302/2001 Sb. znění účinné od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2018

změněno	s účinností od	poznámka
vyhláškou č. 228/2017 Sb.	1.1.2018
vyhláškou č. 228/2017 Sb.	31.7.2017
vyhláškou č. 132/2016 Sb.	25.4.2016
vyhláškou č. 342/2014 Sb.	1.1.2016
vyhláškou č. 342/2014 Sb.	1.1.2015
vyhláškou č. 83/2012 Sb.	1.1.2014
vyhláškou č. 83/2012 Sb.	1.1.2013
vyhláškou č. 83/2012 Sb.	1.5.2012
vyhláškou č. 9/2006 Sb.	1.7.2006
vyhláškou č. 9/2006 Sb.	12.1.2006
vyhláškou č. 99/2003 Sb.	1.5.2003
Více...

302

VYHLÁŠKA

Ministerstva dopravy a spojů

ze dne 7. srpna 2001

o technických prohlídkách a měření emisí vozidel

Ministerstvo dopravy a spojů (dále jen "ministerstvo") stanoví podle § 91 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., (dále jen "zákon") k provedení § 44 odst. 6, § 45 odst. 1, 5 a 6, § 47 odst. 4, § 48 odst. 1 a 4, § 53 odst. 2, § 54 odst. 6, § 57 odst. 3, § 58 odst. 1 písm. b) a c), § 60 odst. 3, § 62 odst. 2, § 63 odst. 5, § 66 odst. 3, § 67 odst. 1 písm. b) a c), § 69 odst. 3, § 71 odst. 2, § 72 odst. 3 a § 79 odst. 5 zákona:

Část první

Měření emisí (§ 1-7)

(K § 44 odst. 6, § 45 odst. 4 a § 53 odst. 2 zákona)

§ 1

Rozsah a způsob měření emisí

(1)

U vozidla se zážehovým motorem s neřízeným emisním systémem nebo s neřízeným emisním systémem s katalyzátorem se při měření emisí provádí

a)	vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; kontrola ostatních zařízení určených ke snižování emisí škodlivin (odvětrání motoru, recirkulace výfukových plynů apod.) se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla,
b)	u motoru zahřátého na provozní teplotu kontrola otáček volnoběhu, obsahu CO a uhlovodíků HC při volnoběžných otáčkách, pokud výrobce vozidla nestanoví jinak,
c)	kontrola stejných parametrů jako při volnoběhu při zvýšených otáčkách v rozmezí 2500 až 2800 min^-1, pokud výrobce nestanoví jinak, a
d)	porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(2)

U vozidla se zážehovým motorem s řízeným emisním systémem s katalyzátorem se při měření emisí provádí

a)	vizuální kontrola v rozsahu jako u vozidla s neřízeným emisním systémem, rozšířená o kontrolu stavu katalyzátoru, stavu sondy lambda, přídavných nebo doplňkových systémů ke snižování emisí a příslušné elektroinstalace,
b)	kontrola funkce řídicího systému motoru, čtení paměti závad pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla, u vozidla s palubním diagnostickým systémem EOBD nebo OBD kontrola funkce řídicího systému motoru, čtení paměti závad pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla, nebo kontrola funkce palubního diagnostického systému EOBD nebo OBD v rozsahu a způsobem předepsaným v instrukcích ministerstva oznámených ve Věstníku dopravy,
c)	u motoru zahřátého na provozní teplotu kontrola otáček volnoběhu a obsahu CO ve volnoběhu, obsahu CO a součinitele přebytku vzduchu lambda při zvýšených otáčkách v rozmezí 2500 až 2800 min^-1, pokud výrobce vozidla nestanoví jinak, a
d)	porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(3)

U vozidla se vznětovým motorem s neřízeným systémem se při měření emisí provádí

a)	vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; kontroluje se stav a případně i funkce přídavných zařízení ke snižování škodlivých emisí způsobem předepsaným výrobcem vozidla,
b)	u motoru zahřátého na provozní teplotu kontrola volnoběžných otáček motoru, pravidelnosti chodu motoru při volnoběžných otáčkách, maximálních otáček (kontrola regulátoru) a měření kouřivosti motoru metodou volné akcelerace a
c)	porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(4)

U vozidla se vznětovým motorem s řízeným systémem se při měření emisí provádí

a)	vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; kontroluje se stav a případně i funkce přídavných zařízení ke snižování škodlivých emisí způsobem předepsaným výrobcem vozidla,
b)	kontrola funkce řídicího systému motoru pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla, u vozidla s palubním diagnostickým systémem EOBD nebo OBD kontrola funkce řídicího systému motoru, čtení paměti závad pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla, nebo kontrola funkce palubního diagnostického systému EOBD nebo OBD v rozsahu a způsobem předepsaným v instrukcích ministerstva oznámených ve Věstníku dopravy,
c)	u motoru zahřátého na provozní teplotu kontrola volnoběžných otáček motoru, pravidelnosti chodu motoru při volnoběžných otáčkách, maximálních otáček a měření kouřivosti motoru metodou volné akcelerace a
d)	porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(5)

U vozidla s motorem na pohon plynným palivem například LPG, CNG, H₂ se při měření emisí provádí

a)	kontrola v rozsahu předepsaném pro daný druh motoru, včetně příslušných měření podle odstavců 1 až 4, a
b)	kontrola stavu, zástavby, těsnosti, plynového zařízení, u řízených systémů včetně kontroly řídicího systému.

(6)

U vozidla s vícepalivovým pohonem se při měření emisí provádí

a)	měření hodnot a porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot složek výfukového plynu v rozsahu s hodnotami předepsanými výrobcem vozidla v případě, že tento pohon je z výroby vozidla, a
b)	měření hodnot a porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot složek výfukového plynu v rozsahu pro základní palivo a pro palivo schválené při přestavbě vozidla v rozsahu pro základní palivo s hodnotami předepsanými výrobcem; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(7)

Při měření emisí se kontroluje i soulad vozidla s technickým průkazem vozidla, byl-li již vystaven. Ověřují se identifikační údaje vozidla a motoru a štítky na vozidle. Nesoulad evidenčních údajů v dokladech vozidla se skutečným stavem se zaznamená do poznámky protokolu o měření emisí.

(8)

Konkrétní postupy při měření emisí se řídí předpisy výrobce vozidla nebo výrobce emisního systému. Pokud nejsou stanoveny, postupuje se podle postupů uvedených v instrukcích ministerstva oznámených ve Věstníku dopravy.

(9)

Přípustné hodnoty obsahu plynných složek emisí a kouřivosti ve výfukových plynech motoru jsou stanoveny výrobcem vozidla. Pokud výrobce tyto hodnoty nestanovil, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

§ 2

Přístroje a zařízení používané k měření emisí

(1)

Stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory musí být vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

a)	přístrojem na měření otáček motoru,
b)	přístrojem na měření teploty motoru,
c)	přístrojem pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů schváleného typu a
d)	přístrojem pro kontrolu funkce řídicích jednotek emisního systému a komunikaci s nimi (tester řídicích systémů motoru); týká se jen stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem.

(2)

Stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory musí být vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

a)	přístrojem na měření otáček motoru,
b)	přístrojem na měření teploty motoru,
c)	přístrojem k měření kouřivosti vznětových motorů (opacimetrem) schváleného typu a
d)	testerem řídicích systémů vznětového motoru; týká se jen stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem.

(3)

Stanice měření emisí pro vozidla poháněná motory na pohon plynným palivem například LPG, CNG, H₂ musí být v závislosti na druhu motoru (zážehový, vznětový) vybavena přístroji podle odstavce 1 nebo 2 a dále

a)	přístrojem na zjišťování těsnosti plynového zařízení – detektorem přítomnosti uhlovodíkového plynu a
b)	testerem řídicích systémů plynového pohonu; týká se jen stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem.

(4)

Přístroje pro měření emisí musí odpovídat základním charakteristikám podle přílohy č. 2. Typy přístrojů pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů a přístroje k měření kouřivosti vznětových motorů určené pro stanice měření emisí musí být schváleny ministerstvem. Postupy pro schvalování přístrojů jsou uvedeny v příloze č. 3.

(5)

Přístroje předepsané k měření emisí musí být metrologicky navázány¹. Kalibraci těchto měřidel provádějí metrologická (servisní) střediska dodavatelů těchto přístrojů nebo firmy k této činnosti oprávněné nebo autorizované¹. Lhůty kalibrace stanoví příloha č. 2.

§ 3

Protokol o měření emisí, hodnocení výsledku

měření emisí

(1)

Protokol o provedeném měření emisí obsahuje

a)	ochrannou nálepku, číslo stanice měření emisí, název provozovatele, místo nebo sídlo podnikání a číslo telefonu stanice měření emisí,
b)	nadpis s uvedením názvu protokolu a čísla protokolu o měření emisí,
c)	informace o vozidle a jeho motoru; výrobní číslo motoru se uvádí jen v případě, že je vyznačeno v technickém průkazu vozidla,
d)	výsledek vizuální kontroly, u vozidel s pohonem na plyn i výsledek kontroly těsnosti plynového zařízení,
e)	výsledek kontroly řídicího systému motoru, je-li součástí vozidla, včetně výpisu z paměti závad a readiness kódů,
f)	parametry měřené při měření emisí, jejich předepsané i naměřené hodnoty pro základní i případné alternativní palivo, je-li tento druh pohonu na vozidle instalován,
g)	informace o použitém analyzátoru (kouřoměru) s uvedením výrobce a typu,
h)	informace o tom, že záznam z analyzátoru (kouřoměru) tvoří přílohu protokolu o měření emisí, nebo, že měřené hodnoty byly zaznamenány přímým vstupem měřicího zařízení do protokolu o měření emisí,
i)	poznámky s uvedením zjištěných závad,
j)	hodnocení výsledku měření emisí,
k)	termín příštího pravidelného měření emisí,
l)	datum provedení měření emisí, jméno a číslo osvědčení mechanika, který měření emisí prováděl, razítko stanice měření emisí a podpis odpovědné osoby provozovatele stanice měření emisí.

(2)

Motorové vozidlo z hlediska měření emisí vyhovuje, jestliže na jeho technickém stavu nebyly zjištěny závady mající vliv na zhoršení emisního chování vozidla a kontrolované parametry se nacházejí v mezích stanovených výrobcem vozidla. Pokud výrobce tyto hodnoty nestanovil, nesmí být překročeny přípustné hodnoty obsahu složek výfukových plynů stanovené v příloze č. 1.

(3)

Motorové vozidlo z hlediska měření emisí nevyhovuje, jestliže na jeho technickém stavu byly zjištěny závady mající vliv na zhoršení emisního chování vozidla nebo kontrolované parametry se nenacházejí ve stanovených mezích podle odstavce 2.

(4)

Vzory protokolů o měření emisí pro vozidla se zážehovým a vznětovým motorem jsou uvedeny v příloze č. 4.

§ 4

zrušen

§ 5

Ochranná nálepka

(1)	Ochranná nálepka osvědčuje, že protokol o měření emisí vydala stanice měření emisí, která je držitelem osvědčení podle § 24. Na protokol o měření emisí se ochranná nálepka umisťuje do jeho levého horního rohu.
(2)	Provedení ochranné nálepky je uvedeno v příloze č. 6a k této vyhlášce.

§ 6

Evidence vedené stanicí měření emisí

(1)

Stanice měření emisí vede

a)	evidenci provedených měření emisí a
b)	evidenci ochranných nálepek․

(2)

Evidence měření emisí se vede formou knihy evidence měření emisí a ochranných nálepek. Instrukce k vedení evidence, vzory formulářů knih evidencí a způsob číslování protokolů o provedených měřeních emisí oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(3)

Protokoly o měření emisí, knihu evidence měření emisí a ochranných nálepek stanice měření emisí uchovává v písemné podobě po dobu nejméně 5 let.

§ 7

zrušen

Část druhá

Technické prohlídky (§ 8-14b)

Rozsah a způsob provádění technických prohlídek (K § 48 odst. 5 zákona)

§ 8

(1)

Ve stanici technické kontroly se provádějí tyto druhy technických prohlídek:

a)	pravidelná technická prohlídka,
b)	opakovaná technická prohlídka,
c)	technická prohlídka před schválením technické způsobilosti vozidla,
d)	technická prohlídka ADR,
e)	evidenční kontrola,
f)	technická prohlídka na žádost zákazníka,
g)	technická prohlídka před registrací vozidla a
h)	technická prohlídka v rámci technické silniční kontroly podle vyhlášky o technických silničních kontrolách (dále jen „nařízená technická prohlídka“).

(2)

Technická prohlídka se provádí v rozsahu plném nebo částečném. Plným rozsahem je provedení technické prohlídky v rozsahu všech kontrolních úkonů podle přílohy č. 7, které se vztahují na konstrukci a vybavení vozidla. Částečným rozsahem je provedení technické prohlídky jen v rozsahu vybraných kontrolních úkonů.

(3)

Pravidelnou technickou prohlídkou je technická prohlídka provedená ve lhůtách stanovených zákonem. Pravidelná technická prohlídka se provádí v plném rozsahu; obsahuje proto i evidenční kontrolu vozidla.

(4)

Opakovanou technickou prohlídkou je technická prohlídka následující po předchozí technické prohlídce podle odstavce 1 písm. a), c), d), g) a h), po předchozí kontrole technického stavu silničního vozidla podle zvláštního právního předpisu nebo jiné obdobné kontrole v jiném členském státě, při které byla na vozidle zjištěna vážná nebo nebezpečná závada, nebo po zadržení osvědčení o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu. Opakovaná technická prohlídka provedená do 30 kalendářních dnů od předchozí technické prohlídky se provede v rozsahu částečném, omezeném na kontrolu technického stavu a činnosti systémů silničního vozidla, jeho konstrukčních částí a samostatných technických celků, na kterých byla vážná nebo nebezpečná závada zjištěna, pokud není při prohlídce zjištěna jiná zjevná vážná nebo nebezpečná závada. Opakovaná technická prohlídka provedená za dobu delší než 30 kalendářních dnů od předchozí technické prohlídky se provede v plném rozsahu. Opakovaná technická prohlídka následující po zadržení osvědčení o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu^1a, jde-li o nebezpečné závady, zjištěné při objasňování dopravní nehody, se vždy provede v plném rozsahu.

(5)

Technická prohlídka před schválením technické způsobilosti vozidla je technická prohlídka vozidla, jehož technická způsobilost dosud nebyla schválena a které dosud nebylo registrováno v České republice. Tato technická prohlídka se provádí v plném rozsahu, při respektování zvláštností vozidla. Kontrolní nálepku při této technické prohlídce vozidlu přidělí a na registrační značku vylepí registrační orgán.

(6)

Technická prohlídka ADR je technickou prohlídkou vozidla určeného k přepravě nebezpečných věcí z hlediska plnění požadavků stanovených zvláštním právním předpisem.² Tento druh technické prohlídky může provádět pouze stanice technické kontroly, která byla k této činnosti pověřena ministerstvem a jejíž pracovníci byli pro tuto činnost vyškoleni. Podmínky zabezpečení této činnosti oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(7)

Evidenční kontrola je technická prohlídka vozidla v rozsahu kontrolních úkonů stanovených v příloze č. 7 ve skupině kontrolních úkonů č. 0. Tato technická prohlídka je účelově zaměřena na kontrolu souladu provedení vozidla s údaji uvedenými v technickém průkazu vozidla a v osvědčení o registraci vozidla na kontrolu souladu provedení a umístění identifikačních údajů vozidla například VIN, výrobní štítek v porovnání databází, která je součástí Centrálního informačního systému pro STK, a za účelem jejich dokumentace. Evidenční kontrola je součástí každé pravidelné technické prohlídky. Definice pojmů pro účely provádění evidenční kontroly jsou uvedeny v příloze č. 7. Podrobné podmínky zabezpečení této činnosti oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(8)

Technická prohlídka na žádost zákazníka je technickou prohlídkou provedenou v plném nebo částečném rozsahu podle požadavků zákazníka. Při této technické prohlídce se vozidlu nepřiděluje kontrolní nálepka a neprovádí se zápis o výsledku technické prohlídky do technického průkazu vozidla.

(9)

Technickou prohlídkou před registrací vozidla se rozumí technická prohlídka vozidla, jehož technická způsobilost byla již schválena, ale vozidlo dosud nebylo registrováno v České republice. Tato technická prohlídka se provádí v plném rozsahu, při respektování zvláštností vozidla a jeho dokladů dle přílohy č. 20 této vyhlášky.

(10)

Nařízená technická prohlídka se provádí v rozsahu stanoveném vyhláškou o technické silniční kontrole. O výsledku této technické prohlídky je vystaven protokol o technické prohlídce, jenž tvoří přílohu k dokladu vydanému policistou nebo celníkem, přičemž zápis o výsledku technické prohlídky se do technického průkazu vozidla neprovádí. Pokud nebyly při nařízené technické prohlídce zjištěny žádné závady nebo byly zjištěny jen lehké závady, kontrolní nálepka se nepřiděluje.

§ 9

(1)	Žadatel o provedení technické prohlídky předloží stanici technické kontroly doklady v závislosti na požadovaném druhu technické prohlídky podle přílohy č. 20 této vyhlášky.
(2)	Žadatel přistaví vozidlo k provedení technické prohlídky čisté a ve stavu, který umožní bezpečné provedení technické prohlídky. Pokud je vozidlo vybaveno poklicemi kol, které zakrývají upevnění kol, žadatel přistaví vozidlo s demontovanými poklicemi na všech kolech. Pokud je vozidlo vybaveno motorem s pohonem na plynné palivo CNG, v případě, že tak stanoví výrobce, žadatel přistaví vozidlo s demontovanými kryty palivových nádrží. Jízdní soupravy musí splňovat podmínky spojitelnosti vozidel do jízdních souprav uvedené ve vyhlášce upravující schvalování technické způsobilosti vozidel⁷.
(3)	Stanice technické kontroly provedení technické prohlídky odmítne, jestliže žadatel nepředloží doklady k vozidlu uvedené v odstavci 1, nebo z vozidla zjevně unikají provozní hmoty v takové míře, která by znečistila pracoviště nebo ohrozila bezpečnost práce. Stanice technické kontroly může provedení technické prohlídky odmítnout rovněž v případě, že přistavené vozidlo nesplňuje požadavky podle odstavce 2.
(4)	U vozidla s plynovým pohonem kontrolní technik před vjezdem vozidla na linku stanice technické kontroly zkontroluje s použitím přístroje na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu těsnost plynové soustavy a u vozidla s alternativním pohonem přepne pohon na základní druh paliva.
(5)	Kontrolní technik provede technickou prohlídku v rozsahu kontrolních úkonů uvedených v příloze č. 7 příslušných druhu technické prohlídky, konstrukci a vybavení vozidla. V průběhu technické prohlídky zaznamenává všechny závady, které na vozidle zjistil.

