318/2001 Sb. znění účinné od 1. 10. 2001 do 22. 7. 2011
318
ZÁKON
ze dne 8. srpna 2001
o poskytování informací a další součinnosti pro účely řízení před Evropským soudem
pro lidská práva a před Výborem OSN pro lidská práva
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1 (1) Státní orgány, popřípadě úřední osoby, jejichž jednání či opomenutí je předmětem stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen "Soud"), jakož i státní orgány, popřípadě úřední osoby, které nejsou nebo nemohou být stížností přímo dotčeny, avšak jejichž součinnost je rovněž nezbytná k objasnění skutkové a právní stránky případu, (dále jen "dotčené orgány") poskytují Ministerstvu spravedlnosti nebo jinému ministerstvu ( § 3 odst. 1) pro účely řízení před tímto Soudem ve věcech týkajících se jejich působnosti bezúplatně úplné, přesné a objektivní informace a další součinnost.
(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) státním orgánem orgán, který se podílí na výkonu funkcí státu a jehož jednání či opomenutí může být důvodem mezinárodní kontroly, zda Česká republika dodržuje mezinárodní závazky v oblasti lidských práv,
b) úřední osobou fyzická osoba, která je na základě zákona pověřena výkonem některých funkcí státního orgánu․
(3) Povinnost úředních osob podle odstavce 1 trvá i v případě, že v době řízení před Soudem již příslušnou funkci nevykonávají.
§ 2 (1) Poskytování informací a další součinnosti ve smyslu § 1 zahrnuje
a) zaslání nebo sdělení informací o okolnostech případu, předložení nebo zaslání listin a dalších písemných podkladů, jakož i zpracovávání stanovisek pro zodpovězení skutkových a právních otázek souvisejících s údajným porušením Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů k ní (dále jen "Úmluva"),
b) zaslání spisu vztahujícího se k případu anebo jeho kompletní kopie nebo kopie jeho příslušné části, včetně soudních spisů a evidenčních pomůcek vedených soudy, popřípadě umožnění nahlédnout do spisu a pořizovat z něho opisy a výpisy,
c) předložení stanoviska k možnostem smírného urovnání záležitosti, popřípadě zajištění účasti v jednání zahájeném za účelem dosažení dohody o podmínkách takového urovnání,
d) předložení stanoviska ve věci postoupení případu Velkému senátu Soudu,
e) zajištění přímé konzultace s osobami, které se případem zabývaly nebo zabývají v rámci plnění svých služebních nebo pracovních úkolů.
(2) Povinnost obecných soudů poskytovat informace a další součinnost podle odstavce 1 plní předsedové soudů. Při plnění této povinnosti nesmí dojít k porušení Ústavou zaručené nezávislosti soudců.
§ 3 (1) Dotčené orgány jsou povinny poskytovat informace a další součinnost podle § 2 Ministerstvu spravedlnosti na základě jeho žádosti a ve lhůtě jím stanovené nebo jinému ministerstvu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě, pokud pro Ministerstvo spravedlnosti připravuje podklady pro návrh písemného stanoviska vlády k přijatelnosti nebo odůvodněnosti stížnosti nebo návrh jeho části, popřípadě podklady pro další stanoviska nebo vyjádření vyžádaná Soudem v průběhu řízení.
(2) Pokud jde o povinnost mlčenlivosti stanovenou zvláštními právními předpisy, má Ministerstvo spravedlnosti pro účely tohoto zákona stejné postavení jako soud.
§ 4 V rámci dohledu nad plněním rozsudků Soudu dotčené orgány na žádost Ministerstva spravedlnosti a ve lhůtě jím stanovené sdělí písemně, jaká konkrétní individuální nebo všeobecná opatření přijaly nebo navrhly, popřípadě hodlají přijmout nebo navrhnout s cílem zabránit dalšímu porušování Úmluvy ze shodných důvodů, pro které Soud v konečném rozsudku konstatoval její porušení.
§ 5 Povinnosti poskytnout informace a další součinnost podle předchozích ustanovení platí obdobně i pro účely řízení před Výborem OSN pro lidská práva.
§ 6 Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
