Dle ustanovení zákona ze dne 24. července 1917, č. 307 ř. z., a uherského zákona čl. LXIII. z r. 1912 a čl. L. z r. 1914, zmocňuje se ministr veřejných prací, aby po dobu mimořádných válkou vyvolaných poměrů, na podporu a znovuzřízení hospodářského života, k zajištění zájmů veřejné bezpečnosti, k zamezení hospodářských škod a k zásobování obyvatelstva předměty potřeby zavedl v oboru působnosti ministerstva veřejných prací vnucenou správu nebo učinil jiná vhodná opatření v podnicích, náležejících právním osobám, společnostem neb jednotlivcům, které jsou odvislé od ústředí se sídlem mimo republiku Československou, nebo u nichž je státní kontrola výroby, práce a majetku v zájmu veřejném žádoucí, neb ve kterých se prokázaně z jakýchkoliv důvodů služba a práce nevykonává v zájmu republiky Československé, neb řádně nehospodaří, nebo v příčině jichž jest důvodná obava, že v nich z jakýchkoliv důvodů řádně pracováno neb hospodařeno nebude, nebo v příčině jichž lze očekávati, že zavedením vnucené správy se docílí lepších výsledků.

Náklady, spojené se zavedením vnucené správy neb s předmětnými opatřeními, jdou na účet podniků, na nichž vnucená správa zavedena nebo předmětná opatření učiněna byla.

Zmocnění toto vztahuje se též na vnucené správy, které byly ministerstvem veřejných prací zavedeny již od 28. října 1918.