91/1982 Sb. znění účinné od 1. 9. 1982 do 31. 5. 1984

VYHLÁŠKA

federálního ministerstva práce a sociálních věcí

ze dne 26. července 1982,

kterou se mění a doplňuje vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy

č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 43 odst. 1 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, v dohodě s Ústřední radou odborů:

Čl. I

Vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, se mění a doplňuje takto:

§ 7 odst. 1, 2 a 3 zní:

"(1) Za každý celý kalendářní den pracovní cesty náleží pracovníkovi stravné ve výši 32 Kčs․ Stravné nenáleží, zajistí-li organizace pracovníkovi na pracovní cestě bezplatně celodenní stravu. Náklad na stravu, kterou organizace pracovníkovi zajistí bezplatně, nesmí přesáhnout částku stravného.

(2) Při pracovní cestě, která netrvá celý kalendářní den, náleží pracovníkovi stravné ve výši 13 Kčs, trvá-li pracovní cesta 6 až 12 hodin, 20 Kčs, trvá-li pracovní cesta více než 12 hodin.

(3) Za den, kdy byla nastoupena pracovní cesta, která spadá do dvou nebo více kalendářních dnů, a za den, kdy byla ukončena, náleží pracovníkovi stravné podle odstavce 2. Bylo-li nutno takovou pracovní cestu nastoupit před 6. hodinou nebo ji ukončit po 20. hodině, náleží pracovníkovi za den nástup nebo ukončení cesty stravné ve výši 32 Kčs.".

§ 13 odst. 2 zní:

"(2) Odlučné činí po dobu prvních tří měsíců 37 Kčs, po třech měsících 22 Kčs a po jednom roce 14 Kčs denně. Pokud výdaje za ubytování v prvních 14 dnech pobytu v obci nového pracoviště činí více než 5 Kčs denně, hradí se pracovníkovi též rozdíl mezi touto částkou a prokázaným výdajem za ubytování.".

§ 15 odst. 1 písm. b) zní:

"b)	stravné v částce 9 Kčs, trvá-li jeho nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin.".

§ 19 odst. 1 písm. b) a c) zní:

"b)

náhradu prokázaného jízdného nebo paušální náhradu výdajů za přepravu z bydliště na staveniště a zpět, jestliže se pracovníci denně vracejí do bydliště; trvá-li cesta z bydliště na staveniště a zpět více než 3 hodiny, poskytne se pracovníkům paušální náhrada zvýšených výdajů za přepravu a stravování v částce 10 Kčs denně; má-li pracovník nárok na volnou jízdenku nebo zabezpečuje-li organizace jeho dopravu bezplatně, činí paušální náhrada 9 Kčs denně;

odlučné, jestliže pracovníci jsou ubytováni na staveništi a denně se nevracejí do svého bydliště, v částce 32 Kčs denně ženatým i svobodným. Ustanovení § 8 odst. 2 platí obdobně;".

§ 5 odst. 4 zní:

"(4) Podmínky a náhrady za používání vlastních osobních silničních motorových vozidel a služebních silničních motorových vozidel svěřených pracovníkům do osobní péče při pracovních cestách stanoví zvláštní předpisy.".

Čl. II

Zrušují se:

1.	§ 7 výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. března 1981 čj. 314-388/81-7204 o mzdovém zvýhodnění pracovníků na společensky významných stavbách (reg. v částce 17/1981 Sb.);
2.	§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách.