Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

132/1924 Sb. znění účinné od 1. 3. 1924 do 16. 7. 1978

Dle č. 44. bodu 1. Mírové smlouvy s Itálií (vyhlášené pod č. 5/1948 Sb.) každá mocnost spojená nebo sdružená bude notifikovati Italii, které z dvoustranných smluv sjednaných mezi ní a Italií před válkou si přeje ponechati v účinnosti neb obnoviti. Smlouvy, které nebudou takto notifikovány, budou se považovati za zrušené.

Československo toto provedlo vyhláškou č. 172/1948 Sb., kdy tato Úmluva na seznamu smluv uvedena nebyla, tudíž pozbyla platnosti.

132

 

ÚMLUVA

právně-finanční mezi republikou Československou

a královstvím Italským.

 

Jménem republiky Československé.

Tomáš G. Masaryk,

president republiky Československé,

všem, kteří tento list čísti nebo čtouce slyšeti budou, pozdravení.

Jménem republiky Československé a království Italského

byla sjednána tato úmluva:

ÚMLUVA

právně-finanční. (§ 1-6)

Za účelem úpravy některých vztahů povahy právně-finanční mezi Československem a Italií podepsaní:

 

Zdeněk Fierlinger,

přednosta obchodně-politického oddělení ministerstva zahraničních

věcí republiky Československé,

Zdeněk Fafl,

přednosta románské skupiny Úřadu pro zahraniční obchod republiky

Československé,

Lodovico Luciolli,

generální ředitel cel a nepřímých daní ministerstva financí

království Italského,

Arturo Ricci Busatti,

hlavní tajemník rady pro sporné věci diplomatické při ministerstvu

věcí zahraničních království Italského,

 

na základě plné moci, kterou byli opatřeni od svých vlád, shodli se na těchto ustanoveních:

Čl.1

(§ 1-6)

§ 1.

Dluhy vyjádřené rakousko-uherskými korunami, vzniklé z jakéhokoli důvodu před 3. listopadem 1918 mezi osobami fysickými, právnickými, obchodními společnostmi nebo ústavy práva veřejného, sídlícími v okamžiku podpisu této úmluvy na území připojeném Italii podle ustanovení smlouvy Saint-Germainské a Rapallské se strany jedné a na území československém se strany druhé, budou placeny nezávisle ode dne splatnosti podle těchto ustanovení:

a)

Dlužníci, sídlící na území připojeném Italii, zaplatí za každou korunu rakousko-uherskou 0․568 (pět set šedesát osmtisícin) liry italské.

b)

Dlužníci, sídlící na území československém, zaplatí za každou korunu rakousko-uherskou v měně československé částku v hodnotě 0.568 (pět set šedesát osm tisícin) liry italské podle směnečného kursu ženevského italské liry a československé

koruny v den placení.

§ 2.

Dluhy vyjádřené korunami rakousko-uherskými, vzniklé z jakéhokoli důvodu mezi stranami výše uvedenými po 3. listopadu 1918, budou placeny nezávisle ode dne splatnosti, vyjma zvláštních úmluv, buď od dlužníků sídlících na území připojeném Italii anebo od dlužníků sídlících na území československém ve měně československé "al pari" čili v poměru jedné koruny československé za každou korunu rakousko-uherskou.

§ 3.

Dluhy jakéhokoli druhu, vyjádřené korunami rakousko-uherskými mezi osobami fysickými, právnickými, obchodními společnostmi aneb ústavy práva veřejného, které v okamžiku podpisu této úmluvy sídlí na území starých provincií italských se strany jedné a na území československém se strany druhé, budou placeny nezávisle ode dne splatnosti v měně československé "al pari" čili v poměru jedné koruny československé za každou korunu rakousko-uherskou.

§ 4.

Po rozumu ustanovení tohoto článku osoby, podniky, společnosti a ústavy československé, které mají nyní anebo měly 3. listopadu 1918 odbočky u soudu zapsané v nových provinciích, připojených Italii, a pokud se týče osoby, podniky, společnosti a ústavy nových provincií italských, které mají nyní nebo měly 3. listopadu 1918 odbočky u soudu zapsané na území československém, budou pokládány pro závazky sjednané uvedenými odbočkami jako by sídlily v místě, kde odbočka jest nebo byla zapsána.

§ 5.

Ustanovení tohoto článku platí také se zpětnou působností pro případy,

ve kterých dlužník uložil dluhovanou částku do soudního uschování.

§ 6.

Ustanovení tohoto článku neplatí:

a)

pro pojistky znějící na koruny rakousko-uherské mezi osobami sídlícími v nových provinciích království Italského a osobami sídlícími na území československém;

b)

pro vztahy dluhů a pohledávek, které jsou upraveny úřady verifikačními a kompensačními podle ustanovení mírových smluv.

Čl.2

Placení dotčené předcházejícím článkem bude možno odložiti ve prospěch dlužníka, který jest obětí přímých škod válečných, o lhůtu, nepřesahující šest měsíců od nabytí

působnosti této úmluvy.

Čl.3

Italie bere na vědomí, že Československo od samého začátku svého osvobození odstranilo nařízením ze dne 9. listopadu 1918 válečná opatření výjimečná, vydaná bývalou vládou Rakouska a Uher proti příslušníkům italským.

Československo se své strany bere na vědomí opatření, učiněná v Italii ve prospěch československých příslušníků vydáním nařízení předsedy ministerské rady ze dne 23. února 1918.

Vysoké smluvní strany se zavazují učiniti opatření potřebná ku vzájemnému navrácení, uvedenému ve článku 238 a v odstavci a) a f) článku 297 mírové smlouvy Versailleské, v článku 184 a v odstavci a) a f) článku 249 mírové smlouvy Saint-Germainské a v příslušných článcích ostatních smluv mírových, pokud majetek, práva a zájmová účastenství, která mají býti navrácena podle řečených článků příslušníkům jedné z obou Vysokých smluvních stran, se nalézají na území strany druhé. Pokud jde o práva zájmového účastenství na majetku, společnostech a podnicích dříve nepřátelských, pro něž platí dotčené podmínky, bude s příslušníky každé z obou Vysokých smluvních stran zacházeno vzájemně tak, jako s vlastními občany.

Náhrady, uvedené ve článcích nahoře označených, zůstanou k tíži toho státu, kterému příslušejí podle ustanovení mírových smluv.

Majetek bude navrácen ve stavu, ve kterém se nalézá s výhradou veškerého odškodnění k tíži státu nebo osob, které měly onen majetek u sebe; náklady spojené s případným zlepšením budou zaplaceny.

Mimo to se zavazují Vysoké smluvní strany vrátiti majetek, práva a zájmová účastenství osob, které dříve náležely bývalému mocnářství rakousko-uherskému a které nabyly nebo nabudou podle následujících ustanovení občanství jednoho z obou států, s výhradou práv nabytých třetími osobami v dobré víře, byl-li z důvodů politických bývalou vládou rakouskou nebo maďarskou tento majetek, práva a zájmová účastenství odvlečen anebo bez zaplacení zabrán, sekvestrován, konfiskován a podobně.

Článek tento netýká se železničního materiálu, o němž budou učiněny zvláštní dohody.

Vysoké strany smluvní zavazují se poskytnouti si vzájemnou podporu při uplatňování svých práv proti státům dříve nepřátelským, pokud jde o náhradu škody za všechny předměty, navrácené státům spojeneckým podle ustanovení článku 238 smlouvy Versailleské, 184 smlouvy Saint-Germainské a příslušných článků ostatních smluv mírových.

Čl.4

Při použití článku 3. budou pokládány za příslušníky československé osoby fysické, které v době tří měsíců od nabytí působnosti této úmluvy prokáží, že nabyly československého státního občanství buď ipso iure anebo opcí po rozumu ustanovení mírových smluv.

Osoby, které budou moci nabýti československého státního občanství podle ustanovení mírové smlouvy Trianonské, budou museti prokázati toto nabytí nejpozději do šesti měsíců od nabytí působnosti této úmluvy.

Aby mohli použíti výhody ustanovení článku 3., účastníci budou museti se vzdáti možnosti, vyhrazené jim smlouvami mírovými, optovati pro národnost dříve nepřátelskou.

Uznání československé příslušnosti akciových společností stane se od případu k případu po vzájemné dohodě.

Čl.5

Pro použití článku 3. a 4. účastníci podají žádost doklady opatřenou ministerstvu

zahraničních věcí vlastního státu, které ji předá ministerstvu státu druhého. Ministerstvo, obdrževši ji, postará se o to, aby žádost byla vyřízena co nejdříve.

