(Rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 4779/2018 ze dne 5. listopadu 2020)

Dle Nejvyššího soudu je důvod pro odstoupení uvedený v konkurenční doložce neplatný, pokud tento důvod odporuje ústavně zaručeným právům a zároveň narušuje veřejný pořádek – k jeho neplatnosti se přihlíží i bez návrhu a je tedy neplatný od počátku. Z toho důvodu je neplatné i navazující jednostranné právní jednání, tedy odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky.

V uvedeném případě se žalobce domáhal zaplacení částky 200․000,- Kč od svého bývalého zaměstnavatele na základě konkurenční doložky. Žalobce u žalované pracoval celkem 10 měsíců. Pracovní poměr na pozici ředitel korporace vznikl dne 4. ledna 2016, kdy následně od 1. července 2016 se stal žalobce provozním ředitelem s měsíční mzdou 200.000,- Kč. V dodatku k pracovní smlouvě byla ten den sjednána také konkurenční doložka, která zakazovala žalobci po dobu šesti měsíců od skočení pracovního poměru vykonávat výdělečnou činnost, která by byla shodná či obdobná s předmětem činnosti žalované nebo která by měla soutěžní povahu. Účastníci se současně dohodli, že žalovaná může od konkurenční doložky odstoupit po dobu trvání jejich pracovního poměru „z důvodu zrušení žalované nebo její podstatné části“ a dále v případě, že „žalovaná podle svého volného uvážení dojde k závěru, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které žalobce získal v zaměstnání u žalované či jinak, by nebylo přiměřené a/nebo účelné, aby žalovaná vůči žalobci sjednaný zákaz konkurence vynucovala či na něm trvala a hradila mu sjednané peněžité vyrovnání“.

Žalobce doručil dne 31. srpna 2016, tedy pouhé dva měsice od doby, co se stal provozním ředitelem, žalované výpověď a pracovní poměr tedy skončil ke dni 31. října 2016. Žalovaná ovšem 20. října 2016, tedy jedenáct dnů před koncem výpovědní doby, odstoupila od konkurenční doložky, což odůvodnila tím, že za dva měsíce, kdy byl žalobce na pozici provozního ředitele, nemohl získat dostatek hodnotných informací, poznatků, znalostí a celkového know-how a nebylo by proto účelné ani přiměřené po něm sjednaný zákaz konkurence vynucovat. K tomuto však žalobce uvedl, že s vědomím sjednané konkurenční doložky přistupoval k hledání nového zaměstnání a zároveň kvůli ní jednu pracovní nabídku odmítl, jak v průběhu řízení také dokázal. Žalobce dále uvedl, že fakticky vykonával stejnou práci po celých deset měsíců.

Soud prvního stupně však žalobu na zaplacení zamítl, jelikož dospěl závěru, že vzhledem k tomu, že to byl žalobce, kdo se rozhodl ukončit pracovní poměr po dvou měsících a žalovaná vypověděla konkurenční doložku pro důvod sjednaný ve smlouvě, neboť netrvala na ochraně

svého know-how, bylo by podle soudu prvního stupně za dané situace v rozporu s dobrými mravy, aby žalované byla uložena povinnost hradit plnění vyplývající ze sjednané konkurenční doložky.

Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy souhlasil s tím, že byl naplněn smluvně ujednaný důvod pro odstoupení od konkurenční doložky. Dle odvolacího soudu nelze chápat ochranu zaměstnance jako slabší smluvní strany jako bezbřehou.

Nejvyšší soud však vyslovil nesouhlas s tím, že zaměstnavatel může odstoupit od konkurenční doložky v době trvání pracovního poměru zaměstnance z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu (a z jiných obdobně sjednaných důvodů) a předmětné rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.