"pohraniční odbavení" provádění všech právních předpisů smluvních států, které je třeba uplatnit při překračování státních hranic osobami a při dovozu, vývozu a průvozu zboží;

"územním státem" smluvní stát, na jehož výsostném území se uskutečňuje pohraniční odbavení druhého smluvního státu;

"sousedním státem" druhý smluvní stát;

"prostorem" oblast územního státu, v níž jsou pracovníci sousedního státu oprávněni provádět pohraniční odbavení;

"pracovníky" osoby, které jsou orgány úřadů příslušných pro pohraniční odbavování vykonávají svou službu, jakož i osoby pověřené služebním dozorem;

"zbožím" zboží, dopravní prostředky a hodnoty podléhající devizovým předpisům.

Smluvní státy usnadní a urychlí v rámci této dohody pohraniční odbavování v železniční, silniční a vodní dopravě.

K tomuto účelu budou v územním státě:

Pracovníci sousedního státu jsou podle této dohody oprávněni provádět pohraniční odbavení v územním státě.

zrušen

Prostor může zahrnovat:

Při úředních výkonech podle článku 2 odst. 4 bod 2 písm. b) jsou stanovené trasy právně postaveny na roveň prostoru.

Úřady smluvních států příslušné k pohraničnímu odbavení a k železniční dopravě určí, ve kterých vlacích se provádí pohraniční odbavení během jízdy.

V prostoru platí pro pohraniční odbavení sousedního státu všechny právní předpisy tohoto státu o překračování státních hranic osobami a o dovozu, vývozu a průvozu zboží; pracovníci sousedního státu je uplatňují ve stejném rozsahu a se stejnými důsledky jako na vlastním státním území.

Úřední úkony prováděné v prostoru pracovníky sousedního státu jsou považovány za úkony provedené jakoby v určité obci sousedního státu, na jejímž území se příslušný hraniční přechod nachází.

Porušení právních předpisů sousedního státu uvedených v odstavci 1, ke kterým došlo v prostoru, se považují za porušení spáchaná v místě uvedeném v odstavci 2.

V ostatních případech platí právní řád územního státu.

K pravomocím podle článku 4 odst. 1 patří i právo zadržení a nuceného navrácení zpět. Pracovníci sousedního státu však nejsou oprávněni zadržovat příslušníky územního státu na jeho území, brát je do vazby nebo je převážet do sousedního státu. Smějí však tyto osoby nuceně převést na vlastní předsunuté pohraniční odbavovací stanoviště, nebo neexistuje-li, na pohraniční odbavovací stanoviště územního státu k písemnému záznamu skutkové podstaty.

Při opatřeních podle odstavce 1 je nutno neprodleně přizvat pracovníka územního státu.

Předpisy územního státu o právu na azyl zůstávají nedotčeny.

V prostoru je nutno provést pohraniční odbavení výstupního státu před pohraničním odbavením vstupního státu, ledaže se od pohraničního odbavení výstupního státu upouští.

Ihned po začátku pohraničního odbavování ze strany výstupního státu smějí v železniční a vodní dopravě pracovníci vstupního státu provádět pohraniční odbavení osob a zboží, které již byly pracovníky výstupního státu odbaveny.

Po zahájení vstupního odbavení pracovníci výstupního státu již nemají právo provádět úkony pohraničního odbavení. Vznikne-li však po zahájení vstupního odbavení podezření na soudně trestné jednání anebo se dodatečně ukáže, že nějaká osoba, po níž je vyhlášeno pátrání, se nachází v tomto prostoru, mají pracovníci výstupního státu po předchozím vyrozumění pracovníků vstupního státu právo zopakovat úkony pohraničního odbavení.

Pracovníci smluvních států se po vzájemné dohodě smějí odchýlit od pořadí stanoveného v článku 6 odst. 1, pokud je to v zájmu rychlého odbavení. V těchto případech smějí pracovníci vstupního státu provést zadržení nebo zajištění teprve po skončení pohraničního odbavení výstupního státu. Předvádějí, pokud chtějí takové opatření učinit, příslušné osoby a zboží pracovníkům výstupního státu, pokud pohraniční odbavení výstupního státu těchto osob a tohoto zboží není ještě ukončeno. Chtějí-li pracovníci výstupního státu provést zadržení nebo zabavení, mají přednost.

Do sousedního státu smějí být převáženy peněžní částky vybrané pracovníky sousedního státu při pohraničním odbavení v územním státě nebo peněžní částky převážené pro služební potřebu, jakož i zadržené nebo zabavené zboží.

Zboží, které je při výstupním odbavení pracovníky sousedního státu do tohoto státu vráceno nebo před zahájením vstupního odbavení územního státu z podnětu k tomuto oprávněné osoby vráceno do sousedního státu, nepodléhá ani vývozním předpisům, ani výstupnímu odbavení územního státu.

Osobám vráceným pracovníky vstupního státu nesmí být bráněno v návratu do výstupního státu. Taktéž nesmí být bráněno ve zpětném dovozu zboží do výstupního státu, jehož dovoz byl pracovníky vstupního státu odmítnut.

Při provádění opatření uvedených v odstavci 2 se budou pracovníci smluvních států vzájemně informovat a spolupracovat.

Pracovníci sousedního státu smějí s výhradou odstavce 2 na základě služebního průkazu opatřeného fotografií za účelem výkonu služby v územním státě překračovat státní hranice na všech společných hraničních přechodech. Tento průkaz opravňuje pracovníky dopravit se do prostoru (článek 1 odst. 4), zdržovat se v něm a vrátit se odtud do sousedního státu.

Pracovníci sousedního státu provádějící v územním státě pohraniční odbavení v železniční nebo vodní dopravě musí být vybaveni služebním průkazem a služebním pověřením v jazyce německém a českém nebo slovenském. Toto služební pověření musí obsahovat jméno, datum a místo narození, číslo služebního průkazu, jakož i prostor (článek 1 odst. 4).

Zákazy vstupu jednotlivým pracovníkům sousedního státu jsou touto úpravou nedotčeny. V takovém případě je nutno o tom neprodleně vyrozumět úřad sousedního státu, který služební průkaz nebo služební pověření vydal.

Územní stát poskytuje pracovníkům sousedního státu při výkonu jejich služby v prostoru stejnou ochranu a podporu jako vlastním pracovníkům. Trestně právní ustanovení územního státu na ochranu pracovníků a výkon jejich pravomocí je třeba uplatňovat i u trestných činů spáchaných v územním státě proti pracovníkům sousedního státu při výkonu jejich služby nebo v souvislosti s touto službou.

O trestném jednání spáchaném pracovníkem sousedního státu v územním státě je nutno neprodleně vyrozumět služební orgán dotyčného pracovníka prostřednictvím příslušného úřadu územního státu.

Rozhodování o nárocích na náhradu škody způsobené pracovníky sousedního státu při výkonu jejich služby v prostoru podléhá pravomoci soudů sousedního státu. Tyto nároky je třeba posoudit podle práva tohoto sousedního státu.

Je-li pracovník sousedního státu v územním státě při výkonu služby nebo v souvislosti s touto službou usmrcen nebo zraněn anebo je-li věc, kterou u sebe má nebo nosí, poškozena nebo zničena, posuzují se nároky na náhradu škody podle práva sousedního státu.

K rozhodnutí o náhradě škody podle odstavce 1 je dána pravomoc soudům toho smluvního státu, na jehož území došlo k jednání, které mělo za následek vznik škody, anebo na jehož území má škůdce svůj trvalý pobyt. Pravomoc je dána také soudu smluvního státu, v jehož obvodu má žalobce trvalý pobyt.

Rozhodnutí týkající se nároků na náhradu škody podle odstavce 1 vydaná soudem jednoho ze smluvních států nebo smíry v těchto věcech před takovým soudem uzavřené se s výjimkou odstavce 4 ve druhém smluvním státě uznávají, a jsou-li tato rozhodnutí nebo smíry vykonatelné, vykonávají.

Uznání a výkon lze odepřít, jestliže

Náhrady za používání zařízení potřebných pro pohraniční odbavovací stanoviště sousedního státu v železniční, silniční a vodní dopravě v územním státě budou sjednány občanskoprávně.

Železnice a provozovatelé vodní dopravy jsou povinny pracovníky provádějící pohraniční odbavení za jízdy zdarma přepravovat a poskytnout jim bezplatně potřebné vlakové oddíly nebo kabiny lodí.

Místnosti určené jako pohraniční odbavovací stanoviště sousedního státu je třeba výrazně označit úředními štítky a výsostnými znaky.

Nápisy na služebních prostorách pracovníků sousedního státu musí být provedeny v německém a českém nebo slovenském jazyce.

Územní stát povoluje zřizování a provoz telekomunikačních zařízení potřebných výlučně pro činnost předsunutých pohraničních stanovišť, jakož i pro jejich spojení s příslušnými zařízeními sousedního státu bez poplatků, s výhradou náhrady případných zřizovacích nákladů a pronájmu. Provoz těchto telekomunikačních zařízení je považován za interní provoz sousedního státu. V případě náhrad za zřízení a používání železnic platí předpisy dojednané mezi železničními správami.

S výjimkou případů uvedených v odstavci 1 nejsou dotčeny právní předpisy obou smluvních států o zřizování, údržbě a provozu telekomunikačních zařízení na jejich příslušném území.

Názorové rozdíly týkající se výkladu nebo provádění této dohody budou řešeny příslušnými orgány obou smluvních států. Tím není vyloučeno řešení diplomatickou cestou.

Jestliže nebude možno vyřešit názorové rozdíly tímto způsobem, budou předloženy na požádání jednoho ze smluvních států rozhodčímu soudu.

Rozhodčí soud bude ustaven případ od případu tak, že každý z obou smluvních států určí do tří měsíců poté, kdy jeden z nich oznámil svůj úmysl se obrátit na rozhodčí soud, po jednom smírčím soudci, a že se takto určení smírčí soudci dohodnou na příslušníku třetího státu jako vrchním smírčím soudci. Nedojde-li k dohodě o vrchním smírčím soudci do šesti měsíců poté, kdy jeden z obou smluvních států oznámil svůj úmysl obrátit se na rozhodčí soud, a nebude-li dohodnuto jinak, platí pro určení vrchního smírčího soudce ustanovení článku 45 Úmluvy o pokojném řešení mezinárodních sporů ze dne 18. října 1907, pokud se vztahují na volbu vrchního smírčího soudce.

Rozhodčí soud rozhodne na základě této dohody a ujednání uzavřených k jejímu provádění, jakož i platných mezinárodních dohod mezi smluvními státy, které je možno aplikovat v době vzniku nebo trvání sporné záležitosti, mezinárodního zvykového práva a obecně uznávaných právních zásad.

Rozhodčí soud rozhoduje většinou hlasů. Jeho rozhodnutí jsou závazná. Každý ze smluvních států hradí výlohy svého smírčího soudce; ostatní výlohy hradí oba smluvní státy stejným dílem. V ostatním si upraví řízení rozhodčí soud sám.

Pokud jde o předvolávání a výslech svědků a znalců, použijí se obdobně ustanovení o právní pomoci platná v té které době mezi oběma smluvními státy.

Tato dohoda podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze, pokud možno v době co nejkratší.

Tato dohoda vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k výměně ratifikačních listin.

Tuto dohodu lze kdykoliv písemně diplomatickou cestou vypovědět; pozbývá platnosti dvanáct měsíců po jejím vypovězení.

Dáno ve Vídni, dne 17. června 1991, ve dvou vyhotoveních v českém a německém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.