Vysoké školy jsou pedagogickými, vědeckými a kulturními pracovišti nejvyšší úrovně; svou činností vytvářejí nezbytné předpoklady pro progresívní růst socialistického národního hospodářství, vědy a kultury.

Československá socialistická republika všestranně pečuje o rozvoj vysokých škol, aby mohl plnit své poslání v souladu s potřebami socialistické společnosti a se světovým vývojem vědy a kultury.

vychovávat pracovníky vysoce vzdělané, odborně kvalifikované, připravené na základě znalostí marxismu-leninismu morálně a politicky pro všechny oblasti života socialistické společnosti;

rozvíjet vědeckou nebo uměleckou činnost a vychovávat nové vědecké nebo umělecké pracovníky;

prohlubovat a rozšiřovat odborné znalosti pracovníků s vysokoškolským vzděláním;

být středisky podílejícími se na rozvoji kultury a vzdělanosti lidu.

Vysoké školy jsou rozpočtovými organizaceni.

Vysoké školy mohou provádět projektové, vědeckovýzkumné, umělecké a jiné práce pro státní, družstevní, společenské a jiné organizace, jakož i pro jednotlivé osoby. Vysoké školy s prostředky takto získanými samy hospodaří.

Zvláštní předpisy stanoví, jak přispívají k materiálnímu zabezpečení vysokých škol organizace, pro něž jsou absolventi vysokých škol připravováni.

Řádné studium na vysokých školách se uskutečňuje formou denního studia nebo formami studia při zaměstnání (večerního, dálkového a externího), nebo účelným spojením těchto forem studia. Nároky na úroveň znalostí studentů jsou ve všech těchto formách studia stejné.

Řádné studium na vysokých školách trvá 4 až 6 let. Vláda může výjimečně délku studia zkrátit nebo prodloužit až o 1 rok.

Řádné studium zakončené státní závěrečnou zkouškou poskytuje úplné vysokoškolské vzdělání v příslušném studijním oboru.

K řádnému studiu na vysokých školách jsou uchazeči přijímáni se zřetelem k jejich individuálním schopnostem, nadání a zájmům a v souladu s potřebami společnosti. Mohou být přijati jen uchazeči, kteří mají úplné střední vzdělání. Od požadavku úplného středního vzdělání může být výjimečně upuštěno na uměleckých vysokých školách, jde-li o uchazeče, kteří projevili mimořádné umělecké nadání.

Uchazeč o studium na vysoké škole se stává vysokoškolským studentem zápisem na fakultě provedeným po jeho přijetí ke studiu na vysoké škole.

Studenti jsou povinni plnit své občanské a studijní povinnosti, osvojovat si potřebné znalosti, pracovní návyky a metody, usilovat soustavným samostatným studiem o rozvoj svých schopností a tak získávat způsobilost k vysoce kvalifikované odborné práci v příslušném oboru; rovněž jsou povinni získávat způsobilost ke kvalifikované činnosti při obraně vlasti.

Studenti jsou oprávněni podílet se prostřednictvím své organizace na řízení a činnosti vysoké školy.

Stát pečuje o studenty po stránce sociální a zdravotní; zejména jsou jím poskytována stipendia a podle možnosti stravování v menzách a ubytování v kolejích․ Studenti denního studia jsou nemocensky a úrazově pojištěni a sociálně zabezpečeni v rozsahu předpisů o nemocenském pojištění a o sociálním zabezpečení. Studentům při zaměstnání poskytují organizace pracovní úlevy v zaměstnání a hospodářské zabezpečení v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcími předpisy.

Za vzorné plnění povinností mohou být studentům uděleny pochvaly a odměny.

Za porušení studijních povinností, zásad řádného chování nebo občanských povinností mohou být studentům uložena tato kárná opatření: důtka, veřejná důtka, vyloučení ze studia.

Studium na vysokých školách je organizováno zpravidla podle studijních oborů a podle ročníků. Do vyššího ročníku může být zapsán jen student, který splnil všechny studijní povinnosti stanové studijním plánem.

Studentovi, který nesplnil podmínky pro postup do vyššího ročníku, může být povoleno opakovat ročník. Během studia je možno opakovat pouze dva ročníky. Druhé opakování téhož ročníku je nepřípustné.

Studentovi může být z vážných důvodů osobních, zejména zdravotních, studium přerušeno, a to až na dobu dvou roků. Po uplynutí doby přerušení studia se studen zařazuje do toho ročníku, v němž bylo studium přerušeno. Toto zařazení může být vázáno na podmínku vykonání zvláštních zkoušek.

Student, který nesplnil podmínky pro postup do vyššího ročníku a jemuž nebylo povoleno ročník opakovat, bude ze studia vyloučen pro neprospěch.

Student, který studia zanechal nebo byl ze studia vyloučen, může být znovu přijat na vysokou školu jen na základě nového přijímacího řízení. Takovému studentu mohou být do dalšího studia započteny zkoušky dříve vykonané.

Řádné studium se zakončuje na všech vysokých školách státní závěrečnou zkouškou.

Student, který ukončil studium na vysoké škole podle odstavce 1, je absolventem vysoké školy.

Vysoké školy přiznávají tyto tituly:

Absolventům vysokých škol universitního směru s výjimkou absolventů lékařského studia a absolventům vysokých škol uměleckého směru s výjimkou absolventů uvedených v odstavci 1 pod písm. d), kteří vykonají předepsanou rigorosní zkoušku ze zvoleného vědního oboru a jeho širšího základu na fakultách uvedených v rigorosním řádu, přiznávají vysoké školy tituly „doktor práv“ (ve zkratce „JUDr.“) nebo „doktor přírodovědy“ (ve zkratce „RND.“) nebo „doktor filosofie“ (ve zkratce „PhDr.“).

Absolventi všech vysokých škol jsou oprávněni používat, pokud vyučují na školách poskytujících střední vzdělání, pracovní označení, „středoškolský profesor“.

Absolventu vysoké školy vydá vysoká škola diplom, v němž bude uveden obor studia, ve kterém dosáhl vysokoškolské kvalifikace. Absolventům uvedeným v - 14 odst. 1 se v diplomu uvede i přiznaný titul.

Absolventu vysoké školy, který vykonal rigorosní zkoušku podle ustanovení § 14 odst. 2, vydá vysoká škola, na které ji vykonal, diplom. V tomto diplomu bude uveden příslušný titul a vědní obor, v němž rigorosní zkouška byla vykonána.

Postgraduální studium připravuje absolventy vysokých škol pro užší odborné specializace nebo je seznamuje s novými vědeckými poznatky v příslušných oborech.

Vláda stanoví zásady postgraduálního studia a jeho organizace.

Vysokoškolské studium vykonané na zahraničních vysokých školách platí na území Československé socialistické republiky, pouze bylo-li výslovně uznáno (nostrifikováno). Studium může být nostrifikováno jen tehdy, má-li stejnou úroveň jako studium na československých vysokých školách.

O nostrifikaci rozhoduje vysoká škola stejného nebo obdobného studijního oboru; o nostrifikaci studia obsahem nebo rozsahem neodpovídajícího studiu, jež lze absolvovat na československých vysokých školách, rozhoduje ministerstvo školství a kultury. Při nostrifikaci může být též rozhodnuto o přiznání některého titulu, uvedeného v § 14.

Vysokoškolské studium vykonané na zahraničních vysokých školách platí na území Československé socialistické republiky, pouze bylo-li výslovně uznáno (nostrifikováno). Studium může být nostrifikováno jen tehdy, má-li stejnou úroveň jako studium na československých vysokých školách.

O nostrifikaci rozhoduje vysoká škola stejného nebo obdobného studijního oboru; o nostrifikaci studia obsahem nebo rozsahem neodpovídajícího studiu, jež lze absolvovat na československých vysokých školách, rozhoduje ministerstvo školství a kultury. Při nostrifikaci může být též rozhodnuto o přiznání některého titulu, uvedeného v § 14.

