25/1985 Sb. znění účinné od 9. 4. 1985 do 31. 12. 2000
25
NAŘÍZENÍ VLÁDY
Československé socialistické republiky
ze dne 27. března 1985
o zvláštní dodatkové dovolené některých pracovníků
organizací stavební výroby
Vláda Československé socialistické republiky po dohodě s Ústřední radou odborů nařizuje podle § 105 odst. 3 písm. b zákoníku práce č. 65/1965 Sb. , ve znění zákona č. 72/1982 Sb. a zákona č. 22/1985 Sb.
§ 1 Pracovníci organizací stavební výroby v působnosti ministerstva stavebnictví České socialistické republiky a ministerstva stavebnictví Slovenské socialistické republiky, kteří pracují na stavbách za zvlášť ztížených pracovních podmínek a v odloučení od rodin, mají nárok na zvláštní dodatkovou dovolenou.
§ 2 (1) Pracovníky pracujícími za zvlášť ztížených pracovních podmínek se rozumějí pracovníci, kteří pracují
a) za nepříznivých vlivů stavební technologie a pracovních postupů,
b) za nepříznivých klimatických podmínek,
c) s vysokou fyzickou nebo neuropsychickou námahou,
d) při zvýšeném ohrožení pracovními úrazy․
(2) Pracovníky, kteří pracují v odloučení od rodin, se rozumějí pracovníci, kteří jsou odloučeni od místa trvalého pobytu a mají nárok na náhrady za toto odloučení podle zvláštních předpisů.
(3) Dny pracovního klidu ( § 91 odst. 1 zákoníku práce) nepřerušují dobu odloučenosti od rodiny.
§ 3 (1) Zvláštní dodatková dovolená v délce jednoho kalendářního týdne přísluší pracovníkům, kteří za podmínek uvedených v § 1 pracují celý kalendářní rok.
(2) Pro účely této zvláštní dodatkové dovolené se jako výkon práce posuzuje doba
a) pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které organizace odpovídá,
b) kdy pracovník nepracuje pro překážky v práci, popřípadě byl převeden na jinou práci než uvedenou v § 2 odst. 1, pokud tato doba nepřesahuje celkově 30 pracovních dnů v kalendářním roce,
c) dovolené na zotavenou,
d) kdy si pracovník vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,
e) kdy pracovník nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda (plat) nekrátí.
§ 4 (1) Pracovníkům, kteří pracují za podmínek uvedených v § 1 jen část kalendářního roku, příslušní za každých 25 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina zvláštní dodatkové dovolené, a to i když nesplnil podmínky pro vznik nároku na dovolenou ( § 100 zákoníku práce ). To platí, i když pracovní poměr za těchto podmínek trvá celý kalendářní rok, pokud pracovník nepracoval pro překážky v práci, popřípadě byl převeden na jinou práci než uvedenou v § 2 odst. 1, celkem po více než 30 pracovních dnů v kalendářním roce.
(2) Pro účely odpracování 25 dnů se jako výkon práce posuzuje doba
a) pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které organizace odpovídá,
b) dovolené na zotavenou,
c) kdy si pracovník vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,
d) kdy pracovník nepracuje proto, že je svátek, za který mu příslušní náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda (plat) nekrátí.
§ 5 Do počtu odpracovaných dnů se pro účely této zvláštní dodatkové dovolené zahrnují dny, kdy pracovník vykonával práci za uvedených podmínek převážnou část směny.
§ 6 (1) Zvláštní dodatková dovolená příslušní pracovníku při splnění uvedených podmínek, i když má nárok na dodatkovou dovolenou podle § 105 odst. 1 zákoníku práce.
(2) Za zvláštní dodatkovou dovolenou nelze poskytnout náhradu mzdy; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.
§ 7 Pokud se v tomto nařízení nestanoví jinak, platí o této zvláštní dodatkové dovolené ustanovení o dovolené na zotavenou.
§ 8 Nárok na zvláštní dodatkovou dovolenou podle tohoto nařízení vlády vzniká poprvé za rok 1975.
§ 9 Toto nařízení vlády nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
