republiky a jejího lidu".

(2)

Slib se složí tak, že slibující opakuje předčítané znění slibu a podá ruku tomu, kdo slib přijímá.

(3)

Po složení slibu podepíše slibující písemné znění slibu opatřené datem, kdy slib byl složen.

§ 2.

Pracovní kázeň.

(1)

Zaměstnanec je povinen uposlechnout příkazu vedoucího a vykonat jej svědomitě, přesně a bez průtahu.

(2)

Domnívá-li se zaměstnanec, že příkaz jemu uložený se příčí zásadám lidově demokratického zřízení nebo že by jeho provedením byl ohrožen jiný obecný zájem nebo zřejmě vznikla neodůvodněná škoda, je povinen upozornit na to vedoucího ještě před provedením příkazu. Trvá-li vedoucí na provedení příkazu, dá jej písemně.

(3)

Příkazu nesmí však zaměstnanec uposlechnout, odporuje-li zjevně povinné věrnosti Československé republice nebo ukládá-li zřejmě trestné jednání. O takovém příkazu podá zprávu přímo nadřízenému úřadu (orgánu).

§ 3.

Zvláštní povinnosti vedoucího zaměstnance.

(1)

Vedoucí zaměstnanec je osobně odpověden za splnění úkolů uložených zaměstnancům, kteří mu podléhají. Je povinen zejména:

a)

starat se o to, aby zaměstnanci, kteří jsou mu podřízeni, měli při své práci vždy na zřeteli politické a hospodářské úkoly státu a aby proto stále zdokonalovali svou práci a politické a odborné vědomosti,

b)

pečovat o zlepšení pracovního výkonu účelným uspořádáním práce a dozoru na ni, jejím spravedlivým rozdělením podle schopností a sil zaměstnanců, hospodárným využitím pracovní doby a vlastní účastí na zvlášť významných úkolech a pracích, d) starat se o to, aby práce v úseku svěřeném jeho řízení a kontrole byla vykonávána nejmenším potřebným počtem zaměstnanců,

c)

působit k tomu, aby mezi ním a zaměstnanci a mezi zaměstnanci navzájem byla důvěra jako, základ pracovní výkonnosti a uvědomělé pracovní kázně․

(2)

Vedoucí nesmí bez důležitých důvodů ukládat přiděleným zaměstnancům provedení prací, které má podle platných předpisů, po případě podle daných příkazů, vykonat sám.

§ 4.

Styk se stranami.

Ve styku se stranami má mít zaměstnanec na zřeteli, že vykonavatel politické vůle pracujícího lidu, a má proto jednat s nimi ochotně a vycházet v přípustných mezích vstříc.

§ 5.

Mlčenlivost a opatrování spisů.

(1)

Zaměstnanec je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o nichž se dověděl při práci nebo v souvislosti s ní a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby byly zachovány v tajnosti.

(2)

Povinnosti mlčenlivosti může zaměstnanec pro určitý případ zprostit osobní úřad nebo úřad jím k tomu zmocněný.

(3)

Zaměstnanci jsou povinni starat se o pečlivé a bezpečné uložení úředních spisů a pomůcek. Zaměstnanci mohou dovolit, aby bylo nahlédnuto do úředních knih, plánů a spisů nebo byly pořizovány z nich opisy nebo výpisy, jen pokud to příslušné předpisy připouštějí.

§ 6.

Povinnost výkonu vedlejší činnosti ve státní správě.

(1)

Zaměstnanec je povinen převzít a vykonávat vedlejší činnost i v jiném oboru státní správy, která odpovídá jeho pravidelným úkolům. Je-li toho třeba, poskytne se mu přiměřená úleva v hlavní činnosti.

(2)

Pokud pro výkon činnosti uložené takto zaměstnanci neplatí zvláštní předpisy, odpovídá zaměstnanec za její řádný výkon podle předpisů platných pro jeho činnost hlavní.

