91/1974 Sb. znění účinné od 1. 1. 1975 do 30. 6. 1988
91
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 26. září 1974
o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech
Vláda Československé socialistické republiky nařizuje k provedení hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. ) a zákona č. 145/1970 Sb. , o národohospodářském plánování:
§ 1 (1) Průmyslová a stavební výroba ústředně řízená je zpravidla organizována ve výrobních hospodářských jednotkách, které vykonávají činnosti potřebné k tomu, aby v nich probíhal ucelený hospodářský proces a aby byly vytvořeny podmínky pro jejich rozvoj, a které jsou k tomu vybaveny příslušnými prostředky.
(2) Při vytváření výrobních hospodářských jednotek se vychází především z hlediska hospodářské účelnosti, zejména technologické příbuznosti nebo návaznosti výrob, sepětí výzkumu s výrobou, plánovaných základních změn struktury výroby a z obchodně technických a územních hledisek.
§ 2 (1) Výrobní hospodářské jednotky jsou v soustavě státních hospodářských organizací nejvyšším stupněm organizačního uspořádání výrobně technické základny zabezpečující komplexní realizaci úkolů a cílů národohospodářských plánů a státní hospodářské politiky.
(2) Výdaje výrobní hospodářské jednotky se uhrazují v zásadě z jejích vlastních příjmů, popřípadě z příjmů plynoucích z činností organizací tvořících výrobní hospodářskou jednotku.
Organizace výrobních hospodářských jednotek
§ 3 (1) Formy výrobních hospodářských jednotek jsou:
a) oborový podnik, ke kterému může být výjimečně přidružen jeden nebo několik národních podniků, popř. účelových organizací;
b) koncern, který se člení na koncernové podniky, popř. koncernové účelové organizace;
c) trust podniků, sestávající z generálního ředitelství trustu a jemu podřízených národních podniků a účelových organizací.
(2) Vláda Československé socialistické republiky může podle potřeby určit i jiné formy výrobních hospodářských jednotek․
(3) Účelové organizace, jakož i koncernové účelové organizace se podle potřeby zřizují pro výkon soustředěných odborných činností (projekce, výzkumu a vývoje, odbytu, zásobování apod.).
§ 4 (1) Organizační uspořádání výrobně technické základny do výrobních hospodářských jednotek a jeho změny určuje příslušný ministr nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy (dále jen "ministr").
(2) Jde-li o výrobní hospodářskou jednotku v působnosti ústředního orgánu státní správy federace, činí tak ministr po projednání s příslušnými orgány republik; případné rozpory řeší vláda Československé socialistické republiky.
(3) Jde-li o výrobní hospodářskou jednotku v působnosti ústředního orgánu státní správy republiky, rozmístěnou na území obou republik, činí tak ministr v dohodě s příslušným ministrem druhé republiky.
§ 5 (1) V čele odborového podniku, koncernu a generálního ředitelství trustu stojí generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí.
(2) Generální ředitel pověřuje po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí a se souhlasem ministra odborné ředitele řízením ucelených úseků činnosti. Jednoho z odborných ředitelů ustanovuje generální ředitel svým zástupcem, který jej zastupuje v plném rozsahu jeho působnosti.
(3) Ředitele národních podniků, účelových organizací, koncernových podniků a koncernových účelových organizací, které tvoří výrobní hospodářskou jednotku, jmenuje a odvolává po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí generální ředitel, pokud si tuto pravomoc nevyhradil ministr.
§ 6 (1) Poradním orgánem generálního ředitele je ředitelská rada. Členy ředitelské rady jsou odborní ředitelé (§ 5 odst. 2), ředitelé národních podniků a účelových organizací, koncernových podniků a koncernových účelových organizací, vedoucí (ředitelé) závodů odborného podniku, zástupce příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí, jakož i další členové, které jmenuje generální ředitel.
(2) Ředitelská rada zejména posuzuje návrhy hospodářských plánů výrobní hospodářské jednotky, jejich rozpisů a změn, zprávy o plnění úkolů výrobní hospodářské jednotky a závěry z komplexního hodnocení jejího celoročního hospodaření, návrhy na zdokonalování organizace a řízení výrobní hospodářské jednotky a ostatní zásadní otázky jejího hospodaření a rozvoje.
(3) Podrobnosti o činnosti ředitelské rady stanoví statut výrobní hospodářské jednotky, popř. organizační řád.
Právní postavení výrobních hospodářských jednotek
§ 7 Oborové podniky, koncerny, generální ředitelství trustu, jakož i národní podniky a účelové organizace jsou státními hospodářskými organizacemi. Pokud toto nařízení nestanoví jinak, platí o jejich zřizování a právním postavení ustanovení § 42 až 5O hospodářského zákoníku .
§ 8 (1) Koncernové podniky a koncernové účelové organizace (dále jen "koncernové podniky") jsou organizačními jednotkami koncernu; vyvíjejí hospodářskou činnost v rozsahu vymezeném předmětem činnosti stanoveným ve zřizovací listině koncernu (§ 15 odst. 2). Pro jejich hospodářskou činnost platí též ustanovení § 18a hospodářského zákoníku .
(2) V rozsahu stanoveném ve statutu koncernu vystupují koncernové podniky v hospodářských vztazích svým jménem a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající; statut také určí, v kterých případech vystupují koncernové podniky svým jménem ve vztazích pracovněprávních a občanskoprávních a ve vztazích upravených právními předpisy v oblasti státní správy. Překročí-li koncernový podnik rozsah oprávnění jednat vlastním jménem, avšak jedná-li v rámci předmětu činnosti koncernového podniku, je jeho jednáním vázán koncern.
(3) Pro právní úkony koncernových podniků a pro jejich závazkové vztahy platí ustanovení hospodářského zákoníku a prováděcích, popř. zvláštních předpisů, týkající se socialistických organizací.
(4) Koncernové podniky mohou nabývat práv a zavazovat se ode dne zápisu koncernu do podnikového rejstříku nebo zápisu změny jeho organizačního členění.
§ 9 Za závazky koncernového podniku, k jejichž úhradě nestačí prostředky, se kterými hospodaří, odpovídá koncern.
§ 10 (1) Závazky mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu vznikají též z opatření generálního ředitele, popř. orgánu jím pověřeného.
(2) Hospodářské spory mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu rozhoduje generální ředitel, popř. orgán jím pověřený.
§ 11 (1) Koncernové podniky vyvíjejí hospodářskou činnost podle svého hospodářského plánu v rámci hospodářského plánu koncernu; v rozsahu, v němž vystupují svým jménem (§ 8 odst. 2), činí též svým jménem právní úkony související se správou národního majetku, jehož správcem je koncern.
(2) Pro vypracování územních průřezů plánů republik platí pro koncernové podniky ustanovení zákona č. 145/1970 Sb. , týkající se socialistických organizací.
(3) Úkol státního plánu dovedený na koncernový podnik, z něhož vyplyne pro koncernový podnik povinnost dodávky výrobků, prací nebo výkonů pro určitého odběratele mimo koncern, je plánovacím aktem podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku .
(4) Způsob hospodaření, jakož i práva a povinnosti koncernu a koncernových podniků v jednotlivých oblastech plánovitého řízení, zejména v oblastech plánování, financí, měny, cen, práce a mezd, sociálně ekonomických informací, kontroly a revizní činnosti, stanoví zvláštní předpisy.
Řídící vztahy ve výrobních hospodářských jednotkách
§ 12 (1) Generální ředitelství trustu jako orgán hospodářského řízení řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Obdobné postavení má oborový podnik vůči přidruženým národním podnikům, popř. účelovým organizacím.
(2) Generální ředitel koncernu řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Generální ředitel, popřípadě další pracovníci určení statutem koncernu, jsou oprávněni jednat jménem koncernových podniků ve věcech, v nichž vystupují koncernové podniky vlastním jménem (§ 8 odst. 2). Postavení generálního ředitelství koncernu upraví statut (§ 13).
§ 13 Organizaci jednotlivých výrobních hospodářských jednotek a řídící vztahy mezi generálním ředitelstvím trustu a podřízenými národními podniky a účelovými organizacemi, mezi oborovým podnikem a přidruženými národními podniky, popř. účelovými organizacemi, jakož i vztahy uvnitř koncernu upravují statuty výrobních hospodářských jednotek. Statut výrobní hospodářské jednotky vydává po projednání s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí a po schválení ministrem generální ředitel. Pro oborový podnik bez přidružených národních podniků, popř. účelových organizací, se vydává organizační řád.
§ 14 (1) Statut výrobní hospodářské jednotky upraví v souladu se zvláštními předpisy podrobněji vztahy uvnitř výrobní hospodářské jednotky, zejména:
a) tvorbu, zajišťování a kontrolu hospodářských plánů, včetně územního průřezu podle republik;
b) postup při ukládání povinností opatřením nadřízených orgánů podle § 118 hospodářského zákoníku ;
c) finanční hospodaření (přerozdělování prostředků, tvorbu centralizovaných finančních zdrojů a hospodaření s oborovými fondy výrobních hospodářských jednotek, popř. prostředky spravovanými generálním ředitelstvím);
d) úvěrové a devizové vztahy;
e) tvorbu a kontrolu cen;
f) kontrolu a revizní činnost;
g) provádění převodů a změn výrobních programů;
h) zásady vnitřní organizace generálního ředitelství trustu, národních podniků, účelových organizací a koncernových podniků tvořících výrobní hospodářskou jednotku;
i) zásady spolupráce s příslušnými orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací.
(2) Statut koncernu upraví v souladu se zvláštními předpisy též:
a) rozsah, v jakém mohou koncernové podniky vystupovat svým jménem (§ 8 odst. 2);
b) rozsah a způsob soustředění společných činností v rámci koncernu;
c) ve kterých případech orgány koncernového podniku jednají ve věcech týkajících se koncernového podniku jménem koncernu;
d) ve kterých případech vznikají závazky mezi koncernovými podniky z opatření generálního ředitele, popř. orgánu jím pověřeného;
e) způsob rozhodování hospodářských sporů mezi koncernovými podniky.
(3) Statut trustu podniků a oborového podniku s přidruženými podniky, popř. účelovými organizacemi upraví v souladu se zvláštními předpisy též:
a) rozsah a způsob soustředění společných činností v generálním ředitelství (oborovém podniku) nebo podřízené organizaci;
b) ve kterých případech jsou generální ředitel, popř. další statutem určení pracovníci oprávněni jednat jménem podřízených organizací;
c) způsob předběžného projednávání rozporů mezi podřízenými národními podniky, popř. účelovými organizacemi, pokud jde o vznik, změnu a zrušení závazků z hospodářských smluv.
Zvláštní ustanovení o zřizování koncernů a o jejich zápisu do
§ 15 (1) Orgán, který zřizuje koncern, určí též jeho členění na koncernové podniky. Pro slučování, rozdělování a zrušování koncernových podniků platí přiměřeně § 49 a 50 hospodářského zákoníku .
(2) Zřizovací listina koncernu musí obsahovat kromě náležitostí stanovených v § 43 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků a předmět jejich činnosti.
§ 16 (1) U koncernu se zapisuje do podnikového rejstříku kromě skutečností uvedených v § 108 odst. 1 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků, na něž se koncern člení.
(2) Koncernové podniky se zapisují do podnikového rejstříku, a to u rejstříkového soudu příslušného podle sídla koncernového podniku.
(3) U koncernového podniku se zapisuje do podnikového rejstříku způsob zřízení podniku, den jeho vzniku, název, sídlo, označení statuárních orgánů (s uvedením funkcí a jmen) a způsob, jak za podnik podepisují, a dále název a sídlo koncernu, jehož součástí je koncernový podnik, a den zápisu koncernu do podnikového rejstříku nebo den zápisu změny jeho organizačního členění.
(4) Do podnikového rejstříku se zapisuje i změna nebo zánik skutečností uvedených v odstavcích 1 až 3 a zrušení koncernového podniku.
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 17 (1) Vnitřní organizaci národních podniků, účelových organizací a koncernových podniků určuje organizační řád, který vydává jejich ředitel po schválení generálním ředitelem. Organizační řád generálního ředitelství trustu a oborového podniku vydává generální ředitel; pokud jde o oborový podnik bez přidružených národních podniků, popř. účelových organizací, lze jej vydat po schválení ministrem.
(2) V organizačních řádech musí být stanoveny zásady pro vyjadřování výsledků hospodaření jednotlivých vnitropodnikových útvarů. Dále musí být určeno, který orgán a podle jakých zásad v organizaci rozhoduje o majetkových úhradách mezi vnitropodnikovými útvary a o rozvržení majetkové újmy, kterou organizace utrpěla zaplacením majetkových sankcí, náhrady škody apod., na jednotlivé vnitropodnikové útvary.
§ 18 Je-li vhodné, aby určitá odborná činnost byla obstarávána společně pro několik výrobních hospodářských jednotek, může příslušný ministr zřídit účelovou organizaci podřízenou přímo ministerstvu.
§ 19 Ustanovení tohoto nařízení se přiměřeně použije pro organizaci jiné ústředně řízené hospodářské činnosti než průmyslové a stavební výroby, pokud tato organizace není upravena zvláštními předpisy. Příslušní ministři mohou vzhledem k povaze této činnosti stanovit potřebné odchylky.
§ 20 Statuty dosavadních výrobních hospodářských jednotek vydané podle dřívějších předpisů zůstávají v platnosti, pokud nejsou v rozporu s tímto nařízením.
§ 21 Zrušuje se vládní nařízení č. 132/1965 Sb. , o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech.
§ 22 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck