Podniky státního obchodu plní úkoly socialistického obchodu. Provádějí plánovitý nákup a prodej zboží, jeho skladování, úpravu a poskytují služby v oboru obchodu a společného stravování. Tím slouží k uspokojování potřeb obyvatelstva a přispívají ke zvyšování životní úrovně pracujících.

Vyžaduje-li toho plynulé zásobování obyvatelstva, provádějí podniky státního obchodu podle zvláštních předpisů i doplňkovou výrobu zboží denní potřeby, po případě výkup zemědělských výrobků.

Podniky státního obchodu jsou samostatné právnické osoby. Vlastníkem majetku, který je podniku státního obchodu svěřen do správy, je stát. Ve věcech tohoto majetku podnik státního obchodu vystupuje a jedná vlastním jménem.

Ministr vnitřního obchodu určí podniku státního obchodu název, den vzniku, sídlo, předmět podnikání a obvod činnosti․ O zřízení podniku vydá listinu, v níž stanoví i den, ke kterému podnik převezme majetek do něho začleněný; totéž platí, dojde-li ke změnám.

Ve veřejných knihách a úředních rejstřících se zapisuje jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má podnik státního obchodu ve správě, Československý stát s vyznačením tohoto podniku. Zápisy se provedou na návrh podniku.

Pokud toto nařízení nestanoví jinak, platí o podnicích státního obchodu předpisy o národních podnicích.

Podnik státního obchodu nesmí zcizit části majetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Výjimku může povolit ministr vnitřního obchodu. Jednání příčící se tomuto zákazu nemají právních následků.

K majetkovým částem uvedeným v odstavci 1 nemohou třetí osoby nabýti zástavních nebo jiných věcných práv.

O tom, v které závazky vstupuje podnik státního obchodu, do něhož byl začleněn znárodněný majetek, za kterých podmínek se může podnik státního obchodu domáhat zrušení závazku nebo jeho přiměřené úpravy, o tom, jak se upravují závazky předluženého znárodněného podniku, jehož majetek byl začleněn do podniku státního obchodu, jakož i o tom, za kterých podmínek může podnik odporovat právním jednáním dřívějšího vlastníka znárodněného podniku, platí předpisy o znárodnění.

Ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem financí stanoví, které závazky přecházejí na podnik státního obchodu dnem převzetí národního majetku, který byl do něho začleněn. Přechodem závazků podle věty prvé se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí souhlasu věřitele.

Pro závazky podniku státního obchodu se lze uspokojit toliko z majetku svěřeného mu do správy, který není určen k tomu, aby ho podnik trvale užíval ( § 5).

Z majetku, který má podnik státního obchodu ve správě, nelze žádat ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.

Činnost podniků státního obchodu je určována jeho schváleným obchodně-finančním plánem. Obchodně-finanční plány podniků státního obchodu navazují na státní plán rozvoje národního hospodářství a na státní rozpočet.

Všichni pracující v podniku státního obchodu musí být vedeni snahou splnit úkoly uložené státním plánem co nejhospodárněji.

Vedoucím podniku státního obchodu je ředitel, který zastupuje podnik a jedná jeho jménem. Je přímo podřízen řediteli příslušné hlavní správy ministerstva vnitřního obchodu. V případech, kdy podnik nepatří do soustavy podniků některé z hlavních správ, je ředitel podniku státního obchodu podřízen přímo ministru vnitřního obchodu. Ředitele jmenuje a odvolává ministr vnitřního obchodu.

O věcech podniku státního obchodu rozhoduje ředitel samostatně, pokud v jednotlivých případech není stanoveno, že potřebuje ke svému rozhodnutí předchozího souhlasu ministerstva vnitřního obchodu nebo jiného orgánu. Za podnik se podepisuje tak, že k názvu podniku připojí podnikový ředitel svůj podpis.

Ředitel odpovídá osobně za stav celého podniku a výsledky jeho činnosti.

V době nepřítomnosti nebo zaneprázdnění podnikového ředitele zastupuje jej v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce podle předpisů o tom vydaných.

Na jmenování a odvolání ředitele podniku se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, po případě předpisy o souhlasu závodního zastupitelstva při propouštění zaměstnanců; k jejich jmenování a odvolání není potřeba souhlasu orgánu jinak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.

Podniky státního obchodu řídí ministerstvo vnitřního obchodu zpravidla svými hlavními správami. Pro řízení jednotlivých podniků, které nepatří do soustavy podniků některé z hlavních správ, může ministr vnitřního obchodu zřizovat podnikové správy jako provozní složky ministerstva.

V čele hlavní nebo podnikové správy je ředitel, jehož jmenuje a odvolává ministr vnitřního obchodu. Je podřízen ministru vnitřního obchodu a jemu odpovídá ze své činnosti.

Ministr vnitřního obchodu může vyjmout podnik státního obchodu ze své působnosti a v dohodě s příslušným ministrem jej odevzdat k opatření podle předpisů, které tomuto ministru přísluší provádět.

Ministr vnitřního obchodu může z podniku státního obchodu vyjmout majetek nebo závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo je v dohodě s příslušným ministrem převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti. K přechodu závazků není zapotřebí souhlasu věřitele. Ministr vnitřního obchodu může rovněž začlenit do podniku jiný národní majetek.

Opatření podle odstavce 2 není zapotřebí tam, kde se podniky státního obchodu dohodly mezi sebou nebo s národním, po případě komunálním podnikem o přechodu majetkových částí jimi spravovaných, menší hodnoty, které jsou určeny k trvalému užívání. Taková dohoda má účinky vyčlenění a začlenění. Výši hodnoty rozhodné pro převody podle tohoto odstavce stanoví ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem financí a ostatními zúčastněnými ministry.

Ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem financí může na podnik státního obchodu přenést závazek patřící k národnímu majetku.

Ministr vnitřního obchodu zrušuje v dohodě s ministrem financí podnik státního obchodu a stanoví také, jak má být s majetkem zrušeného podniku naloženo. O zrušení vydá ministr vnitřního obchodu listinu.

na návrh likvidátora se zapíše zrušení podniku do podnikového rejstříku.

Likvidátora jmenuje a odvolává ministr vnitřního obchodu.

Likvidátor smí zpeněžit majetek zrušeného podniku státního obchodu jen pokud o něm nestanoví jinak ministr vnitřního obchodu.

Likvidační přebytek zrušeného podniku odvede likvidátor státu.

Zástavní práva váznoucí na majetkových částech uvedených v § 4 zanikají bez náhrady a knihovní soud je vymaže k návrhu podniku s odvoláním na toto nařízení. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny.

Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na případy, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh ministra vnitřního obchodu učiněný v dohodě s ministrem financí.

Vládní nařízení č. 62/1951 Sb., o závazcích váznoucích na některém znárodněném majetku, a vládní nařízení č. 97/1952 Sb., o zániku věcných práv na některých částech národního majetku, platí i pro znárodněný obchodní majetek a pro podniky státního obchodu.

§ § 14 a 16 zákona č. 118/1948 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků,

§ § 9 a 11 zákona č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami a

§ § 12 a 14 zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepních podniků a ubytovacích zařízení, vesměs ve znění zákona č. 64/1951 Sb.