§ 10

(1)

Technický stav ústrojí a výbavy vozidla se kontroluje pomocí kontrolních úkonů. Obsahovou náplň kontrolního úkonu tvoří

a)	technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem,⁷
b)	způsob kontroly,
c)	specifikace závad, která popisuje zjištěné závady a stanoví stupeň jejich závažnosti.

(2)

Stupeň závažnosti závad se označuje písmeny A, B a C. Písmenem A se označuje lehká závada, písmenem B vážná závada a písmenem C nebezpečná závada.

(3)

Seznam kontrolních úkonů, metody kontroly, základní popis závad a přípustné stupně hodnocení závad jsou stanoveny v příloze č. 7 k této vyhlášce⁸.

§ 11

Přístroje a vybavení k provádění

technické prohlídky

(K § 47 odst. 4 a § 54 odst. 6 zákona)

(1)

Druhy stanic technické kontroly jsou

a)	stanice technické kontroly pro osobní automobily,
b)	stanice technické kontroly pro užitkové automobily,
c)	stanice technické kontroly pro traktory.

(2)

Stanice technické kontroly pro osobní a pro užitkové automobily musí být k provádění technické prohlídky vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

a)	přístrojem na kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností huštění (dále jen "hustič pneumatik"),
b)	zařízením na kontrolu vůlí nápravy,
c)	přístrojem na kontrolu geometrie řízené nápravy,
d)	zařízením na kontrolu házivosti kol,
e)	přístrojem na kontrolu seřízení světlometů,
f)	válcovou zkušebnou brzd,
g)	přístrojem na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu,
h)	zvedákem do pracovní jámy ke zdvižení nápravy vozidla,
i)	zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení,
j)	soupravou tlakoměrů pro kontrolu vzduchových soustav vozidel; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory,
k)	decelerometrem; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory,
l)	zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory,
m)	zařízením na měření prostupu světla,
n)	časoměrným zařízením; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory,
o)	přístrojem na měření hloubky dezénu pneumatik.

(3)

Stanice technické kontroly pouze pro traktory musí být vybavena nejméně decelerometrem, tlakoměrem, zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení, zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel a časoměrným zařízením.

(4)

Přístroje uvedené v odstavci 2 musí být schváleného typu s výjimkou přístroje uvedeného pod písmenem j). Základní charakteristiky přístrojů a zařízení používaných k technické prohlídce jsou uvedeny v příloze č. 8.

(5)

Přístroje používané k provádění technických prohlídek vozidel jsou pracovními měřidly nestanovenými (pracovními měřidly).¹ Hustiče pneumatik uvedené do provozu po 17. srpnu 2000 jsou pracovními měřidly stanovenými (stanovená měřidla).⁴ Zásady práce s měřidly a lhůty jejich kalibrace nebo ověřování stanoví "Metrologický řád stanic technické kontroly" uvedený v příloze č. 9.

(6)

Metrologickou návaznost měřidel v síti stanic technické kontroly zajišťují osoby pověřené ministerstvem. Postupy používané pověřenými subjekty pro zajišťování návaznosti měřidel ve stanicích technické kontroly schvaluje ministerstvo po dohodě s Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

§ 12

Protokol o technické prohlídce

(K § 53 odst. 2 zákona)

(1)

Protokol o technické prohlídce se vyhotovuje bezprostředně po ukončení technické prohlídky, a to podle údajů uvedených v záznamníku závad, jímž se rozumí formulář s vyplněnými údaji o vozidle, které kontrolní technik zkontroluje, a do kterého v průběhu technické prohlídky zapisuje nalezené závady a poznámky. Záznamník závad se ve stanici technické kontroly uchovává společně s protokolem o technické prohlídce, který byl na jeho základě vystaven.

(2)

Protokol o technické prohlídce obsahuje

a)	záhlaví s logem stanic technické kontroly, číslo stanice technické kontroly, název provozovatele, místo nebo sídlo podnikání a číslo telefonu stanice technické kontroly,
b)	název protokolu a evidenční číslo protokolu, které se skládá z dvojčíslí označujícího kalendářní rok, dvojčíslí označujícího kalendářní měsíc provedení technické prohlídky a z pořadového čísla protokolu v kalendářním měsíci,
c)	druh, rozsah a datum provedení technické prohlídky vozidla,
d)	značku, typ, druh a kategorii vozidla, registrační značku, číslo podvozku, typ motoru, rok výroby a datum první registrace vozidla, stav počítače ujeté vzdálenosti, číslo technického průkazu a barvu vozidla,
e)	jméno a adresu nebo firmu a sídlo provozovatele vozidla,
f)	číslo stanice měření emisí a datum a číslo protokolu o provedeném měření emisí,
g)	zjištěné závady ústrojí nebo funkcí vozidla uváděné v samostatných skupinách podle závažnosti závad,
h)	poznámky, ve kterých se uvádějí podstatné informace o provedené technické prohlídce a vozidlu,
i)	výsledek hodnocení technické způsobilosti vozidla k provozu,
j)	výsledek evidenční kontroly,
k)	druh a termín příští technické prohlídky podle lhůty stanovené zákonem,
l)	údaj, zda byla, či nebyla vozidlu přidělena kontrolní nálepka,
m)	jméno a evidenční číslo profesního osvědčení kontrolního technika, který provedl technickou prohlídku,
n)	razítko a podpis odpovědného pracovníka stanice technické kontroly.

(3)

Vzor protokolu o technické prohlídce a evidenční kontrole je uveden v příloze č. 10.

§ 13

Vyznačování provedení technické prohlídky vozidla (K § 48 odst. 5 zákona)

(1)	Výsledek hodnocení technické způsobilosti vozidla a dobu platnosti technické způsobilosti vozidla vyznačuje stanice technické kontroly zápisem ve starším provedení technického průkazu vozidla v části "Technická kontrola vozidla", v novějším provedení technického průkazu vozidla v části "Záznam o technické prohlídce a platnost technické způsobilosti vozidla". Provedení a způsob zápisu oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.
(2)	Kladný výsledek technické prohlídky a dobu platnosti osvědčení o technické způsobilosti vozidla k provozu vyznačuje stanice technické kontroly umístěním kontrolní nálepky technické způsobilosti vozidla na zadní tabulku registrační značky vozidla. Na kontrolní nálepce se perforací vyznačí rok a měsíc příští technické prohlídky vozidla.
(3)	Při první registraci vozidla nebo při přidělení nové registrační značky umísťuje kontrolní nálepku technické způsobilosti vozidla na registrační značku obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na kontrolní nálepce perforací vyznačí termín příští technické prohlídky vozidla podle lhůty stanovené zákonem.
(4)	Vzor provedení kontrolní nálepky technické způsobilosti vozidla, způsob vyznačování termínu příští technické prohlídky a umístění kontrolní nálepky na jednotlivé druhy tabulek registračních značek vozidel je uveden v příloze č. 6.

§ 14

Informační systém stanic technické kontroly (K § 48 odst. 5 zákona)

(1)

Činnost stanic technické kontroly a stanic měření emisí je evidována a vyhodnocována v automatizovaném informačním systému stanic technické kontroly (dále jen „automatizovaný systém“), který je centralizovaným informačním systémem pracujícím v reálném čase.

(2)

Základní funkcí automatizovaného systému je tvorba a evidence protokolů o technické prohlídce a protokolů o měření emisí, evidence kontrolních a ochranných nálepek, evidence výsledků měření ze stanic měření emisí a shromažďování a ukládání dat v reálném čase v datovém úložišti správce systému. Tisk protokolů o technické prohlídce a protokolu o měření emisí je možný výhradně z těchto dat a pouze programem správce systému.

(3)

Stanice technické kontroly a stanice měření emisí prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného správcem systému provádějí vkládání aktuálních informací o prováděných technických prohlídkách a měření emisí. Komunikace v rámci automatizovaného systému probíhá prostřednictvím stálého internetového připojení stanice technické kontroly a stanice měření emisí.

(4)

Správce systému přiděluje přístupová práva stanicím technické kontroly a stanicím měření emisí pro přístup do automatizovaného systému. Přístup k aplikaci se provádí bezpečným způsobem prostřednictvím veřejné sítě Internet šifrovaným komunikačním kanálem využívajícím moderní, standardizované a silné kryptografické metody a protokoly. Vícenásobná autentizace a autorizace oprávněných uživatelů je založena na přístupovém seznamu povolených neměnných adres jednoznačně identifikujících klientský počítač v síti Internet (dále jen „pevné adresy“) a na silné kryptografické identifikaci uživatelů využívající technologii kvalifikovaných certifikátů umístěných na předepsaném úložišti certifikátů výpočetního prostředí uživatele. Certifikát přidělí správce systému pouze takové osobě, která absolvovala školení zakončené testem a je držitelem osvědčení obsluhy automatizovaného systému. Certifikát má omezenou časovou platnost.

(5)

Pro zabezpečení chodu automatizovaného systému (shromažďování a přenosu informací) musí být stanice technické kontroly a stanice měření emisí vybavena odpovídající technikou:

a)	osobním počítačem,
b)	spolehlivým a dostatečně rychlým připojením do veřejné sítě Internet s pevnou adresou, která bude evidována v seznamu povolených pevných adres oprávněných klientských počítačů jednotlivých stanic technické kontroly,
c)	předepsaným programovým vybavením pro bezpečný přístup do automatizovaného systému pomocí technologie virtuálních privátních sítí využívající silné standardizované kryptografické algoritmy a protokoly,
d)	platným kvalifikovaným certifikátem umístěným na předepsaném bezpečném úložišti certifikátů výpočetního prostředí uživatele (např. ve speciálním hardwarovém tokenu apod.).

(6)

Stanice technické kontroly a stanice měření emisí pouze pro zvláštní vozidla může být pro komunikaci v rámci automatizovaného systému vybavena i jiným připojením do sítě Internet, než je uvedeno v odstavci 5 písm. b).

(7)

Ustanovení odstavců 1 až 6 se nevztahují na stanice technické kontroly a stanice měření emisí, které provádí pouze technické prohlídky a měření emisí vozidel Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Policie České republiky Generální inspekce bezpečnostních sborů a Bezpečnostní informační služby.

§ 14a

Předávání údajů správci Informačního systému stanic technické kontroly provozovatelem stanice technické kontroly (K § 48a odst. 4 zákona)

(1)	Údaje dokumentující přítomnost vozidel na stanici technické kontroly jsou pořizovány v průběhu technické prohlídky. Jsou to snímky vozidla z místa konání technické prohlídky, které musí obsahovat pohled na vozidlo zpředu a boku, na vozidlo zezadu a opačného boku, na VIN umístěný na karoserii nebo rámu a výrobní štítek vozidla s VIN, pokud je jím vybaveno. Údaje jsou v reálném čase ukládány do sběrného zařízení, které je propojeno s Informačním systémem stanic technické kontroly (dále jen „CIS STK“) a umožňuje přenos těchto snímků do systému. Podrobnější popis obsahu snímků, technického vybavení k jejich pořizování a ukládání, rozhraní pro komunikaci s CIS STK a způsob přenosu dat s ohledem na rozvoj informačních technologií stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.
(2)	Údaje o zahájení a provedení technické prohlídky se vkládají do systému automaticky pomocí čárových kódů přidělených kontrolnímu technikovi a konkrétnímu číslu protokolu prováděné technické prohlídky. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj informačních technologií stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.
(3)	Údaje o vozidlech, na kterých byla technická prohlídka provedena, a o závadách zjištěných v průběhu technické prohlídky se vkládají do systému automaticky prostřednictvím zápisu do aplikace CIS STK na základě údajů zjištěných z dokumentace předkládané k provedení technické prohlídky a záznamníku závad vyplněného v průběhu provedení technické prohlídky a výpisů z měřicích přístrojů pro provádění technických prohlídek. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj CIS STK a informačních technologií stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.
(4)	Údaje o kontrolních technicích provádějících technické prohlídky se předávají za účelem přiřazení kontrolního technika k provozovně stanice technické kontroly. Provozovatel stanice technické kontroly neprodleně předá údaje o zahájení nebo ukončení pracovního poměru kontrolního technika. Tyto údaje musí obsahovat jméno, příjmení a datum narození kontrolního technika, číslo osvědčení kontrolního technika, popřípadě číslo kontrolního technika určeného ke kontrole vozidel přepravujících nebezpečné věci z hlediska plnění požadavků stanovených zvláštním právním předpisem² (dále jen „kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí“), datum zahájení nebo ukončení pracovního poměru a na jaké provozovně pracuje (evidenční číslo provozovny). Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj CIS STK a informačních technologií stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.

§ 14b

Předávání údajů správci Informačního systému stanic technické kontroly provozovatelem stanice měření emisí (K § 48a odst. 4 zákona)

(1)	Údaje dokumentující přítomnost vozidel na stanici měření emisí jsou pořizovány v průběhu měření emisí. Jsou to snímky vozidla z místa konání měření emisí, které musí obsahovat pohled na vozidlo zpředu a boku, na vozidlo zezadu a opačného boku, na VIN umístěný na karoserii nebo rámu a výrobní štítek vozidla s VIN, pokud je jím vybaveno. Údaje jsou v reálném čase ukládány do sběrného zařízení, které je propojeno s CIS STK a umožňuje přenos těchto snímků do systému. Podrobnější popis obsahu snímků, technického vybavení k jejich pořizování a ukládání, rozhraní pro komunikaci s CIS STK a způsob přenosu dat s ohledem na rozvoj informačních technologií publikuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.
(2)	Údaje o zahájení a provedení měření emisí se vkládají do systému automaticky pomocí čárových kódů přidělených mechanikovi a konkrétnímu číslu protokolu prováděného měření emisí. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj informačních technologií publikuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.
(3)	Údaje o vozidlech, na kterých bylo měření emisí provedeno, a výsledcích měření zjištěných v průběhu měření emisí se vkládají do systému automaticky prostřednictvím zápisu do aplikace CIS STK na základě údajů zjištěných z dokumentace předkládané k provedení měření emisí a výpisů z měřicích přístrojů pro provádění měření emisí. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj CIS STK a informačních technologií publikuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.
(4)	Údaje o mechanicích provádějících měření emisí se předávají za účelem přiřazení mechanika k provozovně stanice měření emisí. Provozovatel stanice měření emisí neprodleně předá údaje o zahájení nebo ukončení pracovního poměru mechanika. Tyto údaje musí obsahovat jméno, příjmení a datum narození mechanika, číslo osvědčení mechanika, datum zahájení nebo ukončení pracovního poměru a na jaké provozovně pracuje a evidenční číslo provozovny. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj CIS STK a informačních technologií publikuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Část třetí

Stanice technické kontroly (§ 15-21a)

§ 15

Druhy stanic technické kontroly

(K § 54 odst. 6 zákona)

Stanice technické kontroly se dělí na

a)	stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M₁, N₁, O₁ a O₂ (dále jen "stanice technické kontroly pro osobní automobily"),
b)	stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₁, O₂, O₃ a O₄ a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, O_T, R, S a Z (dále jen "stanice technické kontroly pro užitkové automobily"),
c)	stanice technické kontroly kombinované pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M₁, N₁, O₁ a O₂, M₂, M₃, N₂, N₃, O₁, O₂, O₃ a O₄ a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, O_T, R, S a Z (stanice technické kontroly kombinovaná pro osobní a užitkové automobily),
d)	stanice technické kontroly pro zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, O_T, R, S a Z (dále jen "stanice technické kontroly pro traktory"),
e)	působnost stanice technické kontroly pro osobní automobily může být rozšířena o provádění technických prohlídek zvláštních vozidel kategorií T, O_T1, O_T2, O_T3 a O_T4.

§ 15a

Výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek (K § 54 odst. 4 zákona)

(1)	Výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek je uveden v příloze č. 19.
(2)	Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na stanice technické kontroly, které provádí pouze technické prohlídky vozidel Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby.

§ 16

Základní technické vybavení a uspořádání stanice technické kontroly

(K § 54 odst. 6 zákona)

(1)

Kontrolní linka stanice technické kontroly pro osobní automobily musí být průjezdná a musí mít tyto minimální rozměry:

a)	délka linky ................. 33,0 m (4 kontrolní stání), nebo ................. 26,0 m (3 kontrolní stání),
b)	šířka linky .................. 5,0 m,
c)	světlá výška linky(včetně vrat) .............. 3,0 m,
d)	světlá šířka vrat ......... 3,0 m.

(2)

Kontrolní linka stanice technické kontroly pro užitkové automobily musí být průjezdná a musí mít tyto minimální rozměry:

a)	délka linky .................. 42,0 m,
b)	šířka linky ................... 6,0 m,
c)	světlá výška linky(včetně vrat) ................ 4,5 m,
d)	světlá šířka vrat .......... 3,5 m.

(3)

V návaznosti na kontrolní linku podle odstavců 1 a 2 musí mít stanice technické kontroly tyto další prostory:

a)	kancelář příjmu,
b)	kancelář vedoucího,
c)	místnost pro kontrolní techniky (pro 4 kontrolní techniky min. 20 m²),
d)	čekárnu pro návštěvníky navazující na kancelář příjmu,
e)	sociální zařízení pro pracovníky a návštěvníky stanice technické kontroly,
f)	parkovací plochy pro vozidla přistavovaná k technické prohlídce a pro vozidla, která již technickou prohlídku absolvovala, (celková potřebná kapacita těchto parkovišť je pro stanici technické kontroly pro osobní automobily min. 8 vozidel a pro stanici technické kontroly pro užitkové automobily min. 3 osmnáctimetrové soupravy a 2 dvanáctimetrová vozidla),
g)	vnitřní komunikace v areálu stanice technické kontroly, které musí umožňovat bezpečný a plynulý provoz,
h)	areál stanice technické kontroly musí mít samostatný vjezd a výjezd z veřejně přístupné pozemní komunikace.

(4)

Uspořádání jednotlivých pracovišť i celého areálu stanice technické kontroly musí umožnit dodržení předepsaných technologických postupů technické prohlídky a odpovídat zvláštnímu právnímu předpisu⁵ a obsahu doporučených technických norem⁶ pro

a)	parkovací plochy,
b)	vnitřní komunikace,
c)	příjezdové a výjezdové prostory na kontrolní linku,
d)	pracovní jámu pro kontrolní úkony na spodku vozidla,
e)	podlahy pracovišť na kontrolu seřízení světlometů a na kontrolu geometrie přední nápravy.

(5)

Podlahy na kontrolních linkách musí mít bezprašný a snadno udržovatelný povrch.

(6)

Z ustanovení odstavců 1 až 4 lze u stanic technické kontroly uvedených do provozu před nabytím účinnosti zákona připustit v odůvodněných případech odchylku. Stavební uspořádání stanice technické kontroly však musí odpovídat vždy alespoň podmínkám uspořádání stanice technické kontroly platným v době, kdy byla takováto stanice uvedena do provozu.

(7)

Stanice technické kontroly podle odstavců 1 a 2 musí být kromě přístrojů a zařízení uvedených v § 11 dále vybavena nejméně

a)	zařízením pro kontinuální odsávání výfukových plynů po celé délce linky,
b)	zdrojem stlačeného vzduchu ve stanici pro osobní automobily s tlakem nejméně 0,6 MPa a ve stanici pro užitkové automobily s tlakem nejméně 1,0 MPa,
c)	montážní lampou do pracovní jámy,
d)	osobním počítačem s hardwarovým a softwarovým vybavením splňujícím požadavky informačního systému stanic technické kontroly,
e)	telefonním přístrojem s veřejným telefonním číslem a zařízením umožňujícím elektronickou komunikaci.

(8)

Povinnost vybavení podle požadavků uvedených v odstavci 7 písm. d) a e) se vztahuje i na stanice technické kontroly pro zvláštní vozidla.

(9)

Jednotlivá pracovní stání kontrolní linky stanice technické kontroly musí být vybavena dobře čitelnými seznamy kontrolních úkonů prováděných na těchto pracovištích.

(10)

Stanice technické kontroly, která provádí pouze technické prohlídky vozidel Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby, nemusí splňovat podmínky uspořádání podle odstavců 1 až 4. Technická prohlídka uvedených vozidel nemusí být prováděna na průjezdné kontrolní lince.

§ 16a

zrušen

§ 17

Způsob ověření plnění podmínek k provozování

stanice technické kontroly

( K § 57 odst. 5 zákona )

(1)

Před zahájením provozu stanice technické kontroly zabezpečí její provozovatel kalibraci měřidel, závěrečnou expertízu o splnění všech podmínek k provozování stanice technické kontroly vypracovanou osobou určenou ministerstvem a vyhotoví popis vnitřní organizační struktury, systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti pro provádění technických prohlídek. Obsah popisu vnitřní organizační struktury, systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti pro provádění technických prohlídek uvede ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(2)

Protokoly o závěrečné expertíze a výsledku metrologické kontroly spolu s kopiemi profesních osvědčení kontrolních techniků provozovatel stanice technické kontroly předloží krajskému úřadu ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly. V případě nové stavby stanice technické kontroly nebo změny stavby provedené za účelem užívání stavby k provádění technických prohlídek předloží provozovatel stanice technické kontroly krajskému úřadu i kopii kolaudačního rozhodnutí.

§ 18

Osvědčení k zahájení provozu stanice

technické kontroly

(K § 57 odst. 3 zákona)

(1)	Při splnění všech podmínek uvedených v § 17 vydá krajský úřad provozovateli stanice technické kontroly osvědčení k zahájení provozu, ve kterém mu stanoví také evidenční číslo stanice technické kontroly.
(2)	Kopii vydaného osvědčení podle odstavce 1 zašle krajský úřad ministerstvu.
(3)	Před zahájením provozu musí být stanice technické kontroly označena způsobem stanoveným v příloze č. 11.

§ 19

Rozsah odborných znalostí a učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání a prohlubování odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek (K § 62 odst. 3 zákona)

(1)

Rozsah odborných znalostí kontrolního technika obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 12.

(2)

Cílem výuky teoretické přípravy a praktického výcviku základního kurzu je seznámit kontrolní techniky

a)	s organizací technických prohlídek, sítě stanic technické kontroly a rámcově se systémem řízení této sítě,
b)	s odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,
c)	s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,
d)	s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla,
e)	s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách pro jednotlivé druhy vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla,
f)	s organizací metrologie v České republice a v síti stanic technické kontroly s cílem naučit činnostem, které jsou nutné pro zajištění správnosti měřidel a měření,
g)	s vedením agendy spojené s činností stanice technické kontroly.

(3)

Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit kontrolní techniky

a)	s novými poznatky o konstrukci, provedení, s typickými závadami konstrukčních celků kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,
b)	s novými postupy pro kontrolu technického stavu kontrolovaných vozidel,
c)	s novými přístroji a pomůckami, s jejich využitím v podmínkách stanice technické kontroly,
d)	s novými mezinárodními a národními předpisy, které se vztahují k činnosti stanice technické kontroly, a
e)	se závadami v činnosti stanic technické kontroly a kontrolních techniků zjištěnými při výkonu státního odborného dozoru.

§ 19a

Rozsah odborných znalostí a učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání a prohlubování odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí (K § 59b odst. 8 zákona)

(1)

Rozsah odborných znalostí kontrolního technika vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 13a této vyhlášky.

(2)

Cílem výuky teoretické přípravy a praktického výcviku základního kurzu je seznámit kontrolní techniky vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí

a)	s právními předpisy upravujícími všeobecná ustanovení a ustanoveními týkající se nebezpečných látek a předmětů podle zvláštního právního přepisu²,
b)	s právními předpisy, které se týkají druhů dopravních prostředků, určené k přepravě nebezpečných věcí, požadavky na konstrukci a schvalování těchto vozidel a odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,
c)	s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,
d)	s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách pro jednotlivé druhy vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla,
e)	se značením těchto vozidel, dokladů předepsaných pro provoz a schvalování technické způsobilosti a
f)	s vedením agendy spojené s činností stanice technické kontroly provozující kontrolu technického stavu vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů.

(3)

Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

a)	s novými předpisy v oblasti požadavků na konstrukci a označení dopravních prostředků a schvalování technické způsobilosti vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů a
b)	s novými poznatky o konstrukci, provedení, s typickými závadami konstrukčních celků kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů.

(4)

Cílem mimořádného kurzu je seznámit kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí s mimořádnou změnou zvláštního právního předpisu², která má okamžitý dopad na požadavky a konstrukci schvalování vozidel přepravující nebezpečné věci, které vstoupí v platnost mimo obvyklou dvouletou změnu dohody ADR.

§ 20

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek a zkušební řád (K § 62 odst. 3 zákona)

(1)

Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje kontrolní technik znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 19 odst. 2 a 3.

(2)

Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek v základním kurzu se skládá z písemného testu, praktické a ústní zkoušky.

(3)

Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek v prohlubovacím kurzu se skládá z písemného testu. Pokud není splněn alespoň na 90 %, následuje ústní zkouška.

(4)

Písemným testem prokazuje kontrolní technik znalosti

a)	právních předpisů upravujících činnost stanice technické kontroly, provádění technické prohlídky, kontroly a hodnocení technického stavu vozidla, podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích,
b)	základního technického názvosloví a agendy spojené s činností stanice technické kontroly,
c)	metrologického zabezpečení v České republice a ve stanici technické kontroly a
d)	konstrukce, obsluhy a údržby měřidel a technologických zařízení používaných při technické prohlídce.

(5)

Praktickou a ústní zkouškou prokazuje kontrolní technik znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením na správnost vyhodnocení měření a praktického provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení technického stavu vozidla.

(6)

Postup při závěrečné zkoušce odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek je uveden v příloze č. 13 této vyhlášky.

§ 20a

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a zkušební řád (K § 59b odst. 8 zákona)

(1)	Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 19a odst. 2 a 3.
(2)	Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí se skládá z písemného testu a ústní zkoušky.
(3)	Písemným testem prokazuje kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí znalosti

a)	právních předpisů upravujících všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů, provádění technické prohlídky, kontroly a hodnocení technického stavu vozidla určeného k přepravě nebezpečných věcí, podmínek provozu těchto vozidel na pozemních komunikacích a
b)	právních předpisů upravujících a týkajících se dopravních prostředků a předmětů určených k přepravě nebezpečných věcí, požadavků na konstrukci a schvalování těchto vozidel, základního technického názvosloví a agendy spojené s činností stanice technické kontroly.

(4)

Ústní zkouškou prokazuje kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením na správnost vyhodnocení měření a praktického provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení technického stavu vozidla se zaměřením na konkrétní druhy dopravních prostředků z hlediska jejich konstrukce a použití, značení těchto vozidel, dokladů předepsaných pro provoz a schvalování technické způsobilosti.

(5)

Postup při závěrečné zkoušce odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí je uveden v příloze č. 13b této vyhlášky.

§ 21

Profesní osvědčení kontrolního technika (K § 60 odst. 4 zákona)

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek je uveden v příloze č. 14.

§ 21a

Profesní osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí (K § 59b odst. 8 zákona)

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí je uveden v příloze č. 14a této vyhlášky.

Část čtvrtá

Stanice měření emisí (§ 22-27)

§ 22

Základní technické vybavení stanice měření emisí (K § 63 odst. 6 zákona)

(1)

Stanice měření emisí musí mít pro své provozování prostory splňující podmínky pro měření emisí odpovídající zvláštnímu právnímu předpisu,⁵ doporučeným technickým normám⁶ a instrukcím oznámeným ministerstvem ve Věstníku dopravy podle § 88 odst. 2 zákona.

(2)

Přístroje a zařízení používané ve stanici měření emisí musí umožňovat měření emisí podle stanovených metodik a předpisů výrobce značky vozidla, pro kterou je oprávněn provádět měření emisí. Měřicí zařízení musí být metrologicky navázané.

(3)

Stanice musí být kromě přístrojů a zařízení uvedených v odstavci 2 dále vybavena nejméně

a)	zařízením na odsávání výfukových plynů, větráním a vytápěním,
b)	počítačem s hardwarovým a softwarovým vybavením splňujícím požadavky informačního systému stanic technické kontroly,
c)	telefonním přístrojem s veřejným telefonním číslem a zařízením umožňujícím elektronickou komunikaci,
d)	kontrolní jámou nebo zvedákem na vozidlo, popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu palivového a výfukového systému,
e)	ochozem nebo rampou k přístupu na střechu vozidla v případě stanice měření emisí kategorie vozidel M₃, popřípadě jiným technickým zařízením nebo technologií umožňující kontrolu střechy vozidla kategorie M₂ a M₃ poháněná CNG.

§ 23

Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice měření emisí ( K§ 66 odst. 4 zákona)

(1)

) Před zahájením provozu stanice měření emisí zabezpečí její provozovatel kalibraci měřidel, závěrečnou expertízu o splnění všech podmínek k provozování stanice měření emisí a vyhotoví popis organizační struktury a systému řízení pro zajištění měření emisí. Obsah popisu organizační struktury a systému řízení pro zajištění měření emisí uvede ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(2)

Protokoly o závěrečné expertíze a výsledku metrologické kontroly spolu s kopiemi profesních osvědčení mechaniků provozovatel stanice měření emisí předloží příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice měření emisí. V případě nové stavby stanice měření emisí nebo změny stavby provedené za účelem užívání stavby k provádění měření emisí předloží provozovatel stanice měření emisí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností i kopii kolaudačního rozhodnutí.

(3)

Stanice měření emisí, která má základní povinné technické vybavení pro měření emisí vozidel s neřízenými emisními systémy, může měřit emise všech značek a typů vozidel s neřízenými emisními systémy, pro něž má k dispozici potřebné technické podklady pro jejich seřizování a opravy.

(4)

Stanici měření emisí může provozovat i provozovatel stanice technické kontroly, pokud splňuje podmínky uvedené v odstavci 3, nebo jehož pracovníci splňují požadavky specializovaného školení mechaniků podle odstavce 7, a pokud disponuje technickým vybavením a dokumentací k vozidlům továrních značek, u kterých bude měření emisí provádět. Pracoviště měření emisí musí být samostatné a musí být situováno mimo kontrolní linku stanice technické kontroly.

(5)

Měření emisí u vozidel s řízenými emisními systémy může provádět jen stanice měření emisí, která je vybavena stanovenou přístrojovou technikou pro kontrolu funkce řízeného emisního systému včetně jejího propojení s vozidlem a dokumentací, která stanoví postupy komunikace s řídící jednotkou systému a způsob vyhledávání závad.

(6)

Stanice měření emisí, která je oprávněna měřit emise konkrétní značky vozidel s řízenými emisními systémy a která rozšířila své vybavení pro měření emisí i pro jiné značky vozidel nebo typy řízených emisních systémů, než které jsou uvedeny v oprávnění k provozování stanice měření emisí, může měřit emise vozidel těchto dalších značek pouze za předpokladu, že

a)	doloží expertízou příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností splnění podmínek pro měření emisí i pro tyto další značky vozidla nebo typy řízených emisních systémů,
b)	příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ji udělí oprávnění k provozování stanice měření emisí i pro tyto další značky vozidel nebo typy řízených emisních systémů.

(7)

Pověření výrobce vozidla nebo výrobce emisního systému, představované obchodní smlouvou o servisním zastoupení (o smluvní opravně), lze nahradit specializovaným školením mechaniků ve školicím zařízení zaměřeným na diagnostiku a opravy emisních systémů vozidel. Školicí zařízení musí být pro tyto účely pověřené ministerstvem. Poskytování vzdělávacích služeb nesmí být vázáno na jiné obchodní aktivity a dokumentace musí být poskytována za přiměřenou a nediskriminující cenu.

(8)

Stanici měření emisí pro měření emisí motorů vozidel s řízenými i neřízenými emisními systémy může provozovat i technická zkušebna (§ 27 odst. 1).

§ 24

Osvědčení k zahájení provozu stanice měření emisí (K § 66 odst. 4 zákona)

(1)	Při splnění všech podmínek uvedených v § 23 vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovateli stanice měření emisí osvědčení k zahájení provozu, ve kterém mu stanoví také evidenční číslo stanice měření emisí.
(2)	Kopii vydaného osvědčení podle odstavce 1 zašle obecní úřad obce s rozšířenou působností ministerstvu.
(3)	Před zahájením provozu musí být stanice měření emisí označena způsobem stanoveným v příloze č. 15.

§ 25

Rozsah odborných znalostí a učební osnova výuky teoretické přípravy k získání a prohlubování odborné způsobilosti k měření emisí (K § 71 odst. 3 zákona)

(1)

Rozsah odborných znalostí mechanika obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 16.

(2)

Cílem základního kurzu je seznámit mechanika

a)	s organizací měření emisí, sítě stanic měření emisí a rámcově se systémem řízení této sítě,
b)	s odpovědností mechanika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,
c)	se zásadami schvalování vozidel a motorů z hlediska emisí výfukových plynů,
d)	s vlivem změn technického stavu motoru a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku provozu,
e)	s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla, motoru a jeho příslušenství,
f)	s praktickým výkonem měření emisí a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu motoru a jeho příslušenství,
g)	s organizací metrologie v České republice a v síti stanic měření emisí s cílem naučit činnostem, které jsou nutné pro zajištění metrologického pořádku ve stanici měření emisí,
h)	s vedením agendy spojené s činností stanice měření emisí.

(3)

Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit mechanika

a)	s novými poznatky o konstrukci, provedení, typických závadách emisních systémů kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,
b)	s novými metodickými postupy pro měření emisí kontrolovaných vozidel,
c)	s novou diagnostickou technikou a možnostmi jejího využívání v podmínkách stanice měření emisí,
d)	s novými mezinárodními a národními předpisy, které se vztahují k činnosti stanice měření emisí, a
e)	se závadami v činnosti stanic měření emisí zjištěnými při výkonu státního odborného dozoru.

§ 26

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k měření emisí a zkušební řád (K § 71 odst. 3 zákona)

(1)	Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k měření emisí se skládá formou písemného testu. Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje mechanik znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 25 odst. 2 a 3.
(2)	Zkušební řád závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k měření emisí je uveden v příloze č. 17.

§ 27

Profesní osvědčení mechanika

(K § 69 odst. 3 zákona)

Vzory profesního osvědčení mechanika k provádění měření emisí jsou uvedeny v příloze č. 18.

Část pátá

Technické prohlídky a měření emisí zvláštních vozidel (§ 28)

§ 28

Způsob provádění technické prohlídky a měření emisí traktoru a jeho přípojného vozidla

(K § 79 odst. 5 zákona)

(1)	Rozsah kontrolních úkonů pro zjišťování a hodnocení technického stavu traktoru a jeho přípojného vozidla při technické prohlídce a měření emisí ve stanici technické kontroly a stanici měření emisí je uveden v příloze č. 7.
(2)	Technickou prohlídku traktoru a jeho přípojného vozidla je možno provést i na vhodném místě mimo kontrolní linku stanice technické kontroly. Pro jízdní zkoušku účinku brzd traktoru a jeho přípojného vozidla musí být dostatečně dlouhá a široká pozemní komunikace nebo prostranství, na kterém se traktor nebo traktor s přípojným vozidlem může bezpečně otočit. Vozovka zkušebního úseku pozemní komunikace nebo prostranství musí mít rovný, čistý a neklouzavý asfaltový, asfaltobetonový nebo cementobetonový povrch, bez výmolů nebo jiného povrchového poškození.
(3)	Pokyny k výběru místa soustředění traktorů určeného k provádění technických prohlídek a měření emisí traktorů mobilním způsobem oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Část šestá

Přechodná a závěrečná ustanovení (§ 29-31)

§ 29

(1)	Osvědčení o schválení přístrojů pro stanice technické kontroly a stanice měření emisí vydaná před účinností této vyhlášky na dobu neurčitou pozbývají platnosti dnem 30. června 2002, pokud nebude jejich platnost prodloužena; o prodloužení platnosti může výrobce požádat způsobem uvedeným v příloze č. 3, nejpozději do 31. března 2002.
(2)	Platnost osvědčení o odborné způsobilosti kontrolních techniků stanic technické kontroly a mechaniků stanic měření emisí vydaných před účinností zákona č. 56/2001 Sb. a platných ke dni účinnosti tohoto zákona se mění z doby určité na dobu neurčitou.
(3)	Stanice technické kontroly a stanice měření emisí smí od 1. ledna 2002 vylepovat na tabulky registračních značek pouze kontrolní nálepky s hologramem podle vzoru v příloze č. 6.
(4)	Tiskopisy osvědčení o měření emisí vyrobené před účinností této vyhlášky je možné používat až do vyčerpání skladových zásob.
(5)	Vzory protokolů o měření emisí a technických prohlídkách používané před účinností této vyhlášky je možné používat do instalace upravených počítačových uživatelských programů, nejpozději však do 31. prosince 2001.

