Podle pravidel obsažených v úmluvě sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o pensích poukázaných bývalou vládou rakouskou a v úmluvě sjednané ve Vídni dne 30. listopadu 1923 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922, přiznávají se odpočivné a zaopatřovací požitky osobám, jichž se tyto úmluvy týkají.

V případech zvláštního zřetele hodných mohou býti dle volného uvážení přiznány odpočivné a zaopatřovací požitky v předcházejícím odstavci uvedené osobám, které jsou nebo se stanou československými státními příslušníky a nespadají pod ustanovení odstavce prvního. Totéž platí o pozůstalých po těchto osobách.