Peněžní ústavy mohou v době do 31. prosince 1919 obmeziti výplatu vkladů u nich uložených, a to i těch, které byly již vypovězeny, ale jen v tom rozsahu, že může požadováno býti z téhož vkladu v kalendářním měsíci zpět alespoň 1000 K.

Chce-li některý ústav použíti tohoto příročí úplně neb obmeziv výplaty na vyšší částky, jest povinen své usnesení vyhlásiti vývěskem v obchodní místnosti a pokud možno v některém místním nebo krajinském listě a oznámiti je ministerstvu financí. Příročí jest proň účinným dnem po vyhlášce v obchodní místnosti.

Z příročí vyňaty jsou vklady, jichž vlastník potřebuje podle výplatních listin na mzdu pro zaměstnance ve svém továrním nebo průmyslovém neb zemědělském závodu anebo podle potvrzení příslušné obchodní a živnostenské komory k oživení nebo rozšíření výroby aneb podle potvrzení stavebního úřadu ke stavbě obytných budov.

Dále jsou vyňaty vklady, jež byly učiněny soudy v exekučním řízení.

Po dobu příročí zúrokovány buďtež smluvenou nebo stanovenou měrou i vypovězené již vklady, pokud jsou vyšší částky, která podle čl. I. může býti zpět požadována.

Doba příročí nezapočítá se do promlčecí lhůty.

Toto nařízení nabývá účinnosti prohlášením; je provésti náleží ministru spravedlnosti a financí.