§ 30

Zrušují se:

1.	vyhláška č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel, s výjimkou přílohy č. 1, kontrolní úkony pro zjišťování a hodnocení technického stavu vozidla při technické prohlídce, která se ruší k 31. prosinci 2001,
2.	vyhláška č. 322/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva dopravy č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel.

§ 31

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

Ing. Schling v. r.

Příloha č. 1

Přípustné hodnoty obsahu složek výfukových plynů motorů silničních motorových vozidel v provozu (měření emisí, silniční kontroly)

A. Zážehové motory

1.	Zážehové motory s neřízeným emisním systémem

Obsah oxidu uhelnatého (CO) ve výfukových plynech je považován za přiměřený ukazatel charakterizující složení výfukových plynů vozidla. To za předpokladu, že nedochází k nadměrnému vynechávání zážehů, které nejlépe charakterizuje obsah nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukovém plynu, měřený nedispersní infračervenou metodou a vyjadřovaný ekvivalentem n-hexanu.

Přípustné hodnoty CO při otáčkách volnoběhu a při zvýšených otáčkách stanoví výrobce vozidla. Pokud tyto hodnoty nebyly stanoveny, nesmí obsah CO (v % obj.) překročit u vozidel registrovaných nebo poprvé uvedených do provozu:

a)	do 31. prosince 1986 hodnotu 4,5% obj.,
b)	od 1. ledna 1987 hodnotu 3,5% obj.

Výše uvedené přípustné hodnoty se vztahují i na vozidla vybavená neřízeným emisním systémem s katalyzátorem.

Přípustné hodnoty HC (v ppm obj.) stanoví výrobce vozidla.

Zážehové motory s řízeným emisním systémem a katalyzátorem

U řízených emisních systémů jsou obsah CO ve volnoběhu a obsah CO a součinitel přebytku vzduchu lambda při zvýšených otáčkách považovány za přiměřené ukazatele charakterizující složení výfukových plynů vozidla.

Přípustné hodnoty obsahu CO při volnoběhu a obsahu CO a součinitele přebytku vzduchu lambda při zvýšených otáčkách stanoví výrobce vozidla. Pokud uvedené hodnoty nebyly stanoveny, pak přípustnými hodnotami jsou:

u vozidel registrovaných nebo poprvé uvedených do provozu do 31. prosince 2002:

-	0,5% obj. CO při volnoběžných otáčkách,
-	0,3% obj. CO při zvýšených otáčkách; součinitel přebytku vzduchu lambda přitom musí dosahovat hodnoty 1 +/- 0,03.

u vozidel registrovaných nebo poprvé uvedených do provozu od 1. ledna 2003:

0,3% obj. CO při volnoběžných otáčkách

0,2% obj. CO při zvýšených otáčkách; součinitel přebytku vzduchu lambda přitom musí dosahovat hodnoty 1 +/- 0,03.

Poznámka: Součinitel přebytku vzduchu lambda vypočítává přístroj pro měření emisí zážehového motoru z obsahu složek výfukového plynu podle Brettschneiderova vzorce.

B. Vznětové motory

Vznětové motory

Parametrem, popisujícím emisní chování vznětového motoru v provozu je kouřivost motoru, vyjádřená součinitelem absorpce světla (optickou hustotou - opacitou) výfukového plynu „k“ (m^-1), zjišťovanou metodou volné akcelerace. Součinitel „k“ je aritmetickým průměrem hodnot součinitelů absorpce změřených při čtyřech za sebou jdoucích akceleracích, které splnily podmínku, že rozpětí (pásmo) jejich hodnot není větší než 0,25 m^-1. Pro traktory, vyrobené do konce roku 1980, se připouští toto rozpětí 0,5 m^-1.

Kouřivost motoru, vyjádřená součinitelem absorpce „k“, nesmí překročit:

u vozidel vyrobených do 31. prosince 1980 hodnotu 4 m^-1,

u vozidel vyrobených od 1. ledna 1981 hodnotu korigovaného součinitele absorpce X_L stanovenou pro kontrolovaný typ vozidla při jeho homologační zkoušce

k ≤ X_L

Poznámka: Hodnota korigovaného součinitele absorpce X_L (m^-1) je uváděna na štítku vozidla, v dílenské dokumentaci k vozidlu a v technickém průkazu vozidla.

u vozidel, u kterých korigovaný součinitel absorpce nebyl stanoven podle bodu b)

u motorů s atmosférickým sáním: 2,5 m^-1

u přeplňovaných motorů: 3,0 m^-1

nebo u vozidel poprvé registrovaných nebo poprvé uvedených do provozu od 1. ledna 2007: 1,5 m^-1

Příloha č. 2

Základní charakteristiky přístrojů používaných k měření emisí

Přístroje a zařízení používané ve stanicích měření emisí musí umožňovat měření podle metodických postupů stanovených pro provádění měření emisí. Jejich základní charakteristiky jsou následující:

A. Přístroje pro měření emisí zážehových motorů

1.Přístroj na měření otáček motoru

Přístroj musí měřit otáčky klikového hřídele zážehového motoru v rozsahu nejméně 600 až 6000 min^-1, s přesností:

a)	v rozsahu 600 až 1000 min^-1- max. ± 25 min^-1,
b)	v rozsahu nad 1000 min^-1- max. ± 150 min^-1.

Rozlišitelnost (nejmenší odečitatelná hodnota) indikačního zařízení musí být:

a)	v rozsahu do 1000 min^-1- nejvýše 10 min^-1,
b)	v rozsahu nad 1000 min^-1- nejvýše 20 min^-1.

Lhůta kalibrace: 1 rok

2. Přístroj na měření teploty motoru

Přístroj musí umožňovat měření teploty oleje motoru otvorem pro měrku množství oleje v motoru. Průměr sondy musí vyhovovat pro kontrolované motory. Sonda musí být flexibilní a délka zasunutí do motoru musí být nastavitelná. Možný je i jiný srovnatelný způsob měření teploty motoru.

Teplotu musí přístroj měřit v rozsahu nejméně 50 až 100^oC, s chybou max. ± 2,5^oC.

Rozlišitelnost musí být nejvýše 2^oC.

Lhůta kalibrace: 1 rok

3. Přístroj pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů

Pro měření emisí vozidel se zážehovými motory s neřízenými emisními systémy může být používán přístroj měřící nejméně dvě složky výfukového plynu, a to oxid uhelnatý (CO) a nespálené uhlovodíky (HC) metodou nedispersní absorpce infračerveného záření výfukovými plyny. Musí splňovat požadavky nejméně na třídu II podle mezinárodního doporučení OIML R 99.

Přístroj pro měření emisí vozidel s řízenými emisními systémy zážehových motorů musí měřit nejméně čtyři složky výfukového plynu, a to oxid uhelnatý (CO), nespálené uhlovodíky (HC), oxid uhličitý (CO₂) a kyslík (O₂). Z měřených složek musí stanovovat součinitel přebytku vzduchu λ pomocí Brettschneiderova vzorce. Musí splňovat požadavky nejméně na třídu 0 nebo I podle mezinárodního doporučení OIML R 99.

Přístroje pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů musí být schváleného typu.

Lhůta kalibrace: 1/2 roku

B. Přístroj pro měření kouřivosti vznětových motorů

Přístroj musí umožňovat měření optické hustoty (opacity) výfukového plynu vznětového motoru metodou volné akcelerace, definované předpisem EHK č. 24, jednotná ustanovení pro homologaci vznětových motorů, příloha č. 8. Opacitu musí přístroj indikovat v absolutních jednotkách (m^-1), volitelně v procentech (%) nebo jednotkách HSU.

Kromě opacity, vyjádřené součinitelem absorpce, musí přístroj měřit otáčky motoru a teplotu motoru podle části A bodů 1 a 2 této přílohy a dobu akcelerace motoru.

Přístroje pro měření kouřivosti vznětových motorů musí být schváleného typu.

Lhůta kalibrace: 1 rok

C. Společné přístroje pro měření emisí motorů

1. Přístroj pro kontrolu funkce řídicích jednotek emisních systémů a komunikaci s nimi

Přístroj musí umožňovat komunikaci s řídicí jednotkou systému řízení motoru v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla nebo emisního systému. Přístroj musí být připojitelný k řídicímu systému motoru takovým způsobem, aby při jeho použití nedošlo k samovolnému vymazání paměti závad nebo k záznamu závad z důvodu připojení přístroje. Přístroj musí podporovat přenos kontrolovaných hodnot za účelem vydání protokolu o měření emisí v reálném čase.

2. Přístroj (detektor) na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu

Přenosný přístroj je určen k detekci místa úniku uhlovodíkového plynu z plynové soustavy vozidla. Jeho čidlo musí být schopno indikovat přítomnost plynu již při koncentraci nižší než 10 % dolní meze výbušnosti uhlovodíkového plynu. Lhůta kalibrace: podle předpisu výrobce přístroje.

Příloha č. 3

Schvalování přístrojů a zařízení pro stanice technické kontroly a stanice měření emisí

Stanovené měřící přístroje a zařízení určené pro používání ve stanici technické kontroly a stanici měření emisí (výrobky) podléhají schválení typu. Typ výrobku schvaluje ministerstvo, na základě výsledku posudků a zkoušek, provedených pověřenou osobou (zkušebnou). Pověření zkušeben a rozsah pověření oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Žádost o schválení typu podává žadatel u ministerstva, prostřednictvím pověřené zkušebny. Zkušebna po provedení zkoušek předloží ministerstvu žádost o schválení typu spolu s obchodní dokumentací k výrobku a protokolem o provedených zkouškách. Zkoušky se provádějí na náklady žadatele.

Aby typ přístroje nebo zařízení mohl být schválen, musí splnit požadavky, stanovené pro daný druh výrobku. Požadavky navrhuje zkušebna a schvaluje je ministerstvo. Zpracované a schválené požadavky jsou k dispozici na ministerstvu a u pověřené zkušebny.

Na základě předané dokumentace a kladného výsledku zkoušek vydá ministerstvo žadateli osvědčení o schválení typu přístroje nebo zařízení pro použití ve stanici technické kontroly nebo stanici měření emisí (dále jen „osvědčení“). Dobu platnosti osvědčení ministerstvo omezí v závislosti na trendech rozvoje v oboru, nejdéle na dobu 3 let. Platnost osvědčení prodlouží na základě žádosti žadatele a posudku zkušebny, která zkontroluje soulad výrobku se schválenými požadavky. Přitom se postupuje obdobně jako u žádosti o schválení typu výrobku.

Zjistí-li ministerstvo nesoulad dodávek výrobků se schváleným typem, může platnost uděleného osvědčení pozastavit nebo osvědčení odejmout.

Schválení přístrojů a zařízení pro použití ve stanici technické kontroly a stanici měření emisí oznamuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 4

Vzory protokolů o měření emisí

Příloha č. 5

zrušena

Příloha č. 6

Kontrolní nálepka

Kontrolní nálepka technické způsobilosti vozidla (vzor A) se umísťuje na zadní tabulku registrační značky motorového a přípojného vozidla a slouží k označení vozidla, které úspěšně absolvovalo technickou prohlídku ve stanici technické kontroly.

Perforace kontrolní nálepky vyjadřuje měsíc a rok, kdy se má vozidlo podrobit následující technické prohlídce ve stanici technické kontroly, kontrolní nálepka podle vzoru A inovuje platnost osvědčení o technické způsobilosti vozidla.

Kontrolní nálepku perforuje a vylepuje podle výsledku technické prohlídky kontrolní technik stanice technické kontroly.

Popis kontrolních nálepek

Kontrolní nálepka technické způsobilosti vozidla je provedena podle vzoru A a je barvy červené.

Kontrolní nálepka je opatřena transparentním lakem, který obsahuje částice odrážející UV světlo, a ve své střední části stříbrným hologramem, na kterém je černě vyznačena schvalovací značka (ATEST 8 SD 1000).

Výroba, distribuce a evidence kontrolní nálepky

Výroba kontrolní nálepky je zabezpečována ministerstvem prostřednictvím jím pověřené právnické osoby, která zajišťuje její výrobu ze speciálního k tomu účelu určeného materiálu a v množství potřebném pro celou síť stanic technické kontroly. Prodej a distribuci kontrolní nálepky zabezpečují pověřené organizace na základě objednávek jednotlivých stanic technické kontroly. Kontrolní nálepku stanice technické kontroly objednává u pověřené právnické osoby nejméně dva měsíce před požadovaným termínem dodání.

Kontrolní nálepka má charakter ceniny a je evidována jako zúčtovatelný doklad jak u pověřené právnické osoby, tak v každé stanici technické kontroly. Kontrolní nálepka se ukládá na bezpečné místo.

Kontrolní nálepky jsou denně inventarizovány (počet vydaných a zbývajících nálepek) a porovnány s počtem provedených kontrol a počtem vydaných náhradních nálepek. Poškozené kontrolní nálepky se uschovají do doby jejich komisionálního zrušení nebo zničení za přítomnosti pracovníka pověřené právnické osoby nebo krajského úřadu. O jejich zničení se provede záznam v evidenci kontrolních nálepek stanice technické kontroly. Tento záznam podepíše pověřený pracovník stanice technické kontroly a pracovník pověřené právnické osoby nebo krajského úřadu.

Evidence kontrolních nálepek je u stanic technické kontroly vedena informačním systémem CIS STK.

Kontrolu výroby, distribuce a vedení evidence kontrolních nálepek provádí ministerstvo v rámci státního odborného dozoru a pracovníci pověřené právnické osoby, kontrolu evidence kontrolních nálepek provádí také krajský úřad.

Umístění kontrolní nálepky na tabulce registrační značky

Uspořádání kontrolní nálepky a její umístění na zadní tabulce registrační značky je znázorněno vzory C1, C2, C3 a C4 této přílohy a je následující:

a)	na obdélníkové jednořádkové tabulce začínající sérií písmen se kontrolní nálepka nalepí do horní poloviny mezery mezi skupinu písmen a první dvojčíslí, podle vzoru C1. U starších provedení tabulek registračních značek se tyto nálepky lepí nad pomlčku mezi skupinu písmen a prvního dvojčíslí,
b)	na obdélníkové jednořádkové tabulce počínající skupinou čísel (tabulka pro přívěs za osobní automobil) se lepí kontrolní nálepka technické způsobilosti vozidla mezi první dvojčíslí a skupinu písmen do horní poloviny výšky písmen podle vzoru C2,
c)	na obdélníkové dvouřádkové tabulce se kontrolní nálepky lepí vlevo od skupiny písmen horního řádku. Kontrolní nálepka technické způsobilosti vozidla se lepí do horní poloviny výšky písmen podle vzoru C3,
d)	na obdélníkové dvouřádkové tabulce se zkosenými horními rohy (všech rozměrů) se kontrolní nálepka technické způsobilosti vozidla lepí vlevo od skupiny písmen horního řádku ve výšce středu písmen podle vzoru C4.

U nových typů provedení tabulky registrační značky (reflexní) se kontrolní nálepky vylepí na vymezené místo¹⁾.

Vzor C

Umístění kontrolních nálepek na jednotlivé druhy tabulek registračních značek

C₁ - obdélníková jednořádková tabulka registrační značky

C₃ - obdélníková dvouřádková tabulka registrační značky

C₄ - obdélníková dvouřádková tabulka registrační značky se skosenými horními rohy (všech rozměrů) kontrolní nálepka STK

Náhradní kontrolní nálepka

Při provozu vozidla, jeho údržbě a opravách může dojít k poškození již vylepené kontrolní nálepky. V tomto případě může provozovatel vozidla požádat kteroukoliv stanici technické kontroly o výměnu kontrolní nálepky. Žádosti bude vyhověno za podmínky, že stanici technické kontroly předloží technický průkaz vozidla, ve kterém je poslední platná technická prohlídka zapsána.

Pracovník stanice po kontrole platnosti technické prohlídky a ztotožnění vozidla kontrolou identifikačních znaků vozidla přidělí držiteli vozidla náhradní kontrolní nálepku a vylepí ji na tabulku registrační značky. Perforací vyznačí platnost shodně se zápisem v technickém průkazu vozidla.

__________

1 Vyhláška č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel.

Příloha č. 6a

Ochranná nálepka

Ochranná nálepka protokolu o měření emisí slouží k osvědčení a kontrole vydání protokolu o měření emisí danou stanicí měření emisí.

Popis ochranné nálepky

Ochranná nálepka protokolu o měření emisí je provedena podle vzoru D a je barvy zelené. Je opatřena transparentním lakem, který obsahuje částice odrážející UV světlo, ve své střední časti hologramem, ve své horní části bílým pruhem označeným jedinečným kódem černé barvy skládající se z osmi znaků, který obsahuje libovolnou kombinaci číslic a písmen (dále označován jako „číslo ochranné nálepky“). Na nálepce jsou černými kruhovými body vyznačena dvě místa, která musí být proštípnuta po jejím nalepení na protokol o měření emisí.

Výroba, distribuce a evidence ochranné nálepky

Výroba ochranné nálepky je zabezpečována ministerstvem prostřednictvím jím pověřené právnické osoby, která zajišťuje jejich výrobu ze speciálního, k tomu účelu určeného materiálu, a v množství potřebném pro celou síť stanic měření emisí. Prodej a distribuci kontrolních nálepek zabezpečuje ministerstvem pověřená organizace na základě objednávek jednotlivých stanic měření emisí. Ochranné nálepky stanice měření emisí objednává u pověřené organizace nejméně dva měsíce před požadovaným termínem dodání.

Ochranné nálepky mají charakter ceniny a jsou evidovány jako zúčtovatelné doklady jak u pověřené právnické osoby, tak v každé stanici měření emisí. Ochranné nálepky se ukládají na bezpečných místech.

Ochranné nálepky jsou ve stanicích měření emisí denně inventarizovány (počet vydaných a zbývajících nálepek) a porovnány s počtem vydaných protokolů o měření emisí. Poškozené kontrolní nálepky se uschovají do doby jejich zrušení nebo komisionálního zničení za přítomnosti pracovníka pověřené právnické osoby nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností. O jejich zničení se provede záznam v evidenci ochranných nálepek protokolu o měření emisí. Tento záznam podepíše pověřený pracovník stanice měření emisí a pracovník pověřené právnické osoby nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

Evidence ochranných nálepek se řídí podle zásad uvedených v § 6 vyhlášky.

Kontrolu výroby, distribuce a vedení evidence ochranných nálepek provádí ministerstvo v rámci státního odborného dozoru a pracovníci pověřené právnické osoby. Kontrolu evidence ochranných nálepek ve stanici měření emisí provádí ministerstvo a obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Příloha č.7

Seznam kontrolních úkonů

Příloha č. 8

Základní charakteristiky přístrojů a zařízení používaných k technickým prohlídkám vozidel

Přístroje a zařízení používané ve stanici technické kontroly (STK) musí umožňovat provádět měření dle metodik schválených pro provádění technických prohlídek. Konstrukční, manipulační a klimatotechnické provedení přístrojů musí odpovídat standardním podmínkám pro pracoviště STK. Jejich základní charakteristiky jsou následující:

1.	Přístroj kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností huštění (hustič pneumatik)

Zařízení umožňuje měření tlaku vzduchu v pneumatikách, dohušťování a snižování tlak vzduchu v nich.

Hustič pneumatik musí být připojitelný na rozvod tlakového vzduchu se jmenovitým tlakem pro osobní automobily alespoň 0,6 MPa, pro užitkové automobily alespoň 1,0 MPa.

Pro osobní automobily musí mít rozsah měření tlaku alespoň 400 kPa, pro užitkové automobily nejméně 1 MPa. Vlastnosti měřícího přístroje na měření tlaku vzduchu, uvedeného do provozu po 17.8.2000, musí odpovídat vyhlášce…./2000 Sb. (ČSN EN ………..)

2. Zařízení na kontrolu vůlí nápravy

Zařízení je určeno k instalaci na pracovní jámu. Dotykové desky zařízení umožňují podélný nebo příčný pohyb, který je přenášen na kola kontrolované nápravy vozidla. Zařízení musí být vybaveno svítilnou k osvětlení kontrolovaného místa a ovládacími prvky pohybu dotykových desek.

Zařízení v součinnosti se zvedákem do pracovní jámy umožňuje vizuální kontrolu vůlí v zavěšení a uložení kol nápravy.

Pro STK jsou používána zařízení ve dvou velikostních provedeních, pro osobní a pro užitkové automobily.

3. Přístroj na kontrolu geometrie řízené nápravy

Přístroj pracuje na mechanickém nebo mechanicko-optickém principu. Naměřené hodnoty se odečítají na úhloměrové stupnici nebo na displeji optoelektronické vyhodnocovací části přístroje.

Zařízení musí umožnit měření nejméně úhlu sbíhavosti kol, úhlu odklonu kol a úhlu rejdu.

4. Zařízení na kontrolu házivosti kol

Zařízení je určeno k měření radiální a axiální házivosti kol vozidla. Je délkový měřidlem umožňujícím svými doteky, přímým a úhlovým, snímat odchylky rovinnosti nebo kruhovitosti ráfku kola nebo jeho pneumatiky.

5. Přístroj na kontrolu seřízení světlometů

Přístroj na kontrolu seřízení světlometů (regloskop) je opticko-mechanické zařízení, pracující na principu přímé projekce obrazu světla vyzařovaného světlometem a umožňujícím kontrolu a seřízení světlometů motorových vozidel jejichž výška nad vozovkou je v rozmezí nejméně 200-1300 mm.

V STK se používá pouze provedení regloskopu vázané na pevnou pojezdovou dráhu a stání vozidla.

6. Válcová zkušebna brzd

Válcová zkušebna brzd je zařízení, na kterém se ve stanicích technické kontroly provádějí kontroly brzdových soustav vozidel.

Provedení válcových zkušeben brzd používaných ve stanici technické kontroly musí umožňovat:

měření brzdných sil na obvodech kol jedné nápravy vozidla v závislosti na ovládací síle na pedál brzdy u kapalinových nebo smíšených brzdových soustav, u vzduchových brzdových soustav v závislosti na tlaku vzduchu v brzdové soustavě.

indikaci měřených veličin takovým způsobem, aby měřené hodnoty mohly být sledovány z místa řidiče zkoušeného automobilu nebo jízdní soupravy,

provedení grafického zápisu závislosti brzdných sil na ovládací síle působící na pedál brzdy nebo na tlaku vzduchu, a to při brždění i odbrzďování,

ruční dálkové ovládání všech hlavních funkcí z místa řidiče, zejména spouštění a vypínání pohonných jednotek, a to i jednotlivě,

zřetelnou signalizací dosažení bloku kteréhokoliv z kol nápravy.

Ve STK se používají dva velikostní typy válcových zkušeben brzd, pro osobní a pro užitkové automobily.

7. Decelerometr

Decelerometr je přenosný přístroj, který umožňuje za pomocí jízdní zkoušky vozidla nebo souprav vozidel kontrolovat účinek brzd. Slouží k měření brzdného zpomalení v závislosti na čase, při současném měření ovládací síly na pedál nebo tlaku vzduchu u vzduchových brzdových soustav.

Zařízení musí umožnit grafický záznam měřených veličin a vyhodnocení plného brzdného zpomalení.

8. Přístroj (detektor) na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu

9. Zvedák do pracovní jámy

Konstrukce zvedáku musí umožňovat jeho zabudování do pracovní jámy a možnost pojezdu v podélném a příčném směru k ose pracovní jámy. Výhodný je strojní pohon zvedáku.

Nosnost zvedáku musí být min. 1 250 kg pro osobní automobily a 8 000 kg pro užitkové automobily.

10. Zařízení na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení

Zařízení je pracovní pomůckou, umožňující kontrolu zapojení a funkce elektrické zásuvky motorového vozidla k napájení a ovládání světelných zařízení přípojného vozidla.

Zařízení musí být vybaveno autokontrolou vlastních signalizačních prvků (kontrolních svítilen).

11. Kontrolní tlakoměr

Deformační tlakoměr (souprava tlakoměrů) slouží ke kontrole vzduchové soustavy vozidel s přetlakovými vzduchovými soustavami. Musí mít měřící rozsahu nejméně 1,0 MPa a třídu přesnosti alespoň 1,5.

12.	Zařízeni na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel Zařízení je kalibrační měřidlo, sloužící ke stanovení mezního opotřebení funkčních součástí spojovacích zařízení vozidel, přenášejících suvné síly mezi tažným vozidlem a přípojným vozidlem.
13.	Zařízení na měření prostupu světla Zařízení pro měření prostupu světla slouží ke zjišťování míry propustnosti světla zasklením vozidel. Konstrukce přístroje musí umožnit měření na vozidle bez demontáže skel. Zařízení musí odpovídat požadavkům předpisu EHK č. 43, musí být vybaveno autokontrolou kalibrovaných hodnot. Elektrické napájení přístroje může být akumulátorové nezávislé na vnějším zdroji nebo vnějším zdrojem nebo kombinované.
14.	Časoměrné zařízení Časoměrné zařízení slouží k měření času při kontrole parametrů brzdového ústrojí vozidel. Časoměrným zařízením může být mechanické nebo elektronické zařízení, jehož ovládání je manuální a odečet naměřených hodnot vizuální (stopky). Časový rozsah měření je minimálně 30 minut, odečet času minimálně 0,1 sekundy, přesnost (+/-) 0,1 sekundy.
15.	Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik Přístroj slouží k měření hloubky dezénu pneumatik. Zobrazení měřených hodnot je na digitálním displeji nebo analogové stupnici s aretací změřené hodnoty. Minimální rozsah měření je od 0 do 25 mm s rozlišením 0,02 mm.

Příloha č. 9

Metrologický řád stanic technické kontroly

Stanice technické kontroly jsou specializovaná pracoviště, určená k provádění dozoru nad technickým stavem silničních motorových a jejich přípojných vozidel. Dozor je zajišťován formou kontrol, realizovaných za pomoci diagnostických měřících zařízení (dále jen „měřidlo“). Z výsledků měření jsou vyvozovány závěry o způsobilosti vozidel k dalšímu provozu. U měření tohoto charakteru je nezbytné zajišťovat jednotnost a správnost měření tak, aby chybným měřením nebyly poškozeny oprávněné zájmy provozovatelů vozidel. Jednotnost a správnost měření a měřidel je zabezpečována jednotnými technologickými postupy pro činnost stanic technické kontroly, jednotným systémem metrologického zajištění a školením pracovníků. Zásady metrologického zajištění sítě stanic technické kontroly přitom důsledně vycházejí ze zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb. a jeho prováděcích předpisů.

Návaznost měřidel v síti stanic technické kontroly zajišťují osoby pověřené ministerstvem.

1. Provozovatel stanice technické kontroly (STK)

a)	zabezpečuje řádnou údržbu, opravy a obnovu měřidel,
b)	vede metrologickou evidenci o měřidlech STK a provozní deníky měřidel,
c)	odpovídá za jednotnost a správnost měření prováděných v STK,
d)	odpovídá za řádné zaškolení kontrolních techniků na práci s měřidly,
e)	odpovídá za včasné uplatnění požadavků na kalibraci (ověření) měřidel,
f)	odpovídá za vytvoření podmínek k provedení kalibrace (ověření) měřidel STK, spočívající ve vyloučení provozu na lince a zajištění stálé teploty vzduchu na lince alespoň 15 ºC.

2. Povinnosti pracovníků stanice technické kontroly

2.1 Kontrolní technik

a)	zodpovídá za správnost obsluhy měřidel, dodržování podmínek a postupů měření,
b)	zodpovídá za správné vyhodnocení výsledků měření, která provedl,
c)	u měřidla, které má v materiální péči, zodpovídá za jeho údržbu a řádný technický stav; vede o něm předepsanou evidenci (provozní deník),
d)	dodržuje zásady tohoto řádu a na úseku metrologického zajištění plní úkoly, uložené mu vedoucím stanice technické kontroly.

2.2 Vedoucí stanice technické kontroly

a)	zodpovídá za dodržování metrologického pořádku v STK a za včasné předkládání požadavků na metrologickou kontrolu měřidel,
b)	vede metrologickou evidenci (soupis měřidel),
c)	organizuje periodickou péči o měřidla STK, včetně vedení provozních deníků. Zodpovídá za technický stav měřidel STK,
d)	zodpovídá za provádění periodické provozní údržby a kontroly měřidel,
e)	kontroluje vedení provozních deníků měřidel.

Pozn.: Pracovníci pověřené osoby provádějí pouze kalibraci (ověřování) měřidel. Údržbu a opravy měřidel zabezpečuje jejich provozovatel.

3. Metrologická evidence

STK vedou evidenci o měřidlech, kterou tvoří:

a)	soupis měřidel,
b)	provozní deníky měřidel.

Soupis měřidel je tabulkově uspořádaná samostatně vedená evidence pro každou kategorii měřidel. Obsahuje:

a)	kategorii měřidla (PM - pracovní měřidlo, SM - stanovené měřidlo, HE - hlavní etalon, PE - pracovní etalon),
b)	název a typ měřidla, případně další identifikační znaky,
c)	výrobní číslo, pokud je na měřidle uvedeno,
d)	evidenční číslo,
e)	lhůtu kontroly (ověření, kalibrace),
f)	skutečný termín provedení kontroly (měsíc, rok),
g)	další plánovaný termín kontroly (měsíc a rok).

Provozní deníky měřidel slouží k vedení volnou formou průběžných záznamů o stavu měřidla, jeho kontrole, údržbě, poruchách a opravách.

4. Pověřená osoba

a)	zpracovává metrologické postupy kalibrace (ověřování) měřidel určených ke kalibraci (ověřování) tímto metrologickým řádem. Postupy předkládá ministerstvu k odsouhlasení,
b)	zabezpečuje výkon metrologických služeb pro STK. Kalibraci (ověřování) měřidel provádí technologiemi, stanovenými metrologickými postupy, přímo v jednotlivých STK,
c)	zabezpečuje metrologickou návaznost etalonů, které používá při kalibraci (ověřování) měřidel STK,
d)	vede a uchovává záznamy o kalibrovaných (ověřovaných měřidlech), včetně zjištěných hodnot,
e)	vystavuje STK osvědčení o tom, zda měřidla STK plní (neplní) metrologické požadavky na měřidla STK a způsobilá měřidla označuje kalibrační (ověřovací) značkou. Nezpůsobilá měřidla pak štítkem, upozorňujícím na nesprávnost měřidla. Osvědčení se vztahuje na skupinu měřidel technologického vybavení STK. Na jednotlivé měřidlo mohou pracovníci pověřené osoby vystavit kalibrační (ověřovací) list nebo osvědčení,
f)	přístupné seřizovací prvky měřidel, jejichž neodbornou manipulací by mohlo dojít ke změně metrologických vlastností měřidla zajišťuje přelepkou nebo plombou,
g)	pracovníci pověřené osoby kontrolují dodržování metrologického pořádku ve stanici technické kontroly, vedení příslušné evidence a provádění řádné údržby měřidel. O zásadních nedostatcích informuje ministerstvo nebo příslušný krajský úřad.

5. Poruchy, opravy, následná kalibrace (ověření)

Stanice technické kontroly nesmí používat měřidlo s poruchou, která může ovlivnit správnost měření. Vzniklou poruchu musí urychleně odstranit nebo dát odstranit odborným opravcem.

Opravce po provedené opravě zajistí kalibraci nebo ověření měřidla a vystaví příslušný doklad (kalibrační nebo ověřovací list) nebo přístroj opatří kalibrační (ověřovací) značkou. Doklad vystavený opravcem nahrazuje doklad vystavený pověřenou osobou do doby následné periodické kontroly měřidel. Provedl-li opravce opravu měřidla bez následné kalibrace (ověření), stanice technické kontroly si vyžádá následnou kalibraci (ověření) u pověřené osoby.

PŘÍLOHY

A.	Přehled měřidel stanice technické kontroly, jejich kategorizace a lhůty kalibrace (ověření)
B.	Osvědčení o kalibraci (ověření) měřidel
C.	Vzor provozního deníku měřidla
D.	Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly a požadavky na přesnost měřidel

Příloha A k metrologickému řádu STK

Přehled měřidel stanice technické kontroly, jejich kategorizace a lhůty kalibrace (ověření)

Poř. č.	Název měřidla	Kategorie měřidla ^*)	Lhůta kalibrace (ověření), /měsíce/
1	Tlakoměr deformační	PM	6
2	Hustič pneumatik	PM (SM ^**)	6
3	Válcová zkušebna brzd	PM	6
4	Zařízení na kontrolu geometrie řízení	PM	6
5	Přístroj na kontrolu seřízení světlometů	PM	6
6	Indikátor házivosti kol	PM	12
7	Decelerometr	PM	6
8	Detektor uhlovodíkových plynů	PM	12
9	Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel	PM	6
10	Zařízení na měření prostupu světla	PM	6
11	Časoměrné zařízení	PM	12
12	Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik	PM	6

^*) PM - pracovní měřidlo nestanovené (pracovní měřidlo)

SM - pracovní měřidlo stanovené (stanovené měřidlo)

^**) hustiče pneumatik uvedené do provozu po 17. 8. 2000

Příloha B metrologického řádu STK

OSVĚDČENÍ O KALIBRACI (OVĚŘENÍ) MĚŘIDEL STK

Tímto osvědčením metrologické středisko pověřené osoby deklaruje, že měřidla stanice technické kontroly (STK) vyhovují (nevyhovují) požadavkům na měřidla pro STK.

Poř. č.	Název měřidla typ, výrobní (evidenční) číslo	Hodnocení	Platnost osvědčení do

Protokoly o kalibraci (ověření) měřidel jsou uloženy u ………………………………………

..........…………………………………(název a adresa pracoviště metrologického střediska)

-----------------------------------------------------------

Kontrolu měřidel STK provedli: …………………….

……………………

Dne: ............... ………………………….

/razítko, podpis/

Příloha C metrologického řádu STK

VZOR PROVOZNÍHO DENÍKU MĚŘIDLA

Vzor titulní stránky provozního deníku Vzor stránky provozního deníku

PROVOZNÍ DENÍK MĚŘIDLA Název měřidla: Typ měřidla: Výrobce měřidla: Výr. č. měřidla: Ev. č. měřidla: Datum uvedení do provozu: Zápisy provádí: Kontroluje:		Datum	Údržba, kontrola, opravy	Kontroloval (podpis)

Příloha D k metrologickému řádu STK

Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly, požadavky na přesnost měřidel

Údržba měřidel používaných ve stanici technické kontroly se provádí podle pokynů výrobců těchto měřidel, uváděných v návodech na obsluhu. V této příloze jsou popisovány pouze specifické požadavky, zejména požadavky na kontrolu funkce a správnosti měřidel, které je nutno zabezpečit vzhledem k charakteru a četnosti použití těchto měřidel ve stanici technické kontroly.

O údržbě, provozní kontrole přesnosti a opravách měřidla se provádí zápis do deníku měřidla. Údržbu, kontrolu měřidla a zápis do deníku provádí pověřený pracovník stanice technické kontroly. Provádění stanoveného rozsahu prací a vedení deníků kontroluje vedoucí stanice technické kontroly.

