486

Nařízení

vlády republiky Československé

ze dne 15. srpna 1919,

k provedení zákona ze dne 15. května 1919, č. 260 Sb. z. a n.

Zákon tento nastupuje na místo nařízení bývalého ministerstva financí ze dne 23․ září 1918, č. 100.805, a zároveň rozšiřuje kruh percipientů v uvedeném nařízení určený o poživatele darů z milosti, o pozůstalé po pensionovaných zřízencích, kteří neměli nároku na tento příplatek, zemřeli však v září 1918 nebo později; dále mění omezení ustanovené v bodu 2. zmíněného nařízení, dle kterého nesměl 50 % příplatek s drahotním přídavkem na základě nařízení bývalého ministerstva financí ze dne 11. září 1918, č. 334 ř. z., přesahovati výměru drahotního přídavku dle 1. třídy rodinné.

Ustanovení tohoto zákona vztahuje se na všechny státní zřízence a jich pozůstalé, jimž upraveny drahotní přídavky nařízením bývalého ministerstva financí ze dne 11. září 1918, č. 333 ř. z., pokud se týče nařízením vlády republiky Československé ze dne 23. června 1919, č. 348 Sb. z. a n. Pro ony zřízence a jich pozůstalé, na které vztahuje se § 9 nařízení bývalého ministerstva financí ze dne 11. září 1918, č. 333 ř. z., vydána budou příslušnými ministerstvy zvláštní nařízení v dorozumění s ministerstvem financí.

K § 1. Poživateli darů z milosti ve smyslu tohoto zákona jest rozuměti i ty osoby, které sice nemají zákonného nároku na zaopatřovací požitek, ale jimž se tento periodicky vyměřuje.

Příplatek dle tohoto zákona a pensijní výpomoc dle nařízení bývalého ministerstva financí ze dne 11. září 1918, č. 334 ř. z., pokud se týče dle nařízení vlády republiky Československé ze dne 23. června 1919, č. 349 Sb. z. a n., nesmí činiti dohromady více nežli drahotní přídavek, který měl týž zaměstnanec v činné službě při vstupu do výslužby.

Pokud byl ve smyslu nařízení bývalého ministerstva financí ze dne 23. září 1918, č. 100.805, vyměřen příplatek zkrácený, budiž dodatečně doplněn na výši dle tohoto zákona.

K § 2. V tomto paragrafu uvedené příplatky se vyměřují se zřetelem na ustanovení stanov dotyčných fondů, pokud se týče příslušných norem pensijních ovšem s tou výhradou, že na příplatky dle tohoto zákona nebéře se zřetele při stanovení základu, z něhož se požitek zaopatřovací vyměřuje, pro nejvyšší výměru požitků pensijních, úmrtné a pod.

K § 3. Ve smyslu tohoto paragrafu přísluší příplatek dle tohoto zákona vdovám a sirotkům po těch zaměstnancích na odpočinku, kteří sami příplatku dle tohoto zákona neměli, zemřeli však v září 1918 neb později. Nepatří jen vdovám a sirotků, jimž připadly zaopatřovací požitky s dřívějším počátečným termínem než 1. říjnem 1918.

Pro výměru těchto příplatků slouží za podklad drahotní přídavek 1. třídy rodinné, vyznačené v §§ 5, 6, 7 nařízení bývalého ministerstva financí ze dne 11. září 1918, č. 333 ř. z., který by zemřelému patřil, dle jeho služného v době pensionování, pokud se týče úmrtí, nejmenší měrou však odpovídající nejnižšímu stupni 1. třídy rodinné příslušné pro něho kategorie dle uvedeného nařízení bývalého ministerstva financí.

Těm pozůstalým, na které se vztahuje ustanovení tohoto paragrafu, jímž však dosud nebyl tento příplatek vyměřen při povolení zaopatřovacích požitků, budiž vyměřen a poukázán dodatečně.

K § 4. Příplatky na základě tohoto zákona k výplatě poukázané súčtují se k tíži kapitoly 24, tit. 5, § 1, státního rozpočtu pro rok 1919.