Poplatníky daně z příjmů obyvatelstva (dále jen „daň“) jsou fyzické osoby, jejichž příjmy jsou předmětem daně podle tohoto zákona.

Fyzické osoby, které mají v České a Slovenské Federativní Republice stálé bydliště (dále jen „bydliště“) nebo se zde obvykle zdržují, podléhají zdanění se svými příjmy z tuzemských i zahraničních zdrojů.

Za fyzickou osobu, která se v České a Slovenské Federativní Republice obvykle zdržuje, se považuje osoba, která se v příslušném kalendářním roce zdržovala na území České a Slovenské Federativní Republiky nejméně po dobu 183 dnů, a to ať vcelku nebo v kratších časových obdobích.

Fyzické osoby, které nemají v České a Slovenské Federativní Republice bydliště ani se zde obvykle nezdržují, podléhají zdanění pouze se svými příjmy, jejichž zdroj je na území České a Slovenské Federativní Republiky.

Zdroj příjmů fyzických osob, které nemají v České a Slovenské Federativní Republice bydliště ani se zde obvykle nezdržují, se považuje za zdroj na území České a Slovenské Federativní Republiky, jde-li o

Za stálou provozovnu se považuje trvalé zařízení k výkonu činnosti na území České a Slovenské Federativní Republiky. Takovým zařízením se rozumí zejména staveniště, dílny, kanceláře, zařízení k těžbě přírodních zdrojů a další provozovny. Staveniště, stavební a montážní práce, včetně oprav, se považují za stálou provozovnu jen tehdy, přesáhne-li jejich trvání (bez ohledu na zdaňovací období) 6 měsíců.

Předmětem daně jsou příjmy fyzických osob, kromě příjmů

Předmětem, daně nejsou příjmy z podnikatelské činnosti plynoucí poplatníkům, kteří jsou zapsáni do podnikového rejstříku,¹ s výjimkou podnikatelské odměny a části zisku z podnikatelské činnosti použité pro osobní potřebu podnikatele (§ 7 odst. 2 a 3).

Předmětem daně jsou i příjmy uvedené v § 12 odst. 1 písm. a) v případech, kdy příjemce není znám (příjmy z cenných papírů na doručitele).

příjmy členů zemědělských družstev, které jsou jim vypláceny družstvem, jehož jsou členy, jako odměna za práci, popřípadě jako splátky na náhradu za odevzdaný majetek; s výjimkou poživatelů starobního důchodu ze sociálního zabezpečení,

pojistné náhrady, náhrada za utrpěnou škodu, kromě částek nahrazujících příjem, a náhrada za ztrátu na výdělku náležející podle zákoníku práce;

částky přijaté z dědictví a z darování;

příjmy z prodeje nemovitého majetku, nejedná-li se o prodej uskutečněný do dvou let po jeho nabytí, s výjimkou prodeje nemovitostí nabytých v souvislosti s nápravou křivd; osvobození se nevztahuje na prodej majetku realizovaného jako výsledek výdělečné činnosti poplatníka nebo používaného poplatníkem k této činnosti;

příjmy z prodeje movitého majetku, s výjimkou prodeje automobilů do šesti měsíců po nabytí, a příjmy z prodeje cenných papírů, s výjimkou prodeje do tří měsíců po nabytí; osvobození se nevztahuje na prodej majetku realizovaného jako výsledek výdělečné činnosti poplatníka nebo používaného poplatníkem k této činnosti;

výhry z loterie, sázek a jiných podobných her;²

ceny z veřejných a sportovních soutěží v hodnotě nepřesahující 5000 Kčs;

úroky a výhry z úsporných vkladů, včetně prémií a jiných majetkových výhod, z vkladů na běžných účtech, sporožirových účtech a devizových účtech a úroky ze státních dluhopisů vydaných v souvislosti s rehabilitačním řízením a nápravou křivd;

náhrady z rehabilitačního řízení a náhrady poskytnuté v souvislosti s nápravou křivd;

přijatá plnění vyživovací povinnosti podle zákona o rodině;

dávky a služby nemocenského a sociálního zabezpečení, rodičovský příspěvek, příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči a odměna pěstounovi a státní vyrovnávací příspěvek;

podpory poskytované fondy zřízenými zákonem a nadacemi v souladu s jejich statutárním posláním;

náhrady vyplácené včelařům za přísun včelstev k zemědělským hmyzosnubným kulturám;

paušální náhrady vynaložených věcných výdajů poskytované v souladu s pracovněprávními předpisy občanům vykonávajícím práce na základě pracovněprávních vztahů a částky poskytované jim za použití vlastního zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce; jedná-li se o základní prostředek,³ jsou uvedené částky osvobozeny do výše odpovídající odpisům;

odměny za záchranu života, odměny vyplácené dárcům krve za odběr krve a jiných biologických materiálů a odměny vyplácené za pokusné úkony ve zdravotnictví osobám, které se těmto úkonům podrobují;

příjmy a náležitosti poskytované občanům vykonávajícím civilní službu․⁴

Základem daně je rozdíl mezi příjmy dosaženými poplatníkem v kalendářním roce a výdaji podle jednotlivých zdrojů příjmů (§ 6 až 8), kromě příjmů, z nichž se daň vybírá paušální sazbou (§ 12).

Do příjmů poplatníka se zahrnují i naturální příjmy (věcná plnění). Naturální spotřeba vlastní výroby a služeb provozovaných v rámci výdělečné činnosti se však nezahrne do příjmů a výdaje vztahující se na naturální spotřebu se nezahrnou do výdajů podle § 9.

Při stanovení základu daně se přihlíží jen k těm příjmům a výdajům, které byly uskutečněny v kalendářním roce, za který se daň vyměřuje. K pohledávkám a zásobám na počátku roku se nehledí. V roce zahájení výdělečné činnosti se přihlédne i k zásobám, které poplatník pořídil v roce předcházejícím.

Jestliže jednorázově dosažený zdanitelný příjem je výsledkem několikaleté činnosti poplatníka nebo se jedná o příjem za několik let z využití majetkových předmětů a práv, rozdělí se zdanitelný příjem na tolik částí, po kolik roků tato činnost trvala nebo kolika roků se příjem týkal, nejvýše však na tři části a přihlédne se i k výdajům vynaloženým na dosažení tohoto příjmu v minulých letech. Jedna část se zahrne do základu daně v roce dosažení příjmu, zjistí se procento daně připadající na takto zjištěný základ daně a tímto procentem daně se vypočte daň ze zbývající jedné části nebo zbývajících dvou částí příjmu. Součtem daně z takto rozdělených příjmů se stanoví celková daňová povinnost.

Ustanovení odstavců 3 a 4 se nepoužije u poplatníků, kteří vedou podvojné účetnictví⁵ a v případech, kdy jsou základ daně a daň stanoveny odchylně (§ 12 a 13).

Vykonávají-li manželé výdělečnou činnost společně jako své hlavní zaměstnání, rozdělí se základ daně zjištěný z takové činnosti rovným dílem na manžela a manželku.O hlavní zaměstnání se jedná v případě, jestliže poplatník nepobírá starobní nebo invalidní důchod, je účasten nemocenského a důchodového zabezpečení osob samostatně výdělečně činných a jeho příjmy odpovídající vyměřovacímu základu pro toto zabezpečení⁶ přesahují případné jiné jeho příjmy.

Vykonává-li jeden z manželů výdělečnou činnost za výpomoci druhého z nich, rozdělí se základ daně z takové činnosti tak, že na vypomáhajícího manžela (manželku) připadne nejvýše 30 % ze základu daně; přitom tato část může činit nejvýše 120 000 Kčs ročně.

Při prodeji základních prostředků,³ které poplatník používal k výdělečné činnosti a z nichž uplatňoval odpisy jako výdaj na udržení příjmu, započte se do základu daně částka, o kterou příjem z prodeje převyšuje cenu, za kterou poplatník základní prostředek pořídil, sníženou o uplatněné odpisy.

Při prodeji drobných a krátkodobých předmětů a ostatních zásob, které poplatník při výdělečné činnosti uplatnil jako výdaj odčitatelný od příjmu před zdaněním, zahrnuje se do základu daně příjem z prodeje. Drobnými a krátkodobými předměty jsou předměty, jejichž pořizovací cena je nižší než 5000 Kčs za předmět nebo doba upotřebitelnosti je kratší než jeden rok, jestliže pořizovaeí cena je vyšší než 5000 Kčs za předmět.

Při zániku daňové povinnosti poplatníka provozujícího výdělečnou činnost se drobné a krátkodobé předměty a ostatní zásoby ocení částkou, jaké by se pravděpodobně dosáhlo při jejich prodeji v době zániku daňové povinnosti a tato částka se zahrnuje do základu daně poplatníka v roce, v němž daňová povinnost zanikla. Totéž platí o pohledávkách, nejsou-li nedobytné.

Příjmy ze zemědělské výroby jsou příjmy

Za příležitostnou činnost, vedlejší výrobu, příležitostnou výrobu nebo prodej zemědělských výrobků se nepovažuje taková činnost, která je poplatníkem registrována u příslušného orgánu⁷ nebo zapsána do podnikového rejstříku.

Do základu daně se zahrnuje rozdíl mezi dosaženými příjmy a výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení příjmu. U poplatníků provozujících zemědělskou výrobu na pozemcích se do základu daně zahrne částka nejméně ve výši odpovídající součinu průměrné normy výnosnosti připadající na jeden ha zemědělské půdy (dále jen „průměrná norma výnosnosti“) a celkové výměry všech pozemků způsobilých k zemědělskému obdělávání. Jde-li o příjem z rostlinné výroby v nevytápěných sklenících a fóliovnících, zahrne se do základu daně částka nejméně ve výši desetinásobku průměrné normy výnosnosti a ve vytápěných sklenících a fóliovnících nejméně ve výši padesátinásobku průměrné normy výnosnosti.

Průměrné normy výnosnosti jsou stanoveny v příloze.

Do celkové výměry rozhodné pro výpočet základu daně podle průměrné normy výnosnosti se započítávají

Stanoví-li se příjem podle průměrné normy výnosnosti, je rozhodná celková výměra pozemků uvedených v odstavci 5 podle stavu k 31. prosinci roku, za který se daň vyměřuje, popřípadě ke dni zániku daňové povinnosti během roku.

U poplatníka, který není zapsán do podnikového rejstříku¹ a má příjmy z podnikatelské činnosti,⁹ a u poplatníka, který má příjmy z jiné výdělečné činnosti,¹⁰ je základem daně rozdíl mezi příjmy z této činnosti a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení.

U poplatníka, který je zapsán do podnikového rejstříku,¹ se do základu této daně zahrnuje část zisku z podnikatelské činnosti použitá pro osobní potřebu poplatníka a podnikatelská odměna ve výši zahrnuté do nákladů. Tato podnikatelská odměna může činit nejvýše 10 000 Kčs měsíčně.

U poplatníka, který je společníkem obchodní společnosti, se do základu daně zahrnuje podíl na zisku, jakož i podnikatelská odměna za vykonanou vlastní práci pro obchodní společnost ve výši zahrnuté do nákladů, pokud se nejedná o příjem z pracovněprávního vztahu. Tato podnikatelská odměna může činit nejvýše 10 000 Kčs měsíčně.

U poplatníka, který je účastníkem konsorcia, se do základu daně zahrnuje jeho podíl na příjmech a výdajích.

U poplatníka, který je tichým společníkem, se do základu daně zahrnuje jeho podíl na zisku.

Příjmem z budov se rozumí skutečně přijaté nájemné ve smyslu zákona o domovní dani.¹¹ Příjmem z budov není cena užívání budov anebo jejich částí, které poplatník užívá se svou rodinou nebo které přenechal jiným osobám k užívání zdarma. Rovněž není příjmem z budov cena užívání bytů služebních a jiných přenechaných zaměstnancům poplatníka zdarma nebo za plat zahrnovaný do mzdy, pokud výdaje na tyto zaměstnance se považují za výdaje vynaložené na dosažení dani podrobeného příjmu. Není-li budova zcela pronajata, lze výdaje odečíst od nájemného jen poměrnou částí připadající na pronajatou část budovy.

Ostatními příjmy jsou jednorázové a nahodilé příjmy, jako například ze zděděných autorských práv nebo z prodeje majetku. Do základu daně se zahrnuje rozdíl mezi příjmy a výdaji prokazatelně vynaloženými na jejich dosažení nebo stanovenými procentem z příjmu (§ 9 odst. 4).

Při zdaňování příjmů z prodeje majetku patřícího poplatníkovi, pokud nejde o příjmy, které jsou od zdanění osvobozeny, se za výdaj podle odstavce 1 považuje cena, za kterou občan majetek prokazatelně pořídil nebo nabyl a jde-li o zděděné nebo darované majetkové předměty, hodnota zjištěná při projednávání dědictví a darování a prokazatelně vynaložené náklady na opravu, údržbu a jiné zhodnocení majetku.

Výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu se pro zjištění základu daně odečtou od příjmu ve výši prokázané poplatníkem, přitom

Výdaji vynaloženými na dosažení a zajištění příjmů jsou také

Výdaji vynaloženými na dosažení a zajištění příjmů nejsou zejména

Poplatníci mohou uplatnit výdaje procentem z příjmů, a to:

Výdaje podle odstavce 4 nelze uplatnit, jde-li o příjem z podílu na zisku nebo podnikatelské odměny.

Vztahují-li se výdaje poplatníka jak na zdanitelné příjmy, tak i na příjmy od daně osvobozené nebo na osobní potřebu poplatníka a jeho rodiny, lze je odečíst od příjmů jen poměrnou částí připadající na zdanitelný příjem. Nelze-li jejich výši z účetnictví ani z jiné prokazatelné evidence zjistit, stanoví se podle vhodného kritéria, např. zastavěné plochy nebo poměrnou částí připadající na pronajatou část budovy.

Pro stanovení výdajů podle odstavce 4 se považují

Pro účely výpočtu daně se od základu daně odečtou tyto položky

Za vyživované dítě [odstavec 1 písm. d) a e)] se považuje

Odčitatelnou položku podle odstavce 1 písm. d) nelze použít, je-li dítě nebo kterékoliv z více dětí ve společné domácnosti s poplatníkem uznáno za jím vyživovanou osobu u jiné daně nebo je uznáno za vyživovanou osobu u jiného poplatníka; dítě z rozvedeného manželství nebo z manželství, v němž manželé, aniž byli rozvedeni, nežijí ve společné domácnosti a dítě zrozené mimo manželství muže být uznáno za vyživované jak u poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti, tak i u poplatníka, s nímž nežije ve společné domácnosti, a který na ně platí výživné určené nebo schválené soudem.