Pokud interval údržby nebo kontroly měřidla je kratší než 1 týden, záznam do deníku se provádí souhrnně jednou za týden.

1. Zařízení na kontrolu tlaku a huštění pneumatik

1.1 Zařízení na kontrolu tlaku (deformační tlakoměr)

a)	Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
b)	Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.

Pozn.: Orientační kontrolu lze provést srovnáním s jinými přístroji známé přesnosti, připojením na vhodný tlakový zdroj (např. pneumatiku).

c)	Dovolená chyba je dána třídou přesnosti přístroje. Vypočte se podle vztahu:

Pozn.: Pro kontrolu vzduchových brzdových soustav vozidel jsou v STK požadovány tlakoměry s třídou přesnosti 1,5 a méně.

1.2 Hustič pneumatik

a)	Správná funkce hustiče se kontroluje subjektivně před zahájením denního provozu.

Pozn.: U zařízení Pneumax nesmí sloupec kapaliny po zapojení na stálý tlak vzduchu stoupat. Musí indikovat stálou hodnotu tlaku.

b)	Kontrola správnosti se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti změřeného údaje. Provádí se zapojením zařízení na vhodný (co do rozsahu) deformační tlakoměr o známé přesnosti.
c)	Dovolená chyba měření tlaku ∆p pro jmenovité hodnoty tlaku p je:

Pro hustiče pneu uvedené do provozu před 17.8.2000

∆p = ∆ (0,02 p + 10) [kPa]

Pro hustiče pneu uvedené do provozu po 17.8.2000 v rozsahu teplot 15 až 25 ºC

∆p = ± 8 kPa . . . . . v rozsahu do 400 kPa

∆p = ± 16 kPa . . . . v rozsahu nad 400 kPa

2. Zařízení na kontrolu seřízení světlometů (regloskop)

a)	Zvláštní provozní kontrola funkce se neprovádí.
b)	Provozní kontrola se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti měřeného údaje.

Pozn: Orientační kontrolu lze provést pomocí hadicové libely, vozidla a přenosné stěny, umístěné 10 m, popř. 5 m před vozidlem. Středy světlometů se přenesou na kontrolní stěnu pomocí hadicové libely a průmětu středů předního a zadního okna vozidla.

Dovolená chyba měření sklonu světla způsobená chybou rovinnosti stání vozidla je 2 cm/10 m. Dovolená chyba způsobená chybou rovinnosti pojezdu regloskopu je 1,5 cm/10 m. Dovolená chyba optické soustavy vlastního regloskopu je 1,5 cm/10 m, pro stranové posunutí ± 10 cm/10 m. Chyba natočení rozhraní nesmí být větší než +1,5^oa -0,5^o.

3. Mechanické zařízení na měření geometrie řízení

a)	Kontrola funkce a vizuální kontrola mechanického stavu zařízení se provádí denně, před zahájením provozu.
b)	Provozní kontrola správnosti se provádí minimálně jednou týdně. Provádí se tímto způsobem:

Nastavíme nulu na úhloměrné stupnici stojanu. Měřící doteky ustavíme do svislé roviny (jako při měření odklonu kola) a zkontrolujeme, zda leží v rovině kolmé k rovině stání vozidla (úhloměrem, olovnicí). Doteky otočíme o 180 ^oa měření opakujeme. Při správném nastavení přístroje musí měřící doteky ležet v obou polohách v jedné rovině, kolmé k rovině stání vozidla a na ukazateli musí být nula. Největší dovolená odchylka je 15 úhlových minut. Stejným způsobem zkontrolujeme druhý stojan.

Při nastavení nuly na úhloměrné stupnici stojanu ustavíme doteky obou stojanů ve vodorovné poloze, co nejblíže ke konci vodících tyčí. Spojnice doteků by měla být rovnoběžná s naváděcí čárou pro vozidlo.

Pomocí kontrolní tyče zkontrolujeme vzdálenost (rozchod) mezi příslušnými doteky obou stojanů. Rozdíl hodnot naměřených mezi doteky nesmí přesáhnout 1 mm (vůle mezi tyčkou a dotekem).

Nejsou-li splněny uvedené podmínky, seřídíme stojan dle návodu výrobce.

c)	Požadovaná přesnost měření úhlů je 15 úhlových minut.

4. Válcová zkušebna brzd

a)	Zvláštní provozní kontrola funkce zkušebny se neprovádí.
b)	Kontrola správnosti měření brzdných a ovládací sily a tlaku se provádí jedenkrát za měsíc. Kontrola brzdných sil se provádí pomocí přípravků (rameno a závaží), patřících k příslušenství válcové zkušebny brzd. Postupuje se podle návodu výrobce válcové zkušebny brzd.

Kontrola pedometru se provádí podle návodu výrobce, minimálně ve dvou bodech rozsahu (jeden z nich může být nula) zatěžováním závažími, případně pomocí přípravku a závaží. Kontrola měření tlaku se provádí připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.

Požadovaná přesnost měření:

c1)

Brzdných sil

-	větší z chyb „ 3 % z konečné hodnoty rozsahu nebo „ 10 % z měřené hodnoty.

Pro samotný měřící řetězec válcové zkušebny brzd (měření pomocí přípravku) platí chyby poloviční, tj. 1,5 % a 5 %

-	rozdíl indikací pro pravou a levou stranu nesmí přesáhnout větší z chyb „ 1,5 % z konečné hodnoty rozsahu nebo „ 5 % z měřené hodnoty. Pro samotný měřící řetězec zkušebny platí chyby poloviční, tj. „ 0.75 % a „ 2,5 %.

c2)

Ovládací síly

„ 35 N v z rozsahu 0 - 700 N

c3)

Tlaku

„ 25 kPa v rozsahu 0 - 100 kPa

5. Indikátor házivosti kol

a)	Jednou za týden se provede kontrola pohyblivosti jednotlivých částí měřidla, činnosti aretace a kontrola funkce.
b)	Kontrola správnosti se provádí pouze v případech pochybnosti o správnosti měřených hodnot.

Pozn.: Provozní kontrolu lze provést vkládáním podložek o známé tloušťce mezi měřící dotek a pevnou podložku (např. stěnu) nebo pomocí číselníkového úchylkoměru, mikrometrického šroubu, případně posuvného měřidla.

c)	Přípustná chyba v celém měřícím rozsahu je „ 0,25 mm.

6. Decelerometr

Nejméně jednou měsíčně se provede:

-	statická kontrola přesnosti přístrojem indikovaných hodnot brzdného zpomalení. Kontrola se provádí pomocí kalibračního přípravku, dodávaného výrobcem decelerometru. Přitom se postupuje podle návodu výrobce.
-	kontrola přesnosti pedometru. Provádí se stejně jako u válcových zkušeben brzd (bod 4).

Kontrola tlakoměru se neprovádí. Provádí ji metrologická služba ve stanovených lhůtách. Orientačně ji lze provést připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.

b)	Údržba a kontrola dalších funkcí přístroje se provádí podle návodu výrobce.

Požadovaná přesnost měření:

brzdného zpomalení: „ 3 % z hodnoty rozsahu,

pedometru: „ 35 N,

tlaku: „ 25 kPa.

7. Detektor uhlovodíkových plynů

Jednou měsíčně se zkontroluje stav nabití zdroje a funkce detektoru pomocí vhodného zdroje uhlovodíkového plynu (např. plynu ze zapalovače).

8. Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel

Samostatná kontrola funkce se neprovádí.

Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti kontrolního měření, zejména při zjevném poškození kalibračních měrek.

Požadovaná přesnost kalibračních měrek je (+/- 0,05 mm.

9. Zařízení na měření prostupu světla

Kontrola funkce se provádí před každým měřením, pomocí integrovaného indikátoru přístroje.

Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.

Citlivost měřícího přístroje se seřídí tak, aby indikátor přijímače ukazoval 100 (dílků, %), není-li do dráhy světelných paprsků vložen žádný objekt. Nedopadá-li na přijímač žádné světlo, musí přístroj ukazovat nulovou hodnotu. Přesnost odečítání a linearity musí být do 5%.

10. Časoměrné zařízení

Samostatná kontrola funkce se neprovádí.

Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.

Požadovaná přesnost měření časuje +/- 0,1 sekundy.

11. Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik

a)	Kontrola funkce se provádí před zahájením denního provozu, kontrola čitelnosti displeje se provádí před každým měřením.
b)	Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
c)	požadovaná přesnost měření je 0,1 mm.

Příloha č. 10

Vzory záznamníků závad a protokolů o technické prohlídce

Příloha č. 11

Vnější označení stanice technické kontroly

Provedení:

Barvy:

•	podklad označení bílý,
•	znak kontrolní nálepky červený,
•	popis označení černý,

Rozměry:

•

délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,

•

délka strany šestiúhelníku: 265 mm

Příloha č. 12

Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona)

Pracovníci stanice technické kontroly splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika až po absolvování stanovené teoretické přípravy a praktického výcviku, úspěšném ověření znalostí a dovedností a vydání profesního osvědčení kontrolního technika nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky.

Výuka kontrolních techniků je rozdělena na teoretickou přípravu formou přednášek, cvičení a odborných konzultací a na praktický výcvik na kontrolních linkách.

a)	Základní kurz

Základní kurz trvá tři týdny a je tematicky rozdělen do 120 vyučovacích hodin, z toho 70 hodin pro teoretickou přípravu, 10 hodin pro odborné konzultace, 32 hodin pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 8 hodin pro ověření teoretických znalostí a praktických dovedností.

Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky

Počet hodin

I. Teoretická výuka	70
1. Význam silniční dopravy. Technické prohlídky vozidel. Předpisy o technických podmínkách a schvalování technické způsobilosti vozidel
2. Zřizování, organizace a řízení stanic technické kontroly
3. Bezpečnostní předpisy
4. Základní technické názvosloví
5. Činnost stanice technické kontroly
6. Centralizovaný informační systém stanic technické kontroly (CIS STK)
7. Metrologie ve stanici technické kontroly
8. Identifikační znaky vozidla (skupina kontrolních úkonů 0)
9. Brzdové zařízení (skupina kontrolních úkonů 1)
10. Řízení (skupina kontrolních úkonů 2)
11. Výhledy (skupina kontrolních úkonů 3)
12. Svítilny, světlomety, odrazky a elektrické zařízení (skupina kontrolních úkonů 4)
13. Nápravy, kola, pneumatiky a zavěšení náprav (skupina kontrolních úkonů 5)
14. Podvozek a části připevněné k podvozku (skupina kontrolních úkonů 6)
15. Jiné vybavení (skupina kontrolních úkonů 7)
16. Obtěžování okolí (skupina kontrolních úkonů 8)
17. Další prohlídky vozidel k dopravě osob kategorie M₂ a M₃ (skupina kontrolních úkonů 9)
18. Technický stav vozidel a bezpečnost silničního provozu
19. Právní problematika stanice technické kontroly

II. Praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince stanice technické kontroly	32
III. Odborné konzultace	10
IV. Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečná zkouška)	8
Celkem	120

b) Prohlubovací kurz

Prohlubovací kurz trvá tři dny a je tematicky rozdělen do 24 vyučovacích hodin, z toho 10 hodin pro teoretickou přípravu, 2 hodiny pro odborné konzultace, 4 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 8 hodin pro ověření teoretických znalostí. Ověření praktických znalostí nemusí bezprostředně navazovat na části I. až III.

Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky

Počet hodin

I. Teoretická výuka	10
1. Změny v činnosti stanice technické kontroly vyvolané změnou právních předpisů
2. Změny ve způsobu provádění technických prohlídek a hodnocení závad vozidel
3. Příčiny protiprávního způsobu provádění technických prohlídek a jejich právní dopady na činnost kontrolního technika
II. Praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince stanice technické kontroly	4
1. Praktická ukázka vzorového provedení technické prohlídky
2. Seznámení s novými postupy při provádění technických prohlídek
III. Odborné konzultace	2
IV. Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečná zkouška)	8
Celkem	24

Příloha č. 13

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly (K § 62 odst. 3 zákona)

a) Zkouška v základním kurzu

(1)

Na závěr základního kurzu pro kontrolní techniky prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění technických prohlídek, kontrole a hodnocení technického stavu vozidla a metrologického zabezpečení ve stanici technické kontroly, jakož i schopnost jejich uplatnění při technické prohlídce.

(2)

Odborná způsobilost se prokazuje vysvědčením o státní nebo maturitní zkoušce nebo výučním listem a dokladem o praxi z daného oboru a závěrečnou zkouškou z předmětů stanovených v učební osnově základního kurzu pro kontrolní techniky.

(3)

Obsahem závěrečné zkoušky z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo. Obsahem závěrečné zkoušky je dále formou praktické a ústní zkoušky prověřit technické znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením zejména na správnost a vyhodnocení měření a praktické provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení zjišťovaného technického stavu vozidla.

(4)

Hodnocení písemné zkoušky se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení zkoušky provádí zkušební komise podle této stupnice:

a)	prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky nejméně 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
b)	neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky méně než 90 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5)

Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

(6)

O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního kurzu, jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

(7)

Absolvent základního kurzu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Tuto žádost může podat nejdříve za jeden měsíc a nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(8)

Absolventu základního kurzu, který při závěrečné zkoušce prospěl ve všech třech dílčích zkouškách (z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí), vydá ministerstvo profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 14 k této vyhlášce.

b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu

(1)

Absolvent základního kurzu, který je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. K prohlubovacímu kurzu a k závěrečnému přezkoušení prohlubovacího kurzu bude připuštěn kontrolní technik, který se prokáže osvědčením kontrolního technika v souladu s ustanovením § 61 zákona.

(2)

Obsahem závěrečného přezkoušení prohlubovacímu kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(3)

Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení testu provádí zkušební komise podle této stupnice:

a)	prospěl a nemusí již dále prokazovat odbornou způsobilost ústní zkouškou před komisí, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
b)	prospěl a musí dále prokazovat odbornou způsobilost ústní zkouškou před komisí, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
c)	neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(4)

Ústní zkouška, pokud musí být vykonána, se hodnotí bez ohledu na výsledek předchozího písemného testu. K ústní zkoušce nesmí být připuštěn ten, který v písemném testu neprospěl. Hodnocení ústní zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

(5)

O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu, jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

(6)

Absolvent prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu. Tuto žádost může podat nejpozději do jednoho měsíce bez ztráty odborné způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek nebo nejpozději do šesti měsíců po ukončení prohlubovacího kurzu. Kontrolní technik ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek ve lhůtě jednoho měsíce po absolvování zkoušky s výsledkem neprospěl. Další opakování zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(7)

Absolventu prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení prospěl, vydá ministerstvo profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 14. Za vydání se považuje i prodloužení platnosti stávajícího profesního osvědčení kontrolního technika. Předseda zkušební komise, která vykonávala přezkoušení odborné způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek, vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika jeho platnost.

(8)

U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení bude vydáno na dobu dle ustanovení § 61 zákona.

(9)

U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení bude vydáno na jeden měsíc.

(10)

U prohlubovacího kurzu v případě, že opakované přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem jejího vykonání. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení, a do evidence ministerstva.

c) Podrobnější popis postupu a způsobu provádění zkoušky a přezkoušení prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek stanoví ministerstvo podle § 88 odst. 2 zákona ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 13a

Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí ve stanici technické kontroly ADR v základním, mimořádném a prohlubovacím kurzu (K § 59b odst. 8 zákona)

Pracovníci stanice technické kontroly k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů v provedení podle zvláštního právního předpisu²) splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí až po absolvování stanovené teoretické přípravy a praktického výcviku, úspěšném ověření znalostí a dovedností a po vydání profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního, mimořádného nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky.

Výuka kontrolních techniků ADR je rozdělena na teoretickou přípravu formou přednášek, cvičení a odborných konzultací a na praktický výcvik na kontrolních linkách.

a) základní kurz

Základní kurz trvá čtyři dny a je tematicky rozdělen do 30 vyučovacích hodin, z toho 20 hodin pro teoretickou přípravu a pro odborné konzultace, 4 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 6 hodin pro závěrečnou zkoušku.

Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

I. Teoretická výuka - předpisová základna

výklad Instrukce pro STK

základní seznámení s dohodou ADR:

Příloha A - Všeobecná ustanovení a ustanovení tykající se nebezpečných látek a předmětů

Část 1 Všeobecná ustanovení

kapitola 1.2 Definice a měrné jednotky

kapitola 1.6 Přechodná ustanovení

Část 2 Klasifikace

kapitola 2.2 Zvláštní ustanovení pro jednotlivé třídy

Část 3 Vyjmenování nebezpečných věcí, zvláštní ustanovení a vynětí z platnosti pro omezená množství

kapitola 3.2 Seznam nebezpečných věcí

Část 4 Ustanovení o používání obalů a cisteren

kapitola 4.2 Používání přemístitelných cisteren

kapitola 4.3 Používání nesnímatelných cisteren (cisternových vozidel)

kapitola 4.4 Používání cisteren z vyztužených plastů

kapitola 4.5 Používání cisteren pro podtlakové odčerpávání odpadů

Část 5 Předpisy pro odeslání

kapitola 5.3 Značení kontejnerů, MEGC, cisteren,

Část 6 Požadavky na konstrukci obalů, nádob a cisteren

kapitola 6.7 Požadavky na přemístitelné cisterny

kapitola 6.8 Požadavky na konstrukci vybavení snímatelných, nesnímatelných cisteren, MEGC atd.

kapitola 6.9 Požadavky na konstrukci, výrobu cisteren z vyztužených plastů

kapitola 6.10 Požadavky na konstrukci, výstroj cisteren pro podtlakové vyčerpávání odpadů

Příloha B -Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě

Část 8 Požadavky na osádky vozidel, jejich výbavu, provoz a průvodní doklady

kapitola 8.1 Všeobecné požadavky na dopravní jednotky a jejich vybavení

kapitola 8.5 Dodatečné požadavky na jednotlivé třídy nebo látky

Část 9 Požadavky na konstrukci a schvalování vozidel

Oborná konzultace

Časový rozsah teoretické části základního kurzu	20
II. praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince STK
Časový rozsah praktické části základního kurzu	4
III. Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí	6
Celkem	30

b) Mimořádný a prohlubovací kurz

Prohlubovací kurz trvá tři dny a je tematicky rozdělen do 20 vyučovacích hodin, z toho 11 hodin pro teoretickou přípravu a pro odborné konzultace, 3 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 6 hodin pro závěrečnou zkoušku.

Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

I. Teoretická výuka - předpisová základna

výklad Instrukce pro STK, popřípadě jejich změn

seznámení se změnami dohody ADR v jednotlivých kapitolách:

Příloha A - Všeobecná ustanovení a ustanovení tykající se nebezpečných látek a předmětů

Část 1 Všeobecná ustanovení

kapitola 1.2 Definice a měrné jednotky

kapitola 1.6 Přechodná ustanovení

Část 2 Klasifikace

kapitola 2.2 Zvláštní ustanovení pro jednotlivé třídy

Část 3 Vyjmenování nebezpečných věcí, zvláštní ustanovení a vynětí z platnosti pro omezená množství

kapitola 3.2 Seznam nebezpečných věcí

Část 4 Ustanovení o používání obalů a cisteren

kapitola 4.2 Používání přemístitelných cisteren

kapitola 4.3 Používání nesnímatelných cisteren (cisternových vozidel)

kapitola 4.4 Používání cisteren z vyztužených plastů

kapitola 4.5 Používání cisteren pro podtlakové odčerpávání odpadů

Část 5 Předpisy pro odeslání

kapitola 5.3 Značení kontejnerů, MEGC, cisteren,

Část 6 Požadavky na konstrukci obalů, nádob a cisteren

kapitola 6.7 Požadavky na přemístitelné cisterny

kapitola 6.8 Požadavky na konstrukci vybavení snímatelných, nesnímatelných cisteren, MEGC atd.

kapitola 6.9 Požadavky na konstrukci, výrobu cisteren z vyztužených plastů

kapitola 6.10 Požadavky na konstrukci, výstroj cisteren pro podtlakové vyčerpávání odpadů

Příloha B -Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě

Část 8 Požadavky na osádky vozidel, jejich výbavu, provoz a průvodní doklady

kapitola 8.1 Všeobecné požadavky na dopravní jednotky a jejich vybavení

kapitola 8.5 Dodatečné požadavky na jednotlivé třídy nebo látky

Část 9 Požadavky na konstrukci a schvalování vozidel

Odborná konzultace

Časový rozsah teoretické části základního kurzu	11
II. praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince STK
Časový rozsah praktické části základního kurzu	3
III. Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí	6
Celkem	20

Mimořádný kurz je vyhlašován ministerstvem a je pro všechny držitele osvědčení kontrolního technika k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení podle zvláštního právního předpisu²) závazný a je postaven jako rovnocenný prohlubovacímu kurzu. Mimořádný kurz je vyhlašován v případech, kdy nastane zásadní změna zvláštního právního předpisu²), která svým charakterem vyžaduje výklad.

Příloha č. 13b

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí (kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí) ve stanici technické kontroly ADR (K § 59b odst. 8 zákona)

a) Zkouška v základním kurzu

(1)

Na závěr základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení ADR prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění kontroly k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení podle zvláštního právního předpisu²⁾.

(2)

Odborná způsobilost se prokazuje osvědčením kontrolního technika typu K a dokladem o praxi.

(3)

Obsahem závěrečné zkoušky je formou písemného testu a ústní zkouškou před komisí prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení podle zvláštního právního předpisu²⁾. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(4)

Hodnocení písemné zkoušky se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení zkoušky provádí zkušební komise podle této stupnice:

a)	prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky nejméně 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
b)	neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky méně než 90 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5)

Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

(6)

(7)

Absolvent základního kurzu odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů ve stanici technické kontroly ADR, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Tuto žádost může podat nejdříve zajeden měsíc a nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(8)

Absolventu základního kurzu odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí nebo předmětů ve stanici technické kontroly ADR, který při závěrečné zkoušce prospěl v obou dílčích zkouškách, vydá ministerstvo profesní osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí podle provedení uvedeného v příloze č. 14a k této vyhlášce.

b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu

(1)

Absolvent základního kurzu odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů ve stanici technické kontroly ADR, který je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů ve stanici technické kontroly ADR, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů.

(2)

Obsahem závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí podle zvláštního právního předpisu²⁾. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(3)

Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení testu provádí zkušební komise podle této stupnice:

a)	prospěl a nemusí již dále prokazovat odbornou způsobilost ústní zkouškou před komisí, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
b)	prospěl a musí dále prokazovat odbornou způsobilost ústní zkouškou před komisí, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
c)	neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(4)

(5)

(6)

Absolvent prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu. Tuto žádost může podat nejpozději do jednoho měsíce bez ztráty odborné způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů podle zvláštního právního předpisu²⁾ nebo nejpozději do šesti měsíců po ukončení prohlubovacího kurzu. Kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů podle zvláštního právního přčdpisu²⁾ ve lhůtě jednoho měsíce po absolvování přezkoušení s výsledkem neprospěl.

(7)

Další opakování přezkoušení prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(8)

Předseda zkušební komise, která vykonávala zkoušku odborné způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů podle zvláštního právního předpisu²⁾, vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí jeho platnost.

(9)

U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení bude vydáno na dobu dle ustanovení § 62 odst. 3.

(10)

U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení bude vydáno najeden měsíc.

(11)

U prohlubovacího kurzu v případě, že opakovaná přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem jejího vykonání. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení, do evidence ministerstva.

c) Podrobnější popis postupu a způsobu provádění zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů stanoví ministerstvo podle § 88 odst. 2 zákona ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 14

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika

Příloha č. 14a

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí

Příloha č. 15

Vnější označení stanice měření emisí

Provedení:

Barvy:

•	podklad označení bílý,
•	znak kontrolní nálepky zelený,
•	popis označení černý,

Rozměry:

•

délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,

•

délka strany šestiúhelníku: 265 mm

Příloha č. 16

Učební osnova výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí v základním a prohlubovacím kurzu (K § 71 odst. 3 zákona)

Pracovníci stanice měření emisí splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci mechanika až po absolvování stanovené teoretické přípravy, úspěšném ověření znalostí a vydání profesního osvědčení mechanika nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního nebo prohlubovacího kurzu pro mechaniky.

a) Základní kurz

Školení v základním kurzu pro mechaniky je zpravidla jednodenní, provádí se samostatně pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory, vozidel poháněných vznětovými motory a vozidel poháněných motory na pohon plynem kapalným například LPG, LNG, H₂ nebo plynem stlačeným například CNG, H₂. Základní kurz trvá nejméně 8 hodin.

Pro získání odborné způsobilosti k měření emisí vozidel na pohon plynem, musí mechanik, který má profesní osvědčení k měření emisí vozidel poháněných zážehovým motorem, absolvovat základní kurz pro mechaniky k měření emisí vozidel na pohon plynem v rozsahu odborných znalostí uvedených v učební osnově tohoto základního kurzu.

Učební osnova základního kurzu pro mechaniky stanic měření emisí

Počet hodin

1. Emisní chování motorů, homologační předpisy, právní předpisy upravující měření emisí vozidel v provozu, měření emisí ve stanicích měření emisí a jejich technické vybavení	1
2. Metodický postup měření emisí, limity kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, protokol o měření emisí,	1
3. Praktická ukázka měření emisí, předepsaný postup pro různé druhy a provedení motoru, bezpečnosti práce na pracovišti	1
4. Vedení evidence o provedených měřeních a ochranných nálepek, informační systém a systém řízení jakosti	1
5. Konstrukce a vlastnosti přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění	1
6. Konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí	1
7. Opakování hlavních zásad měření emisí	1
8. Závěrečná zkouška	1
Celkem	8

b) Prohlubovací kurz

Prohlubovací kurz pro mechaniky je jednodenní, provádí se samostatně pro měření emisí vozidel poháněných vznětovými motory a pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory včetně vozidel s motory poháněných plynem kapalným například LPG, LNG, H₂ nebo stlačeným plynem například CNG, H₂, popřípadě jejich kombinace. Prohlubovací kurz trvá nejméně 8 hodin.

Učební osnova prohlubovacího kurzu pro mechaniky stanic měření emisí

Počet hodin

1. Změny v homologačních předpisech, v mezinárodních a národních právních předpisech upravující měření emisí vozidel v provozu, v měření emisí ve stanicích měření emisí a jejich technické vybavení	0,5
2. Změny v metodických postupech měření emisí, limitů kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, změny v protokolu o měření emisí	0,5
3. Praktická ukázka změn měření emisí, předepsaného postupu pro různé druhy a provedení motoru, bezpečnost práce na pracovišti	1
4. Změny ve vedení evidence o provedených měřeních, v informačním systému a systému řízení jakosti	0,5
5. Změny v konstrukci a vlastnostech přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění	0,5
6. Změny v konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí	1
7. Nesprávné postupy měření emisí zjištěné při kontrolách	1
8. Opakování hlavních zásad měření emisí	2
9. Závěrečná zkouška	1
Celkem	8

Příloha č. 17

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí (K § 71 odst. 3 zákona)

a) Zkouška v základním kurzu

(1)

Na závěr základního kurzu pro mechaniky prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických znalostí před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí a dovedností vztahujících se k měření emisí, kontrole, seřízení a hodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství, metrologického zabezpečení a vedení agendy ve stanici měření emisí, jakož i schopnost jejich uplatnění při měření emisí.

(2)

Odborná způsobilost se prokazuje vysvědčením o státní nebo maturitní zkoušce nebo výučním listem a dokladem o praxi z daného oboru, případně osvědčením o absolvování specializované výuky k problematice emisí vozidel, a závěrečnou zkouškou z předmětů stanovených v učební osnově základního kurzu pro mechaniky.

(3)

Obsahem závěrečné zkoušky z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost mechanika k měření emisí. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(4)

Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením zkušebních otázek. Hodnocení zkoušky provádí zkušební komise podle této stupnice:

a)	prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky nejméně 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
b)	neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky méně než 90 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(5)

(6)

Absolvent základního kurzu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování písemného testu v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Tuto žádost může podat nejdříve 1 měsíc a nejpozději do 6 měsíce po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(7)

Absolventu základního kurzu, který při závěrečné zkoušce prospěl, vydá ministerstvo profesní osvědčení odborné způsobilosti mechanika k provádění měření emisí podle provedení uvedeného v příloze č. 18 k této vyhlášce.

b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu

(1)

Absolvent základního kurzu, který je držitelem profesního osvědčení mechanika měření emisí, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odborné způsobilosti mechanika měření emisí. K prohlubovacímu kurzu a k závěrečnému přezkoušení prohlubovacího kurzu bude připuštěn mechanik, který se prokáže osvědčením mechanika měření emisí v souladu s ustanovením § 71 zákona.

(2)

Obsahem závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost mechanika k provádění měření emisí. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

(3)

Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení přezkoušení provádí zkušební komise podle této stupnice:

a)	prospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u písemné zkoušky nejméně 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
b)	neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u písemné zkoušky méně než 90 % dosažitelného bodového ohodnocení.

(4)

(5)

(6)

Další opakování přezkoušení prokazující odbornou způsobilost mechanika k provádění měření emisí není možné bez nového absolvování základního kurzu.

(7)

Předseda zkušební komise, která vykonávala přezkoušení odborné způsobilosti mechanika k provádění měření emisí, vyznačí na základě výsledku vykonaného přezkoušení do profesního osvědčení mechanika měření emisí jeho platnost.

(8)

U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení mechanika bude vydáno na dobu dle ustanovení § 71 zákona.

(9)

U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení mechanika bude vydáno najeden měsíc.

(10)

U prohlubovacího kurzu v případě, že opakované přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení mechanika pozbude platnosti dnem jejího vykonání. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení mechanika a do evidence ministerstva.

c) Podrobnější popis postupu a způsobu provádění zkoušky a přezkoušení prokazující odbornou způsobilost mechanika měření emisí stanoví ministerstvo podle § 88 odst. 2 zákona ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 18

Vzor profesního osvědčení mechanika měření emisí

Příloha č. 19

Výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek

Potřebné podklady pro výpočet se stanoví z centrálního registru vozidel a informačního systému stanic technické kontroly a to vždy k 1.1. a 1.7. každého roku z dat za předchozí kalendářní rok.

Výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek

Ke stanovení kapacitní potřeby technických prohlídek na území okresu¹⁰ z hlediska zajištění potřebného počtu technických prohlídek se vychází z počtu vozidel evidovaných v tomto území. Jednotlivé druhy a kategorie vozidel se výpočtem převádějí na základní druh vozidla, kterým je osobní automobil (OA) nebo užitkový automobil (UA). Konkrétně počet vozidel kategorií M₁, N₁, O₁, O₂ a L se převádí na počet OA, počet vozidel kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₃ a O₄ na počet UA. Tím se dostane tzv. upravený počet OA nebo UA, dále označovaný jako O A_U nebo UA_U.

Kromě počtu vozidel evidovaných na území okresu se do výpočtu zahrnuje i rozdílná pracnost technických prohlídek (dále jen „TPr“) vozidel kategorií O a L vůči automobilům a rozdílná pracnost evidenčních kontrol (dále jen ,,EK“), opakovaných technických prohlídek (dále jen ,,OP“), technických prohlídek před registrací (dále jen ,,PR“) a technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla (dále jen ,,PS“) vůči pravidelným technickým prohlídkám (dále jen ,,PT“).

1.1.

Pracnost TPr vozidel kategorií O a L je vyjádřena koeficientem k_p podle jednotlivých kategorií vozidel.

k_pOOA = T_OOA/ T_OA k_pOOA je koeficient vozidel kategorie O₁ a 0₂

kp_LOA = T_LOA / T_OA k_pLOA je koeficient vozidel kategorie L

kp_OUA = T_OUA / T_UA k_pOUA je koeficient vozidel kategorie O₃ a O₄

Pro účely této přílohy se rozumí:

a)	T_OOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky, které se provádí načtením čárového kódu záznamníku závad a kontrolního technika na kontrolní lince STK (dále jen „zahájení technické prohlídky“) po ukončení technické prohlídky, které se provádí opětovným načtením čárového kódu záznamníku závad na kontrolní lince STK (dále jen „ukončení technické prohlídky“), počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie O₁ a O₂ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
b)	T_LOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
c)	T_OA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie M₁ a N₁ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
d)	T_OUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
e)	T_UA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N2, N3, M₂ aM3 na území České republiky za předcházející kalendářní rok z informačního systému stanic technické kontroly.

1.2.

Pracnost EK, OP, PR a PS vůči PT je vyjádřena koeficientem K_EK, k_OP, k_PR a k_PS pro linky OA a UA

k_EKOA⁼ T_EKOA / T_PTOA k_EKOA je koeficient pracnosti EK vůči PT u OA

k_EKUA⁼ T_EKUA / T_PTUA k_EKUA je koeficient pracnosti EK vůči PT u UA

k_OPOA⁼ T_OPOA / T_PTOA k_OPA je koeficient pracnosti OP vůči PT u OA

k_OPUA⁼ T_OPUA / T_PTUAk_OPOA je koeficient pracnosti OP vůči PT u UA

k_PROA⁼ T_PROA / T_PTOA k_PROA je koeficient pracnosti PR vůči PT u OA

k_PRUA⁼ T_PRUA / T_PTOA k_PROA je koeficient pracnosti PR vůči PT u UA

k_PSOA⁼ T_PSOA / T_PTOA k_PSOA je koeficient pracnosti PS vůči PT u OA

k_PSUA⁼ T_PSUA / T_PTOA k_PSOA je koeficient pracnosti PS vůči PT u UA

Pro účely této přílohy se rozumí:

a)	T_EKOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech evidenčních kontrol vozidel kategorií M₁, N₁, O₁, O₂ a L na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
b)	T_EKUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech evidenčních kontrol vozidel kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
c)	T_OPOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech opakovaných technických prohlídek vozidel kategorií M₁, N₁, O₁, O₂ a L na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
d)	T_OPUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech opakovaných technických prohlídek vozidel kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
e)	T_PROA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech technických prohlídek před registrací vozidel kategorií M₁, N₁, O₁, O₂ a L na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
f)	T_PRUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech technických prohlídek před registrací kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
g)	T_PSOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla vozidel kategorií M₁, N₁, O₁, O₂ a L na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
h)	T_PSUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla vozidel kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
i)	T_PTOA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech pravidelných technických prohlídek vozidel kategorií M₁, N₁, O₁, O₂ a L na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
j)	T_PTUA je průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky po ukončení technické prohlídky počítaný ze všech pravidelných technických prohlídek vozidel kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.
k)	Průměrný čas (T_OOA, T_LOA, T_OA, T_OUA, T_UA) se vypočte takto: Sečtou se součiny počtu jednotlivých druhů technických prohlídek (pravidelná, opakovaná, před schválením, před registrací a evidenční kontrola) s průměrným časem jednotlivých druhů technických prohlídek (pravidelná, opakovaná, před schválením, před registrací a evidenční kontrola) a to se podělí součtem počtů jednotlivých druhů technických prohlídek (pravidelná, opakovaná, před schválením, před registrací a evidenční kontrola) pro dané kategorie vozidel.
l)	Průměrný čas (T_TEKOA, T_OPOA, T_PROA, T_PSOA, T_PTOA, T_EKUA, T_OPUA, T_PRUA, T_PSUA, T_PTUA) se vypočte takto: Sečtou se součiny počtu evidenční kontrol, opakovaných technických prohlídek, technických prohlídek před registrací, technických prohlídek před schválením technické způsobilosti, pravidelných technických prohlídek jednotlivých kategorií M₁, N₁, O₁, O₂, L pro linky OA a M₂, M₃, N₂^, N₃, O₃, O₄ pro linky UA s průměrným časem evidenční kontrol, opakovaných technických prohlídek, technických prohlídek před registrací, technických prohlídek před schválením technické způsobilosti, pravidelných technických prohlídek jednotlivých kategorií a to se podělí součtem počtů evidenční kontrol, opakovaných technických prohlídek, technických prohlídek před registrací, technických prohlídek před schválením technické způsobilosti, pravidelných technických prohlídek jednotlivých kategorií.

1.3.

Potřebná kapacita STK pro OA (PKOA)

Ve výpočtu se zohledňují i různé lhůty provádění pravidelných TPr proti osobním automobilům, a to takto:

•

pro přípojná vozidla koeficientem a (dvojnásobná lhůta, čtyři roky, a = 0,5),

•

pro motocykly koeficientem b (lhůta 2 nebo 4 roky, b = 2/3).

Upravený počet OA pro daný správní obvod se vypočte ze vzorců:

OAU = M₁ + N₁ + a * k_pooA * (O₁ + O₂) + b * k_pLOA* L

Po dosazení hodnot koeficientů:

OAU = M₁ + N₁ + 0,5 * k_pOOA * (O₁ + O₂) + 0,66 * k_pLOA* L

Potřebná roční kapacita technických prohlídek OA, PKOA, se vypočte vynásobením upraveného počtu OAU koeficientem kOA.

Koeficient kOA zohledňuje:

a)	počet OA mladších 4 roky koeficient c, kde se uvádí procentuální podíl vozidel kategorie Mi ve stáří do 4 let dle Registru silničních vozidel z celkového počtu vozidel kategorie M₁ a N₁,
b)	potřebu opakovaných technických prohlídek oOA, kdy se uvádí procentuální podíl opakovaných prohlídek ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L, M₁, N₁, O₁ a O₂ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly a dále se násobí koeficientem k_OPOA,
c)	potřebu evidenčních kontrol ekOA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí počet (procentuální podíl) evidenčních kontrol ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L, M₁, N₁, O₁ a O₂ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly a dále se násobí koeficientem k_EKOA,
d)	potřebu technických prohlídek vozidel před registrací vozidla prOA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí procentuální podíl technické prohlídky před registrací vozidla ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L, M₁, N₁, O₁ a O₂ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly a dále se násobí koeficientem k_PROA,
e)	potřebu technických prohlídek vozidel před schválením technické způsobilosti vozidla psOA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí procentuální podíl technické prohlídky před schválením technické způsobilosti vozidla ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie L, M₁, N₁, O₁ a O2 na území České republiky za předcházející kalendářní rok z informačního systému stanic technické kontroly a dále se násobí koeficientem k_PSOA,
f)	lhůtu pravidelných technických prohlídek OA koeficient 1h = 2 roky. Upravený koeficient kOA: kOA=(l-c)(l +oOA*k_OPOA)(l +ekOAkEKoA)(l +prOA * kP_ROA)(l +psOAk_PSOA)/ lh Kapacitní potřeba technických prohlídek STK pro OA: PKOA = kOA * OAU

1.4.

Potřebná kapacita STK pro UA (PKUA)

Upravený počet UA pro daný územní obvod se vypočte ze vzorce:

UAU=M₂+M₃+N₂+N₃+kp_OUA*(O₃ + O₄)

Potřebná roční kapacita technických prohlídek UA, PKUA, se vypočte vynásobením upraveného počtu UAU koeficientem kUA.

Koeficient kUA zohledňuje:

a)	potřebu opakovaných technických prohlídek oUA, kdy se uvádí procentuální podíl opakovaných prohlídek ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N₂, N₃, M₂, M₃, O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly a dále se násobí koeficientem k_OPUA,
b)	potřebu evidenčních kontrol ekUA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí počet (procentuální podíl) evidenčních kontrol ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N₂, N₃, M₂, M₃, O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly a dále se násobí koeficientem k_EKUA,
c)	potřebu technických prohlídek vozidel před registrací vozidla prUA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí procentuální podíl technických prohlídek před registrací vozidla ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N₂, N₃, M₂, M₃, O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly a dále se násobí koeficientem k_PRUA,
d)	potřebu technických prohlídek vozidel před schválením technické způsobilosti vozidla psUA, které představují zvýšení nároků na kapacitu, kdy se uvádí procentuální podíl technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla ze všech druhů technických prohlídek vozidel kategorie N₂, N₃, M₂, M₃, O₃ a O₄ na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly a dále se násobí koeficientem k_PSUA,
e)	lhůtu pravidelných technických prohlídek UA koeficient lh = 1 rok. Upravený koeficient kUA: kUA = (1+oUAk_OPUA)(1+ekUAk_EKUA)(1+prUAk_PRUA) 1+psUAk_PSUA)1 lh Kapacitní potřeba technických prohlídek STK pro UA: PKUA = kUAUAU

Kapacita kontrolních linek STK

2.1.

Počet produktivních dnů v roce

Při kalkulaci se vychází z těchto údajů:

počet pracovních dnů/ v kalendářním roce/Pr_dny

dovolená /den/20

nemoc /den/n_den

(vychází ze statistiky ČSÚ přepočítané na všechny pracující a pracovní dny) sanitární dny, plnění jiných úkolů /den/ 7

počet produktivních dnů v roce (d) za kalendářní rok, který se vypočte tak, že d = Pr_dny - 20 - n_den – 7

2.2.

Průměrná provozní doba STK (h_e)

2.2.1

Průměrná provozní doba STK (he), se spočítá ze skutečné týdenní provozní doby vydělené číslem 5. V případě, že stanici technické kontroly bylo uděleno pouze oprávnění, uvede se hodnota h_e = 8.

2.2.2

Pro potřeby výpočtu he se z důvodu zohlednění časové pracnosti zohlední počet kontrolních stání na kontrolních linkách a počet kontrolních techniků provádějících technické prohlídky na těchto kontrolních linkách. V rámci výpočtu se bere v úvahu, že na kontrolní lince provozovny STK pro základní provozní dobu 40 hodin pracovního týdne se započte každý kontrolní technik, který pracuje na této kontrolní lince. Je-li na této kontrolní lince počet kontrolních techniků roven počtu kontrolních stání, považuje se kontrolní linka stanice technické kontroly v provozu za plně vytíženou. V případě, že počet kontrolních techniků neodpovídá počtu kontrolních stání na kontrolní lince, započte se u

a)	kontrolní linky o čtyřech kontrolních stání (OA) za každého kontrolního technika 1/4 kapacity kontrolní linky.
b)	kontrolní linky o třech kontrolních stání (OA) za každého kontrolního technika 1/3 kapacity kontrolní linky.
c)	kontrolní linka o dvou kontrolních stání (UA) za každého kontrolního technika 1/2 kapacity kontrolní linky.

2.2.3

V případě, že v provozní době STK, která přesahuje základní provozní dobu 8 hodin pracovního dne, není zajištěn počet kontrolních techniků, který je roven počtu kontrolních stání, započítává se pro účely výpočtu pouze základní provozní doba STK upravená dle ustanovení 2.2.2 a přepočtená na denní pracovní čas. V tomto případě může být kontrolní technik započten pouze tehdy, nebyl-li již zahrnut do počtu v základní provozní době.

2.2.4

Pracuje-li kontrolní technik na více provozovnách je započítán pouze na jedné znich.

2.3.

Kapacita kontrolní linka STK pro osobní automobily (KLOA)

Pro účely výpočtu kapacity kontrolní linky STK pro osobní automobily (KLOA) se vychází z TPrOA_M1, kdy se jedná o průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky kontrolním technikem na kontrolní lince STK po ukončení technické prohlídky kontrolním technikem na kontrolní lince STK počítaný z pravidelných technických prohlídek kategorie Mi na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.

čtyři kontrolní stání

pracnost TPr OA_M1 přepočtená na 1 hodinu tLOA4 = TPrOA_M1/60 h

počet kontrolních stání na lince p = 4

ztráta počtu TPr (zahájení a ukončení práce) z = 3

Kapacita kontrolní linky (počet TPr/rok)

KLOA4 = (p * h_e / tLOA4 - z) * d = ((4 * hJ (TPr OA_M1/60) - 3) * d = TPr/rok

tři kontrolní stání

pracnost TPr OA_M1 přepočtená na 1 hodinu tLOA3 = TPr OA_M1/60 h

počet kontrolních stání na lince: p = 3

ztráta počtu TPr: z = 2

Kapacita kontrolní linky (počet TPr/rok)

KLOA3 = (p * h_e / tLOA3 - z) * d = ((3 * h_e (TPr OA_M1/60) - 2) * d = TPr/rok

2.4.

Kontrolní linka STK pro užitkové automobily (KLUA)

Pro účely výpočtu kapacity kontrolní linky STK pro užitkové automobily (KLOA) se vychází z TPr UA_N3, kdy se jedná o průměrný čas v minutách od zahájení technické prohlídky kontrolním technikem na kontrolní lince STK po ukončení technické prohlídky kontrolním technikem na kontrolní lince STK počítaný z pravidelných technických prohlídek kategorie N3 na území České republiky za předcházející kalendářní rok z Informačního systému stanic technické kontroly.

pracnost TPr UA_N3 přepočtená na 1 hodinu tLUA = TPr UA_N3/60 h

počet kontrolních stání na lince: p = 2

ztráta počtu TPr: z = 1

Kapacita kontrolní linky (počet TPr/rok)

KLUA = (p * h_e / tLUA - z) * d = ((2 * he / (TPr UA_N3/60) - 1)) * d = TPr/rok

Počet skutečně provedených technických prohlídek

Počet skutečně provedených technických prohlídek se stanoví z počtu jednotlivých technických prohlídek vozidel jednotlivých kategorií a časové pracnosti provedení jednotlivých technických prohlídek pro jednotlivé kategorie vozidel vztažené ke stanici technické kontroly pro osobní automobily (SOA) a užitkové automobily (SUA), kdy data pro výpočet vycházejí z Informačního systému stanic technické kontroly za předcházející rok pro jednotlivé stanice technické kontroly.

3.1

Počet skutečně provedených prohlídky STK pro OA

SOA=SOA_p+ SOA₀ + SOA_e+ SOA_r + SOA_s

Upravený počet OA pro STK OA se vypočte ze vzorců:

a)	Počet pravidelných technických prohlídek na stanici technické kontroly SOA_p je dán součtem počtu pravidelných technických prohlídek podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA: SOA_p - M₁ + N₁ + k_pOOA * (O₁ + O₂) + k_pLOA * L
b)	Počet opakovaných technických prohlídek na stanici technické kontroly SOA_O je dán součtem počtu opakovaných technických prohlídek podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA: SOA_O - (M₁ + N₁+ k_pOOA * (O₁ + O₂) + k_pLOA * L) * k_OPOA
c)	Počet evidenčních kontrol na stanici technické kontroly SOA_e je dán součtem počtu evidenčních kontrol podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA: SOA_e - (M₁ + N₁ + k_pOOA * (O₁ + O₂) + k_pLOA * L) * k_EKOA
d)	Počet technických prohlídek před registrací vozidla na stanici technické kontroly SOA_r je dán součtem počtu technických prohlídek před registrací vozidla podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA: SOA_r - (M₁ + N₁ + k_pOOA * (O₁ + O₂) + k_pLOA * L) * k_PR0A
e)	Počet technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla na stanici technické kontroly SOA_s je dán součtem počtu prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na OA: SOA_s - (M₁ + N₁ + k_pOOA * (O₁ + O₂) + k_pLOA * L) * k_Pso_A

3.2

Počet skutečně provedených prohlídky STK pro UA

SUA=SUA_P + SUA_o + SUA_e+ SUA_r + SUA_s

Upravený počet UA pro STK UA se vypočte ze vzorců:

a)	Počet pravidelných technických prohlídek na stanici technické kontroly SUA_P je dán součtem počtu pravidelných technických prohlídek podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na UA: SUA_P = M₂ + M₃ + N₂ + N₃ + k_pOUA * (O₃+ O₄)
b)	Počet opakovaných technických prohlídek na stanici technické kontroly SUA₀ je dán součtem počtu opakovaných technických prohlídek podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na UA: SUA_o = (M₂ + M₃ + N₂ + N₃ + k_pOUA * (O₃ + O₄)) * k_OPUA
c)	Počet evidenčních kontrol na stanici technické kontroly SUA_e je dán součtem počtu evidenčních kontrol podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený naUA: SUA_e = (M₂ + M₃ + N₂ + N₃ + k_pOUA * (O₃ + O₄)) * k_EKUA
d)	Počet technických prohlídek před registrací vozidla na stanici technické kontroly SUA_r je dán součtem počtu technických prohlídek před registrací vozidla podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený na UA: SUA_r = (M₂ + M₃ + N₂ + N₃ + kpOUA * (O₃ + O₄)) * k_PRUA
e)	Počet technických prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla na stanici technické kontroly SUA_s je dán součtem počtu prohlídek před schválením technické způsobilosti vozidla podle jednotlivých kategorií vozidel a jejich pracnosti, přepočtený naUA: SUA_s = (M₂ + M₃ + N₂ + N₃ + k_pOUA * (0₃ + 0₄)) * k_PSUA.

Příloha č. 20

Doklady předkládané před provedením technické prohlídky

Pravidelná technická prohlídka:

-	technický průkaz vozidla,
-	osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,
-	technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	protokol o měření emisí, pokud je měření emisí podle § 41 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyžadováno.

Opakovaná technická prohlídka:

-	technický průkaz vozidla,
-	osvědčení o registraci vozidla, osvědčení o technickém průkazu, nebo doklad o zadržení osvědčení o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu⁹,
-	technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	protokol o měření emisí, pokud je měření emisí podle § 41 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo v rámci technické silniční kontroly⁷, vyžadováno,
-	protokol o předchozí kontrole technického stavu silničního vozidla podle zvláštního právního předpisu nebo jiné obdobné kontrole v jiném členském státě, při které byla na vozidle zjištěna vážná nebo nebezpečná závada, pokud byla tato prohlídka provedena.

Evidenční kontrola:

-	technický průkaz vozidla,
-	osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,
-	technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,

Technická prohlídka před schválením technické způsobilosti vozidla:

v případě jednotlivě dovezeného vozidla:

-	protokol o měření emisí, pokud je měření emisí podle § 41 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyžadováno.

v případě jednotlivě vyrobeného vozidla:

-	protokol o měření emisí, pokud je měření emisí podle § 41 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyžadováno,
-	technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	doklady stanovené schvalovacím orgánem pro provedení technické prohlídky stanovené v podmínkách rozhodnutí, pokud jsou stanoveny.

v případě přestavby vozidla:

-	technický průkaz vozidla,
-	osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,
-	protokol o měření emisí, pokud je měření emisí podle § 41 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyžadováno,
-	technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	doklady stanovené schvalovacím orgánem pro provedení technické prohlídky stanovené v podmínkách rozhodnutí, pokud tyto jsou stanoveny.

Technická prohlídka před registrací vozidla:

-	technický průkaz vozidla,
-	technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	protokol o měření emisí, pokud je měření emisí podle § 41 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyžadováno.

Technická prohlídka ADR:

-	technický průkaz vozidla,
-	osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,
-	technické osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	protokol o pravidelné technické prohlídce, pokud již byla provedena (nevztahuje se na vozidla nová, prvně uváděná do provozu), doklad o provedených prvních nebo periodických zkouškách pevné nebo výměnné nástavby podle dohody ADR vydaný k tomu pověřenou organizací. Zpravidla sestává ze dvou částí, a to zprávy o provedené zkoušce (např. inspekční zprávy) a návazného osvědčení (inspekčního certifikátu) o shodě s platnými požadavky dohody ADR. Jedná-li se o cisternu, musí být v certifikátu vydaném po 31. prosince 2002 uveden vždy kód cisterny a případně zvláštní ustanovení, která tato cisterna splňuje,
-	doklad o zkoušce těsnosti nástavby podle dohody ADR vydaný k tomu pověřenou organizací (pokud ho podle předchozího certifikátu nástavba již má mít),
-	osvědčení ADR, pokud již bylo dříve vozidlu vydáno.

Technická prohlídka na žádost zákazníka:

-	pouze ty doklady, které mají vztah k požadovanému rozsahu (plný, částečný, částečný v rozsahu evidenční kontroly) technické prohlídky.

Nařízená technická prohlídka:

-	osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o technickém průkazu,
-	výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, je-li namontován,
-	protokol o měření emisí, pokud je měření emisí vyžadováno v rámci technické silniční kontroly⁷.

Přechodná ustanovení novel:

	účinné od
Čl. II vyhlášky č. 342/2014 Sb.	1.1.2015
Čl. II vyhlášky č. 99/2003 Sb.	1.5.2003

Poznámky pod čarou:

Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).

Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES ze dne 6. května 2009 o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel.

Směrnice Komise 2010/48/EU ze dne 5. července 2010, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel.

Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb.

Vyhláška č. 263/2000 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu.

Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).

Vyhláška č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel.

ČSN 73 6059 Servisy a opravny motorových vozidel. Čerpací stanice pohonných hmot.

ČSN 30 0552 Zjišťování stopových a obrysových průměrů zatáčení atd.

ČSN 73 6057 Jednotlivé a řadové garáže.

ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel.

ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací.

Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).

Vyhláška č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel.

ČSN 73 6059 Servisy a opravny motorových vozidel. Čerpací stanice pohonných hmot.

ČSN 30 0552 Zjišťování stopových a obrysových průměrů zatáčení atd.

ČSN 73 6057 Jednotlivé a řadové garáže.

ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel.

ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací.

Vyhláška č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 82/2012 Sb., o provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav v provozu na pozemních komunikacích (vyhláška o technických silničních kontrolách), ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Poznámky pod čarou:
1	Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb.
1a	Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
2	Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).
4	Vyhláška č. 263/2000 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu.
5	Vyhláška č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel.
6	ČSN 73 6059 Servisy a opravny motorových vozidel. Čerpací stanice pohonných hmot. ČSN 30 0552 Zjišťování stopových a obrysových průměrů zatáčení atd. ČSN 73 6057 Jednotlivé a řadové garáže. ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel. ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací.
7	Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
8	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES ze dne 6. května 2009 o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel. Směrnice Komise 2010/48/EU ze dne 5. července 2010, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel.
9	Vyhláška č. 82/2012 Sb., o provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav v provozu na pozemních komunikacích (vyhláška o technických silničních kontrolách), ve znění pozdějších předpisů.
10	Vyhláška č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů.