Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

57/1950 Sb. znění účinné od 1. 6. 1951 do 31. 12. 1979

57

 

ZÁKON

ze dne 18. května 1950

o úpravě podnikání v silniční dopravě.

 

Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:

§ 1.

Úvodní ustanovení.

(1)

Plánovaný rozvoj československého hospodářství vyžaduje silniční dopravu hospodárnou a nerušenou; stát proto silniční dopravu řídí a upravuje a její druhy významné pro potřeby lidu provozuje prostřednictvím podniků k tomu určených.

(2)

Rozsah silniční dopravy se stanoví jednotným hospodářským plánem.

§ 2.

Oprávnění k dopravnímu podnikání.

(1)

Provozovati silniční dopravu jako podnik pro obecné dopravní potřeby (dále jen "dopravní podnikání") jsou oprávněny jen

a)

národní podnik pro silniční dopravu na území celého státu;

b)

komunální podniky ve své zájmové oblasti bez povolení, mimo tuto oblast zpravidla na povolení.

(2)

Povolení podle odstavce 1 písm. b) uděluje krajský, po případě okresní národní výbor; má-li doprava přesahovati obvod jednoho kraje, uděluje povolení ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra nebo krajský národní výbor jimi zmocněný. V povolení mohou báti stanoveny podmínky.

(3)

Zájmovou oblast [odstavec 1 písm. b)] tvoří území příslušné obce a ony části území sousedních obcí, které vytvářejí jednotnou sídelní nebo hospodářskou oblast; vymezuje ji příslušný krajský národní výbor. Zásady pro koordinaci dopravy v zájmové oblasti mezi národním podnikem pro silniční dopravu a komunálními podniky stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 3.

Povinnosti při dopravním podnikání.

(1)

Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání nemohou odmítnouti dopravu, jsou-li splněny podmínky příslušných řádů [odstavec 2 písm. b)], je-li doprava možná jejich provozními zařízeními, není-li zakázána právními předpisy nebo opatřeními veřejných orgánů a nebrání-li dopravě okolnosti, které podnik nemohl odvrátiti ani zdolati (dopravní povinnost).

(2)

Dále jsou tyto podniky povinny zejména:

a)

provozovati dopravu pravidelnou bez přerušení, leč by při dopravě byla ohrožena bezpečnost silničního provozu, života a zdraví dopravovaných osob nebo bezpečnost dopravovaných věcí;

b)

prováděti dopravu osob a věcí podle stanovených podmínek (řádů);

c)

sestaviti tarify a říditi se přitom stanovenými podmínkami [písm. b)] a sazbami, které vydává a vyhlašuje v příslušném úředním listě ministerstvo dopravy podle předpisů o plánování a tvorbě cen; z tarifů musí býti zřejmé podmínky pro dopravu, jakož i podmínky pro určení výše jízdného a dopravného;

d)

sestaviti pro pravidelnou dopravu osob jízdní řád, dbáti při tom v mezích technické a hospodářské účelnosti potřeb veřejnosti a dodržovati jízdní řád v rámci bezpečnosti dopravy; uživatelé dopravy nemají však nárok na náhradu škody, která jim snad vzejde z nedodržení jízdního řádu.

(3)

Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání mohou provozovati dopravu společně s podnikem jiné dopravy než silniční podle jednotných podmínek a tarifů; ministerstvo dopravy, a to pokud jde o komunální podniky, v dohodě s ministerstvem vnitra, po případě krajský národní výbor jimi zmocněný mohou jim to uložiti. Při tom je možno se odchýliti od podmínek a tarifů uvedených v odstavci 2 písm. b) a c).

(4)

Podmínky pro provozování pravidelné silniční dopravy, která se podle předpisů o plánování zahrnuje do dopravy městské, budou, pokud to povaha věci připouští, shodné s podmínkami pro ostatní druhy městské dopravy.

§ 4.

Silniční doprava, která není dopravním podnikáním.

(1)

Doprava osob a věcí pro vlastní i pro cizí potřeby nesmí odporovati jednotnému hospodářskému plánu a zásadám hospodárného uspořádání dopravy.

(2)

Dopravovati pro vlastní potřeby lze zásadně bez povolení, pro cizí potřeby zásadně na povolení.

(3)

Pro dopravu, ke které je třeba povolení, platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.

§ 5.

Zvláštní ustanovení pro některé podniky a orgány.

(1)

Podniky a orgány letecké, poštovní, cestovní, ubytovací a rekreační služby, jakož i národní podnik pro drážní dopravu mohou provozovati silniční dopravu určitého druhu, je-li nezbytným nebo u počty dopravně účelným doplňkem jejich hlavního předmětu podnikání nebo činnosti. Podle svého druhu a rozsahu může býti tato doprava vázána na povolení.

(2)

Zahraniční podnikatelé mohou provozovati silniční dopravu do tuzemska a z tuzemska, jakož i dopravu průvozem přes území Československé republiky na povolení, jež vydává ministerstvo dopravy nebo krajský národní výbor jím zmocněný.

(3)

Pro dopravu provozovanou podle ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.

§ 6.

Poštovní doprava.

(1)

O dopravě poštovních zásilek a zaměstnanců je doprovázejících platí ustanovení zákona č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).

(2)

Nedojde-li mezi tím, kdo provozuje silniční dopravu, a poštou k dohodě o náhradě za dopravu uvedenou v odstavci 1 ( § 10 odst. 3 poštovního zákona), rozhodne o náhradě ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem pošt, a provozuje-li dopravu komunální podnik, též v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 7.

Státní dozor.

(1)

Národní výbory bdí nad tím, aby silniční doprava byla provozována podle ustanovení tohoto zákona a předpisů a opatření podle něho vydaných. Za tím účelem mohou národní výbory též prováděti prohlídky u držitelů vozidel a prohlížeti jejich dopravní zařízení; držitelé vozidel a osoby činné při dopravě jsou povinni poskytnouti na požádání potřebná vysvětlení. Vrchní dozor přísluší ministerstvu dopravy.

(2)

Při výkonu dozoru lze dávati příkazy a zákazy, jakož i činiti vhodná zatímní opatření k odstranění závad.

§ 8.

Zvláštní úkony veřejné správy.

(1)

Vyžaduje-li to jednotný hospodářský plán, hospodárné uspořádání silniční dopravy nebo jiný veřejný zájem, může ministerstvo dopravy stanoviti potřebnou úpravu v silniční dopravě vyhláškou v příslušném úředním listě, vydanou v dohodě s ostatními zúčastněnými ministerstvy; v mezích této vyhlášky může tak učiniti i krajský národní výbor.

(2)

Vyžaduje-li to zdolání naléhavých dopravních potřeb nebo jiný naléhavý veřejný zájem, mohou krajské, po případě okresní národní výbory činiti potřebná opatření, zejména:

a)

ukládati držitelům silničních vozidel určité dopravní úkoly; jde-li o víc úkolů, může býti stanoveno pořadí jejich naléhavosti se zřetelem k druhu dopravovaných osob nebo věcí;

b)

ukládati držitelům vozidel, aby se zřekli určitého druhu dopravy, nebo podrobiti je jiným omezením;

c)

stanoviti, že některých silničních vozidel se použije k určitým druhům dopravy.

(3)

Ministerstvo dopravy schvaluje dohody se zahraničními podniky o provozním společenství, jakož i účast tuzemských podniků v mezinárodních organisacích v oboru silniční dopravy.

§ 9.

Dosavadní oprávnění k provozování dopravy.

(1)

Osoby, které mají oprávnění k dopravnímu podnikání, platné v den nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou provozovati dopravu podle tohoto oprávnění; při tom jsou povinny plniti úkoly určené jednotným hospodářským plánem a povinnosti plynoucí z tohoto zákona i z původního oprávnění, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem. Toto ustanovení se nevztahuje na oprávnění k dopravě do ciziny a z ciziny a k dopravě průvozem přes území Československé republiky.

(2)

Vyžaduje-li to plnění jednotného hospodářského plánu nebo jiný veřejný zájem, může okresní národní výbor měniti oprávnění podle odstavce 1, zejména pokud jde o jeho rozsah, nebo může toto oprávnění odejmouti, a to zejména neplní-li oprávněný povinnosti uvedené v odstavci 1.

(3)

Dopravu smí provozovati pouze oprávněný; výjimky může povoliti jen v případech zvláštního zřetele hodných krajský národní výbor.

(4)

Zanikne-li oprávnění jakýmkoliv způsobem nebo dojde-li k omezení jeho rozsahu, mohou báti silniční vozidla, kterých bylo používáno k provozování dopravy, vykupována. Výkupní řízení provede okresní národní výbor a podle jeho rozhodnutí jsou dotčení vlastníci povinni vozidla prodati. Podobnosti o výkupním řízení a o způsobu výkupu upraví ministerstvo dopravy vyhláškou v příslušném úředním listě.

§ 10.

Výjimky z platnosti zákona.

(1)

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují

a)

na dopravu provozovanou vozidly trolejovými,

b)

na dopravu, kterou provádějí ozbrojené sbory,

c)

na dopravu, kterou provádí státní zdravotní správa k účelům zdravotním, a na dopravu nemocných a zraněných sanitními vozidly.

(2)

Ministerstvo dopravy může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy stanoviti vyhláškou v příslušném úředním listě odchylky od ustanovení tohoto zákona pro oprávnění k dopravnímu podnikání a pro jeho podmínky, pokud jde o silniční dopravu provozovanou jinými dopravními prostředky než motorovými vozidly. Stejným způsobem mohou býti stanoveny zvláštní podmínky pro provozování silniční dopravy přes hranice Československé republiky, a to i odchylně od ustanovení tohoto zákona.

§ 11.

Poměr k jiným právním předpisům.

(1)

Ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisů jej měnících nebo doplňujících neplatí pro provozování silniční dopravy.

(2)

Ustanovení zákona č. 131/1936 Sb., o obraně státu, a zákona č. 117/1924 Sb., o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské, zůstávají nedotčena.

§ 12.

Prováděcí předpisy.

(1)

K provedení tohoto zákona vydá vláda nařízením podrobnější předpisy, zejména

a)

o znacích jednotlivých druhů silniční dopravy,

b)

o druzích a rozsahu dopravy, kterou mohou provozovati komunální podniky nebo některé jiné podniky a orgány, a to o tom, kdy je k této dopravě třeba povolení,

c)

o podmínkách, které může obsahovati povolení k provozování dopravy,

d)

o povinnostech při dopravním podnikání, zejména o zásadách podmínek pro dopravu (řádů), o schvalování tarifů a jízdních řádů a o jejich uvádění v obecnou známost, o povinnostech při zahájení dopravy a při změnách provozování,

e)

o tom, ve kterých případech může býti doprava pro vlastní potřeby vázána na povolení nebo ve kterých případech není třeba povolení k dopravě pro cizí potřeby,

f)

o tom, která ustanovení o dopravním podnikání platí přiměřeně i pro jiné obory silniční dopravy ( § 4 odst. 3 a § 5 odst. 3), g) o zvláštních úkonech veřejné správy, zejména o tom, kdy lze činiti opatření podle ustanovení § 8 odst. 2.

(2)

Vládní nařízení vydaná k provedení tohoto zákona mohou svěřiti bližší úpravu obecným právním předpisům.

§ 13.

Trestní ustanovení.

(1)

Kdo nesplní povinnost, kterou má v silniční dopravě, bude potrestán okresním národním výborem - pokud nejde o čin trestný soudně - pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) až na tři měsíce; pro případ nedobytnosti pokuty se stanoví zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění, nejvýše v trvání tří měsíců.

(2)

Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně provozuje silniční dopravu.

§ 14.

Zrušovací ustanovení.

Platnosti, po případě použivatelnosti pozbývají všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména zákon č. 77/1935 Sb., o dopravě motorovými vozidly a jejich zdanění, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, vládní nařízení č. 153/1935 Sb., a č. 229/1935 Sb., kterými se tento zákon provádí, vládní nařízení č. 285/1944 Sb., o příspěvcích majitelům zastavených dopravních podniků, dekret presidenta republiky č. 76/1945 Sb., o požadování dopravních prostředků pro dobu mimořádných hospodářských poměrů, nařízení sboru pověřenců č. 42/1946 Sb. n. SNR, o požadování motorových vozidel za účelem hospodářské obnovy Slovenska a o jejich odnímání, a nařízení ministra dopravy č. 34/1950 Sb., o zcizování silničních motorových vozidel, používaných pro živnostenskou dopravu.

§ 15.

Účinnost a provedení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením; provede jej ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Petr v. r.