pracovníci v pracovním poměru, učni a členové výrobních družstev,

členové jednotných zemědělských družstev,

pracující, kteří podle tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení nebo podle jiných předpisů mají v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru, zejména poslanci národních výborů, členové orgánů lidové kontroly, soudci z povolání, advokáti, studenti, vědečtí a umělečtí aspiranti, občané vykonávající práce na podkladě dohody o pracovní činnosti uzavřené s organizací a občané poskytující služby a opravy na základě povolení národního výboru,

vojáci z povolání, příslušníci Sboru národní bezpečnosti a příslušníci sboru nápravné výchovy,

bojovníci proti fašismu, oběti války a fašistické persekuce v době nesvobody, jakož i účastníci osvobozovacích bojů za první světové války ( § 51),

vědečtí pracovníci, spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, architekti, novináři, výkonní umělci a artisté,

(dále jen „pracující“).

občané konající službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání; tito občané jsou účastni důchodového zabezpečení i při plné (částečné) invaliditě vzniklé následkem onemocnění ( § 48);

příslušníci Lidových milicí, pomocníci Pohraniční stráže, členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, občané povolaní k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníci civilní obrany, účastníci přípravy k obraně Československé socialistické republiky a účastníci branné výchovy ( § 49);

účastníci krátkodobých nebo neplacených brigád, dobrovolní požárníci, dárci krve, dobrovolní zdravotníci Československého červeného kříže, účastníci organizované tělesné výchovy a další občané, o nichž to stanoví prováděcí předpisy; tyto předpisy upraví též bližší podmínky a rozsah účasti těchto občanů na důchodovém zabezpečení.

občané, kteří dosáhli věku 65 let nebo se stali plně invalidními a nejsou jinak zabezpečeni,

občané, kteří pro plnou invaliditu vzniklou v mládí nemohli být zaměstnáni, a pozůstalí po těchto občanech požívajících invalidní důchod.

důchody 1. starobní, 2. invalidní a částečný invalidní, 3. za výsluhu let a částečný důchod za výsluhu let, 4. vdovský, 5. sirotčí, 6. manželky, 7. osobní, 8. sociální;

výchovné k důchodům;

zvýšení důchodu a výchovného pro bezmocnost.

Podmínky, za nichž se poskytují dávky důchodového zabezpečení, jsou uvedeny v ustanoveních o jednotlivých dávkách a ve společných ustanoveních o dávkách, popřípadě pokud jde o některé skupiny pracujících, v prováděcích předpisech.

Nároky na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) a na důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) se řídí především

Kde se podle tohoto zákona požaduje pro vznik nebo výši nároku na důchod určitá doba zaměstnání, rozumějí se jí tyto doby:

od vzniku československého státu

Pokud nevyplývá něco jiného z mezistátních úmluv nebo pokud se nestanoví jinak v § 20, hodnotí se jako doby zaměstnání v cizině pro vznik nebo výši nároku na důchod jen doby uvedené v odstavci 1 písm. a), d) a f), jestliže pracující má ke dni vzniku nároku na důchod trvalý pobyt na území československého státu a je

Doba pracovního (učebního) poměru (pracovní činnosti v jiném obdobném pracovním vztahu) se hodnotí jako doba zaměstnání, pokud pracovní poměr (pracovní činnost) zakládá nebo zakládal nemocenské pojištění podle předpisů platných pro pracovníky v pracovním (učebním) poměru (členy výrobních družstev); nebyl-li takový pracovník účasten nemocenského pojištění proto, že nebyl k pojištění přihlášen, nebo proto, že zaměstnání nezakládalo podle předpisů tehdy platných nemocenské pojištění, hodnotí se zaměstnání pro účely tohoto zákona, jestliže by zakládalo účast na nemocenském pojištění podle předpisů platných v době vzniku nároku na důchod.

Doba pracovní činnosti člena jednotného zemědělského družstva v takovém družstvu se hodnotí jako doba zaměstnání, pokud pracovní činnost zakládá zabezpečení v nemoci podle předpisů o zabezpečení v nemoci členů jednotných zemědělských družstev a člen jednotného zemědělského družstva odpracoval v kalendářním roce stanovený počet pracovních dnů nebo splnil pracovní úvazek jinak stanovený. Před 1. lednem 1976 se však jako doba zaměstnání hodnotí doba pracovní činnosti, která zakládala důchodové zabezpečení podle předpisů o důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

Prováděcí předpisy stanoví

Činí-li doba zaměstnání aspoň rok, započítávají se do ní, pokud se dále nestanoví jinak ( § 14 odst. 3, § 21 odst. 2, § 33), též tyto doby (náhradní doby):

od vzniku československého státu

Péčí ženy o dítě, nahrazující péči rodičů, jestliže rodiče nebo matka žijí, se rozumí jen taková péče, při níž dítě je převážně odkázáno na ženu výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče. Doba výkonu pěstounské péče se ženě hodnotí jako náhradní doba [odstavec 1 písm. e)], pokud se již nehodnotí podle zvláštních předpisů jako doba zaměstnání. ³

Kryje-li se doba zaměstnání a náhradní doba, započte se jen doba, jejíž zápočet je pro pracujícího výhodnější. Totéž platí, kryjí-li se navzájem doby zaměstnání nebo náhradní doby.

Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují podle druhů vykonávaných prací do tří pracovních kategorií:

Jako doby zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie se započítávají též náhradní doby ( § 11 odst. 1), bylo-li zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie přerušeno jen těmito dobami. Jako doba zaměstnání uvedeného v odstavci 1 písm. a) č. 1 se započítává za podmínek stanovených v předchozí větě z náhradních dob jen doba, po kterou měl pracující nárok na nemocenské nebo podporu při ošetřování člena rodiny; jestliže bylo zaměstnání uvedené v odstavci 1 písm. a) č. 1 přerušeno jinými náhradními dobami, započítávají se tyto doby jako doba zaměstnání uvedeného v odstavci 1 písm. a) č. 2.

Vláda Československé socialistické republiky stanoví, které druhy prací odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo do II. pracovní kategorie. Federální ústřední orgány a ústřední orgány republik, v jejichž oborech působnosti se vykonávají takové práce, vydají v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí, a jde-li o ústřední orgány republik, též v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí republiky, resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. nebo II. pracovní kategorie, pokud vláda Československé socialistické republiky nestanoví, že se zařazení těchto zaměstnání provádí podle odvětví.

Vláda Československé socialistické republiky nařízením stanoví okruh zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech [odstavec 1 písm. a) č. 1].

Bylo-li zaměstnání ( § 10 a 11) přerušeno po dobu nepřesahující pět roků, započítává se doba zaměstnání před přerušením. Trvalo-li však přerušení zaměstnání déle než pět roků, započítává se doba zaměstnání před přerušením, jen jestliže zaměstnání trvalo po přerušení aspoň tři roky nebo stal-li se pracující před dovršením této doby plně (částečně) invalidní následkem pracovního úrazu ( § 27 odst. 1) anebo se pracující stal plně (částečně) invalidní následkem nemoci z povolání ( § 25 odst. 1 věta druhá).

Bylo-li přerušeno zaměstnání z vážných důvodů, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako by pracující nepřerušil zaměstnání; doba přerušení se však nezapočítává do doby zaměstnání. O tom, zda zaměstnání bylo přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost pracujícího příslušný národní výbor. Žádost je nutno podat do dvou roků ode dne, kterým bylo zaměstnání přerušeno.

Pokud zákon požaduje pro vznik nároku na důchod, aby v době splnění všech podmínek nároku trvalo zaměstnání, považuje se tato podmínka za splněnou též, jestliže k splnění všech podmínek nároku došlo nejpozději do dvou roků od skončení zaměstnání.

Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně, jde-li o dosažení výhod ze zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie, pro něž zákon požaduje, aby pracující konal zaměstnání této pracovní kategorie po stanovenou dobu a byl v něm zaměstnán v den vzniku nároku na důchod. Uvedené výhody se zachovávají též, jestliže zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie skončilo z důvodů zdravotních, které uznal orgán uvedený v § 107, nebo z jiných vážných důvodů uznaných příslušným národním výborem na podkladě vyjádření základní organizace Revolučního odborového hnutí a pokud tyto důvody trvají. Rozhodnutí podle předchozí věty o skončení zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie nenahrazuje rozhodnutí o přerušení zaměstnání podle odstavce 2.

Starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod a důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) se vyměřuje z průměrného měsíčního výdělku.

Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje z hrubých výdělků za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž vznikl nárok na důchod, podle toho, co je pro pracujícího výhodnější; je-li celé období posledních 10 kalendářních roků náhradní dobou nebo dobou přerušení zaměstnání z vážných důvodů, prodlužuje se toto období tak, aby zahrnovalo kalendářní rok, v němž měl pracující výdělek.

Byl-li pracující po vzniku nároku na starobní důchod dále nepřetržitě zaměstnán a nepobíral starobní důchod ani jeho část, zjišťuje se průměrný měsíční výdělek pro vyměření starobního důchodu z úhrnu hrubých výdělků za posledních 10 (5) kalendářních roků před rokem, v němž pracující skončil zaměstnání, pokud je tento výpočet pro něj výhodnější než výpočet podle ustanovení předchozího odstavce. Do doby nepřetržitého zaměstnání se nezapočítává náhradní doba uvedená v § 11 odst. 1 písm. ch).

Byl-li pracující zaměstnán aspoň 5 let v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 zjišťuje se průměrný měsíční výdělek z hrubých výdělků za posledních 10 (5) kalendářních roků před rokem, v němž takové zaměstnání pracující naposledy skončil, pokud je tento výpočet pro něj výhodnější, než výpočet podle předchozích odstavců.

Převyšuje-li průměrný měsíční výdělek vypočtený za dobu uvedenou v předchozích odstavcích částku 2000 Kčs, počítá se částka 2000 Kčs v plné výši a z částky přesahující 2000 Kčs jedna třetina, nejvýše však částka 1000 Kčs.

Starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod a důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) toho, kdo požívá nebo již požíval některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než kolik činil průměrný měsíční výdělek, z něhož byl vyměřen dřívější důchod.

Prováděcí předpis stanoví nejnižší průměrný měsíční výdělek, z něhož se vyměřuje invalidní (částečný invalidní) důchod pracujícího (občana), kterému vznikl nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod před dovršením věku 28 let a občana konajícího službu v ozbrojených silách ( § 48 až 50).

Na plný starobní důchod má nárok pracující, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhl věku aspoň 60 let.

Na plný starobní důchod má nárok též pracující, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň

Žena má nárok na plný starobní důchod, jestliže byla zaměstnána nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhla věku aspoň

Při posuzování nároku ženy na starobní důchod se přihlíží k jejím dětem (i k osvojencům) a k dětem, které převzala do péče nahrazující péči rodičů; ustanovení § 11 odst. 2 platí i tu.

Na poměrný starobní důchod má nárok pracující, který byl zaměstnán po dobu kratší než 25 roků, avšak nejméně 10 roků, jestliže v době trvání zaměstnání dosáhl věku aspoň 65 let.

Žena má nárok na poměrný starobní důchod též, jestliže byla zaměstnána po dobu kratší než 25 roků, avšak nejméně 20 roků a dosáhla v době trvání zaměstnání věku aspoň 60 let.

Základní výměra plného starobního důchodu pracujícího, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí

K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají pracujícím uvedeným pod písm. a) a b) od 21. roku zaměstnání a ostatním pracujícím od 26. roku zaměstnání za každý rok zaměstnání

pracovní kategorie . . . . . . . . . . . . 2 %,

pracovní kategorie . . . . . . . . . … 1,5 % a

pracovní kategorie . . . . . . . . … 1 %

průměrného měsíčního výdělku, nejvýše však celkem 20 % tohoto výdělku; toto omezení neplatí, byl-li pracující z potřebné doby zaměstnání 25 roků zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii nebo byl-li zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1, jde-li o zvýšení za toto zaměstnání. Pro zvýšení základní výměry podle předchozí věty se započítává jen doba zaměstnání po dosažení věku 18 let.

Byl-li pracující zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle předchozího odstavce do započitatelné doby zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní kategorie, poté doba zaměstnání II. pracovní kategorie a naposled doba zaměstnání I. pracovní kategorie.

Pracující, kteří splní podmínky pro nárok na starobní důchod, mohou pokračovat podle svých fyzických a duševních schopností v dalším zaměstnání. Nárok na starobní důchod za dobu výkonu dalšího zaměstnání v Československé socialistické republice se zvyšuje podle dalších ustanovení.

Organizace jsou povinny ve spolupráci se závodními výbory základních organizací Revolučního odborového hnutí vytvářet v souladu s potřebami národního hospodářství příznivé předpoklady pro další zaměstnávání těch pracujících v pracovním poměru, kteří nepoužijí svého práva na odchod do důchodu a rozhodnou se pokračovat v práci i po vzniku nároku na starobní důchod. Obdobnou povinnost mají ke svým členům výrobní družstva a jednotná zemědělská družstva.

Starobní důchod se po dobu dalšího zaměstnání poskytuje jen za podmínek a v rozsahu, které stanoví vláda Československé socialistické republiky ( § 169).

Pracujícímu, který je zaměstnán po vzniku nároku na plný starobní důchod a nepobírá tento důchod ani jeho část, ani invalidní důchod nebo důchod za výsluhu let, zvyšuje se nárok na plný starobní důchod za každý další rok zaměstnání vykonávaného za účinnosti tohoto zákona o 7 % průměrného měsíčního výdělku; při neukončeném roku zaměstnání o 1,75 % průměrného měsíčního výdělku za každé tři měsíce zaměstnání.

Pro zvýšení nároku na plný starobní důchod podle předchozího odstavce se do doby dalšího zaměstnání nezapočítávají náhradní doby ( § 11).

Pracujícímu, který je zaměstnán po vzniku nároku na poměrný starobní důchod a nepobírá tento důchod ani jeho část, ani invalidní důchod nebo důchod za výsluhu let, zvyšuje se nárok na poměrný starobní důchod za každý další rok zaměstnání vykonávaného do dovršení 25 roků zaměstnání o 2 % průměrného měsíčního výdělku.

Po dovršení 25 roků zaměstnání zvyšuje se nárok na poměrný starobní důchod podle ustanovení o zvyšování nároku na plný starobní důchod.

Ustanovení § 21 odst. 2 platí obdobně.

Nejvyšší výměra starobního důchodu v pevných částkách činí

Byl-li pracující zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm.

Částkou převyšující výměry uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) a v odstavci 2 se starobní důchod vyměří, jen pokud jde o zvýšení nároku na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod.

Nejvyšší výměra starobního důchodu včetně zvýšení nároku na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod činí 3000 Kčs měsíčně.

Starobní důchod (plný i poměrný) činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

Nejvyšší procentní výměra starobního důchodu (odstavce 1 až 5) činí

Pracujícím, jejichž nepříznivý zdravotní stav působí změnu, pokles nebo ztrátu pracovní schopnosti, poskytují zdravotnické orgány a orgány sociálního zabezpečení ve spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí a družstevními orgány a v součinnosti s organizacemi péči, aby potřebnou léčbou, převedením k vhodné práci, úpravou pracovních podmínek a účelnou pracovní rehabilitací ( § 84) si udrželi nebo získali vhodné zaměstnání a tím si zabezpečili dosavadní životní úroveň.

Při ztrátě nebo dlouhodobém poklesu pracovní schopnosti se pracující zabezpečují invalidním (částečným invalidním) důchodem. Pokud povaha zdravotního poškození a věk pracujících připouštějí zlepšení jejich zdravotního stavu a obnovení pracovní schopnosti, přiznává se invalidní (částečný invalidní) důchod za dobu trvání plné (částečné) invalidity a umožňuje se vhodnou pracovní rehabilitací, aby důchodci znovu získali pracovní schopnost, popřípadě mohli vhodně využívat zbývající pracovní schopnosti.

Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží pracujícímu, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod ( § 26) a v době trvání zaměstnání se stal plně (částečně) invalidním. Jde-li o plnou (částečnou) invaliditu vzniklou nemocí z povolání, není rozhodné, kdy plná (částečná) invalidita vznikla.

Invalidní důchod však nenáleží pracujícímu, který v době vzniku plné invalidity již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod, pokud plná invalidita není následkem pracovního úrazu ( § 27).

Pracující je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

Pracující je částečně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat

Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod činí u pracujících ve věku

do 20 let . . . . . . . . . . . . . méně než 1 rok,

nad 20 let do 22 let . . . . . . . . . . . 1 rok,

nad 22 let do 24 let . . . . . . . . . . . 2 roky,

nad 24 let do 26 let . . . . . . . . . . . 3 roky,

nad 26 let do 28 let . . . . . . . . . . . 4 roky,

nad 28 let . . . . . . . . . . . . . . . . 5 roků.

Doba zaměstnání potřebná pro nárok pracujících ve věku nad 28 let se zjišťuje z posledních 10 roků počítaných zpět od vzniku plné (částečné) invalidity.

Získal-li pracující potřebnou dobu zaměstnání v některém z věkových pásem uvedených v předchozím odstavci a byl-li dále zaměstnán, považuje se za získanou doba zaměstnání potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

Bez ohledu na délku doby zaměstnání vznikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod, stane-li se pracující plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu ( § 27).

Pracovním úrazem je úraz, který pracující utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Stejné nároky jako při pracovním úrazu má též pracující, který utrpěl úraz

Pracovním úrazům se kladou naroveň nemoci z povolání; které nemoci jsou nemocemi z povolání, stanoví federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvy zdravotnictví republiky a s Ústřední radou odborů.

Pro stanovení výše invalidního důchodu se k získané době zaměstnání přičítá doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen.

Byl-li pracující zaměstnán přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků nebo po dobu, jež s přičtenou dobou dosahuje nejméně 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu

K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají pracujícím uvedeným pod písmeny a) a b) od 21. roku zaměstnání a ostatním pracujícím od 26. roku zaměstnání za každý rok zaměstnání

pracovní kategorie . . . . . . . . . . 2 %,

pracovní kategorie . . . . . . . . . . 1,5 %,

pracovní kategorie . . . . . . . . . . 1 %,

přičtené doby . . . . . . . . . . . . . . . 1 %

průměrného měsíčního výdělku, nejvýše však celkem 20 % tohoto výdělku; toto omezení neplatí, byl-li pracující zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii nebo byl-li pracující zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1, jde-li o zvýšení za toto zaměstnání anebo stal-li se plně (částečně) invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním. Pro zvýšení základní výměry podle předchozí věty se započítává jen doba zaměstnání po dosažení věku 18 let.

Jestliže byl pracující zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle předchozího odstavce do započitatelné doby zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní kategorie včetně přičtené doby, poté doba zaměstnání II. pracovní kategorie a naposled doba zaměstnání I. pracovní kategorie.

Invalidní důchod pracujícího, jehož plná invalidita je následkem pracovního úrazu, je o 10 % průměrného měsíčního výdělku vyšší než invalidní důchod vypočtený podle § 28 a 29.

Částečný invalidní důchod pracujícího, jehož částečná invalidita je následkem pracovního úrazu, činí polovinu invalidního důchodu, který by mu náležel při pracovním úrazu. Ustanovení § 30 věty za středníkem platí i tu.

Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží též pracujícímu, který se stal plně (částečně) invalidním

Invalidní důchod náleží též občanu, který se stal plně invalidním před dovršením věku rozhodného pro skončení povinné školní docházky, nemohl být proto zaměstnán vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod, a dosáhl věku 18 let.

Za částečně invalidního se považuje též pracující, jemuž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky, i když jeho výdělek podstatně nepoklesl; takovému pracujícímu může být přiznán částečný invalidní důchod.

Je-li poživatel invalidního důchodu zaměstnán po vzniku nároku na důchod aspoň pět roků, vyměří se mu na jeho žádost invalidní důchod znovu z průměrného měsíčního výdělku vypočteného za kalendářní roky před vznikem nároku na nové vyměření; do doby pěti roků zaměstnání se nezapočítávají náhradní doby a doby zaměstnání již zhodnocené pro nové vyměření tohoto důchodu podle předpisů dříve platných. ⁶ Invalidní důchod podle předchozí věty lze nově vyměřit jen jednou a jen pokud nevznikl nárok na starobní důchod. Nové vyměření důchodu se posuzuje jako vznik nároku ke dni, od něhož se přiznává důchod; přitom se však důchod přizná nejdříve ode dne podání žádosti.

Podmínka trvání zaměstnání po dobu pěti roků se považuje za splněnou, jestliže poživatel invalidního důchodu utrpěl pracovní úraz, který mu trvale znemožnil výkon dosavadního zaměstnání.

Nejvyšší výměra invalidního důchodu v pevných částkách činí

Byl-li pracující zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm.

Invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

V ustanovení § 23 odst. 6 o nejvyšší procentní výměře důchodu platí obdobně, jde-li o invalidní důchod pracujícího staršího 20 let.

Důchod za výsluhu let se poskytuje

Důchod za výsluhu let náleží po stanovené době zaměstnání bez zřetele na věk pracujícího, jestliže skončil zaměstnání uvedené v předchozím odstavci.

Částečný důchod za výsluhu let náleží umělci po stanovené době zaměstnání v pracovním poměru, jestliže pokračuje v takovém zaměstnání, avšak s výdělkem podstatně sníženým pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebo pro jinou dlouhodobou změnu ve schopnostech potřebných k výkonu tohoto zaměstnání.

Umělci, který je vojákem z povolání nebo příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, náleží výplata důchodu za výsluhu let (částečného důchodu za výsluhu let) až po skončení služebního poměru.

Prováděcí předpisy podle zásad schválených vládou Československé socialistické republiky blíže určí okruh pracujících, na něž se vztahují ustanovení o důchodu za výsluhu let (částečném důchodu za výsluhu let), stanoví další podmínky pro nárok na tento důchod a jeho výši, zejména délku potřebné doby zaměstnání a podmínky výplaty důchodu.

Důchod vdovský a sirotčí náležejí:

Dítěti oboustranně osiřelému náleží sirotčí důchod, měl-li aspoň jeden z rodičů, popřípadě z občanů, na něž dítě bylo převážně odkázáno výživou ( § 40 odst. 2), v době smrti trvalý pobyt v Československé socialistické republice, i když nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1 pro nárok na sirotčí důchod.

Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti manžela.

Po uplynutí této doby náleží vdovský důchod, jestliže vdova splňuje některou z těchto podmínek:

Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) až e) do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod nebo do pěti roků, zemřel-li manžel následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie.

Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; při opětovném ovdovění vznikne však nárok na dřívější vdovský důchod znovu, jestliže by vdově náležel, kdyby se znovu neprovdala, a jestliže ji nevznikl nárok na vdovský důchod po posledním manželu.

Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též rozvedené ženě, jestliže byla v době smrti bývalého manžela odkázána na příspěvek na výživu, až do skončení doby, do které měl bývalý manžel povinnost jej poskytovat; po této době může být vdovský důchod poskytován jen v případech hodných zřetele.

Vdově, která nežije s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci, náleží vdovský důchod, jen pokud vdova měla v době smrti manžela vůči němu nárok na výživné.

Vdovský důchod činí 60 % důchodu

Vdovský důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, nebo po poživateli částečného důchodu za výsluhu let se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu (částečného důchodu za výsluhu let) nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

Vdovský důchod činí nejméně 360 Kčs měsíčně, nesmí však být vyšší než důchod zemřelého.

Vdovský důchod rozvedené ženy ( § 37 odst. 5) a vdovy, která nežila s manželem v době jeho smrti ve společné domácnosti ( § 37 odst. 6), nesmí být vyšší než příspěvek na výživu, popřípadě výživné; ustanovení předchozího odstavce o nejnižší výměře vdovského důchodu tu neplatí.

Je-li vedle vdovy, která má nárok na vdovský důchod, také rozvedená žena, která má nárok na vdovský důchod, nesmí úhrn vdovských důchodů převyšovat důchod zemřelého; pokud by úhrn byl vyšší, snižují se tyto důchody poměrně.

Je-li vdova výdělečně činná, krátí se vdovský důchod o polovinu částky, o kterou úhrn vdovského důchodu a průměru hrubých příjmů z výdělečné činnosti, dosažených za období nepřesahující 12 kalendářních měsíců, převyšuje částku 1500 Kčs měsíčně.

Vdovský důchod se nekrátí výdělečně činné vdově

Sirotčí důchod náleží dítěti (i osvojenci) zemřelého pracujícího (důchodce).

Sirotčí důchod náleží, pokud zvláštní předpisy ⁸ nestanoví jinak, také dítěti, jestliže zemřel pracující (důchodce), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů a dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče.

Sirotčí důchod náleží do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 26. roku věku, jestliže dítě

Po skončení povinné školní docházky se sirotčí důchod nevyplácí, má-li dítě vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 620 Kčs. ⁹

Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením dítěte; nárok se obnovuje zrušením osvojení nebo smrtí osvojitele, jestliže dítě nemá po něm nárok na sirotčí důchod.

Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než příjem uvedený v odstavci 4.

Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % důchodu a oboustranně osiřelého dítěte 50 % důchodu

Sirotčí důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, nebo částečného důchodu za výsluhu let se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu (částečného důchodu za výsluhu let) nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 300 Kčs měsíčně.

Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí nejméně 500 Kčs měsíčně.

Jde-li o více dětí, nesmí být sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na jedno dítě z úhrnu výchovného náležejícího k důchodu ( § 46 odst. 2).

Je-li starobní, invalidní nebo vdovský důchod anebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte jediným zdrojem příjmu důchodce a nedosahuje částky 880 Kčs měsíčně, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce též jiný příjem (důchod) a úhrn důchodu a tohoto příjmu nedosahuje částky 880 Kčs měsíčně, zvyšuje se důchod tak, aby úhrn důchodu a příjmu (důchodu) činil 880 Kčs měsíčně. Je-li jiným příjmem poživatelky vdovského důchodu starobní nebo invalidní důchod, zvyšuje se jen starobní nebo invalidní důchod. Při souběhu sirotčího důchodu s důchodem invalidním nebo vdovským zvyšuje se jen důchod invalidní nebo vdovský.

Je-li na starobní nebo invalidní důchod, který nedosahuje částky 1500 Kčs měsíčně, odkázán též rodinný příslušník důchodce, o němž to stanoví prováděcí předpisy, důchod se zvyšuje na tuto částku; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), zvyšuje se důchod tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1500 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé, zvýší se jen důchod náležející manželovi o rozdíl mezi částkou 1500 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů manželů.

Starobní a invalidní důchod podle předchozích odstavců se vyměří i nad nejvyšší procentní výměru důchodu ( § 23 odst. 6), a to i pracujícímu staršímu 20 let ( § 34 odst. 4).

Důchod se zvyšuje podle předchozích odstavců, jen nemůže-li si důchodce nebo rodinný příslušník pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací. Při zvýšení důchodu se nehledí k výchovnému, k zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, k příspěvkům sociální péče, k odměně za výkon pěstounské péče, ¹⁰ k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, ani k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let ani k příjmu ze záhumenku. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých.

Invalidní důchod podle odstavce 1 může být důchodci, na nějž není odkázán žádný rodinný příslušník důchodce, zvýšen v případech hodných zvláštního zřetele o dalších 100 Kčs měsíčně; důchod s tímto zvýšením nesmí však činit více než činí nejvyšší procentní výměra ( § 23 odst. 6 a § 34 odst. 4).

Manželce pracujícího, který získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní nebo starobní důchod anebo důchod za výsluhu let, může být přiznán důchod manželky, jestliže není výdělečně činná ani nemá nárok na jiný důchod a

Důchod manželky může být přiznán za stejných podmínek také manželce poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního) nebo důchodu za výsluhu let (částečného důchodu za výsluhu let).

Důchod manželky se poskytuje ve výši 100 až 300 Kčs měsíčně podle sociálních poměrů rodiny.

Zvlášť zasloužilým pracujícím v oboru hospodářství, vědy, školství, kultury, obrany a bezpečnosti vlasti, v oboru správy a v jiných úsecích veřejné činnosti, jakož i pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda Československé socialistické republiky stanoví, který orgán je příslušný k rozhodnutí, a upraví bližší podmínky pro přiznání osobního důchodu.

Osobní důchod nahrazuje jiné důchody z důchodového zabezpečení (pojištění).

Sociální důchod může být přiznán potřebným občanům, kteří dosáhli věku 65 let nebo jsou plně invalidní, jestliže jejich životní potřeby nejsou zabezpečeny.

Je-li sociální důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být přiznán až do výše 880 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 880 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce ( § 42 odst. 2), může být tento důchod přiznán až do výše 1500 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1500 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro přiznání sociálního důchodu oba manželé (druh a družka), může jim být přiznán společný sociální důchod až do výše rozdílu mezi částkou 1500 Kčs a úhrnem příjmů obou manželů (druha a družky).

Výchovné náleží poživateli důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního, důchodu za výsluhu let, částečného důchodu za výsluhu let, osobního a sociálního na každé dítě ( § 40), i na dítě svěřené poživateli některého z těchto důchodů do pěstounské péče.

Výchovné činí měsíčně

Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a vyžaduje stálé péče, poskytuje se k výchovnému na ně příplatek ve výši 300 Kčs měsíčně; ¹² podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.

Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné a při stejné výši výchovného tomu, jemuž bylo dříve přiznáno.

Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky; poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod ( § 40 odst. 3, 4 a 6).

Je-li dítě v přímém zaopatření jiného občana než důchodce, vyplácí se výchovné tomuto občanu; výchovné na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácí tomuto ústavu. Zvláštní předpisy ¹³ upravují výplatu výchovného místnímu národnímu výboru, není-li o dítě řádně pečováno.

Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě. Přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou, zvyšuje se mu důchod

při částečné bezmocnosti o 200 Kčs

při převážné bezmocnosti o 300 Kčs

při úplné bezmocnosti o 400 Kčs měsíčně;

přitom důchod spolu se zvýšením pro bezmocnost nesmí přesáhnout částku 2000 Kčs měsíčně.

Sirotčí důchod se zvyšuje pro bezmocnost dítěte až od sedmého roku jeho věku; obdobně se zvyšuje i výchovné.

Zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí, pokud důchodce je umístěn v ústavu sociální péče; je-li důchodce umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší tří měsíců, zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, a je-li umístěn v jiné léčebném ústavu po dobu delší čtyř měsíců, zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí počínajíc pátou měsíční splátkou důchodu splatnou po dni umístění v léčebném ústavu. To platí též, jde-li o zvýšení výchovného pro bezmocnost dítěte umístěného v některém z uvedených ústavů.

Občanům konajícím službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání a stali se plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách nebo v přímé souvislosti s ním, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu.

Občanům uvedeným v předchozím odstavci, kteří se stali v době, kdy konali službu v ozbrojených silách, plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za jiných okolností, než je uvedeno v předchozím odstavci, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod podle ustanovení o tomto důchodu.

Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu též příslušníkům Lidových milicí, pomocníkům Pohraniční stráže a členům Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, občanům povolaným k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníkům civilní obrany, účastníkům přípravy k obraně Československé socialistické republiky ¹⁴ a účastníkům branné výchovy, ¹⁵ jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který vznikl při plnění jejich úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží podle ustanovení o tomto důchodu též

Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1 se vyměřuje ve výši stanoveném pro případ plné (částečné) invalidity následkem pracovního úrazu utrpěného v zaměstnání I. pracovní kategorie [ § 28 odst. 2 písm. a) a § 31].

Pozůstalým po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného způsobem uvedeným v § 48 a 49 nebo byli poživateli důchodu podle těchto ustanovení, náleží důchody pozůstalých; jde-li o vdovy po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného za okolností uvedených v § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1, platí obdobně ustanovení § 37 odst. 2 písm. f) a odstavce 3, pokud jde o lhůtu pěti roků.

Účastníky odboje jsou občané, uvedení v § 3 písm. e), kteří podle potvrzení příslušného vojenského orgánu splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, nebo zákonem č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům, ve znění zákona č. 196/1946 Sb. (dále jen „účastníci odboje“). Účastníci odboje se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do čtyř skupin:

Účastníci protiválečných vzpour za první světové války se zařazují do IV. skupiny účastníků odboje.

Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 59 let u muže a 54 let u ženy.

Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastnice odboje činí 55 let, pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.

Jsou-li jiná ustanovení tohoto zákona o věku potřebném pro nárok na plný starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.

Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje I. a II. skupiny, která byla zaměstnána aspoň 20 roků ( § 17 odst. 2), se určí tak, že se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastnice odboje I. skupiny, a nejméně 57 let, jde-li o účastnici odboje II. skupiny.

Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.

Základní výměra plného starobního a invalidního důchodu ( § 28 odst. 2, § 126 odst. 1) činí pro účastníka odboje:

skupiny

60 %

55 %

a IV. 50 %

průměrného měsíčního výdělku.

Ustanovení § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3 platí s tím, že

procentní zvýšení základní výměry za každý rok zaměstnání náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku zaměstnání,

omezení procentního zvýšení na 20 % průměrného měsíčního výdělku platí jen pro účastníky odboje II., III. a IV. skupiny, pokud nejsou pro ně výhodnější jiná ustanovení tohoto zákona.

Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod účastníka odboje

skupiny měsíčně o Kčs

l20

a III. 100

80.

Zvýšení důchodu o tyto částky náleží i nad hranici stanovenou v předchozím odstavci a v § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3.

Invalidní (částečný invalidní) důchod účastníka odboje, jehož plná (částečná) invalidita vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se posuzuje podle ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu při pracovním úrazu ( § 31); ustanovení § 25 odst. 1 věty první tu neplatí. Je-li to pro účastníka odboje výhodnější, vyměřuje se invalidní (částečný invalidní) důchod z průměrného měsíčního výdělku, stanoveného prováděcími předpisy pro výpočet těchto důchodů občanů konajících službu v ozbrojených silách.

Nejvyšší výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje v pevné částce činí 3000 Kčs měsíčně.

Starobní a invalidní důchod činí nejméně, jde-li o účastníka odboje

skupiny Kčs

1700

1400

1200

1100

měsíčně.

Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

Nejvyšší procentní výměra starobního a invalidního důchodu činí 100 % průměrného měsíčního výdělku uvedeného v § 23 odst. 6; to však neplatí, jde-li o starobní nebo invalidní důchod, náležející v nejnižší výměře (odstavec 2).

Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 37 odst. 2 písm. a) až e) pro nárok na vdovský důchod i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

Vdovský důchod vdovy po účastníku odboje činí nejméně 880 Kčs měsíčně.

Jde-li o účastnici odboje, která nemá příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti a pobírá

Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo vdovu po účastníku odboje.

Nemá-li vdova po účastníku odboje nárok na vdovský důchod, požívá však starobní nebo invalidní důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 880 Kčs měsíčně.

Výše sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 700 Kčs měsíčně.

Je-li účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se účastníku odboje

skupiny ve výši Kčs měsíčně

1700

1400

1200

1100.

Je-li vdově po účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se ve výši nejméně 880 Kčs měsíčně.

Byl-li příjemce dávky nebo jiný oprávněný vyzván, aby osvědčil okolnosti rozhodné pro výplatu dávky nebo její výši, je povinen výzvě vyhovět; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže oprávněný byl ve výzvě upozorněn na tyto následky.

Příjemce dávky nebo jiný oprávněný je povinen ohlásit do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Neohlásí-li poživatel starobního důchodu vstup do zaměstnání, nemá nárok na zvýšení důchodu za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem ( § 62 odst. 2).

Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, jestliže občan, jehož zdravotní stav je třeba zjistit, se nepodrobí lékařskému vyšetření přesto, že byl upozorněn na možné zastavení výplaty dávky. Byla-li v takovém případě výplata dávky zastavena a zjistí-li se, že plná (částečná) invalidita pominula již před zastavením výplaty dávky, dávka ode dne zastavení výplaty nenáleží.

Byl-li nárok na dávku neprávem odepřen, zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši, anebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se přizná, odejme, zvýší, sníží anebo se její výplata zastaví. Odnětí a snížení dávky, popřípadě zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož dávka nebo zvýšení náleží, nejvýše však za tři roky nazpět ode dne podání návrhu nebo ode dne, kdy orgán důchodového zabezpečení zjistil, že dávka byla vyměřena nesprávně; na doplatku se vyplatí celkem nejvýše 12 000 Kčs. Jde-li o přiznání dávky neprávem odepřené, vyplatí se dávka za dobu uvedenou v § 71 odst. 2 v plné výši a za předchozí dva roky se na doplatku vyplatí nejvýše 12 000 Kčs.

Příjemce dávky, který nesplnil některou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo jinak vědomě způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit dávku nebo její část ode dne, od něhož nenáležela vůbec nebo v poskytované výši; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zatajil některou rozhodnou skutečnost nebo jestliže vědomě přijímal dávku vyplácenou neprávem nebo v nesprávné výši. O povinnosti vrátit přeplatek rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodovat o přiznání nebo odnětí dávky anebo její části. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky anebo ze mzdy (pracovní odměny) oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy. ¹⁹

Starobní důchod se nevyplácí po dobu, po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské, pokud vláda Československé socialistické republiky nestanoví výjimky. Invalidní (částečný invalidní) důchod a částečný důchod za výsluhu let se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci) z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 48 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.

Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší tří měsíců, důchod se nevyplácí počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, splatnou po dni umístění v léčebně. Má-li důchodce povinnost poskytovat jen výživné, popřípadě příspěvek na výživu, přiznané soudem, vyplácí se počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, splatnou po dni umístění v léčebně, část důchodu, které je třeba k úhradě tohoto výživného (příspěvku). Důchodci nebo jeho opatrovníku se vyplácí část důchodu, které je třeba na úhradu jiných závazků a osobních potřeb důchodce. Po návratu z psychiatrické léčebny se doplatí důchodci důchod zpětně za poslední dva měsíce.

Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je důchodce povinen vyživovat, národní výbor jeho bydliště na návrh manžela nebo opatrovníka dětí anebo z vlastního podnětu určí občana, kterému má být dávka vyplácena místo oprávněnému, popřípadě rozhodne, že dávka má výt vyplácena tomuto národnímu výboru; příjemce dávky je povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Národní výbor, pokud dávka není vyplácena jemu, dohlíží, zda příjemce dávky tuto povinnost plní. Tím nejsou dotčeny zvláštní předpisy o některých důsledcích zanedbávání péče o děti. ²⁰

Po dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší jednoho měsíce nebo je ve vazbě, důchod se nevyplácí. Byl-li důchodce ve výkonu trestu odnětí svobody nepřevyšujícím tři měsíce, vyplatí se mu důchod zpětně za jeden měsíc; byl-li propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu důchod zpětně za celou dobu vazby. Manželce a dětem důchodce se na žádost vyplácí část důchodu, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny; výchovné se však vyplácí neomezeně. Vyplácela-li se manželce a dětem část důchodu a doplácí-li se důchodci důchod zpětně, vyplatí se mu jen rozdíl. Osamělému důchodci lze výjimečně povolit výplatu části důchodu k úhradě jeho závazků.

Jsou-li splněny podmínky pro nárok na starobní důchod, důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) a invalidní (částečný invalidní) důchod, náleží, pokud se nestanoví jinak v § 25 odst. 2, jen jeden důchod, a to vyšší (nejvyšší); při splnění podmínek pro nárok na důchody stejné výše náleží důchod, který si oprávněný zvolil. Ustanovení předchozí věty platí též, jde-li o nároky na více důchodů téhož druhu z důchodového zabezpečení (pojištění).

Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů uvedených v předchozím odstavci a na důchod vdovský nebo sirotčí anebo na důchod vdovský a sirotčí, náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné polovině. Pokud jde o nejvyšší výměru úhrnu důchodů při souběhu nároků na důchody, platí ustanovení § 66. Sejde-li se nárok na vdovský důchod s nárokem na důchod starobní, invalidní (částečný invalidní) nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let), vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let).

Je-li poživateli důchodu poskytován současně z ciziny důchod stejného druhu z jakéhokoliv sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o částku, odpovídající zhodnocení doby zaměstnání v cizině, popřípadě o částku, o níž je tento důchod vyšší v důsledku zhodnocení událostí (například pracovní úraz, válečné poškození), odškodněné dávkou též v cizině. Částka, o kterou se důchod uvedený v předchozí větě snižuje, nesmí převyšovat důchod vyplácený z ciziny.

Je-li poživateli důchodu vyplácen současně z ciziny důchod jiného druhu a jeden z důchodů je důchodem vdovským nebo sirotčím, sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o polovinu nižšího důchodu. To platí též, je-li poživateli důchodu vypláceno z ciziny odškodnění dávkou za ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou pracovním úrazem nebo válečným poškozením a tato událost nebyla zhodnocena důchodem z československého důchodového zabezpečení (pojištění) nebo jde-li o souběh dávky uvedené v § 157 s odškodněním poskytovaným dávkou z ciziny za ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou pracovním úrazem nebo válečným poškozením a důvod pro odškodnění je u obou dávek týž.

Ustanovení odstavců 3 a 4 platí, jen nestanoví-li jinak mezistátní úmluva.

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány stanovit, zejména z důvodů mezistátní vzájemnosti, odchylky od ustanovení odstavců 3 a 4 ve prospěch poživatelů dávek.

Jestliže starobní důchod, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) nedosahuje ke dni vzniku nároku na důchod,

Nejvyšší výměry úhrnů důchodů uvedené v předchozím odstavci se zvyšují o částku, o níž se zvyšuje nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, ne však více než do částky 3000 Kčs měsíčně. Tato nejvyšší výměra platí též při souběhu starobního nebo invalidního důchodu účastníka odboje nebo pracujícího, který byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo který se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo v přímé souvislosti s ním, s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění).

Přesahuje-li úhrn důchodů přípustnou nejvyšší výměru uvedenou v odstavci 1, popřípadě v odstavci 2, sníží se důchod vdovský nebo sirotčí, popřípadě dávka uvedená v § 157 tak, aby úhrn důchodů tuto výměru nepřesáhl.

Jestliže starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) dosahuje ke dni vzniku nároku na důchod aspoň částky uvedené v odstavci 1, a pokud jde o takový důchod účastníka odboje nebo pracujícího, který byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo který se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo v přímé souvislosti s ním, částky uvedené v odstavci 2, nevyplácí se jiný důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) při souběhu s těmito důchody.

Zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v předchozím odstavci.

Nároky přecházející na pozůstalé podle předchozích odstavců nejsou součástí dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto pozůstalých.

Důchody se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. Důchody a ostatní dávky se vyplácejí dopředu v měsíčních lhůtách.

Dávky zkrácené pro souběh s jiným příjmem mohou být vypláceny zálohou, pozadu a nedosahují-li průměrně 50 Kčs měsíčně, v delších než měsíčních obdobích; zúčtování záloh se provádí za období nepřesahující 12 měsíců.

Nároky na dávky nemohou být postoupeny. Dohody o srážkách z dávek mohou být uzavřeny je pro pohledávky na výživném, popřípadě na příspěvku na výživu, a to až do poloviny dávek. Pro výkon rozhodnutí srážkami z dávek platí předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

Přijetím důchodce do zaopatření ústavu sociální péče přechází jeho nárok na důchod na tento ústav do výše příspěvku na úhradu nákladů ústavní péče.

Právo na dávku se nepromlčuje.

Nárok na jednotlivou splátku dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti. Bylo-li právo na dávku uplatněno po uplynutí doby delší jednoho roku ode dne vzniku nároku na dávku, náleží jednotlivé splátky dávky nejdéle za dobu jednoho roku přede dnem uplatnění nároku na dávku. Byla-li výplata dávky zastavena při pobytu oprávněného v cizině ( § 69), náleží jednotlivé splátky dávky nejdéle za dobu jednoho roku přede dnem, kdy oprávněný ohlásil orgánu důchodového zabezpečení, že se vrátil na území československého státu, pokud jsou jinak podmínky na výplatu těchto splátek dávky splněny.

Nárok na vrácení jednotlivých splátek dávek poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši ( § 62 odst. 2) se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději v 10 letech od její výplaty. Promlčecí lhůta neběží, jsou-li prováděny srážky z dávky na úhradu dávky vyplacené neprávem.

Členům rodin občanů konajících základní (náhradní) službu v ozbrojených silách Československé socialistické republiky a některým jiným občanů, kteří jsou odkázáni výživou na vojáka, se poskytuje zaopatřovací příspěvek, pokud mají trvalý pobyt na území Československé socialistické republiky.

Na zaopatřovací příspěvek mají za podmínek dále uvedených nárok:

Nezaopatřenými dětmi se rozumějí děti ve věku až do skončení povinné školní docházky; poté za obdobných podmínek, jaké jsou stanoveny v § 40 odst. 3 až 6. Ustanovení § 11 odst. 2 a § 16 odst. 4 platí obdobně.

Vojáku (vojákyni) může být poskytován příspěvek na úhradu za užívání bytu; podmínky a výši příspěvku stanoví prováděcí předpisy.

Zaopatřovací příspěvek činí měsíčně

Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a vyžaduje stálé péče, poskytuje se k zaopatřovacímu příspěvku na ně příplatek ve výši 300 Kčs měsíčně; ²⁵ podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se na ně neposkytují přídavky na děti nebo výchovné, ani sirotčí nebo invalidní důchod.

Zaopatřovací příspěvek oprávněného uvedeného v § 73 odst. 2 písm. b) až f) nesmí přesahovat 65 % průměru hrubých výdělků vojáka za posledních 12 kalendářních měsíců přede dnem nástupu základní (náhradní) služby. Úhrn zaopatřovacích příspěvků více takových oprávněných nesmí přesáhnout 80 % tohoto průměru. Byl-li úhrn vyšší, snižují se zaopatřovací příspěvky poměrně.

Zaopatřovací příspěvek manželky (družky), která nepečuje o dítě [ § 73 odst. 2 písm. b) až f], se krátí o polovinu částky, o kterou úhrn zaopatřovacího příspěvku a průměru hrubých příjmů z výdělečné činnosti, dosažených za období nepřesahující šest kalendářních měsíců, převyšuje 1500 Kčs měsíčně.

Nárok na zaopatřovací příspěvek náleží od prvního dne základní (náhradní) služby; splní-li se předpoklady pro nárok na zaopatřovací příspěvek (například uzavření sňatku, narození dítěte) teprve po nástupu této služby, vzniká nárok ode dne, kdy se tak stalo. Má-li však voják nárok na náhradu mzdy za dobu po nástupu této služby, náleží zaopatřovací příspěvek až ode dne následujícího po posledním dni, za který ještě náležela tato náhrada mzdy.

Splňuje-li oprávněný podmínky pro poskytování zaopatřovacího příspěvku z různých důvodů, náleží jen jeden zaopatřovací příspěvek, a to vyšší.

Nárok na zaopatřovací příspěvek zaniká dnem, kterým pominula některá z podmínek pro trvání nároku. Skončí-li však základní (náhradní) služba nebo pomine-li některá z podmínek trvání nároku až po 25. dni v měsíci, zaniká nárok na zaopatřovací příspěvek až posledním dnem téhož kalendářního měsíce.

Zaopatřovací příspěvek dítěte se vyplácí tomu, kdo má dítě v přímém zaopatření; zaopatřovací příspěvek dítěte, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácí tomuto ústavu.

Pokud se v tomto dílu nestanoví jinak, platí o poskytování zaopatřovacího příspěvku a o právu požadovat vrácení neprávem poskytnutého zaopatřovacího příspěvku obdobně společná ustanovení o dávkách důchodového zabezpečení ( § 61, § 63 odst. 2, § 64, § 67 až 69, § 70 odst. 1 a § 71).

Zabezpečení pracovníků v pracovním poměru u občanů, posuzovaných jako pracovníci v pracovním poměru, při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní (náhradní) služby, je upraveno zákoníkem práce a předpisy vydanými podle něho. ²⁶

Zabezpečení pracujících uvedených v § 3 písm. f) při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní (náhradní) služby, upravují prováděcí předpisy [ § 172 odst. 1 písm. d)].

Členům jednotného zemědělského družstva náleží od tohoto družstva při vojenském cvičení a v dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní (náhradní) služby, náhrada ušlé pracovní odměny, jestliže byli bezprostředně před nástupem vojenského cvičení (jiné služby) účastni zabezpečení v nemoci podle předpisů o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci nejméně tři měsíce; do této doby se započítávají též doby, v nichž byl člen jednotného zemědělského družstva bezprostředně před vstupem do družstva důchodově zabezpečen. Splnění této podmínky se nevyžaduje, jestliže nemohla být splněna z důvodu obecného zájmu nebo z jiného vážného důvodu.

Náhrada ušlé pracovní odměny člena jednotného zemědělského družstva činí za každý kalendářní měsíc vojenského cvičení (jiné služby):

Za část kalendářního měsíce, po kterou člen jednotného zemědělského družstva vykonával vojenské cvičení (jinou službu), náleží poměrný díl náhrady.

Průměrnou pracovní odměnou člena jednotného zemědělského družstva se rozumí dvanáctina příjmu z pracovní činnosti za posledních dvanáct kalendářních měsíců před nástupem vojenského cvičení (jiné služby); do této doby se nezapočítávají doby uznané pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz a doba dočasného pracovního poměru v jiné organizaci uzavřeného se souhlasem družstva.

Při stanovení náhrady ušlé pracovní odměny se přihlíží k těmto občanům:

Částky příjmů občanů uvedených v předchozím odstavci činí však 780 Kčs měsíčně, jde-li o děti [odst. 5 písm. b) a c)] připravující se na budoucí povolání denním studiem nebo v učebním poměru a o pozůstalé po účastníku odboje, jimž byl důchod přiznán podle § 57 odst. 2 a 5, § 59 odst. 2 a § 60. ²⁸

Prováděcí předpisy stanoví, které příjmy se započítávají do průměrné pracovní odměny podle odstavce 4; tyto předpisy také stanoví, které příjmy se nezapočítávají do vlastního příjmu dítěte a jiných občanů uvedených v odstavci 5 písm. b), c), e) popřípadě ke kterým příjmům se při zjišťování vlastního příjmu nepřihlíží.

Sociální péčí podle této části zákona zajišťuje stát pomoc občanům, kteří se ocitli v nepříznivých životních poměrech a nemohou je překonat bez pomoci společnosti, a občanům, jejichž životní potřeby nejsou jinak zajištěny, zejména dávkami nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci) a důchodového zabezpečení nebo jinými dávkami a službami, poskytovanými podle zvláštních předpisů. Sociální péče se poskytuje též občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke své zvláštní životní situaci.

V oblasti sociální péče rozvíjí stát též poradenskou a výchovnou činnost, výchovu k odpovědnému rodičovství a k upevňování rodinných vztahů, zejména aby se děti podílely na zabezpečení slušné životní úrovně svých rodičů a pečovali o ně, jestliže takovou péči potřebují, aby si občané pomáhali, zejména aby pomáhali spoluobčanům starým a těžce postiženým na zdraví.

Při plnění úkolů sociální péče národní výbory spolupracují s jinými státními orgány a socialistickými organizacemi.

V rámci sociální péče se poskytují zejména

Všestrannou společenskou pomoc rodinám, matkám a dětem upravují zvláštní předpisy.

Národní výbory poskytují zvláštní pomoc rodičům s nezaopatřenými dětmi, zejména osamělým matkám (otcům) pečujícím o nezaopatřené dítě, a ženám v době těhotenství, jestliže se rodina nebo těhotná žena ocitly v nepříznivých životních poměrech, které nemohou překonat vlastním přičiněním.

K zajištění životních potřeb těchto občanů poskytují národní výbory věcnou pomoc, peněžité příspěvky, pečovatelskou službu a ubytování v domovech pro matky s dětmi v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcími předpisy.

Občanům se změněnou pracovní schopností se poskytuje bezplatně pracovní rehabilitace jako souvislá péče směřující k tomu, aby mohli vykonávat dosavadní, popřípadě jiné vhodné zaměstnání; zahrnuje poradenskou službu při volbě povolání nebo jiného pracovního uplatnění, přípravu pro pracovní uplatnění a umísťování do zaměstnání [ § 9 odst. 2 písm. a)].

Národní výbory vypracují plán úkolů potřebných k provádění pracovní rehabilitace.

Poradenskou službu poskytují a umisťování občanů se změněnou pracovní schopností do zaměstnání provádějí národní výbory. Přípravu pro pracovní uplatnění ( § 85) zajišťují organizace; tuto přípravu mohou též zajišťovat národní výbory.

Občanům se změněnou pracovní schopností se umožňuje pracovní uplatnění na místech vhodných pro ně se zřetelem na jejich zdravotní stav, schopnosti a kvalifikaci. Organizace provádějí za součinnosti orgánů státní zdravotní správy a Revolučního odborového hnutí, popřípadě družstevních orgánů, a podle pokynů národních výborů výběr pracovních míst vhodných pro tyto občany a předkládají seznamy těchto míst s popisem pracovního postupu a pracovních podmínek národnímu výboru ke schválení.

Národní výbory stanoví plán zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností. Organizace provádějí technická a organizační opatření, která umožní co nejširší pracovní uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností.

Plán zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností a technická a organizační opatření organizace tvoří součást jejich hospodářských plánů. K plnění plánu zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností se hledí při hodnocení, jak organizace plní úkoly vyplývající ze státního plánu rozvoje národního hospodářství. Při závažném neplnění plánu zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností příslušný národní výbor může organizaci odejmout nebo omezit oprávnění k náboru pracovních sil z ostatních zdrojů.

Organizace nesmí odmítnout sjednání pracovního poměru s občanem se změněnou pracovní schopností s poukazem na jeho zdravotní stav, jestliže národní výbor doporučil jeho přijetí na místo, které je v seznamu pracovních míst vhodných pro tyto občany. Doporučení národního výboru je pro organizaci závazné. Obdobně nesmí škola odmítnout přijetí občana se změněnou pracovní schopností ke studiu s poukazem na jeho zdravotní stav, jestliže národní výbor uznal takovouto přípravu pro pracovní uplatnění občana se změněnou pracovní schopností za vhodnou.

Ochranu při rozvázání pracovního poměru výpovědí s občanem se změněnou pracovní schopností upravují zvláštní předpisy. ²⁹

Organizace zabezpečují občanům se změněnou pracovní schopností vhodné pracovní uplatnění a jsou zejména povinny:

Jednotná zemědělská družstva jsou též povinna oznámit předběžně příslušnému národnímu výboru zánik členství člena jednotného zemědělského družstva se změněnou pracovní schopností.

Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým postižením, zejména nevidomým a občanům s těžkým postižením pohybového nebo nosného ústrojí, národní výbory poskytují služby, peněžité příspěvky nebo věcnou pomoc k překonání obtíží, jež jim způsobuje uvedené postižení. Umožňuje se jim zejména účast na společném stravování a na rekreaci, poskytuje se jim pečovatelská služba a pomůcky potřebné k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich postižení; místo těchto pomůcek může být poskytnut peněžitý příspěvek na jejich opatření.

Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým postižením, které podstatně omezuje jejich pohybovou schopnost, se poskytují podle druhu a stupně postižení mimořádné výhody (například v dopravě nebo při potřebě průvodce).

Občanům, kteří pro velmi těžké tělesné nebo smyslové postižení anebo pro mentální postižení potřebují ústavní péči, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče, jakož i příležitost k přiměřenému pracovnímu uplatnění a jiné služby v ústavech sociální péče pro dospělé občany tělesně (smyslově) postižené, popřípadě v ústavech sociální péče pro dospělé občany mentálně postižené.

Dětem a mladistvým s těžkým tělesným postižením, které znemožňuje nebo podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a pracovního výcviku, se poskytuje ubytování, zaopatření, školní vzdělání, výchova, zdravotní a kulturní péče a příprava pro pracovní uplatnění v ústavech sociální péče pro tělesně postiženou mládež.

Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro mentální postižení, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a výchovná péče a zácvik pro výkon přiměřené práce v ústavech sociální péče pro mentálně postiženou mládež.

Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro mentální postižení a žijí v rodinách, se poskytuje stravování, zdravotní a výchovná péče a zácvik pro výkon přiměřené práce v zařízeních pro denní, popřípadě týdenní pobyt.

Starým občanům poskytují národní výbory služby a dávky sociální péče, kterými se usnadňuje život ve stáří a umožňuje uspokojování zvláštních potřeb odůvodněných stárnutím. Udržování domácnosti a osobní péče se jim usnadňuje poskytováním pečovatelské služby a účastí na společném stravování. Vytvářením vhodných podmínek se jim umožňuje aktivní účast na společenském a kulturním životě, na pracovní i veřejné činnosti podle jejich zájmů a zdravotního stavu a účast na rekreaci.

Starým občanům, zejména občanům, kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují soustavnou péči, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče a jiné služby v ústavech sociální péče pro staré občany (domovech důchodců), pokud zdravotní stav nevyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Starým občanům může být poskytována potřebná péče též v zařízeních pro denní pobyt, popřípadě v jiných zařízeních sociální péče.

Organizace umožňují důchodcům - bývalým svým pracovníkům (členům výrobních družstev a členům jednotných zemědělských družstev), kteří odešli do důchodu, účast na kulturních, společenských, rekreačních a jiných akcích organizace, jakož i na závodním stravování, pokud je organizace poskytuje svým pracovníkům (členům).

Národní výbory ve spolupráci s ostatními státními orgány, společenskými a hospodářskými organizacemi poskytují péči občanům společensky nepřizpůsobeným (například občanům po skončení protialkoholního léčení, po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), jíž se sleduje řešení sociálních důsledků jejich společenské nepřizpůsobenosti. Cílem této péče je vytvářet aktivní vztah těchto občanů k práci a společnosti a napomáhat k tomu, aby vedli řádný způsob života.

Společensky nepřizpůsobeným občanům se poskytuje zejména pomoc při pracovním umístění, výchovná a poradenská péče, pomoc při ubytování, další služby, věcná pomoc a peněžité příspěvky.

Organizace nesmí odmítnout sjednání pracovního (učebního) poměru s občanem společensky nepřizpůsobeným, jestliže národní výbor jej doporučil na místo, které je vhodné pro takového občana. Organizace jsou povinny věnovat společensky nepřizpůsobeným občanům u nich zaměstnaných zvýšenou pozornost a pomáhat při jejich zařazení do řádného občanského života.

Dávky a služby sociální péče se poskytují jen občanům, kteří mají trvalý pobyt na území Československé socialistické republiky; nenáležejí za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině, i když jen přechodně.

Sociálně potřebným občanům se poskytují služby a dávky sociální péče zcela nebo zčásti ze státních prostředků. Za sociálně potřebného občana se považuje občan, jehož výživa není zabezpečena ani vlastními příjmy ani výživným, popřípadě příspěvkem na výživu od jiných osob ( § 102 odst. 2).

Dávky sociální péče nemohou být postoupeny a nemohou být předmětem dohody o srážkách ani nepodléhají výkonu rozhodnutí.

O poskytování dávek a služeb sociální péče a o právu požadovat vrácení neprávem poskytnutých dávek nebo o právu požadovat náhradu výdajů, vynaložených na službu sociální péče poskytnutou neprávem, bezplatně nebo jen za nižší úhradu, platí obdobně společná ustanovení o dávkách důchodového zabezpečení ( § 61, § 62 odst. 1 věta první a druhá a odstavec 2, § 64 odst. 1, § 68, § 71); o povinnosti k náhradě rozhoduje národní výbor, který rozhodl o poskytnutí dávky nebo služby.

Ministerstva práce a sociálních věcí republik, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé, postupují při plnění úkolů v oblasti sociálního zabezpečení, vyplývajících z jednotného uplatňování sociální politiky, v součinnosti s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí.

O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují orgány důchodového zabezpečení republik, popřípadě národní výbory, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé ( § 130 odst. 3, § 135); přiznal-li některý z uvedených orgánů dávku důchodového zabezpečení, která vylučuje poskytování jiné dávky důchodového zabezpečení jím vyplácené, avšak přiznané jiným orgánem, rozhodne současně o odnětí této dávky.

O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost.

Žádost o dávku důchodového zabezpečení podává

Občané, kteří již nejsou v pracovním nebo členském poměru k organizaci, avšak pobírají z tohoto poměru dávky nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte), podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánu, který by byl pro ně příslušný v době trvání pracovního nebo členského poměru.

Pozůstalí po občanech uvedených v odstavcích 2 a 3 podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánů, které by byly příslušné pro přijetí žádosti uvedených občanů o dávku důchodového zabezpečení. Pozůstalí po nepracujících důchodcích podávají žádost o důchod národnímu výboru svého bydliště.

Žádost o dávku nebo službu sociální péče a žádost o zaopatřovací příspěvek se podává národnímu výboru žadatelova bydliště. Řízení o dávku nebo službu sociální péče lze zahájit též z vlastního podnětu příslušného orgánu nebo z podnětu socialistické organizace.

Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání (přijetí za člena výrobního družstva nebo jednotného zemědělského družstva, uzavření dohody o pracovní činnosti), že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře než náležela, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky. Tuto povinnost má jednotné zemědělské družstvo také tehdy, jestliže sociální komise jednotného zemědělského družstva porušila nebo zanedbala své povinnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.

Ustanovení § 71 odst. 3 platí obdobně.

Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává písemně. Při vyhotovení rozhodnutí s použitím automatizované výpočetní techniky může být rozhodnutí vydáno v mezinárodní abecedě s předtištěným razítkem orgánu důchodového zabezpečení a jménem, příjmením a funkcí pracovníka, odpovědného za vydání rozhodnutí.

O doručování písemností platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu; do vlastních rukou se doručují rozhodnutí, jimiž se dávka důchodového zabezpečení nepřiznává, sníží, odejme nebo se její výplata zastaví, a rozhodnutí (opatření) vydaná podle § 61 odst. 1 a 3, § 62 odst. 2, § 112 a 113.

O opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení republiky a národního výboru jako odvolacího orgánu o zákonném nároku ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud.

Proti rozhodnutí národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení o zákonném nároku na dávku, se nelze odvolat. Soud přezkoumává taková rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení i rozhodnutí národního výboru, vydá orgán důchodového zabezpečení nové rozhodnutí, i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.

Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.

Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

Opravný prostředek je podán včas ³² i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u národního výboru příslušného podle místa bydliště.

Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.

O odvolání proti jiným rozhodnutím národního výboru, než jsou uvedena v odstavcích 3 a 4, rozhoduje se jen ve správním řízení.

Opravný prostředek (odvolání) proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo o zastavení výplaty dávek nemá odkladný účinek.

Náklady řízení o dávkách (službách) hradí stát.

Národní výbor uhrazuje jízdné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušlý výdělek občanům, kteří se na vyzvání dostaví k jednání orgánu uvedeného v § 107 nebo se pro potřeby tohoto orgánu podrobí vyšetření zdravotního stavu, popřípadě jinému odbornému vyšetření.

Pro vojáky z povolání a příslušníky Sboru národní bezpečnosti platí ustanovení tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.

Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též vojáci, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání, jakož i příslušníci Sboru národní bezpečnosti, a jejich služba.

Služba vojáků z povolání se zařazuje do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.

Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky stanoví v oborech své působnosti, které funkce se zařazují do I. kategorie a jak se zařazení provádí; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba služby výkonného letce a doba výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti do doby zaměstnání.

Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje též z hrubých výdělků za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž došlo ke skončení služebního poměru vojáka z povolání, podle toho, co je pro něj výhodnější.

Ustanovení předchozího odstavce platí, pokud není výhodnější průměrný měsíční výdělek zjištěný podle § 14.

Na plný starobní důchod má nárok voják z povolání, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době služby v ozbrojených silách ( § 13) dosáhl věku aspoň

Jako voják z povolání má nárok na plný starobní důchod též občan, který byl vojákem z povolání, získal nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době trvání zaměstnání ( § 13) dosáhl věku aspoň

Ustanovení § 16 odst. 2 písm. a), odst. 3 a 4 platí obdobně.

Základní výměra plného starobního důchodu vojáka z povolání nebo občana uvedeného v § 122 odst. 2, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí

Ustanovení § 18 odst. 1 písm. a), jde-li o výši důchodu ze zaměstnání uvedeného v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1, a § 18 odst. 2 a 3 platí obdobně.

Nejvyšší výměra starobního důchodu v pevných částkách činí

Částkou převyšující výměry uvedené v předchozím odstavci se starobní důchod vyměří, jen jde-li o zvýšení za dobu služby (dalšího zaměstnání) po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením nesmí však přesáhnout částku 3000 Kčs měsíčně.

Ustanovení § 23 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 6 platí i tu.

Invalidní (částečný invalidní) důchod podle této části zákona náleží též občanu, který byl vojákem z povolání, jestliže

Jestliže se voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, náleží mu invalidní (částečný invalidní) důchod bez ohledu na délku doby zaměstnání.

Ustanovení § 25 platí obdobně.

Základní výměra invalidního důchodu ( § 28 odst. 2) činí

Ustanovení § 28 platí obdobně.

Nejvyšší výměra invalidního důchodu v pevných částkách činí

Ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) a odst. 2 platí i tu. Ustanovení § 23 odst. 6 o nejvyšší procentní výměře důchodu platí obdobně, jde-li o invalidní důchod vojáka z povolání (občana) staršího 20 let.

Sociální zabezpečení v Československé lidové armádě řídí, kontroluje a svými orgány provádí ministerstvo národní obrany.

Sociální zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti řídí federální ministerstvo vnitra v součinnosti s ministerstvy vnitra republik; provádějí je svými orgány federální ministerstvo vnitra a ministerstva vnitra republik v oborech své působnosti. Sociální zabezpečení vojáků z povolání vojsk ministerstva vnitra řídí a svými orgány provádí federální ministerstvo vnitra.

O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují

Prováděcí předpisy stanoví, kdy orgány příslušné k řízení o dávkách a službách sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků Sboru národní bezpečnosti, k výplatě těchto dávek a k poskytování služeb vykonávají tuto působnost též, jestliže

Žádost o dávku podává voják z povolání Československé lidové armády u krajské vojenské správy, v jejímž obvodu bydlí; to platí též jestliže žádost o dávku podává občan, který byl vojákem z povolání a získal nárok na dávku podle této části zákona, a pozůstalí po vojáku z povolání nebo po uvedeném občanu.

Příslušník Sboru národní bezpečnosti a voják z povolání vojsk ministerstva vnitra podává žádost u útvaru, v němž koná službu; pozůstalý po takovém příslušníku (vojáku z povolání) podává žádost u útvaru, v němž zemřelý konal naposled službu. V ostatních případech se podává žádost o dávku u ministerstva vnitra příslušného podle § 130 odst. 2.

O tom, zda zdravotní stav vojáka z povolání nebo jiného oprávněného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby, podávají posudky orgány uvedené v § 107. V odvolacím řízení o dávku důchodového zabezpečení vojáků z povolání podávají znalecké posudky orgány uvedené v § 107, vyššího stupně.

Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky mohou po projednání s ministerstvem práce a sociálních věcí Československé socialistické republiky zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštních odborných znalostí. Podává-li tato komise znalecký posudek v odvolacím řízení, projedná jej v jiném složení, než ve kterém původně jednala.

Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby v ozbrojených silách posuzují lékařské komise v oborech působnosti federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra republik; pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

Proti rozhodnutí o dávce důchodového zabezpečení lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal.

Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však do 30 dnů od podání odvolání, předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání.

Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nebude možno v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněný uvědoměn o důvodech, pro které nemůže být rozhodnuto, a sdělena mu doba, během níž se o odvolání rozhodne.

Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

Pro řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách platí jinak obdobně ustanovení § 111 až 115, § 116 odst. 1, 2, 6 a 10 a § 117.

Podle tohoto zákona se posuzují od 1. ledna 1976 i nároky na dávky, jejichž podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů.

O nárocích na dávky, jež vznikly před 1. lednem 1976 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle dosavadních předpisů s odchylkami podle dalších ustanovení.

Dávky důchodového zabezpečení přiznané podle předpisů platných před 1. lednem 1976 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 31. prosince 1975 po snížení o zvláštní daň z důchodu, pokud jí byly podrobeny, a po úpravě podle části osmé. Náležel-li zvláštní přídavek k dávce, která nebyla upravena podle části osmé, platí ustanovení § 144 odst. 1 a 2 o zvláštním přídavku obdobně. Další trvání nároku na tyto dávky se posuzuje podle tohoto zákona s odchylkami podle dalších ustanovení.

Doba pracovního poměru před 1. říjnem 1948, která se nepovažovala za dobu zaměstnání podle dosavadních předpisů, není dobou zaměstnání ani podle tohoto zákona, jestliže pracovník vykonával zároveň samostatnou výdělečnou činnost, která byla hlavním zdrojem jeho obživy.

Doba služby v tzv. vládním vojsku, doba služby vojáků z povolání tzv. Slovenského státu a doba služby těch příslušníků policie a četnictva, kteří byli přijati do služeb v době nesvobody se nezapočítává do doby zaměstnání; doby takové služby se však započítávají v rozsahu, v jakém se kryjí s dobou účasti na boji proti fašismu.

Jestliže důchodce požívá nebo požíval starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod, důchod za výsluhu let nebo výsluhový důchod vyměřený podle předpisů platných před 1. červencem 1964 z průměrného ročního výdělku (důchodového základu), nesmí být starobní důchod, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než by činila dvanáctina průměrného ročního výdělku nebo důchodový základ, z něhož byl vyměřen dřívější důchod.

Jestliže důchodce požívá nebo požíval starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod vyměřený z průměrné měsíční pracovní odměny, platí ustanovení § 14 odst. 6 i tu.

Členům jednotných zemědělských družstev, kterým vznikne nárok na starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod do 31. prosince 1980, se základní výměra důchodu a její zvýšení určí podle důchodového pásma stanoveného dosavadními předpisy o důchodovém zabezpečení družstevních rolníků, ⁴⁰ pokud by to bylo výhodnější než vyměření důchodu podle tohoto zákona.

Jestliže důchodce požívá nebo požíval důchod z důchodového zabezpečení družstevních rolníků, jehož základní výměra byla určena důchodovým pásmem, nesmí být do 31. prosince 1980 základní výměra starobního a invalidního (částečného invalidního) důchodu nižší než dřívější základní výměra určená důchodovým pásmem.

Výše plného starobního důchodu pracujících, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod před 1. lednem 1976, jsou po vzniku nároku na plný starobní důchod nepřetržitě zaměstnáni k 31. prosinci 1975 a nepobírali starobní důchod ani jeho část, se posuzuje podle tohoto zákona.

Nárok na důchod podle předchozího odstavce se zvyšuje za dobu dalšího zaměstnání

Starobní důchod (odstavec 1) i jeho zvýšení za dobu dalšího zaměstnání se vypočte z průměrného měsíčního výdělku zjištěného před rokem, v němž pracující skončil zaměstnání ( § 14 odst. 3), pokud je tento výpočet pro něj výhodnější.

Jestliže je to pro pracujícího, který jinak splňuje podmínky uvedené v odstavci 1, výhodnější, stanoví se výše starobního důchodu podle dosavadních předpisů; ustanovení odstavců 2 a 3, § 23 odst. 3 a 4 a § 137 odst. 3 platí i tu.

Výše plného starobního důchodu pracujících, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod před 1. lednem 1976, nesplňují však ostatní podmínky uvedené v odstavci 1, se posuzuje podle dosavadních předpisů. Nárok na důchod za dobu dalšího zaměstnání se zvyšuje podle odstavce 2 a zvýšení se vypočte z průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen starobní důchod; byl-li však pracující po vzniku nároku na starobní důchod nepřetržitě zaměstnán a pobíral starobní důchod nebo jeho část, považuje se 31. prosinec 1975 za den skončení zaměstnání pro zjištění průměrného měsíčního výdělku, pokud to při pobírání starobního důchodu nebo jeho části dosavadní předpisy umožňovaly a jestliže to je pro pracujícího výhodnější. Ustanovení § 23 odst. 3 a 4, pokud jde o nejvyšší výměru starobního důchodu spolu se zvýšením za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, platí i tu.

Pracujícím, kteří splnili podmínky nároku na poměrný starobní důchod před 1. lednem 1976 a jsou po 31. prosinci 1975 zaměstnáni, zvyšuje se nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání

Ustanovení § 14 odst. 3, § 23 odst. 6, § 137 odst. 3 a § 152 odst. 5 platí obdobně.

Stal-li se poživatel invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. lednem 1976, po 31. prosinci 1975 jen částečně invalidním, vyměří se částečný invalidní důchod podle ustanovení tohoto zákona, nesmí však být nižší než polovina dosavadního invalidního důchodu včetně zvláštního přídavku a jakéhokoliv jiného zvýšení; byl-li však invalidní důchod zvýšen jako jediný zdroj příjmu důchodce a rodinných příslušníků odkázaných na jeho důchod, částka zvýšení důchodu z tohoto důvodu se odečítá před výpočtem poloviny dosavadního důchodu.

Stal-li se poživatel částečného invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. lednem 1976, po 31. prosinci 1975 plně invalidním, vyměří se invalidní důchod podle ustanovení tohoto zákona; tento důchod však nesmí být nižší než dosavadní částečný invalidní důchod včetně zvláštního přídavku a jakéhokoliv jiného zvýšení.

Poživatel invalidního důchodu, který je zaměstnán po 31. prosinci 1975, se pro nárok na nové vyměření tohoto důchodu ( § 33) započítává do doby 5 roků zaměstnání též doba zaměstnání vykonávaného po vzniku nároku na tento důchod před 1. lednem 1976.

Jestliže zanikl nebo zanikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod vzniklý před 1. lednem 1976 a do dvou roků po zániku nároku vznikne za účinnosti zákona znovu nárok na takový důchod, nesmí být nově přiznaný důchod nižší, než kolik činil dřívější důchod ke dni zániku nároku.

Nenáležel-li vdovský důchod podle dosavadních předpisů proto, že manželství bylo uzavřeno po 60. roce věku pracujícího (důchodce) a netrvalo aspoň dva roky, přizná se na žádost tento důchod za splnění ostatních podmínek nároku, nejdříve však od 1. ledna 1976; přitom se výše vdovského důchodu stanoví podle předpisů, platných před tímto dnem.

Nebyl-li vdovský důchod vyplácen nebo byl-li vyplácen ve snížené výměře proto, že vdova žije ve společné domácnosti s druhem, obnoví se na žádost výplata vdovského důchodu v plné výši, nejdříve však od 1. ledna 1976.

K vdovskému důchodu podle odstavců 1 a 2 náleží zvýšení podle § 142.

Jestliže zanikl nebo zanikne nárok na vdovský nebo sirotčí důchod vzniklý před 1. lednem 1976 a do dvou roků po zániku nároku vznikne za účinnosti zákona znovu nárok na takový důchod, platí ustanovení § 155 odst. 4 obdobně.

Převyšuje-li při souběhu vdovského a starobního (invalidního) důchodu přiznaných před 1. lednem 1976 úhrn důchodů nejvyšší výměru úhrnu důchodů při souběhu ( § 66), snižuje se počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1976 vdovský důchod o částku, o niž úhrn přiznaných důchodů převyšuje tuto nejvyšší výměru, popřípadě se vdovský důchod nevyplácí; zvýšení důchodu podle části osmé se provede po této úpravě.

Vdovský důchod družky, náležející ke dni 30. června 1964 se zachovává za stejných podmínek jako vdovský důchod vdovy.

Ustanovení tohoto zákona o rozvedených ženách se vztahují též na ženy rozloučené a rozvedené podle dřívějších předpisů.

Dávky poskytované podle dříve platných předpisů, a to:

Je-li některá z dávek uvedených v předchozím odstavci vyplácena ke dni 31. prosince 1975 vedle starobního, invalidního (částečného invalidního), vdovského nebo sirotčího důchodu, slučuje se s tímto důchodem v jediný důchod a považuje se za tento důchod; nárok na dosavadní dávku po jejím sloučení zaniká. Je-li poživateli úrazového důchodu, zaopatřovacích požitků nebo přídavku za zranění uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) přiznán invalidní (částečný invalidní) důchod a přitom jeho plná částečná) invalidita vznikla zhoršením následků úrazu (poškození zdraví), pro nějž mu byla přiznána dosavadní dávka, zaniká nárok na tuto dávku.

Jestliže poživateli některé z dávek uvedených v odstavci 1 vznikne nárok na důchod z důchodového zabezpečení, platí o souběhu těchto nároků obdobně § 65 odst. 2 a § 66; po úpravě podle těchto ustanovení se dávka slučuje s důchodem z důchodového zabezpečení v jediný důchod a považuje se za tento důchod; nárok na dosavadní dávku po jejím sloučení zaniká. Důchod takto sloučený vyplácí orgán, který vyplácel vyšší důchod.

Pro nároky na dávky důchodového zabezpečení se hodnotí též pracovní činnost vykonaná v období od 1. ledna 1957 do 31. prosince 1975 občany (spolupracující členové rodiny člena jednotného zemědělského družstva a jiní pracující), kteří nebyli členy jednotného zemědělského družstva, ani nebyli k němu v pracovním poměru, vykonávali soustavně a pravidelně práce v jednotném zemědělském družstvu, podrobovali se pracovním příkazům družstva a byli z tohoto důvodu účastni důchodového zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků.

Do doby, než bude po 31. prosinci 1975 upraven členský, popřípadě pracovněprávní vztah občanů uvedených v předchozím odstavci k jednotnému zemědělskému družstvu, nejdéle však do 31. prosince 1976, posuzuje se jejich pracovní činnost vykonávaná v družstvu pro jejich nároky z důchodového zabezpečení podle dosavadních předpisů a pro jejich nároky na dávky ze zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte podle předpisů o zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků.

Sociální důchod přiznaný účastníku odboje před 1. lednem 1976 ve výši nedosahující částky uvedené v § 59 odst. 1 se zvyšuje na částku odpovídající skupině, do níž je účastník odboje zařazen. Zvýšení se provede na žádost, nejdříve však počínaje splátkou splatnou v lednu 1976.

Sociální důchod vdovy po účastníku odboje přiznaný před 1. lednem 1976 se zvyšuje na částku 600 Kčs měsíčně; ustanovení odstavce 1 věty druhé platí i tu.

Zaopatřovací příspěvek, který je vyplácen podle předpisů platných před 1. lednem 1976 členům rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách, se podle tohoto zákona upraví, a pokud podle tohoto zákona jim nenáleží, se jeho výplata zastaví počínajíc měsícem lednem 1976.

Byl-li členu jednotného zemědělského družstva před 1. lednem 1976 vyplácen národním výborem zaopatřovací příspěvek za dobu vojenského cvičení vykonávaného po 31. prosinci 1975, nevzniká mu za tutéž dobu vůči jednotnému zemědělskému družstvu nárok na náhradu pracovní odměny.

Doba služby konané v armádě Československé republiky od 28. října 1918 do 31. prosince 1939 a doba služby konané před 9. květnem 1945 v bývalých ozbrojených sborech se pro nárok na důchod hodnotí jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie, s výjimkou činnosti výkonného letce, která se hodnotí jako doba služby v ozbrojených silách v I. kategorii funkcí. Ustanovení § 147 odst. 2 platí i tu.

Doba účasti na národním boji za osvobození se hodnotí jako služby v ozbrojených silách v I. kategorii funkcí.

Doba služby konané v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech od 9. května 1945 do 31. prosince 1964 se hodnotí jako výkon funkce I. kategorie; doba této služby po 31. prosinci 1964 se zařazuje do I. (II.) kategorie funkcí.

Vznikl-li nárok na důchod po 31. prosinci 1975, určuje se zařazení služby, vykonávané po 31. prosinci 1964, do I. nebo II. kategorie funkcí podle předpisů platných po 31. prosinci 1975; jsou-li výhodnější ustanovení dřívějších předpisů, určuje se zařazení služby podle těchto předpisů.

Občanu, který byl vojákem z povolání a získal nárok na výsluhový důchod podle předpisů platných před 1. říjnem 1964 a jemuž dosud nevznikl nárok na starobní důchod, náleží, konal-li aspoň 20 roků službu v ozbrojených silách, starobní důchod podle § 122 odst. 2 a 3, § 123 a 124; nesplňuje-li tuto podmínku, náleží starobní důchod podle ustanovení platných pro ostatní pracující.

Starobní důchod podle předchozího odstavce nesmí však činit méně, než by činil dřívější výsluhový důchod s případnými úpravami podle předpisů platných před 1. lednem 1976 ⁴² a jeho zvýšení podle části osmé.

sazby výchovného, popřípadě příplatek k němu ( § 46 odst. 2 a 3) a přiznávat k němu jednorázovou výpomoc,

nejnižší výměru sirotčího důchodu ( § 41 odst. 3 a 4),

částku nejvyšší přípustné hranice vlastního příjmu nezaopatřeného dítěte pro nárok na sirotčí důchod ( § 40) a výchovné ( § 46),

sazby zaopatřovacího příspěvku, popřípadě příplatek k němu ( § 74 odst. 1 a 2),

částky nejvyšší přípustné hranice příjmu pro přiznání náhrady ušlé pracovní odměny členům jednotných zemědělských družstev při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách ( § 78 odst. 5 a 6).

za jakých podmínek a v jaké výši se poskytuje při zaměstnání starobní a vdovský důchod a bez ohledu na výši výdělku důchod za výsluhu let a sirotčí důchod z důchodového zabezpečení (pojištění);

že se poskytuje část starobního důchodu, aby se umožnil postupný přechod do starobního důchodu pracujícím, kteří jsou zaměstnáni po vzniku nároku na tento důchod, jestliže se věkem změnila jejich pracovní schopnost tak, že jejich výdělek poklesl v důsledku zmenšeného pracovního úvazku anebo v důsledku změny zaměstnání;

odchylný způsob stanovení průměrného měsíčního výdělku u pracujících, kteří po vzniku nároku na starobní důchod jsou nepřetržitě zaměstnáni bez pobírání starobního důchodu nebo jeho části a splňují podmínky pro výplatu starobního důchodu při zaměstnání.

v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky, ministři práce a sociálních věcí, vnitra a spravedlnosti republik,

příslušné národní výbory, pokud jde o zaopatřovací příspěvek, o dávky ze zabezpečení v nemoci pracujících uvedených v § 3 písm. f), o dávky ze zabezpečení matky a dítěte občanů, kteří poskytují služby a opravy na základě povolení národního výboru, jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, a o zabezpečení důchodců některými dalšími dávkami ( § 72).

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a s Ústřední radou odborů

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s federálními ministerstvy národní obrany a vnitra, s ministerstvy kultury republik a s Ústřední radou odborů upraví podle zásad stanovených vládou Československé socialistické republiky okruh pracujících, na něž se vztahují ustanovení o důchodu za výsluhu let (částečném důchodu za výsluhu let), podrobné podmínky pro nárok a výši tohoto důchodu, zejména délku potřebné doby zaměstnání a podmínky výplaty důchodu.

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s federálními ministerstvy zemědělství a výživy a financí upraví výši příspěvku jednotných zemědělských družstev na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení ( § 101), způsob jeho výpočtu a odvádění.

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s federálním ministerstvem zemědělství a výživy, s ostatními zúčastněnými ústředními orgány a s Ústřední radou odborů upraví pro jednotlivě hospodařící rolníky a jiné osoby samostatně hospodařící

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě s Ústřední radou odborů stanovit, kteří jiní občané, za jakých podmínek a v jakém rozsahu mají nárok na dávky důchodového zabezpečení.

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvy práce a sociálních věcí republik, s ostatními zúčastněnými ústředními orgány a s Ústřední radou odborů upraví podmínky a rozsah péče o občany se změněnou pracovní schopností, zejména jejich hmotné zabezpečení a povinnosti organizací při provádění péče o tyto občany; dále upraví úhradu za péči poskytovanou v ústavech sociální péče.

Ministerstva práce a sociálních věcí republik v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí, s ostatními zúčastněnými ústředními orgány, s Českou odborovou radou nebo Slovenskou odborovou radou a po projednání s příslušným svazem družstevních rolníků stanoví podmínky a způsob poskytování ostatních dávek (služeb) sociální péče, povinnosti organizací při provádění péče o občany společensky nepřizpůsobené a organizaci ústavní péče a ostatních účelových zařízení sociální péče.

V oborech své působnosti stanoví podrobnosti k provedení tohoto zákona federální ministerstva národní obrany a vnitra a ministerstva spravedlnosti republik, zejména určí okruh funkcí pro nárok na důchod za výsluhu let a upraví v souladu se zásadami o souběhu nároku na příspěvek za službu s nárokem na starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod ⁴³ souběh tohoto příspěvku s důchodem za výsluhu let (částečným důchodem za výsluhu let).

zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonů č. 89/1968 Sb., č. 161/1968 Sb., č. 71/1970 Sb., č. 106/1971 Sb a č. 99/1972 Sb.;

ustanovení zákona č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, ve znění zákonů č. 141/1965 Sb., č. 116/1967 Sb., č. 89/1968 Sb., č. 161/1968 Sb., č. 71/1970 Sb., č. 106/1971 Sb. a č. 99/1972 Sb., pokud upravují důchodové zabezpečení družstevních rolníků, zabezpečení členů rodin družstevníků konajících službu v ozbrojených silách, zabezpečení družstevníků v době vojenského cvičení, zabezpečení důchodců v nemoci a služby sociálního zabezpečení, a to § 1 až 3, § 4 odst. 2, § 38 až 87, § 89, v § 91 odst. 1 část poslední věty počínající slovy „nejvýše však za tři roky nazpět...“, § 92, § 93 odst. 2, § 94, § 96, 97, § 99 odst. 2, § 100 odst. 4 a 5, § 101 až 103, § 105 až 112, v § 113 část věty „úřad důchodového zabezpečení (správa důchodů)“, § 114, § 115 odst. 2, 3 a 4, § 117 odst. 2 a 3, v § 118 odst. 1 první větě část věty počínající slovy „o vstupu důchodce do družstva“ a končící slovy „se změněnou pracovní schopností“, § 120 odst. 2, § 121 odst. 3 až 9, § 124 až 141, § 142a písm. d), § 143 odst. 2, § 145 a v § 148 odst. 1 slova „s výjimkou ustanovení uvedených v následujícím odstavci“ a odst. 2. V důsledku toho se název zákona mění a zní: „Zákon o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte a slova „sociální zabezpečení“ se v tomto zákonu nahrazují slovy „zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte“. Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 103/1964 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů a ze změn provedených tímto zákonem;

čl. I zákona č. 161/1968 Sb., o zvláštním přídavku k dávkám, o změnách v důchodovém zabezpečení účastníků odboje a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení;

zákon č. 161/1969 Sb., o některých důsledcích neoprávněného pobytu pracovníků v cizině, pokud upravuje důchodové zabezpečení (pojištění), a to v § 1 odst. 1 písm. b) slova „a pro nárok na dávky důchodového zabezpečení (pojištění) a jejich výši,“;

vládní nařízení č. 113/1950 Sb., jímž se stanoví podrobnosti o přestupu státních zaměstnanců a některých nestátních veřejných zaměstnanců, jakož i příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů, do národního důchodového pojištění a srážky na pojistné;

vládní nařízení č. 114/1950 Sb., o pensijním a úrazovém zabezpečení zaměstnanců v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru převzatých do služeb národních podniků zřízených z bývalých státních podniků, nebo do služeb některých jiných národních podniků;

vládní nařízení č. 115/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech a o pensijním zabezpečení bývalých pragmatikálních zaměstnanců převzatých do služeb národních nebo komunálních podniků, pokud nebylo zrušeno ustanovením § 279 odst. 1 č. 48 zákoníku práce č. 65/1965 Sb.;

vládní nařízení č. 18/1954 Sb., o úpravě nároků z dosavadního pensijního nadlepšení;

§ 19 vládního nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 99/1971 Sb.