Splňuje-li poplatník podmínky pro uznání vyživované osoby nebo vlastní invalidity jen po část kalendářního roku, odečte se nezdanitelná částka ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, za který byly tyto podmínky splněny; přitom je rozhodný stav na počátku kalendářního měsíce. K dítěti narozenému v průběhu kalendářního měsíce se přihlédne již v tomto měsíci.

Od základu daně lze odečíst též hodnotu daru, který poplatník věnuje tuzemským právnickým osobám na vědu a vzdělání, na charitativní, sociální, zdravotnické a ekologické účely a na podporu rozvoje kultury, tělesné výchovy a sportu, a částky darované obcím. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně.

Daň činí při základu daně sníženém o položky podle § 10

Daň činí 25 % z příjmů, jejichž zdroj je na území České a Slovenské Federativní Republiky,

Daň činí 30 % z příjmů, které plynou fyzickým osobám s bydlištěm v cizině z licenčních a jim podobných poplatků a z příjmů za technickou pomoc a služby.

Daň podle odstavců 1 a 2 se stanoví z příjmu nesníženého o výdaje ani jiné položky (§ 9 a 10), který je základem daně.

Poplatníkům, kteří provozují výdělečnou činnost bez výpomoci pracovníků nebo nejvýše s 1 pracovníkem, může orgán vykonávající správu daně (dále jen „správce daně“) stanovit daň paušální částkou (§ 19 odst. 7) a její výši určit v závislosti na výši předpokládaných příjmů, které jsou předmětem daně a s přihlédnutím k okolnostem rozhodným pro výpočet daně (§ 9 a 10).

Správce daně může upravit výši daně stanovené podle odstavce 1 nebo zrušit stanovení daně paušální částkou pro zdaňovací období následující po zdaňovacím období, v němž bylo zjištěno, že její výše již neodpovídá příjmům docilovaným z činností, které jsou předmětem daně, nebo došlo ke změně okolností rozhodných pro výpočet daně.

Ustanovení § 11 odst. 2 se použije přiměřeně.

Daň se sníží o částku 4000 Kčs za každého pracovníka se změněnou pracovní schopností a o částku 12 000 Kčs za každého pracovníka se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením.¹⁸ Pro výpočet slevy je rozhodný průměrný přepočtený počet¹⁹ těchto pracovníků ve zdaňovacím období (zaokrouhlený na celá čísla nahoru).

Poplatníkům, kteří pobírají invalidní důchod (jiný důchod, jehož jednou z podmínek pro přiznání je invalidita) a provozují výdělečnou činnost bez výpomoci pracovníků nebo nejvýše s jedním pracovníkem, může správce daně snížit daň až o 50 %, nejvýše však o 10 000 Kčs ročně. Jde-li v těchto případech o poplatníky, kteří jsou schopni provozovat výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek (občané nevidomí, občané s velmi těžkými ortopedickými vadami apod.), může správce daně snížit daň neomezeně, popřípadě povolit úplné osvobození od daně.

Začne-li nebo přestane-li poplatník vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, je povinen oznámit tuto skutečnost do 15 dnů ode dne, kdy nastala, správci daně.

Oznamovací povinnost se nevztahuje na poplatníky, kteří jsou registrováni u orgánu příslušného k registraci, a na poplatníky, kteří mají jen jednorázové a nahodilé příjmy, které se zpravidla neopakují.

Každý, kdo má roční příjmy podrobené dani přesahující 1000 Kčs, je povinen podat do 15. února správci daně přiznání k dani (dále jen „přiznání“) za uplynulé zdaňovací období a připojit k němu potřebné podklady. V případech uvedených v § 5 odst. 6 a 7 podává přiznání každý z manželů. Správce daně může ze závažných důvodů na žádost poplatníka prodloužit lhůtu pro podání přiznání, a to nejdéle do konce března po uplynutí zdaňovacího období.

Přiznání není povinen podat poplatník, který kromě příjmů, z nichž se daň vybírá srážkou (§ 21), nemá jiné dani podrobené příjmy. Přiznání je však povinen podat každý, kdo byl k tomu správcem daně vyzván.

V přiznání uvede poplatník veškeré příjmy, které jsou předmětem daně, kromě příjmů od daně osvobozených (§ 4), příjmů, z nichž se daň stanovená paušální sazbou vybírá srážkou (§ 12), nebo z nichž se daň vybírá paušální částkou (§ 13). Dále v přiznání uvede výdaje a odčitatelné položky rozhodné pro výpočet daně a vypočtenou daň. Poplatník je rovněž povinen neprodleně ohlásit správci daně, že je poživatelem starobního důchodu.

Zemře-li poplatník, je povinen podat přiznání kterýkoliv z dědiců. Není-li dědic znám, přiznání podá zmocněnec ustanovený správcem daně. Přiznání se podává do tří měsíců po úmrtí poplatníka nebo po ustanovení zmocněnce. Správce daně může tuto lhůtu na žádost ze závažných důvodů prodloužit.

Zjistí-li poplatník (popřípadě dědic nebo zmocněnec) po uplynutí lhůty pro podání přiznání, že předložené přiznání je neúplné nebo nesprávné, je povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné přiznání. Stejnou povinnost má poplatník (popřípadě dědic nebo zmocněnec) i tehdy, zjistí-li, že daň má být vyšší, než byla vyměřena. Dodatečné přiznání se nepodává v případech, kdy neúplnost nebo nesprávnost zjistí správce daně.

Pokud plynou poplatníkovi příjmy ze zahraničí, započte se daň zaplacená v zahraničí na úhradu daně; započtená částka však nemůže překročit částku, která odpovídá poměrné části daně připadající na tento příjem vypočtené podle československých předpisů. Plynou-li poplatníkovi příjmy ze státu, s nímž Česká a Slovenská Federativní Republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, postupuje se při vyloučení dvojího zdanění podle této smlouvy. Daň zaplacená ve druhém smluvním státě se však započte na úhradu daně nejvýše částkou, která může být ve druhém smluvním státě vybrána v souladu se smlouvou o zamezení dvojího zdanění.

Nebylo-li přiznání podáno včas, může správce daně zvýšit daň až o 10 %.

Bude-li v daňovém řízení zjištěno, že poplatník uvedl v daňovém přiznání nesprávné nebo neúplné údaje o příjmech a o dalších skutečnostech, rozhodných pro výši daně, může správce daně stanovit daň podle podkladů, které si sám opatří.

Daň vyměřuje správce daně za zdaňovací období zpravidla po jeho uplynutí. Skutečnosti rozhodné pro vyměření daně se posuzují pro každé zdaňovací období samostatně, pokud zákon nestanoví jinak.

Zemře-li poplatník, vyměří se daň z jeho příjmů podrobených dani dědicům.

Při provozování činnosti manželů podle § 5 odst. 6 a 7 se daň vyměří každému z manželů.

O vyměření daně vyrozumí správce daně poplatníka, dědice nebo zmocněnce (§ 17 odst. 4).

Poplatníky, kteří mají příjem výhradně ze zemědělské výroby, lze o vyměření daně vyrozumět hromadně předpisným seznamem. Předpisný seznam vyloží správce daně k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů. Poslední den této lhůty se považuje za den doručení. Počátek, místo a dobu vyložení předpisného seznamu vyhlásí správce daně veřejnou vyhláškou nebo jiným způsobem v místě obvyklým.

Dojde-li u poplatníka ke změně ve výši daně, sdělí správce daně nově upravenou výši daně dodatečným platebním výměrem.

Daň paušální částkou (§ 13) stanoví správce daně po projednání s poplatníkem do 30. dubna zdaňovacího období. Správce daně může daň paušální částkou stanovit i na více zdaňovacích období.

Daň se nevyměří, nepřesáhla-li 100 Kčs.

Poplatník je povinen daň si sám vypočítat a zaplatit ji po uplynutí zdaňovacího období, za které se daň vyměřuje, správci daně ve lhůtě pro podání přiznání.

Poplatníci platí čtvrtletní zálohy na daň za běžné zdaňovací období, a to ve výši jedné čtvrtiny daňové povinnosti za předchozí zdaňovací období. Zálohy za první až třetí čtvrtletí jsou splatné vždy do konce prvého měsíce po uplynutí kalendářního čtvrtletí. Záloha na čtvrté čtvrtletí se neplatí a poplatník vyrovná celoroční daňovou povinnost ve lhůtě pro podání přiznání. Poplatníci, u nichž příjmy ze zemědělské výroby v uplynulém zdaňovacím období převyšovaly ostatní jejich příjmy podrobené této dani, platí zálohy takto: do 30. dubna 10 %, do 31. srpna 30 % a do 30. listopadu ve výši 40 % daňové povinnosti za předchozí zdaňovací období. Zbývající záloha ve výši 20 % se neplatí a poplatník vyrovná celoroční daňovou povinnost ve lhůtě pro podání přiznání.

Zálohy neplatí poplatníci, jejichž roční daňová povinnost za uplynulé zdaňovací období nepřesáhla 2000 Kčs; zálohy nemusí platit ani poplatníci, jejichž roční daňová povinnost za uplynulé zdaňovací období nepřesáhla 6000 Kčs.

Daňovou povinností za uplynulé zdaňovací období se rozumí částka daně, kterou si poplatník sám vypočetl, a po doručení platebního výměru částka stanovená tímto výměrem.

Je-li daň podle platebního výměru vyšší, než si ji poplatník sám vypočetl, nebo jde-li o daň vyměřenou dodatečným platebním výměrem, je poplatník povinen zaplatit rozdíl do 15 dnů po doručení platebního výměru.

Podléhal-li poplatník v uplynulém zdaňovacím období dani jen za část roku, vypočte, kolik by činila daň, kdyby podléhal dani za celý rok, a podle takto zjištěné roční daňové povinnosti platí čtvrtletní zálohy na daň za běžné zdaňovací období.

Novým poplatníkům může správce daně stanovit zálohy na daň s přihlédnutím k očekávanému příjmu poplatníka a k ostatním poměrům rozhodným pro vyměření daně.

V odůvodněných případech může správce daně stanovit na žádost poplatníka zálohy jinak.

Přestal-li poplatník vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, takže nastal úplný zánik jeho daňové povinnosti, není povinen platit zálohy na daň počínaje kalendářním čtvrtletím, které následuje po úplném zániku daňové povinnosti.

Správce daně může stanovit poplatníkům s bydlištěm nebo sídlem v cizině povinnost složit k zajištění daně přiměřenou zálohu při zahájení činnosti v případech, kdy není zajištěna srážkou u dlužníka.

Daň stanovená paušální částkou je splatná ve zdaňovacím období ve dvou splátkách, a to 50 % do 31. května a 50 % do 31. října; u poplatníků, kteří mají příjmy ze zemědělské výroby, je splatná najednou do 31. října.

Z příjmů uvedených v § 12 se daň vybírá srážkou. Srážku je povinna provést právnická nebo fyzická osoba, která má sídlo nebo bydliště na území České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen „dlužník“) a která vyplácí, poukazuje nebo připisuje úhrady ve prospěch poplatníka (věřitele).

Dlužník je povinen sraženou daň odvést správci daně nejpozději do 15 dnů ode dne úhrady nebo připsání dlužné částky ve prospěch poplatníka (věřitele). Tyto skutečnosti je povinen oznámit správci daně včetně sdělení částky, kterou poplatníkovi (věřiteli) vyplácí nebo připisuje ve prospěch, a právního důvodu svého závazku.

Neprovede-li dlužník srážku daně nebo sraženou daň včas neodvede, bude na něm vymáhána jako jeho dluh. Zaváže-li se dlužník platit v odůvodněných případech daň za poplatníka, zaplatí ji ve výši 33,3 % ze základu uvedeného v § 12 odst. 1 a ve výši 42,8 % ze základu uvedeného v § 12 odst. 2.

Daňová povinnost poplatníka, pokud jde o příjmy, z nichž je srážena daň, se považuje za splněnou zaplacením daně srážkou. Plynou-li poplatníkům příjmy uvedené v § 12 odst. 1 písm. a) od akciových společností založených pro účel kupónové privatizace (investiční privatizační fondy) a dalších organizací se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky, které shromažďují a spravují cenné papíry a finanční prostředky za účelem jejich společného investování (dále jen "investiční fondy"), považuje se daň z těchto příjmů nebo jejich částí vyplacených poplatníkům z prostředků získaných investičními fondy z cenných papírů vydaných právnickými osobami se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky za vyrovnanou srážkou daně z příjmů obyvatelstva, popřípadě jiné daně (odvodu), provedenou těmito právnickými osobami při výplatě příjmů z cenných papírů investičním fondům.

Správce daně může uložit právnickým a fyzickým osobám aby při výplatách ve prospěch poplatníků uvedených v § 1 odst. 2 sráželi až 10 %, zálohu k zajištění daně a odváděly ji nejpozději do 15 dnů ode dne úhrady nebo připsání dlužné částky ve prospěch poplatníka (věřitele).

K zajištění daně ze zdanitelných příjmů, kromě příjmů, z nichž se daň vybírá srážkou (§ 21), u poplatníků uvedených v § 1 odst. 4 jsou právnické osoby a fyzické osoby registrované u orgánu příslušného k registraci povinny srážet zálohu ve výši 5 %, za podmínek uvedených v § 21.

Správce daně může, vyžaduje-li to zajištění daně zvýšit zálohu podle odstavce 2 až na 10 %, popřípadě může rozhodnout o tom, že záloha bude nižší nebo nebude srážena. Proti rozhodnutí o změně výše zálohy se nelze odvolat. Správce daně může daň z příjmů, ze kterých byla sražena záloha, považovat za vyrovnanou sraženou zálohou

Zemřel-li poplatník daně, přechází na dědice povinnost zaplatit daň do výše jeho dědického podílu.

Nebyla-li daň (záloha na daň) zaplacena včas a v plné výši, je poplatník povinen platit penále ve výši 2 % nedoplatku daně (zálohy na daň) za každý i započatý kalendářní měsíc prodlení. V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 se penále podle tohoto odstavce platí tehdy, když poplatník vyměřenou daň nezaplatí ve stanovené lhůtě (§ 20 odst. 5).

Uvede-li poplatník v přiznání daně daň nižší částkou, než jakou měl uvést, předepíše správce daně penále ve výši:

Při předpisu výše penále v rámci rozpětí podle odstavce 2 přihlédne správce daně k okolnostem, za nichž došlo ke zkrácení daně, délce doby prodlení i k nákladům, s nimiž bylo zjištění rozdílu daně spojeno.

Podá-li poplatník dodatečné přiznání, v němž opraví výši daně, popřípadě příjmů, výdajů a odčitatelných položek ještě před zahájením daňové kontroly správcem daně, předepíše se z rozdílu daně penále ve výši 5 %. Penále v téže výši se předepíše i v případech, kdy po dokončení kontroly a případném vyměření zjištěného rozdílu daně a penále podá poplatník dodatečné přiznání týkající se rozdílů na dani, které sám po dokončení kontroly zjistil.

Neodvede-li dlužník sraženou daň nebo zálohu na daň (§ 21 a 22), předepíše mu správce daně penále ve výši 0,1 % za každý den prodlení.

Předpis penále se sdělí poplatníkovi, popřípadě dlužníkovi platebním výměrem. Penále je splatné do l5 dnů ode dne doručení platebního výměru. Proti platebnímu výměru o předpisu penále může podat poplatník, popřípadě dlužník odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání nemá odkladný účinek.

Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li částku 100 Kčs.

Správce daně může penále prominout, snížit nebo upustit od jeho předpisu, nečiní-li prodlení více jak 10 dnů nebo výše penále nepřesahuje ročně 1000 Kčs.

Správce daně může uložit poplatníkovi, aby kromě evidence stanovené zvláštními předpisy vedl záznamy potřebné pro správné stanovení daně, zejména vedení denních záznamů o příjmech a výdajích, vedení evidence jízd motorovým vozidlem a vedení evidence o základních prostředcích.

Doklady vztahující se k vedení záznamní povinnosti je poplatník povinen uschovávat po dobu 5 let od konce příslušného zdaňovacího období, pokud zvláštní předpisy nestanoví lhůtu delší.

Daň, její zvýšení a penále nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž byl poplatník povinen podat přiznání k dani, popřípadě zaplatit daň paušální částkou, nebo v němž měla být provedena srážka daně nebo zálohy na daň.

Je-li v této lhůtě proveden úkon k vyměření nebo vymáhání daně nebo penále, běží lhůta pro vyměření nebo vymáhání znovu od konce roku, ve kterém byl poplatník, popřípadě dlužník o tomto úkonu zpraven. Vyměřit a vymáhat daň, její zvýšení a penále lze však nejpozději do 10 let počítaných od konce zdaňovacího období, v němž byl poplatník povinen podat přiznání k dani, popřípadě zaplatit daň paušální částkou nebo v němž měla být provedena srážka daně nebo zálohy na daň.

Vláda České republiky a vláda Slovenské republiky mohou nařízením osvobodit určité druhy příjmů od zdanění a povolit úlevu na dani poplatníkům, kteří mají příjmy z podnikatelské činnosti a ze zemědělské výroby, anebo povolit regionální úlevy.

Federální ministerstvo financí může učinit ve vztahu k cizině opatření k zajištění vzájemnosti a opatření ke zjednodušení vybírání daně.

Ministerstvo financí České republiky a ministerstvo financí Slovenské republiky

Správce daně může poplatníkům uvedeným v § 1 odst. 3 a 4 stanovit jinak lhůtu oznamovací povinnosti (§ 15), odchylnou lhůtu pro podání přiznání (§ 16), stanovit daň paušální částkou v případech, kdy by stanovení základu daně bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi, popřípadě dlužníkům stanovit jinak lhůtu pro odvod daně vybírané srážkou (§ 21) nebo pro odvod sražené zálohy na daň.

Osvobození příjmů z provozu malých vodních elektráren od daně z příjmů obyvatelstva²¹ vzniklé před účinností tohoto zákona zůstává v platnosti až do uplynutí lhůty, do které se na ně osvobození vztahuje.

Ostatní osvobození, úlevy a výjimky přiznané podle § 26 odst. 2 zákona č. 145/1961 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, § 34 odst. 6 a § 40 odst. 2 písm. d) zákona č. 172/1988 Sb., o zemědělské dani, pozbývají platnosti dnem účinnosti tohoto zákona.

Příjem z budov, z nichž se domovní daň vyměřuje podle nájemného a ceny užívání, je od daně osvobozen po dobu platnosti sazby domovní daně podle § 12 odst. 2 zákona č. 143/1961 Sb., o domovní dani.

Poplatník může uplatnit vyšší odpisy základních prostředků jinak než stanoví § 9 odst. 1 písm. a) v těchto případech

Ztrátu z podnikatelské⁹ a jiné výdělečné činnosti¹⁰ zjištěnou podle řádně vedeného účetnictví lze odečíst poměrnou částí od základu daně v následujících třech letech po roce, v němž ke ztrátě došlo.

Příjmy z provozu malých vodních elektráren, větrných elektráren, solárních a geotermálních zdrojů energie a zařízení na výrobu bioplynu jsou osvobozeny od daně po dobu pěti let; osvobození se uplatní poprvé z příjmů za rok, v němž byly tyto zdroje uvedeny do provozu.