Náležitosti průkazu podle prvého a druhého odstavce článku 4. potvrdí československé ministerstvo zahraničních věcí vysvědčením, jež předá cestou diplomatickou.

Čl.6

Československo prohlašuje, že uznává beze všeho za italské ty osoby fysické nebo právnické a společnosti obchodní, které od úřadů království Italského podle mírové smlouvy St.-Germainské, Trianonské a smlouvy Rapallské budou uznány za osoby italské národnosti.

Čl.7

Obchodní a občanské společnosti starých provincií italských, kterým již povolila bývalá vláda rakouská, uherská nebo německá provozovati obchod a průmysl na území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo bývalého království pruského, budou museti podati do šesti měsíců od nabytí působnosti této úmluvy žádost za povolení u příslušných úřadů československých, které rozhodnou ve smyslu článku 6. obchodní úmluvy italsko-československé, dnešního dne uzavřené.

Až do konečného rozhodnutí o žádosti za povolení mohou tyto společnosti provozovati dále obchod a průmysl na území Československa.

Společnostem starých a nových provincií italských, které měly již 24. května 1915 odbočku na území, tvořícím nyní část republiky Československé, bude povolení uděleno obligatorně od vlády republiky. Italie nebude zacházeti se společnostmi československými za obdobných podmínek méně příznivě.

Rozumí se, že ustanovení čl. 6 smlouvy uzavřené v Sevres dne 1. srpna 1920 mezi Italií a státy cessionářskými na území dříve příslušejícím bývalému mocnářství rakousko-uherskému, pokud jsou výhodnějšími, nejsou dotčeny tímto článkem.

Čl.8

S příslušníky Vysokých smluvních stran bude se zacházeti stejným způsobem, který jest stanoven v každém z obou států ve prospěch vlastních občanů, pokud jde o zrušení opatření, vydaných nebo vykonaných nepřítelem na území od něho obsazeném.

Čl.9

Vysoké smluvní strany se shodují v tom, že budou pokládati rozhodnutí smíšeného soudu rozhodčího podle X. části VI. oddílu mírové smlouvy St.-Germainské a souhlasných oddílů ostatních smluv mírových za konečná a že je učiní závaznými na vlastním území podle ustanovení, platných v každém z obou států ohledně výkonu cizích rozsudků.

Čl.10

Vysoké strany smluvní se zavazují, že uzavrou co nejdříve zvláštní úmluvu, aby bylo zabráněno dvojímu zdanění a vyhýbání se daním.

V době nejméně tří měsíců od nabytí působnosti této úmluvy, jestliže do té doby nebude uzavřena výše zmíněná zvláštní úmluva, neučiní vláda československá žádného konečného opatření proti příslušníkům italským ohledně uložení dávky z majetku.

Státu československému však zůstává na vůli učiniti opatření, která zajišťují vybírání dávky pro částky, nepřevyšující výši této dávky, která zůstane odložena.

Čl.11

Dokud budou zachována svěřenství zákonodárstvím Vysokých stran smluvních, nebudou moci příslušníci jedné z obou býti vyloučeni zákonem druhé strany z oprávnění přijímati z nich důchody, vyjma zvláštních ustanovení řádů, platných pro jednotlivá svěřenství.

Bude-li jednou Vysokou stranou smluvní učiněno zákonné opatření o zrušení svěřenství a rozvázání svazku svěřenského, anebo jiným způsobem bude takový svazek odstraněn, nebude se s příslušníky druhé strany smluvní zacházeti hůře než s vlastními občany.

Čl.12

Různosti mínění, týkající se výkladu a použití ustanovení této úmluvy, budou předloženy rozhodčímu, který bude ustanoven dohodou mezi Vysokými stranami smluvními.

Čl.13

Úmluva tato, sepsaná ve dvou stejnopisech, jeden v jazyku českém, druhý v jazyku italském, bude ratifikována a nabude působnosti dnem výměny listin ratifikačních, jež se stane co nejdříve v Římě.

Je-li neshoda, rozhoduje text italský, jakožto jazyk známý všem zmocněncům.

Tomu na doklad podepsali shora jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu a opatřili ji svými pečetěmi.

 

V Římě, dne 23. března 1921.

(L. S.) Zdeněk Fierlinger.

(L. S.) Zdeněk Fafl.

(L. S.) Lodovico Luciolli.