Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

223/1988 Sb. znění účinné od 29. 5. 1992 do 31. 12. 1992
změněnos účinností odpoznámka

zákonem č. 231/1992 Sb.

29.5.1992

nařízením č. 13/1991 Sb.

1.2.1991

úplné znění č. 193/1991 Sb.

zákonným opatřením č. 362/1990 Sb.

30.8.1990

223

 

NAŘÍZENÍ VLÁDY

Československé socialistické republiky

ze dne 15. prosince 1988,

kterým se provádí zákoník práce

 

Vláda Československé socialistické republiky nařizuje k provedení zákoníku práce (dále jen „zákoník“) po projednání, a pokud jde o provedení § 41 odst. 3, § 59 odst. 2, § 105 odst 2 a § 122 odst. 1 zákoníku, v dohodě s Ústřední radou odborů:

§ 1

(1)

Přiměřené práce, které mohou před ukončením povinné školní docházky konat občané, kteří dosáhli 15 let věku, jsou vedle společensky prospěšné práce žáků podle školského zákona1 další práce, které svým charakterem ani rozsahem neohrožují zdraví a vývoj žáků a nebrání jim v přípravě na povolání.

(2)

Přiměřené práce, které mohou konat občané, jimž vznikla pracovně právní způsobilost dnem ukončení povinné školní docházky v pomocné škole před dosažením 15 let věku, nejdříve však dosažením 14 let věku, jsou práce, které jsou přiměřené jejich rozumové a mravní vyspělosti, tělesným schopnostem odpovídajícím jejich věku a nejsou škodlivé pro jejich zdraví a vývoj, a to za podmínky, že jejich přiměřenost byla ověřena lékařskou poradní komisí.

Vznik, změny a skončení pracovního poměru

§ 2

zrušen

§ 3

Pracovní poměr na dobu určitou

(1)

Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat nebo prodloužit na dobu přesahující tři roku, popřípadě sjednat opětovně s

a)

tvůrčími pracovníky vědy, výzkumu a vývoje,

b)

pracovníky k výkonu činnosti, po kterou je předepsáno školní vzdělání uměleckého směru,

c)

učiteli vysokých škol,

d)

pracovníky dočasně uvolněnými podle § 25 odst. 2 písm. c) zákoníku pro výkon práce v zahraničí,

e)

poživateli starobního nebo invalidního důchodu a s poživatelkami vdovského důchodu, které dosáhly věku 57 let,

f)

pracovníky, o kterých tak stanoví zákon nebo mezinárodní smlouva.

(2)

S pracovníky, kteří nejsou uvedeni v odstavci 1, lze sjednat pracovní poměr na dobu určitou opětovně jen v případech, kdy to vyžaduje přechodná potřeba organizace nebo kdy o to občan organizaci písemně požádá. Opětovně sjednané pracovní poměry na dobu určitou, které na sebe bezprostředně navazují a trvají celkem déle než tři roky, lze sjednat pouze dvakrát; to neplatí v případech uvedených v odstavci 1. Za opětovně sjednaný pracovní poměr na dobu určitou se považuje pracovní poměr, který má vzniknout před uplynutím doby 12 měsíců po skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky.

(3)

Pracovní poměr na dobu určitou nelze sjednat s

a)

absolventy středních a vysokých škol, odborných učilišť a učilišť vstupujícími do pracovního poměru na práci odpovídající jejich kvalifikaci; absolventem se rozumí pracovník, jehož celková doba zaměstnání v pracovním nebo obdobném poměru nedosáhla po úspěšném ukončení studia (přípravy) dvou let, přičemž se do této doby nezapočítává doba vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby nahrazující tuto službu, doba mateřské a další mateřské dovolené a doba, po kterou organizace podle § 127 odst. 2 zákoníku omluvila nepřítomnost muže v práci, protože mu příslušel rodičovský příspěvek.

b)

mladistvými,

c)

občany, které je organizace podle zvláštního předpisu povinna přijmout do pracovního poměru.

Tento zákaz neplatí v případech uvedených v odstavci 1, § 25 odst. 2 písm. d) zákoníku a v případech, kdy občan písemně požádá organizaci o sjednání pracovního poměru na dobu určitou.

§ 4

zrušen

§ 5

Dočasné přidělení pracovníka k výkonu práce v jiné organizaci

(1)

Po dobu dočasného přidělení ukládá pracovníku jménem organizace, která pracovníka dočasně přidělila, pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci, organizace, do které byl pracovník dočasně přidělen. Její vedoucí pracovníci však nemohou vůči dočasně přidělenému pracovníkovi činit právní úkony jménem organizace, která pracovníka dočasně přidělila.

(2)

Po dobu dočasného přidělení poskytuje pracovníku mzdu, popřípadě též náhradu cestovních výdajů organizace, která pracovníka dočasně přidělila; organizace mohou uzavřít dohodu, podle níž organizace, do které byl pracovník dočasně přidělen, uhradí organizaci, která k ní pracovníka přidělila, dohodnutou část poskytnuté mzdy, popřípadě též náhrady cestovních výdajů, odpovídající rozsahu plnění úkolů pracovníkem pro organizaci, do které byl pracovník dočasně přidělen.

(3)

Jestliže organizace, která pracovníka dočasně přidělila, uhradila pracovníku škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v organizaci, do které byl dočasně přidělen, má nárok na náhradu vůči této organizaci, pokud se organizace nedohodnou jinak.

(4)

Dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno․ Před uplynutím této doby končí dočasné přidělení dohodou účastníků pracovního poměru, popřípadě uplynutím doby deseti pracovních dnů ode dne, kdy byl projev vůle účastníka o skončení dočasného přidělení druhému účastníku oznámen.

§ 6

Potvrzení o zaměstnání

V potvrzení o zaměstnání vydaném organizací pracovníku při skončení pracovního poměru je třeba kromě údajů o zaměstnání, druhu konaných prací a dosažené kvalifikaci uvést

a)

dobu, která byla pracovníku započtena pro účely dovolené na zotavenou,

b)

skutečnosti rozhodné pro posouzení nároků na dávky nemocenského pojištění,

c)

údaje o započitatelné době zaměstnání v I. a II pracovní kategorii pro účely důchodového zabezpečení,

d)

odpracovanou dobu a další skutečnosti rozhodné pro dosažení nejvýše přípustné expoziční doby, 2

e)

zda z pracovníkovy mzdy jsou prováděny srážky, v čí prospěch, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, jaká je výše dosud provedených srážek a jaké je pořadí pohledávky,

f)

údaje o dohodě o setrvání v organizaci v pracovním poměru po určitou dobu po vykonání závěrečné zkoušky nebo maturitní zkoušky, popřípadě po uplynutí doby studia (přípravy) včetně údaje o tom, kdy tato doba skončí ( § 227a zákoníku),

g)

údaje o výši průměrného výdělku a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na mzdové vyrovnání nebo na příspěvek před nástupem nového zaměstnání. 3

§ 7

zrušen

Záznamy o pracovních vztazích v občanských průkazech

§ 8

(1)

Vznik a skončení pracovního poměru se zaznamenávají v občanském průkazu.

(2)

Záznam se neprovádí, jde-li o vznik nebo skončení pracovního poměru

a)

vedlejšího (§ 70 a 70b zákoníku),

b)

sjednaného na dobu přechodné potřeby kratší než jeden měsíc,

c)

sjednaného pracovníkem, kterého organizace dočasně uvolnila pro výkon práce v jiné organizaci,

d)

sjednaného na dobu určitou pracovníkem, který je poživatelem starobního důchodu.

e)

sjednaného se žákem nebo studentem v denním studiu,

f)

sjednaného mezi občany k poskytování služeb pro osobní potřebu (§ 269 odst. 1 zákoníku),

g)

sjednaného v jiné organizaci na dobu, kdy pracovník čerpá dovolenou na zotavenou v organizaci, u níž je zaměstnán v pracovním poměru po stanovenou týdenní pracovní dobu [§ 25 odst. 2 písm. e) zákoníku].

(3)

Souběžné pracovní poměry, s výjimkou vedlejšího pracovního poměru, se zaznamenávají v občanském průkazu, pokud je pracovník uzavřel s různými organizacemi.

(4)

V občanském průkazu se zaznamenává také vznik a skončení členského poměru k družstvu, kde součástí členství je též pracovní vztah.

§ 9

(1)

Záznamy o vzniku a skončení pracovního, popřípadě členského poměru k družstvu, kde součástí členství je též pracovní vztah, jsou povinny provádět organizace. Pracovník (člen) je povinen předložit organizaci svůj občanský průkaz k provedení těchto záznamů.

(2)

Při vstupu do pracovního poměru, popřípadě do členského poměru k družstvu, kde součástí členství je též pracovní vztah, prokazuje pracovník (člen), pokud byl již dříve v některém z těchto pracovních vztahů činný, jeho skončení (§ 25 zákoníku) záznamem v občanském průkazu; výjimečně je lze prokázat i jiným způsobem.

§ 10

zrušen

§ 11

zrušen

Pracovní doba a doba odpočinku

§ 12

Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami

(1)

Pracovní přestávky na jídlo a oddech se započítávají do pracovní doby v rozsahu 30 minut za dobu výkonu práce odpovídající jedné pětině stanovené týdenní pracovní doby.

(2)

Pracovníku, který se vrátil z pracovní cesty po 24. hodině a nepoužil lůžkového (lehátkového) vozu, se poskytne nezbytný odpočinek od skončení pracovní cesty do nástupu do práce po dobu osmi hodin, a pokud tato doba spadá do pracovní doby pracovníka, i náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Dny pracovního klidu

§ 13

(1)

Není-li z provozních důvodů možné poskytnout pracovníku organizace podřízené federálnímu ústřednímu orgánu nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 32 hodiny ( § 92 zákoníku), může vedoucí organizace rozvrhnout pracovní dobu tak, že doba tohoto odpočinku bude činit nejméně 24 hodiny.

a)

v případech, kdy je nutno podstatně zvýšit stav pracovníků na přechodnou dobu nepřesahující pět měsíců v kalendářním roce,

b)

při pracích v dopravě, ve spojích, v kulturních zařízeních a v nepřetržitých provozech s podmínkou, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 32 hodiny mejméně jednou za tři týdny.

(2)

Ve spojích může být nepřetržitý odpočinek v týdnu zkrácen na poštách bez turnusového provozu, při doručování tiskovin a řidičům kursovních jízd až na 18 hodin.

(3)

Při pracích na určených stavbách, při určených montážních a opravářských pracích, u nichž je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně, může vedoucí organizace rozvrhnout podle pracovněprávního předpisu nadřízeného federálního ústředního orgánu pracovní dobu tak, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 64 hodiny jednou za dva týdny ( § 85 odst. 1 zákoníku). Práce uvedené ve větě ( § 85 odst. 1 zákoníku). Práce uvedené ve větě první určuje uvedený ústřední orgán po projednání s příslušným odborovým orgánem.

(4)

Vedoucí organizace může rozvrhnout výjimečně pracovní dobu za podmínek uvedených v odstavci 3 tak, že doba nepřetržitého odpočinku bude činit alespoň 48 hodin při pracích konaných

a)

k odvrácení následků živelních událostí,

b)

v důsledku havárií stavebních objektů,

c)

při technologických procesech, které nemohou být přerušeny,s podmínkou, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 64 hodiny nejméně jednou za čtyři týdny.

(5)

Při pracích, u nichž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena na období celého kalendářního roku, a v zemědělství může vedoucí organizace rozvrhnout podle pracovněprávního předpisu nadřízeného federálního ústředního orgánu pracovní dobu tak, že nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 32 hodiny připadne na jednotlivé pracovníky jednou za dva týdny ( § 85 odst. 2 zákoníku).

§ 14

V organizacích s nočními směnami začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu směny, která v pracovním týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první.

§ 15

Práce přesčas

Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas v roce se nezahrnují práce přesčas, za které pracovník dostal náhradní volno nebo které konal

a)

při naléhavých opravných pracích,

b)

při pracích pomocných, které nutně předcházejí výrobě nebo po ní následují,

c)

při pracích nutných v souvislosti s předáváním práce další směně v nepřetržitém provozu až do osmi hodin týdně,

d)

v souvislosti se střežením objektu organizace až do osmi hodin týdně,

e)

hrozilo-li nebezpečí pro život nebo zdraví,

f)

se svým souhlasem při špičkových pracích v zemědělství.

