Výroba a obchod kožemi a obuví se uvolňuje, až na případy pro přechodnou dobu upravené, následujícími ustanoveními:

Československé komisi pro kůže a usně se ukládá, aby zjistily veškeré zásoby surových koží a usní hovězích, telecích a koňských, jakož i obuvi v oblasti Československé republiky dle stavu ze dne vyhlášení tohoto nařízení. Za tím účelem jest každý držitel těchto koží a usní povinen nejdéle do 8 dnů po vyhlášení tohoto nařízení oznámiti jmenované komisi zásoby surových koží a usní ve dvojím stejnopisu, přesně dle jednotlivých druhů, a dle původu. Obuv povinni jsou hlásiti v téže lhůtě továrníci a obchodníci s obuví dle množství a druhů, ale obchodníci jen tenkráte, měli-li uvedeného dne v jednotlivých prodejnách na skladě více než 200 párů obuvi. Oznámení toto musí učiniti nejen výrobci a obchodníci, nýbrž i dočasní držitelé a uschovatelé uvedeného zboží. Kožemi a usněmi ve smyslu tohoto nařízení se rozumějí kůže a usně, ať jsou v kterémkoliv stadiu výroby, obuví pak obuv hotová, polohotová v kterémkoliv stadiu výroby, dále nakrájené přípravy kožené, ať svrškové nebo spodkové.

Československá komise pro kůže a usně, jejíž odborná komise, která o věci bude rozhodovati, bude doplněna novými členy z kruhů zájemníků a zástupci Slovenska, určí, jaké množství každý jednotlivý majitel koží, usní a obuvi povinen jest odvésti ministerstvu pro zásobování lidu. O množství koží, usní a obuvi, jež se má odvésti, rozhodne tato odborná komise s ohledem na rozsah jednotlivých podniků, co do koží a usní se zřetelem na to, jak jednotlivými podniky dosud plněna byla povinnost hlášení a odvádění koží. Odváděné kůže a usně musí býti prvé jakosti, obuv pak celokožená a bezvadného provedení.

Osoby, mající v zásobě kůže, usně nebo obuv, jsou povinny množství ve smyslu předchozího paragrafu jim uložené odvésti buď najednou neb po měsíčních částech, dle příkazu ministerstva pro zásobování lidu. Do té doby, než bude provedeno zjištění zásob v § 2 uvedené a určena kvota dle § 3 tohoto nařízení, jest povinen každý 30 % týdenní výroby, po případě celkové zásoby reservovati ministerstvu pro zásobování lidu. Odprodej zjištěných zásob neosvobozuje v žádném případě od povinnosti, dodati plně kvotu dle § 3 uloženou.

Věcí ministerstva pro zásobování lidu a Československé komise pro kůže a usně jest, bdíti nad tím, aby jednotlivé firmy a podniky množství koží, usní a obuvi, určené dle § 3, skutečně včas odvedly. Osoby, jimž dozor ten bude svěřen, jsou oprávněny zjišťovati zásoby, nahlížet do obchodních záznamů a vyslýchati osoby v podniku zaměstnané a za tím účelem vstupovati do provozoven a skladišť.

Kůže, usně a obuv, jež takto budou získány, sloužiti budou k tomu, aby spotřeba obuvi méně majetných tříd všech vrstev obyvatelstva mohla býti uhražena za mírné ceny. Ministerstvu pro zásobování lidu přísluší stanoviti po slyšení zájemníků přejímací a prodejní ceny zboží, které jest mu ve smyslu předchozích ustanovení odvésti.

Dovoz koží surových jest volný. Při dovozu usní a obuvi nutno žádati prozatím o povolení dovozu u instituce, povolující vývoz a dovoz tohoto zboží.

Vývoz koží surových z oblasti republiky Československé se zakazuje. Vývoz usní a obuvi připouští se prozatím jenom určitou percentuální částí celkové výroby s náležitým ohledem na zabezpečení domácí potřeby. Tento vývozní kontingent stanoví měsíčně instituce povolující vývoz a dovoz, jejíž usnesení podléhá schválení ministerstva obchodu. Byla-li by ohrožena úhrada domácí potřeby, může ministerstvo obchodu k návrhu ministerstva pro zásobování lidu zastaviti neb omeziti dočasně vývoz hotových koží a obuvi.

Instituci povolující vývoz a dovoz jest povinen každý výrobce usní a obuvi (§ 8) do pátého dne každého měsíce v trojím stejnopisu oznámiti výrobu v předchozím měsíci a kontingent v uplynulém měsíci skutečně vyvezený. Tato instituce má právo, přesvědčiti se kdykoliv o správnosti zaslaných výkazů. Toto právo kontrolní omezuje se však na údaje zjišťující celkovou výrobu, celkový prodej v území Československé republiky a vývoz do cizozemska. Jeden stejnopis tohoto oznámení zašle se ministerstvu pro zásobování lidu a druhý Československé vývozní a dovozní komisi.

Československá komise pro kůže a usně, jejíž působnost se vztahuje nyní na úkoly v tomto nařízení obsažené, má s urychlením připravovati a k příkazu súčastněných ministerstvem provésti likvidaci své dosavadní činnosti.

Přestupky tohoto nařízení a spoluvina a podílnictví při nich podléhají trestu peněžité pokuty od 1000 do 20.000 československých korun a při okolnostech zvláště přitěžujících vězení do 6 měsíců. Tresty tyto ukládají politické úřady I. stolice, ačli dle povahy skutku není tu činu trestného dle zákoníka trestního; pak je příslušným soud trestní. V případě přestoupení § 2 a 4 propadají veškery zásoby koží, usní a obuvi ve prospěch státu k disposici ministerstva pro zásobování lidu. Při přestoupení ustanovení § 8 může mimo trestní následky ministerstvo pro zásobování lidu požadovati dle nařízení ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., zásoby koží, usní a obuvi, při čemž kůže a usně budou přikázány k dalšímu spracování jiným podnikům.

Peněžité pokuty, uložené na základě tohoto nařízení a výtěžky za zboží propadlé ve prospěch státu dle téhož nařízení, jest odvésti fondu pro zlevnění oděvních potřeb ve prospěch nejméně majetných obyvatel, zřízenému nařízením vlády Československé republiky ze dne 22. července 1919, č. 413 Sb. z. a n.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 19. února 1919, č. 94 Sb. z. a n., se zrušuje. Současně se zrušují cenové soudy pro obuv (nařízení ministerstva obchodu ze dne 9. března 1917, č. 94 ř. z.)

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti je ukládá se ministru pro zásobování lidu v dohodě s ministrem obchodu a spravedlnosti. Jim přísluší také zrušiti neb omeziti přechodná opatření tohoto nařízení.