Poplatníkům majícím příjmy z činností uvedených v § 6 a § 7 odst. 1, kteří podnikatelskou činnost vykonávají jako své hlavní zaměstnání (§ 5 odst. 6), jakož i u poplatníků, kteří pobírají starobní nebo invalidní důchod, se v prvém roce vzniku daňové povinnosti podle tohoto zákona odkládá placení daně ve výši 60 % daně, ve druhém roce ve výši 40 % daně a ve třetím roce ve výši 20 % daně. Pokračuje-li poplatník v této činnosti alespoň po dobu dalších dvou let následujících po roce, v němž mu bylo placení daně odloženo, a vynaložil-li pro rozvoj vlastní podnikatelské činnosti částky alespoň ve výši odložené daně, je od povinnosti doplatit daň osvobozen.

Příjmy získané zpracováním odpadků nebo sběrem a likvidací nebezpečných odpadů nebo z čištění plynů a odpadních vod se zdaňují odděleně od ostatních příjmů poplatníka.

Má-li poplatník příjmy z jiných činností než jsou uvedeny v odstavci 1, lze uplatnit odčitatelné položky (§ 10) pouze u jednoho druhu příjmů.

Daň z příjmů uvedených v odstavci 1 činí 15 % bez ohledu na výši základu daně.

Daň podle tohoto zákona se vyměří poprvé z příjmů dosažených v roce 1990. Požádá-li poplatník v daňovém přiznání za rok 1990 o vyměření daně podle zákona č. 145/1961 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, ve znění pozdějších předpisů a předpisů na základě něho vydaných, vyměří se daň podle těchto předpisů.

Zálohy placené v roce 1990 podle dosavadních předpisů se považují za zálohy na daň podle tohoto zákona.

Daň stanovená paušální částkou na rok 1990 podle dosavadních předpisů se považuje za daň stanovenou podle tohoto zákona.

zákon č. 145/1961 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, ve znění zákona č. 162/1982 Sb.;

§ 1 písm. d) zákona č. 172/1988 Sb., o zemědělské dani, část čtvrtá tohoto zákona a z části páté a sedmé ustanovení, která se vztahují k dani z příjmů občanů ze zemědělské výroby;

vládní nařízení č. 102/1952 Sb., o osvobození úroků z úsporných vkladů od daně z příjmů obyvatelstva;

vyhláška federálního ministerstva financí č. 146/1961 Sb., kterou se provádí zákon č. 145/1961 Sb., ve znění vyhlášky č. 152/1980 Sb., vyhlášky č. 14/1982 Sb. a vyhlášky č. 215/1988 Sb.;

opatření ministerstva financí České socialistické republiky, kterým osvobozuje od daně z příjmů obyvatelstva úroky z devizových účtů devizových tuzemců zřízených u devizových bank a vedených jako depozitum v cizí měně č.j. 153/21720/77, ze dne 15. listopadu 1977, registrované ve Sbírce zákonů v částce 28/1977;

výnos ministerstva financí Slovenské socialistické republiky o osvobození úroků z devizových účtů devizových tuzemců od daně z příjmů obyvatelstva č.j. 83/1637/77, ze dne 28. října 1977, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 1/1978;

výnos federálního ministerstva financí o zdaňování poplatníků s bydlištěm v cizině, kteří v ČSSR provádějí stavební a montážní práce č.j. VI/1-2312/79, ze dne 8. března 1979, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 8/1979;

opatření ministerstva České socialistické republiky, kterým se osvobozují příjmy z provozu malých vodních elektráren na dobu 10 let po jejich uvedení do provozu č.j. 153/7409/82 ze dne 27. května 1982, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 20/1982;

výnos ministerstva financí České socialistické republiky o osvobození od daně z příjmů obyvatelstva č.j. 153/22841/87 ze dne 23. prosince 1987, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 26/1987;

výnos federálního ministerstva financí o úlevách na dani z příjmů obyvatelstva občanům, kteří poskytují služby na základě povolení národního výboru č.j. II/4-19558/88 ze dne 15. prosince 1988, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 47/1988;

výnos federálního ministerstva financí o úlevách na dani z příjmů obyvatelstva pro některé poplatníky č.j. II/4-11970/89 ze dne 13. července 1989, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 20/1989;

výnos federálního ministerstva financí o úlevách na dani z příjmů obyvatelstva č.j. II/4-22O66/89 ze dne 28. prosince 1989, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 36/1989;

výnos federálního ministerstva financí, ministerstva financí, cen a mezd ČSR a ministerstva financí, cen a mezd SSR o vymezení oprávnění finančních správ a národních výborů k povolování úlev na zemědělské dani a penále č.j. II/4-18039/89 ze dne 18. prosince 1989, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 36/1989, pokud se vztahuje k dani z příjmu občanů ze zemědělské výroby;

výnos federálního ministerstva financí o daňovém posuzování cestovních náhrad znalců za znalecké posudky o ceně staveb, pozemků, trvalých porostů a úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků č.j. II/4-22O67/89 ze dne 29. prosince 1989, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 40/1989, pokud se vztahuje na daň z příjmů obyvatelstva.