Dovolená na zotavenou

§ 16

Za pracovníky, kteří konají práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé se pro účely dodatkové dovolené považují pracovníci, kteří

a)

trvale pracují ve zdravotnických zařízeních nebo na jejich pracovištích, kde se ošetřují nemocní s nakažlivou formou tuberkulózy , a Bangových izolátech,

b)

jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy,

c)

jsou při práci vystaveni ve významné míře nepříznivým účinkům ionizujícího záření,

d)

pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých nebo mentálně postižených alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,

e)

jako vychovatelé provádějí výchovu mládeže za ztížených pracovních podmínek nebo jako zdravotničtí pracovníci pracují ve zdravotnické službě sborů nápravní výchovy alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,

f)

pracují nepřetržitě alespoň jeden rok v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech,

g)

konají mimořádně namáhavé práce, při nichž jsou vystaveni působení škodlivých fyzikálních nebo chemických vlivů v takovém rozsahu, že mohou ve významné míře působit nepříznivě na zdraví pracovníka.

§ 17

(1)

Pracovník, který za podmínek uvedených v § 16 pracuje celý kalendářní rok, má nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Pracuje-li pracovník za těchto podmínek jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 22 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené.

(2)

Dodatková dovolená podle odstavce 1 přísluší pracovníku při splnění stanovených podmínek, i když má nárok na dodatkovou dovolenou podle § 105 odst. 1 zákoníku.

(3)

Pracovník, který dovršil jeden rok nepřetržité práce v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou již za tento rok.

§ 18

(1)

Poměrná část dovolené za kalendářní rok přísluší v délce jednu dvanáctiny též za kalendářní měsíc, v němž pracovník změnil zaměstnání, pokud skončení pracovního poměru v dosavadní organizaci a vznik pracovního poměru v nové organizaci na sebe bezprostředně navazují; pracovníku přísluší poměrná část dovolené od organizace, u níž byl v pracovním poměru déle než polovinu měsíce. Změní-li pracovník zaměstnání v polovině měsíce, poskytne mu poměrnou část dovolené za tento měsíc nová organizace. Jako změna zaměstnání v polovině měsíce se posuzuje též, jestliže na skončení zaměstnání před polovinou měsíce bezprostředně navazují dny pracovního klidu a na ně nástup nového zaměstnání po polovině měsíce.

(2)

Byl-li pracovník dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce nebo dočasně uvolněn pro výkon práce v jiné organizaci, poskytne mu dovolenou na zotavenou (její část) organizace, pro kterou je uvolněný pracovník činný; tato organizace mu poskytne též tu část dovolené, kterou nevyčerpal před uvolněním. Nevyčerpal-li pracovník dovolenou před uplynutím doby uvolnění, poskytne mu ji uvolňující organizace. Splnění podmínek pro vznik nároku na dovolenou se přitom posuzuje vcelku u obou organizací.

§ 19

Krácení dovolené na zotavenou

(1)

Nepracoval-li pracovník, který splnil podmínku stanovenou v § 101 zákoníku v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce ( § 55 odst. 2), krátí se mu dovolená za prvých 100 takto zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu a za každých dalších 22 takto zameškaných pracovních dnů rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou před nástupem další mateřské dovolené nelze však z tohoto důvodu krátit.

(2)

Za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) může organizace pracovníku krátit dovolenou na zotavenou o jeden až tři dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají. Dosahuje-li pracovník mimořádných pracovních výsledků, může mu organizace se souhlasem příslušného odborového orgánu krácení dovolené pro dřívější neomluvenou nepřítomnost v práci prominout.

(3)

Při krácení odvolené podle odstavců 1 a 2 musí být pracovníku, jehož pracovní poměr k téže organizaci trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce jednoho týdne, a jde-li o mladistvého pracovníka, v délce dvou týdnů.

(4)

Pracovníku, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody, se za každých 22 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za kalendářní rok o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu, došlo-li k pravomocnému odsouzení pracovníka nebo byl-li obžaloby zproštěn, po případě bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno jenom proto, že není za spáchaný trestní čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost, anebo že trestný čin byl amnestován.

(5)

Dovolená za odpracované dny, dodatková dovolená, zvláštní dodatková dovolená a další dovolená se může krátit pouze z důvodů uvedených v odstavci 2.

(6)

Dovolená, na niž vznikl nárok v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.

§ 20

Organizace může v dohodě s příslušným odborovým orgánem určit hromadné čerpání dovolené na zotavenou, jestliže je to nutné z provozních důvodů a slučitelné se zájmem společnosti, zejména neohrozí-li ani neztíží-li se tím plnění plánovaných úkolů; hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než dva týdny a u některých uměleckých souborů z povolání čtyři týdny.

Mzda, náhrada mzdy a náhrady výdajů

§ 21

Pořadí srážek ze mzdy

(1)

Ze mzdy se srazí nejprve daň ze mzdy. Bylo-li pracovníku uloženo nápravné opatření, srazí se před provedením ostatních srážek částka připadající státu.

(2)

Ostatní srážky ze mzdy dovolené zákoníkem lze provádět jen v rozsahu stanoveném v občanském soudním řádu v ustanoveních o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Podle těchto ustanovení se řídí u pohledávek, pro které byl soudem nebo správním orgánem nařízen výkon rozhodnutí, způsob provádění srážek i pořadí jednotlivých pohledávek.

(3)

U peněžitých trestů (pokut) a náhrad uložených vykonatelnými rozhodnutími příslušných orgánů a u přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, sociálního zabezpečení a rodičovského příspěvku se řídí pořadí dnem, kdy organizaci bylo doručeno vykonatelné rozhodnutí příslušného orgánu.

(4)

U srážek prováděných na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené organizací se řídí pořadí dnem, kdy byla dohoda uzavřena; u srážek prováděných na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené s jinou organizací nebo s občanem se řídí pořadí dnem, kdy organizaci, u níž je pracovník v pracovním poměru, byla tato dohoda doručena.

(5)

U nevyúčtovaných záloh na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, u náborového příspěvku a ostatních příspěvků, které byly pracovníku vyplaceny v náboru, u náhrady mzdy na dovolenou a u záloh na mzdu (její složku), které je pracovník povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro jejich přiznání, se řídí pořadím dnem, kdy bylo započata s prováděním srážek.

(6)

Jestliže pracovník nastoupí do pracovního poměru u jiné organizace, zůstává pořadí, které získaly pohledávky podle odstavců 2 a 3, zachováno i u nového plátce mzdy. Povinnost provádět srážky vzniká novému plátci již dnem, kdy se od pracovníka nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byly prováděny srážky ze mzdy a pro jaké pohledávky; totéž platí i o provádění srážek ze mzdy podle odstavce 4, pokud v dohodě o srážkách ze mzdy nebyl tento účinek výslovně vyloučen.

Překážky v práci z důvodu obecného zájmu

§ 22

(1)

K výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu využívají pracovníci především svého volného času. Pokud je ve výjimečných případech třeba vykonávat tyto funkce, povinnosti nebo úkony v pracovní době, poskytne organizace pracovníku k tomuto účelu pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu.

(2)

Výkonem veřejné funkce se rozumí například výkon povinností vyplývajících z funkce poslance Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady a soudce z lidu.

(3)

O výkon občanských povinností jde zejména u svědků, tlumočníků a jiných osob předvolených k jednání u  soudu nebo jiného státního orgánu nebo orgánu obce, při poskytnutí první pomoci, povinných lékařských prohlídkách, opatřením proti přenosným nemocem, jiných naléhavých opatřeních léčebně preventivní péče, izolaci z důvodů veterinárně ochranných opatření, poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, živelních událostech nebo v jiných obdobných mimořádných případech a dále v případech, kdy je občan povinen podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout, a při povinné účasti pracovníků na rekondičních pobytech [§ 135 odst. 2 písm. e) zákoníku].

(4)

Jinými úkony v obecném zájmu jsou úkony, o nichž to stanoví právní předpisy.

§ 23

Svědku a tlumočníku poskytne náhradu mzdy soud nebo jiný státní orgán nebo orgán obce, který je povolal k jednání.

§ 24

(1)

Pokud povahy věci nebo z dokladů předložených pracovníkem organizaci nevyplývá, že k výkonu veřejné funkce, občanské povinnosti nebo jiného úkonu v obecném zájmu muselo dojít v pracovní době, vyžádá si o tom organizace potvrzení od orgánu, z jehož podnětu nebo v jehož zájmu bylo pracovníku pracovní volno poskytnuto.

(2)

Za dobu zameškanou účastí na jednání soudu, jiného státního orgánu nebo orgánu obce, nepřísluší pracovníku náhrada mzdy od organizace, ani od tohoto orgánu, šlo-li o jednání výhradně v jeho osobním zájmu nebo dal-li k němu pracovník sám podnět svým zaviněním.

§ 24a

(1)

Při krátkodobém uvolnění pracovníka pro překážky v práci z důvodu obecného zájmu je organizace, pro kterou byl pracovník v době krátkodobého uvolnění činný, popřípadě z jejíhož podnětu nebo v jejímž zájmu byl uvolněn, povinna uhradit organizaci, u níž byl pracovník v době uvolnění v pracovním poměru, náhradu mzdy za dobu uvolnění v pracovním poměru, náhradu mzdy za dobu uvolnění, pokud se organizace nedohodly na upuštění od úhrady, popřípadě pokud zákon nestanoví jinak.

(2)

Hradí se náhrada mzdy za dobu nezbytně nutného pracovního volna, kterou uvolňující organizace poskytla pracovníku podle právního předpisu; 6neuhrazuje se náhrada mzdy poskytnutá podle kolektivní smlouvy nad rozsah stanovený právním předpisem. 7

(3)

Neuhrazuje se náhrada mzdy poskytnutá při výkonu činnosti soudce z lidu, při odběru krve a při aferezi, při odběru dalších biologických materiálů a při činnosti bezprostředně souvisící s plněním úkolů organizace,u níž je pracovník v pracovním poměru.

Služba v ozbrojených silách a civilní služba

§ 25

Je-li pracovník povinen dostavit se osobně v souvislosti s plněním branné povinnosti k orgánu vojenské správy nebo k vyšetření, je organizace povinna poskytnout mu pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku.

§ 26

(1)

Pracovníku povolanému ke službě v ozbrojených silách nebo do civilní služby poskytne organizace v posledním týdnu přede dnem stanoveným k nástupu této služby jeden den pracovního volna tak, aby si mohl vyřídit své osobní a rodinné věci a včas se dostavit na stanovené místo.

(2)

Má-li pracovník nastoupit službu v ozbrojených silách nebo civilní službu v místě tak vzdáleném od svého bydliště, že cesta dopravními prostředky, který je oprávněn použít, trvá více než šest hodin, má nárok na jeden cestovní den, a vyžaduje-li taková cesta více než 18 hodin, na dva cestovní dny. Pracuje-li pracovník v místě tak vzdáleném od místa bydliště své rodiny, že cesta z jeho pracoviště do místa jeho bydliště trvá více než šest hodin, přísluší mu další cestovní den.

(3)

Na cestu z místa, kde byl propuštěn ze služby v ozbrojených silách nebo civilní služby, do místa bydliště, popřípadě pracoviště, přísluší pracovníku cestovní dny za podmínek a rozsahu uvedeném v odstavci 2.

(4)

Za dobu pracovního volna a za cestovní dny poskytnuté podle odstavců 1 a 3 přísluší pracovníku, jemuž tím ujde výdělek , náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

(5)

Pracovník je povinen nastoupit práci nejpozději třetí den po skončení služby v ozbrojených silách nebo civilní služby. Za dobu před nástupem práce nepřísluší mzda ani náhrady mzdy; do této doby se nezahrnují případné cestovní dny podle odstavce 3.

§ 27

(1)

Náhrada mzdy při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou vojenské základní (náhradní) služby a při výkonu civilní služby místo vojenského cvičení, přísluší pracovníkovi po dobu této služby za podmínek stanovených v § 125 zákoníku ve výši

a)

50 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který nepečuje o žádnou osobu,

b)

65 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o jednu osobu,

c)

90 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o dvě osoby.

d)

95 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o tři nebo více osob.

(2)

Při přiznávání náhrady mzdy se přihlíží jen k osobám, které se uznávají pro účely daně ze mzdy za osoby vyživované pracovníkem, a to bez ohledu na to, zda je mu na ně přiznáváno snížení daně ze mzdy; přihlíží se však též k dětem, na které náleží přídavky na děti nebo výchovné, i když nejsou pro účely snížení daně ze mzdy považovány za osoby vyživované. 4

Důležité osobní překážky v práci

§ 28

Pracovní volno

(1)

Jestliže pracovník nemůže konat práci z důvodů uvedených v příloze k tomuto nařízení, je organizace povinna poskytnout mu pracovní volno v rozsahu stanoveném v téže příloze.

(2)

Organizace může poskytnout pracovníku z těchto důvodů v odůvodněných případech další pracovní volno, popřípadě mu může poskytnout pracovní volno i z jiných vážných důvodů., zejména k zařízení důležitých osobních, rodinných nebo majetkových záležitostí, které nelze vyřídit mimo pracovní dobu. V těchto případech se neposkytuje náhrada mzdy. Pracovník se může s organizací dohodnout, že takto zameškanou dobu napracuje.

(3)

Pracovníku, který je povinen podle zvláštního předpisu 8 pokračovat v prodeji základních potravin, je organizace, u které je dosud v pracovním poměru, povinna k tomuto účelu poskytnout nezbytné pracovní volnobez náhrady mzdy, nejdéle však po dobu tří měsíců.

§ 29

Náhrada mzdy

(1)

Náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu zameškanou pro důležitou osobní překážku v práci uvedenou v příloze k tomuto nařízení poskytuje organizace pracovníku v případech, v rozsahu a za podmínek stanovených v této příloze; domáckým pracovníkům ji poskytne jen v případech, v rozsahu a za podmínek stanovených v bodech č. 4, 5 a 6 této přílohy.

(2)

Náhrady mzdy pracovníku nepřísluší, jestliže neomluveně zameškal převážnou část směny v kalendářním měsíci, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno, nebo jestliže se po skončení pracovního volna bez vážného důvodu včas nevrátí do práce; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají.

§ 30

Společná ustanovení o překážkách v práci na straně pracovníka

(1)

Je-li překážka v práci pracovníku předem známa, je povinen včas požádat organizaci o poskytnutí pracovního volna. Jinak je pracovník povinen uvědomit organizaci o překážce a o předpokládaném jejím trvání bez zbytečného průtahu.

(2)

Překážku v práci a její trvání je pracovník povinen organizaci prokázat; příslušné zařízení je povinno potvrdit mu doklad o existenci překážky v práci a době jejího trvání. Má-li pracovník nárok na pracovní volno bez náhrady mzdy, je organizace povinna mu umožnit napracování zameškané doby, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody.

(3)

Náhrada mzdy za dobu zameškanou pro překážky v práci se vyplácí ve výplatních termínech určených pro výplatu mzdy. Náhrada mzdy za prvé dva týdny vojenské (náhradní) služby nebo civilní služby se vyplácí nejpozději tři dny přede dnem stanoveným k nástupu této služby.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

§ 31

V zájmu zajišťování péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou organizace dále povinny

a)

nahrazovat fyzicky namáhavé práce a práce ve ztížených pracovních podmínkách novými technologickými a pracovnímu postupy a použitím mechanizace, automatizace, hermetizace a podobně,

b)

přejímat a uvádět do provozu jen pracovní prostory, stroje a zařízení a zavádět jen technologické postupy, které odpovídají právním a ostatním předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a odstraňovat zjištěné závady,

c)

uplatňovat požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci také při sjednávání dovozu strojů, zařízení, nástrojů, technologií a materiálů,

d)

organizovat nejméně jednou v roce prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem a za jeho účasti; zjištěné nedostatky odstraňovat a potřebná opatření investičního charakteru zahrnout do plánu a do kolektivních smluv,

e)

zabezpečit, aby se pracovníci ve stanovených případech zúčastnili rekondičních pobytů [ § 135 odst. 2 písm. e) zákoníku].

§ 32

(1)

K zajištění bezpečnosti a bezporuchovosti provozu je organizace povinna provádět pravidelné kontroly a revize stavu technických zařízení, pravidelné měření hluku na pracovištích a škodlivin v pracovním ovzduší a plnit další úkoly stanovené právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jeko nedílnou součást preventivní údržby.

(2)

K plnění těchto povinností vedoucí organizace pověřuje v případech stanovených zvláštními předpisy nebo podle potřeby kvalifikované pracovníky (například revizní techniky, bezpečností techniky, protiprašné techniky). Tito pracovníci současně pomáhají vedoucím pracovníkům při plnění všech povinností souvisících se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, upozorňují je na zjištěné nedostatky a podávají jim návrhy na jejich odstranění. Tím nejsou dotčeny jeho povinnosti ani povinnosti ostatních vedoucích pracovníků při zjišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

§ 33

(1)

Projektanti, konstruktéři a tvůrci nových technologických postupů zabezpečují, aby projekty, konstrukční díla a technologické postupy vyhovovaly požadavkům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v předpokládaných pracovních podmínkách.

(2)

Organizace jsou povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci při vývoji a výzkumu, a aby projekty a projektová dokumentace splňovaly požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v souladu s novými poznatky vědy a techniky.

(3)

Výrobní organizace jsou povinny zabezpečovat, aby stroje, zařízení a nástroje jimi vyráběné odpovídaly právním a ostatním přepisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(4)

Vedoucí nadřízených orgánů jsou též povinni zabezpečovat koordinaci a řízení péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci v podřízených organizacích a pravidelné provádění kontroly, jak podřízené organizace plní úkoly na tomto úseku; rovněž jsou povinni zabezpečovat, aby se výzkum a vývoj zaměřoval i na otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

§ 34

Zákaz požívání alkoholických nápojů na pracovištích organizace a v pracovní době i mimo tato pracoviště se nevztahuje na pracovníky v horkých provozech, pokud požívají nízkostupňové pivo a na pracovníky, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů, nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno.

§ 35

Dohoda o zvýšení kvalifikace

(1)

Organizace může při uzavření dohody podle § 143 zákoníku sjednat povinnost pracovníka setrvat v pracovním poměru po dobu odpovídající dohodnuté nejvyšší celkové částce, kterou bude pracovník povinen uhradit. Celkově dohodnutá doba setrvání v pracovním poměru nesmí překročit pět let a nejvyšší částka za dobu jednoho roku 7 000 Kčs.

(2)

Organizace může uzavřít dohodu podle § 143 zákoníku též při prohlubování kvalifikace, jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 100 000 Kčs; ustanovení odstavce 1 platí i zde.

§ 36

Pracovníci se změněnou pracovní schopností

Pro pracovníky se změněnou pracovní schopností zajišťují organizace na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných dílen, zaškolení nebo zaučení těchto pracovníků a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.

Náhrada škody

§ 37

Plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním

(1)

Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz organizace a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

(2)

Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro organizaci na podnět společenské organizace nebo spolupracovníků, popřípadě i činnost konaná pro organizaci z vlastní iniciativy, pokud k ní pracovník nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo jí nekoná proti výslovnému zákazu organizace, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná organizací v rámci její patronátní činnosti. Za plnění pracovních úkolů se nepovažuje činnost souvisící s individuálním obhospodařováním záhumenku.

(3)

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Takovými úkoly však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu organizace. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz organizace nebo ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

(4)

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je též činnost, která napomáhá k plnění celospolečenských, hospodářských a sociálních úkolů organizace. Za těchto podmínek se považuje za činnost v souvislosti s plněním pracovních úkolů též školení pracovníků organizace organizované organizací nebo společenskou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným organizaci, a školení pro funkcionáře společenské organizace organizované vyšším orgánem této organizace, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

(5)

Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který pracovník utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

§ 38

(1)

Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa pracovníkova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu organizace nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; v zemědělských, lesních a stavebních organizacích také cesta z bydliště na určené shromaždiště a zpět.

(2)

Cesta z bydliště pracovníka na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště a zpět, se posuzují jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.

Odpovědnost za škodu podle pracovněprávních předpisů v některých zvláštních případech

§ 39

(1)

Žáci střední školy, odborného učiliště nebo učiliště nebo studenti vysoké školy odpovídají škole nebo organizaci za škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo praktickém vyučování a při výchově mimo vyučování, anebo v přímé souvislosti s nimi.

(2)

Za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování, při výchově mimo vyučování a při výchově žáků ve školských zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi, odpovídá příslušná škola, popřípadě orgán, který školu odborně vede.

(3)

Za škodu, která vznikla žákům středních škol nebo odborných učilišť a učilišť, při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování, při výchově mimo vyučování a při výchově žáků ve školských zařízeních nebo v přímésouvislosti s nimi odpovídá

a)

žákům středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, která jsou vnitřní organizační jednotkou organizace, příslušná organizace,

b)

žákům středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, která jsou právnickými osobami, příslušné učiliště; za škodu, ke které došlo ve středisku praktického vyučování, které je právnickou osobou, příslušné středisko.

c)

žákům gymnázií a středních odborných škol, pokud ke škodě došlo při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování ve škole, při výchově mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s nimi, příslušná škola; pokud ke škodě došlo při praktickém vyučování v organizaci nebo v přímé souvislosti s ním, ta organizace, v níž se vyučování uskutečňovalo.

(4)

Za škodu, která vznikla studentům vysokých škol při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování ve škole a při výchově mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá vysoká škola. Pokud ke škodě došlo při odborně společenské praxi v organizaci nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za ni organizace, v níž se tato praxe uskutečňovala.

§ 40

(1)

Občanům plnicím veřejné funkce odpovídá za škodu vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ní organizace, pro kterou byli činní; občané odpovídají za škodu této organizaci. Pokud však funkcionáři společenské organizace napomáhají při výkonu své funkce nebo v přímé souvislosti s ní současně k plnění celospolečenských, hospodářských nebo sociálních úkolů organizace, u níž jsou v pracovním poměru, odpovídá jim za škodu tato organizace.

(2)

Občanům se změněnou pracovní schopností, kteří nejsou v pracovní poměru a jejichž příprava pro povolání (činnost) se provádí podle zvláštních předpisů, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, popřípadě nemocí z povolání při této přípravě organizace, u níž se příprava pro povolání provádí.

(3)

Pracovníkům, kteří se účastní povinného rekondičního pobytu, odpovídá za škodu vzniklou při účasti na tomto pobytu nebo v přímé souvislosti s ní organizace, která je k účasti na pobytu určila; pracovníci odpovídají za škodu této organizaci. Účastí na rekondičním pobytu nebo v přímé souvislosti s ní je i cesta k jeho nástupu a zpět po jeho skončení, účast na rekondičním programu a doba osobního volna v rekondičním objektu. Nepatří sem však stravování ani povolená neorganizovaná vycházka.

§ 41

(1)

Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají členové dobrovolných požárních sborů a báňských záchranných sborů, kteří utrpí úraz při činnosti v těchto sborech. V těchto případech jim odpovídá organizace, u níž je sbor zřízen.

(2)

Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají občané, kteří na výzvu orgánu státní správy nebo orgánu obce nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím, osobně napomáhají při zásahu proti živelní události nebo při odstraňování jejích následků a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá orgán státní správy nebo orgán obce, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

(3)

Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají občané, kteří dobrovolně v rámci akce organizované obcí, nebo jinou organizací vypomáhají při plnění důležitých úkolů v zájmu společnosti, například občané, kteří dočasně vypomáhají při zvelebování obcí nebo v  zemědělském družstvu nebo na státním statku, anebo při stavebních akcích prováděných ke zvelebení provozoven spotřebních družstev a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá organizace, pro kterou v době tohoto úrazu pracovali.

(4)

Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají autoři vynálezu, zlepšovacího návrhu nebo průmyslového vzoru, kteří utrpí úraz při zkoušení, rozpracování nebo zavádění vynálezu, zlepšovacího návrhu nebo průmyslového vzoru pro organizaci nebo v dohodě s ní. Stejný nárok mají členové spotřebních, bytových a jiných družstev, kteří utrpí úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté činnosti pro družstvo, zdravotníci československého červeného kříže, dárci krve, členové Horské služby,, jakož i občané, kteří na její výzvu a podle jejich pokynů osobně pomáhají při záchranné akci v terénu, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby sociálního zabezpečení a jiní občané, kteří byli pověřeni organizací určitou funkcí nebo činností, jestliže utrpěli úraz při plnění úkolů souvisejících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá organizace, pro kterou byli v době tohoto úrazu činní.

(5)

Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají sportovní reprezentanti Československé socialistické republiky a sportovci zařazení do systému vrcholového sportu, kteří utrpí úraz při účasti na sportovní přípravě, mistrovských a mezinárodních soutěžích; za škodu jim odpovídá organizace nebo orgán, pro které byli v době úrazu sportovně činní.

Dohody o hmotné odpovědnosti

§ 42

(1)

Nemůže-li organizace odstranit před uzavřením dohody o hmotné odpovědnosti nebo při převedení pracovníka, který uzavřel tuto dohodu, na jinou práci nebo na jiné pracoviště, anebo při jeho přeložení závady v pracovních podmínkách ( § 170 zákoníku), na které pracovník upozorňuje, musí se organizace písemně zavázat, že závady odstraní v určené době.

(2)

Jestliže vzniknou závady v pracovních podmínkách pracovníků se společnou hmotnou odpovědností v souvislosti s tím, že byl na jejich pracoviště zařazen jiný pracovník nebo jiný vedoucí, popřípadě zástupce vedoucího, nebo s tím, že některý z pracovníků od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupil, je organizace povinna závady odstranit.

§ 43

(1)

Inventarizace musí být provedena při uzavření dohody o hmotné odpovědnosti, při jejím zániku, při převedení pracovníka na jinou práci nebo na jiné pracoviště, při jeho přeložení a při skončení pracovního poměru.

(2)

Na pracovištích, kde pracují pracovníci se společnou hmotnou odpovědností, musí být inventarizace provedena při uzavření dohod o hmotné odpovědnosti se všemi společně odpovědnými pracovníky, při zániku všech těchto dohod, při převedení na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložení všech společně odpovědných pracovníků, při změně ve funkci vedoucího nebo jeho zástupce a na žádost kteréhokoliv ze společně odpovědných pracovníků při změně v jejich kolektivu, popřípadě při odstoupení některého z nich od dohody o hmotné odpovědnosti.

(3)

Jestliže pracovník se společnou hmotnou odpovědností, jehož pracovní poměr skončil nebo který byl převeden na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložen, nepožádá zároveň o provedení inventarizace, odpovídá za případný schodek zjištěný nejbližší inventarizací na jeho dřívějším pracovišti. Jestliže pracovník, který je zařazován na pracoviště, kde pracují pracovníci se společnou hmotnou odpovědností, nepožádá zároveň o provedení inventarizace, odpovídá, pokud od dohody o hmotné odpovědnosti neodstoupil, za případný schodek zjištěný v nejbližší inventarizaci.

§ 44

Při určování podílu náhrady jednotlivých pracovníků, kteří odpovídají za schodek společně, se vychází z jich hrubých výdělku zúčtovaných za dobu od předchozí inventury do dne zjištění schodku. Přitom se započítává výdělek za celý kalendářní měsíc, v němž byla tato inventura provedena, a nepřihlíží se k výdělku za kalendářní měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Jestliže však pracovník byl zařazen na pracoviště během tohoto období, započítává se mu hrubý výdělek dosažený od dne, kdy byl na pracoviště zařazen, do dne zjištění schodku. Do hrubého výdělku se napočítává náhrada mzdy.

Náhrada za ztrátu na výdělku v některých zvláštních případech

§ 45

U pracovníka, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný též na základě dohody o pracovní činnosti, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat.

§ 46

Pracovníkům , kteří utrpěli pracovní úraz, popřípadě i nichž byla zjištěna nemoc z povolání, v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu prací na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku vždy jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jen lze-li podle okolností důvodně předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán.

§ 47

(1)

Utrpěl-li pracovní úraz, popřípadě, byla-li zjištěna nemoc z povolání u poživatele starobního nebo invalidního důchodu, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Jestliže však důchodce dále nepracuje z důvodů, které souvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přísluší mu náhrada po dobu, po níž byl vzhledem k svému zdravotnímu stavu před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pracovat. Ustanovení § 195 odst. 5 zákoníku platí i zde.

(2)

Ode dne, kdy měla skončit povinná školní docházka nebo studium (příprava) na střední škole, odborném učilišti, učilišti nebo na vysoké škole, přísluší žáku a studentu náhrada za ztrátu na výdělku jen

a)

po dobu, o kterou se následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání prodloužila jeho povinná školní docházka nebo studium (příprava),

b)

po dobu pracovní neschopnosti pro pracovní úraz, popřípadě nemoc z povolání,

c)

jestliže se stal následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání invalidním,

d)

jestliže se stal následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání částečně invalidním nebo byl-li uznán občanem se změněnou pracovní schopností, pokud vlastní vinou nezameškává příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné.

§ 48

Výdělek po pracovním úrazu

(1)

Jestliže organizace, která je povinna poskytovat náhradu, prokáže, že postižený dosahuje ze své viny v zaměstnání po pracovním úrazu, popřípadě po zjištění nemoci z povolání nižšího výdělku než jeho spolupracovníci vykonávající stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní pracovníci.

(2)

Ke snížení nebo zvýšení výdělku pracovníka po pracovním úrazu, popřípadě po zjištění nemoci z povolání v důsledku změny výše daně ze mzdy, k níž došlo z důvodů, které nesouvisí s jeho zdravotním stavem následkem pracovního úrazu, se při určení výše náhrady za ztrátu na výdělku nepřihlíží.

§ 49

Náklady pohřbu

(1)

Náklady pohřbu jsou zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení.

(2)

Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 8 000 Kčs. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

§ 50

Dohoda o provedení práce

Do předpokládaného rozsahu práce, na který se uzavírá dohoda o provedení práce podle § 236 odst. 1 zákoníku, se nezapočítává doba těchto prací konaných pracovníkem pro organizaci v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce:

a)

příležitostné komparsové a příležitostné pomocné manuální práce pro film, televizi a rozhlas,

b)

spolupráce autora při rozpracování, zkoušení nebo zavádění jeho vynálezu, zlepšovacího návrhu a průmyslového vzoru. 5

§ 51

Dohoda o pracovní činnosti

Na základě dohody o pracovní činnosti lze vykonávat práci až do rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, jde-li o

a)

práce k zabezpečení naléhavých zvýšených úkolů organizace, nepřesahující dobu tří měsíců v kalendářním roce, jestliže splnění těchto úkolů vyžaduje nárazové hromadné výpomoci dočasných pracovníků,

b)

výpomoc občanů zabezpečovanou obcemi k zvelebování obcí a pracovník není v téže době zaměstnán v jiných pracovněprávních nebo obdobných vztazích v celkovém rozsahu přesahujícím polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

§ 52

zrušen

§ 53

zrušen

§ 54

zrušen

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

§ 55

(1)

Jako výkon práce se posuzuje doba

a)

kdy pracovník nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost pracovníka, bylo-li předem sjednáno jako napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy,

b)

dovolené na zotavenou,

c)

kdy si pracovník vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,

d)

kdy pracovník nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrady mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda nekrátí.

(2)

Pro účely dovolené na zotavenou se však jako výkon práce neposuzuje doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby místo této služby a doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v příloze k tomuto nařízení; doba mateřské dovolené podle § 157 odst. 1 zákoníku a doba pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které organizace odpovídá, se posuzuje jako výkon práce.

(3)

Pro zjištění, zda jsou splněny podmínky vzniku nároku na dovolenou na zotavenou, se posuzuje pracovník, který je zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu, jako by v kalendářním týdnu pracoval pět pracovních dnů, i když jeho pracovní doba není rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu; to platí i pro zjištění počtu dnů pro účely krácení dovolené, s výjimkou neomluvené nepřítomnosti v práci ( § 19 odst. 2).

(4)

Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí pro účely vzniku nároku na mzdu (odměnu) za vykonávanou práci.

(5)

O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem.

§ 56

Zrušuje se nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 24/1985 Sb.

§ 57

Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1989.

Adamec v. r.

Příloha

DŮLEŽITÉ OSOBNÍ PŘEKÁŽKY V PRÁCI, PŘI NICHŽ SE POSKYTUJE PRACOVNÍ VOLNO

 

Organizace je povinna poskytnout pracovníku pracovní volno v případech, za podmínek a v rozsahu dále uvedeném:

 

1. Vyšetření nebo ošetření pracovníka ve zdravotnickém zařízení

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na nezbytně nutno dobu, pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

 

2. Narození dítěte manželce (družce) pracovníka

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět.

3. Doprovod

a)

rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení. Pracovní volno se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků, a to s náhradou mzdy na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na jeden den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu. Má-li pracovník nárok na podporu při ošetřování člena rodiny z nemocenského pojištění (zabezpečení), nepřísluší mu náhrada mzdy;

b)

zdravotně postiženého dítěte do zařízení sociální péče nebo do internátní speciální školy. Pracovní volno se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků, a to s náhradou mzdy na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na šest pracovních dnů v kalendářním roce.

 

4. Úmrtí rodinného příslušníka

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na

a) dva dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a na další den k účasti na pohřbu těchto osob,

b) jeden den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence pracovníka, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela sourozence pracovníka, a na další den, jestliže pracovník obstarává pohřeb těchto osob,

c) nezbytně nutno dobu, nejvýše na jeden den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka pracovníka nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným nejbližším příbuzným, ale žila s pracovníkem v době úmrtí ve společné domácnosti, a na další den, jestliže pracovník obstarává pohřeb těchto osob.

 

5. Vlastní svatba, svatba dětí a rodičů

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na dva dny na vlastní svatbu, z toho jeden den k účasti na svatebním obřadu. Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na jeden den k účasti na svatebním obřadu při svatbě dítětě a ve stejném rozsahu se poskytne pracovní volno bez náhrady mzdy při svatbě rodiče.

 

6. Přestěhování pracovníka, který má vlastní bytové zařízení

Pracovní volno bez náhrady mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den při stěhování v téže obci a při stěhování do jiné obce nejvýše na dva dny; jde-li o stěhování v zájmu organizace, poskytne se pracovní volno s náhradou mzdy.

 

7. Nepředvídané přerušení provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků

Pracovní volno bez náhrady mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nemohl-li pracovník dosáhnout místa pracoviště jiným přiměřeným způsobem.

 

8. Znemožnění cesty do zaměstnání z povětrnostních důvodů nehromadným dopravním prostředkem, kterého používá pracovník těžce postižený na zdraví

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne pracovníku těžce postiženému na zdraví na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den.

 

9. Vyhledání nového místa před skončením pracovního poměru

Pracovní volno bez náhrady mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden půlden v týdnu, po dobu odpovídající výpovědní době (§ 45 odst. 1 zákoníku). Ve stejném rozsahu se poskytne pracovní volno s náhradou mzdy při skončení pracovního poměru výpovědí danou organizací nebo dohodou z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až d) zákoníku. Pracovní volno lze se souhlasem organizace slučovat.

 

10. Delegace pracovníků na pohřeb spolupracovníka

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu členům delegace pracovníků, které určí příslušný odborový orgán v dohodě s organizací.



Poznámky pod čarou:

§ 23 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon).

Zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 102/1987 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření, ve znění vyhlášky č. 4/1979 Sb.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1988 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s přestavbou národního hospodářství a ústředních orgánů.

§ 124 odst. 2 a § 275 zákoníku práce.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 235/1988 Sb., o zjišťování a používání průměrného výdělku.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 236/1988 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.

§ 124 odst. 5 zákoníku práce.

zrušena

§ 17 odst. 2 a 3 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby.

§ 114 odst. 3 věta poslední zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech.

Poznámky pod čarou:
1

§ 23 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon).

2

Zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 102/1987 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci.

3

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření, ve znění vyhlášky č. 4/1979 Sb.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1988 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s přestavbou národního hospodářství a ústředních orgánů.

4

zrušena

5

§ 114 odst. 3 věta poslední zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech.

6

§ 124 odst. 2 a § 275 zákoníku práce.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 235/1988 Sb., o zjišťování a používání průměrného výdělku.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 236/1988 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.

7

§ 124 odst. 5 zákoníku práce.

8

§ 17 odst. 2 a 3 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby.