334/1991 Sb. znění účinné od 29. 5. 1992 do 31. 12. 1992
334
ZÁKON
ze dne 10. července 1991
o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním
sboru a Sboru hradní policie
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ SLUŽEBNÍ POMĚR (§ 1-120)
§ 1 Tento zákon upravuje služební poměr policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie (dále jen "policejní sbor").
§ 2 (1) Policista je ve služebním poměru k policejnímu sboru.
(2) Právní úkony ve věcech služebního poměru policistů činí jménem policejního sboru služební orgány, kterými jsou:
a) ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky ve vztahu k řediteli Federálního policejního sboru, k policistům povolaným k plnění úkolů federálního ministerstva vnitra a k policistům zařazeným ve službách Federálního policejního sboru, které ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky vyčlenil do své podřízenosti,
b) náčelník vojenské složky Kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky ve vztahu k řediteli Sboru hradní policie,
c) ředitel policejního sboru ve vztahu k ostatním policistům,
d) vedoucí organizačních celků ve vztahu k jim podřízeným policistům, v rozsahu stanoveném ministrem vnitra České a Slovenské Federativní Republiky nebo ředitelem policejního sboru.
(3) Ve vztahu k policistům uvedeným v odstavci 2 písm. a) a b) má ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky a náčelník vojenské složky Kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky tutéž pravomoc jako ředitel policejního sboru podle § 114 a 117 ve vztahu k policistům uvedeným v odstavci 2 písm. c).
HLAVA PRVNÍ VZNIK, ZMĚNY A SKONČENÍ SLUŽEBNÍHO POMĚRU (§ 3-22)
§ 3 Podmínky přijetí a přijímací řízení (1) Do služebního poměru může být po přijímacím řízení přijat občan České a Slovenské Federativní Republiky starší 18 let, který o přijetí písemně požádá a
a) je bezúhonný a má morální vlastnosti potřebné pro výkon služby,
b) je fyzicky a duševně způsobilý pro výkon služby,
c) splňuje vzdělání stanovené pro funkci, do které má být ustanoven; do 31. prosince 1996 lze udělit výjimku, a to pouze na základě rozhodnutí ministra vnitra České a Slovenské Federativní Republiky, náčelníka vojenské složky Kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky nebo ředitele policejního sboru,
d) není členem politické strany nebo politického hnutí a
e) vykonal základní (náhradní) vojenskou službu, pokud podléhá branné povinnosti.
(2) Občan, který požádal o přijetí do služebního poměru, musí být o výsledku přijímacího řízení písemně vyrozuměn.
(3) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o přijímacím řízení.
§ 4 Vznik služebního poměru (1) Služební poměr se zakládá rozhodnutím služebního orgánu o přijetí občana do služebního poměru.
(2) Rozhodnutí o přijetí občana do služebního poměru musí obsahovat den vzniku služebního poměru, jinak je neplatné. Dále musí obsahovat ustanovení do funkce, jmenování do hodnosti, ustanovení o zkušební době a místo služebního působiště.
(3) Služební poměr však nevznikne, jestliže občan nenastoupí službu v den určený v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž mu v tom bránila překážka ve službě, nebo do týdne neuvědomí o této překážce služební orgán, který vydal rozhodnutí o přijetí do služebního poměru.
(4) Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru musí být vydáno písemně a doručeno občanu, jinak je neplatné.
(5) Policista skládá při nastoupení služby služební přísahu.
(6) Služební přísaha zní:
"slavnostně prohlašuji, že bude věrný České a Slovenské Federativní Republice. Budu čestným, statečným a ukázněným policistou. Při plnění všech služebních povinností se bude řídit ústavou a zákony a budu chránit ústavní zřízení České a Slovenské Federativní Republiky, práva občanů a vnitřní pořádek.
K tomu jsem připraven vynaložit všechny své síly i schopnosti a nasadit i svůj život.
Tak přísahám!".
(7) Odmítne-li policista složit služební přísahu, skončí jeho služební poměr dnem kdy k odmítnutí došlo.
§ 5 Zkušební doba (1) Při přijetí do služebního poměru může být sjednána zkušební doba, a to nejdéle na šest měsíců.
(2) Sjednanou zkušební dobu lze se souhlasem policisty zkrátit, dosahuje-li policista v průběhu zkušební doby velmi dobrých výsledků ve výkonu služby.
(3) Nemohl-li policista konat službu ve zkušební době pro překážky ve službě, započítává se mu do zkušební doby pouze doba, po ktůerou nemohl konat službu pro nemoc a úraz, avšak nejvýše v rozsahu deseti dnů.
(4) Ve zkušební době nesmí policista samostatně provádět služební zákroky a služební úkony.
§ 6 Hodnosti Stanoví se tyto hodnosti policistů:
a) praporčické rotný, strážmistr, nadstrážmistr, podpraporčík, praporčík, nadpraporčík,
b) důstojnické podporučík, poručík, nadporučík, kapitán, major, podplukovník, plukovník,
c) generálské generálmajor, generálporučík, generálplukovník.
Jmenování a povyšování do hodností
§ 7 Při přijetí do služebního poměru je policista jmenován do hodnosti rotného; ukončil-li studium na střední škole maturitní zkouškou, je jmenován nejméně do hodnosti strážmistra, a ukončil-li vysokoškolské studium nebo alespoň ucelenou část vysokoškolského studia, je jmenován nejméně do hodnosti podporučíka.
§ 8 (1) Policista má nárok na povýšení do vyšší hodnosti, splňuje-li tyto podmínky:
a) je ustanoven ve funkci, pro kterou je stanovena vyšší hodnost, než kterou skutečně má, a dosahuje dobrých výsledků ve výkonu služby,
b) od jeho posledního povýšení uplynula stanovená doba výsluhy let v hodnosti a
c) splňuje kvalifikační předpoklad vzdělání stanovený pro vykonávanou funkci.
(2) Policista v praporčické hodnosti má nárok na
a) povýšení do vyšší praporčické hodnosti, dosáhl-li úplného středního vzdělání,
b) povýšení do hodnosti podporučíka, ukončil-li vysokoškolské studium nebo alespoň jeho ucelenou část.
(3) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem
a) kvalifikační předpoklady pro funkce a dobu výsluhy let v hodnosti,
b) podmínky, za nichž policista, který dosáhl vysokoškolského vzdělání nebo alespoň jeho ucelené části, může být jmenován při přijetí do služebního poměru do hodnosti poručíka nebo do hodnosti vyšší,
c) podmínky pro jmenování do hodnosti při přijetí občana do služebního poměru, který již byl ve služebním poměru.
§ 8a Propůjčení hodnosti Policistovi lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou má, pokud to vyžaduje výkon funkce, do které byl ustanoven, nebo jejímž výkonem byl pověřen. Vyšší hodnost lze policistovi propůjčit pouze na dobu, po kterou to vyžaduje výkon funkce, do které byl policista ustanoven nebo jejímž výkonem byl pověřen. Policistovi, jemuž byla propůjčena vyšší hodnost, náleží práva a povinnosti související s touto hodností.
§ 9 Služební hodnocení (1) Služební hodnocení je jedním z podkladů pro rozhodování ve věcech služebního poměru policisty.
(2) Služební hodnocení spočívá v posouzení způsobilosti policisty pro výkon funkce, zejména odborné a zdravotní způsobilosti a způsobu plnění služebních povinností.
(3) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti služebním hodnocení.
§ 10 Ustanovování do funkcí (1) Služební orgány ustanovují policisty do volných funkcí podle dosaženého vzdělání, závěru služebního hodnocení, zdravotního stavu.
(2) Ustanovení policisty do volné funkce může být spojeno s podmínkou výběrového řízení․
(3) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem funkce, které se obsahují výběrovým řízením, způsob provádění výběrového řízení, jeho náležitosti a průběh.
(4) Ustanovení předchozích odstavců se netýkají funkcí, do kterých se ustanovuje podle zvláštních předpisů.
(5) Do funkce vyšetřovatele může být jmenován jen policista, který dosáhl věku nejméně 25 let a má vysokoškolské právnické vzdělání nebo alespoň ucelenou část vysokoškolského právnického studia.
§ 10a Pověření výkonem funkce Jestliže to vyžaduje důležitý zájem služby, může být policista na dobu nejdéle šesti měsíců pověřen výkonem jiné funkce stejné úrovně nebo funkce vyšší úrovně, než do které byl ustanoven. Po dobu, po kterou policista vykonává jinou funkci na základě pověření, nelze do funkce, do které byl ustanoven předtím, ustanovit jiného policistu.
§ 11 Přemístění a přeložení (1) Jestliže policista nemůže nadále vykonávat dosavadní funkci, protože
a) v důsledku organizačních změn došlo k jejímu zrušení,
b) podle posudku lékařské komise dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro její výkon,
c) podle závěru služebního hodnocení není způsobilý ji vykonávat,
d) vykonává trest zákazu činnosti, nebo
e) nesplňuje vzdělání stanovené pro funkci, do které byl ustanoven, a není ani studentem školy, po jejímž absolvování by splňoval vzdělání pro funkci do které byl ustanoven, přestože od jeho přijetí do služebního poměru uplynuly dva roky,
přemístí se na jinou funkci v místě téhož služebního působiště, a není-li to možné, přeloží se na jinou funkci v jiném místě služebního působiště. Policistu lze podle písmene e) přemístit nebo přeložit pouze s jeho souhlasem.
(2) Policista může být přemístěn na jinou funkci v témže místě služebního působiště nebo přeložen na jinou funkci v jiném místě služebního působiště,
a) má-li být v důležitém zájmu služby ustanoven do jiné funkce alespoň na stejné úrovni,
b) bylo-li rozhodnuto o jeho propuštění ze služebního poměru z důvodů uvedených v § 16 odst. 1 písm. d) nebo e).
(3) Policista může být přemístěn na jinou funkci v místě téhož služebního působiště nebo přeložen do jiného místa služebního působiště na vlastní žádost po předchozí dohodě s nadřízeným služebním orgánem.
(4) Policistovi, který byl přemístěn nebo přeložen na jinou funkci podle odstavce 1 písm. a) nebo b), náleží dosavadní tarifní plat ještě po dobu šesti měsíců, pokud je to pro něho výhodnější.
§ 12 Služební cesta a zastupování (1) Policista může být vyslán na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na dobu tří měsíců, na služební cestu.
(2) Policista může být pověřen na dobu nezbytně nutnou zastupováním jiného policisty ve funkci stejné nebo vyšší úrovně.
§ 13 Zproštění výkonu služby (1) Stane-li se policista podezřelým, že se dopustil trestného činu, a další ponechání ve výkonu služby by ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh prošetřování jeho činu, bude rozhodnutím služebního orgánu dočasně zproštěn výkonu služby.
(2) Policistu lze zprostit výkonu služby jen na dobu nezbytně nutno k prošetřování jeho činu, nejdéle však na dobu šesti měsíců. V případě, že je proti policistovi vedeno trestní řízení, zprostí se výkonu služby do pravomocného skončení trestního řízení.
(3) Policistovi, který byl zproštěn výkonu služby, náleží ode dne zproštění 50 % služebního příjmu, nejméně však vždy ve výši minimální mzdy stanovené zvláštními předpisy. Tato část služebního příjmu se zvyšuje o 10 % služebního příjmu na každou vyživovanou osobu, nejvíce však do výše 80 % služebního příjmu.
(4) Pominou-li důvody pro zproštění výkonu služby, služební orgán rozhodnutí o zproštění výkonu služby zruší; policistovi se doplatí rozdíl, o který byl jeho služební příjem zkrácen; to neplatí, bylo-li jednání, pro které byl zproštěn výkonu služby, úmyslným trestným činem, za který byl pravomocně odsouzen, nebo byl-li pro jednání, pro něž byl zproštěn výkonu služby, propuštěn ze služebního poměru.
§ 14 Skončení služebního poměru Služební poměr policisty končí
a) uvolněním,
b) propuštěním,
c) ztrátou hodnosti,
d) zrušením ve zkušební době,
e) úmrtím.
§ 15 Uvolnění (1) Policista musí být uvolněn ze služebního poměru, jestliže o to požádá. Žádost musí být písemná a doručena služebnímu orgánu, jinak je neplatná.
(2) Při uvolnění skončení služební poměr uplynutím dvou měsíců, pokud se služební orgán a policista nedohodnou jinak. Doba pro skončení služebního poměru začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení žádosti o uvolnění služebnímu orgánu a končí uplynutím posledního dne příštího kalendářního měsíce.
§ 16 (1) Policista bude propuštěn ze služebního poměru, jestliže
a) pro něj v důsledku organizačních změn není jiné zařazení nebo nesouhlasí s přemístěním nebo přeložením podle § 11 odst. 1 písm. a),
b) podle posudku lékařské komise dlouhodobě pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost vykonávat dosavadní funkci a nelze ho přemístit nebo přeložit na jinou funkci,
c) byl při služebním hodnocení hodnocen jako nezpůsobilý vykonávat jakoukoli funkci,
d) porušil služební povinnost zvlášť hrubým způsobem,
e) byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo
f) nesplňuje podmínky pro přijetí do služebního poměru.
(2) Policista může být ze služebního poměru propuštěn, jestliže
a) splňuje podmínky nároku na starobní důchod nebo
b) byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin.
(3) O propuštění z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. c), d) a e) musí být rozhodnuto do dvou měsíců ode dne, kdy se služební orgán o důvodu propuštění dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl; v těchto lhůtách musí být rozhodnutí policistovi též doručeno. Jde-li o propuštění z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. c), nezapočítává se do lhůty dvou měsíců doba, po kterou je policista uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz.
§ 17 (1) Rozhodnutí o propuštění musí být vyhotovenou písemně a musí v něm být uveden důvod propuštění a skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, jinak je neplatné.
(2) Při propuštění skončí služební poměr uplynutím dvou měsíců, pokud se služební orgán a policista nedohodnou jinak. Doba pro skončení služebního poměru začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení rozhodnutí o propuštění a končí uplynutím posledního dne příštího kalendářního měsíce. Jde-li o propuštění z důvodu uvedeného v § 16 odst. 1 písm. d), kdy policista porušil služební povinnost zvlášť hrubým způsobem úmyslně, nebo jde-li o propuštění z důvodu uvedeného v § 16 odst. 1 písm. e), anebo o propuštění z důvodu uvedeného v § 16 odst. 2 písm. b), skončí služební poměr dnem doručení rozhodnutí o propuštění.
§ 18 Zákaz propuštění v ochranné době (1) Policista nesmí být propuštěn ze služebního poměru v ochranné době, to je v době,
a) kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, pokud si tuto neschopnost úmyslně nevyvolal nebo nezpůsobil v opilosti nebo zneužitím omamného prostředku,
b) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského léčení poskytovaného v době dočasné neschopnosti k výkonu služby až do jeho skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o šest měsíců po propuštění z ústavního ošetřování nebo
c) kdy je policistka těhotná nebo kdy policistka nebo osamělý policista trvale pečuje alespoň o jedno dítě mladší než tři roky.
(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 16 odst. 1 písm. d) a e).
(3) Bylo-li rozhodnutí o propuštění doručeno policistovi před počátkem ochranné doby a služební poměr by měl skončit v této době, ochranná doba se do dvouměsíční lhůty uvedení v § 17 odst. 2 nezapočítává, ledaže policista písemně prohlásí, že na prodloužení služebního poměru netrvá.
§ 19 Ztráta hodnosti Byl-li policistovi soudem uložen trest ztráty hodnosti, skončí služební poměr dnem, kdy rozsudek nabyl právní moci.
§ 20 Zrušení služebního poměru ve zkušební době Ve zkušební době může služební orgán nebo policista zrušit služební poměr a bez uvedení důvodů. Služební poměr skončí uplynutím tří kalendářních dnů po doručení rozhodnutí služebního orgánu nebo po písemném oznámení policisty, vždy však nejpozději uplynutím zkušební doby.
§ 21 Nároky po zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru Zruší-li se rozhodnutí o skončení služebního poměru, služební poměr nadále trvá bez přerušení se všemi právy a povinnostmi. Oznámí-li policista nejpozději před doručením rozhodnutí o zrušení, že netrvá na dalším výkonu služby, platí, pokud se policista a služební orgán nedohodnou jinak, že služební poměr skončí uvolněním uplynutím dvou měsíců. Lhůta pro skončení služebního poměru začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení původního rozhodnutí o skončení služebního poměru.
§ 22 Potvrzení o služebním poměru a služební posudky (1) Nejpozději v den doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru je služební orgán povinen policistovi vydat posudek o jeho služební činnosti.
(2) Podává-li služební orgán jinému orgánu nebo organizaci posudek o služební činnosti policisty, musí policistu s jeho obsahem seznámit a na požádání mu vydat jeho opis. Jiné informace o policistovi je služební orgán oprávněn podávat pouze s jeho souhlasem, pokud obecně závazný právní předpis nestanoví jinak.
(3) Při skončení služebního poměru je služební orgán povinen vydat policistovi, popřípadě zaměstnavateli, na jeho žádost potvrzení o služebním poměru a uvést v něm zejména dobu jeho trvání, skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku na dovolenou, závazky policisty vůči policejnímu sboru a zda, v jaké výši, v jakém pořadí a v čí prospěch jsou prováděny ze služebního příjmu policisty srážky a skutečnosti rozhodné pro hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání poskytované podle zvláštních předpisů.
HLAVA DRUHÁ SLUŽEBNÍ KÁZEŇ A KÁZEŇSKÁ PRAVOMOC (§ 23-34)
§ 23 Služební kázeň Služební kázeň zavazuje policistu k důslednému plnění služebních povinností stanovených zákony, dalšími obecně závaznými právními předpisy a rozkazy nadřízených.
§ 24 Základní povinnosti policisty (1) Policista je povinen
a) plnit důsledně a přesně úkoly uložené mu zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy, jakož i úkoly uložené mu rozkazy nadřízených, pokud byl s nimi řádně seznámen,
b) vykonávat řádně službu,
c) oznámit svému nadřízenému závady a nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby, a hrozící škodu,
d) dodržovat při výkonu služby pravidla služební zdvořilosti,
e) zachovávat mlčenlivost o věcech, s nimiž se seznámil při výkonu služby nebo v souvislosti s výkonem služby.
(2) Výdělečnou činnost na základě pracovního nebo obdobného poměru může policista vykonávat jen se souhlasem služebního orgánu. To platí obdobně o činnosti policisty v orgánech společností zbývajících se výdělečnou činností.
(3) Domnívá-li se policista, že rozkaz jeho nadřízeného je v rozporu s obecně závazným právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je policista povinen jen splnit. Policista je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin; tuto skutečnost ohlásí bez zbytečného odkladu vyššímu nadřízenému. V těchto případech se pořídí písemný záznam.
§ 25 Základní povinnosti nadřízeného Nadřízený je povinen
a) organizovat, řídit a kontrolovat výkon služby,
b) zabezpečovat, aby policisté byli pro výkon služby náležitě vycvičeni a vyškoleni,
c) oceňovat záslužné činy a příkladné plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností.
§ 26 Kázeňská pravomoc Nadřízený v rozsahu své pravomoci uděluje kázeňské odměny a ukládá kázeňské tresty.
§ 27 Kázeňské odměny (1) Kázeňskými odměnami jsou:
a) peněžitý dar,
b) mimořádné povýšení do vyšší hodnosti.
(2) Kázeňská odměna musí být úměrná záslužnému činu nebo příkladnému plnění služebních povinností.
§ 28 Kázeňský přestupek (1) Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení základních povinností policisty, pokud nejde o trestný čin nebo přestupek.
(2) Jako kázeňský přestupek se vyřizuje též jednání policisty, který má znaky přestupku, pokud tak stanoví zvláštní zákon.
§ 29 Kázeňské tresty (1) Kázeňskými tresty jsou:
a) písemná důtka,
b) snížení tarifního platu až o 15 % na dobu nejdéle tří měsíců a při opětovném kázeňském přestupku, jehož se policista dopustil v době před zahlazením kázeňského trestu, na dobu nejdéle šesti měsíců,
c) snížení hodnosti o jeden stupeň až na dobu jednoho roku,
d) zákaz činnosti,
e) propadnutí věci.
(2) Kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeň nelze uložit policistovi v hodnosti rotného, podporučíka nebo generálmajora.
(3) Kázeňský trest zákazu činnosti a propadnutí věci lze uložit jen za jednání mající znaky přestupku a za podmínek stanovených zvláštními předpisy. Tyto kázeňské tresty je možno uložit samostatně nebo společně, a to i s kázeňským trestem snížení tarifního platu nebo snížení hodnosti o jeden stupeň.
(4) Kázeňským trestem zákazu činnosti nelze policistovi uložit zákaz výkonu funkce.
(5) Kázeňský trest zákazu činnosti se vykoná i tehdy, jestliže policistovi, kterému byl tento kázeňský trest uložen, skončil služební poměr. O upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu zákazu činnosti rozhoduje služební orgán, který trest uložil.
Ukládání kázeňských trestů
§ 30 (1) Před uložením kázeňského trestu musí být úplně a přesně zjištěn skutkový stav. Nadřízený musí vyslechnout též toho, kdo podal podnět. Policistovi musí být dána před uložením kázeňského trestu možnost se k podnětu vyjádřit, hájit se a navrhovat důkazy.
(2) Postačí-li k nápravě policisty a k obnovení služební kázně vytknutí méně závažného jednání, které má znaky kázeňského přestupku nebo přestupku, kázeňský trest se neuloží.
(3) Za jednání mající znaky přestupku ublížení na cti a přestupků ublížení na zdraví z nedbalosti, úmyslného narušení občanského soužití nebo proti majetku spáchané mezi blízkými osobami, může být uložen kázeňský trest jen tehdy, podala-li podnět postižená osoba nebo její zákonný zástupce anebo opatrovník; jde-li o přestupek ublížení na cti, může být kázeňský trest uložen teprve po neúspěšném pokusu o smír.
(4) Při rozhodování o uložení kázeňského trestu se přihlíží k povaze protiprávního jednání, k jeho okolnostem, k následkům, k míře zavinění a k dosavadnímu plnění služebních povinností.
(5) Je-li spolehlivě prokázána výše škody, rozhodne služební orgán též o nároku na náhradu škody.
§ 31 Za kázeňský přestupek nebo za jednání mající znaky přestupku lze kázeňský trest uložit nejdříve následující den po jeho spáchání, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dověděl nejbližší nadřízený policisty. Je-li jednání policisty, v němž lze spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta 30 dnů pro uložení kázeňského trestu dnem, kdy se kterýkoli z nadřízených policisty dověděl o výsledku tohoto šetření. Kázeňský trest lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne spáchání kázeňského přestupku nebo přestupku.
§ 32 (1) Kázeňský trest nelze uložit, byl-li policista za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem; byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.
(2) Kázeňský trest nelze uložit, popřípadě vykonat, byl-li kázeňský přestupek prominut.
(3) Kázeňské tresty promíjí ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 33 Zahlazení kázeňského trestu (1) Nedopustil-li se policista během jednoho roku od pravomocného uložení kázeňského trestu dalšího kázeňského přestupku nebo jednání majícího znaky přestupku, je kázeňský trest zahlazen a policista se posuzuje, jako by mu kázeňský trest nebyl uložen. Jestliže kázeňský trest zákazu činnosti neskončil v této době, zahlazuje se jeho vykonáním.
(2) Nadřízení ( § 26) může i před uplynutím doby uvedené v předchozím odstavci rozhodnout o zahlazení vykonaného kázeňského trestu, jestliže policista výkonem služby a chováním prokázal, že si toho zasluhuje; byl-li však uložen kázeňský trest zákazu činnosti, může tak učinit nejdříve po uplynutí poloviny výkonu tohoto trestu.
§ 34 Použití zvláštních předpisů Při projednávání jednání policisty, které má znaky přestupku, se postupuje podle zvláštních předpisů, jde-li o
a) rozhodování, zda jednání policisty má všechny znaky přestupku potřebné k určení viny,
b) rozhodování o propadnutí věci, zákazu činnosti a upuštění od výkonu jeho zbytku,
c) posuzování, zda byly zmeškána lhůta k podání podnětu,
d) určování osoby blízké,
e) zjišťování výše způsobené škody.
HLAVA TŘETÍ DOBA SLUŽBY, DOVOLENÉ A SLUŽEBNÍ VOLNO (§ 35-48)
§ 35 Základní doba služby v týdnu (1) Délka základní doby služby v týdnu se řídí obecně závaznými právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.
(2) Služební orgán může stanovit policistovi kratší dobu služby v týdnu nebo ji jinak vhodně upravit, jestliže o to policista požádá ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů a nebrání-li tomu důležitý zájem služby.
§ 36 Rozvržení základní doby služby v týdnu (1) Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje zpravidla na pět dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud možno na sobotu a neděli. Pokud to povaha služby vyžaduje, může být služba rozvržena nerovnoměrně; průměrná týdenní doba služby nesmí přitom v určitém období, zpravidla čtyřtýdenním, přesahovat hranici stanovenou pro délku základní doby služby v týdnu.
(2) O rozvržení základní doby služby v týdnu rozhoduje příslušný služební orgán; stanoví též začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech.
(3) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podmínky, za nichž může být doba služby v týdnu rozvržena jinak než podle předchozích odstavců.
§ 37 Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma službami a v týdnu Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje tak, aby policista měl mezi koncem jedné služby a počátkem následující služby nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 12 hodin a jednou v týdnu nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 32 hodin.
§ 38 Přestávky ve službě (1) Policista má nejdéle po každých pěti hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být policistovi i bez přerušení výkonu služby zajištěně přiměřená doba pro jídlo a oddech.
(3) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem, v jakém rozsahu se přestávky na jídlo a oddech započítávají do základní doby služby.
§ 39 Služba konaná nad základní dobu služby v týdnu (1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je policista povinen konat službu nad stanovenou základní dobu služby v týdnu.
(2) zrušen
(3) Nocí se rozumí doba od 22 hodin do 6 hodin.
(4) Při službě konané nad základní dobu služby v týdnu lze nepřetržitý odpočinek mezi dvěma službami zkrátit až na 6 hodin; nepřetržitý odpočinek v týdnu musí vždy činit nejméně 24 hodin.
