223/1995 Sb. znění účinné od 1. 8. 2015 do 18. 6. 2019
223
VYHLÁŠKA
Ministerstva dopravy
ze dne 14. září 1995
o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách
Ministerstvo dopravy stanoví podle § 52 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě (dále jen "zákon"):
§ 1 Předmět úpravy Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje
a) technické požadavky na bezpečnost provozu plavidel podléhajících evidenci a plovoucích těles, s výjimkou plavidel, jejichž objem vypočtený jako součin délky, šířky a ponoru je menší než 100 m 3 , jde-li o
1. malá plavidla, s délkou trupu menší než 20 m,
2. převozní lodě určené k přepravě nejvýše 12 cestujících, nebo
3. plovoucí zařízení s délkou menší než 20 m,
b) způsob vedení evidence plavidel v plavebním rejstříku,
c) plavidla, jejichž technickou způsobilost ověřuje odborná komise,
d) postup při provádění technické prohlídky, organizační zabezpečení technické prohlídky, složení odborné komise, slib člena odborné komise, způsob jednání odborné komise a její činnost při provádění technické prohlídky plavidla,
e) postup při provádění pravidelné technické prohlídky a její rozsah,
f) rozsah a podmínky pojištění odpovědnosti za škodu z provozu plavidla,
g) určená technická zařízení na plavidlech podléhající dozoru, rozsah odborné způsobilosti a ostatní podmínky k získání oprávnění osob způsobilých k provádění jejich technických prohlídek a zkoušek,
h) vzor osvědčení plavidla,
i) plavební zóny, pro něž se schvaluje technická způsobilost plavidla, znaky jednotlivých druhů plavidel a podmínky bezpečného provozu plavidla nepodléhajícího evidenci,
j) počet a odborné složení členů posádky pro jednotlivé druhy plavidel,
k) plavidla, u nichž musí být provedeno cejchování, a podmínky pro jeho provedení a pro jeho postup, a
l) druhy plavidel, která musí být opatřena nákladovými značkami a ponorovými stupnicemi, náležitosti nákladových značek a ponorových stupnic pro jednotlivé druhy plavidel a způsob jejich umístění na plavidle a lodní listiny, kterými musí být plavidlo vybaveno, a údaje do nich zaznamenávané.
§ 1a Plavební zóny vodních cest (K § 9 odst. 6 zákona) (1) Vnitrozemské vodní cesty jsou zařazeny do plavebních zón 1 až 4 s ohledem na jejich plavebně provozní podmínky, jimž musí vyhovovat konstrukce, technická a provozní způsobilost plavidel stanovených touto vyhláškou, která jsou na nich provozována.
(2) Technické požadavky na bezpečnost provozu plavidel jsou stanoveny v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(3) Zařazení vodních cest České republiky do jednotlivých plavebních zón je uvedeno v příloze č. 2 k této vyhlášce.
§ 2 Znaky jednotlivých druhů plavidel (1) Jednotlivé druhy plavidel tvoří
a) lodě, které se dále rozdělují na
1. osobní lodě,
2. nákladní motorové lodě,
3. tankové motorové lodě,
4. remorkéry,
5. vlečné čluny,
6. tlačné čluny,
7. převozní lodě,
8. speciální lodě,
b) plovoucí stroje,
c) plovoucí zařízení,
d) jiná ovladatelná plovoucí tělesa (dále jen "plovoucí těleso").
(2) Základním znakem lodě je její určení pro
a) dopravu osob, nákladů nebo nesených zařízení,
b) dopravu jiných plavidel vlečením, tlačením nebo bočním vedením, nebo
c) jiné účely spojené s opakovaným přemísťováním po vodní cestě.
(3) Dílčími znaky některých druhů lodí jsou dále
a) rozlišitelná příď a záď lodi a její vybavení kormidelním nebo jiným zařízením k jejímu ovládání při plavbě; tyto znaky nemusí splňovat tlačné čluny,
b) u osobní lodě její určení pro dopravu více než 12 cestujících; za cestujícího se nepovažuje člen posádky plavidla včetně vůdce plavidla,
c) u remorkéru jeho určení pouze k vlečení, tlačení nebo bočnímu vedení plavidel v sestavě plavidel,
d) u převozní lodě její určení k dopravě cestujících, nákladu a vozidel z jednoho břehu vodní cesty na druhý, která je součástí přívozu navazujícího na pozemní komunikaci a nahrazujícího přemostění vodní cesty,
e) u speciální lodě její určení k jiným účelům než k dopravě osob či nákladů nebo k vlečení či tlačení v sestavě plavidel stanoveným v lodním osvědčení; speciální loď je např. požární loď, potápěčská loď, vyměřovací loď, rybářská loď, ledoborec, loď pro vojenské účely apod.
(4) Základním znakem plovoucího stroje je jeho vybavení mechanickým zařízením pro práci na vodní cestě nebo v přístavu. Plovoucím strojem je např. plovoucí bagr, plovoucí jeřáb, plovoucí čerpací stanice, plovoucí beranidlo apod.
(5) Základním znakem plovoucího zařízení je, že není vybaveno vlastním strojním pohonem ani zařízením pro své ovládání při plavbě a je zpravidla vyvázané nebo jinak upevněné na stálém stanovišti. Plovoucím zařízením je např. plovoucí přístavní můstek, plovoucí dok, plovoucí garáž, plovoucí plovárna, botel apod.
(6) Základním znakem plovoucího tělesa je to, že jako předmět nebo pevné seskupení předmětů je schopné ovladatelně plout na hladině, přičemž není lodí, plovoucím zařízením ani plovoucím strojem.
§ 3 Technické požadavky na bezpečnost provozu jednotlivých druhů plavidel (K § 10 odst. 2 zákona) (1) Technické požadavky na bezpečnost provozu plavidel upravené touto vyhláškou a postup při provádění technické prohlídky jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2) Plovoucí zařízení,
a) jehož délka je 20 m a více a jehož objem vyjádřený jako součin délky, šířky a ponoru je 100 m³ a více, může být provozováno na vodní cestě, jestliže s ohledem na účel a způsob použití přiměřeně splňuje požadavky stanovené v příloze č. 1 k této vyhlášce,
b) jehož rozměry jsou menší než uvedené v písmeni a), může být provozováno na vodní cestě, jestliže s ohledem na účel a způsob použití přiměřeně splňuje požadavky stanovené ve vyhlášce o vedení rejstříku malých plavidel a způsobilosti malých plavidel k provozu na vodních cestách․
§ 3a Rovnocennost (1) Na plavidle mohou být používána jiná technická řešení než technická řešení uvedená v příloze č. 1 této vyhlášky, pokud jsou Evropskou komisí uznána za rovnocenné.
(2) K vystavení prozatímního osvědčení plavidla není rozhodnutí o rovnocennosti podle odstavce 1 nezbytné. Plavební úřad uvědomí Evropskou komisi ve lhůtě jednoho měsíce od vystavení prozatímního osvědčení plavidla, přičemž uvede název a ENI plavidla, druh odchylky a stát, v němž je plavidlo registrováno nebo v němž má svůj domovský přístav.
(3) Plavební úřad může na základě konzultace s Evropskou komisí vystavit osvědčení plavidla za účelem zkoušek a na omezenou dobu určitému plavidlu s novým technickým vybavením, které se odchyluje od požadavků přílohy č. 1 této vyhlášky, zajišťuje-li toto vybavení rovnocennou bezpečnost.
(4) Údaje podle odstavců 1 a 2 se zapíší do osvědčení plavidla a je o nich informována Evropská komise.
§ 4 Plavidla podléhající ověřování technické způsobilosti odbornou komisí (K § 10 odst. 3 zákona) Ověřování technické způsobilosti plavidel odbornou komisí ustavenou plavebním úřadem podléhají plavidla, u nichž jsou požadavky na bezpečnost jejich provozu včetně vybavení stanovené touto vyhláškou, s výjimkou
a) plovoucích těles, nebo
b) plavidel uvedených v § 2 odst. 1 písm. a) až c), která mají platné osvědčení plavidla vydané podle článku 22 Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně nebo platné osvědčení plavidla vydané v jiném členském státě Evropské unie, nebo jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace.
Odborná komise a její činnost
§ 4a (K § 10 odst. 3 zákona) (1) Odborná komise musí být složena tak, aby sestávala alespoň z jednoho zaměstnance plavebního úřadu, jednoho odborníka na konstrukci plavidel a jejich strojních zařízení a jednoho odborníka v oblasti plavby; plavební úřad přitom může ustavit členem odborné komise i další odborníky.
(2) Ze členů odborné komise jmenuje plavební úřad předsedu odborné komise.
(3) Odborník na konstrukci plavidel a jejich strojních zařízení musí mít minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání strojírenství a strojírenská výroba a praxi alespoň 5 let v oblasti technické způsobilosti plavidel uvedených v § 4. Odborník v oblasti plavby musí být držitelem průkazu způsobilosti vůdce plavidla, které není malým plavidlem.
(4) Funkce člena odborné komise vzniká složením slibu před plavebním úřadem. Slib člena komise zní: „Slibuji, že budu při činnosti člena odborné komise dodržovat právní předpisy, že budu tuto činnost vykonávat nezávisle a nestranně podle svého nejlepšího vědomí.“ Slib je složen, jestliže po přečtení slibu prohlásí člen odborné komise „Tak slibuji.“ a podepíše se na záznamu o složení slibu. V písemném záznamu o složení slibu musí být uvedeno datum složení slibu. Odmítnutí složit slib nebo složení slibu s výhradou má za následek, že funkce člena odborné komise nevznikne.
§ 4b (1) Odborná komise ověřuje technickou způsobilost plavidla na žádost vlastníka nebo provozovatele plavidla. Podkladem pro ověření technické způsobilosti plavidla je vždy posudek zpracovaný jejím členem, který je odborník na konstrukci plavidel a jejich strojních zařízení. V případě, že ověření technické způsobilosti plavidla vyžaduje též provedení plavební zkoušky, účastní se této zkoušky odborník v oblasti plavby.
(2) V případě pověření právnické osoby prováděním technické prohlídky plavidel uvedených v § 4 podle § 10 odst. 4 zákona (dále jen „pověřená právnická osoba“) provádí technickou prohlídku plavidel tato právnická osoba. V tomto případě se technické prohlídky plavidla účastní nejméně jeden člen odborné komise. Ustanovení věty třetí odstavce 1 platí obdobně. Doklad o provedené technické prohlídce plavidla a jejích výsledcích předkládá pověřená právnická osoba odborné komisi. Tento doklad je podkladem pro rozhodování odborné komise.
(3) Plavidlo se k technické prohlídce přistaví bez nákladu, vyčištěné a vybavené v souladu s technickými požadavky na bezpečnost. V rámci provádění technické prohlídky plavidla musí být umožněno prohlédnout části lodního trupu nebo zařízení, která nejsou přímo přístupná nebo viditelná.
(4) Ten kdo provádí technickou prohlídku je oprávněn v případě potřeby požadovat provedení technické prohlídky na suchu, plavební zkoušku, předložení dalších dokumentů uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky, atestů, posudků a potvrzení nebo součinnost dalších specializovaných odborníků. Při ověřování technické způsobilosti plavidla nezkoumá odborná komise ani pověřená právnická osoba skutečnosti ověřené platnou technickou prohlídkou provedenou v jiném členském státě Evropské unie nebo jiném smluvním státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace ; to neplatí, má-li odborná komise nebo pověřená právnická osoba důvodné pochybnosti o technickém stavu plavidla.
§ 4c (1) Technická prohlídka plavidla před vydáním osvědčení plavidla zahrnuje prohlídku na souši. Od prohlídky na souši může být upuštěno, pokud této prohlídce již bylo plavidlo podrobeno. V případě další technické prohlídky může být požadována prohlídka na souši, je-li to nezbytné pro posouzení technické způsobilosti plavidla.
(2) Technická prohlídka plavidla před vydáním osvědčení plavidla vybaveného motorem pro pohon plavidla nebo sestav plavidel nebo v případě významných změn pohonného nebo kormidelního zařízení zahrnuje provedení zkušební plavby. Při technické prohlídce plavidla mohou být požadovány i další provozní zkoušky a jiné podpůrné doklady.
§ 4d (1) Technická prohlídka plavidla se provádí na náklady žadatele.
(2) Do 5 pracovních dnů od provedení technické prohlídky plavidla odbornou komisí nebo od předložení dokladu o provedené technické prohlídce plavidla pověřenou právnickou osobou vydá odborná komise stanovisko, ve kterém uvede, zda plavidlo splňuje podmínky pro schválení technické způsobilosti plavidla; ve zvlášť složitých případech vydá toto stanovisko do 10 pracovních dnů. Odborná komise rozhoduje většinou hlasů. Každý člen odborné komise je oprávněn vznášet písemné námitky týkající se provedení technické prohlídky plavidla a tyto námitky předkládat předsedovi odborné komise nejdéle do 2 pracovních dnů od provedení technické prohlídky plavidla nebo od předložení dokladů uvedených ve větě první; odborná komise projedná uplatněné námitky a přijme k nim stanovisko.
§ 5 Plavidla podléhající cejchování (k § 17 odst. 1 zákona) (1) Cejchování podléhají všechna plavidla podle § 2 odst. 1, jejichž největší přípustný výtlak přesahuje 100 m3 , s výjimkou plovoucích zařízení a plovoucích těles.
(2) Podmínky pro provedení cejchování a pro jeho postup jsou obsaženy v Řádu pro cejchování lodí vnitrozemské plavby, který tvoří přílohu č. 5 k této vyhlášce.
§ 6 Vybavení plavidel lodními listinami (k § 18 odst. 2 zákona) (1) Plavidla podléhající evidenci plavidel jsou vybavena lodními listinami. Lodní listiny jsou:
a) lodní osvědčení,
b) lodní deník,
c) seznam posádky a cestujících,
d) cejchovní průkaz,
e) kniha odběru zaolejovaných vod,
f) lodní osvědčení malého plavidla,
g) osvědčení plovoucího zařízení,
h) zvláštní povolení k provozu plavidla,
i) revizní kniha parních kotlů,
j) revizní kniha tlakových nádob,
k) povolení ke zřízení a provozu radiofonní stanice,
l) ostatní listiny (osvědčení určených technických zařízení, listiny týkající se plavby, které jsou vyžadovány v souladu s mezinárodními dohodami, doklady vydávané na základě jiných předpisů, které se vztahují na plavidla, apod.).
(2) Lodním osvědčením, lodním deníkem a seznamem posádky a cestujících, přičemž jako cestující se uvádějí osoby přítomné na plavidle po dobu delší než 24 hodin, musí být vybavena všechna plavidla podle § 2 odst. 1 podléhající evidenci s výjimkou malých plavidel, plovoucích zařízení a plovoucích těles. Údaje zapisované do lodního deníku jsou obsaženy v příloze č. 6 k této vyhlášce.
(3) Knihou odběru zaolejovaných vod, ve které příslušná odběrní místa potvrzují odběr těchto vod z plavidla, musí být vybaveny všechny lodě s vlastním strojním pohonem a plovoucí stroje. Údaje zapisované do knihy zaolejovaných vod jsou obsaženy v příloze č. 7 k této vyhlášce.
(4) Osvědčením plovoucího zařízení musí být vybavena plovoucí zařízení podléhající evidenci.
(5) Zvláštním povolením k provozu plavidla musí být vybavena plovoucí tělesa a plavidla podle § 2 odst. 1 podléhající evidenci, která nemají platné lodní osvědčení nebo osvědčení plovoucího zařízení.
(6) Revizní kniha parních kotlů a revizní kniha tlakových nádob, včetně platných osvědčení těchto určených technických zařízení, musí být vedeny na plavidlech, na kterých jsou tato zařízení umístěna.
(7) Povolení ke zřízení radiofonní stanice musí být k dispozici na plavidle, na kterém jsou zřízeny radiofonní stanice. Na těchto plavidlech musí být veden i deník radiofonní stanice.
(8) Rozsah vybavení ostatními lodními listinami pro jednotlivé druhy plavidel podle § 2 odst. 1 podléhajících evidenci plavidel určí plavební úřad při vydání osvědčení plavidla.
(9) Lodní deník, seznam posádky a cestujících, deník radiofonní stanice musí být vedeny řádně s tím, že vedení těchto listin začíná dnem, kdy plavidlo nebo lodní radiofonní stanice byly uvedeny do provozu, a končí dnem, kdy toto plavidlo nebo stanice byly trvale vyřazeny z provozu. Tyto listiny musí být uschovány po dobu tří let od posledního zápisu.
(10) Ztráta nebo znehodnocení lodní listiny musí být neprodleně oznámeny orgánu, který listinu vydal.
§ 7 Lhůty pro pravidelné technické prohlídky a vzory osvědčení plavidla (1) Lhůta pro podání žádosti o provedení pravidelné technické prohlídky, stanovená ode dne schválení technické způsobilosti plavidla a vydání osvědčení plavidla nebo od data provedení předchozí pravidelné technické prohlídky, je:
a) 4 roky v případě
1. osobní lodě,
2. tankové motorové lodě,
3. tankového tlačného či vlečného člunu, nebo
4. plovoucího zařízení užívaného jako botel nebo restaurace,
b) 9 let v případě
1. nákladní motorové lodě, s výjimkou tankové motorové lodě uvedené v písmenu a),
2. tlačného či vlečného člunu, s výjimkou tankového člunu uvedeného v písmenu a),
3. remorkéru,
4. převozní lodě,
5. speciální lodě,
6. plovoucího stroje, nebo
7. plovoucího zařízení s výjimkou plovoucího zařízení uvedeného v písmenu a),
c) 4 roky v případě lodě starší než 30 let, bez ohledu na její určení, nebo
d) 3 roky v případě plavidla vyrobeného před 1. lednem 1950.
(2) Vzor Osvědčení Společenství plavidla vnitrozemské plavby je uveden v příloze č. 3 této vyhlášky, vzor Prozatímního osvědčení Společenství plavidla vnitrozemské plavby je uveden v příloze č. 4 této vyhlášky.
§ 8 Plavidla podléhající pojištění (k § 19 odst. 1 zákona) (1) Pojištění odpovědnosti za škodu z provozu plavidla podléhají všechny druhy plavidel uvedených v § 2 odst. 1 s výjimkou
a) vlečných a tlačných člunů nedopravujících nebezpečné věci,
b) plovoucích zařízení,
c) plovoucích těles.
(2) Minimální limit plnění, na který musí být sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem plavidla, činí
a) 40 000 Kč na jednoho cestujícího z celkového počtu cestujících uvedeného v lodním osvědčení u osobních lodí a převozních lodí určených k přepravě více než 12 cestujících,
b) 2 000 Kč na jeden kilowatt (kW) z celkového výkonu motoru u remorkérů uvedeného v lodním osvědčení,
c) 1 000 Kč na jednu tunu maximálního výtlaku u nákladních motorových lodí, speciálních lodí a plovoucích strojů uvedeného v lodním osvědčení,
d) 1 500 Kč na jednu tunu nosnosti u tankových motorových lodí a lodí přepravujících nebezpečný náklad uvedené v lodním osvědčení.
Určená technická zařízení na plavidlech
§ 9 Stanovení určených technických zařízení (k § 20 odst. 1 zákona) Určená technická zařízení na plavidlech jsou:
a) zařízení tlaková
1. kotle parní, kotle kapalinové včetně jejich příslušenství, s konstrukčním přetlakem vyšším než 0,05 MPa (0,5 bar),
2. tlakové nádoby s výjimkou tlakových nádob těžebních zařízení plovoucích strojů,
3. tlakové nádoby na dopravu plynů a kapalin vestavěné v plavidlech,
b) zařízení plynová 1. zařízení pro rozvod a spotřebu plynů včetně připojovacích zařízení, 2. speciální nádoby a zásobníky na přepravu zkapalněných topných plynů a nebezpečných látek,
c) elektrická zařízení silnoproudá 1. elektrická zařízení plavidel včetně přípojného kabelu ze břehu, jejichž napětí přesahuje 50 V a jimiž protéká stejnosměrný proud nad 25 mA nebo střídavý proud nad 10 mA, s výjimkou těžebních zařízení na plovoucích strojích, 2. zařízení na ochranu před atmosférickým přepětím na plavidlech,
d) zdvihací zařízení 1. jeřáby a zdvihadla mající nejméně jeden motorický pohon, s výjimkou těžebních zařízení na plovoucích strojích, 2. jeřáby a zdvihadla ruční.
§ 10 Rozsah odborné způsobilosti oprávněných osob (k § 21 zákona) (1) Oprávněnou osobou pro technické prohlídky a zkoušky určených technických zařízení je inspektor určeného technického zařízení.
(2) Požadavky pro získání odborné způsobilosti inspektora určeného technického zařízení jsou:
a) znalost právních předpisů týkajících se vnitrozemské plavby a způsobilosti plavidel,
b) znalost obecně závazných právních, hygienických a bezpečnostních předpisů, týkajících se určených technických zařízení, jakož i mezinárodních úmluv, kterými je Česká republika v této oblasti vázána,
c) znalost způsobu provádění a dokladování prohlídek, revizí a zkoušek určených technických zařízení podle zvláštního předpisu a znalost konstrukce, obsluhy a údržby příslušných určených technických zařízení,
d) znalost rozsahu, termínů a způsobu provádění údržby určených technických zařízení, včetně technologie svařování a defektoskopie (podle druhu zkoušky),
e) znalost měření a měřicích přístrojů podle druhu zkoušky,
f) znalosti v elektrotechnice podle zvláštního předpisuu zařízení tlakových, plynových, zdvihacích alespoň v rozsahu osoba poučená a u zařízení elektrických silnoproudých v rozsahu osoba znalá.
§ 11 Podmínky k získání odborné způsobilosti (k § 21 zákona) (1) Odborné znalosti inspektora určeného technického zařízení se ověřují na základě splnění podmínek způsobilosti zkouškou před zkušební komisí.
(2) Ke zkoušce inspektora určeného technického zařízení se může přihlásit uchazeč, který má vysokoškolské vzdělání získané absolvováním studijního programu v oblasti strojírenství nebo v oblasti elektrotechniky, nebo vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání strojírenství a strojírenská výroba nebo v oboru Zařízení silnoproudé elektrotechniky a který má odbornou praxi v příslušném oboru v délce nejméně pěti let.
(3) Za odbornou praxi ve smyslu této vyhlášky se považuje činnost při projektování, konstruování, výrobě, montáži, opravách, údržbě a obsluze příslušného zařízení doložená písemným potvrzením zaměstnavatele nebo předchozích zaměstnavatelů uchazeče.
(4) Spolehlivost se prokazuje výpisem z rejstříku trestů, ne starším tří měsíců. Spolehlivým není ten, kdo byl pro úmyslný trestný čin pravomocně odsouzen nebo komu byl uložen zákaz činnosti inspektora určeného technického zařízení.
(5) Zkušební komisi a jejího předsedu jmenuje ředitel plavební správy písemnou formou z odborníků příslušného oboru, přičemž alespoň jeden člen komise musí mít odbornou způsobilost inspektora určeného technického zařízení. Zkušební komise je nejméně tříčlenná. Zkušební komise se usnáší většinou hlasů a při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy.
(6) Zkouška se provádí na základě žádosti sepsané na předepsaném formuláři a skládá se z písemné a ústní části. Předmětem zkoušky je ověření odborných znalostí stanovených touto vyhláškou. O zkoušce se vyhotoví protokol podepsaný všemi členy zkušební komise. Žadateli, který při zkoušce prospěje, je vydáno osvědčení o odborné způsobilosti. Jestliže uchazeč při zkoušce neprospěje, může jí opakovat nejdříve po uplynutí tří měsíců.
§ 11a Počet a odborné složení členů posádky pro jednotlivé druhy plavidel (K § 24 odst. 4 zákona) (1) Posádku lodě a tlačné nebo bočně svázané sestavy tvoří minimálně 1 kapitán a 2 lodníci, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Posádka se rozšíří o jednoho nebo více lodníků v případě, že strojní, kormidelní nebo jiné pro plavbu nezbytné zařízení vyžaduje samostatnou obsluhu.
(3) Posádku lodě je možné snížit na 1 vůdce plavidla a 1 lodníka v případě, že loď
a) nemá vlastní strojní pohon,
b) má délku do 30 m, nebo
c) má alespoň jedno vázací zařízení v dosahu místa obsluhy strojního a kormidelního zařízení.
(4) Posádku převozní lodě tvoří 1 převozník. Posádka převozní lodě se rozšíří o jednoho nebo více lodníků s přihlédnutím k druhu, místu a způsobu jejího provozu.
(5) Posádku plovoucího stroje tvoří 1 strojmistr. Pro přepravu plovoucího stroje po dopravně významných vodních cestách se stanoví posádka jako pro lodě.
(6) Na lodi přepravující nebezpečné věci musí být nejméně jeden člen posádky osoba, která je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti podle mezinárodní smlouvy upravující přepravu nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách, která je součástí právního řádu .
§ 11b Způsob vedení evidence plavidel v plavebním rejstříku (K § 14 odst. 7 zákona) (1) Evidence plavidel se v plavebním rejstříku vede v elektronickém seznamu technických údajů k plavidlu, údajů o jeho vlastníkovi a provozovateli, o zástavním právu k plavidlu, údajů o provedených technických prohlídkách a údajů o technických změnách na plavidle majících vliv na způsobilost plavidla k provozu a o změnách vlastníka nebo provozovatele plavidla. Součástí seznamu údajů jsou dále informace o vydání osvědčení plavidla a přidělení poznávacích znaků, jednotného evropského identifikačního čísla, identifikačního kódu automatického systému pro identifikaci rádiových stanic na vodních cestách a identifikačního čísla námořní pohyblivé služby, pokud byly přiděleny.
(2) V plavebním rejstříku jsou vedeny a uchovávány veškeré údaje o plavidle, jeho vlastníkovi a provozovateli po celou dobu, kdy je plavidlo evidováno. Pokud je plavidlo na základě žádosti jeho vlastníka vymazáno z plavebního rejstříku, uchovávají se údaje o něm vedené elektronicky a v rejstříkovém spise podle jiného právního předpisu .
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 12 (1) Určené technické zařízení uvedené do provozu před účinností této vyhlášky, jehož provozní způsobilost byla prověřena podle dřívějších předpisů, se do vykonání prohlídky a zkoušky podle této vyhlášky považuje za provozně způsobilé.
(2) Průkazy způsobilosti inspektorů určených technických zařízení vystavené podle dřívějších předpisů zůstávají v platnosti do doby, na kterou byly vydány.
§ 13 Zrušuje se čl. 1.10 Řádu plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské Federativní Republiky, který je přílohou k vyhlášce Federálního ministerstva dopravy č. 344/1991 Sb. , kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 14 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
PhDr. Stráský v. r.
Technické podmínky způsobilosti lodí a plovoucích strojů Kapitoly 11.02.4a, 11.02.4b, 11.04.2 přílohy č. 1 vyhlášky č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění účinném po dni nabytí účinnosti této vyhlášky, pozbývají platnosti uplynutím dne 1. prosince 2016.
Příloha č. 2 Plavební zóny sledovaných vodních cest České republiky ZÓNA 1
Vodní cesty České republiky tuto plavební zónu neobsahují (jedná se o příbřežní oblasti moří, ústí řek do moře, a velká vnitrozemská jezera).
ZÓNA 2
Přehradní nádrž Lipno.
ZÓNA 3
1. Labe od plavební komory v Ústí nad Labem – Střekov po plavební komoru Lovosice.
2. Přehradní nádrže Baška, Brněnská (Kníničky), Horka (Stráž pod Ralskem), Hracholusky, Jesenice, Nechranice, Olešná, Orlík, Pastviny, Plumlov, Rozkoš, Seč, Skalka, Slapy, Těrlicko a Žermanice.
3. Máchovo jezero.
4. Vodní plocha Velké Žernoseky.
5. Rybníky Oleksovice, Svět a Velké Dářko.
6. Těžební jezera štěrkopísku Dolní Benešov, Ostrožská Nová Ves a Tovačov.
ZÓNA 4
Ostatní vodní cesty neuvedené v plavebních zónách 1, 2, 3.
Osvědčení společenství plavidla vnitrozemské plavby
Prozatímní osvědčení společenství plavidla vnitrozemské plavby
Příloha č. 5 Řád pro cejchování lodí vnitrozemské plavby Část 1
Všeobecná ustanovení
1. Cejchování lodi se provádí měřením přímo na lodi. Cejchování podléhá část lodě nacházející se mezi rovinou vodorysky, která odpovídá největšímu ponoru, při kterém loď může plout (horní cejchovní rovinou), a rovinou vodorysky prázdné lodě (dolní cejchovní rovinou). Jako dolní cejchovní rovina může být použita též vodorovná rovina procházející nejnižším bodem lodního tělesa.
2. Rovina vodorysky prázdné lodě (dolní cejchovní rovina) je rovina procházející ve výši hladiny vody, když
a) na lodi není palivo ani pohyblivá zátěž a je na ní pouze výstroj, zásoby a posádka, které se obvykle nacházejí na lodi za plavby, zásoba pitné vody nesmí však podstatně převyšovat 0,5 % největšího výtlaku lodě nebo voda, kterou nelze vypumpovat z lodních prostorů obvyklými čerpacími prostředky;
b) stroje, kotle, systémy potrubí a zařízení, sloužící k pohybu lodě, k ohřevu nebo chlazení obsahují vodu, olej a jiné tekutiny nutné pro jejich provoz;
c) loď se nachází ve sladké vodě, tj. ve vodě, jejíž hustota se rovná 1000 kg/m 3 .
3. Jestliže loď v době cejchování nesplňuje podmínky uvedené v bodě 2 nebo podmínky dávající stejný ponor a přibližně stejný náklon, pak se při výpočtu přihlíží k rozdílu zatížení lodě a k rozdílu v hustotě vody.
4. Cejchovním prostorem je prostor mezi vnějšími stěnami lodního tělesa omezený horní cejchovní rovinou a dolní cejchovní rovinou.
5. Horní cejchovní rovina je určena bezpečnostní vzdáleností a volným bokem předepsanými nebo obvyklými pro vodní cestu, pro niž je loď určena.
6. U plavidel, která nenaložená mají větší ponor na zádi, avšak při naložení plují v rovnovážné poloze, stanoví se horní cejchovní rovina takovým způsobem od střední rovné části dna nebo kýlu, aby byly dodrženy bezpečnostní vzdálenost a volný bok předepsané nebo obvyklé pro vodní cestu, po které má plavidlo plout.
7. Přesnost cejchování musí být taková, aby velikost chyby v hodnotách výtlaku zapisovaných do cejchovního průkazu (ať jde o největší výtlak odpovídající určitému rozdílu v ponoru), nepřekročila
a) 1 % pro hodnoty výtlaku do 500 m 3 ,
b) 5 m 3 pro hodnoty výtlaku od 500 m 3 do 2000 m 3 , nebo
c) 0,25 % pro hodnoty výtlaku nad 2000 m 3 .
8. Zatížení lodě, odpovídající ponoru prázdné lodě, musí být uvedeno v cejchovním průkazu.
Část 2
Cejchování lodí určených k dopravě zboží
1. Měřená část lodě se rozdělí na cejchovní vrstvy vodorovnými rovinami nebo v případě, že horní a dolní cejchovní rovina nejsou rovnoběžné, rovinami procházejícími přímkou představující průsečnici těchto rovin (sečnými rovinami). Výška cejchovní vrstvy se volí taková, aby s přihlédnutím k tvaru lodního tělesa byla dostatečná pro přesný výpočet objemu; pro výpočet objemu v tvarovaných částech je vzdálenost mezi vodorovnými rovinami nebo střední výška cejchovní vrstvy mezi sečnými rovinami stejná a zpravidla se rovná 10 cm.
2. Objem cejchovní vrstvy ohraničené vodorovnými rovinami se vypočítá násobením poloviny součtu ploch horní a dolní roviny výškou vrstvy. Objem cejchovní vrstvy ohraničené sečnými rovinami se vypočítá podobným způsobem, přičemž za střední výšku cejchovní vrstvy se volí délka svislice ohraničená horní a dolní rovinou a procházející těžištěm plochy střední části cejchovní vrstvy. Pro zjednodušení lze použít pro všechny cejchovní vrstvy délku svislice procházející středním těžištěm.
3. Pro výpočet obsahu každé plochy se tato rozdělí pořadnicemi kolmými k střední podélné rovině lodě na díly stejné délky ve střední části lodě, která je obvykle podobná obdélníku, jakož i v příďových a záďových částech, počet dílů nemá být menší než čtyři, kromě toho, v případě potřeby, plošný obsah příďových a záďových výběžků se vypočítává zvlášť.
4. Pro výpočet ploch omezených křivkami se použije Simpsonova pravidla.
Pro koncové části lodě mohou být křivky zaměněny známými křivkami, jako např. elipsou, parabolou, atd.
Při středních dílech postačí součin délky a střední šířky.
5. Součet objemu všech cejchovních vrstev je pak objemem cejchovního prostoru.
6. Jestliže změny plošných obsahů mají dostatečně pravidelný průběh, lze se omezit na výpočet takového počtu ploch, který bude dostatečný k tomu, aby bylo možné vykreslit křivku průběhu vodorovných ploch nebo některých jejich prvků v závislosti na jejich výšce a určit ostatní plochy na základě této křivky.
7. Podíl vzniklý dělením objemu libovolné cejchovní vrstvy její střední výškou v cm je hodnotou výtlaku lodě na každý cm středního ponoru této cejchovní vrstvy.
8. O postupném zvětšování výtlaku pro každý centimetr středního ponoru, jímž se rozumí aritmetický průměr údajů odečtených na všech cejchovních stupních počínajíc dolní cejchovní rovinou, se vyhotoví tabulka.
Část 3
Cejchování lodí, které nejsou určeny k dopravě zboží
1. U lodí, které nejsou určeny k dopravě zboží, postačí stanovit pouze výtlak pro vodorysku největšího ponoru a vodorysku prázdné lodě nebo pro jednu z těchto vodorysek. Pro tento výpočet se vychází z geometrických údajů zjištěných přímo na lodi nebo z výrobních výkresů. Za hodnotu výtlaku lze uznat součin koeficientu plnosti a tří následujících rozměrů lodě
a) délky, tj. vzdálenosti mezi průsečíky střední podélné roviny s křivkou vodorysky;
b) největší šířky na vodorysce;
c) středního ponoru, tj. svislé vzdálenosti mezi vodoryskou a nejnižším bodem lodního tělesa v rovině žebrorysky, uprostřed délky plavidla podle písmene a).
Tyto rozměry se zjišťují přímo na lodi nebo z výkresů, bez zřetele na vystupující části lodního tělesa. Zvolená hodnota koeficientu plnosti se rovná hodnotě volené obvykle pro lodě příslušného typu; pro lodě, které mají ostrý tvar lodního tělesa (osobní lodě, remorkéry atd.), se volí hodnota 0,7, jestliže k jejímu zjištění chybí jiné podklady.
2. Rozdíl obou výtlaků udává výtlak prostoru mezi horní a dolní cejchovní rovinou.
3. Tabulka postupného výtlaku se nevyhotovuje.
Část 4
Cejchovní značka, znaky a cejchovní stupnice
1. Cejchovní značky se vyznačují na obou bocích lodě; musí být zřetelně viditelné a umístěné souměrně ke střední podélné rovině. Každou cejchovní značku tvoří vodorovná ryska nejméně 30 cm dlouhá, umístěná na úrovni ponoru, pro který loď byla cejchována, a svislá ryska, nejméně 20 cm dlouhá, umístěná pod vodorovnou ryskou v bodě jejího středu; na cejchovní značce mohou být také další rysky, které spolu s vodorovnou ryskou tvoří obdélník, jehož spodní stranou je tato ryska. Rysky musí být vyryty nebo vyraženy.
2. Roviny procházející svislou ryskou cejchovní značky musí být rozmístěny v přibližně stejných vzdálenostech od sebe a symetricky ke střednímu těžišti. Vzdálenost mezi těmito rovinami musí být pro lodě, které mají „n“ párů cejchovních značek přibližně 1/n délky lodě.
3. Každá loď musí mít nejméně 3 páry cejchovních značek s výjimkou
a) lodí, které neslouží k přepravě nákladů, u nichž se připouští jeden pár cejchovních značek;
b) lodí do délky 40 m, u nichž se připouštějí dva páry cejchovních značek.
4. Cejchovní značky mohou sestávat z pevně připevněné destičky nejméně 30 cm dlouhé a 4 cm vysoké, jejíž spodní strana odpovídá ponoru, pro který loď byla cejchována, a jejíž střed je označen ryskou.
5. Na destičkách sloužících jako cejchovní značky nebo vedle cejchovních značek provedených podle bodu 7 musí být zřetelně vyryt nebo vyražen cejchovní znak skládající se z následujících údajů:
a) rozpoznávacích písmen Státní plavební správy,
b) čísla cejchovního průkazu,
c) rozpoznávacích písmen státu (CZ), která jsou posledními písmeny cejchovního znaku.
6. Cejchovní znak se též vyznačí nesmazatelnými písmeny na dobře viditelném místě na některé pevné části přídě lodě, která nepodléhá nárazům a mimořádnému opotřebení. Toto místo se uvede v cejchovním průkazu.
7. K určení velikosti ponořené části cejchovního prostoru zhotoví se na obou bocích lodě cejchovní stupnice (stupnice ponoru), a to v místech cejchovních značek, symetricky po dvou rovinách kolmých k podélné ose lodě a k vodní hladině. Každá loď musí mít 3 páry cejchovních stupnic s výjimkou:
a) lodí, které neslouží k přepravě nákladů, u nichž se připouští jeden pár cejchovních (ponorových) stupnic;
b) lodí do délky 40 m, u nichž se připouštějí dva páry cejchovních (ponorových) stupnic.
8. Při vyznačení těchto stupnic musí nulový bod odpovídat úrovni dna lodě v místě stupnice nebo, má-li loď kýl, nejnižšímu bodu kýlu v místě stupnice.
9. Cejchovní stupnice uprostřed lodi dosahuje až k horní cejchovní rovině. Cejchovní stupnice na přídi a na zádi mají podle možnosti sahat o 20 cm výše.
10. Konce cejchovních stupnic a každý desátý centimetr se označují značkami. Další rozdělení cejchovních stupnic po 2 cm se vyznačuje barvou.
11. U lodí, které nemají cejchovní stupnice uprostřed délky lodě, vyznačí se horní cejchovní rovina na obou bocích lodě zřetelnou vodorovnou úsečkou 30 cm dlouhou, 4 cm širokou. Spodní hrana úsečky se kryje s vodoryskou největšího ponoru.
Část 5
Cejchovní zkouška a přecejchování
1. Před cejchovní zkouškou plavebního úřadu přezkouší, zda od posledního cejchování nebyly na lodi provedeny stavební změny, jež by měly vliv na výsledek cejchování, a zda cejchovní stupnice nebo cejchovní znaky a značky jsou neporušené.
2. Zjistí-li se, že na lodi byly provedeny stavební změny (změna rozměrů lodě v místech cejchovních značek nebo trvalé deformace lodního tělesa) mající vliv na výsledek cejchování nebo chybí-li cejchovní stupnice nebo cejchovní znaky nebo značky v takovém rozsahu, že nemohou být doplněny, musí být loď přecejchována.
3. Při cejchovní zkoušce se zjišťuje, o kolik procent následkem většího nebo menšího ponoru prázdné lodě se zvětšil nebo zmenšil výtlak cejchovního prostoru. V případě, že změna výtlaku přesahuje objem cejchovní vrstvy stanovené podle části 2 bodu 1, je nutné loď přecejchovat.
4. Ukáže-li se při cejchovní zkoušce, že je nutno snížit horní cejchovní rovinu, zmenší se výtlak cejchovního prostoru o výtlak odpovídající výšce snížení cejchovního prostoru. Při zvětšení výšky cejchovního prostoru (připouští-li to tvar lodě), doplní se tabulka nosnosti pro každý centimetr ponoru. Jinak je nutno loď přecejchovat.
5. Po přecejchování se vyhotoví nový cejchovní průkaz a starý cejchovní průkaz se jako neplatný odebere. Podle možnosti se při cejchování použije výsledků předchozího cejchování.
6. Plavební úřad vede rejstřík vydaných průkazů o cejchování, cejchovních zkouškách a přecejchování lodí. Průkazy se zapisují do rejstříku pod samostatným číslem, přičemž se číslování provádí v nepřetržitém sledu. V rejstříku se dále zaznamená datum vydání průkazu, poznávací znak lodě, jakož i ostatní údaje umožňující loď identifikovat.
Příloha č. 6 Údaje zapisované do lodního deníku Seznam údajů v záhlaví:
1. Pořadové číslo lodního deníku
2. Jméno lodi
3. Evidenční označení
4. Místo a datum vydání
5. Úřední podpis a otisk úředního razítka
Seznam údajů v tabulce jízd – část o plavbě:
1. Datum, čas, místo a ř. km začátku plavby
2. Povětrnostní údaje a vodní stavy
3. Všechny závažné události nastalé v průběhu plavby
4. Datum, čas, místo a ř. km ukončení plavby
Seznam údajů v tabulce jízd – část o posádce:
1. Funkce člena posádky
2. Jméno a příjmení člena posádky
3. Číslo plavecké služební knížky
4. Čas začátku a konce odpočinku člena posádky
5. Čas nalodění a vylodění člena posádky
6. Časy zahájení a ukončení služeb člena posádky
Příloha č. 7 Údaje zapisované do knihy odběru zaolejovaných vod Seznam údajů v záhlaví:
1. Běžné (pořadové) číslo knihy
2. Druh plavidla
3. Jméno plavidla
4. Rejstříkové číslo plavidla
5. Místo a datum vystavení knihy
6. Úřední podpis a otisk úředního razítka
Seznam údajů na jednotlivých stranách (záznamech o jednotlivých odběrech):
1. Přijaté množství upotřebeného oleje
2. Přijaté množství zaolejované vody ze strojovny na přídi
3. Přijaté množství zaolejované vody ze strojovny na zádi
4. Přijaté množství zaolejované vody ostatní
5. Přijaté množství použitých mazacích tuků
6. Přijaté množství jiných ropných odpadů
7. Přijaté množství upotřebených ředidel
8. Přijaté množství ostatních látek
9. Poznámky – nepřijaté odpady
10. Jiné poznámky
11. Místo a datum odběru
12. Podpis a otisk razítka odběrného místa
Přechodná ustanovení novel:
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