Ministerstvo školství a kultury stanoví podrobnosti o přijímání uchazečů na vysoké školy, o průběhu studia, o jeho ukončování, o kárném řízení a o nostrifikaci studia.

Ministerstvo školství a kultury v dohodě s příslušnými ústředními orgány stanoví délku řádného studia pro jednotlivé obory, podrobnosti o péči o studenty, o postgraduálním studiu a upraví označování zahraničních absolventů československých vysokých škol. V dohodě se Státní komisí pro vědecké hodnosti vydá předpisy pro rigorosní zkoušky.

Vláda nebo orgán jí zmocněný po projednání s Ústřední radou odborů stanoví, jaké pracovní úlevy a jaké hospodářské zabezpečení budou poskytovány studentům při zaměstnání a účastníkům postgraduálního studia.

Vědecká práce, soustavné zvyšování vlastní kvalifikace v souladu se světovým vývojem vědy, uplatňování moderních metod vědecké práce a jejich přenášení do výchovy studentů je spolu s pedagogickou činností základní povinností učitelů vysokých škol. Vědecká činnost na vysokých školách je nezbytným předpokladem vysoké úrovně pedagogické práce. Vědecké práce se mohou účastnit i studenti.

Vysoké školy řeší vědecké úkoly v rámci plánu vědy a techniky a rozvíjejí vědní obory podle potřeb vědeckého a technického rozvoje společnosti.

Vysoké školy vychovávají nové vědecké pracovníky v souladu s potřebami společnosti. Jejich vědecká příprava je organizována podle zvláštních předpisů.

Mimořádně nadaní studenti jsou již během studia na vysokých školách soustavně připravování pro vědeckou práci.

Při výchově nových vědeckých pracovníků využívají vysoké školy v dohodě s příslušnými ústředními orgány a organizacemi také jejich vědeckých pracovišť.

Vysoké školy udělují vědecké hodnosti podle zvláštních předpisů.

Na vysokých školách působí jako učitelé řádní profesoři, mimořádní profesoři, docenti, odborní asistenti,lektoři, asistenti a odborní instruktoři; dále mohou na vysokých školách působit též externí učitelé.

Na vysokých školách dále působí vědečtí pracovníci, techničtí a jiní odborní, správní a pomocní pracovníci.

Označení „řádný profesor“, „mimořádný profesor“ a „docent“ je vědeckopedagogickým a v uměleckých oborech umělecko pedagogickým titulem.

Vědeckopedagogického, popřípadě uměleckopedagogického titulu se nabývá jmenováním; ztrácí jej ten, kdo byl soudem odsouzen ke ztrátě čestných titulů a vyznamenání. Může být odňat tomu, kdo se zpronevěřil občanské nebo vědecké cti; o odnětí titulu v tomto případě rozhoduje na návrh vědecké rady vysoké školy orgán, který titul udělil, nebo orgán jím k tomu zmocněný.

Řádnými profesory pro určitý obor mohou být jmenováni mimořádní profesoři, docenti, vědečtí (umělečtí) pracovníci nebo odborníci z praxe, kteří vyhovují morálně politickým požadavkům, vytvořit vynikající vědecké nebo umělecké práce, mají pedagogickou způsobilost a potřebnou praxi, a nejde-li o jmenování řádnými profesory uměleckého oboru, mají vědeckou hodnost doktora věd. Ve výjimečných a odůvodněných případech mohou být jmenováni řádnými profesory i ti, kdo nemají vědeckou hodnost doktora věd.

Řádné profesory jmenuje president republiky na návrh vlády.

Mimořádnými profesory pro určitý obor mohou být jmenováni docenti, vědečtí (umělečtí) pracovníci nebo odborníci z praxe, kteří vyhovují morálně politickým požadavkům, vytvořili významné vědecké nebo umělecké práce, mají pedagogickou způsobilost a potřebnou praxi, a nejde-li o jmenování mimořádnými profesory uměleckého oboru, mají vědeckou hodnost. Ve výjimečných a odůvodněných případech mohou být jmenováni mimořádnými profesory i ti, kdo nemají vědeckou hodnost.

Mimořádné profesory jmenuje president republiky na návrh vlády.

Docenty pro určitý obor mohou být jmenováni odborní asistenti, vědečtí (umělečtí) pracovníci nebo odborníci z praxe, kteří vyhovují morálně politickým požadavkům, v habilitačním řízení prokázali pedagogickou a vědeckou, popřípadě uměleckou způsobilost, mají potřebou praxi, a nejde-li o jmenování docenty uměleckého oboru, mají vědeckou hodnost. Ve výjimečných a odůvodněných případech mohou být jmenováni docenty i ti, kdo nemají vědeckou hodnost.

Docenty jmenuje ministr školství a kultury.

Volná pracovní místa profesorů a docentů se obsazují zpravidla na základě konkursu.

K uzavření pracovní smlouvy s profesory a ke skončení pracovního poměru profesorů ze strany vysoké školy, popřípadě fakulty, je třeba předchozího souhlasu ministra školství a kultury. Jinak je tento právní úkon neplatný.

V pracovněprávních vztazích vystupuje vysoká škola a v případech stanovených statutem vysoké školy fakulta, popřípadě účelové zařízení ( § 50) svým jménem.

Vysoké školy jsou oprávněny požadovat od profesorů a docentů, kteří nejsou v pracovním poměru k některé vysoké škole, aby v přiměřeném rozsahu a podle svých možností plnili vědeckopedagogické nebo uměleckopedagogické úkoly.

Neplní-li profesoři nebo docenti bez vážných důvodů po dobu dvou let takto požadované úkoly, může jim být vědeckopedagogický nebo uměleckopedagogický titul odňat orgánem, který titul udělil nebo orgánem jím k tomu zmocněným.

K působení na vysokých školách mohou být pozváni vynikající odborníci ze zahraničí.

Vysoké školy, na které jsou zahraniční odborníci pozváni, mohou navrhnout, aby jim byl udělen vědeckopedagogický, popřípadě uměleckopedagogický titul.

Ustanovení § 23 až 27 a 28 odst. 3 platí obdobně.

Ministerstvo školství a kultury vydá předpisy o habilitačním a jmenovacím řízení a o obsazování volných pracovních míst učitelů vysokých škol a předpisy o pracovních úvazcích učitelů vysokých škol.

Platové poměry učitelů vysokých škol upravují zvláštní předpisy.

Zákonem se zřizují, zrušují, slučují a dělí vysoké školy a samostatné fakulty a stanoví a mění jejich sídla a názvy.

Vláda nařízením zřizuje, zrušuje, slučuje a děli fakulty a stanoví a mění jejich sídla a názvy.

stanoví zásady a cíle pedagogické a vědecké, popřípadě umělecké činnosti vysokých škol,

stanoví zásady pro vypracování učebních plánů jednotlivých oborů,

stanoví koncepci a zásady zahraničních styků vysokých škol,

přiděluje vysokým školám materiální a finanční prostředky v souladu s úkoly a plánovanými výkony vysokých škol a určuje způsob hospodaření s prostředky, které získaly činností podle § 5 odst. 2,

zabezpečuje ústřední dohled nad důsledným plněním zákonů a jiných právních předpisů a nad řádným hospodařením svěřenými prostředky.

Slovenská národní rada se účastní na provádění tohoto zákona se zvláštním zřetelem na plnění úkolů vysokých škol při zabezpečování hospodářského a kulturního rozvoje Slovenska.

Působnost Slovenské národní rady a jejích orgánů ve vztahu k vysokým školám na Slovensku a odpovědnost akademických funkcionářů vysokých škol na Slovensku Slovenské národní radě a jejím orgánům upraví zákon Slovenské národní rady.

Vysoké školy se zpravidla dělí na fakulty.

V případě potřeby lze zřizovat vysoké školy,které se nedělí na fakulty, nebo zřizovat samostatné fakulty, mající postavení vysokých škol.

V čele vysoké školy je rektor, který ji řídí, zastupuje ji navenek a odpovídá za její činnost ministru školství a kultury. Rektor zejména:

Rektora zastupují prorektoři; za svou činnost odpovídají rektorovi.

Rektora jmenuje president republiky na dobu tří let.

O návrhu na jmenování rektora, zpravidla z řad řádných profesorů, se usnáší vědecká rada vysoké školy tajným hlasováním. Návrh na jmenování rektora předkládá presidentu republiky vláda.

Na nově zřízené vysoké škole jmenuje rektora president republiky na dobu tři let na návrh vlády.

Rektora odvolává president republiky nebo orgán jím zmocněný. Rektor může být odvolán na vlastní žádost, nebo jestliže hrubě, porušil své povinnosti nebo je soustavně neplní, popřípadě bylo-li mu uloženo kárné opatření, dále na návrh vědecké rady vysoké školy, na němž se usnesla tajným hlasováním. Návrh na odvolání rektora předkládá presidentu republiky vláda.

Prorektory volí vědecká rada vysoké školy tajným hlasováním na dobu tří let z řádných nebo mimořádných profesorů anebo docentů, kteří jsou pracovníky příslušné vysoké školy. Volbu prorektorů potvrzuje ministr školství a kultury; nepotvrdí-li volbu, bude provedena volba nová. Na nově zřízené vysoké škole jmenuje prorektory na dobu tří let ministr školství a kultury.

Prorektor může být odvolán z funkce na vlastní žádost, dále jestliže hrubě porušil své povinnosti nebo je soustavně neplní, nebo jestliže mu bylo uloženo kárné opatření. Prorektora odvolává tajným hlasováním vědecká rada vysoké školy; odvolání potvrzuje ministr školství a kultury.

Na řízení vysoké školy se podílí vědecká rada vysoké školy, na vysokých školách uměleckého směru umělecká rada vysoké školy (dále jen „vědecká rada vysoké školy“). Vědecká rada vysoké školy projednává všechny zásadní otázky rozvoje a činnosti vysoké školy. Rektor je povinen postupovat vědecké radě vysoké školy tyto otázky k projednání. Vědecká rada vysoké školy může též předkládat rektorovi návrhy z vlastního podnětu. Vědecká rada vysoké školy se může členit na sekce. Vědeckou radu vysoké školy svolává rektor, který jí též předsedá.

Usnesení vědecké rady vysoké školy nabývá platnosti schválením rektora. Nesouhlasí-li rektor s usnesením vědecké rady, vrátí jí věc s odůvodněním k novému projednání. Setrvá-li vědecká rada na svém původním stanovisku, rozhodne rektor, je však povinen o tom informovat ministra školství a kultury.

Při jednání o předložení návrhu na jmenování řádného nebo mimořádného profesora k dalšímu řízení, o otázkách jmenování a voleb akademických funkcionářů a při jednání podle předpisů o udělování vědeckých hodností rozhoduje vědecká rada tajným hlasováním; její rozhodnutí nevyžaduje schválení rektora.

Členy vědecké rady jsou rektor, prorektoři, děkani fakult a ředitelé výzkumných ústavů vysoké školy. Další členy vědecké rady vysoké školy jmenuje rektor z učitelů vysoké školy a z dalších odborníků na dobu tří let. Kvestor je členem vědecké rady s hlasovacím právem při řešení otázek správních a hospodářských; jinak má hlas poradní. Členy vědecké rady vysoké školy jsou též zástupci organizací pracovníků a studentů vysoké školy, které jmenuje rektor na návrh těchto organizací; tito členové však nejsou oprávnění hlasovat při jednání o návrzích na udělení vědeckopedagogických nebo uměleckopedagogických titulů a vědeckých hodností.

Stálým zástupcem rektora ve věcech správních a hospodářských je kvestor. Kvestor odpovídá rektorovi za řádné hospodaření vysoké školy a za důsledné provádění a zachovávání zákonů a jiných právních předpisů na úseku správní a hospodářské činnosti. Kvestora jmenuje a odvolává ministr školství a kultury na návrh rektora.

Výkonným orgánem pro zajišťování úkolů vysoké školy je rektorát, jehož práci řídí kvestor.

V čele samostatné fakutly je děkan, kterého zastupují proděkani. Pro působnost děkana platí obdobně ustanovení § 38 odst. 1 písm. a), § 44 odst. 1, § 48 odst. 3 a § 50. Na řízení samostatné fakulty se podílí její vědecká rada, o níž platí obdobně ustanovení § 46. Pro působnost tajemníka fakulty platí obdobně ustanovení § 41.

Děkan a proděkan samostatné fakulty volí vědecká rada samostatné fakulty volí vědecká rada samostatné fakulty tajným hlasováním na dobu tří let. Děkanem a proděkanem samostatné fakulty může být volen řádný profesor, mimořádný profesor nebo docent, který je pracovníkem příslušné fakulty. Volbu děkana a proděkanů samostatné fakulty potvrzuje ministr školství a kultury; nepotvrdí -li volbu, bude provedena volba nová.

Na nově zřízené samostatné fakultě jmenuje na dobu tří let děkana a proděkany ministr školství a kultury.

Děkan nebo proděkan samostatné fakulty může být odvolán z funkce na vlastní žádost, dále jestliže hrubě své povinnosti nebo je soustavně neplní, nebo jestliže mu bylo uloženo kárné opatření. Děkana a proděkany odvolává vědecká rada samostatné fakulty tajným hlasováním; odvolání děkanů a proděkanů potvrzuje ministr školství a kultury.

V čele fakulty je děkan, které ji řídí, zastupuje ji navenek a odpovídá za její činnost rektorovi vysoké školy. Děkan zejména:

Děkana zastupují proděkani; za svou činnost odpovídají děkanovi.

Děkana a proděkany volí tajným hlasováním na dobu tří let vědecká rada fakutly.

Děkanem a proděkanem může být volen řádný profesor, mimořádný profesor nebo docent, který je pracovníkem příslušné fakulty. Volbu děkana potvrzuje ministr školství a kultury, volbou proděkanů rektory; nepotvrdí-li ministr školství a kultury (rektor) volbu, bude provedena volba nová.

Děkan a proděkany nové zřízené fakulty jmenuje na dobu tří let ministr školství a kultury.

Děkan nebo proděkan může být odvolán z funkce na vlastní žádost, dále jestliže hrubě porušil své povinnosti nebo je soustavně neplní, nebo jestliže mu bylo uloženo kárné opatření. Děkana a proděkany odvolává vědecká rada fakulty tajným hlasováním; odvolání děkana potvrzuje ministr školství a kultury,odvolání proděkanů potvrzuje rektor.

Na řízení fakulty se podílí vědecká rada fakulty, na fakultách uměleckého směru umělecká rada fakulty (dále jen „vědecká rada fakulty“). Vědecká rada fakulty projednává všechny zásadní otázky rozvoje a činnosti fakulty. Děkan je povinen postupovat vědecké radě fakulty tyto otázky k projednání. Vědecká rada fakulty může též předkládat děkanovi návrh z vlastního podmětu. Vědecká rada fakulty se může členit na sekce. Vědeckou radu fakulty svolává děkan, který jí též přesedá.

Usnesení vědecké rady fakulty potvrzuje děkan. Nesouhlasí-li děkan s usnesením vědecké rady, vrátí jí věc s odůvodněním k novému projednání. Setrvá-li vědecká rada na svém původním stanovisku, rozhodne děkan, je však povinen o tom informovat rektora.

Při jednání o předložení návrhu na jmenování řádného profesora, mimořádného profesora nebo docenta k dalšímu řízení, o otázkách voleb akademických funkcionářů a při jednání podle předpisů o udělování vědeckých hodností rozhoduje vědecká rada tajným hlasováním; její rozhodnutí nevyžaduje schválení děkana.

