76/1950 Sb. znění účinné od 1. 7. 1950 do 31. 8. 1959

VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ

ze dne 6. června 1950

o odměně a náhradě hotových výloh stálých

přísežných znalců a tlumočníků.

Vláda republiky Československé nařizuje podle § 12 zákona č. 167/1949 Sb., o stálých přísežných znalcích a tlumočnících:

§ 1.

(1)	Předpisy tohoto nařízení platí pro stálé přísežné znalce (dále jen " znalce") a stálé přísežné tlumočníky (dále jen "tlumočníky").
(2)	Přibral-li soud ke znaleckému (tlumočnickému) úkonu příležitostného znalce (tlumočníka), náleží tomuto odměna a náhrada hotových výloh rovněž podle tohoto nařízení.

§ 2.

(1)	Výše odměny za znalecký úkon (znalečné) se řídí povahou odborných znalostí, jichž bylo třeba k provedení tohoto úkonu, a délkou pracovní doby, potřebné k jeho přípravě a k provedení․
(2)	Výše odměny za tlumočnický úkon se řídí délkou pracovní doby, potřebné k jeho přípravě a k provedení, a tím, zda běží o ústní nebo písemný překlad z cizí řeči do češtiny (slovenštiny) nebo naopak.
(3)	Podle zásad uvedených v odstavcích 1 a 2 stanoví sazby odměn znalců a tlumočníků ministerstvo spravedlnosti a vyhlásí je v příslušném úředním listě ( § 5 odst. 1 vládního nařízení č. 235/1949 Sb., o plánování a jiné tvorbě cen).

§ 3.

(1)	Znalci náleží náhrada hotových výloh, které užitečně vynaložil na provedení znaleckého úkonu. Náhrada věcných nákladů náleží v obecné ceně užité nebo upotřebené věci.
(2)	Náhrada cestovních výdajů, souvisících s provedením znaleckého ( tlumočnického) úkonu, se poskytne přiměřeně podle předpisů o náhradách cestovních výdajů státních zaměstnanců, jejichž pracovní a platové poměry upravuje zákon č. 669/1950 Sb.

§ 4.

(1)	Odměna a náhrady podle § 3 nepříslušejí za vadně nebo neodborně provedené úkony.
(2)	Je-li jako znalec (tlumočník) činný orgán veřejné správy, nenáleží mu odměna, provedl-li znalecký (tlumočnický) úkon při plnění pracovních úkolů, které mu ukládá jeho úřad.

§ 5.

Nevyúčtoval-li znalec (tlumočník) v soudním řízení své nároky do konce řízení nebo ve lhůtě stanovené soudem, rozhodne o nich soud z úřední moci.

§ 6.

Byl-li znalec (tlumočník) činný na žádost strany, může strana i znalec ( tlumočník) žádat, aby odměnu určil soud; rozhodne o tom v nesporném řízení obecný soud znalce (tlumočníka).

§ 7.

(1)	Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto nařízení nebo upravují stejné věci.
(2)	Toto nařízení nabude účinnosti 1.července 1950; provede je ministr spravedlivosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zápotocký v. r.

Dr. Rais v. r.