§ 7.

Vedlejší soukromá činnost.

(1)

Placenou soukromou vedlejší činnost smí zaměstnanec vykonávat jen po předchozím povolení osobního úřadu. Udělené povolení je kdykoliv odvolatelné.

(2)

Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na činnosti vědeckou a uměleckou.

§ 8.

Přijímání darů.

Zaměstnanci nesmějí přijímat za svou činnost nebo vzhledem k ní, byť i dodatečně, pro sebe nebo pro jiné osoby přímo nebo nepřímo nabízené dary nebo jakékoliv jiné výhody, vymiňovat si je nebo dávat podnět k jejich nabízení.

§ 9.

Příbuzenství a jiné rodinné vztahy.

(1)

Osoby, jež jsou příbuzné nebo sešvagřené v přímé řadě vůbec, v řadě pobočné až do třetího stupně, dále manželé a osoby, jež jsou v poměru poručenském nebo osvojeneckém, nesmějí být zaměstnány tak, aby jedna byla přímo podřízena druhé nebo podléhala její pokladní nebo účetní kontrole.

(2)

Uchazeči o přijetí do práce jsou povinni oznámit před přijetím příbuzenský nebo rodinný vztah uvedený v odstavci 1. Vznikne-li takový poměr nebo jiný rodinný vztah až po přijetí, je zaměstnanec povinen tuto okolnost ihned oznámit.

(3)

Vyžaduje-li toho zájem služby, může ústřední úřad nebo úřad (orgán) jím k tomu zmocněný povolit výjimku ze zákazu podle odstavce 1.

§ 10.

Sňatek s osobou cizí státní příslušnosti.

Hodlá-li zaměstnanec uzavřít sňatek s osobou, která není československým občanem, je povinen vyžádat si předem povolení. Povolení udílí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvy vnitra a zahraničních věcí.

§ 11.

Podání ve věcech pracovního poměru.

Podání ve věcech pracovního poměru předkládá zaměstnanec svému služebnímu úřadu. Stížnosti na vedoucího může podat přímo orgánu, který je vedoucímu nadřízen.

§ 12.

Přechodné přidělení, přeložení a převod.

(1)

Zaměstnanec lze přechodně přidělit jen na dobu nezbytné potřeby. Má-li přechodné přidělení trvat déle než šest měsíců, u učitelů déle než na dobu školního roku, je k němu třeba souhlasu ústředního úřadu.

(2)

O přeložení zaměstnance, s nímž je spojena změna osobního úřadu, rozhoduje ústřední úřad.

(3)

O převodu zaměstnance do jiného oboru státní správy rozhoduje dosavadní ústřední úřad v dohodě s ústředním úřadem, do jehož oboru se zaměstnanec převádí.

(4)

U odborných zaměstnanců národních výborů se provede opatření podle odstavce 1 věty druhé a podle odstavců 2 a 3 v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 13.

Zvláštní opatření pro zaměstnance

se sníženou pracovní schopností.

(1)

Je-li zaměstnanec pro nemoc nebo pro úraz schopen pracovat trvale nebo přechodně po delší dobu jen v omezené míře nebo sice plně, ale na jiném pracovišti, anebo konat jinou práci než dosud, může osobní úřad učinit vhodné opatření a za tím účelem ho po případě přeškolit nebo poskytnout mu jiným vhodným způsobem příležitost, aby se vyučil (vycvičil) pro jinou práci.

(2)

Opatření podle předchozího odstavce buďtež volena tak, aby hmotné zabezpečení zaměstnance nebylo ohroženo a aby opatření byla při tom účelná a hospodárná.

§ 14.

Skončení pracovního poměru.

(1)

Zaměstnanec je povinen při skončení pracovního poměru řádně předat práci a vrátit pracovní pomůcky.

(2)

Zaměstnanec obývající služební nebo naturální byt je povinen při skončení pracovního poměru odstěhovat se z tohoto bytu, jakmile mu bude obstarán přiměřený byt náhradní.

(3)

Povinnost mlčenlivosti i povinnost nahradit státu škodu trvá i po skončení pracovního poměru.

(4)

Při skončení pracovního poměru vydá se zaměstnanci na jeho žádost osvědčení o délce a způsobu zaměstnání.

§ 15.

Provinění.

(1)

Porušení povinností se stíhá a trestá bez újmy odpovědnosti podle jiných předpisů podle tohoto nařízení jako provinění. Porušení povinností nepatrného významu se netrestá, avšak vedoucímu přísluší, aby je zaměstnanci vytkl a poučil ho.

(2)

Trestnost provinění zanikne, uplynou-li od porušení povinnosti tři roky. Zakládá-li porušení povinností skutkovou podstatu činu trestného soudně nebo ve správním trestním řízení, nepromlčí se provinění dříve, než nastane promlčení podle příslušných trestních předpisů.

§ 16.

Kárné tresty.

(1)

Kárné tresty jsou

a)

veřejná důtka,

b)

peněžitý trest.

(2)

Peněžitý trest lze uložit až do výše jednoměsíčního základního platu, při čemž možno zaměstnanci povolit přiměřené měsíční splátky.

(3)

Peněžité tresty připadají státní pokladně.

§ 17.

Zproštění výkonu práce.

(1)

Stane-li se zaměstnanec důvodně podezřelým z provinění takové povahy, že jeho dalším setrváním na dos avadním pracovišti by byly ohroženy důležité obecné zájmy, přidělí jej osobní úřad na jiné pracoviště, pokud nedojde k zrušení pracovního poměru. Není-li to možné,učiní podle předpisů o tom platných opatření, aby byl přidělen k jiné práci než ve státní správě, a do doby, než toto přidělení bude provedeno, zprostí ho výkonu práce. Nestrpí-li věc odkladu, učiní uvedená opatření v mezích své příslušnosti služební úřad a oznámení to neprodleně osobnímu úřadu.

(2)

Po dobu zproštění výkonu práce přísluší svobodnému zaměstnanci 30 procent a ženatému zaměstnanci 50 procent základního platu. Tato část základního platu se zvyšuje o 10 procent na každé dítě, na které přísluší přídavek na děti, nejvýše však do výše dvou třetin základního platu. Přídavek na děti přísluší nezkrácený. Jiné příjmy získané zaměstnancem v této době se započítávají na tuto částku.

(3)

Pominou-li okolnosti, které odůvodňovaly opatření uvedená v odstavci 1, zařídí se jejich zrušení. Prokáže-li se, že se zaměstnanec nedopustil činu kladeného mu za vinu, zařídí se jeho návrat do práce a doplacení příjmů, které mu nebyly vyplaceny vzhledem k ustanovení předchozího odstavce. Na tento doplatek se započítávají jiné příjmy získané v době zproštění výkonu práce.

(4)

Ustanovení odstavců 2 a 3 platí přiměřeně i pro zaměstnance, u nichž zproštění výkonu práce nastalo uvalením vazby.

§ 18.

Povinnost k náhradě škody.

(1)

Rozsah povinnosti k náhradě škody se řídí předpisy občanského práva.

(2)

Povinnost k náhradě škody a výše škody se zajišťují v náhradovém řízení.

(3)

V řízení podle odstavce 2 může příslušný úřad (orgán) v odůvodněných případech náhradu škody přiměřeně snížit. Náhradu škody nelze takto snížit, jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ledaže byla způsobena ve stavu nouze.

§ 19.

Zmocnění k vydání zvláštních pracovních řádů.

Vyžaduje-li toho potřeba a zájem služby, může ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra vydati další podrobnější předpisy o zvláštních povinnostech zaměstnanců.

ČÁST DRUHÁ.

Řízení ve věcech pracovního poměru. (§ 20-28)

Společná ustanovení.

§ 20.

Doručování.

(1)

Rozhodnutí se doručují zaměstnancům do vlastních rukou.

(2)

U zaměstnanců, jejichž pobyt přes konané šetření je neznám, nahrazuje se doručení uložením u služebního úřadu.

§ 21.

Opravné prostředky.

(1)

Proti rozhodnutí může zaměstnanec podati námitky, o nichž rozhodne úřad, jenž rozhodnutí vydal.

(2)

Z rozhodnutí o námitkách může se zaměstnanec s výjimkou uvedenou v odstavci 4 odvolat k nadřízenému úřadu.

(3)

Námitky a odvolání se podávají do patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí u služebního úřadu a nemají odkladný účinek. Zaměstnanci nemůže býti na újmu, podal-li ve stanovené lhůtě opravný prostředek u nadřízeného úřadu. Odmítnout opravný prostředek jako opožděný nebo nepřístupný přísluší úřadu, který ve věci rozhodl v první stolici. Tento úřad může v odůvodněných případech zmeškání lhůty prominout.

(4)

Z rozhodnutí o námitkách ve věci rozvázání nebo zrušení pracovního poměru podle § 19 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a d) a § 20 zákona může zaměstnanec podat stížnost k rozhodčí komisi.

§ 22.

Náklady řízení.

(1)

Náklady řízení nese státní správa.

(2)

Úřad může však uložiti, aby zvláštní náklady řízení nahradil zcela nebo zčásti zaměstnanec, jestliže

a)

zaviněným porušením povinnosti způsobil státní správě škodu, nebo

b)

svévolnými návrhy řízení prodloužil nebo zavinil neúčelné zvýšení nákladů řízení.

Řízení o náhradě škody (náhradové řízení).

§ 23.

Předběžná šetření a zajišťovací opatření.

(1)

Způsobí-li zaměstnanec zaviněným porušením povinnosti státu škodu, provede úřad, u něhož škoda vznikla, ihned předběžné šetření za účelem zjištění zavinění a výše škody.

(2)

Není-li sám příslušný k provedení náhradového řízení, je povinen neprodleně sdělit příslušnému úřadu výsledek šetření. Je-li nebezpečí z prodlení, učiní nutná zajišťovací opatření a zpraví o tom příslušný úřad.

§ 24.

Příslušnost.

Náhradové řízení provádí osobní úřad, u bývalých zaměstnanců jejich poslední osobní úřad. Ustanovení zákona o možnosti přenést působnost osobního úřadu na jiné úřady (orgány) platí i v těchto případech.

§ 25.

Odškodnění újmy vzniklé v souvislosti

s náhradovým řízením.

(1)

Osoba, proti níž bylo vedeno náhradové řízení má nárok na náhradu majetkové škody, jež jí vznikla zajišťovacími nebo exekučními opatřeními nebo tím, že plnila podle rozhodnutí o náhradě, jestliže náhradové řízení bylo zastaveno, nebo jestliže rozhodnutí o náhradě škody bylo zrušeno. Bylo-li rozhodnutí o náhradě škody jen změněno, přísluší nárok pouze na náhradu přiměřené části této škody.

(2)

Nárok na náhradu škody podle předchozího odstavce nutno uplatnit do tří let u úřadu příslušného k provedení náhradového řízení. Tato lhůta počíná ode dne doručení rozhodnutí o zastavení náhradového řízení, po případě ode dne doručení zrušovacího nebo pozměňovacího rozhodnutí.

Změna nebo zrušení rozhodnutí o příjmech z pracovního poměru.

§ 26.

(1)

Rozhodnutí, jímž byly z úřední moci přiznány zaměstnanci jiné příjmy z pracovního poměru, než mu podle příslušných předpisů náležely, možno kdykoliv pozměnit nebo zrušit.

(2)

Pravomoc podle odstavce 1 přísluší úřadu (orgánu), jenž rozhodnutí vydal, po případě úřadu (orgánu) nadřízenému.

Kárné řízení.

§ 27.

Příslušnost.

(1)

Kárné tresty ukládá služební úřad. Jde-li o přednostu služebního úřadu nebo tajemníka národního výboru, vyslovuje kárné tresty nadřízený úřad orgán), který si může vyhraditi ukládání kárných trestů i v jiných případech.

(2)

Příslušnost úřadu k provedení řízení se řídí podle trvalého pracovního místa zaměstnancova v době, kdy se řízení zahajuje.

§ 28.

Řízení.

(1)

Porušení povinností zaměstnancem oznámí jeho vedoucí (nadřízený úřad nebo orgán) obvyklým způsobem příslušnému úřadu (orgánu).

(2)

Před uložením kárného trestu vyslechne úřad (orgán) obviněného. Je-li toho třeba v zájmu objasnění provinění, provede i jiná šetření, po případě v závažnějších případech může pověřit některého způsobilého zaměstnance, aby provedl podrobné vyšetření věci a vyslechl svědky a znalce.

ČÁST TŘETÍ.

Rozhodčí komise. (§ 29-36)

Ustanovení organisační.

§ 29.

Zřízení a příslušnost.

(1)

Stížnosti podle § 21 odst. 4 projednávají rozhodčí komise, které se zřizují

a)

při osobních úřadech bezprostředně podřízených ústředním úřadům ( rozhodčí komise) a

b)

při ústředních úřadech (ústřední rozhodčí komise).

(2)

Rozhodčím komisím přísluší rozhodovat o stížnostech podaných proti rozhodnutím osobních úřadů, při nichž jsou zřízeny, a úřadů jim podřízených.

(3)

Ústředním rozhodčím komisím přísluší rozhodovat o stížnostech podaných proti rozhodnutím ústředních úřadů, při nichž jsou zřízeny, a o odvoláních proti rozhodnutím rozhodčích komisí podle odstavce 2.

§ 30.

Složení komisí.

(1)

Rozhodčí komise jsou čtyřčlenné a ústřední rozhodčí komise šestičlenné. Jsou složeny polovinou ze zástupců jednotné odborové organisace a polovinou ze zaměstnanců. Předsedou komise a jeho náměstkem je zástupce jednotné odborové organizace.

(2)

Komisi sestavuje pro jednotlivý případ předseda komise nebo jeho náměstek, a to tak, aby

a)

v rozhodčí komisi náležel alespoň jeden člen ze zaměstnanců k témuž oboru státní správy a k téže zaměstnanecké skupině jako stěžovatel,

b)

v ústřední rozhodčí komisi náleželi alespoň dva členové ze zaměstnanců k témuž oboru státní správy a k téže zaměstnanecké skupině jako zaměstnanec, o jehož věci se rozhoduje, a jeden z nich, pokud možno, obstarával stejné nebo podobné práce, a

c)

v ústřední rozhodčí komisi, má-li rozhodovat o odvolání z rozhodnutí rozhodčí komise zřízené při některém národním výboru ve věci týkající se odborného zaměstnance, náležel jeden člen ze zaměstnanců do oboru ministerstva vnitra.

(3)

Potřebný počet zástupců jednotné odborové organisace jmenuje příslušný orgán této organisace, který z nich určí též předsedu komise a jeho náměstka. Potřebný počet členů ze zaměstnanců jmenuje úřad (orgán), při němž je komise zřízena. Pokud podle odstavce 2 písm. c) mají býti členy ústřední rozhodčí komise také zaměstnanci z oboru ministerstva vnitra, jmenuje je příslušný ústřední úřad na návrh ministerstva vnitra.

§ 31.

Postavení členů komisí.

(1)

Členství v komisi nemůže zaměstnanec bez vážného důvodu odmítnout a činnost v ní musí mu příslušný úřad (orgán) umožnit. Činností v komisi nesmí zaměstnanci vzniknout žádná újma v jeho pracovním poměru nárocích z něho plynoucích; zaměstnanci se dostane i takových pracovních příjmů, jež jsou vázány na skutečný výkon práce.

(2)

Členové komisí vykonávají svou funkci neodvisle.

(3)

Bylo-li proti členu komise zavedeno trestní soudní řízení nebo zahájeno řízení kárné, je povinen zdržet se výkonu své funkce po dobu tohoto řízení.

(4)

Členové komisí jsou povinni zachovat mlčenlivost o věcech, o nichž se dověděli v řízení a jejichž utajení je v obecném zájmu.

(5)

O náhradě případných služebních výdajů členů komisí platí obecné předpisy.

§ 32.

Náklady.

Náklady spojené s činností komisí hradí úřad, při němž jsou tyto komise zřízeny.

Rozhodčí řízení.

§ 33.

Stížnost.

Stížnost ke komisi je podat písemně do patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí úřadu o námitkách, a to přímo u příslušné komise. Stížnost nemá odkladný účinek.

§ 34.

Jednání komise.

Rozhodčí řízení budiž zahájeno do osmi dnů ode dne podání stížnosti. O stížnosti budiž rozhodnuto do dalších čtrnácti dnů.

§ 35.

Rozhodnutí.

(1)

Komise se usnášejí většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, k němuž se připojil předseda komise. Porada se koná v nepřítomnosti stran. Předseda komise hlasuje naposledy. O výsledku hlasování se sepíše zápis, který podepíší předseda a zapisovatel.

(2)

Písemné rozhodnutí se vyhotoví do osmi dnů. Podepíše je předseda komise a zapisovatel.

§ 36.

Odvolání.

(1)

Z rozhodnutí rozhodčí komise se mohou strany do patnácti dnů ode dne jeho doručení odvolat k ústřední rozhodčí komisi. Odvolání se podává u rozhodčí komise a nemá odkladný účinek.

(2)

Ústřední rozhodčí komise rozhoduje o odvolání s konečnou platností.

ČÁST ČTVRTÁ.

Ustanovení přechodná a závěrečná. (§ 37-40)

§ 37.

Řízení.

Ustanovení o řízení podle tohoto nařízení platí i pro pokračování v řízení ve věcech již projednávaných. Lhůty běžící v den vyhlášení tohoto nařízení se však končí dnem určeným za konec lhůty podle dosavadních předpisů.

§ 38.

Disciplinární nařízení.

Porušení služebních povinností, kterých se dopustil zaměstnanec v poměru 0veřejného zaměstnance před účinností zákona a pro které nebyl dosud stíhán právoplatně ukončeným disciplinárním řízením podle dosavadních předpisů, se stíhá podle tohoto nařízení; disciplinární řízení již zahájené se zastaví. Suspense vyslovená podle dosavadních předpis ů se považuje za zproštění výkonu práce podle § 17.

Přeměna dosavadních disciplinárních (kárných) trestů.

§ 39.

Disciplinární (kárné) tresty uložené právoplatně podle dosavadních předpisů, jež nebyly vykonány do dne vyhlášení tohoto nařízení, po případě jejich doposud neodpykaná část, se přemění v přiměřený trest podle § 16, pokud nepřijde v úvahu skončení pracovního poměru.

§ 40.

Účinnost a provedení.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1950 s výjimkou ustanovení části druhé a třetí, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.

Zápotocký v. r.

Široký v. r.

Fierlinger v. r.

Dr. Ševčík v. r.

arm. gen. Svoboda v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Dr. Čepička v. r.

Dr. Gregor v. r.

Nosek v. r.

Kopřiva v. r.

Kabeš v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Dr. Rais v. r.

Kopecký v. r.

Kliment v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Petr v. r.

Dr. Ing. Šlechta v. r.

Dr. Neuman v. r.

Erban v. r.

Plojhar v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Dr. Šrobár v. r.