§ 40 Služební pohotovost a dosažitelnost Policistovi lze nařídit v důležitém zájmu služby služební pohotovost nebo dosažitelnost.
§ 41 Vznik nároku na dovolenou (1) Policista má nárok na dovolenou za kalendářní rok, jestliže v něm vykonával službu alespoň 60 dnů.
(2) Za kalendářní rok, v němž vznikl nebo skončil služební poměr, náleží policistovi poměrná část dovolené, i když nesplnil podmínku uvedenou v odstavci 1.
(3) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem, které doby se posuzují jako doba výkonu služby.
§ 42 Délka dovolené (1) Základní délka dovolené činí pět týdnů.
(2) Poměrná část dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru v kalendářním roce náleží jedna dvanáctina dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději 15. den v měsíci, náleží policistovi poměrná část dovolené i za tento kalendářní měsíc; za kalendářní měsíc, v němž služební poměr skončil, náleží policistovi poměrná část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci trval služební poměr nejméně 15 dnů.
Nástup, čerpání a přerušení dovolené
§ 43 (1) Dovolenou lze policistovi poskytnout ještě před splněním podmínky stanovení v § 41 odst. 1. Jestliže však policista do konce kalendářního roku tuto podmínky nesplní, je povinen vrátit služební příjem, který mu byl vyplacen za dobu dovolené, na níž mu nevznikl nárok.
(2) Nástup dovolené určuje služební orgán, a to s přihlédnutím k zájmům služby i k oprávněným požadavkům policisty. Den nástupu dovolené musí být policistovi oznámen nejméně 15 dnů předem; tato lhůta může být zkrácena, jestliže s tím policista souhlasí.
(3) Nástup dovolené je nutno určit tak, aby ji policista mohl vyčerpat zpravidla do konce kalendářního roku. Jestliže policista nemohl dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je služební orgán povinen určit nástup dovolené tak, aby ji policista vyčerpal nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Služební orgán je však povinen určit policistovi čerpání alespoň dvou týdnů dovolené v kalendářním roce, pokud na ně má nárok.
(3) Služební orgán nemůže určit čerpání dovolené na dobu, kdy je policista uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je policistka na mateřské dovolené. Na dobu trvání ostatních důležitých osobních překážek ve službě může služební orgán určit policistovi čerpání dovolené jen na jeho žádost.
(5) Čerpá-li dovolenou policista s dobou služby rozvrženou nerovnoměrně, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.
(6) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může služební orgán změnit policistovi původně určený nástup dovolené nebo ho odvolat z dovolené; policista má nárok na náhradu nákladů, které mu tím bez jeho zavinění vznikly.
§ 44 (1) Dovolená se přerušuje, jestliže policista je v době čerpání dovolené uznán neschopným služby pro nemoc nebo úraz, nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny. Dovolená se přerušuje také nástupem mateřské dovolené.
(2) Připadne-li v době dovolené svátek na den, který je jinak obvyklým dnem služby, nezapočítává se do dovolené.
§ 45 Služební příjem za dobu dovolené (1) Policista má za dobu dovolené nárok na služební příjem, který tvoří jednotlivé složky služebního příjmu stanovené měsíční výměrou, na které měl nárok v den předcházející dni nástupu dovolené; proměnlivé příplatky a odměny se do služebního příjmu za dobu dovolené nezapočítávají. Na žádost policisty musí být služební příjem splatný během dovolené vyplacen již před nástupem dovolené.
(2) Policistovi náleží za nevyčerpanou dovolenou nebo za její poměrnou část náhrada ve výši služebního příjmu odpovídajícího době nevyčerpané základní délky dovolené, pokud dovolenou nebo její poměrnou část nemohl vyčerpat ani do konce příštího kalendářního roku.
§ 46 Vliv skončení služebního poměru na dovolenou Skončí-li služební poměr policisty po vyčerpání dovolené nebo její části, na níž mu nevznikl nárok, je povinen vrátit služební příjem, vyplacený mu za dovolenou nebo její část, na níž mu nevznikl nárok, jen skončil-li služební poměr propuštěním podle § 16 odst. 1 písm. d) a e) nebo ztrátou hodnosti.
§ 47 Dodatková dovolená (1) Policista, který vykonává po celý kalendářní rok zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou službu, má nárok též na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Vykonává-li tuto služby jen po část kalendářního roku, náleží mu poměrná část dodatkové dovolené.
(2) Za dodatkovou dovolenou nelze poskytnout náhradu podle § 45 odst. 2; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.
(3) Federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem zdravotnictví České republiky a ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky stanoví obecně závazným právním předpisem, která služba je zdraví škodlivá nebo zvlášť obtížná.
§ 48 Služební volno (1) Jestliže policista nemůže pro překážky z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky konat službu, má nárok na udělení služebního volna.
(3) Služební volno bez nároku na služební příjem se poskytne policistovi po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění nebo příspěvek podle zákona o rodičovském příspěvku, nejdéle však do tří let věku dítěte.
(3) Policistovi může být poskytnuto, jestliže o to z vážných důvodů požádá, služební volno bez nároku na služební příjem na nezbytně nutnou dobu.
(4) Federální ministerstvo vnitra stanoví v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí obecně závazným právním předpisem, ve kterých případech a v jakém rozsahu se poskytuje služební volno pro překážky z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky ve službě a v jakém rozsahu náleží služební příjem po dobu tohoto služebního volna.
HLAVA ČTVRTÁ NÁLEŽITOSTI POLICISTŮ A NÁHRADY SLUŽEBNÍCH VÝDAJŮ (§ 49-54)
§ 49 Náležitosti (1) Policista má nárok na peněžní a naturální náležitosti.
(2) zrušen
(3) Naturálními náležitostmi jsou věcná plnění potřebná pro výkon služby.
(4) Federální ministerstvo vnitra po dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a federálním ministerstvem financí stanoví obecně závazným právním předpisem podmínky a podrobnosti nároku na jednotlivé druhy náležitostí, jejich výši a výplatní termíny.
§ 53 Náhrady výdajů poskytovaných v souvislosti s výkonem služby (1) Policistovi náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, které mu vzniknou při plnění služebních povinností; rovněž mu náleží náhrada za používání vlastních předmětů potřebných pro výkon služby, jestliže jich používá se souhlasem služebního orgánu.
(2) Federální ministerstvo vnitra po projednání s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a federálním ministerstvem financí stanoví obecně závazným právním předpisem podmínky nároku na náhradu výdajů uvedených v odstavci 1, její výši a další podrobnosti.
§ 54 Jednorázová peněžní výpomoc V mimořádných, zvlášť odůvodněných případech může být policistovi na jeho žádost poskytnuta jednorázová nenávratná peněžní výpomoc. O přiznání jednorázové peněžní výpomoci a její výši rozhoduje služební orgán; při rozhodování může přihlédnout ke stanovisku příslušného odborového orgánu.
HLAVA PÁTÁ BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY (§ 55-57)
§ 55 Povinnosti služebního orgánu (1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví policistů při výkonu služby zajišťuje služební orgán.
(2) Služební orgán je zejména povinen
a) dbát při tvorbě předpisů požadavků bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby,
b) kontrolovat dodržování předpisů, rozkazů a pokynů vydaných k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,
c) zjišťovat příčiny služebních úrazů a nemocí z povolání a soustavně vytvářet podmínky pro předcházení služebním úrazům a nemocem z povolání, jakož i onemocněním vznikajícím vlivem prostředí, v němž policista vykonává službu.
(3) Obecně závazné právní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby policistů vydává federální ministerstvo vnitra.
§ 56 Povinnosti policisty Policista je zejména povinen
a) používat při výkonu služby předepsaných ochranných zařízení a prostředků,
b) účastnit se školení a výcviku prováděného v zájmu zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a podrobit se zkouškám z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby stanoveným právním předpisem a lékařským prohlídkám,
c) včas oznamovat nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví při výkonu služby.
§ 57 Státní odborný dozor Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu služby upravuje zvláštní předpis.
HLAVA ŠESTÁ PÉČE O POLICISTY (§ 58-68)
§ 58 Podmínky pro výkon služby (1) Služební orgány vytváření podmínky pro řádný, hospodárný a pokud možno bezpečný výkon služby.
(2) Služební orgány jsou pro policisty zejména povinny
a) zajišťovat zdravotnickou péči,
b) zřizovat, udržovat a zlepšovat sociální zařízení,
c) pečovat o vzhled, úpravu a zlepšování pracovišť,
d) vytvářet příznivé podmínky pro závodní stravování odpovídající zásadám správné výživy,
e) zajišťovat řádné ubytování.
§ 59 Dohoda o zvýšení vzdělání (1) Policejní sbor může s policistou uzavřít dohodu, kterou se policejní sbor zavazuje umožnit mu zvýšení vzdělání a policista se zavazuje setrvat po skončení studia po určenou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením vzdělání nebo jejich poměrnou část.
(2) Dohoda o zvýšení vzdělání musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny
a) stupeň vzdělání a forma jeho získání,
b) obor studia,
c) doba, po kterou se policista zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru a
d) celková částka, kterou lze na policistovi požadovat jako úhradu nákladů,
jinak je dohoda neplatná.
(3) Povinnost uhradit náklady podle odstavce 1 nevznikne, jestliže služební poměr policisty skončil propuštěním podle § 16 odst. 1 písm. a) a b).
(4) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o podmínkách zvýšení vzdělání policistů podle předchozích ustanovení; může též stanovit, kdy lze policistovi úhradu nákladů zcela nebo zčásti prominout.
§ 60 Uložení svršků a dopravních prostředků Služební orgány jsou povinny zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které policisté obvykle nosí do služby, jakož i obvyklých dopravních prostředků policistů, pokud jich používají k cestě do služby a zpět; za obvyklý dopravní prostředek k cestě do služby a zpět se pro tento účel nepovažuje osobní automobil.
§ 61 Preventivní rehabilitace (1) Policistům se poskytuje k upevnění jejich tělesné zdatnosti, tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace v délce dvou týdnů v kalendářním roce.
(2) Policistům s oslabeným zdravím se poskytuje na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitace v délce dvou týdnů v kalendářním roce formou lázeňského léčení spojeného s částí dovolené.
(3) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podmínky pro poskytování a průběh preventivní rehabilitace.
§ 62 Péče o policisty se změněnou schopností k výkonu služby Jestliže schopnost policisty k výkonu služby je ze zdravotních důvodů dlouhodobě změněna, stanoví mu příslušná lékařská komise zdravotní klasifikace a potřebné omezení pro výkon služby.
Zvláštní podmínky pro výkon služby policistek
§ 63 (1) Policistka nesmí být ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon je pro ni fyzicky nepřiměřený, škodí jejímu organismu nebo ohrožuje její mateřské poslání.
(2) Těhotná policistka nesmí být rovněž ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství ze zdravotnicích důvodů tkvících v její osobě. To platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu.
(3) Federální ministerstvo vnitra po projednání s ministerstvem zdravotnictví České republiky a ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky stanoví obecně závazným právním předpisem činnosti zakázané všem policistkám, těhotným policistkám a matkám do konce devátého měsíce po porodu.
§ 64 Těhotná policistka a policistka pečující alespoň o jedno dítě mladší než jeden rok nesmí být zařazované do nočních služeb, do služeb konaných nad základní dobu služby v týdnu, do služební pohotovosti nebo dosažitelnosti. Do služební pohotovosti a dosažitelnosti nesmí být zařazován a též policistka, která pečuje alespoň o jedno dítě mladší 15 let.
§ 65 Vykonává-li těhotná policistka funkci, jejíž výkon je těhotné policistce zakázán nebo podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je služební orgán povinen přemístit ji dočasně na funkci, která je pro ni vhodná a v níž může dosahovat stejného služebního příjmu jako v dosavadní funkci. To platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu.
§ 66 (1) Těhotná policistka a policistka pečující alespoň o jedno dítě mladší než jeden rok nesmí být vysílána na služební cestu.
(2) Policistka pečující alespoň o jedno dítě starší než jeden rok může být v době, dokud dítě nedosáhlo věku osmi let, vyslána na služební cestu mimo obvod obce služebního působiště nebo přeložena na jinou funkci do jiného místa služebního působiště jen se svým souhlasem.
(3) Ustanovení předchozího odstavce platí i pro osamělou policistku pečující alespoň o jedno dítě mladší 15 let.
§ 67 (1) Služební orgán je povinen při zařazování do služby přihlížet též k potřebám policistek pečujících o děti.
(2) Služební orgán určí policistce pečující o dítě mladší než 15 let nebo těhotné policistce na její žádost kratší dobu služby nebo dobu služby jinak vhodně upraví, nebrání-li tomu důležitý zájem služby.
§ 68 (1) Nárok policistek na mateřskou dovolenou a na přestávku ke kojení se řídí předpisy platnými pro pracovnice v pracovním poměru.
(2) Požádá-li policistka služební orgán o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, je služební orgán povinen její žádosti vyhovět.
HLAVA SEDMÁ NÁHRADA ŠKODY (§ 69-95)
Oddíl první Odpovědnost policisty za škodu (§ 69-80)
§ 69 Obecná odpovědnost (1) Policista odpovídá policejnímu sboru za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinnosti při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinnosti ze strany policejního sboru, odpovědnost policisty se poměrně omezí.
(3) Zavinění policisty prokazuje služební orgán s výjimkou případů uvedených v § 71 a 73.
§ 70 Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody (1) Na policistovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu, může služební orgán požadovat, aby přispěl k úhradě škody, která byla způsobena policejnímu sboru, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud škodu nelze nahradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti, k výši a povaze škody, jakož i k osobním a majetkovým poměrům policisty, který povinnost nesplnil, Výše náhrady škody nesmí však přesáhnout částku rovnající se trojnásobku jeho hrubého měsíčného služebního příjmu.
(2) zrušen
Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je policista povinen vyúčtovat
§ 71 (1) Převzal-li policista na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování (hotovosti, ceniny, materiálové zásoby, zboží a jiné hodnoty), odpovídá za vzniklý schodek. V dohodě může být s policistou současně ujednáno, že bude-li vykonávat službu s více policisty, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně.
(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
(3) Policista se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
§ 72 (1) Policista, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní odstoupit, je-li přemisťován nebo překládán na jinou funkci, nebo pokud policejní sbor v době do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v podmínkách výkonu služby, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné hmotné odpovědnosti může policista od dohody odstoupit, jestliže na pracovišti je ustanoven jiný policista nebo ustanoven jiný vedoucí pracoviště nebo jeho zástupce. Odstoupení musí být oznámeno služebnímu orgánu písemně.
(3) Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem skončení služebního poměru nebo dnem oznámení o odstoupení od této dohody.
§ 73 Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů Policista odpovídá za ztrátu součástí výstroje, výzbroje a jiných předmětů, které mu byly svěřeny na písemné potvrzení. Této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že ztrátu nezavinil.
Společná ustanovení o odpovědnosti
§ 74 O náhradě škody rozhoduje služební orgán, nedojde-li k dohodě o náhradě škodě.
§ 75 Policista neodpovídá za škodu,
a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,
b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem,
c) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.
§ 76 (1) Policista, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčinil uvedením v předešlý stav.
(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého policisty trojnásobek jeho hrubého měsíčného služebního příjmu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena
a) na svěřených hodnotách, které je policista povinen vyúčtovat nebo ztrátou svěřených předmětů,
b) v opilosti, kterou si policista sám přivodil nebo v důsledku toho, že zneužil omamných prostředků.
(3) Byla-li škoda způsobena také policejním sborem, je policista povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
(4) Odpovídá-li za škodu několik policistů, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění; způsobil-li některý z nich škodu úmyslně, odpovídá za celou škodu.
§ 77 (1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým policistům určí podíl náhrady podle poměru jejich hrubých služebních příjmů, přičemž služební příjem příslušného nadřízeného a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.
(2) Podíl náhrady stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých policistů, s výjimkou příslušného nadřízeného a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich hrubému měsíčnímu služebnímu příjmu. Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, jsou povinni uhradit zbytek příslušný nadřízený a jeho zástupce podle poměru svých hrubých služebních příjmů.
(3) Zjistí-li se, že schodek, nebo jeho část byla zaviněna některým ze společně odpovědných policistů, hradí schodek tento policista podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí všichni společně odpovědní policisté podíly určenými podle předchozího odstavce.
§ 78 Při určení výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty. Je-li stanovena maloobchodní cena, vychází se z této ceny a přihlíží se k opotřebení věci.
§ 79 (1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, lze určit výši náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je trojnásobek hrubého měsíčního služebního příjmu. Jde-li o škodu způsobenou v opilosti nebo v důsledku zneužití omamných prostředků nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je policista povinen vyúčtovat, anebo o škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán, nebo jde-li o škodu způsobenou trestným činem, též soud.
(2) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti policistou při dopravní nehodě, lze ve zvlášť odůvodněných případech od vymáhání náhrady škody zcela upustit, zejména došlo-li k dopravní nehodě při bezpečnostní akci nebo bezprostředně po ní, při ztížených podmínkách, jde-li o první zavinění policisty nebo o nehodu způsobenou v důsledku jeho malé zkušenosti, anebo došlo-li při dopravní nehodě k vážnému poškození jeho zdraví.
(3) Při určování výše náhrady škody se přihlíží zejména k výši a povaze škody, k tomu, jak k ní došlo, k dosavadnímu plnění služebních povinností policistou a k jeho osobním a majetkovým poměrům.
(4) Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.
§ 80 (1) Výši náhrady škody určuje služební orgán po projednání s policistou tak, aby dohoda o náhradě škody mohla být uzavřena, popřípadě rozhodnutí o náhradě škody bylo policistovi oznámeno bez zbytečného odkladu.
(2) Byla-li škoda způsobena trestným činem, rozhodne služební orgán o povinnosti policisty uhradit škodu, jen jestliže o ní nerozhodl soud.
Oddíl druhý Odpovědnost policejního sboru za škodu (§ 81-95)
§ 81 Obecná odpovědnost (1) Byla-li policistovi způsobena při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním škoda porušením právní povinnosti, odpovídá mu za ni policejní sbor.
(2) Policejní sbor odpovídá policistovi též za škodu, kterou mu způsobily porušením právních povinností v rámci plnění služebních úkolů služební orgány.
Odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocích z povolání
§ 82 (1) Došlo-li při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním k poškození policisty na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (dále jen "služební úraz"), odpovídá za škodu tím vzniklou policejní sbor. Služebním úrazem není úraz, který se policistovi přihodil na cestě do služby a zpět, pokud nebyl mimořádně povolán na pracoviště (shromaždiště) služebním orgánem.
(2) Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který policista utrpěl pro výkon služby.
(3) Za škodu způsobenou policistovi nemocí z povolání odpovídá policejní sbor, konal-li v něm službu naposledy před jejím zjištěním za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených.
(4) Jako nemoc z povolání odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do tohoto seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.
§ 83 (1) Policejní sbor se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že
a) škoda byla způsobena tím, že postižený policista svým zaviněním porušil právní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
b) škodu si přivodil postižený policista svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiných omamných prostředků a policejní sbor nemohl škodě zabránit,
a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.
(2) Policejní sbor se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že
a) postižený policista porušil svým zaviněním právní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody,
b) jednou z příčin škody byla opilost nebo zneužití jiných omamných prostředků postiženým policistou,
c) policistovi vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že ač neporušil právní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikace a zkušenostem vědom, že si může přivodit úraz nebo nemoc z povolání.
(3) Zprostí-li se policejní sbor odpovědnosti zčásti, určí se část škody, kterou nese policista podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. c) uhradí však policejní sbor alespoň jednu třetinu škody.
(4) Při posuzování, zda policista porušil právní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, není možno dovolávat se jen všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.
(5) Za lehkomyslné jednání podle odstavce 2 písm. c) nelze považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika služby.
§ 84 Policejní sbor se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li policista služební úraz
a) při služebním zákroku nebo
b) při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, pokud policista tento stav sám úmyslně nevyvolal.
§ 85 Policistovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je policejní sbor povinen v rozsahu, ve kterém odpovídá za škodu, poskytnout
a) náhradu za ztrátu na služebním příjmu,
b) náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,
c) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
d) náhradu věcné škody,
e) jednorázové mimořádné odškodnění.
§ 86 (1) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti policisty ke službě se poskytuje v takové výši, aby spolu se služebním příjmem v nemoci nebo nemocenským se rovnala jeho čistému služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání.
(2) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti policisty ke službě nebo při uznání plné nebo částečné invalidity se poskytuje v takové výši, aby spolu s čistým služebním příjmem (výdělkem) oprávněného po úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s případným invalidním, částečným invalidním důchodem poskytovaným z téhož důvodu nebo s příspěvkem za službu se rovnala jeho čistému služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost ani ke změně výše a ke zvýšení již přiznaných důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení. Tato náhrada náleží oprávněnému nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.
(3) Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se poskytuje jednorázově ve výši a za podmínek stanovených právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.
(4) Policistovi, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu služby v leteckém provozu, při plnění zvláštních úkolů uložených služebními orgány, při práci s výbušninami, s chemickým, radioaktivním, vysoce virulentním nebo infekčním materiálem anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 15 000 Kčs a nejvýše 60 000 Kčs. Došlo-li však k takovému úrazu za zvlášť nebezpečných podmínek, náleží policistovi jednorázové mimořádné odškodnění až do výše 100 000 Kčs. Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 15 000 Kčs a nejvýše 60 000 Kčs náleží za podmínek stanovených v první větě též oprávněnému, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku nemoci z povolání.
§ 87 Jestliže policista následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je policejní sbor povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout
a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
d) jednorázové odškodnění pozůstalých,
e) náhradu věcné škody.
§ 88 (1) Náklady spojené s léčením a náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštních předpisů.
(2) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Při výpočtu této náhrady se vychází z čistého služebního příjmu zemřelého. Náhrada nákladů náleží, pokud není uhrazena dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu.
(3) Jednorázové odškodnění pozůstalých se řídí právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.
(4) Náhrada věcné škody náleží dědicům.
§ 89 (1) Policejní sbor může výjimečně, půjde-li o případ zvláštního zřetele hodný, poskytnout manželu, dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, popřípadě rodičům zemřelého příspěvek ve výši jednorázového odškodnění pozůstalých, i když za poškození na zdraví zemřelého policisty neodpovídá.
(2) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podmínky, které jsou obdobně nebezpečné a zvlášť nebezpečné, určování výše jednorázového mimořádného odškodnění a stanoví postup služebních orgánů při projednávání a určování náhrady škody a další podrobnosti o poskytování náhrad v souvislosti se služebními úrazy a nemocemi z povolání; může též stanovit potřebné odchylky pro poskytování náhrady za bolest, a ve kterých případech lze poskytnout jednorázové odškodnění pozůstalých vyšší částkou.
§ 90 (1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, lze vydat nové rozhodnutí ve věci.
(2) Stanoví-li se právním předpisem, vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, nové podmínky, výše a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející pracovníkům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, řídí se jím i podmínky, výše a způsob náhrady za ztrátu na služebním příjmu náležející policistům po skončení neschopnosti ke službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání.
(3) Federální ministerstvo vnitra může stanovit v dohodě s federálním ministerstvem financí obecně závazným právním předpisem vyšší limity jednorázového mimořádného odškodnění, než stanoví tento zákon.
§ 91 Odpovědnost za škodu na odložených věcech (1) Policejní sbor odpovídá za škodu na věcech, které na jeho pracovištích policista odložil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě.
(2) Za věci, které policista obvykle do služby nenosí a které nebyly služebním orgánem převzaty do zvláštní úschovy, odpovídá policejní sbor jen do částky 2000 Kčs. Jestliže škoda na těchto věcech byla způsobena jiným policistou nebo pracovníkem policejního sboru anebo jestliže služební orgán tyto věci převzal do úschovy, hradí se škoda bez omezení.
(3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže ji policista neohlásil služebnímu orgánu bez zbytečného odkladu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.
§ 92 Odpovědnost za škodu na věci (1) Utrpěl-li policista škodu na věci v souvislosti s výkonem služby, odpovídá za ni policejní sbor.
(2) Utrpěl-li policista škoda na věci při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, odpovídá za ni policejní sbor, jestliže tento stav policista sám nevyvolal a počínal si způsobem přiměřeným okolnostem. Policista má též nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil při odvracení škody.
Společná ustanovení o náhradě škody
§ 93 (1) O náhradě škody rozhoduje služební orgán.
(2) Prokáže-li služební orgán, že škodu zavinil také poškozený policista odpovědnost policejního sboru se poměrně omezí.
§ 94 Policejní sbor je povinen uhradit policistovi skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Jde-li o jinou škodu na zdraví než z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o služebních úrazech s výjimkou ustanovení o jednorázovém mimořádném odškodnění a o jednorázovém odškodnění pozůstalých.
§ 95 (1) Jestliže policejní sbor poškozenému nahradil škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku , a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.
(2) Jde-li o náhradu škody při nemocech z povolání, má policejní sbor, který škodu uhradil, nárok na náhradu vůči všem organizacím, u nichž postižený policista pracoval nebo konal službu za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval nebo konal službu u těchto organizací za uvedených podmínek.
HLAVA OSMÁ NÁROKY SOUVISEJÍCÍ SE SKONČENÍM SLUŽEBNÍHO POMĚRU (§ 96-103)
§ 96 Odchodné (1) Policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním podle § 16 odst. 1 písm. a) až c) a odstavec 2 písm. a) náleží odchodné, jestliže jeho služební poměr trval alespoň šest let.
(2) Pokud dále není stanoveno jinak, činí odchodné za šest let trvání služebního poměru částku ve výši posledního hrubého měsíčního služebního příjmu a zvyšuje se za každý další ukončený rok služebního poměru o jednu polovinu hrubého měsíčního služebního příjmu, nejvýše však do výše jeho devítinásobku.
(3) Policistovi, jehož služební poměr skončil propuštěním podle § 16 odst. 1 písm. c), se odchodné snižuje o dvě třetiny.
(4) Policistovi, který je po skončení služebního poměru bezprostředně přijat do jiného služebního poměru, odchodné nenáleží, pokud mu je nárok na odchodné zachován i v tomto jiném služebním poměru.
§ 97 Platové vyrovnání (1) Policistovi, jehož služební poměr skončil propuštěním podle § 16 odst. 1 písm. a) a nemá nárok na starobní důchod, invalidní důchod, částečný invalidní důchod, důchod za výsluhu let nebo na příspěvek za službu, náleží platové vyrovnání. Platové vyrovnání do výše posledního čistého služebního příjmu mu náleží po dobu výdělečné činnosti nebo po dobu, po kterou je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nejdéle však dvanáct měsíců od skončení služebního poměru.
(2) Příjemce platového vyrovnání je povinen plátci platového vyrovnání oznámit do osmi dnů změny skutečností rozhodných pro trvání nároku na platové vyrovnání a jeho výplatu. Byl-li příjemce platového vyrovnání písemně vyzván, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na platové vyrovnání a jeho výplatu, je povinen výzvě vyhovět. Neučiní-li tak v určené lhůtě, může mu být výplata platového vyrovnání zastavena, pokud byl na tento následek ve výzvě upozorněn.
§ 98 (1) Příspěvek za službu (dále jen "příspěvek") náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 16 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 písm. a).
(2) Při opětovném přijetí policisty do služebního poměru, z něhož vzniká nárok na příspěvek, zaniká dosavadní nárok na příspěvek dnem, který předchází dni opětovného přijetí do služebního poměru.
(3) Příspěvek nenáleží po dosažení věku 60 let.
§ 99 (1) Příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu 10 roků. Za každý další ukončený rok služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu.
(2) Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého měsíčného služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních pět kalendářních roků před skončením služebního poměru.
(3) Příspěvek podle předchozích odstavců však nesmí přesáhnout nejvyšší výměru starobního důchodu.
§ 100 (1) Při souběhu nároku na příspěvek s nárokem na příspěvek ze službu podle jiných předpisů náleží vyšší příspěvek.
(2) Při souběhu nároků na příspěvek a na starobní, invalidní, částečný invalidní důchod nebo na důchod za výsluhu let podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží oprávněnému příspěvek, pokud se tento důchod nevyplácí.
§ 101 (1) Příspěvek se zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako částečný invalidní důchod ze sociálního zabezpečení.
(2) Po dobu pobytu příjemce příspěvku v cizině, po dobu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody se příspěvek vyplácí za podmínek stanovených pro výplatu důchodu ze sociálního zabezpečení.
(3) Příjemce příspěvku je povinen plátci příspěvku oznámit do osmi dnů změny skutečností rozhodných pro trvání nároku na příspěvek a jeho výplatu. Byl-li příjemce příspěvku písemně vyzván, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek a jeho výplatu, je povinen výzvě vyhovět. Neučiní-li tak v určené lhůtě, může mu být výplata příspěvku zastavena, pokud byl na tento následek ve výzvě upozorněn.
§ 102 (1) Skončí-li služební poměr úmrtím policisty, náleží pozůstalým úmrtné.
(2) Pro účely tohoto zákona se za pozůstalé považují manžel, manželka, nezaopatřené děti a rodiče nebo další osoby, pokud byly na zemřelého odkázáni výživou.
(3) Výše úmrtného činí trojnásobek posledního hrubého měsíčního služebního příjmu zemřelého policisty.
§ 103 Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.
HLAVA DEVÁTÁ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ (§ 104-118)
Oddíl první Obecná ustanovení (§ 104-112)
§ 104 účastníci řízení Účastníky řízení ve věcech služebního poměru jsou policejní sbor a policista nebo pozůstalý po policistovi.
§ 105 (1) Podání lze učinit písemně nebo ústně do protokolu u služebního orgánu, který je oprávněn ve věci rozhodnout.
(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být zřejmé, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje.
(3) Na žádost účastníka řízení musí být přijetí podání potvrzeno.
§ 106 Rozhodnutí (1) Rozhodnutí služebního orgánu musí být v souladu s právními předpisy, vycházet ze skutečného stavu věci a obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede též, který služební orgán rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí a označení policisty. Rozhodnutí musí být podepsáno s uvedením hodnosti, jména, příjmení a funkce služebního orgánu a doručeno policistovi.
(2) Výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. Pokud se v rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, stanoví pro ni služební orgán lhůtu.
(3) V odůvodnění rozhodnutí služební orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.
(4) Poučení o odvolání obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat, v jaké lhůtě a ke kterému služebnímu orgánu.
(5) Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí služební orgán i bez návrhu opraví a vyrozumí o tom účastníky řízení.
(6) Rozhodnutí služebního orgánu, které bylo doručeno a proti němuž již nelze podat odvolání, je v právní moci.
(7) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže je v právní moci nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek. Rozhodnutí vykoná služební orgán; rozhodnutí ve vztahu k účastníku řízení, který není ve služebním poměru podle tohoto zákona, vykoná soud na návrh služebního orgánu.
§ 107 Zahájení řízení (1) Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu služebního orgánu.
(2) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo služebnímu orgánu oprávněnému ve věci rozhodnout. Pokud se řízení zahajuje z podnětu služebního orgánu, je řízení zahájeno dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.
(3) O zahájení řízení uvědomí služební orgán všechny účastníky řízení.
§ 108 Postoupení Není-li služební orgán oprávněn o věci rozhodnout, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému služebnímu orgánu a uvědomit o tom účastníky řízení.
§ 109 Práva a povinnosti účastníků řízení (1) Účastníci řízení jsou povinni postupovat tak, aby svým jednáním neztěžovali řízení a nezpůsobili jeho průtahy.
(2) Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisů s výjimkou protokolů o hlasování a pořizovat si z nich výpisy.
(3) Služební orgán může povolit nahlédnout do spisů i jiným osobám, pokud prokáží odůvodněnost svého požadavku.
(4) Služební orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisů nebylo porušeno státní nebo služební tajemství.
§ 110 Dožádání Jestliže služební orgán nemůže provést procesní úkon sám nebo jestliže je to účelné z jiných důvodů, může o jeho provedení požádat jiný služební orgán; dožádaný služební orgán provede tento úkon bez zbytečného odkladu.
§ 111 (1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.
(2) Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutečného stavu věci, zejména výpovědi, vyjádření osob včetně účastníků řízení, odborné posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení orgánů a organizací, listiny, věci a ohledání.
(3) Účastník řízení je oprávněn navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.
(4) Služební orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.
§ 112 Náklady řízení (1) Náklady řízení, které vznikly služebnímu orgánu, včetně nákladů spojených s činností poradních komisí, hradí tento orgán. Náklady, které v řízení vznikly druhému účastníkovi řízení, nese tento účastník.
(2) Služební orgán nahradí svědkovi hotové výdaje a mzdu, která mu prokazatelně ušla. Nárok je třeba uplatnit do tří dnů po jeho vzniku, jinak zaniká.
(3) Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební orgán.
(4) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními předpisy.
Oddíl druhý Přezkoumání rozhodnutí (§ 113-118)
§ 113 Odvolací řízení (1) Proti rozhodnutí služebního orgánu může policista podat odvolání do 15 dnů, a jde-li o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o zrušení služebního poměru ve zkušební době, do sedmi dnů ode dne doručení rozhodnutí. Odvolání může policista podat též proti služebnímu hodnocení, potvrzení o služebním poměru a služebnímu posudku ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich obsahem seznámen. Odvolání se podává u služebního orgánu, který rozhodnutí vydal.
(2) Pokud policista v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí tímto zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního orgánu, platí, že jej podal včas u příslušného služebního orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
(3) Služební orgán příslušný k rozhodnutí o odvolání (dále jen "odvolací orgán") může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů, policista o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.
(4) Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o náhradě škody a proti služebnímu hodnocení, jímž byl policista hodnocen jako nevyhovující.
(5) Služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od podání odvolání, předloží odvolání odvolacímu orgánu k rozhodnutí.
(6) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.
§ 114 Odvolací orgán (1) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízení služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal; o odvolání proti rozhodnutí ředitele policejního sboru rozhodne ředitel policejního sboru.
(2) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o dovolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání, a to po předchozím projednání v poradní komisi ( § 115).
§ 115 Poradní komise (1) Odvolací orgány zřizují k projednání odvolání poradní komise. Poradní komise se skládá z předsedy, jeho zástupce a z dalších nejméně sedmi členů. Odvolání projednává poradní komise ve tříčlenných senátech. Složení senátu určí předseda příslušné poradní komise.
(2) Z účasti na jednání v senátu je vyloučen člen poradní komise, u něhož s ohledem na jeho vztah k projednávané věci nebo k účastníku lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. O tom, zda je člen poradní komise z jednání v senátu vyloučen, rozhoduje její předseda.
§ 116 Obnova řízení (1) Jestliže se dodatečně zjistily mimořádné závažné okolnosti, které policista nemohl bez své viny v řízení uplatnit a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může služební orgán na jeho návrh změnit nebo zrušit své pravomocné rozhodnutí.
(2) Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstavce 1 může policista podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.
(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat v případech, kdy je pravomocné rozhodnutí oprávněn přezkoumat soud.
§ 117 Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, musí je ředitel policejního sboru zrušit.
(2) Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do tří let od nabytí právní moci.
(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat v případech, kdy je pravomocné rozhodnutí oprávněn přezkoumat soud.
§ 118 Přezkoumání rozhodnutí soudy (1) Policista může podat u soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu o
a) propuštění ze služebního poměru podle § 16 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f),
b) náhradě škody, přesahuje-li požadovaná částka 5000 Kčs,
c) uložení kázeňského trestu.
(2) Návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle předchozího odstavce je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle § 113, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
(3) Požádá-li policista, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle odstavce 1 písm. b) a c), o odložení výkonu rozhodnutí, služební orgán jeho žádosti vyhoví.
(4) Při přezkoumání rozhodnutí služebních orgánů soudem se postupuje podle zvláštního předpisu.
HLAVA DESÁTÁ VZTAHY SLUŽEBNÍCH ORGÁNŮ A ODBOROVÝCH ORGÁNŮ (§ 119-120)
§ 119 Součinnost služebních orgánů a odborových orgánů Součinnost služebních orgánů a odborových orgánů se uskutečňuje zejména tím, že odborové orgány
a) podávají iniciativní návrhy a vyjadřují se k návrhům právních předpisů upravujících služební poměr policistů, k jejich platovým podmínkám, hmotnému zabezpečení, rekreační péči a k ochraně zdraví a bezpečnosti při výkonu služby,
b) provádějí kontrolu dodržování právních předpisů upravujících služební poměr policistů,
c) vyžadují od služebních orgánů informace o hospodaření se mzdovými prostředky a podílejí se na dodržování zásad spravedlivého odměňování,
d) navrhují své členy do poradních orgánů zřizovaných služebními orgány.
§ 120 Zabezpečení činnosti odborových orgánů (1) Policistovi nesmí být pro účast na činnosti odborové organizace způsobena služebním orgánem újma na jeho právech zaručených tímto zákonem.
(2) Policistovi vykonávajícímu funkci v odborových orgánech, jejíž výkon vyžaduje dlouhodobé uvolnění k plnění služebních povinností, náleží služební volno.
(3) Policista se po skončení výkonu funkce v odborových orgánech podle odstavce 1 ustanoví do funkce, kterou naposledy zastával; není-li to možné, ustanoví se do funkce podle § 10. Policistu dlouhodobě uvolněného pro plnění úkolů v odborových orgánech je možno propustit z důvodů uvedených v § 16 písm. a), c) a f) jen po projednání s příslušným odborovým orgánem. Toto ustanovení platí pro dobu dlouhodobého uvolnění a jeden rok po jeho ukončení.
(4) Policistovi zvolenému do funkce v odborových orgánech, jejíž výkon nevyžaduje dlouhodobé uvolnění od plnění služebních povinností, se udělí služební volno s nárokem na služební příjem na nezbytně nutnou dobu. Odborový orgán uhradí policejnímu sboru poskytnutý služební příjem, pokud nedojde k dohodě o upuštění od této úhrady.
(5) Služební orgány poskytují k zabezpečení činnosti základních odborových organizací a jejich orgánů nezbytné materiálně-technické zabezpečení.
ČÁST DRUHÁ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 121-130)
HLAVA PRVNÍ SPOLEČNÁ USTANOVENÍ (§ 121-127)
§ 121 Promlčení, zánik práv a nároků (1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok tomu, kdo jej uplatňuje, přiznat.
(2) Nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu z důvodů služebního úrazu nebo nemoci z povolání nebo za jiné škody na zdraví, nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých a na příspěvek se nepromlčuje; nároky na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují ve lhůtách stanovených v § 123 odst. 2 a 3.
(3) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází jen v případech uvedených v § 16 odst. 3, § 31, § 91 odst. 3 a § 112 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když to není v řízení namítáno.
(4) Jestliže policista uplatní svůj nárok a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí i o nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který se vede řízení o výkon rozhodnutí.
(5) Nárok uplatňuje policista podáním u služebního orgánu, služební orgán rozhodnutím.
§ 122 (1) Promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
(2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.
§ 123 (1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru tři roky.
(2) Jde-li o opětující se plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění tři roky od jejich splatnosti.
(3) Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí dva roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený doví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn v době tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně v době deseti let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
§ 124 (1) Byl-li nárok přiznán pravomocným rozhodnutím, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.
(2) Byl-li nárok tím, kdo je povinen plnit, písemně uznán co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena doba k plnění, běží promlčecí lhůta od uplynutí této doby.
(3) Nárok zajištěný omezením převodu nemovitosti se promlčuje za deset let.
(4) Promlčecí lhůta uvedená v předchozích odstavcích platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.
(5) Úroky a opětující se plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejich splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za tři roky ode dne jejich splatnosti.
§ 125 Zápočet doby zaměstnání (1) Policistům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru započítávají doby, pokud byly započteny podle dosavadních předpisů.
(2) Federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem, v jakém rozsahu se pro přiznání příspěvku za službu zvýhodněné započítává služba výkonného letce a výkon funkcí zvláštní povahy a zvláštního stupně nebezpečnosti.
§ 126 Zvláštní podmínky pro výkon služby osamělých policistů Ustanovení § 64, 66 a 67 se vztahují také na osamělé policisty trvale pečující alespoň o jedno dítě.
Na služební poměr policistů se použije obdobně těchto ustanovení zákoníku práce č. 65/1965 Sb. , ve znění pozdějších předpisů: § 11 odst. 1, § 12, § 14 až 17, § 94, 110a, § 143 odst. 6, § 157 až 161, § 241 až 244, § 245 odst. 1 až 3, § 246 až 260, § 265 až 266a, § 273 a § 274 odst. 1.
HLAVA DRUHÁ PŘECHODNÁ USTANOVENÍ A ÚČINNOST (§ 128-130)
§ 128 (1) Služební poměr příslušníků Sboru národní bezpečnosti zařazených v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra nebo vojenské složky Kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky se dnem účinnosti tohoto zákona stává služebním poměrem k Federálnímu policejnímu sboru nebo Sboru hradní policie. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti zařazení na federálním ministerstvu vnitra se dnem účinnosti tohoto zákona považují za policisty Federálního policejního sboru povolané k plnění úkolů federálního ministerstva vnitra.
(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují nároky vzniklé ze služebního poměru, právní úkony týkající se vzniku, změn a skončení služebního poměru učiněné přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty, které počaly běžet před tímto dnem. Nároky související se skončením služebního poměru se posuzují podle dosavadních předpisů, jestliže rozhodnutí o skončení služebního poměru bylo oznámeno přede dnem účinnosti tohoto zákona, i když služební poměr skončí po tomto dni; to neplatí, skončí-li služební poměr propuštěním v souvislosti se zásadními organizačními změnami.
(3) Řízení ve věcech služebního poměru zahájené přede dnem účinnosti tohoto zákona provedou a o opravných prostředcích rozhodnou orgány příslušné podle tohoto zákona a způsobem stanoveným v tomto zákoně.
(4) Příspěvek za službu, na který vznikl nárok podle dosavadních předpisů, se považuje za příspěvek za službu podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké byl přiznán. Dnem účinnosti tohoto zákona se příspěvek za službu zvýší stejným způsobem, jakým byl zvýšen částečný invalidní důchod v roce 1991.
(5) Povolení nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením udělená podle dosavadních předpisů ministrem vnitra České a Slovenské Federativní Republiky se zrušují.
(6) Služební přísaha složená podle dosavadního zákona se považuje za služební přísahu složenou podle tohoto zákona.
(7) Hodnosti příslušníků Sboru národní bezpečnosti dosažené podle dosavadních předpisů se považují za hodnosti policistů podle tohoto zákona.
(8) Je-li do služebního poměru podle tohoto zákona přijat občan, který byl v jiném služebním poměru započítává se mu délka služby v tomto jiném služebním poměru, jakož i nároky s tím související, jako kdyby tuto službu konal ve služebním poměru podle tohoto zákona.
§ 129 Ve vztahu k policistům Federálního policejního sboru a Sboru hradní policie dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnost
1. zákon č. 100/1970 Sb. , o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 63/1983 Sb. , zákona č. 74/1990 Sb. zákona č. 169/1990 Sb. , a zákona č. 546/1990 Sb. ;
2. nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 26/1983 o řízení ve věcech služebního poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti (registrované v částce 12/1984 Sb).
§ 130 Tento zákona nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.
Přechodná ustanovení novel:
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