Členy vědecké rady fakulty jsou děkan a proděkani. Další členy vědecké rady fakulty jmenuje děkan z učitelů fakulty a z dalších odborníků na dobu tří let. Tajemník je členem vědecké rady s hlasovacím právem při řešení otázek správních a hospodářských; jinak má hlas poradní. Členy vědecké rady fakulty jsou též zástupci organizací pracovníků a studentů fakulty, které jmenuje děkan na návrh těchto organizací; tito členové však nejsou oprávněni hlasovat při jednání o návrzích na udělení vědeckopedagogických nebo uměleckopedagogických titulů a vědeckých hodností.

Stálým zástupcem děkana ve věcech správních a hospodářských je tajemník fakulty. Tajemník fakulty odpovídá děkanovi za řádné hospodaření fakulty a za důsledné provádění a zachovávání zákonů a jiných právních předpisů na úseku správní a hospodářské činnosti. Tajemníka fakulty jmenuje a odvolává na návrh děkana rektor.

Výkonným orgánem pro zajišťování úkolů fakulty je děkanát, jehož práci řídí tajemník fakulty.

Základním pracovištěm pro pedagogickou a vědeckou, popřípadě uměleckou práci je katedra. Katedra se zřizuje pro určitý předmět nebo pro několik příbuzných předmětů.

Katedra se zřizuje zpravidla na fakultě, může být však zřízena i na vysoké škole, zejména pro předměty společné několika fakultám, popřípadě vysokým školám.

Katedry zřizuje, zrušuje, rozděluje a slučuje rektor na návrh děkana, popřípadě v dohodě s rektorem jiné vysoké školy. Vojenské katedry vysokých škol zřizuje, zrušuje, rozděluje a slučuje ministerstvo školství a kultury.

Práci katedry řídí její vedoucí, kterého pověřuje funkcí a odvolává z ní rektor na návrh děkana.

Na vysokých školách mohou být zřizovány výzkumné ústavy a jiná vědecká pracoviště.

Výzkumné ústavy zřizuje a zrušuje ministr školství a kultury podle zvláštních předpisů; ostatní vědecká pracoviště zřizují a zrušují rektoři.

Pro potřeby vysokých škol mohou být zřizovány účelová zařízení sloužící zejména pedagogické, vědecké, umělecké, hospodářské a technické činnosti vysokých škol nebo péči o studenty a pracovníky vysokých škol.

Účelová zařízení sloužící jedné vysoké škole, popřípadě fakultě zřizuje rektor; zařízení sloužící více vysokým školám zřizuje ministerstvo školství a kultury.

Podrobnosti o řízení, organizaci a činnosti jednotlivých vysokých škol a fakult a o působnosti a způsobu jednání vědeckých rad a jejich sekcí upravují statuty vysokých škol a statuty fakult. Statuty vysokých škol vydávají po schválení ministrem školství a kultury rektoři. Statuty fakult vydávají po schválení rektorem děkani.

Ministerstvo školství a kultury stanoví, jakým způsobem se vysoké školy podílejí na správě státních knihoven, které převážně slouží potřebám učitelů a studentů.

Podmínky odborné praxe ( § 52) v organizacích nebo zařízeních v oboru jiných ústředních orgánů nebo národních výborů a vztahy mezi vysokými školami, popřípadě fakultami a těmito organizacemi nebo zařízeními stanoví ministerstvo školství a kultury v dohodě s příslušnými ústředními orgány nebo národními výbory.

Vojenské vysoké školy jsou vysokými školami podle tohoto zákona. Vztahují se na ně ustanovení tohoto zákona s výjimkou § 32, 33, 35, 60 a 61. Ustanovení § 5, 10, 11, 12, 18, 19, 23, 28, 29, 31, 36, 38 až 42, 44 až 53 a 62 se na vojenské vysoké školy vztahují obdobně.

Působnost příslušející podle tohoto zákona ministru, popřípadě ministerstvu školství a kultury vykonává na úseku vojenských vysokých škol ministr, popřípadě ministerstvo národní obrany, a to ve věcech všeobecně pedagogických v dohodě s ministrem, popřípadě ministerstvem školství a kultury.

Pokud vojenské vysoké školy konají výuku v oborech a předmětech, které jsou obdobné oborům a předmětům na vysokých školách civilních, řídí se přiměřeně předpisy platnými pro vysoké školy civilní; v těchto oborech a předmětech se na vojenské vysoké školy vztahuje působnost Státního výboru pro vysoké školy; jinak tuto působnost vykonává orgán zřízený ministrem národní obrany.

Opatření podle § 32 tohoto zákona, jmenování vedoucích funkcionářů a úprava titulů absolventů vojenských vysokých škol ( § 13, 14 a 57) přísluší presidentu republiky na návrh ministra národní obrany.

Podrobnosti k provedení ustanovení odstavců 1 až 4 stanoví ministr národní obrany.

Akademické tituly a stavovská označení absolventů vysokých škol nabyté podle dřívějších předpisů zůstávají nedotčeny.

Absolventům vysokých škol směrů a oborů uvedených v § 14 odst. 1, kteří ukončili studium před účinností tohoto zákona, pokud již v těchto oborech nedosáhli akademického titulu nebo stavovského označení podle dřívějších předpisů, se přiznávají tituly podle ustanovení § 14 odst. 1.

Absolventům vysokých škol uvedených v § 14 odst. 2, kteří ukončili studium před účinností tohoto zákona, pokud již v těchto oborech nedosáhli akademického titulu podle dřívějších předpisů, přiznávají vysoké školy tituly uvedené v § 14 odst. 2 za podmínek tam stanovených, přičemž vycházejí z výsledků absolventova studia a z jeho znalostí získaných v praxi.

Absolventům vysokých škol uvedeným v § 14 odst. 2, kteří nedosáhli akademického titulu podle dřívějších předpisů, získali však před účinností tohoto zákona vědeckou hodnost v některém z oborů vysokých škol universitního směru, nikoliv však z oborů lékařských, se přiznávají tituly podle ustanovení § 14 odst. 2 bez rigorosní zkoušky.

Absolventi, kteří získají tituly podle odstavců 2 až 4, pozbývají označení absolventů, které jim bylo uděleno na základě vládního nařízení č. 60/1953 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o vysokých školách; označení absolventů, kteří tituly absolventů podle odstavců 2 až 4 nezískají, zůstávají nedotčena.

Podrobnosti k provedení odstavců 1 až 5 stanoví ministerstvo školství a kultury.

Profesoři jmenovaní před účinností tohoto zákona se stávají od jeho účinnosti řádnými profesory; řádnými profesory se stávají od účinnosti tohoto zákona i mimořádní profesoři jmenovaní před účinností zákona č. 58/1950 Sb., kteří působili na vysoké škole v den, kdy nabyl účinnosti zákon č. 46/1956 Sb., a působí na vysoké škole v den účinnosti tohoto zákona.

Zástupci profesorů ustanovení na vysoké škole před účinností tohoto zákona se stávají od jeho účinnosti mimořádnými profesory.

Zástupci docentů, pokud nesplní do lhůty, která jim byla stanovena, podmínky pro jmenování docenty, budou převedeni do kategorie odborných asistentů. Prodloužení lhůty může výjimečně povolit rektor, nejvýše však na dobu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Až do uplynutí stanovené lhůty zůstávají v kategorii zástupců docentů.

O návrzích na jmenování profesorů podaných ministerstvu školství a kultury před účinností tohoto zákona, nebylo-li o nich rozhodnuto do této doby, bude rozhodováno jako o návrzích na jmenování řádných, popřípadě mimořádných profesorů.

O návrzích na ustanovení zástupců profesorů podaných ministerstvu školství a kultury před účinností tohoto zákona, nebylo-li o nich rozhodnuto do této doby, bude rozhodováno jako o návrzích na jmenování mimořádných profesorů.

Návrhy na ustanovení zástupců docentů podané ministerstvu školství a kultury před účinností tohoto zákona, nebylo-li o nich rozhodnuto do této doby, budou vráceny vysoké škole (fakultě), která je podala, bez projednání.

Zrušují se:

Tento zákon se na bohoslovecké fakulty nevztahuje; platí o nich dosavadní předpisy..