Uživatelé vody, kteří vypouštějí odpadní vody do vodních toků čištění, anebo je čistí nedostatečně, jsou povinni platit náhrady za vypouštění těchto vod podle množství vypouštěných znečišťujících látek a podle míry jejich závadnosti. Povinnost platit náhrady není dotčena tím, že uživatel vody získal povolení vodohospodářského orgánu podle ustanovení § 8 odst. 1, písm. b), zákona o vodním hospodářství k vypouštění svých odpadních vod.

Náhrady platí uživatelé vody, kteří vypouštějí odpadní vody obsahují nerozpuštěné látky anebo organické látky charakterizované hodnotou biochemické potřeby kyslíku. ¹

Povinnost platit náhrady se nevztahuje na uživatele vody, kteří vypouštějí odpadní vody v kvalitě odebírané vody v kvalitě odebírané vody a na vypouštění odpadních vod do veřejných kanalizací․

Správce toků může upustit od vybírání náhrad v případě, kdy znečištění nepřesahuje 50 t BSK5 nebo 300 t nerozpuštěných látek za rok.

Placení náhrad nezbavuje uživatele vody odpovědnosti za způsobené škody podle ustanovení hospodářského a občanského zákoníku; na náhradu těchto škod nelze započítat částky zaplacené podle této vyhlášky.

Placení náhrad a oznámení množství vypouštěného znečištění ( § 6) nenahrazuje vodohospodářské povolení ke zvláštnímu užívání vody a žádost o ně.

Základní náhrada se stanoví podle nákladů na konkrétní nebo obecně použitelný způsob čištění.

Základní náhrada je součinem jednotkové náhrady ( § 4) a velikosti ročního znečištění.

Je-li k dispozici přípravná nebo projektová dokumentace čistícího zařízení pro likvidaci znečištění, na které se vztahuje povinnost platit náhrady, použije se přednostně této dokumentace ke stanovení jednotkové a základní náhrady. Při stanovení náhrad se nepřihlíží k výnosu, který vznikne uživateli vody provozováním čistírny (využití hodnotných látek z odpadních vod).

Má-li závod nebo kanalizační zařízení několik výtoků odpadních vod, hodnoty znečištění se pro stanovení jednotkové a základní náhrady sčítají.Samostatně se posuzují jen tehdy, nejsou-li dány technické možnostipro spojení výtoků odpadních vod; přitom se pro stanovení přirážek ( § 5 odst. 1) základní náhrady sčátají podle jednotlivých ukazatelů.

Má-li uživatel vody zařízení k akumulaci a řízenému vypouštění znečištěných odpadních vod, stanoví se náhrady podle celoročně vypouštěného znečištění, sníženého o množství znečištění obsaženého v akumulačním zařízení. Toto snížení však nesmí překročit množství znečištění, které přepočteno na průměrný celoroční odtok vody v toku by způsobilo zhoršení kvality vody odpovídající 2,5 mg/l biochemické spotřeby kyslíku.

Jednotkové náhrady pro ukazatele znečištění, biochemická spotřeba kyslíku a nerozpouštěné látky, se vypočítávají způsobem uvedeným v příloze, oddíl A.

V případech, kdy výše jednotkové náhrady vypočtená podle přílohy, oddíl A, bod 2, neodpovídá nákladům na účinné čištění příslušného druhu odpadních vod, stanoví se jednotková náhrada podle technickoekonomických podkladů způsobem uvedeným v příloze, oddíl A, bod 1. Uživatel vody je povinen na vyžádání předložit potřebné podklady správci toků.

K základní náhradě ( § 3) se stanoví přirážka, jejíž výše je závislá na míře zhoršení kvality vody v toku, způsobeného odpadními vodami. Způsob výpočtu přirážky je uveden v příloze, oddíl B.

Přirážka k základní náhradě může činit nejvýše 100 % základní náhrady.

V odůvodněných případech může správce toků snížit vypočtenou přirážkou k základní náhradě až na 10 %

Uživatelé vody jsou povinni oznámit správci toků znečištění, které vypouštějí do vodních toků, a to:

Uživatelé vody dále uvedou časový průběh vypouštění odpadních vod. Mají-li k dispozici přípravnou nebo projektovou dokumentaci, ze které lze vypočítat náhradu ( § 3 odst. 3), přiloží jí k oznámení. Pro zajišťování oznamovaných údajů je zpravidla směrodatný rozbor slévaného osmihodinového vzorku odpadní vody, odebíraného v hlavní směně. Uživatelé vody mohou dohodnout se správcem toků také jiný způsob zjišťování údajů. Je-li k dispozici několik rozborů, bere se za základ jejich průměr.

Pro první oznámení údajů se stanoví lhůta do 30. června 1966.

Určení a změna výše náhrad pro příští rok se provádějí nejpozději do 31. července předcházejícího roku. Požadavky na změnu výše náhrad musí uživatelé vody uplatnit u správce toků nejpozději do 40 dnů před tímto termínem. Pokud uživatel vody neuplatní v této lhůtě požadavek na změnu výše náhrady, zůstává v platnosti původně určená výše náhrady. O požadavku uživatele vody rozhodne správce toků do 30 dnů. Nerozhodne-li v této lhůtě, platí údaje sdělené uživatelem vody.

Nepředloží-li uživatel vody potřebné podklady pro stanovení náhrad ( § 3 odst. 3, § 6), použije správce toků jiných, jemu dostupných údajů.

Správce toků vyrozumí uživatele vody o době vzniku povinnosti platit náhrady, o výši náhrad a velikosti měsíčních splátek.

V případech, kdy došlo k podstatné neplánované změně velikosti vypouštěného znečištění, upraví správce toků výši náhrady na žádost uživatele vody nebo na základě kontrolního zjištění, a to buď přechodně nebo trvale. Žádost musí být podána do 1 měsíce po změně velikosti vypouštěného znečištění. Neoznámení údajů o velikosti znečištění ( § 6) a neohlášení neplánovaného zvýšení znečištění se postihuje pokutou podle zvláštních předpisů.

Základní náhrada je u hospodářských a rozpočtových zvláštních organizací součástí jejich nákladů.

Přirážku k základní náhradě platí hospodářské organizace z podílu hrubého důchodu (zisku), připadajícího jim po splnění odvodu ( § 29 odst. 2 vládní vyhlášky č. 90/1965 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství). U rozpočtových zvláštních organizací tvoří tato přirážka nerealizační ztrátu.

Rozpočtové organizace platí celkovou náhradu z položky ,,různé finanční náklady". Součástí rozpočtových výdajů je pouze základní náhrada. Přirážka k základní náhradě se nerozpočtuje a platí se z úspor rozpočtu.

Náhrady podle této vyhlášky se odvádějí správci toků.

Náhrady jsou splatné vždy 25. den v měsíci, jednou dvanáctinou vyměřené roční náhrady. Správce toků může s uživatelem vody dohodnout jinou výši měsíčních splátek. Neprovede-li plátce úhradu náhrad včas a v plné výši, je povinen za každý den prodlení zaplatit penále ve výši 1 % z částky včas nezaplacené.

Uživatelé vody jsou povinni platit náhrady podle této vyhlášky od 1. ledna 1967.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1966.